Paladin - progressrock.cz

V anglickém Arlinghamu v Gloucestershire se v roce 1970 spojilo pět muzikantů, aby secvičilo a vytvořilo jednu z nejinovativnějších rockových kapel 70. let a zároveň hodně opomíjenou. Původní nápad pro tuto kapelu poprvé koncipovali v hotelovém pokoji v New Yorku, Pete Solley, klasicky vyškolený multiinstrumentalista (varhany, klavír, housle a vokály), a jazzový bubeník Keith Webb, dva členové kapely Terry Reid Band, který byl součástí otvírací kapely pro Rolling Stones na jejich americkém turné v roce 1969. Rozhodli se odtrhnout od tvůrčích omezení, které je svazovaly jako doprovodné hudebníky, a vrátili se do Anglie, aby vytvořili vlastní skupinu jménem Paladin.

Jméno kapely navrhl Keith Webb podle postavy z "Have Gun Will Travel". Keith věřil, že se mu podobal. Když Peter Beckett poprvé uslyšel to jméno, myslel si, že řekl "Pelican" a odpověděl "Skvělé... jakkoliv!"

Mnoho měsíců bylo věnováno hledání správné směsi hudebníků, skládání a zkoušení. Dalšími členy skupiny se stali Derek Foley (kytara a zpěv), který předtím hrál v Grisby Dyke, Lou Stonebridge (klávesy, harmonoka a zpěv) z Glass Menagerie a Grisby Dyke, kteří vydali pět progresive rockových a psychedelic rockových singlů, a Peter Beckett (basová kytara, zpěv), kteří přišli z kapel pocházejících z Liverpoolu Winston G a The Wicked, později ve finální inkarnaci World of Oz. Peter nikdy nehrál na basu, ale potřeboval tu práci a rychle se to naučil. Stonebridge a Foley hráli s kapelou Grisby Dyke a Peter byl dříve ze skupiny Winston G a The Wicked. Když začaly zkoušky, bylo jasné, že Paladin bude dynamickou živou kapelou.

Místo nahrávání dema vyzvali lidi z hudebního průmyslu, aby se zúčastnili zkoušek, které se konaly na statku v Slowwe House v Arlinghamu v Gloucstershire. Byl to obrovský starý dům, v němž pobývala celá skupina. Jejich představení zaujaly label Bronze Records, kteří pod sebou tehdy i Uriah Heep a Manfreda Manna. Vystupovali po celé Velké Británii, když se zpočátku zaměřili na vývoj svého zvuku, hrávali mix rocku, blues, soulu, jazzu a latinské a afro-kubánské hudby a vytvářeli bohatou směsici world beatu, dlouho předtím, než vůbec nento pojem existoval. Kapela si vybudovala důvěryhodnou pověst jako koncertní kapely. I používání dvojích kláves u Paladin také pomohlo vytvořit jejich jedinečný zvuk.

Až do konce roku 1970 se vydali na turné, kde hráli živé koncerty. Jejich první vystoupení se konalo v Revolution v Londýně. Po několikerém vyjednávání se Paladin upsali nově vzniklému labelu Bronze Records. Dne 8. ledna 1971 vstoupila Paladin do Olympus Studios v západním Londýně, aby nahrála své debutové bezejmenné album "Paladin", které produkoval Philamore Lincoln. Některé části alba nahráli v Island Studios, rovněž v Londýně. Nahrávali téměř všechno naživo ve studiu, pouze s několika overduby. Toto rozhodnutí vytvořil některé vynikající části hudby. Recenze byly sice dobré, ale prodeje i přes rané příklady world music a rapu (!) byly zklamáním a jejich vinylové desky jsou dnes sběratelsky vzácné. Nicméně vyrazili na turné po Anglii a Evropě a hráli tam ve všech skvělých klubech. Zpěvák Paladin Lou Stonebridge byl zraněn, když se během koncertu pod ním zhroutil stůl, který se používal jako pódiové rozšíření. Utrpěl vykloubení ramene, ale pokračoval, když kapela začala sestavovat své druhé album.

I přes špatné uvedení bylo kapele Paladin dovoleno o rok později nahrát druhé album "Charge!", které opět produkoval Philamore Lincoln pod vedením Geoffa Emericka (zvukař alba The Beatles "Sgt. Pepper.."). Nahrávalo se ve slavných Apple Studios v Londýně od prosince 1971 do ledna 1972. Vyšlo v roce 1972 a zaujme hned přebalem od Rogera Deana, který byl navržen s jezdcem na koni, a o kterém prohlásil, že to byla jedna z jeho nejobtížnějších skic. Toto rozmanité album, které občas mísilo folk s rock and rollem, ztěžovalo určit vlivy, přesto lze uvést motivaci kapelami Genesis, Barclay James Harvest, Uriah Heep a snad i Jethro Tull. Album prozkoumalo zajímavé progresivní rockové oblasti, kombinující folkové vlivy ve "Watching The World Pass By" s rockem and rollem "No We Might" nebo psychedelický rock v "Mix Your Mind With Moonbeams". Na sólových vokálech u vybraných písní se podílel jednotliví členové kapely. Druhé album bylo označeno jako absolutní klasické mistrovské dílo 70. let.

Bohužel ani skvělý přebal bohužel nepomohl k vyšší prodejnosti. Nedostatek úspěchu Paladin vedl k frustraci některých členů a Stonebridge a Foley se rozhodli opustit kapelu v dubnu 1972. Oba dva nahradil Joe Jammer jako zpěvák a kytarista. Debutový koncert s Joe Jammerem byl ve své domovině nedaleko domu, v největším nočním klubu v rock and rollové histori - The Speakeasy, který byl tehdy nabitý. A tam ale Joea postihla tragédie... Uprostřed tohoto dobře navštíveného debutu mu jeho levá horní stolička explodovala v super bolest, která bránila jeho zpěvu a hraní až do konce. Kapela to pochopila a veřejně s ním sympatizovala. Joe té noci potkal Alexise Kohrnera, otce britského blues, který jej vzal mě pod své křídlo jako m náhradní otec a přivedl jej ke svému zubaři a nechal mu zub vytáhnout bez nákladů. Dodnes ta díra Joeovi připomíná jeho debut jako náhradní kytarista Dereka Foleyho z Paladin! Paladin pak cestovali po takových místech, jako je třebas Norsko, ale i po celé Evropě a Anglii. Revidovaná sestava však netrvala dlouho a do konce roku 1973 se Paladin rozpadli.

Peter Solley později hrával v různých kapelách, spolu s Mickey Moodym založil Snafu a působil jako producent. Zahrál si s Ericem Claptonem, Whitesnake a Procol Harum, hrál na klávesy pro Gary Brookera a produkoval nahrávky Petera Framptona a Wreckless Erica. Keith Webb si hrál v několika různých kapelách a skončil ve Španělsku. Lou Stonebridge přešel do McGuinness Flint a později k Davidu Byronovi (ex-Uriah Heep). Peter Beckett se přestěhoval do Spojených států, kd založil kapelu The Players a bodoval s ní hite č. 1 "Baby Come Back", který složil společně s J.C. Crowleym, později koncertoval s Little River Band. Derek Foley pokračoval ve vystupvání s Grahamem Bondem.

Během své krátké historie Paladin vyprodukovali dvě z nejlepší hard/prog alba 70. let. Nahráli také rané verze skladeb, které se více přikláněly více k jazzu. Ty byly později přepracované a na pásky se pozapomělo na téměř 25 let až do jejich vydání v roce 2002, když vyšly jako rocková symfonie pod názvem "Jazzatack". Na desce se objevilo deset nevydaných skladeb a tři bonusy. Paladin nahrával živě i pro BBC, ale na pásky, o který se ví, se stále shromažďuje prach v trezorech starého Beeb v Londýně.

Členové:

Peter Beckett - Bass

Pete Solley - Keyboards

Keith Webb - Drums

Joe Jammer - Guitars (1972)

Bývalí členové:

Lou Stonebridge - Vocals, Keyboards (1970-1972)

Derek Foley - Vocals, Guitars (1970-1972)

Peter Beckett
(Narozen 10. srpna 1948, Aigburth, Liverpool, England, United Kingdom)
Bass

Peter Beckett je anglický hudebník a skladatel, který napsal písně pro mnoho předních nahrávacích umělců, sviji vlastní kapelu a pro svoji sólovou práci a pro několik filmů. Je pravděpodobně nejznámější jako hlavní zpěvák a kytarista ze 70. let soft rockové skupiny Player, která zaznamenala americký hit číslo 1 v roce 1977 s "Baby Come Back".

Beckett se narodil v anglickém okrese Aigburth v Liverpoolu. Byl uchvácen tím, když viděl Beatles vystoupit ve slavném Cavern Clubu. V 16 letech nahrál svou první nahrávku "All Night Stand" s kapelou nazvanou The Thoughts. Píseň "All Night Stand" napsal Ray Davies z The Kinks. V Liverpoolu začali podporovat zpěvačku jménem Tiffany a pak se už bez ní přestěhovali do Londýna. Poté se připojil ke skupině nazvané 'Winston G and The Wicked', později přejmenované na 'Whip'. Tyto projekty ale měly krátké trvání, se kterými hráli po Londýně a udělali několik výletů do Německa. Když se kapela rozpadla, Beckett se účastnil konkurzu u Badfinger při nahrávkách singlu "Come And Get It" a byl krátkodobě na seznamu Petera Hamse a Tommyho Evanse, ale nakonec nabídli tuto práci Joeymu Mollandovi. Beckett se poté připojil k progresivní rockové skupině Paladin, se kterou natočil dvě alba "Paladin" a "Charge!".

Po rozpadu Paladin se v roce 1974 přestěhoval do Los Angeles v Kalifornii ve Spojených státech, aby se připojil k mezinárodní skupině autorů a hudebníků s názvem Skyband, kteří nahrávali album pro RCA Records. V roce 1976 spojil s JC Crowleym, Ronnem Mossem a Johnem Friesenem, aby vytvořili kapelu Player. Beckett a Crowley se seznámili na okázalém hollywoodském večírku, kde měli oba na sobě džíny. Všimli si sebe navzájem v podobném oděvu a začali si povídat. Když zjistili, že jsou hudebníci, rozhodli se, že se později spojí a uvidí, zda by mohli spolupracovat. Kapela podepsala smlouvu se skladateli a producenty Dennisem Lambertem a Brianem Potterem a jejich Haven Records. Player si užili hitu číslo jedna v roce 1978 s písni "Baby Come Back", kterou složili Beckett a JC Crowley. Ten vydržel tři týdny v jako číslo jedna v pop žebříčku a koncem roku 1977 to dotáhl v žebříčku Billboard do Top Ten.

Po nahrání čtyř alb, z toho dvě zlatá "Player" a "Danger Zone", se Player rozdělili a Beckett začal skládat písně pro další umělce jako jsou Heart, Janet Jackson, Olivia Newton-John, Temptations, Commodores, The Temptations, Sergio Mendez a Kenny Rogers nebo pro filmy a televizi během 80. let.

Během let 1982-1988 se Beckett spojil se Stevem Kipnerem a soustředil se na skládání písní pro další významné umělce. Koncem 80. let oba dva vytvořili Think Out Loud a vydali debutové album "Think Out Loud" v roce 1988 u A&M Records. Téměř o deset let později oba dva vytvořili následné album Think Out Loud "Shelf Life", které vyšlo na MTM Records v roce 1997.

V roce 1991 Beckett vydal své první sólové album "Beckett" u labelu Curb Records. V roce 1989 se také připojil k australské super kapele Little River Band a koncertoval s nimi bezmála osm let. Spojil se znovu s Ronnem Mossem v roce 1995 a natočili páté album Player "Lost In Reality" a koncertovali po Spojených státech. Napsal pro ně také tři singly. Od té doby Beckett produkoval, napsal a hrál na dvou sólových albech Ronna Mosse a skládal hudbu pro mýdlovou operu "Bold And The Beautiful", v níž hrál Moss. Beckett a Moss měli v roce 2006 světové turné, které zahrnovalo i některé zastávky ve Spojených státech. Beckett také pracuval na druhém sólovém CD a pokračuje v psaní filmových partitur, mimo jiné pro filmy The Karate Kid, Cocktail, Two of a Kind with John Travolta and Olivia Newton-John, Major League, Bill & Ted's Excellent Adventure a St. Elmo's Fire, nebo materiály pro jiné umělce. Beckett spolu s Marvinem Hamlischem napsal spolu s Marvinem Hamlischem titulní skladbu pro film Al Pacino/Michelle Pfeiffer Frankie a Johnny.

V roce 2013 vydali Player u Frontiers Records desku "Too Many Reasons". Beckett a Moss se připojili k Sail Rock Tour 2013 s Christopherem Crossem, Garym Wrightem, Al Stewartem, Orleans, Firefallem, Robbie Dupreem a Johnem Fordem Coleyem, kteří vystupovali po celých Spojených státech a Kanadě. V roce 2015 se připojili k turné Rock The Yacht s Ambrosia, Robbie Dupree, Stephenem Bishopem a Little River Band. Vystupují také každoročně s The Yacht Rock Revue. Beckett v současné době pracuje na country CD "Peter Beckett - Limey Cowboy" a od září 2017 pokračuje v turné se svoji kapelou Peter Beckett's Player.

Pete Solley
(Narozen 19. října 1948, London, England)
Organ (1977)

Peter Solley je britský hudebník a několikrát na English Grammy nominovaný producent. Solley je rumunského původu, jeho prarodiče pocházeli z Rumunska. Jeho otcem je britský politik a barista Leslie Solley. Peter natáčel s Ericem Claptonem, Al Stewartem a Whitesnake, produkoval nahrávky pro Teda Nugenta, Oinga Boinga, Motörhead, The Romantics, Jo Jo Zepa s Des 'Animal' McKenna, Petera Framptona, The Sports, Wreckless Eric a mnoho dalších. Byl členem kapel Fox a Procol Harum.

Ve věku 13 let získal stipendium na Trinity College of Music v Londýně a po jeho ukončení se stal studiovým hudebníkem. Ke konci 60. let hrál v The Thunderbirds, doprovodné skupině zpěváka Chrise Farlowa, byl také v doprovodné skupině zpěváka Terryho Reida, který v roce 1968 cestoval s The Rolling Stones a Cream po Spojených státech. V letech 1969 až 1970 koncertoval jako hostující varhaník The Crazy World of Arthur Brown.

Solley byl zakládajícím členem britské progresivní rockové skupiny Paladin, jejíž druhé LP "Paladin Charge!" představilo jako autora obalu Rogera Deana. Po rozpadu Paladin v roce 1973 se Solley připojil k Fox, kteří až do rozpadu v roce 1977 nahráli sérii singlů.

Po odmítnutí členství v několika skupinách se Solley stal členem progresivní rockové skupiny Procol Harum, kde hrál na varhany a syntezátory, což umožnilo Chrisi Coppingovi převzít basovou kytaru. Během jeho působení se skupinou nahrál jedno album "Something Magic" a vyjel na turné k jeho propagaci. Krátce nato se ale skupina rozpadla.

V roce 1978 vstoupil do nově založené kapely Whitesnake, kde s nimi nahrál jejich debutové EP "Snakebite". Na přebalu mu byl uveden jako zvláštní host, ale s kapelou pokračoval na koncertech až do července 1978. Pozici v kapele později přijal Jon Lord.

V 80. letech začal Solley psát televizní znělky pro klienty včetně British Airways, BMW a Coca-Cola a stal se producentem nahrávek. Mezi jeho práce patří alba pro australskou skupinu Sports "Don't Throw Stones" a Jo Jo Zep & The Falcons "Screaming Targets", "Hats Off Step Lively" a album Jo Jo Zep z roku 1982 "Cha", představující novinku salsa-rockový hit "Taxi Mary" s vokály Jane Clifton a Ray Pereira a Des 'Animal' McKennym na bicí a perkuse. Solleyovou nejznámější produkcí je singl "The Whats Like You You" z roku 1980 od The Romantics. Produkoval také na Grammy nominované album od Motörhead "1916".

V roce 1997 se krátce připojil k Procol Harum na koncert v Redhill a v roce 2004 si zahrál se svým hlavním zpěvákem Gary Brookerem na koncertu v Guildfordu.

Keith Webb
(znám také jako Baron nebo Baron Keith Webb)
(Narozen 1934, Stoke-on-Trent, Staffordshire, UK,
zemřel 31. března 2007, Turre, Andalucía, Spain)
Drums

Keith je britský hudebník a hráč na bicí nástroje. Vystupoval s umělci jako Donovan, Paladin, Terry Reid, Stevie Ray Vaughan a několika bluesovými komby. Objevil se také ve filmu "Groupies" z roku 1970.

Hrával v jazzových kapelách ve Stoke, než se přestěhoval do Londýna. Hrával s kapelou The Hipster Image a byl pravděpodobně nejkonzistentnějším členem The Machine po Covey, který přežil až do rozpadu skupiny v září 1967. Poté se připojil se ke kapele Terryho Reida (Terry byl původní volbou na zpěváka Led Zeppelin, ale odmítl to!). Poté Keith vytvořil úžasnou skupinu Paladin s Pete Solleym (později Procol Harum) a Lou Stonebridge, který později vytvořil skupinu s Tomem McGuinessem od Manfreda Manna.

Po rozpadu Paladin hrával v rozličných kapelách jako jsou The Baron Band, Julien Covey and The Machine, The Flying Vultures, The Hipster Image a Los Tres Hombres. Pak se odstěhoval do Španělska.

Tento známý bubeník zemřel ve Španělsku na konci března 2007 ve věku 75 let.

(celým jménem Joseph Edward Wright III)
(Narozen 1951, Chicago, USA)
Guitars (1972)

Joe Jammer se narodil v Chicagu v roce 1951, kde později hrál spolu s Howlinem Wolfem a dalšími bluesmeny. Původní jméno ale nahradila přezdívka, kterou mu dal Jimmy Page. Na dnešní poměry je to renesanční muž mluvící šesti jazyky a jeho vikingská postava položila základ pro jeho výbušnou budoucnost, koncertování po celém světě a přitom hrál hudbu, která mu vycházela z prstů jako magie. Již od 9 let věděl, že vše, co od života chce, je hrát svoji hudbu svým stylem. Jeho doménou jsou filmy, televize, rádio, živá vystoupení, tištěná média a samozřejmě nahrávky.

Joe Jammer dostal jméno od Jimmyho Page, když začal pracovat pro Led Zeppelin v roce 1969 na americkém turné propagujícím jejich první album. Nejprve jako bubenický roadie, potom jako kytarový technik Jimmypo Page. Zeppelini byli Joeovými hudebními schopnostmi tak ohromeni, že doporučili svému manažerovi Peteru Grantovi, aby se ujal mladého Joea, a Peter jej okamžitě pozval, aby se přestěhoval z Chicaga do Londýna, kde nahrál v roce 1973 první sólové album "Bad News". "Headway“ byla druhá deska v roce 1974, ale třetí album už nebylo nikdy nahráno, protože jsem měl tehdy problémy s přistěhovalectvím s Anglií. Neměl pracovní povolení, manageroval jej Peter Grant, který byl tak zaneprázdněn u Led Zeppelin, že neměl čas na to, abyc si dokumenty vyřídil. Stále mu říkali, aby se oženil s anglickou dívkou, ale chtěl jen anglickou verzi Zelené karty. Na albu mu hrál bubeník Mitch Mitchell od Jimi Hendrixe. Bydlel tenkrát s Mitchellem v jeho domě tři nebo čtyři roky a on mu dal všechny Hendrixovy kytary i jeho zesilovač. Mitch mu mnohokrát řekl, že byl nejúžasnějším kytaristou, kterého kdy potkal po Jimim.

V roce 1972 se stal kytaristou kapely Paladin, ale nakrátko do jejich rozpadu nahradil dva odejivší členy Stonebridge a Foleye. Kolem roku 1973 se měl stát kytaristou u Aerosmith, ale nechtěl opustit Londýn. Byl tam příliš šťasten - spolupracoval s Beatles, Rolling Stones, pracoval jako roadie pro Led Zeppelin (1969), The Who (1968) nebo Jimi Hendrixe (1967), takže se nechtěl přestěhovat do Bostonu za Aerosmith. Poté, co se Joe přestěhoval do Londýna na pozvání Jimmyho Page z Led Zeppelin, objevil se Joe během deseti let na více než 150 albech. Byl prvním kytaristou u "Supertramp", koncertním kytaristou u Donny Summer, studiovým kytaristou u Stealers Wheel, Micka Jaggera, Joe Crockera nebo Ringo Starra. Joe hrál s Maggie Bell,

byl součástí Paladin vedle Pete Solleyho, nahrával s Jerrym Lee Lewisem a byl zakládajícím členem Nobody's Business. V roce 1973 založil Joe Olympic Runners a napsal a nahrál 6 alb a 10 singlů a tematickou píseň pro film "The Bitch“ s Joan Collins/Jackie Collins a následně se vydal na britské turné. V roce 1975 podnikl Joe světové turné s Maggie Bell. Po dvouletém francouzském světovém turné (tři kontinenty, 120 představení) se superstar Julien Clerc se objevil na posledním koncertu v Montrealu. Zamiloval se do tohoto města, přestěhoval se a stal se kytaristou Quebecké superstar Roberta Charleboise a mistra ve hře na harmoniku Jima Zellera na dalších 20 let.

Od návratu do Chicaga v roce 2005, „Joe Jammer a Pět babek bylo uvedeno na „Svengoolie“ s Georgem Wendtem z Cheers. Joe také dostal mnoho místních pozvání a ohlasů v tisku, televizi a rádiu pro jeho" Chicago White Sox", vítěznou píseň během jejich pochodu na World Series Championship v roce 2005. Místní média oceňovala Joeovu píseň pro Chicago Bears v jejich úspěšné jízdě do roku 2007. Nedávno bylo možno slyšet Joeho kytarové dílo obsažené v doprovodné hudbě pro show Oprah Winfrey Show.

Joe se nyní usadil v UK a lze jej vidět na turné po okolí Surrey a South London s jeho kapelou. Joe hraje týdně, vystupuje jako zvláštní host na různých místech, jammuje a vystupuje na bezplatných show na Headley Court pro postižené vojáky, pravidelně se objevuje v Surrey TV. Joe také otevřel hudební školu Joe Jammer's Music Marines.

Lou Stonebridge
(Narozen ***)
Vocals, Harmonica, Electric piano, Guitar, Keyboards (1970-1972)

Lou je anglický hudebník a zpěvák, je spoluzakladatelem kapely Paladin. Před tím působil v kapele The Glass Menagerie. Byl také členem kapel McGuinness Flint, Paladin (1970-1972), Stonebridge McGuinness, The Dance Band (1979-1980) a Charlie Fawn.

Kapela The Glass Menagerie pocházela z Lancashire. Tvořili ji Bill Atkinson (drums), John Medley (bass), Alan Kendall (guitar) a Lou Stonebridge (vocals and harmonica). Přestěhovali se do Londýna a doufali, že se odtrhnou a upíší se Johnu Gunnellovi. Psychodelické kvarteto vydalo pár singlů u Pye Records, ale nikdy neudělalo album. Skupina vytvořila svůj debut v roce 1968 s "She's A Rainbow" napsanou Jaggerem a Richardsem. Ve stejném roce následovaly další dva singly "You Don't Have To Be So Nice" a "Frederick Jordan", ale ani ty se nedostaly do hitparád a v roce 1969 se přesunuli k Polydor Records, kde pracovali pod Chasem Chandlerem. Pod Chandlerem skupina přijala těžší, progresivní rockový zvuk, který mohl být lépe uplatněn na plném vydání alba. Polydor se však navzdory existenci prvovýlisku alba rozhodl oficiálně jej nevydat. Kapela se brzy rozpadla.

Stonebridge se připojil k nově vzniklé kapele Paladin, se kterou natočili a vydali dvě studiové desky. Po rozpadu skupiny Paladin v roce 1972 se připojil ke kapele McGuinness Flint. Kapela se však v roce 1975 rozpadla a Lou přešel s některými členy do kapely The Blues Band. Lou se ještě v témže roce připojil také ke zpěváku Davidu Byronovi (ex-Uriah Heep) na jeho sólovém projektu "Take No Prisoners" z roku 1975, na kterém se podílel i autorsky. V roku 1980 mu vyšlo album "Corporate Madness" ve dvojici pod názvem projektu Stonebridge McGuinness.

Derek Foley
(Narozen ***, zemřel 26. září 2014)
Vocals, Guitars (1970-1972)

Derek je britský hudebník, kytarista a zpěvák. Je nejznámější jako člen kapely Paladin. Předtím působil v kapelách The Bardots, The Impact, resp. Grisby Dyke.

První zmínka o jeho hudebním působení je kapela The Nevadas, což byla parta 14 a 15letých, kteří hráli na místních tancovačkách a v klubech mládeže. V sestavě byli bubeník Phil Quigley a sólový kytarista Derek Foley, než odešel a připojil se ke kapele Merva "Melvin" Horrockse The Bardots, jedné z kapel tvořících základní oporu Manchesterské a R&B scény. Když Derek opustil The Bardots, připojil se k Tamla Express a The Impacts, kteří si změnili své jméno na Grisby Dyke v listopadu 1968. Grisby Dyke vydali v roce 1969 na labelu Deram album "The Adventures of Miss Rosemary La Page". V roce 1969 ale nastaly velké změny v sestavě kapely a Foley se tak v roce 1970 mohl připojit ke skupině s názvem Paladin, se kterou nahráli album "Paladin". V roce 1972 se vrátili do studia a nahráli své druhé album "Charge!".

Po rozpadu kapely v roce 1972 se Derek Foley spojil s Grahamem Bondem a Pete Brownem při nahrávání alba "Two Heads Are Better Than One", kde Derekova kytarová hra upoutala pozornost hudebního novináře Martina Lewise. Poté Derek odešel do Ameriky, kde se stal vyhledávaným studiovým hudebníkem.

Studiové desky:
2002 Jazzattack
1972 Charge!
1971 Paladin

Skupina: Lou Stonebridge - Vocals, Electric Piano, Harmonica Derek Foley - Lead Guitar, Slide Guitar, Vocals Peter Solley - Organ, Violin, Piano Peter Beckett - Bass, Vocals Keith Webb - Drums, Percussion Hosté:	Jazzattack Vyšlo 2002, Rock Symphony, RSLN 075 / Red Steel Music, RSLN 075 Seznam skladeb: 01. The Gong (Keith Webb) (0:13) 02. The Fakir I (Lalo Schifrin) (5:35) 03. Third World - Part I (Peter Solley) (5:39) 04. Third World - Part II (Solley) (3:02) 05. Carry Me Home (Lou Stonebridge, Pete Beckett) (4:49) 06. Dance Of The Cobra (Webb) (7:42) 07. Bad Times (Solley) (7:14) 08. Fill Up Your Heart (Solley) (5:42) 09. It's Time (Solley, Webb, Stonebridge, Beckett, Derek Foley) (4:28) 10. The Fakir II (5:01) Total Time: (49:25) Bonus Tracks: 11. Trip To Venus (Solley) () 12. Anyway I (Solley) () 13. Anyway II (Solley) () Total Time: (53:34) Producer: Paladin Executive Producer: Leonardo Nahoum, Rodrigo Werneck Mastered: Mike Brown, Robert M Corich Cover, Design: Bernard Sleeve Notes: Rodrigo Werneck

Skupina: Peter Beckett - Bass, Vocals Keith Webb - Drums, Percussion Derek Foley - Lead Guitar, Slide Guitar, Vocals Peter Solley - Organ, Violin, Grand Piano Lou Stonebridge - Vocals, Electric Piano, Harmonica Hosté:	Charge! Vyšlo 1972, Bronze, ILPS 9190 (UK) 2CD 1996, Red Steel, RMC CD0202 (UK) Bundled w/ 1971 first album + a total of 14 bonus tracks CD 2007, Esoteric, ECLEC2006 (UK) - 24-bit remaster by Craig Thompson +7 bonus tracks Seznam skladeb: Side One 01. Give Me Your Hand (Peter Solley) (7:49) 02. Well We Might (Solley) (5:02) 03. Get One Together (2:36) 04. Anyway (Solley) (4:17) Side Two 05. Good Lord (Derek Foley, Lou Stonebridge, Peter Beckett) (6:45) 06. Mix Your Mind With The Moonbeams (Solley) (6:00) 07. Watching The World Pass By (Stonebridge) (9:33) Total Time: (42:02) Bonus tracks on 1996 double-CD & 2007 remaster: 08. Give My Love to You (2:31) 09. Sweet Sweet Music (2:48)46 10. Anyway (Variation) (4:19)17 11. Sweet Sweet Music (Variation) (2:48)46 12. Well We Might (Variation) (6:10)08 13. Fill Up Your Heart (Instrumental) (5:43)41 14. Bad Times (Instrumental) (7:14)13 Bonus tracks on 1996 double-CD 2nd disc: 08. It's Time (Demo) (2:40) 09. Anyway (Demo) (4:20) 10. Third World (Instrumental) (8:45) 11. Carry Me Home (Instrumental) (4:50) 12. Dance Of The Cobra (Instrumental) (7:41) 13. It's Time (Instrumental) (4:35) 14. The Fakir (Instrumental) (5:36) Total Time: (72:54) Producer: Philamore Lincoln Engineering: Geoff Emerick Artwork: Roger Dean

Skupina: Keith Webb - Drums, Percussion Lou Stonebridge - Piano, Vocals Peter Solley - Organ, Piano, Violin, Vocals Peter Beckett - Bass Guitar, Vocals Derek Foley - Guitars, Vocals Hosté:	Paladin Vyšlo 1971, Bronze, ILPS 9150 (UK) CD 2007, Esoteric, eclec2006 Seznam skladeb: Side One 01. Bad Times (Peter Solley) (6:44) 02. Carry Me Home (Lou Stonebridge, Pete Beckett) (3:19) 03. Dance Of The Cobra (Keith Webb) (7:37) Side Two 04. Third World (Solley) (3:51) 05. Fill Up Your Heart (Solley) (5:32) 06. Flying High (Solley) (4:57) 07. The Fakir (Lalo Schifrin) (4:36) Total Time (36:36) Producer: Philamore Lincoln Engineer: Vic Smith, Andrew Johns