Finch (Hol.)
    
      


                                                            

Zpět
Finch 1975 Finch (1974–1978) byla nizozemská progresivní rocková skupina pocházející z města Haag, která byla známá mezinárodně i po svém posledním koncertu 14. listopadu 1978 v Kongresovém centru Světového fóra v Haagu.

Finch založili hráč na baskytaru Peter Vink a bubeník Beer Klaasse (ex-Q65, The Kjoe), kteří se znali z kapely Q65 z Haagu. Když se kapela Q65 rozpadla (s přestávkami se objevovala až do roku 1987), zformovali Peter a Beer skupinu Kjoe. Peter Vink vášnivě hraje o něco vážnější rockovou hudbu, zvláště jej oslovil symfonický rock Yes. Není divu, že hraje na basovou kytaru Rickenbacker podobně jako jeho idol Chris Squire od Yes. Beer vyrůstal se stylem "hard bop" (zejména Art Blakey). Později býval také velmi často okouzlen improvizovanou hudbou Mahavishnu Orchestra a Cream. Frank Nuyens zpočátku hrál ve skupině na kytaru, ale zlomil si nohu a už se nikdy nevrátil. Franka nahradil Ronnie Meijer (později kytarista u Livin 'Blues a Earth & Fire) a ke skupině se připojil také zpěvák Jonnny Frederiks. Poslední dva však trvali na tom, aby vydělávali více peněz a začali hrát na noční klubové scéně.

Po tomto neúspěchu manažer Joop Roelofs navrhl vytvořit novou skupinu a začali hledat nové další členy. Zpočátku měla skupina neznámého zpěváka a druhého bubeníka (Marco Vrolijk, ex-Supersister). Ex manažer kapely Q65 se zmínil Peterovi Vinkovi o Joopovi van Nimwegenovi, kterého nazval "devatenáctiletým kytarovým virtuosem" z Breukelen. Prakticky nikdy ještě nehrál s kapelou. Jako nejdůležitější vzory pro svůj vývoj hraní na kytaru Joop jmenuje bílé bluesové kytaristy Erica Claptona, Petera Greena a Alvina Lee (Ten Years After) a kytarové kouzelníky Johna McLaughlina (Mahavishnu Orchestra) a Steve Howe (Yes). Joop odpověděl Peterovi na telefonní hovor a byl ochoten přijet do Haagu a setkat se s ostatními členy kapely. V žádném okamžiku necvičil spolu s kapelou. Probíhaly také konkurzy na nového zpěváka a zkoušeli to sedm měsíců i se zpěvačkou Dickie Koppenhagen. Po jediném koncertu se však tato formace neudržela. Experimenty s druhým bubeníkem Marco Vrolijkem (ex-Supersister) se omezily jen na zkušební studio. Paul Vink přišel jako hráč na klávesy, když předtím hrával v kapele The Swinging Soul Machine a napsal pro ni instrumentální hit "Spooky's Day Off".

Zpěvák ke spokojenosti všech však dosud nebyl nalezen navzdory mnoha konkurzům a zkoušení po dobu šesti měsíců. Návrh přejít na instrumentální tak získával svoji váhu až se nakonec jejich přáním stalo hrát progresivní hudbu. Po několika zkouškách a neúspěšných snahách o nalezení dobrého zpěváka se tak nová skupina rozhodla sestavit repertoár z instrumentálního rocku. Kapela se ustálila v sestavě Peter Vink, Beer Klaasse, 19letý "kytarový virtuos" Joop van Nimwegen a hráč na klávesy Paul Vink. Se dvěma Vinky v kapele se kapele dostalo pojmenování FINCH, což je anglický překlad tohoto nizozemského jména. Konec konců v kapele byli dva "Vinkové", kteří se oba narodili 28. března!

Kapela začala zkoušet celý rok v suterénu tehdejšího notoricky známého (volný prodej nealkoholických drog) Youth Centre 'Het Paard' v Haagu. Šlo to skvěle jak v odhodlání, tak v kvalitě, které byly nad rámec toho, co lze označit jen za profesionální. Z komerčního hlediska je však velmi těžké upoutat bez zpěváka. Jednoho dne se ozvalo zaklepání na dveře zkušebního studia. Stál tam nějaký chlap, který pravidelně chodil kolem studia se sendvičem v ruce během oběda, a byl velmi nadšený zvukem Finch. Ukázalo se, že pracuje pro Keytone Records a navrhl kapele, že o nich řekne majiteli Keytone Records, Chrisi Hinzemu (také slavný flétnista). Byli připraveni vyrobit demo pásku. Bohužel po jediné skladbě ztrácí Hinze zájem a Finch musejí začít znovu hledat smlouvu. Mezitím Peter Vink pomohl manažerovi Ericu de Bruinovi získat určitou pozornost pro jeho skupinu Alquin. Aby mu vrátil laskavost, nabídl Peterovi a jeho skupině využívat jejich zkušební studio. To umožnilo kapele Finch sestavit demopásku svého současného repertoáru s vlastním vybavením.

V té době se nizozemská popová skupina George Baker Selection těšila mezinárodnímu úspěchu s hitem "Una Paloma Blanca". V důsledku toho nahrávací společnosti EMI byla ochotna využít šanci a investovat peníze do jiného nizozemského produktu prostřednictvím svého labelu Negram. Bohužel Negram nabídl skupině pouze tři dny na dokončení alba. Díky profesionální úrovni kapely Finch byl producent Roy Beltman (později úspěšný s BZN) schopen úspěšně dokončit v roce 1975 celou nahrávku. Mezitím ale Paul Vink z kapely odešel, protože chtěl hrát funk. Na dobrozdání zvukového technika Arie Van Dam požádali studenta Rotterdamské Hudební akademie Cleema Determeijere, aby jej nahradil. Cleem se pak shlédl jeden z jejich koncertů v Paradiso a navázal s nimi první kontakt. Poté se připojil ke zkoušce v "Het Paard" v Haagu. Cleem a kytarista Joop Van Nimwegen si hned od začátku sedli a výsledkem byla prchavá chemická reakce s Cleemem a jeho klasickým doprovodem.

První album "Glory Of The Inner Force" bylo vydáno v Finchově rodném Nizozemsku a také ve Spojených státech amerických vydavatelstvím ATCO/Atlantic. Jejich první album je důkazem jejich souhry. Čtyři skladby na tomto záznamu znějí solidně, melodicky a snadno, současně připojují energii mezi kytaru a klávesy zakončené vášnivými sóly. Rytmická sekce hraje hladce a efektivně, basová kytara Petera Vinka k tomu lehce brouká. Použití legendárních nástrojů jako jsou Hammondovy varhany a mellotron k tomu poskytlo bohatou symfonickou příchuť. Celosvětově bylo prodáno cca 20 000 kopií. Na obou stranách oceánu si album získalo kladné recenze v hudebním tisku. Souhra nového klávesového hráče Cleema Determeijera a kytaristy Joopa byla podmanivá a první album bylo po právu oceněno hudebním tiskem. Nahrávce se věnovaly i noviny Het Rotterdams Nieuwsblad, Het Vrije Volk a upoutala pozornost i TV průvodce De Vara Gids. Dokonce i známý americký časopis Billboard zveřejnil pozitivní recenzi.

Poté se kapela vrhla do hektických časů, protože album bylo dále propagováno na turné po celém Holandsku. Skupina vycestovala do všech koutů Nizozemska, od Heerlenu na jihu až po ostrov Westel Frislan Texel. Finch často hráli spolu s Kayak a dokonce byli přizváni jako doprovodná kapela pro slavné skupiny jako Hawkwind a Camel. Všude úzce sepjatý dav oddaných fanoušků sledoval Finch a po každém sólu vyprovázel členy kapely bouřlivým potleskem. Beer má příjemnou vzpomínku na tuto skupinu fanoušků z Utrechtu, kteří vždy měli na sobě černá trička, na nichž svítila velká "F" a objevovala se v každém místě, kde Finch hráli.

Nálada v kapele byla skvělá a mezi členy kapely začínal vznikat rodinný pocit, a to i díky příspění několika zlatých bedňáků. Obzvláště nápadná byla v kapele velká disciplína: nikdo nechodil pozdě a neexistovaly žádné excesy s pitím, drogami a sexem. Téměř každý cent vydělaný kapelou si našel cestu do pokladny kapely, které mají být použity jako investice. V důsledku toho netrvalo dlouho, než si kapela kapela pořídila svůj vlastní tourbus a zvukové a osvětlovací zařízení.

Aby vyhověli požadavku EMI na potenciální hitový materiál, rozhodli se žertem vydat singl s názvem "Colossus". Skladbu rozdělili na dvě části pro stranu A a B a informovali veřejnost, že se jedná o "titulní skladbu z filmu stejného jména". Název filmu Colossus byl vymyšlen. "Colossus" sice nebyl tak úspěšný, ale nyní je to sběratelská rarita. Objevil se později jako bonusová skladba na CD vydání "Glory Of The Inner Force".

Druhé album "Beyond Expression" z roku 1976 se stalo albem týdne v Radio Veronica, populární holandské rozhlasové a TV stanici. Zvuk alba je pokračováním zvuku prvního alba. Ale díky tomu, že k vynalézavějším a melodičtějším skladbám (kytarové trylky a přizvukující klavír) přistupují invenčně, zní jejich zvuk jako celek mnohem dynamičtěji, také kvůli občasným divokým, prostě zabarvené kytaře a bombastickým klávesám. Pokud jejich první album silně připomínalo Yes, na jejich novém albu Finch dokázali, že vyvinuli svůj vlastní zvuk. Velmi pozitivní recenze psaly také hudební magazíny Oor a Hitweek. To vedlo k posílení zájmu o Finch. Finch si začali dělat jméno a přitahovali tak brzy davy příznivců na své koncerty v Nizozemsku, Belgii a Německu. Budoucnost kapely vypadala jasně - vyprodané koncerty, celosvětový prodej cca 15 000 kopií. Záznam se prodával dobře v zemích jako Austrálie a Izrael. Avšak všechny koncerty nebyly vyprodány, dokonce i amsterdamský hudební chrám Paradiso přilákal jen menší dav. Na zadní straně pouzdra na album je živá fotografie Finch v Paradiso s promítánými diapozitivy. Pouze v Japonsku se Finch stali téměř tak populární jako ostatní nizozemské progresivní kapely Focus a EARTH & FIRE!

Bohužel ale pro nedostatek času už Cleem Determeijer nebyl schopen kombinovat své studium na Hudební akademii s aktivitami Finch. Vracel se domů ve 4 hodiny ráno a vstával o pouhých 5 hodin později. Jeho přání stát se koncertním pianistou se nakonec nenaplnilo, ale v současné době je učitelem hudby na hudební škole v Amstelveenu. Nahradil jej klávesista Ad Wammes, Joopův přítel už od dob, kdy byli kluci, a na konci 60. let už spolu hráli v kapele Ex. Jejich tehdejší repertoár se skládal hlavně z coverů od Jethro Tull, Ten Years After a Yes. Přestože se oba dva vydali různými cestami (Joop se připojil k Kjoe a Ad navštěvoval Akademii hudby a působil v kapele Purple Haze), byli v průběhu let stále v kontaktu. Není proto překvapivé, že byl právě Ad požádán, aby nahradil Cleema Determeijera. Ad neváhal dlouho, nacvičil repertoár Finch během tři týdnů a pak se rozhodl vyjet i na turné. Ad převzal většinu Cleemova arzenálu kláves, včetně varhan Hammond L100, souboru Solina String a syntetizátoru ARP Axe. Kromě toho hraje také klavír Wurlitzer a elektronické cembalo Roland. První koncert společně s Adem se konal v Goudě a velmi brzy hráli asi osm koncertů za měsíc.

Finch 1978 V novém obsazení začali Finch pracovat na materiálu pro své třetí album. Chtěli znít více jako Genesis a za tímto účelem si zvolili nového producenta, Angličana Sandy Robertona. Bohužel bubeník Beer Klaasse nebyl spokojen s částí nového materiálu, protože podle jeho názoru se příliš lišil od původního konceptu Finch. Vzhledem k tomu, že se věnoval i různým dalším podnikům jako obchod s uměním a návrhářství kožených oděvů, rozhodl se opustit Finch. Byl však ochoten pokračovat v hraní s kapelou, dokud se nezacvičil nový bubeník Hans Bosboom (ex-Alveo, Chafing Blues a Blues Session). Na začátku roku 1977 Beer definitivně Finch opustil. V průběhu dalších let vystřídal velké množství pracovních míst a nyní je zaměstnancem SDU, kanceláře Jejího Veličenstva.

Tato nová sestava Finch vydala v roce 1977 třetí album s názvem "Galleons Of Passion" na londýnském labelu Rockburgh Records. Album bylo vydáno v Nizozemsku a ve Velké Británii a jak se ukázalo, bylo posledním počinem Finch. Atmosféra v 5 skladbách alba sice připomíná zvuk Genesis, je příjemná a melodická s často přesvědčivou strukturou. Rozhodně je méně drtící a méně kontrastní. Nebylo však dobře přijato, ani hudebním časopisem Oor, i když prodej dosáhl kolem 11.000 kopií. Zmenšil se i počet koncertů. Album totiž vyšlo v období nástupu punku a nové vlny, takže nebyla téměř žádná poptávka po progresivním instrumentálním rocku. Vydávají se na turné s Janem Akkermanem v Německu. Ten dává vědět, že je docela ohromen Joopovým hraním. Dokonalé doporučení, protože Jan byl v roce 1973 čtenáři slavného anglického hudebního časopisu Melody Maker oceněn "nejlepším kytaristou světa“. Po nahrání alba "Galleons Of Passion" opustil bubeník Hans Bosboom skupinu kvůli osobním okolnostem a nahradil jej Fred van Vloten (ex-Range). Pochází z Utrechtské formace Range, stejně jako klávesista Rinse Posthuma, který se ke kapele připojil krátce poté. Vloten podobně jako van Nimwegen a Wammes pocházeli také z oblasti Utrechtu, čímž se Finch stali téměř úplně utrechtskou kapelou, což bylo dokonáno příchodem druhého klávesisty Rinse Posthumy (také ex-Range). Finch se chtěli vydat na úplně novou hudební cestu a začali psát nové skladby a zkoušet je. Dokonce opět pořádali konkurzy na zpěváka, ale k ničemu to nevedlo. Mezitím Joop začal zpracovávat své vlastní hudební nápady mimo Finch. Když byl definitivně rozčarován negativním postojem nových členů Finch vůči starému repertoáru, rozhodl se opustit Finch a zaměřil se na sólovou kariéru. Produkoval řadu dem, které se zpočátku setkávaly s velkým nadšením, ale nějak se to nikdy nedostane do nahrávacího studia. V průběhu let hraje Joop jako kytarista na volné noze v mnoha kapelách, jako jsou Living Blues, revivalech kapel jako Tee Set, Q65 a Brainbox. Kapela tak v roce 1978 skončila.

Vydavatelství Pseudonym Records se podařilo po nějaké době naštěstí k nahraným záznamům z období s Ad Wammesem jako jejich klávesovým hráčem. Tento materiál byl pak vydán v roce 1999 na 2CD/DVD s názvem "The Making Of Galleons Of Passion / Stage '76", obsahující dema, nevydané nahrávky a vzrušující živý materiál z roku 1976. CD-1 s bubeníkem Hansem Bosboomem obsahuje 8 demo verzí pro desku "Galleons Of Passion". Pět z nich nakonec našlo svou cestu i vinyl. Kvalita záznamu je vynikající a písně se velmi podobají originálu. Tři zbývající dříve nevydané skladby "Dreamer", honosná jako samet s průzračnou kytarovou hrou a volně protkanými strunami, "Nightwalker" s rozličnými klávesami a "Phases", vynikající struktura skladby s nádherným prokládáním kytary a kláves, rozhodně nejsou nedodělky. CD-2 obsahuje více než 70 minut fascinujícího živého vystoupení z prosince 1976 s Beer Klaassem ještě za boicími. Lze mezi nimi slyšet Finch v jejich nejlepším odehrání čtyř skladeb z alb "Glory Of The Inner Force" a "Beyond Expression", které vytvářejí jedinečnou živou atmosféru a vystupují s vášní, která vás zaručeně zaujme. CD-2 navíc obsahuje dříve nevydanou skladbu "Necronomicon", která trvá přes 15 minut a je to typická skladba 70. let s prodlouženými sóly na kytaru, syntetizátor a basu.

Alba kapely Finch nadále přitahují zájem těch, kteří mají rádi raný klasický a progresivní rock.

Zpět
Zakládající členové:
Peter Vink - Bass
Beer Klaasse - Drums (1974-1976)
Joop van Nimwegen - Guitars
Paul Vink - Keyboards (1974)
Ostatní členové:
Cleem Determeijer - Keyboards (1975)
Ad Wammes - Keyboards (1976)
Hans Bosboom - Drums (1977)
Fred van Vloten - Drums (1978)

Členové Peter Vink
(Narozen 28. března 1949, Den Haag, Zuid-Holland)
Bass (2002–present)


Peter Vink se již v mladém věku věnoval hudbě a dosáhl velkých úspěchů u různých kapel, v nichž působil, mezi něž patří The North Stars (1965), Leadbelly's Limited (1965), Q65 (1966-1969, 1970-1974, 1980), Big Wheel (1969-1972), Finch (1974-1978), Range (1978-1981), J. & T. (1981-?), The Boxx (1982-1991), Renegades (1991-1992), Veralin (1992-1999), Omsk (2000-2003), Star One (od 2002), HDK (2005), Thin Lizzy Tribute Band (2005), Knight Area (od 2012) a Magoria (od 2019). Získal titul "učitel popové hudby" na Rotterdamské konzervatoři a stal se učitelem dějin hudby a populární hudby na Fontys College v Tilburgu. Peter je také producent a studiový technik, vyučuje hře na basovou kytaru.

Peterova hudební kariéra začala v roce 1960 s North Stars, následovaná v roce 1965 členstvím v Q65. Obě kapely dosáhly většího úspěchu, když několik písní, mezi nimi "The Life I Live", vytrvaly v žebříčcích několik týdnů. Kapela měla proměnlivou životnost, přesto však jejich koncerty byly často vyprodané.

Od roku 1969 Peter hrál tři roky s formací Big Wheels, a několikrát se umístil v žebříčcích také s touto skupinou. V roce 1974 se Peter stává jedním ze spoluzakladatelů progresivní kapely Finch. Také tato formace dosáhla mnoha úspěchů prodejem svých tří desek nebo živými koncerty. Finch měla krátkodobé pokračování s nástupcem Livin’ Blues. V roce 1982 Peter založil novou skupinu s Mirjam van Doornem nazvanou The Boxx. Jejich singl "I Need A Love" se stal velkým hitem a kapela vystupovala s Joe Cockerem, Meatloaf a Vandenberg. Po téměř 10 letech se Peter připojil k tributní skupině The Renegades. Arjen se poprvé setkal s Peterem, když produkoval své úplně první demo v roce 1978. Od té doby byli vždy v kontaktu a spolupracovali spolu právě v cover skupině The Renegades, na CD Anthony (1993) a prvním albu Ayreon. Kapela The Renegades neměla dlouhé trvání a s dalšími hudebníky založil ve druhé polovině 90. let kapelu Veralin, ve které Cleem a Peter znovu spojili své síly. Hudba Veralin je křižovatkou mezi styly pop a sympho. Kapela vydala dvě CD, na jednom z nich si zahrál Arjen Lucassen kytarové partie, žádné z nich však nebylo úspěšné. V důsledku toho se kapela rozešla.

Poté, co byl krátce aktivní s Omsk, byl Peter požádán, aby se připojil ke Star One Arjena Lucassena jako basový hráč. S touto kapelou cestoval po celé Evropě. Peter spolupracoval na celkem 5 albech Ayreon a Star One. Po krátké době v Thin Lizzy Tribute Band (2005) a HDK (2007) se Peter připojil ke kapele Knight Area v lednu 2013. Or roku 219 spolupracuje i s kapelou Magoria.

Dnes se Peter soustřuje na svou práci učitele na Utrechtské akademii hudby.

Členové Beer Klaasse
(Narozen 25. ledna 1944, Den Haag, Zuid-Holland, Netherlands)
Drums


Beer je holandský hudebník a hráč na bicí. Byl členem kapel Finch, Group 1850 (1966-1968), Kjoe, Livin' Blues (1968), Musicians Union Band (1971), Q65 (1969-1974, 1980), The Kick (1967) a The Boots (1968-1969).

Ke svým čtrnáctým narozeninám (1958) si strýc vzal Beera do Kurhausu, kde hráli Art Blakey and The Jazzmessengers, a Beera zaujali částečně díky Blakeyovým výbušným sólovým bubenům. Rock and Roll existoval od roku 1954, ale Beer byl na to v té době příliš mladý, ale Blakey vzbudil zájem o hudbu. Nejen Blakey, ale také Coltrane a např. Charley Parker. Bubebíci jako Blakey, to je to, co Beer také chtěl, tak si koupil bubenické paličky a každou jednotlivou skladbu, kterou uslyšel, se pokusil sólově přehrát. Nejprve na domácích vyrobených bubnech. Nakoupil si malé sudy od sleďů ve Scheveningenu a vepřové měchýře od řezníka, které pak přes tyhle sudy mokré natáhl a po vysušení získal velmi silný buben, který zněl docela dobře.

Ve věku 17 let si Beer koupil svoji první bicí soupravu (Trowa od Bas van de Rest ve Westeinde). Poté Beer naskočil do Fred Verdoorn Quartet, jazzové kapely, která se účastnila hlavně v jazzových soutěžích. Protože Beer byl často zaneprázdněno bubnovými sóly, která se ve Beat skutečně nebo vůbec neobjevila, Beer se stal místně docela známým, když například Beer v "maratonu" musel často dávat sólo. Jednou jej požádala skupina z nočních klubů s měsíčním kontraktem v Německu (The Defenders). Beer tak hrál od září do prosince 1965 v různých klubech v Německu. Vrátil se v lednu 1966 a protože Beer dobře znal chlapce z nově založeného Kick, připojil se. Ale asi o 3 měsíce později jej Hugo Gordijn požádal o připojení ke Group 1850.

Group 1850 byla jedna z prvních psychedelických skupin v Nizozemsku, která na konci 60. let vyprodukovala dvě desky, které se podle holandských standardů dobře prodávaly. Skupina 1850 byla také jednou z prvních kapel, které využívaly LP jako samostatné médium. Group 1850 vznikla z haagské skupiny Klits (zkratka pro klitoris). Zpočátku se mění pouze název kapely, ale s příchodem Ruud van Buurena, Daniëla van Bergena a Beer Klaasse a zprvu o něco více Rob de Rijke (basa a flétna) a pod vedením Petera Sjardina si Group 1850 získává svou vlastní podobu. Skupina si okamžitě udělala jméno jako divoká undergroundová kapela. Kapela si renomé vydola i jako doprovodný akt zavedených zahraničních kapel jako jsou The Troggs, The Kinks, The Rolling Stones a hlavně jako zahajovací kapela pro Frank Zappa & The Mothers Of Invention v Amsterodamském Concertgebouw dne 24. září 1967.

Jejich album "Trip To Mother Earth" (1968) bylo prvním koncepčním albem v Holandsku. Na konci roku ale kapela končí a Klaasse, Van Buuren a Van Bergen reformují The Boots společně se zpěvákem Jackem Eckhardtem a Sjardin odchází do Amsterdamu.

Tam se ale Beer dlouho neohřál, neboť se záhy stal novým bubeníkem kapely Q65, odku už cesta vedla rovnou ke kapele Finch. Vydal s nimi dvě alba, ale po personálních změnách nebyl bubeník Beer Klaasse spokojen s částí nového materiálu na třetí album, protože podle jeho názoru se příliš lišil od původního konceptu Finch. Vzhledem k tomu, že se věnoval i různým dalším podnikům jako obchod s uměním a návrhářství kožených oděvů, rozhodl se opustit Finch.

Vzhledem k tomu, že se věnoval i různým dalším podnikům jako obchod s uměním a návrhářství kožených oděvů, rozhodl se opustit Finch. Byl však ochoten pokračovat v hraní s kapelou, dokud se nezacvičil nový bubeník Hans Bosboom (ex-Alveo, Chafing Blues a Blues Session). Na začátku roku 1977 Beer definitivně Finch opustil. V průběhu dalších let vystřídal velké množství pracovních míst a nyní je zaměstnancem SDU, kanceláře Jejího Veličenstva.

Působil také jako člen Musicians Union Band, což je příležitostný projekt nizozemských a britských hudebníků z bývalých členů The Motions, Sandy Coast, Group 1850, Tee Set, Golden Earring, Earth & Fire, Q65 a Supersister a v repertoáru covery svých oblíbených písní.

Členové Joop van Nimwegen
(Narozen ***)
Guitars


Joop je holandský hudebník a kytarista. Působil v kapelách Q65 (1973-1974, 1980), Cobra, Kjoe (1967), Twelve O' Clock (1972-1974), Finch (1974-1978), The Range (1978-1981), Tao (1981) a Livin' Blues (1986-1988).

V roce 1973 se kytarista Joop van Nimwegen objevil jako člen kapely Cobra. Skupina však byla rozhodně za svým vrcholem a ještě v roce 1973 se skupina rozpadla. Joop hrál mimo jiné s bubeníkem Michielem Driessenem. Joop van Nimwegen přechází do Twelve O'Clock, kde také skončí se skupinou, která měla lepší časy za sebou. Joopa lze zaslechnout pouze na singlu, který tato skupina vydala.

Hrál se zpěvákem Hansem Willemsem, kytaristou Aad van de Kreeft, klávesovým hráčem Paulem Vinkem, basistou Andreem Reijnenem a bubeníkem Ilja Gortovou. V roce 1974 skupina změnila své jméno na Daybreak, ale ani ta neměla delší trvání. Joop van Nimwegen odešel v roce 1974 ke Q65, kde hrál společně s Peterem, ale znovu ke konci historie kapely. Před příchodem k Finch působil ještě v kapele Cobra. Ve stejném roce se ale členové Q65 zreformovali na Finch, ke kterým se připojil také Joop.

V počátečních dnech ve Finch působili kytarista Joop společně s basistou Peterem Vinkem, klávesistou Paulem Vinkem a bubeníkem Beer Klaassem. Finch produkoval instrumentální symfonický rock, který se také dobře prodával. V kapele však nastaly personální změny, hlavně na postu klávesisty, kde se vystřídali postupně Paul Vink, Cleem Determeijer a Ad Wammes. Bubeník Hans Bosboom se objevil v roce 1977. Změny však vedly k rozpadu kapely.

Po rozpadu Finch v průběhu let hrál Joop jako kytarista na volné noze v mnoha kapelách. V letech 1988-1989 byl Joop součástí bluesové rockové formace Livin 'Blues. Vystupoval spolu se zpěvákem, saxofonistou Nicko Christiansenem, hráčem na harmoniku Johnem Lagrandem, kytaristou Willemem van der Wallem, basistou Aadem van Pijlenem a bubeníkem Artem Bauschem. Objevil se na jejich albech "Now" (1988) a "Snakedance - Live 1989" (1989). Následně se objevil v revivalech kapel jako Tee Set, Q65 a Brainbox. Joop si společně s Markem Van De Geerem zahrál v doprovodné kapele Steva Hacketta (ex-Genesis). V 90. letech pak vystupoval s Van Den Ende.

Joopovy kvality kytaristy byly rychle uznány, protože je následně požádán o pomoc v mnoha úspěšných muzikálech, když v průběhu let hrál v doprovodném orchestru mnoha nizozemských jevištních muzikálů jako jsou Miss Saigon, Cyrano a The Sound Of Motown.

Členové Paul Vink
(celým jménem Paul R. Vink)
(Narozen ***, Rotterdam, Netherlands)
Keyboards, Vocals


Paul je holandský hudebník, hráč na klávesové nástroje a skladatel. V současné době žije v Rotterdam, Zuid-Holland, Netherlands. Působil v kapelách Swinging Soul Machine (1966-1970), Machine (1970), Lynx (1973), Finch (1974), Limousine (1975-1976), Livin' Blues, Machine (1970-1973), Heart (1974), Livin' Blues (1975) a The Geo Band.

Po rozpadu Q 65 v roce 1969 založil basista Peter Vink svou vlastní formaci pod názvem Big Wheel, kteří hráli docela heavy hudbu se zjevnými vlivy Led Zeppelin. Ačkoli všech pět jejich singlů bylo vydáno krátce po sobě mezi lety 1969 a 1971, většina písní byla zaznamenána už na začátku roku 1969. Mimo Vinka ostatní členové kapely byla známá jména z beatového haagského období - Robbie v.d. Zwan (ex-Haigs), Cyril Havermans (ex-Heralds, pre-Focus a sólo), Shel Schellekens (drums, ex-Incrowd, Drama).

Holandská prog rocková kapela Machine vznikla z trosek The Swinging Soul Machine. Jejich singl "Lonesome Tree" se stal hitem. Skupina však působila pouze v letech 1970-1971, kdy se jejich členem stal i Paul.

Po rozpadu Big Wheel začal Peter Vink hrát ve skupině Finch. Finch vyznávali hudbu, která byla podobného zaměření jako Focus, Yes a Emerson, Lake & Palmer. Hráli stoprocentní instrumentální hudbu, symfonický rock. V kapele ale působil pouze během roku 1974 a pak z kapely odešel, protože chtěl hrát především funk.

Paul Vink později v 70. letech hrál v několika úspěšných kapelách, mezi nimiž byli Livin 'Blues a Limousine.

Členové Cleem Determeijer
(Narozen 24. března 1950, Rotterdam, Zuid-Holland, Netherlands)
Keyboards


Cleem je holandský hudebník, hráč na klávesové nástroje. Působil jako člen kapel The Boxx, Crusade (1970-1974), Ensemble Feelings, Finch (1975-1976), Gewestelijk orkest voor Zuid-Holland, Hillegersbergs Mannenkoor, Pitchband, Rotterdams Philharmonisch Orkest, The Urchins a Veralin. Žije v holandském Rotterdamu.

Cleem byl klávesovým hráčem v různých popových a rockových formacích. Začínal v kapele The Urchins (1967-1970), což byl cover band se zpěvákem Eppo Farlou, basistou Arie Mudde, bubeníkem Tonem Baasem, později kytaristou Henkem Hemmesem, basistou Maartenem Hemmesem, bubeníkem Henkem Smitem a nakonec i se svým bratrem Robem Determeijerem na bicí.

Pak působil v kapele Crusade z Rotterdamu, kterou lze nazvat živnou půdou pro hudebníky, kteří se později objevili v různých dalších známých formacích. V Crusade (rock a underground 1970-1974) hrál společně s baskytaristou Henkem Bolem, bubeníkem Melsem Bolem (později hrál na bicí s Cuby & The Blizzards, později jazz), kytarista Willem van de Wall (později mimo jiné v Livin 'Blues), později také Pjotr Jurtschenko na flétnu. Kapela vystupovala v různém složení jako kvartet, trio nebo i kvintet. Když vystupovali jako trio (klávesy, basa, bicí), nacházeli si své vzory v progresivním rocku a tehdejším undergroundu kalpel jako Soft Machine, Supersister, Cream a Pink Floyd. Velkým vzorem pro Determeijera byl Keith Emerson, což lze slyšet i při dlouhých improvizacích během jejich koncertů.

V letech 1975-1976 byl členem kapely Finch. Skupina získala národní slávu prostřednictvím desek "Glory Of The Inner Force" a "Beyond Expression" a prostřednictvím jejich mnoha koncertů. Skupina byla také známa v zahraničí, neboť jejich desky byly vydávány mimo jiné i ve Spojených státech a Japonsku. Bohužel ale pro nedostatek času už Cleem nebyl schopen kombinovat své studium na Hudební akademii s hlavně koncertními aktivitami Finch a v roce 1975 kapelu opustil.

Cleem Determeijer pracuje na Hudební a taneční škole Amstelveen od roku 1981 jako učitel klavíru, vedoucí klavírních souborů, učitel klavírní teorie a baletního doprovodu. Od roku 1996 je klavíristou v Hillegersbergs Mannenkoor v Rotterdamu a od roku 2006 i klavíristou v Nadaci Belcanto se sídlem v Bodegraven.

V letech 1988–1991 působil ještě v cover kapele Pitchband se zpěvákem a kytaristou Henkem Sauselé, baskytaristou Henkem Bolem, bubeníkem Melsem Bolem, později také Johanem Fekkesem na baskytaru. Objevil se ještě v kapele Veralin (1992–1998) hrající symfonický rock, kde se znovu sešli Cleem a Peter Vink. Spolupracoval také s dalšími hudebníky jako Arjen Lucassen nebo Henk Bol.

Členové Ad Wammes
(Narozen 1953, Vreeswijk, Utrecht, Netherlands)
Keyboards


Ad je holandský hudebník a hráč na klávesové nástroje. Působil jako člen kapel Purple Haze, Finch (1977-1978) a Range (1978-1981) nebo nahrával i sólově.

Ad Wammes studoval kompozici u Ton de Leeuw, Theo Loevendie a Klaas de Vries, klavír s Edith Lateiner-Grosz a elektronickou hudbu u Ton Bruynela.

Na konci 60. let hrál v kapele Ex spolu s Joopem. Jejich tehdejší repertoár se skládal hlavně z coverů od Jethro Tull, Ten Years After a Yes. Přestože se oba dva vydali různými cestami, byli v průběhu let stále v kontaktu. Pak hrál na klávesy se symfonic rockovou skupinou Finch. V letech 1983 až 1985 napsal hudbu pro 5 alb Sesame Street, psal doprovod pro krátké filmy a reklamy nebo pro organizace jako Fond pomoci a Červený kříž.

Klávesista Ad Wammes velmi brzy po ukončení studia na Akademii hudby začala psát hudbu pro muzikály dětských produkcí, opery, mládežnické divadlo. Od roku 1986 do roku 2002 realizoval hudbu (skládání, hraní a nahrávání) pro 35 seriálů pro TeleacNOT.

V posledních letech se stále více soustředil na komponování koncertní hudby. Jeho skladba pro varhany "Miroir" znamenala jeho mezinárodní úspěch. Hrají ji po celém světě tak renomovaní varhaníci jako Thomas Trotter, David Sanger a John Scott a již byla na CD nahráno celkem 17 krát. V roce 2007 Boosey a Hawkes publikovali reedici. Následovaly nahrávky z Norska (Aqua Messe) a Anglie (projekt Orgelbüchlein).

V roce 2012 Boosey & Hawkes vydala dvě nová díla pro varhany "Toccata Chromatica" a "Ride In A High-Speed Train", po nichž následovalo "Interludes" v roce 2014. Jeho díla pro akordeon publikuje výhradně Jetelina. V roce 2016 vydala společnost The Lorenz Corporation album "Triptych" pro komorní varhany. V roce 2017 vydal Schott album pro klavír s názvem "Dedicated To You".

V roce 2012 Ad Wammes znovu zrerormoval svou starou skupinu Montoya (před Finch) s Henkem Hagerem (bývalý Diesel) jako zpěvákem a baskytaristou.

Členové Hans Bosboom
(Narozen ***)
Drums, Percussion


Hans je holandský hudebník, hráč na bicí. Působil v kapelách Alveo, Chafing Blues, Blues Session a Finch (1976-1977). S kapelou Finch nahrál její třetí album "Galleons Of Passion" (1977). Jako hudebník byl aktivní až do roku 2000.

Členové Fred van Vloten
(Narozen ***, zemřel 20. ledna 2008)
Drums, Percussion


Fred byl holandský hudebník, hráč na bicí, učitel a skladatel. Působil v kapelách Finch (1978), Range (1978-1981), J. & T. (1981) a Omsk (2002).

Fred začal svoji kariéru profesionálního bubeníka v roce 1972. První roky se zaměřil hlavně na improvizovanou hudbu a jazz, ale z Freda se stal brzy vyhledávaný studiový a koncertní bubeník. Hrál s mnoha umělci jako Doris Henderson, Peter Blanker, Joost Nuisla, Wim Hogenkamp, Tineke Schouten, Helen Schuttevaer, Het Nooyova Volkstheater, Jan Akkerman, Finch, Jan Hollestell, Stefan Lievenstro, Eddy Conard, Erwin Hoorweg, Kaz Lux, Nippy Noya, Edu Ninck Blok, Klaas Wit, Lex Jasper, Wim Overgaauw, Eef Albers, Jeroen de Rijk, Humphrey Campbell, Cor Bakker, Dick Rienstra, Henk Meutgeert, Wim Dijkgraaf, Hans Dulfer, Hans Visser, Bernhard Reinke a Onno Kelk.

Po čtrnáct let se v hlasování čtenářů nizozemského bubenického magazínu Slagwerkkrant Fred Van Vloten umisťoval v první desítce v kategorii jazz rock/fusion. V letech 1987 a 1988 byl vyhlášen nejlepším fusion bubeníkem Belgie, Nizozemska a Lucemburska. V roce 1996 byl Fred prvním bubeníkem Dtuc, který byl zvolen jako nejlepší učitel hry na bicí. Jako hostující učitel byl mimo jiné spojen s konzervatořemi v Rotterdamu a Groningenu. Kromě toho byl spoluzakladatelem školy hry na bicí The Rhythm Factory a absolvoval clinic vystoupení po celé Evropě.

Fred van Vloten zemřel 20. ledna 2008 v půl sedmé, když dlouho trpěl špatným zdravím, a nakonec podlehl krvácení do mozku.

Zpět
Studiové desky:
1999 The Making Of... Galleons Of Passion/ Stage '76
1977 Galleons Of Passion
1976 Beyond Expression
1975 Glory Of The Inner Force
Ostatní nahrávky:
2013 Mythology (komp.)
2012 Vita Dominica
1975 Colossus (SP)


Skupina:
Joop Van Nimwegen - Electric Guitars, Acoustic Guitars, Guitar Synthesizer
Peter Vink - Bass, Moog Taurus Pedal Bass
Ad Wammes - Keyboards
Hans Bosboom - Drums (disc one)
Beer Klaasse - Drums (disc two)
Hosté:
Diskografie The Making Of... Galleons Of Passion/ Stage '76
Vyšlo 1999, Pseudonym Records, CDP-1066-DD (Netherlands)

Seznam skladeb:
CD 1: (47:55)
01. Reconciling (8:33)
02. Dreamer (4:44)
03. Remembering The Future (4:59)
04. With Love As The Motive (9:00)
     a. Impulse
     b. Reaching
     c. Sinful Delight?
05. Night Walker (2:59)
06. Unspoken Is The Word (7:48)
07. Phases (5:31)
08. As One (4:06)
CD 2: (71:06)
01. Scars On The Ego (9:32)
02. Paradoxical Moods (11:39)
03. Necronomicon (17:48)
04. A Passion Condensed (20:06)
05. Pisces (12:00)
Total Time: (119:01)


Skupina:
Ad Wammes - Keyboards and Flute
Hans Bosboom - Drums
Joop van Nimwegen - Electric Guitar, Acoustic Guitar and Cabasa
Peter Vink - Bass and Cowbell
Hosté:
Diskografie Galleons Of Passion
Vyšlo 1977, LP 1977, Bubble Records 25690XOT,
LP 1977, Rockburgh PDLP 101 (UK)
CD 1994, Pseudonym CDP-1019-DD
CD 1995, King Records KICP-2812 (Japan)

Seznam skladeb:
01. Unspoken Is The Word (J. van Nimwegen) (7:52)
02. Remembering The Future (J. van Nimwegen, P. Vink) (4:22)
03. As One (A. Wammes) (4:44)
04. With Love As The Motive (J. van Nimwegen) (9:15)
     Impulse
     Reaching
     Sinful Delight?
05. Reconciling (J. van Nimwegen) (8:29)
Total Time: (53:34)34 42

Recorded at Soundpush Studios, Blaricum, Holland, 1977
Producer: Sandy Roberton
Engineer: Jay Denson
Executive producer: Ralph van der Waart van Gullik
Artwork: Grant Smith
Sleeve design: Grant Smith

Skupina:
Joop Van Nimwegen / electric & acoustic guitars
Peter Vink - Bass, Moog Bass Pedals
Cleem Determeijer / grand piano, Wurlitzer electric piano, Hammond organ, Mellotron, Arp Axxe & Solina String Ensemble synths
Beer Klaasse - Drums
Hosté:
Diskografie Beyond Expression
Vyšlo 1976, Negram, NK 203 (Netherlands)
CD 1994, Pseudonym, CDP 1015 DD (Netherlands) Remastered

Seznam skladeb:
01. A Passion Condensed (20:05)
     a. Part 1 (1:04)
     b. Part 2 (4:15)
     c. Part 3 (2:55)
     d. Part 4 (2:59)
     e. Part 5 (5:47)
     f. Part 6 (3:05)
02. Scars On The Ego (8:51)
     a. Part 1 (2:21)
     b. Part 2 (6:30)
03. Beyond The Bizarre (14:24)
     a. Part 1 (2:58)
     b. Part 2 (2:57)
     c. Part 3 (2:59)
     d. Part 4 (5:30)
Total Time: (43:20)

Artwork: Studio Artrun Ltd.

Skupina:
Joop Van Nimwegen - Wlectric & Acoustic Guitars
Peter Vink - Bass, Bass Pedals
Cleem Determeijer / grand piano, honky tonk piano, Cei Carnaval electric piano, Hammond organ, Mellotron, Arp Pro-Soloist synth
Beer Klaasse - Drums
Hosté:
Diskografie Glory Of The Inner Force
Vyšlo 1975, Negram (Netherlands), NR 107, ATCO/Atlantic (USA)
CD 1994, Pseudonym, CDP 1011 DD (Netherlands) - Remastered by Peter Vink with 2 bonus tracks

Seznam skladeb:
01. Register Magister (9:22)
02. Parodoxical Moods (10:43)
03. Pisces (9:29)
04. A Bridge To Alice (13:13)
Total Time: (42:47)

Bonus tracks on 1994 remaster:
05. Colossus Part I (3:28)
06. Colossus Part II (3:36)
Total Time (45:24)

Artwork: Beer Klaasse


Skupina:
Peter Vink - Bass Guitar, Synthesizer [Moog Taurus Bass Pedal], Cowbell
Beer Klaasse - Drums (1-01 to 2-01, 2-07 to 3-02)
Hans Bosboom - Drums (2-02 to 2-06, 3-03 to 3-10)
Joop Van Nimwegen - Electric Guitar, Guitar Synthesizer, Acoustic Guitar
Cleem Determeijer - Mellotron, Grand Piano, Synthesizers, Electric Piano, Organ (1-01 to 2-01, 2-07 to 3-01)
Ad Wammes - Synthesizers, Electric Piano, Organ, Harpsichord, Flute (2-02 to 2-06, 3-02 to 3-10)
Hosté:
Diskografie Mythology
3CD, vyšlo 2012, Pseudonym, Pseudonym CDP-1107 (Netherlands)
3CD compilation of Finch's three studio albums with demos and live tracks; remastered

Seznam skladeb:
CD 1 - Chapter 1
01. Register Magister (9:18)
02. A Bridge To Alice (13:10)
03. Pisces (9:27)
04. Paradoxical Moods (10:41)
05. Colossus - Part I (3:28)
06. Colossus - Part II (3:36)
07. Beyond The Bizarre (14:24)
08. Scars On The Ego (8:51)
Total Time: (72:55)

CD 2 - Chapter 2
01. A Passion Condensed (20:06)
02. With Love As The Motive (9:20)
03. As One (4:45)
04. Reconciling (8:29)
05. Remembering The Future (4:22)
06. Unspoken Is The Word (7:55)
07. Register Magister (Live) (9:29)
08. Paradoxical Moods (Live) (11:05)
Total Time: (75:31)

CD 3 - Chapter 3
01. Pisces (Live) (10:44)
02. Necronomicon (Live) (17:48)
03. Unspoken Is The Word (Demo) (7:49)
04. Phases (Demo) (5:32)
05. As One (Demo) (4:07)
06. With Love As The Motive (Demo) (9:02)
07. Dreamer (Demo) (4:46)
08. Reconciling (Demo) (8:34)
09. Night Walker (Demo) (3:04)
10. Remembering The Future (Demo) (5:01)
Total Time: (76:27)
Total Time: (224:53)

Vita Dominica comes as a vinyl release in audiophile format, completely remastered from the original tapes with four of the six tracks never previously released. Three of the tracks are live versions of songs originally released on Finch's 1975 debut album, Glory of the Inner Force, recorded at a live session in Tagrijn, Hilversum possibly just after the release of the record.

Skupina:
Joop van Nimwegen - Guitars
Cleem Determeijer - Keyboards
Ad Wammes - Synths
Peter Vink - Bass
Hans Bosboom - Drums
Beer Klaasse - Drums
Hosté:
Diskografie Vita Dominica
Vyšlo 2012, Pseudonym Records, VP99.038

Seznam skladeb:
01. Chapter A: Paradoxical Moods (11:01)
02. Chapter A: Pisces (10:27)
03. Chapter B: Register Magister (9:28)
04. Chapter B: Colossus (Pt.1) (3:26)
05. Chapter B: Colossus (Pt.2) (3:35)
06. Chapter B: Remembering the Future (5:01)
Total Time: (42:58)


Skupina:
Peter Vink - Bass Guitar
Beer Klaasse - Drums
Cleem Determeijer - Keyboards
Joop Van Nimwegen - Electric Guitar
Hosté:
Diskografie Colossus
SP, vyšlo 1975, Negram, NG 2024 (Netherlands)

Seznam skladeb:
Side A. Colossus Part 1 (3:27)
Side B. Colossus Part 2 (3:35)
Total Time: (7:02)


Zpět

Finch: Joop van Nimwegen, Peter Vink, Cleem Determeijer, Beer Klaase


Finch 1974: Paul Vink, Joop van Nimwegen, Peter Vink, Beer Klaase


Finch 1975: Cleem Determeijer, Beer Klaase, Peter Vink, Joop van Nimwegen




Finch 1976: Ad Wammes, Peter Vink, Beer Klaase, Joop van Nimwegen


Finch 1977: Joop van Nimwegen, Peter Vink, Ad Wammes, Hans Bosboom


Finch 1978: Peter Vink, Joop van Nimwegen, Ad Wammes, Fred van Vloten

  



Zpět
Oficiální stránky:
http://members.home.nl/gerser/dutchprog/finch.htm
http://q65.org/Vink/vink_m.htm



Nahoru ProgressRock
Made by 
©  18.11.2019 
Menu Poslední aktualizace: 18.11.2019
mbrezny@centrum.cz 
...a vzkaz autorovi!