Asia Minor
                                     

Zpět
Vznik turecko-francouzské progresivní kapely Asia Minor (Malá Asie) můžeme datovat do roku 1971, kdy se na St.Joseph College v Istanbulu setkali Setrak Bakirel (zpěv, kytary), Eril Tekeli (flétna, kytary) a Can Kozlu (bicí) a založili ještě coby studenti kapelu. S touto kapelou vyhráli dvě ceny v celo turecké školní hudební soutěži pořádané magazínem Milliyet.

Ale v roce 1973 Bakirel, Tekeli i Can odešli do Francie, aby získali vyšší vzdělání a pokračovali v tvorbě hudby. Bakirel a Tekeli se usídlili se v Paříži. Kozlu se po odstěhování usídlil v Grenoble (jižní France). V roce 1974 začali Bakirel a Tekeli vystupovat jako duo nazvané Layla. Nebylo pouze pod dojmem odkazu na klasickou píseň Erica Claptona, ale spíše odkaz na postavu v perské mytologii. Není divu, neboť to byl zdroj námětu i pro Claptona. Později během velikonočních prázdnin v roce 1974, když je návštěvil Kozlu, trio začalo nahrávat nějaký materiál. Poté se i Kozlu rozhodl k pobytu v Paříži a připojil se k duu Layla.

Basista jménem Hervé (příjmení není známo) se v roce 1975 připojil k Layla. Vystupovali ve středisku pro mládež, Rue Borrego, v divadle Théâtre Mouffetard, na Faculty of Architecture a vystupovali jako hudební hosté po více než tři večery na festivalu v Paříži.

Hned v následujícím roce se ale mění jméno na postu basisty, Hervé odchází a nahrazuje jej Setrakův spolužák Jean Philippe Bottier. Kapela mění svůj název na Asia Minor Process, titul zvolený celou skupinou jako odkaz na jejich původ a druh hudebního stylu, který se rozhodli vyvíjet, inspirovaný středo-východní kulturou.

Na počátku roku 1977 se rozhodl kapelu opustit Kozlu, aby se mohl zaměřit na jazzově orientovanou kariéru ve Spojených Státech. Po různých peripetiích a personálních změnách se po konkurzu v dubnu 1977 stal třetím členem kapely teprve šestnáctiletý hráč na bicí nástroje Lionel Beltrami, který navrhl kapele zkrátit jméno na Asia Minor. Na konkurzu Lionela doprovázel přítel a klávesista Robert Kempler, který s Beltramim hrál rok předtím v progresivní skupině Atlantis, než Betlami kapelu opustil, aby při si vyhledal náročnější koncertování. Betlami také navrhl, aby se Robert připojil k Asia Minor a obohatil zvukovou paletu skupiny. Bohužel ale v té době Eril a Setrak už neměli zájem o zakomponování kláves do své hudby, takže Kempler tam nezůstal dlouho. Eril a Setrak se soustředili se na to, aby do soundu dostali více kytar a flétny. Harmonický a rytmický jazyk Asia Minor byl hodně posílen jeho přínosem. Aby těch změn nebylo málo krátce poté, co se připojil Lionel, Jean-Philippe Bottier opustil skupinu z osobních důvodů a ke kapele se připojil nový baskytarista Paul Levy, také rekrutovaný prostřednictvím inzerátu.

Hudební formát, kvartet se dvěma kytaristy odrážel osobní výběr hudebníků. Byli s touto poměrně běžné sestavou spokojeni, jelikož oba hlavní členové byli adaptabilní, Eril a Setrak hráli na kytary a zpívali sólové vokály s kytarami. Klávesy byly vyloučeny, považovali je za nadbytečné v úloze mezi kytarovými duety mezi Erilem a Setrakem, kteří kteří dominovali ve zvuku kapely.

Brzy začali pracovat na nových kompozicích kombinujících prvky "středověkých stupnic s anglosaským progresivním rockem, stylem velmi obdivovaným Erilem a Setrakem, ačkoli oni sami to nepovažovali za tak velký vliv. Vlivy ze středního východu se projevují v melancholickém a vlnícím se tvaru témat a v nostalgickém pojetí zpěvu Setra Bakirela. Eril a Setrak byli celkem pilní skladatelé a každodenně se setkávali s prací na nových kouscích, které dopracovávali na zkouškách společně s ostatními. Některé návrhy týkající se skladeb byly někdy tak radikální, že původní melodie se stala téměř nepoznatelnou s výjimkou malého motivu v pozadí.

Někdy ve dnech 18. a 19. února 1978 při nahrávání jejich debutu Lionel znovu navrhl, aby skupina alespoň obohatila svůj zvuk přidáním některých partií kláves formou hudebních ozdůbek. Lionel se přátelil s klávesistou skupiny Grime Nicolasem Vicenteem, s nímž se setkal na koncertě. Nicolas nakonec přidal své party ke třem skladbám, které zaznamenal na osmistopém záznamovém domácím studiu Tai Phong. Tato pětičlenná sestava pak také zahrála na Fakultě Architektury dne 29. března 1978. Během prvního květnového týdne 1978 skupina skupina dostala pozvání k pětidennímu hostování v Drugshow v Paříži. Jejich vystoupení bylo velmi střízlivé a upřednostňovalo intenzitu hudebního výkonu před jakýmkoli skvělým show na pódiu. Bez vydaného alba byla pro mnohé publikum z velké části kapela neznámá, ale navzdory tomu Asia Minor překvapila každého svou původní hudbou, která se pyšně postavila proti převládajícím trendům času, ale museli si počkat až do září pro své další koncerty, dvě vystoupení v Boule Noire, také v Paříži.

Jelikož neměli žádného manažera, musela skupina sama kontaktovat vydavatelství, aby zjistila zájem těchto společností. Aby se oddělili od ostatních pařížských skupin a získali větší důvěryhodnost, zaznamenali demo pásky a doufali, že si udělají jméno s mediálními a koncertními promotéry a manažery, stejně jako získání národního nebo dokonce mezinárodního uznání. S tímto vědomím kontaktovali nahrávací společnosti bez výsledků. U jednoho z manažerů A&R u CBS vzbudili zájem po poslechu nahrávky, dokonce se zůčastnil zkoušky, ale bohužel nemohl přesvědčit své šéfy, aby podepsali smlouvu se skupinou. Po této zkušenosti se Asia Minor rozhodla produkovat album ve vlastní režii pouze s finanční výpomocí svých rodičů a přátel. Nedostatek odborné podpory neodradil skupinu od jejich směřování, to alespoň znamenalo úplnou uměleckou svobodu. Kromě toho měli dostatek znalostí o studiových technikách, aby nabyli přesvědčeni, že své kompozice zaznamenají co nejlépe během nahrávání sami.

Pronajali si k tomu Maia Studios v Bondy poblíž Paříže, Francie. Ale jen pár týdnů před začátkem nahrávání Paul Levy odešel z osobních důvodů z kapely. Vzhledem k tomu, že skupina nebyla schopna sehnat dalšího basistu v tak krátké době, Eril a Setrak se rozhodli převzít basové povinnosti na sebe. Lionel požádal Nicolasa Vicenta, aby se opět připojil k nahrávání, které se uskutečnilo ve dnech od 6. do 28. října 1978. Nahrávka byla pořízena na 16 stopách pod dozorem zvukového inženýra Serge Dudita, kterému pomáhal Guy Adams. Vzhledem k tomu, že původní mixy se ukázaly jako neuspokojivé, skupina se rozhodla remixovat album podle vlastního vkusu ve Studio de la Grande Armée v Paříži, aby dosáhla lepšího výsledku. Album obsahuje devět skladeb a dvě písně zpívané v turečtině. Všechny vokály odvedl Setrak s výjimkou finálních "Mahzun Gözler", kde Eril zpíval sólo a Setrak doprovodný zpěv. Všechny skladby ze studia byly zachovány s výjimkou písně "Boundless", která si nakonec našla svoji cestu na druhé album. Dvě další čísla z jejich repertoáru ale zůstaly nevydány. Texty sloužily hlavně jako podpora hudby, což naznačují obrazy a emoce, které zapadají do melodií. Zpívání v angličtině se zdálo být zřejmou volbou vzhledem k prvku anglické rockové hudby v jejich hudebním podhoubí. Ale jejich vydavatel navrhl, aby byly zaznamenány i některé písně v turečtině. Po nějaké úvaze se kapela shodla na tom, že jejich rodný jazyk bude zněl lépe u některých melodií a souhlasili s tímto návrhem.

Po skončení nahrávání skupina znovu prohledala společnost ochotnou distribuovat album, ale setkala se se stejnou lhostejností, která je provázela při jejich úsilí s demo nahrávkou. K podpisu smlouvy s labelem ale nakonec nedošlo, takže se skupina rozhodla vydat disk na vlastní náklady, když si založila vlastní label Ware of Asia Minor (W.A.M.). Setrak a Eril navrhli i přebal desky, vnitřní layout pak výhradně Setrak. Debutová deska "Crossing The Line" vyšla dne 19. dubna 1979. Album dostalo tento název na návrh Erila a měl symbolizovat linii dělení snu a skutečnosti, nebo v jiném smyslu naději kapely nahrávat svou hudbu a konečnou realizaci tohoto snu.

Skupina tvrdě bojovala, aby vzbudila zájem o média, ale bez pomoci nahrávací společnosti nebo reklamního agenta uspěli pouze do té míry, že vyhráli v několika Rock 'n' Folk anketách. Hudba kapely Asia Minor s instrumentální virtuozitou a složitostí a melodickou originalitou tehdy zcela kontrastovala s hudebním vkusem té doby, kde vládl punk. Tisk následně věnoval jejich albu jen krátkou zmínku, když pak raději chválil více lukrativnější punkové akty.

Album bylo distribuováno pouze mezi některými pařížskými obchody s hudbou. Navzdory tomuto relativnímu obchodnímu selhání bylo nadšení a věrnost skupiny v hudbu neměnné. Zatímco komerčně nevyhovující, album přesto představovalo značný umělecký potenciál. Posluchač v něm objeví originální, vysoce sofistikovanou a technicky vyspělou hudbu, práci mladých hudebníků, kteří se podařilo nahrávat album tváří v tvář skvělým šancím.

Samotný záznam si zaslouží místo jako jeden z nejpozoruhodnějších a jistě unikátních tureckých a francouzských progresivních otázek této doby a navrhuje hudbu vzniklou ze symbiózy dvou velmi odlišných hudebních tradic.

V roce 1980 navzdory nepřijetí a nepochopení hudebním businessem vydali své druhé album "Between Flesh & Divine". První album "Crossing The Line" bylo solidním dílem, ale společně s albem "Between Flesh And Divine" vstoupili do první ligy medi skutečné progresivní mágy a dnes je už považovaný za klasiku žánru. Po vydání druhého alba ještě kapela nějaký čas koncertovala až do jejich rozchodu v roce 1982.

A Asia Minor je jednou z nejznámějších prog-rockových kapel z Turecka, presněji řečeno její dva hlavní členové a hlavní skladatelé Setrak Bakirel a Eril Tekeli pocházejí z této země. V dobe všudepřítomného punku a nové vlny však nezískali patřičné uznání a nenacházeli podporu ani u vydavatelských firem. Alba si tak vydávali na své vlastní náklady, Setrak Bakirel tvořil obaly alb, která vycházela pod jejich vlastní značkou W.A.M., tedy Ware of Asia Minor. Neutěšené podmínky je neodradily a vytvořili alba, na které mohou býtťdoopravdy hrdí. Hudební spojeníťbritského progresivního rocku a východních prvků bylo najlepším možným řešešením jak se zviditelnit a vyniknout nad šedý průměr. Symfonické klávesy a Bakirelův zasněný pěvecký projev přímo odkazovaly vliv kapel jako Genesis, Pink Floyd, Focus, Jade Warrior a predevším Camel nebo francouzské kapely Pulsar. Komplikovanější postupy zase připomínaly letmo kapelu King Crimson, ale právě tam se objevovali ty zvláštní stupnice s orientální příchutí.

Začátek 80. let to nejsou jenom alba "Moving Pictures", "Discipline" či "Nude", ale také "Between Flesh And Divine". Francouzské vydavatelství Musea Records se zasloužilo o to, aby nahrávky kapely nezapadly do dějín zapomenutí. A protože Asia Minor pobývali ve Francii, nepřipadá to ani příliš překvapivé, že si tam získali své publikum. Album ani po mnoha letech neztratilo nic ze své kvality a je skutečným klenotem východoasijského art-rocku.

Mini LP "Landscape Pictures In Rock" bylo zaznamenáno šest let po oficiálním rozpadu Asia Minor. To, co podnítilo její vznik je neznámé, ale byl shromážděn a vydán další skvělý dar publiku. Setrak a Eril s podporou starých kolegů - Roberta Kemplera (klávesy, basa) a Lionela Beltramiho (bicí, perkuse) se rozhodli vzkřísit slavné stíny minulosti, aby si zavzpomínali na šťastnou dobu mládí. A tyto projevy nostalgie se zformovaly do 25 minutové melodické plavby. Vzhledem k nedostatku čerstvého materiálu se bývalí kolegové obrátili na "neproniknutelné" roky, ale osvědčené roky. Výsledkem je obsah vinylu složeného z nových verzí vybraných opusů z předchozí desky. Po cestě se členové Asia Minor rozhodli zahrát si s fanoušky v takových šarádách stylů. Na zadní straně obálky jsou vyhlášena jména každé díla patřící jednomu nebo druhému poddruhu žánru. Zdá se, že autoři nám dávají právo odhalit ve struktuře věcí nuance "jazzové kávy kouzelné kvality", "plovoucí ve vzduchu", "dobře temperovaný lidový rock", "hříčky" apod. Kapela se fanouškům rzhodla přinést i skladby naživo a začala znovu koncertovat v původním složení. Dne 12. října 2014 byla skupina ASIA MINOR obohacena o novou členku v osobě Evelyne Kandelové na basu.

Zpět
Členové:
Setrak Bakirel - Lead Vocals, Guitars, Bass
Eril Tekeli - Flute, Guitars, Bass
Robert Kempler - Keyboards, Bass (BFaD)
Lionel Beltrami - Drums, Percussion
Evelyne Kandel - Bass, Synth Bass (2014-)
Bývalí členové:
Pascal Niro - Bass (1980)
Nick Vicente - Keyboards (1979)
Paul Levy - Bass (1977-1978)
Jean Philippe Bottier (1976-1977)
Can Kozlu - Drums (1976-1977)
Hervé - Bass (1975-1976)
1986-1988 EURASIA project
Setrak BAKIREL - Voice, Guitars
Lionel BELTRAMI - Drums, Percussion & Keyboards
Evelyne KANDEL - Bass & Acoustic Guitars
Robert KEMPLER - Keyboards
1991-1993 BLIND DERVISH project
Setrak BAKIREL - Voice, Guitars & Bass
Lionel BELTRAMI - Drums, Percussion, Keyboards
Evelyne KANDEL - Bass & Acoustic Guitars
Host:
Michel ROUSSEAU : Keyboards & Additional Guitars

Členové
(Narozen 19. listopadu 1953, )
Lead Vocals, Guitars, Bass


Setrak Bakirel je kytarista kapely Asia Minor, nahrával alba i s dalšími hudebníky (včetně Roberta Kemplera, který byl klavesistou této skupiny). Deska "Musiques pour le film Le mur" (Saravah SHL 1100) 1983 je soundtrack k filmu "Le Mur/Duvar" (Zeď) a představuje na něm remaky turecké lidové hudby a napsané skladby tureckým hudebním tradicionalistou Ozan Garip Sahinem, který tam také zpívá a hraje na saz (turecký populární nástroj). Setrak Bakirel také napsal několik písní mírně ovlivněných Asia Minor, ale tentokrát v akustickém provedení na tento soundtrack.
Členové Eril Tekeli
(Narozen 25. dubna 1954, )
Flute, Guitars, Bass


Eril je znám hlavně jako spoluzakladatel kapely Asia Minor. V roce 1973 dokončil střední školu Istanbul Özel Saint Joseph Fransiz Lisesi, kde se seznámil právě se Setrakem Bakirelem.

Souběžně vystupoval také s kapelou Paralel.

Členové Robert Kempler
(Narozen *** )
Keyboards, Bass (BFaD)


Členové Lionel Beltrami
(Narozen 6. listopadu 1960, )
Drums, Percussion


Před vstupem do Asia Minor členem kapel Atlantis, Phenix a Graal.

Lionel byl bubeník samouk. V třinácti letech se začal učit hrát na bicí a klavír. Svůj první koncert jako bubeník odehrál s kapelou Phenix v prosinci 1974. Krátce poté jako člen další skupiny Graal začal pracovat na svých vlastních kompozicích ovlivněných anglickým progresivním hnutím. Vynikající bubeník se silnou technikou a individuálním stylem byl ideálním partnerem pro Asia Minor. Když vstoupil do kapely, jeho kreativita otevřela novou perspektivu a umožnila skupině znovu rozprostit křídla.
Členové Nick Vicente
(Narozen *** )
Keyboards, Bass (1979)


Nick Vicente byl členem francouzské kapely Grime v letech 1976-1980.
Členové Can Kozlu
(Narozen *** )
Drums (1976-1977)


Can Kozlu byl prvním bubeníkem kapely Asia Minor. Připojil se k duu Layla, které tvořili Setrak a Eril a poté se přejmenovali na Asia Minor. Na počátku roku 1977 se rozhodl kapelu opustit, aby se mohl zaměřit na jazzově orientovanou kariéru ve Spojených Státech.
Členové Evelyne Kandel
(Narozena *** )
Bass, Synth Bass (2014-)


Basistka Evelyne Kandel doprovázela kapelu jako koncertní host, až 12. října 2014 byla přijata jako stálý člen kapely.

Zpět
1988 Landscape Pictures In Rock
1981 Between Flesh And Divine
1979 Crossing The Line


Skupina:
Setrak Bakirel - Lead Vocals, Guitars, Bass
Lionel Beltrami - Drums, Percussion
Robert Kempler - Keyboards, Bass
Eril Tekeli - Guitars, Flute
Hosté:
Nick Vicente - Keyboards
Diskografie Landscape Pictures In Rock
EP, vyšlo 1988, Master Plus 38016, LDO-Melodies / MTS Productions

Seznam skladeb:
01. Preface (3:37)
02. Mahzun Gozler (5:00)
03. Mystic Dance (1:42)
04. Misfortune (3:08)
05. Landscape (2:33)
06. Visions (2:37)
07. Without Stir (1:48)
08. Hayal Dolu Gunler Icin (2:32)
09. Postface (2:02)
Total Time (24:59)

Produced: Alan Parsons
Toto album má stejný track-list jako první album Asia Minor, s výjimkou toho, že většina skladeb je mnohem kratší a jsou mírně s odlišnými instrumentacemi a bez zpěvu.

Skupina:
Setrak Bakirel - Lead Vocals, Guitars, Bass
Lionel Beltrami - Drums, Percussion
Robert Kempler - Keyboards, Bass
Eril Tekeli - Guitars, Flute
Hosté:
Diskografie Between Flesh And Divine
Vyšlo 1981, W.A.M., WAM 101
Re-released by Musea in 1991, FGBG 2024

Seznam skladeb:
01. Nightwind (6:23)
02. Northern Lights (7:45)
03. Boundless (3:00)
04. Dedicace (6:11)
05. Lost In A Dream Yell (7:42)
06. Dreadful Memories (3:00)
Total Time (34:01)

Recorded and mixed at Studios de la Grande Armée, Paris, July 1980
Produced: Asia Minor
All compositions written: Bakirel/Tekeli
Arrangments: Asia Minor
Cover Design: Setrak Bakirel
Re-release executive producers: Francis Grosse, Bernard Gueffier, and Alain Robert for Musea
Engineering: Emmanuel Guiot
Art cover: Burç Oktay
Layout: Setrak Bakirel
Všechny skladby jejich druhého alba jsou velmi propracované a neschází jim myšlenka. Přesvedčit posluchače může hned první píseň "Nightwind", ve které si člověk užije krásné tóny flétny a sugestivní melodie. Nenápadně na ní navazuje nasledující "Nothern Lights", která ale má tvrdší rytmické plochy a výrazněi se tu už prezentuje i jejich turecké cítění. Plachý a jemný pěvecký styl Andy Latimera z Camel má něco do sebe a zde zní ještě daleko lépe v pomalejší "Boundless". Rozproudí to o něco více skladba "Dedicace", kde se opět ozývá flétna a odehrají se různé zajímavé zvraty, které vůbec nepůsobí samoúčelně nebo nějak přehnaně. Dokonale vás uklidní melancholická "Lost In A Dream Yell" za příjemných tónů flétny doprovázené symfonickými klávesami a decentní rytmikou. Na závěr je překvapivě zařadená krátká instrumentální věcička "Dreadful Memories" s temnejšími kytarovými vyhrávkami. Album má celkove silný instrumentální charakter a zpev je víceméně příjemně osvěežuje.

Skupina:
Eril Tekeli - Flute, Guitars, Bass
Setrak Bakirel - Lead Vocals, Guitars, bass
Lionel Beltrami - Drums, Percussion
Nick Vicente - Keyboards
Hosté:
Diskografie Crossing The Line
Vyšlo 1979, W.A.M., WAM 001
Re-released by Musea in 1989, FGBG 2023

Seznam skladeb:
01. Preface (4:18)
02. Muhzun Gozler (8:13)
03. Mystic Dance (1:45)
04. Misfortune (4:30)
05. Landscape (3:50)
06. Vision (5:35)
07. Without Stir (1:50)
08. Hayal Dolu Gunler Icin (4:38)
09. Postface (2:00)
Total Time: (55:11)

Recorded at Maia Studios, Bondy, France
Produced: Asia Minor
All compositions written: Bakirel/Tekeli
Arrangments: Asia Minor
Cover Design: Bakirel/Tekeli
Re-release executive producers: Francis Grosse, Bernard Gueffier, and Alain Robert for Musea


Zpět



Při nahrávání alba "Crossing The Line"


Eril, Lionel a Setrak ve Studio Eurasia, Saint-Maur-des-Fossés, France, 1990


Serge DUDIT (zvukař) a Nick VICENTE (klávesista) mixují album "Crossing The Line" v Maia Studios, Bondy, France, 17. října 1978



Asia Minor ve studiu "Studios des Buttes-Chaumont" jako host francouzské televize dne 15. prosince 1979
při nahrávání TV pořadu "Mosaique" naživo



ASIA MINOR - Setrak Bakirel, Lionel Beltrami, Eril Tekeli, Robert Kempler, Studio Bleu Joinville, 10.04. 2014


Evelyne Kandel, Setrak Bakirrel, Eril Tekeli, Lionel Beltram a Robert Kempler zdraví diváky
na konci pařížského koncertu 8. května 2015






Zpět
Oficiální stránky:
http://asiaminor.progressiveworld.net/index.html
http://asiaminor.progressiveworld.net/
http://rateyourmusic.com/release/album/asia_minor/landscape_pictures_in_rock/

ProgressRock Nahoru
Made by 
©  9.9.2017 
Menu Poslední aktualizace: 9.9.2017
mbrezny@centrum.cz© 
...a vzkaz autorovi!©