3 - Emerson, Berry & Palmer
                             
                       
               
       


Zpět

Kapela s pojmenováním 3, někdy také označovaná jako Emerson, Berry & Palmer, byla krátce fungující progressive pop rock superskupina sestavená z členů kapely Emerson, Lake & Palmer (ELP) a to varhaníkem Keith Emersonem a bubeníkem Carl Palmerem, ke kterým se v roce 1988 připojil americký multi-instrumentalista Robert Berry. Ten je znám například z působení v kapele GTR/Nerotrend nebo Hush.

V roku 1985 se Keith Emerson povzbuzený triumfálním come backem kapely Yes a jejich albem "90 125", opět spojil s baskytaristou a zpěvákem Gregem Lakem. Palmer v té době nebyl volný, takže k sobě přibrali známého rockového bubeníka Cozy Powella se stejným počátečním písmem v jeho jméně. "Skvělá kapela, ale jinak finanční katastrofa", pak lakonicky zhodnotil Emerson krátkou kariéru skupiny Emerson, Lake & Powell, se kterou stihli vydat jediné bezejmenné album "Emerson, Lake & Powell" v roce 1986.

Pracovní vztah mezi legendárním klávesistou Keithem Emersonem a zpěvákem a multiinstrumentalistou Robertem Berrym se začal v roce 1987. Známý manažer Brian Lane (Yes, Asie, A-Ha, It Bites aj.) a Carl Palmer zprostředkovali setkání mezi těmito dvěma plodnými hudebníky. Bylo to po roce, kdy Berry spolupracoval s GTR a chystal se vrátit do Států, když mu zavolal Brian Lane a zeptal se, jestli by nechtěl jít na oběd s Keithem Emersonem. Berry slyšel o Keithovi mnohokrát od Carla, ale při pobytu v Londýně se s ním nesetkal. Nevěděl proto, co očekávat. Nakonec se nezapomenutelně seznámil s tímto fascinujícím, šíleným klávesovým virtuózem. Byl to prostě úžasný den.

Po několika sklenicích vína si Keith vzpoměl, že Berry hrával v Hush nějaké skladby ELP a pozval jej, aby se k němu a ke Carlovi připojil v jeho domě v Sussexu v Anglii. Oba dva, Keith i Carl, chtěli dodat k jejich patentovanému zvuku pop/rockový feeling. Carl toho dosáhl už v kapele Asia a Keith měl touhu zažít podobný úspěch. Plánem bylo vytvořit melodičtější, vokálně orientovanou skupinu (ve srovnání s ELP), která by Emersonovi, Berrymu a Palmerovi umožnila následovat úspěchy, kterých dosáhla Asia nebo GTR v tomto období.

Rozhodli se to rozlousknout vytvořením nové kapely, která měla mít původně i čtvrtého člena jménem Sue Shiffrin. Emerson a John Wetton s ním spolupracovali již dříve jako s textařem. Tato sestava byla nazvána Smoking Gun, ale netrvala příliš dlouho. Nakonec dali přednost tříčlenné sestavě. Takže Sue odešel, ale zanechal jim jednu ze svých písní pro budoucí album. Výsledkem této spolupráce byl vznik kapely 3 (Tři/Three).

Neexistoval žádný originální materiál ELP bez Lakea, ani neuváděli žádné písně projektu 3, dokud nepodepsali smlouvu s Geffen Records. Zamířili do studia, ve kterém nahráli tři skladby pro Briana, byly to "Talkin' 'bout", "On My Way Home" a "Eight Miles High". Pak se věci rychle posunuly. John Kalodner z Geffen byl okamžitě v Brianově studiu a sledoval video ukázku, kterou udělali před týdnem. O několik dní později jim nabídla David Geffen Company smlouvu o nahrávání. Pak kapela dostala nový silný název Czar. Brzy se ale rozhodli pro méně pompézní jméno '3'. Album bylo nahráno v Anglii a mixovalo se ve Spojených státech. Projekt 3 pak vydal nové studiové album v roce 1988 pod názvem "To The Power of Three". Píseň "Talkin' Bout" byl jediným singlem vydaným z alba, který to dotáhl na pozici #9 v žebříčku Mainstream Rock.

Kapela 3 pak nějakou dobu koncertovala v roce 1988 i naživo, aby podpořila nové album, ale během turné vystupovali pod hlavičkou "Emerson and Palmer", Berry byl sice také na scéně, ale nebyl uveden v názvu. Koncert Atlantic Records 40th Anniversary z roku 1988 byl vysílán živě na HBO, kde ale odehráli pouze dlouhý instrumentální opus včetně skladby "Fanfare for the Common Man" od Leonarda Bernsteina z muzikálu America a skladbu "Blue Rondo" od Dave Brubecka, která se později hrála jako přídavek na koncertech ELP v 90. letech. Dvě živá alba byla vydána až o mnoho let později a vlastně teprve nedávno, obě u Rock Beat Records. Jmenuji se "Live Boston 1988", které vyšlo v roce 2016 a "Live - Rockin 'The Ritz" z roku 2017.

Tři studiové hudebníky někdy na pódiu doplnili Paul Keller na kytaru a Jennifer Steele jako doprovodný zpěvák. Jejich setlist se skládal hlavně z materiálu jejich alba, včetně "Runaway" a rozšířené improvizované verze coveru skladby "Eight Miles High". Skupina zahrála i odlišné aranžmá "Desde La Vida". Kapela měla i dlouhé instrumentální pasáže založené na hudbě ELP, mezi které patřily "Hoedown" a "Fanfare For The Common Man", ale nehráli žádné originální skladby ELP. Prodloužený propracovaný cover od The Four Tops "Standing In The Shadows Of Love" byl také často zařazen na selist.

S jakýms takýms úspěchem prvního singlu John Kalodner z Geffen vyzval skupinu, aby se vrátila do studia a začala pracovat na druhém albu, které by mělo vyjít co nejdříve. Ale Emerson se cítil nepohodlně s labelem Geffen v zádech, nelíila se mu nekonzistentní strategie, která nakonec srazila úspěch prvního alba, kterému se příliš nevedlo. Ironií bylo, že v té době našli svůj vlastní zvuk a styl a psali druhé album, když se skupina rozhodla ukončit projekt a kapela se rozpadla. V době jejich rozpadu bylo již napsáno několik písní pro druhé vydání, které později vyšly na sólovém albu Roberta Berryho "Pilgrimage To A Point" a "Last Ride Into The Sun".

Emerson a Palmer se opět spojili s Gregem Lakem k nahrání alba ELP "Black Moon" v roce 1992 a Berry zformoval novou skupinu Alliance.

V roce 2015 rozhlasová stanice v Bostonu objevila staré pásky z turné "3" z roku 1988 a vydala je v roce 2016 jako živé album "Live Boston 1988". Po vyslechnutí tohoto živého vystoupení byl Keith Emerson inspirován, aby se znovu spojil s Berrym, a pokračovali v práci na nedokončeném druhém albu "3", nyní s názvem "3.2".


K pokračování projektu se schylovalo už v říjnu 2015, když podnět vznikl od prezidenta Frontiers Records Serafina Perugino, protože Robert mluvil s Keithem Emersonem o nahrávání nového alba, které by mělo následovat po albu "...To The Power Of Three", které vyšlo v roce 1988. Robert Berry pak oslovil Keitha v souvislosti s vydáním jejich nevydaného druhého alba. Spolu s obnoveným zájmem fanoušků o kapele a rozhovory s Berrym se obnovilo nadšení ze strany Keitha Emersona, který se snažil o realizaci projektu. Výměňovali si hudebních nápady a spolupráce při skládání nakonec vydláždila základy pro novou desku projektu. Emerson a Berry podepsali smlouvu s Frontier Records, aby konečně zaznamenali druhé album, které dostalo do vínku název "3.2". Všechno bylo připraveno. Od starých kazet, včetně některých klávesových partů a ukázek Emersonovy spolupráce na hudebních nápadech po telefonu, až po dlouhé diskusi o hudebním směru, byl nastaven rámec alba. Robert nechal na Keith Emersonovi závěrečné hudební nápady pro projekt. Nápady na skladby, studiový čas, nahrávací smlouva... a pak přišel ten temný den. Bohužel Emersonova smrt v březnu 2016 zastavila tento projekt a album vystavila nejistotě. Po několika měsících truchlení a rozjímání o tom, co dělat s těmito společně napsanými písněmi a hudebními fragmenty od Emersona, se Robert rozhodl obnovit práci na materiálu a vytvořit nahrávku, která by nakonec byla vhodnou poctou hudebnímu odkazu Keitha Emersona a a současně přeměnou a aktualizaci hudebního stylu, který začali, který začali 3 před 30 lety. Konečným výsledkem je 3.2, restart původního 3 projektu završeného úžasným talentem Roberta Berryho. Konečným výsledkem bylo 3.2, což je restart původního 3 projektu. Dne 10. srpna 2018 vydal Berry pod labelem Frontiers Records nahrávku pod hlavičkou "3.2" s názvem "The Rules Have Changed", která byla postavená na hudebních myšlenkách, kterými přispěl Emerson, ale produkoval je a nahrál pouze Berry.

Je to nahrávka, kterou si zaslouží slyšet každý fanoušek skvělého Keitha Emersona a obsahuje některé vynikající hudební části, které potěší každého fanouška progresivní hudby. První singl "Somebody's Watching" vydaný 22. května 2018 zaznamenal debut alba u čísla #3 na Amazon Hard Rock žebříčku a za prvních 36 hodin vygeneroval 7 000 zhlédnutí na YouTube a více než 12 000 zhlédnutí za první týden. Hudební fénix skutečně povstal. Album se na Amazon dostalo na první místo, první den se prodalo v pěti zemích a umístilo se na dvou hitparádách Billboard. Dvě videa YouTube z alba mšly brzy více než 75 000 kumulativních zhlédnutí. Nové album se setkalo s jednomyslným pozitivním mezinárodním ohlasem ve více než 100 článcích v časopisech, recenzních blozích a webových stránkách a FM a internetových rozhlasových stanic.


Robert Berry shromáždil zabijáckou čtyřčlennou kapelu. Berry je dobře znám pro své basy, vokály a jako multiinstrumentalista, které napsal a koncertování s Carlem Palmerem, Stevem Howem (Yes), GTR a Ambrosia. Skupinu doplňují bubeník Jimmy Keegan (Spock’s Beard), kytarista Paul Keller (Emerson/Palmer) a klávesista Andrew Colyer (Circuline, Cell15, Awaken). Kromě veškerého těžkého instrumentálního podání zpívají všichni čtyři členové kapely, což je příjemné překvapení v dnešním hudebním světě. Berry, Keegan, Keller a Colyer zahájili živé zkoušky v listopadu 2018 a těšili se, že nejen předvedou skvělé poslední dílo Keitha Emersona, ale budou také vycházet z 30-leté historie progresivního rocku Berryho a také jeho práce se Stevem Howem, některou z Ambrosia, i jeho sólovými pracemi, a samozřejmě jeho přepracovaná tributní alba pro značku Magna Carta, která zahrnují hudbu YES, ELP, Genesis a Jethro Tull. Pro ty, kteří ocení vynikající řemeslné zpracování Yes, ELP, Keith Emerson, Genesis, Jethro Tull aj. čeká skutečný zážitek. Berry se svým nejnovějším vydáním "3.2: The Rules Have Changed" napsaným klávesistou Keithem Emersonem pohybuje na vysoké úrovni. Tak se stalo že, 3.2 byli hlavní hvězdou ProgStock Festivalu 2019, každoročního třídenního festivalu v Rahway v New Jersey, který se konal 11. – 12. října 2019. ProgStock je klenotem mezi Prog Music Festivaly na severovýchodě USA a každý rok nadále přináší prestižnější počiny. Kapela koncertovala po Severní Americe i na podzim 2019.

Robert Berry se vrací s druhým albem 3.2 "Third Impression" dne 12. února 2021. Projekt 3.2 je pokračováním kapely 3, ve které Berry hrál po boku Carla Palmera a zesnulého velkého Keitha Emersona. Dne 9. prosince 2020 mohli fanoušci získat svůj první "dojem" z nového alba vydáním singlu a videa "A Fond Farewell". "Third Impression" je pokračováním debutového alba 3.2 "The Rules Have Changed" a je skvělým doplňkem jeho předchůdce. Střídá epické písně, jako je otevírací "Top Of The World" a závěrečná píseň "Never", kterou společně napsal Robert s Emersonem, s více melodickými a AOR momenty.

"Ponechání skladby "Never", poslední skladby, na které jsme s Keithem pracovali, mě velice tížilo," vysvětluje Robert. "Bylo to, jako by tu byl můj přítel, protože jsme tuto píseň nevydali světu. Bylo to velké a silné hudební dílo, ale bylo příliš dlouhé na to, aby se vešlo na "The Rules Have Changed". Čím víc jsem to ale poslouchal, tím víc mě to vrátilo k mnoha rozhovorům, které jsme s Keithem vedli o stylu a kam by zvuk 3 mohl směřovat. Jsem na tyto 3.2 alba a svůj čas ve 3. tak hrdý. Hraní s Keithem bylo a zůstane nejlepším zážitkem mého hudebního života".

Robert a Frontiers se rychle dohodli na výběru "A Fond Farewell" jako prvního singlu převzatého z "Third Impression". "Pro hudebníka může být obtížné určit, která skladba z alba by měla být první, která bude vydána světu," pokračuje Robert. "Stejně jako na předchozím albu 3.2 "The Rules Have Changed" měla volba Frontiers zcela smysl. Nejen z důvodu současného stavu světa, ale také z důvodů, které skuteční fanoušci verze 3.2 pochopí, je "A Fond Farewell" dokonalým zahájením závěrečných prací započatých kapelou 3." První lednový týden Robert Berry zveřejnil druhý singl s videem ke skladbě "A Bond Of Union".

Zpět
Členové:
Keith Emerson - Keyboards
Carl Palmer - Drums
Robert Berry - Vocals, Guitars, Bass
Koncertní členové:
Paul Keller - Guitars (1988-1989)
Jennifer Steele - Backing Vocals (1988-1989)


(celým jménem Keith Noel Emerson)
(Narozen 2. listopadu 1944, Todmorden, West Riding of Yorkshire, England
zemřel 10. března 2016, Santa Monica, United States)
Keyboards


Keith Emerson byl anglický hudebník a skladatel. Hrával na klávesy v mnoha kapelách ještě předtím, než než na konci 60. let dosáhl prvního komerčního úspěchu s The Nice. S kapelou Nice se proslavil mezinárodně, především i pro jeho rockové aranžmá skladeb klasické hudby. Po odchodu z The Nice v roce 1970 byl zakládajícím členem Emerson, Lake & Palmer (ELP), jedné z prvních progresivních rockových "supersgroups". Emerson, Lake & Palmer byli komerčně úspěšní po většinu 70. let a stali se jednou z nejznámějších progresivních rockových skupin té doby. Emerson napsal a aranžoval hodně z ELP hudby na albech jako "Tarkus" (1971) a "Brain Salad Surgery" (1973), kombinoval jeho vlastní originální skladby s klasickými nebo tradičními kousky přizpůsobenými do rockového formátu.

Emerson se narodil v Todmordenu ve státě West Yorkshire. Během druhé světové války byla rodina evakuována z jižní Anglie, poté se vrátili na jih a usadili se v Goring-by-Sea, West Sussex. Emerson navštěvoval místní školu West Tarring v Tarringu. Jeho otec Noel byl amatérským pianistou, zatímco jeho matka nebyla hudebnicí. V jeho osmi letech přihlásili Emersona na lekce klavíru, získal výuku od "místních malých starších paní" a naučil se číst hudbu. Jeho studia o západní klasické hudbě do značné míry inspirovaly jeho vlastní styl v celé jeho profesionální kariéře, která často zahrnovala jazzové a rockové prvky.

Ačkoli Emerson nevlastnil gramofon, rád si poslechl hudbu v rádiu, zejména Floyda Cramerera z roku 1961 s poznámkovým stylem "On the Rebound" a práci Dudleye Moorea. Používal jazzové noty od Davea Brubecka a George Shearinga a dozvěděl se o jazzovém klavíru z knih. Poslouchal také boogie-woogie a country pianisty včetně Joe "Piano" Hendersona, Russa Conwaye a Winifreda Atwella. Emerson později o sobě uvedl: "Byl jsem velmi vážné dítě. Chodil jsem s Beethovenovými sonátami pod paží. Byl jsem však velmi dobrý, když jsem se vyhnul tomu, aby mě mlátili šikanisté. Bylo to proto, že jsem mohl zahrát také písničky Jerryho Lee Lewise a Little Richarda. Takže si mysleli, že jsem docela v pohodě a nechali mě na pokoji".

Emerson se začal zajímat o varhany Hammond poté, co uslyšel jazzového varhaníka Jacka McDuffa hrát "Rock Candy" a Hammondky se staly jeho vyvoleným nástrojem na konci 60. let. Emerson získal své první varhany Hammond, model L-100, ve věku 15 nebo 16 let, a to na splátky. Emersonův počáteční plán byl pro nehudební kariéru, když hrál souběžně na klavír. Keith Emerson nebyl právě typem bankovního úředníka, když sice se značnou nechutí pracoval v Southern England Bank, ale po večerech hrával s různými kapelami - rockovými, s jazzovým triem, a dokonce i s big bandem. Posloucha v té době Charlieho Parkera, Dava Brubecka, Arta Tatuma a vážnou hudbu. Pět let chodil na souromné lekce na klavír. Budík, který mu kolegové z banky dali na rozlučku s prací, jej už nikdy neprobudil na směnu "from 9 to 5".

Když vystupoval v oblasti Worthing, Emerson dostal nabídku připojit se k jeho první profesionální skupině T-Bones, byla to doprovodná skupina bluesového zpěváka Garyho Farra. Skupina koncertovala po Velké Británii a Francii, než se rozpadla. Emerson se poté připojil k V.I.P.'s, kde jeho známá extravagance začala, když vypukla bitka během představení ve Francii. Poučil skupinu, aby hrála dále, a poté vyloudil varhaní zvuk kulometu z Hammondek, který bitku zastavil. Jeho členové kapely mu řekli, aby tuto senzaci zopakoval i na příštím koncertu.

V roce 1967 Emerson vytvořil The Nice s Lee Jacksonem, také z T-Bones, Davidem O'Listem a Ianem Hague, poté, co je soulová zpěvačka P.P. Arnold požádala, aby vytvořil její novou doprovodnou skupinu. Poté, co nahradil Brianem Davison Hagua, se skupina vydala na samostanou dráhu a rychle si vytvořila silné konvertní publikum. Zvuk skupiny byl zaměřen na Emersonovo Hammond varhanní vystoupení a teatrální zneužívání nástroje a jejich radikální předělávky témat klasické hudby označované jako "symfonický rock".

Tato kapela byl jeden z nejpodařenějších počinů londýnské undergroundové vlny a průkopnickým způsobem se zasloužila o začlenění varhan v rockové hudbě, podobně jako o vlnu transformací děl vážné hudby, teda o vznik classical rocku. Už tehdy se Keith zmocňoval svých Hammondek značně neortodoxně, když využíval šokující zvuky a techniky, jako bylo vrážení nožů mezi klávesy, bouřlivě kopuloval s nástrojom apod. Nice si zahráli v roce 1968 i v pražské Lucerně a pro slovenského Mariána Vargu to byl osudový zážitek. Bez tohoto koncertu by zřejmě nevznikli jeho Collegium Musicum.

Emerson byl známý nejen pro jeho práci s The Nice. Mimo skupinu se účastnil projektu "supersession" Music from Free Creek, jehož se účastnili i Eric Clapton a Jeff Beck. Emerson vystoupil s bubeníkem Mitchem Mitchellem a baskytaristou Chuckem Raineym, který mimo jiné zahrnoval instrumentální cover Eddie Harrise "Freedom Jazz Dance".

Emerson poprvé zaslechl Moog, když majitel prodejny přehrával skladbu "Switched-On Bach". Emerson tehdy řekl: "Můj Bože, to je neuvěřitelné, na čem se to hraje?" Majitel mu pak ukázal obálku alba. Tak jsem se zeptal: "Co to je?" A on odpověděl: "To je syntezátor Moog". Můj první dojem byl, že to vypadalo trochu jako elektronický skifle." Emerson si vypůjčil od vlastníka Mike Vickerse Moog na nadcházející koncert s The Nice v Royal Festival Hall v Londýně s Royal Philharmonic Orchestra. Vickers pomohl upravit Moog a koncert měl úspěch. Emersonovo odehrání "Also sprach Zarathustra" (skladba je nejslavnější pro její použití ve filmu z roku 1968: Vesmírná odysea) byla hodně oceněna.

Baskytarista, kytarista a zpěvák Greg Lake zase spoluzakládal jinou kultovní skupinu King Crimson, které šéfoval jeho rodák z městečka Bournemouth, Robert Fripp. Stihl s nimi nahrát přelomový debut a jedno z přelomových alb progresivního rocku "In The Court Of Crimson King". Brzy poté se však seznámil s Emersonem a zpočátku více debatovali, než zkoušeli. Společně přemýšleli i o vhodném bubeníkovi. Kandidáty byli Jon Hiseman (Colloseum) a Mitch Mitchell (Jimi Hendrix Experience). Nakonec se k nim připojil tehdy devatenáctiletý veterán Carl Palmer, který si své činely a paličky brousil v Thunderbirds zpěváka Chrise Farlowa (později Colosseum) a kdysi slavné undergroundové kapele The Crazy World Of Arthur Brown, s jejímž varhaníkem Vincenem Cranem založili skupinu Atomic Rooster, hudebně příbuznou The Nice. ELP byli úplně klasickou supergroup a nepotřebovali žádná název, plně jim stačily jejich příjmení. ELP se stali velmi respektovanou formací ješte před svoji oficiální premiérou. Je například známo, že v březnu 1970 jednal s kapelou o společném turné samotný Jimi Hendrix a je dost pravděpodobné, že s nimi i několik dnů zkoušel.

Po šesti měsících soustředěných zkoušek skupina zahrála svoji první show a nahrála své první album, poté co rychle získala nahrávací smlouvu s Atlantic Records. Triumfálním startem ELP bylo festivalové vystoupení na Isle Of Wight v srpnu 1970, kde se plně projevila nejen jejich virtuozita a energie, ale i sklony k megalománii, začínající kostýmy a výpravou a končící drobnými efekty, jako třeba závěrečná salva ze dvou velkých mosazných kanónů a ohňostroj jako dobrý příklad pro všechny začínající kapely. V lete 1970 začali ELP nahrávat svoji první desku. Emerson napsal a aranžoval hodně z hudby ELP na albech jako "Tarkus" (1971) a "Brain Salad Surgery" (1973), které kombinovaly vlastní originální kompozice s klasickými nebo tradičními kusy upravenými do rockového formátu.

Nahrávací smlouva pak kapele ELP poskytla a Emersonovi finanční prostředky na nákup vlastního modulárního syntetizátoru Moog. Později o něm řekl: "Stálo to spoustu peněz, když přišel a já jsem jej vzrušeně vytáhl z krabice, položil jej na stůl a pomyslel si: "Páni, to je skvělé! Syntezátor Moog Jak se zapíná?... Byly tam všechny tyto kontakty a další, neexistoval žádný návod k použití." Úpravy které poskytl Mike Vickers, vytvořilo šest výrazných zvuků Moog, a těchto šest se stalo základem zvuku ELP.

Po rozpadu ELP na konci sedmdesátých let se Emerson vydal na svoji sólovou kariéru, složil několik zvukových doprovodů filmu a zformoval také skupiny Emerson, Lake & Powell a 3, které pokračovaly ve stylu využitým ELP. Na začátku 90. let se Emerson znovu připojil k ELP, která se sešla na dvou dalších albech a několika turné, než se koncem 90. let znovu rozpadla. V roce 2002 se Emerson také sešel při reunionu s The Nice na turné.

V roce 1993 Emerson byl nucen si rok odpočinout od hraní, když se u něj projevila nervová porucha ovlivňující jeho pravou ruku, která se podobala "spisovatelské křeči", a částečně to bylo připisováno formě artritidy. Podle Emersona se to bylo v období jeho rozvodu, s jeho vyhořelým domovem v Sussexu a finančními obtížemi. Během svého volna provozoval maratony na upraveném motocyklu Harley-Davidson a napsal filmové scénáře a autobiografii "Pictures Of An Exhibitionist", která se začíná a končí popisem jeho nemoci a následnou operací ramene. Od roku 2002 znovu mohl využívat své obě ruce a mohl hrát se svoji obvyklou energií.

V září 2010 vydal Emerson zprávu: "Během rutinní lékařské prohlídky ukázala kolonoskopie v mé dolní části tlustého střeva polyp zřejmě nebezpečného kmene. Je to závěr doktorů z Londýna, takže musím okamžitě podstoupit operaci. Tento naléhavý chirurgický zákrok mi neumožňuje zahájit turné na začátku října kvůli požadované době hospitalizace a rehabilitace. Musím zůstat optimistický, snad se vše v dobré obrátí".

V novém tisíciletí Emerson pokračoval ve své sólové kariéře, včetně turné s vlastní kapelou Keith Emerson Band s kytaristou Marcem Bonillou a spolupracoval i s několika orchestry. Znovu se sešel s kolegou z ELP Gregem Lakeem v roce 2010 pro duo turné, kulminující jednorázovým ELP reunion ¨vystoupením v Londýně při oslavách 40. výročí skupiny. Emersonovo poslední album nese název "The Three Fates Project" s Marcem Bonillou a Terje Mikkelsenem, které vyšlo v roce 2012.

Emerson zemřel 11. března 2016 v Santa Monice v Kalifornii, když na sebe obrátil střelnou zbraň. Jeho tělo bylo nalezeno v jeho domě v Santa Monice. Po pitvě lékaře označili Emersonovu smrt jako sebevraždu a dospěli k závěru, že také trpěl onemocněním srdce a depresí spojenou s alkoholem. Podle Emersonovy přítelkyně Mari Kawaguchi se Emerson stal "depresivním, nervózním a nepříčetným", protože poškození nervů mu bránilo jeho hraní a měl strach, že bude špatně vystupovat na nadcházejících koncertech a zklame své fanoušky.

Emerson byl široce považován za jednoho z nejlepších hráčů na klávesy progresivní rockové éry. AllMusic nazval Emersona jako "možná největšího, technicky nejuznávanějšího klávesistu v rockové historii".


(celým jménem Carl Frederick Kendall Palmer)
(narozen 20. března 1950, Birmingham, Anglie, Spojené království)
Drums, Percussion


Carl Palmer je britský bubeník a perkusionista. Často bývá označován za jednoho z nejlepších rockových bubeníků všech dob. Nejznámější je jako člen kapel The Crazy World of Arthur Brown, Atomic Rooster, Emerson, Lake & Palmer a Asia. Spolupracoval také s Mikem Oldfieldem. Charakteristické je jeho agresivní bubnování a velká preciznost. Často používá atypické takty a využívá neobvykle sestavenou sestavu bicích.

Jeho první skupinou byli King Bees, později přejmenovaní na Craig. V roce 1966 vydali první singl "I Must Be Mad" (na B straně "Suspense"), který produkoval Larry Page. Ze stejné doby pochází také Palmerova první práce coby studiový hudebník, neboť si zahrál v písni "Love Light" liverpoolské kapely Chants. Později byl osloven Chrisem Farlowem, aby se připojil k jeho skupině Thunderbirds.

Původním bubeníkem skupiny The Crazy World of Arthur Brown, založené Arthurem Brownem, byl Drachen Theaker, který nahrál eponymní album skupiny s písní "Fire". Theaker ale nečekaně opustil skupinu během amerického turné v roce 1969. Carl Palmer byl okamžitě přijat jako náhrada a stal se stálým členem skupiny.

Vincent Crane, klávesista skupiny Crazy World of Arthur Brown, založil v létě 1969 společně s Palmerem a se zpěvákem a baskytaristou Nickem Grahamem vlastní skupinu, trio pojmenované Atomic Rooster. Skupina prošla několika personálními změnami, ale v roce 1970 Palmera telefonicky kontaktoval Keith Emerson, aby se zúčastnil konkurzu do jeho nové skupiny, takže Carl v létě 1970 Atomic Rooster opustil.

Palmer se tak seznámil s Gregem Lakem, který byl v té době členem King Crimson, a Keith Emersonem, který byl členem skupiny Nice. Oba dva chtěli dál rozšiřovat svoji hudební kreativitu a hledali bubeníka pro svou novou skupinu. Po konkurzech s různými bubeníky, včetně Mitch Mitchella, padla jejich volba na Palmera, a tak v létě 1970 založili skupinu, kterou pojmenovali jen podle svých příjmení Emerson, Lake & Palmer, zkráceně také ELP. Skupina byla největším úspěchem Palmerovy kariéry a zůstal v ní do jejího prvního rozpadu v roce 1980. Jejich styl spojoval art rock, jazz, electronickou hudbu, pop rock a klasickou hudbu. Během tohoto období vydal Palmer jako sólový umělec pouze jediný singl. V roce 1981 hrál na albu Mika Oldfielda Five Miles Out v písni "Mount Teidi". Ostatní nahrávky, které s Oldfieldem vytvořil, zůstaly nevydané. Skupina Emerson, Lake & Palmer byla obnovena počátkem 90. let, kdy vydala svá poslední dvě studiová alba. Emerson zemřel v březnu 2016, Lake v prosinci 2016.

Po prvním rozpadu ELP v roce 1980 založil Palmer s texaským bluesrockovým kytaristou Johnem Nitzingerem skupinu PM a nahrál s ním jedno album. Začátkem roku 1981 se připojil k Johnu Wettonovi a Stevu Howeovi, kteří s ním založili novou skupinu. Později se k nim přidal Geoff Downes, čímž vznikla legendární skupina Asia. Palmer v Asia zůstal až do roku 1991, kdy došlo k obnovení ELP. Po několika personálních změnách čtyři původní členové, včetně Palmera, v roce 2006 Asii obnovili.


Vocals, Guitars, Bass

Robert Berry je americký kytarista, zpěvák a producent, nejznámější je ze svého působení v kapelách Hush, 3 s Keith Emersonem a Carl Palmerem, Ambrosia, Alliance a Los Tres Gusanos. V poslední době vystupuje s The Greg Kihn Band. Robert Berry patří k jedním nejlepších amerických hudebníků, pochází z oblasti San Franciského zálivu. Zpívá, hraje na kytaru, klávesy i bicí. Vystudoval San Jose State University s tutulem bakalář umění se zaměřením na hudbu.

Jeho rodiče byli hudebníci a také vlastnil populární hudební obchod v San Jose, CA. Ve své první kapele hrál již ve věku 12 let. Později v polovině 70. let založil kapelu s názvem HUSH a nahrál s nimi tři desky, než se rozpadla v roce 1985. V tomto období také založil vlastní kapelu Robert Berry Band a v roce 1985 také vydal své první sólové album "Back to Back".

Na jaře v roce 1986 byl pozván Carlem Palmerem, aby se připojil k supergroup GTR po odchodu Steve Hacketta. Jelikož měsíce strávené s tímto outfitem nevedly k žádnému albu, nakonec byl Berry pozván, aby se připojil k Palmerovi a Keith Emersonovi pro nové ELP album, aby nahradil Grega Lake v ELP. Stejně jako u jiných nahrávek, na nichž není Greg Lake, použili jiný název kapely pro tuto příležitost, a to "3". A tak v roce 1988 vyšlo album pouze v této alternativní verzi ELP jako "To The Power of Three". S Emersonem a Palmerem dělal i velké severoamerické turné.

Příštích několik let byl nečinný pokud jde o vydávání materiálu, ale v roce 1993 vydal svoji druhou sólovou desku "Pilgrimage to a Point", následovanou "In These Eyes" v roce 1995 a "Takin' It Back" v roce 1996. Další sólové album se opozdilo, neboť byl měl plné ruce práce s novou kapelou, projektem Alliance spolu s Gary Pihlem, Alanem Fitzgeraldem a Davidem Lauserem. Robert je také od roku 1996 také členem The Greg Kihn Band.

O několik let později se Berry připojil ke kapele Ambrosia a byl jejich koncertním bubeníkem téměř 2 roky. Současně také dokončoval materiál pro své páté sólové album. V roce 2001 byla tato nahrávka, inspirované literární dílem autora Roberta Jordana, vydána jako jako soundtrack "The Wheel Of Time".

V roce 2004 nastal u něj čas přestoupit do nových hudebních sfér po téměř dvou desetiletích, kdy se pohyboval v hudbě na pomezí AOR a progresivního rocku. V těch letech ale také působil jako jako producent a produkoval hudbu pro umělce s různým zaměřením. Jedním z žánrů, o který se začal nejvíce zajímat, se stal ska. V roce 2004 pak sestavil novou kapelu Schleptones, kde ska, je inspirativní stylistický výraz jako polka a více či méně úzce souvisí s žánrem punk, to jsou jeho hlavní ingredience - a akordeon pak hlavním nástrojem. Jejich první CD bylo vydáno v roce 2007.

S oběma projekty kapel včetně Aliance byl stále velmi aktivní, přesto se Berrymu ještě podařilo najít čas starat se po svoji sólovou kariéru. Kompilace "Best Of" vyšla v roce 2006, zatímco rok 2007 byl vymezen pro jeho kapelu Alliance, rok 2008 viděl nové studiové úsilí obou kapel a Berry jako sólový umělec vydal album "The Dividing Line", už svoji šestou desku, za kterou si vysloužil dvě nominace na Grammy, stejně pozvedl nový zájem o jeho umělecké aktivity.

Vydal i vlastní sólovou desku "Prime Cuts." Mezi hosty, kteří se na ní uvedli jsou Steve Howe (Yes), Jordan Rudess (Dream Theater) a Simon Phillips (ToTo). Od roku 2010 je Robert Berry členem kapely December People, v níž hraje s kytaristou Boston Gary Philem.

Zpět
Diskografie kapely:
2021 Third Impression
2018 The Rules Have Changed
2017 Live - Rockin’ The Ritz
2016 Live Power In Atlanta
2015 Live Boston '88
1988 To The Power Of Three
1988 Talkin' Bout (SP)


Skupina:
Robert Berry - Vocals, Instruments, Liner Notes
Hosté:

Diskografie Third Impression
Vyšlo 12. února 2021, Frontiers Records, FR CD 883 (Italy)
25. července 2018, Seven Seas, KICP 1932 (Japan)

Seznam skladeb:
01. Top Of The World ()
02. What Side You’re On ()
03. Black Of Night ()
04. Killer Of Hope ()
05. Missing Piece ()
06. A Bond Of Union (5:37)
07. The Devil Of Liverpool ()
08. Emotional Trigger ()
09. A Fond Farewell (5:06)
10. Never ()
Total Time (00:00)

Producer: Robert Berry
Recorded and Mixed: Robert Berry at Soundtek Studios, Campbell, CA
Arranged: Keith Emerson, Robert Berry
Mastered: George Horn Mastering, Berkeley, CA

Skupina:
Robert Berry - Vocals, Instruments, Liner Notes
Hosté:

Diskografie The Rules Have Changed
Vyšlo 10. srpna 2018, Frontiers Records, FR CD 883 (Italy)
25. července 2018, Seven Seas, KICP 1932 (Japan)

Seznam skladeb:
01. One By One (Emerson, Berry) (7:12)
02. Powerful Man (Berry) (5:01)
03. The Rules Have Changed (Berry) (6:47)
04. Our Bond (Berry) (4:35)
05. What You’re Dreaming Now (Emerson, Berry) (4:32)
06. Somebody’s Watching (Emerson, Berry) (5:33)
07. This Letter (Berry) (6:42)
08. Your Mark On The World (Emerson, Berry) (5:24)
Bonus track Japanese edition
09. Sailors Horn Pipe (Instrumental) (Emerson, Berry) (3:53)
Total Time (45:46/49:39)

Producer: Robert Berry
Recorded and Mixed: Robert Berry at Soundtek Studios, Campbell, CA
Arranged: Keith Emerson, Robert Berry
Mastered: George Horn Mastering, Berkeley, CA

Skupina:
Robert Berry - Bass Guitar, Vocals
Carl Palmer - Drums, Percussion
Keith Emerson - Keyboards
Hosté:
Paul Keller - Guitars
Jennifer Steele - Backing Vocals

Diskografie Live - Rockin’ The Ritz
Vyšlo 8. prosince 2017, RockBeat Records, ROC-CD-3379

Seznam skladeb:
CD 1
01. Fanfare For The Common Man (10:52)
02. Desde La Vida (4:40)
     a. La Vista
     b. Frontera
     c. Sangre de Toro
03. Lover To Lover (4:40)
04. Band Introductions (0:23)
05. Hoedown (4:30)
06. You Do Or You Don't (6:07)
07. Talkin’ ’Bout (4:01)
08. Dream Runner (3:01)
CD 2
01. Creole Dance (5:05)
02. On My Way Home (5:00)
03. Runaway (4:25)
04. Standing In The Shadow Of Love (6:27)
05. America - Rondo - Carl Palmer Drum Solo - Fugue In D Minor BMV 565 (15:14)
06. Eight Miles High - Peter Gunn (10:16)
Total Time (00:00)

Recorded live at The Ritz in New York City, NY, on April 14, 1988
Producer: 3
Producer [Associate Producer]: Bruce Pilato
Mastered: Randy Perry
Executive-Producer [Executive Archival Producer]: David Skye
Executive-Producer: Arny Schorr
Project Assistance: John Arnold and Rolf Remlinger
Art Director: Mark kalmus/Blue Fondue
Photos: Drew Minasian, Jacqueline McDonald, Tony Ortiz and Rolf Remlinger

Skupina:
Keith Emerson - Keyboards, Piano
Robert Berry - Bass, Guitars, Vocals
Carl Palmer - Drums, Percussions
Hosté:
Paul Keller - Guitars
Jennifer Steele - Backing Vocals
Diskografie Live Power In Atlanta
Vyšlo 2016, HIghland Project, HLP-145 A/B

Seznam skladeb:
Disc 1
01. Intro - Fanfare For The Common Man ()
02. Desde La Vida ()
03. Lover To Lover ()
04. Hoedown ()
05. You Do Or You Dont ()
06. Talkin' Bout ()
07. Dream Runner ()
08. Creole Dance ()
Disc 2
01. On My Way Home ()
02. Standing In The Shadows Of Love ()
03. America - Rondo (incl drum solo) ()
04. Eight Miles High - Outroducion ()
Total Time: (88:03)

Recorded live at Center Stage, Atlanta, Georgia, May 17th 1988
Vystoupili živě jako "Emerson and Palmer" (Berry byl na scéně, ale byl neuveden), na koncertu 40. výročí Atlantic Records v roce 1988, vysílaném na HBO, ale předvedli pouze dlouhý soubor instrumentálních setů včetně "Fanfare For The Common Man", "America" Leonarda Bernsteina a "Blue Rondo" Davea Brubecka, které se později stalo přídavkem ELP na jejich koncertech v 90. letech. Neprovedli žádný originální materiál ELP bez Lakea, ani nepředvedli žádné "3" skladby, protože štítek kapely byl Geffen Records.

3 vystoupili na živých místech, aby podpořili své album, někdy v roce 1988. Tyto tři studiové hudebníky někdy doplnili Paul Keller na kytaru a Jennifer Steele na doprovodné vokály. Jejich setlist se stával hlavně z materiálu z jejich alba, včetně "Runaway" a rozšířené jam verze cover songu "Eight Miles High". Skupina představila jiné aranžmá "Desde La Vida". Kapela dělala dlouhé instrumentální jamy založené na hudebním pokrytí ELP, včetně "Hoedown" a "Fanfare For The Common Man", ale nedělala žádné originální skladby ELP. Součástí setu byla také dlouhá, propracovaný cover od The Four Tops "Standing In The Shadows Of Love".

Skupina:
Keith Emerson - Keyboards, Piano
Robert Berry - Bass, Guitars, Vocals
Carl Palmer - Drums, Percussions
Hosté:
Paul Keller - Guitars
Jennifer Steele - Backing Vocals
Diskografie Live Boston '88
Vyšlo 21. srpna 2015, RockBeat Records, ROC-CD-3326 (US)

Seznam skladeb:
01. Fanfare For The Common Man (9:52)
02. Deste La Vita (9:21)
03. Lover To Lover (4:50)
04. Three [3] Introductions (0:28)
05. Hoedown (4:08)
06. You Do Or You Don't (5:57)
07. Talkin' Bout (7:24)
08. Creole Dance (4:59)
09. On My Way Home (5:00)
10. Runaway (5:18)
11. Standing In The Shadow Of Love (6:11)
12. America - Rondo - Drum Solo (16:00)
13. Eight Miles High (10:44)
Total Time: (00:00)


Recorded on April 15, 1988 at The Paradise Theater, Boston, Massachusetts
Produced: David Skye
Mastering: Randy Perry
Art Direction: Mark Kalmus/Blue Fondue


Skupina:
Keith Emerson - Keyboards
Robert Berry - Vocals, Guitars, Bass
Carl Palmer - Drums
Hosté:
Suzie O'List - Backing Vocals
Kim Liatt J. Edwards - Backing Vocals
Lana Williams - Backing Vocals

Diskografie To The Power Of Three
Vyšlo 25. března 1988, Geffen Records, 9 2181-2 (Germany)

Seznam skladeb:
CD 1
01. Talkin' Bout (Robert Berry) (4:00)
02. Lover To Lover (Keith Emerson, Berry, Carl Palmer) (4:12)
03. Chains (Sue Shifrin, Bob Marlette) (3:42)
04. Desde L Vida (7:06)
     i. La Vista (Emerson, Berry, Palmer)
    ii. Frontera (Emerson)
   iii. Sangre De Toro (Emerson, Palmer)
CD 2
05. Eight Miles High (Gene Clark, Roger McGuinn, David Crosby) (4:08)
06. Runaway (Berry) (4:42)
07. You Do Or You Don't (Berry) (5:02)
08. On My Way Home (Emerson) (4:46)
Total Time (37:57)

Recorded at E-Zee Studios, London, and at West Side Studios, London
Mixed: David Thoener (01,02,07) at The Record Plant, New York City

Arranged: Keith Emerson
Producer: Carl Palmer, Robert Berry
Engineering: Ian Remmer and Steve McNeill at E-Zee Studios, London
Engineering: Nick Davis and Peter Jones at West Side Studios, London
Mastered: Greg Fulginiti at Artisan Sound Recorders
Art Direction: The Cream Group, London
Photography: Mike Smallcombe

Skupina:
Keith Emerson - Keyboards
Robert Berry - Vocals, Guitars, Bass
Carl Palmer - Drums
Hosté:
Diskografie Talkin' Bout
Vyšlo 1988, Geffen Records, 920 934-0 (Germany)

Seznam skladeb:
01. Talkin' Bout (LP Version) (4:00)
02. Desde La Vida (7:06)
     i. La Vista
    ii. Frontera
   iii. Sangre De Toro
Total Time: (11:06)



Zpět
Emerson, Lake & Palmer (ELP)

Keith Emerson

Carl Palmer

Asia - Carl Palmer GTR - Steve Howe a Robert Berry

Robert Berry

Mixing at studio on late 1987/early 1988





Zpět
Oficiální stránky:
http://melodic-hardrock.com/bios/3-bio/ http://rranthology.blogspot.com/2018/05/three-live-power-in-atlanta-1988-05-17.html
http://www.robertberry.com/


Nahoru... ProgressRock
Made by 
©  27.11.2018 
Menu Poslední aktualizace: 1.02.2021
mbrezny@centrum.cz 
...a vzkaz autorovi!