The Mute Gods










Zpět
Nick Beggs, Marco Minnemann a Roger King se v srpnu upsali labelu InsideOut Music a vydají pod hlavičkou nové kapely The Mute Gods dne 22. ledna 2016 své první debutové album s názvem "Do Nothing 'Till You Hear From Me".

Renomovaný basista, hráč na Chapman Stick a zpěvák Nick Beggs, bubeník Marco Minnemann a dlouhodobý spolupracovník Steve Hacketta klávesista Roger King se nejspíše poznali právě při vystupování v doprovodu Steve Hacketta. Nick Beggs odváděl skvělou práci i při koncertech Steve Wilsona, jako člen kapel Lifesigns, Fish On Friday nebo Lonely Robot, také je znám z koncertní spolupráce s Rickem Wakemanen. Marco Minnemann je znám ze skupiny The Aristocrats, nebo jako účastník konkurzu u Dream Theater či ze spolupráce s Jordanem Rudessem nebo koncertováním v některé z reunionových sestav kapely U.K. Roger King by po několik let členem doprovodné kapely Steve Hacketta pro jeho projekt Genesis Revisited.

Kapela v podstatě vznikla z podnětu Nickova dobrého kamaráda Thomase Wabera z Inside Out Records, který Nickovi řekl: "Ty děláš všechnu práci pro všechny tyto velké sólové umělce, ale nic svého vlastního. Měl bys už udělat něco většího." Tak se Nick rozhodl dát dohromady projekt jako prostředek pro své vlastní autorské písně. Nikdy předtím to neuděla. Hned první trable nastaly s názvem nového projektu. Trvalo věčnost najít vhodný název pro jeden z jeho dřívějších projektů Lifesigns a Nick věděl, že pro nový projekt to nebude jednodušší. Ale nakonec zvítězil název The Mute Gods.

K tomu Nick poznamenává: "Jméno se mnou rezonovalo z mnoha důvodů. Zdá se, že žijeme v době zvýšeného náboženského fundamentalismu, ve kterém lidé dovolávají Božího hněvu nebo vystupovují jeho jménem. Takže jsem si jistý, že si dokážete představit problémy, které jsem měl ve snaze upoutat nahrávací společnost, aby mi dovolili zařadit i píseň "Jesus Thinks You’re a Fuckwit." Odkdy Bůh oslovuje tyto pochybné PR muže? Z místa, na kterém jsem působil, jsem Boha neslyšel nic říkat. Lidé v tomto světě, kteří by měli být vyslyšeni, jsou často ti, kteří jsou umlčováni. Hlas rozumu se zdá podivně klidný tváří v tvář tolika mediálním dezinformacím. Takže to je vysvětlení tohoto názvu."

Většinu materiálu Nick složil během turné v roce 2014. Během této doby se zajímal také o život a dílo Phila Schneidera, státního geologa, který se také stal klíčovým hlasem při odhalování cizích aktivit na Zemi, a upřímně řečeno, neuvěřitelné věci vyslovil před svou předčasnou smrtí. To Nicka inspirovalo ke skladbě "Do Nothing 'Til You Hear From Me." Nakonec se z ní stal poměrně elegantní titul alba. To vše shrnuje názory, které si Nick myslí o náboženství a zároveň řeší i specifičtější problémy, před kterými generál Eisenhower varoval okolní svět včetně vojenskoprůmyslového komplexu.

O desce Nick říká: "Nahrávka obsahuje plno nálad. Ale celkově je to dost nespokojené poukazování na dystopii, kterou jsme vytvořili pro nás a naše děti. Píseň "Swimming Horses" je varováním o plynutí času a rostoucím přílivu. "Feed Troll" je věnována všem, kteří mají příliš mnoho času ve svých rukou."

Ten, kdo pomohl s realizací desky je Roger King, se kterým Nick pracoval pěkných pár let v Steve Hackett Band a když jej loni požádal o produkci, byl Nick poctěn a překvapen, když souhlasil. "Jeho silné stránky jsou mé slabší stránky a já věřím, že jsme se vzájemně doplnili poměrně dobře. Ale veřejnost bude mít závěrečné slovo." Při dlouhé spolupráci se Steven Wilson Band také poznal Marco Minnemanna, kterého pak přizval, aby nahrál bicí na novou desku. I když bylo k dispozici pár dalších hostujících bubeníků jako jsou Nick D'Virgilio a Gary O'Toole, Marco nahrál většinu skladeb. Marco navíc využil svého genia a doplnil zvukové modelování a kytaru.

Zvukově lze očekávat, že album nasměruje svoji korouhev směrem k alternativnímu rocku a popu. Ale není v tom snaha o nějakou kategorizaci. Záznam je naplánován k vydání 22. ledna 2016. Překrásné grafiky alba se ujal Lars 'Zeituhr" Tellmann. Takže se nejspíše máme na co těšit.

Nick Beggs novou desku charakterizuje slovy: "Myslím, že obsahuje aspekty mainstreamu, je docela melodická a ani není hráčsky nijak ekvilibristická, tím chci říct, že neobsahuje žádné freejazzové pasáže nebo tak něco. Je v ní hodně popových melodií a chytlavých prvků, má nadžánrový potenciál a je poměrně přístupná. Vlastně mi už pár lidí řeklo, že je to album, které mohou pustit své přítelkyni. Což mě těší a je to asi dáno mou minulostí v pop music."

V listopadu 2015 skupina vydala dvě videa, jedno s titulní skladbou "Do Nothing Till You Hear from Me". Jedno z nich je "normální" hudební video, zatímco druhý je 360 stupňpvé video režírované Crystal Spotlight. Dva týdny před plánovaným vydáním alba pak kapela zveřejnila video skladby "Feed the Troll". Debutové album získalo v roce 2016 ocenění od Progressive Music Award 2016 jako vítěz v kategorii Vanguard.

Kapela ohlásila vydání svého druhého alba. Vyjde v únoru 2017 pod názvem "Tardigrades Will Inherit The Earth" a navazuje tak na jejich chválený debut z roku 2016. Zdá se, že album bude pokračovat tam, kde jejich první album skončilo - zkoumáním společenských kontrolních mechanismů - "tardigrades" se zaměřuje na nevyhnutelné výsledky, pokud by mělo lidstvo pokračovat dolů temnou, dogmatickou cestou. Hudebně má album expanzivní rockový ráz a je temněji více metalově orientované než jeho předchůdce.

Nick Beggs o albu řekl: "Já vím, že nejsem jediný, kdo to cítí tak jako já. I jiní lidé chápou stav světa a co je v sázce, jak jsme dělali jedno děsivě špatné rozhodnutí po druhém. Toto album žádá lidi, aby si sundali růžové zbarvené brýle a vzali v úvahu realitu před námi. V tomto bodě mé kariéry mám silný pocit, že je důležité používat hudbu jako prostředek k pravdě, a nejen pro pocit dobré zábavy."

Zpět
Členové:
Nick Beggs - Bass, Stick, Guitars, Keyboards, Vocals and Programming
Marco Minnemann - Drums, Percussion, Guitars and Sound Design
Roger King - Keyboards, Guitars, Backing Vocals, Programming and Production

Členové
(Narozen 15. prosince 1961, Winslow, hrabství Buckinghamshire, Anglie)
(celým jménem Nicholas Leighton Beggs)
Bass, Stick, Guitars, Keyboards, Vocals and Programming


Nick Beggs se narodil rodičům Herbertu a Joan Beggsovým. Ještě když byl dítě, se rodina přestěhovala do městečka Leighton Buzzard nedaleko Londýna, kde Nick Beggs žije dosud. Jeho mladší sestra se jmenuje Jacqueline.

Dětství a dospívání měl opravdu těžké, neboť matka mu zemřela na rakovinu, když mu bylo 17 v listopadu 1979. Otec odešel ještě předtím, když mu bylo 10 let. Musel se starat i o svoji sestru. Proto začal pracovat jako popelář hned po ukončení školní docházky. V té době již cítil, že se chtěl stát profesionálním hudebník s trvale uddržitelnou kariérou, takže se musel přizpůsobit pravidlům té doby.

Od raného mládí jej fascinovala hudba, především pak artrockové kapely v čele s Yes. Již v deseti letech založil svoji první kapelu Johnny and The Martians, kde hrál na bicí a jeho dva přátelé na trubku a akustickou kytaru. Zásadnější ovšem bylo navštěvování střední školy Linsdale Secondary School, kde se setkává se Stevem Askewem, Stuartem Nealem a Jazem Strodem. S nimi zakládá v roce 1979 kapelu Art Nouveau. V té době už působil na umělecké škole Barnfield College v Lutonu, odkud ale záhy po smrti matky odchází a živí se jako popelář v Leighton Buzzard.

Kapela přesvědčuje Beggse, že pokud chtějí uspět, musí se věnovat spíše krátkým, tří až čtyřminutovým písničkám a Beggs ustupuje od svého pobláznění art rockem. Mezitím obrážejí všechny hospody a kluby ve městě a jeho širokém okolí a snaží se za každou cenu prorazit. V roce 1980 natočili svou první desku "Fear Machine", již se sice dostalo určité publicity v rádiovém programu legendárního Johna Peela, ale prodalo se jí jen několik set kusů a k nahrávací smlouvě s velkým vydavatelstvím to nevedlo. K úspěchu jim citelně chyběl frontman, a proto v roce 1981 vyhlásili konkurz na místo hlavního zpěváka. Ten posléze obsadil sólový performer a herec Limahl (Chris Hamill, přesmyčka vznikla z jeho pravého příjmení Hamill) a kapela se na Beggsův návrh přejmenovává na Kajagoogoo. Ještě před příchodem Limahla chtěli znít jako kříženec mezi Devo a Talking Heads.

Inspirací k tomuto názvu údajně byly první zvuky, které vydává batole - Gaga Goo Goo, a s trochou úpravy z toho vychází konečně Kajagoogoo. Nick Beggs na tento název údajně přišel ještě v době, když pracoval jako popelář. V roce 1982 se kapela dostala na prestižní pódium londýnského Embassy Clubu. Tady si jich všimli nejen zástupci nahrávací společnosti EMI, ale i klávesista kapely Duran Duran Nick Rhodes. Kapela tak díky jednomu koncertu získala jak nahrávací smlouvu, tak producenta svého prvního alba "White Feathers", které vyšlo v roce 1983 a produkce se po boku Nicka Rhodese ujal Colin Thurston, který produkoval i předchozí desky Duran Duran. Deska se dostala na pátou pozici v britském prodejním žebříčku a v americkém pak na 35. pozici. Singl, který desce nejvíce pomohl k tomuto úspěchu, byl "Too Shy", který se v několika zemích dostal do Top 5. Z desky vzešly i další hity "Ooh To Be Aah" a "Hang On Now", které se oba dostaly do Top 20 ve Velké Británii. Paradoxem je, že Kajagoogoo měli hit na vrcholu hitparády dříve než jejich mentoři z Duran Duran. Během následujícího turné, které kapela absolvovala po Evropě, se z nich staly megahvězdy mezi kapelami nové vlny, jako byli již zmínění Duran Duran nebo The Police, Spandau Ballet a další. S tím, jak přišel úspěch, ale narostlo i napětí v kapele, což v polovině roku 1983 vyústilo ve vyhození zpěváka Limahla z kapely. Jeho roli frontmana převzal Nick Beggs a teď již jen čtyřčlenná sestava se pustila do práce na novém albu.

Prvním singlem ohlašujícím nové album byl "Big Apple", který se dostal v Británii do Top 10. Následoval "The Lion’s Mouth", který zaznamenal podstatně menší úspěch a skončil pouze v Top 30. Samotné album "Islands" vyšlo v květnu 1985. Jeho produkce se ujali samotní členové společně s Colinem Thurstonem. Album se nakonec dostalo na 35. místo v britském prodejním žebříčku a ve Spojených státech se sotva dostalo do Top 200. Pro potřeby amerického trhu se kapela navíc přejmenovala na Kaja a pozvolnou ztrátu fanoušků se snažili vyrovnat nekonečným koncertováním. Zřejmě znechucen vývojem v kapele a ústupem ze slávy odešel na počátku roku 1985 z kapely bubeník Jaz Strode. V reakci na jeho odchod se kapela rozhodla přejmenovat definitivně na Kaja (své v tom sehrálo i přesvědčení, že se tím zbaví své "bubblegum" nálepky). V roce 1985 vydávají album "Crazy People’s Right To Speak", jež se dostává pouze na 65. místo v britské hitparádě a prakticky tak předpovídá brzký zánik kapely. Ve studiu se spolu s kapelou objevuje několik zajímavých lidí - na bicí hraje Dave Mattacks (Fairport Convention, Jethro Tull, Chris Rea), perkusista Luis Jardim (McCartney, Rolling Stones, Asia, Elton John, Jeff Beck ad.) nebo kytarista Michael Thompson. V roce 1986 se ale kroky kapely na dlouhých osmnáct let rozchází.

Reunion
V roce 2004 přichází krátký reunion kapely. Původní pětice muzikantů spojila své síly pro program hudební stanice VH1 Bands Reunited. Přes nabídky na další hraní se kapela dohromady ve skutečnosti nedala, neboť mezi nimi stále vládly neshody. V roce 2007 se ovšem trojice, která v roce 1986 s kapelou končila - tedy Beggs, Askew a Neale, rozhodla s Kajagoogoo pokračovat a začali koncertovat. V polovině roku vyšel singl "Rocket Boy", který byl o rok později následován novým albem "Gone to the Moon". To už byla kapela znovu v pěti členech, neboť se připojili i Limahl a Jaz Strode. Společně začali objíždět pódia a ještě téhož roku vydávají EP "Death Defying Headlines". V roce 2009 pokračovali v turné po Evropě a vydali album "Best Of", jehož součástí je i několik dalších nových skladeb. V současnosti kapela, resp. společnost EMI, vydává další album "Best Of", jehož součástí budou i remixy skladeb. A také stále koncertují.

Další projekty
Po rozpadu Kajagoogoo v roce 1986 se Nick Beggs snažil psát s různými dalšími autory nové skladby, vše si ale sedlo až s projektem Ellis, Beggs & Howard, který vznikl v březnu 1987. Vedle Beggse byli členy klávesista Simon Ellis a zpěvák Austin Howard. V Británii kritikou nepříliš dobře přijatý projekt se nakrátko uchytil v dalších evropských zemích, zejména díky hitu "Big Bubbles, No Troubles". V Británii se skladba dostala pouze do Top 50 a kritika neměla tento projekt ráda hlavně kvůli Beggsovi a jeho předchozímu působení v Kajagoogoo. V roce 1987 předskakují Ronniemu Woodovi, Bo Diddleymu, T’Pau nebo Roachford. V roce 1988 vydává kapela album "Homelands", které ale nenásledovalo úspěch singlu a nezabodovalo. Přesto díky singlu kapela pobrala alespoň v kontinentální Evropě několik cen. A prakticky celý rok 1988 projezdili na turné. V roce 1989 se však projekt rozpadá. Po několika letech potom Beggs dává k dispozici nahrávku "The Lost Years Vol. 1", kterou stačili natočit těsně před svým rozpadem. Za zmínku stojí, že se na zmíněném albu podíleli i kytaristé Robert Fripp a Warren Cuccurullo. Na začátku roku 2010 dal Nick k dispozici pokračování "The Lost Years Vol. 2" (na obal desky byl použit portrét kapely od Ronnieho Wooda).

Krátce po rozpadu kapely se Nick Beggs připojil k folk rockové kapele Iona. Nejdříve jako koncertní člen a od roku 1991 již jako plnohodnotný člen kapely. Společně s nimi natáčí dvě vydařená alba "The Book Of Kells" a "Beyond These Shores", z nichž především první bylo velmi dobře přijato kritikou. V roce 1993 ale Nick Beggs odchází za finančně zajímavějšími projekty, neboť Iona často hrají za tak malé peníze, že si nemohou dovolit brát na turné celou kapelu.

V době působení v Ioně se ale Nick věnoval i dalším projektům - několikrát byl na turné s Cliffem Richardem a natočil několik alb, např. se Stevem Howe nebo Gary Numanem. V roce 1989 začal studovat na Guitar Institute and Bass Tech v Londýně, kde o tři roky později začal i učit hru na baskytaru a Chapman Stick. V polovině devadesátých let vystřídal několik zajímavých zaměstnání - ať už jako vyhledávač talentů pro Phonogram Records, nebo jako hudební ředitel německých Alphaville. Také natočil mnoho desek s jinými umělci jako Belinda Carlisle, John Paul Jones, Howard Jones, Gary Numan, Maddy Prior, Cliff Richard, Midge Ure, Seal a Tina Turner, vyjel na turné s Warrenem Cuccurulloem, Vinniem Colaiutou nebo Howardem Jonesem.

Na počátku tisíciletí se konečně dostal k natočení sólového alba, pro které psal materiál již od poloviny osmdesátých let. Na rok se také stal členem tria Johna Paula Jonese (díky doporučení Roberta Frippa) a natočil s ním jedno album. V té době také začal psát pro prestižní hudební časopis Bass Player pravidelné sloupky, stal se stálým členem kapely Kim Wilde a hrál na koncertech s ABC, Toyah, Midgem Ureem, Howardem Jonesem nebo Nenou.

V progresivním rocku si zahrál se Steve Hackettem, Steve Howem a Rickem Wakemanem na mnoha turné a nahrávkách. V roce 2009 dostal lano do kapely bývalého kytaristy Genesis Steve Hacketta a od té doby s ním intenzivně koncertuje. V roce 2010 s ním také natočil desku "Out Of The Mouth’s Tunnel". V poslední době také koncertoval s kapelou doprovázející Steve Wilsona z Porcupine Tree. Primárně je členem kapely a autorem u progresivních kapel Iona, Lifesigns a Fish On Friday (Belgie). Připojil se také k nahrávání desky sólového projektu Johna Mitchella s názvem Lonely Robot, kterému vyšla deska "Please Come Home" v únoru 2015.

Nickova dcera Lula se narodila 29 květnu 1991 a jeho první manželství s Eleni Gagoushi skončilo v roce 1994. Měl další dceru Willow Beggs v roce 2002 se svoji přítelkyně Ann Staniford, kterou si vzal v roce 2003. Nyní je také nevlastním otcem dětí Ann - Olivia, Jake a Callum Keenan. Nick v současné době žije v Leighton Buzzard, Bedfordshire.
Členové
(Narozen 24. prosince 1970, Hannover, Německo)
Drums, Percussion, Guitars and Sound Design


Marco Minnemann je německý skvělý bubeník, kytarista a také skladatel.

Německý bubeník Marco Minnemann se narodil v roce 1970. Nyní žije v San Diego, California. Začínal již v 6 letech hrát na varhany, na bicí pak začal hrát v sedmi letech a ke kytaře se dostal v 11 lerech. Ve třinácti vyrazil na první turné jako profesionální bubeník. Slávu si vydobyl ve věku 19 let, když Marcova pověst jako mimořádně talentovaného bubeníka a skladatele jej přivedla do Mnichova. Později začal brát hodiny u Abbey Raidara (Blood, Sweat and Tears) a z hudby jej nejvíce ovlivňoval Frank Zappa.

První "crossover" kapela Freaky Fukin 'mu Weirdoz mu nabídla místo bubeníka v roce 1992 v souvislosti s uzavřením smlouvy s BMG-Ariola. Weirdoz jsou průkopníci tzv. crossover hudby. Weirdoz se předvedli u Niny Hagen na albu "Mao Mak Maa", kde vytvořili skvělou cover verzi hitu Iana Duryho "Hit Me with Your Rhythm Stick", po kterém byl Marco angažován hrát na turné Niny Hagen. Podobně spolupracoval i s fusion kapelou The Kick nebo velmi úspěšnými H-Blockx na desce "Fly Eyes" (1996).

Mezitím Marcova pověst jako brilantního bubeníka dosáhla celosvětové pozornosti. Prominentními se staly jeho sólové semináře, například na Frankfurt Music Fair, PASIC v Dallasu a sólové vystupování na Modern Drummer Festival v Torontu, kde měl Marco tu čest být prvním německým bubeníkem, který ukázal svůj talent. Tento výkon jej v očích odborníků a v hudebních odborných časopisech katapultoval do první desítky bubeníků celého světa. V návaznosti na Drumfest, včetně australského TUDW fest a Montrealského Drumfest v Kanadě.

V roce 1995 vychází první CD jeho kapely Illegal Aliens "The Golden Dolphine" a upisuje se firmě Meinl. Marco dál komponoval a nahrával vlastní hudbu a zároveň s Illegal Aliens vydal další alba "Thickness" (1996), "Red Alibis" (1997), "Time" (1998). Poslední album Illegal Aliens vyšlo pod názvem "International Telephone" v roce 2000. V roce 2001 se ale Illegal Aliens rozpadli kvůli rozvodu Marco a jeho manželky Gounaki, která pak vzala pryč jejich syna s sebou do Mnichova.

V roce 1999 byl poprvé pozván na Modern Drummer Festival v New Jersey, USA a Montreal Drum Festival v Kanadě. Ve stejném roce také vyrazil na turné s kytaristou Paulem Gilbertem a basistou Dougem Wimbishem. Marco také měl mánii po jazz a funk a svůj zájem o něj projevil, když hrál s kapelou Wolfganga Schmida Kick.

V letech 2000 a 2001 vydal tři sólová alba a bodoval v žebříčcích bubenických časopisů po celém světě. Meinl vyrábí jím navržený model Generation-X Series Alien Hats. Neoficiálně zlomil rekord v rychlosti tím, že zahrál 1080 úderů za minutu.

Od té doby Marco vydal již 14 sólových alb "The Green Mindbomb" (1998) a "Comfortably Homeless" (1999), "Orchids" (2002), "Broken Orange" (2003), "Normalizer" (2003), "Mieze" (2004), "Contraire De La Chanson" (2006), které obsahuje jeho 36 skladeb, v nichž všechny nástroje, včetně zpěvu, nahral on sám, dále kompilaci "Swine Songs - Best Of" (2006), "Housewifedogandtwokids" (2007), "A Mouth Of God" (2008), "Catspoon" (2009), "Normalizer 2" (2010), "Symbolic Fox" (2012), "Evil Smiles Of Beauty/Sound Of Crime" (2012), "EEPS" (2014), "Celebration" (2015), "Above The Roses" (2016) a "Borrego" (2017). Na těchto albech představil svůj talent jako multiinstrumentalista, skladatel a producent.

Alba "Motor" (2002) a "The Shining" (2010) vydal ve spolupráci se zvukařem Mario Brinkmannem. Oba dva pak spolupracovali i s dalšími umělci na dalších nahrávkách. Na album "Disarmed" (2005) spolupracovali s Mariem Trentinim, album "The End Of Everything" (2015) doplnil "Plini", "S+M" (2011) se Shiloh Sheray, "Ultimate Zero Tour" (2011) spolu s "U-Z Project", "Exodus" (2015) s Waken Eyes.

Marco také spoluprodukoval a nahrál některé nástroje na sólové CD Paddy Kelly, které vstoupilo do hitparád v roce 2004, rovněž si zahrál na double-platinovém CD "Nena feat Nena".

Marco také spolupracoval s mnoha dalšími hudebníky, vystupuje a nahrává tak například s s Paul Gilbertem, Eddie Jobsonem v projektu UKZ (což jsou reuniovaní U.K.), s nimiž nahrál EP "Radiation" (2009) a "U.K. Live" (2010, s Eddie Jobson a Johnem Wettonem. Se Stevenem Wilsonem hrál jako člen jeho doprovodné kapely a studiový hráč na jeho deskách, dále hrál s Trey Gunnem, kapelami Kreator a Necrophagist. Zahrál si s Adrianem Belewem, Nena, Udo Lindenbergem, Mike Keneallym v jeho triu, Andy Partridgem, FFW, Giannou Nannini, The Buddy Rich Big Band a mnoha dalšími.

V roce 2006 odehrál trio bubenické turné s Terrym Bozzio a Chadem Wackermanem. Marco hrál s death metalovou kapelou Necrophagist v roce 2007. Marco je uveden na titulní straně časopisu Modern Drummer v červnu/červenci 2007 a na brazilském MD v srpnu 2012. V srpnu 2008 propůjčuje svůj hlas k epizodě Metalocalypse nazvané "Snakes And Barrels". Marco absolvoval také turné s thrash metalovou kapelou Kreator v roce 2009. V roce 2010 odehrál turné s kapelou Adrian Belew Power Trio a vydal společné album s Treyem Gunnem nazvané "Modulator". V roce 2008 nahrával s italskou kapelou Ephel Dúath a objevil se na jejich albu "Through My Dog's Eyes". Spolupráci si pak zopakoval v roce 2013 na jejich dalším albu "Hemmed By Light, Shaped By Darkness". V následujících letech hrál na turné Stevena Wilsona k albu "Grace For Drowning" (2011, na albu samotném nehrál) a v roce 2013 hrál na jeho albu "The Raven That Refused To Sing (And Other Stories)" a absolvoval s doprovodnou kapelou Steve Wilsona i celé turné.

V roce 2011 byl vybrán jako úřčastník konkurzu na nového bubeníka u kapely Dream Theater poté, co Mike Portnoy opustil kapelu v září 2010.

Jeho práce jako autora vzdělávacích knih spolu s Rickem Grattonem přinesla dvě knihy, včetně oceňované a v mnoha magazínech jako #1 oceněné "Extreme Interdependence". Také jedno z jeho DVD "Extreme Drumming" vyhrává ankety a získává ocenění Telly Award.

Od roku 2011 je spolu s kytaristou Guthrie Govanem a baskytaristou Bryanem Bellerem členem skupiny The Aristocrats. V letech 2011-2012 Marco vystupoval s obnovenou kapelou U.K. Eddie Jobsona. Se svým triem The Aristocrats vydali v roce 2011 debutovou desku. Deska "Normalizer 2" vyšla v roce 2012, vznikla ze spolupráce hudebníků Mike Keneally, Trey Gunn, Alex Machacek, Mario Brinkmann, John Czajkowski a Marco napsal samostatnou část s 51 minutovým sólem na bicí.

Od roku 2012 je součástí tria progresivního rocku KMB (Keneally / Minnemann / Beller), které interpretuje hudbu ze sólových alb všech třech členů, stejně jako původní materiál a improvizované jamování. Minnemann vystupoval několikrát jako bubeník v Mike Keneally Band spolu s KMB kolegy Mike Keneallym a Bryanem Bellerem. Nahrál i bicí party k písni "Love Terror Adrenaline/Break Through" na Bellerově sophomorfní sólovce "Thanks In Advance". DVD "Boing! We’ll Do It Live" od The Aristocrats, stejně jako nahrávka Stevena Wilsona na DVD/Blu-ray "Get All You Deserve" vyšly na podzim 2012, album Steve Wilsona "The Raven that Refused to Sing" vyšlo následně v roce 2013.

Marco se podílel jako autor, bubeník, kytarista a zpěvák na projektu LMR (Levin Minnemann Rudess). Debutové album tohoto projektu vyšlo v září 2013 a zůstalo na 2 měsíce na pozici #1 ve třech různých kategoriích na amazon.com a zabodovala v několika Top 5 žebříčcích v roce 2013. Ostatně s Jordanem Rudessem vystupoval také jako duo na mnoha hudebních veletrzích a představeních.

V roce 2014 Marco vydal album "EEPS". Také The Aristocrats vydali své druhé album "Culture Clash", následované vydáním živého DVD "Culture Clash Live", které se nahrávalo v 7 různých městech po celém světě. Marco nahrával další album Steve Wilsona "Hand.Cannot.Erase", který následně vyšlo v únoru 2015, po kterém se opět účastnil s ním spojeného turné. V roce 2015 v červnu Marco vydává své další album "Celebration".

Pro Joe Satrianiho nahrává album "Shockwave Supernova", které se objevilo na pultech v létě 2015, stejně jako již třetí album The Aristocrats "Tres Caballeros". The Aristocrats a Joe Satriani se pak vydali na rozsáhlé světové turné 2015/2016. V roce 2016 se Marco uvedl také jako člen nové progresivní kapely The Mute Gods, v níž se sešel se svým spoluhráčem z doprovodné kapely Steve Wilsona, basistou a hráčem na Chapman Stick a zpěvákem Nick Beggsem, a hlavním autorem kapely Rogerem Kingem, který se zhostil úloh klávesisty, kytaristy a doprovodného zpěvu. Jejich první album vyšlo pod názvem "Do Nothing Till You Hear From Me" dne 22. ledna 2016.
Členové Roger "Spats" King
Keyboards, Guitars, Backing Vocals, Programming and Production

Roger strávil prvních dvacet let svého profesního života vyhřívající se v anonymitě nahrávacího studia, když pořizoval nahrávky s umělci jako Gary Moore, Snoop Doggie Dog, Jamelia, Peter André a řadou dalších méně známých umělců. Realizoval tak dostatečné množství pop a house remixů, v menší míře pak programoval, nahrával a moxoval soundtracky pro filmy, např. Cliffhanger, Cliffhanger, In The Name Of The Father a další. Také přispíval hudbou k řadě hrůzných dokumentů pro satelitní kanály, jako třeba Discovery.

Víceméně náhoda, když díky nehodě v západním Londýně se Roger dostal k práci se Steve Hackettem v roce 1995 při nahrávání a míchání hodně materiálu z původního alba Genesis Revisited alba. Po čtyřech dalších albech se konečně prostrkal ke své cestě na koncertní jeviště v roce 2001, kde se od té doby pevně uchytil a od roku 2001 se stal důležitým členem souboru Steve Hacketta.

S bubeníkem Stevem Roachem vydal v roce 1998 album "Dust To Dust". Se stavem Hackettem nahrál alba "Wolflight" (2015), živě "Genesis Revisited: Live at the Royal Albert Hall" (2014), "Genesis Revisited II" (2012), "Beyond the Shrouded Horizon" (2011), "Out of the Tunnel's Mouth" (2009) a "Wild Orchids" (2006).

Zpět

Skupina:
Nick Beggs - Bass, Stick, Guitars, Keyboards, Vocals
Marco Minnemann - Drums, Percussion, Guitars
Roger King - Keyboards, Guitars, Backing Vocals
Hosté:
Nick D'Virgilio - Drums
Gary O'Toole - Drums
"Tardigrades Will Inherit The Earth"
Vyšlo 24. února 2017, InsideOut Music

Seznam skladeb:
01. Saltatio Mortis ()
02. Animal Army ()
03. We Can’t Carry On ()
04. The Dumbing Of The Stupid ()
05. Early Warning ()
06. Tardigrades Will Inherit The Earth ()
07. Window onto the Sun ()
08. Lament ()
09. The Singing Fish Batticaloa ()
10. Hallelujah (bonus track) ()
11. The Andromeda Strain ()
12. Stranger Than Fiction ()
Total Time: (00:00)

Producer: Roger King
Programming and Production: Roger King
Programming: Nick Beggs
Sound Design: Marco Minnemann


Skupina:
Nick Beggs - Bass, Stick, Guitars, Keyboards, Vocals
Marco Minnemann - Drums, Percussion, Guitars
Roger King - Keyboards, Guitars, Backing Vocals
Hosté:
Nick D'Virgilio - Drums, Guitars, Keyboards (all on 09)
Gary O'Toole - Drums (04,08)
Rob Reed - Guitars, Keyboards (09)
Adam Holzman - Keyboards and Programming (10)
Lula Beggs - Vocals, FX (11)
Glenn Kelly - Recording of ethnic voices (01)
Adel Ekladios - Arabic Voice (01)
Kevin Tang - Mandarin Voice (01)
Frank van Bogaert - Backing vocals (08,09), Piano (08), Keyboards (08,09), Hammond Organ (09), Mixing (08,09)
Ricky Wilde -Bbacking Vocals, Keyboards, Programming, Guitars (all on 06,11)
"Do Nothing Till You Hear From Me"
Vyšlo 22. ledna 2016, InsideOut Music

Seznam skladeb:
01. Do Nothing Till You Hear from Me (7:45)
02. Praying To A Mute God (5:06)
03. Nightschool For Idiots (6:00)
04. Feed The Troll (4:55)
05. Your Dark Ideas (4:41)
06. Last Man On Earth" (bonus track) 5:30)
07. In The Crosshairs (3:18)
08. Strange Relationship (6:10)
09. Swimming Horses (7:05)
10. Macro Capelo" (bonus track) 5:10)
11. Father Daughter (4:09)
Total Time: (59:49)

Producer: Roger King
Programming and Production: Roger King
Programming: Nick Beggs
Sound Design: Marco Minnemann
Beggs popsal album jako "poněkud nespokojenou chválu na dystopii, kterou jsme vytvořili pro nás a naše děti." Dále se domnívá, že "Lidé v tomto světě, kteří by měli být vyslyšeni, jsou často ti, kteří jsou umlčováni. Hlas rozumu se zdá podivně klidný tváří v tvář tolika mediální dezinformacím". Titulní skladba "Do Nothing Till You Hear From Me" byla inspirována varováním bývalého amerického prezidenta Dwight D. Eisenhowera před potenciálním vzestupem vojensko-průmyslového komplexu, stejně jako geolog Phil Schneider, který vydal několik svědectví o UFO v roce 1990, předtím, než zemře za záhadných okolností. Podle Beggse titul "shrnuje, co si myslí o náboženství". Beggs také vyzdvihuje skladby "Swimming Horses" a "Feed The Troll". Bývalý je jako "varování o promeškávání času a rostoucími přílivy", druhý, jak název napovídá se týká trollů, které Beggs popsal jako lidi, "kteří nemají příliš mnoho času ve svých rukou".

Zpět








Zpět
Oficiální stránky:
http://themutegods.com/
https://www.facebook.com/themutegods/

Další zdroje:
http://nickbeggs.co.uk/
www.marcominnemann.com
www.myspace.com/marcominnemann

Nahoru ProgressRock
Made by 
©  26.10.2015 
Menu Posledni aktualizace: 2.9.2017
mbrezny@centrum.cz 
...a vzkaz autorovi!