PLANET X - SHERINIAN







Nahoru
Derek Sherinian se narodil 25. srpna 1966 v Kalifornii. Během dětství v Santa Cruz, Kalifornie, začal hrát na rodinný klavír už v 5 letech a záhy v 6 letech začal chodit na lekce do města Santa Cruz k učiteli Ivanu Rosenblumovi. Derek vzpomíná: "První hodiny klavíru jsem začal brát u učitele, který se jmenoval Ivan Rosenblum. To mi bylo šest nebo sedm let. Učil jsem se hrát z not a nějaké základní klasické skladby. Odchýlil jsem se od hraní klasické hudby, a tak jsem se dostal až k Eltonu Johnovi a naslouchal popové nahrávky. Dívám se na svoji výuku jako 'křížení formální výuky a samouky'."

V rockových kapelách začal hrát, když mu bylo dvanáct let. Během studia na střední škole bylo Sherinianovi nabídnuto stipendium na prestižní Berklee School of Music v Bostonu, Massachusetts. Tam si užíval po celé tři roky "zcela koncentrované hudební prostředí," říkával při jamování s lidmi jako jsou Will Calhoun, který později odešel hrát na bicí s Living Colour, a budoucím kytaristou Megadeth, Alice Coopera či Asie - kytaristou Al Pitrellim, se kterým také sdílel na škole společný pokoj.

Po třech semestrech na Berklee, Sherinian cítil, že je připraven otestovat vody v Los Angeles. Tam byl brzy představen Buddy Milesovi. Bubeník kapely Jimi Hendrix’s Band of Gypsies zrovna sestavoval kapelu na turné po R&B klubech po celé Americe a pozval Sheriniana na konkurz. "Jamovali jsme a on ukončil poplácáním moji hru," vzpomíná. "Byla to moje první práce s velmi známým hudebníkem, ale do dnešního dne si nemyslím, že jsem hrál s někým, který byl více obdařen talentem. Je to celkem přirozené."

Tam jednou Derek přijal telefonní hovor od svého starého kamaráda z Berklee Pitrelliho, který se právě stal hudebním vedoucím skupiny Alice Coopera. "Hledali zrovna nového klávesistu a bubeníka, a tak Al volal hned mi," vzpomíná si. "Šel jsem ven a přemítal, ale nechal jsem to být." Později se ale připojil ke Cooperovi na turné na podporu jeho multi-platinového alba "Trash", odehrál první z asi 250 představení s legendárním provokativním rockerem na "velmi trefně nazvaném turné" Halloween 1989 (rovněž se zde debutujícím bubeníkem Jonathanem Moverem).

"Své první zkušenosti na turné jsem nabíral po boku Buddyho Milese, bývalého bubeníka Jimiho Hendrixe. Hrál jsem s ním Chitlin’ circuit, což je takové turné po R & B klubech po celých Spojených státech. Hodně jsem se u něj poučil o groovu a feelingu."

Za své hudební vlivy Derek označuje klávesisty jako Elton John, Rick Wakeman, Keith Emerson a Jan Hammer, ti jsou všichni byli velmi inspirativní. Navíc je ale také ovlivnili hráči na kytaru jako Edward Van Halen, Jeff Beck, Allan Holdsworth a Al Di Meloa. Hodně také poslouchal hard rock a fusion, a to v době ještě předtím, než odešel na Berklee.

Derek a Lukather Brzy po dokončení dalšího evropského turné s Cooperem - tentokrát na podporu "Hey Stoopid" - v roce 1991, se Sherinian dozvěděl, že Eric Singer, Cooperův tehdejší bubeník, byl najat skupinou Kiss. Když nastal čas pomocí turné podporovat jejich album "Revenge", kapela sháněla zákulisního hráče na klávesy. Singer navrhl Sheriniana. "První věc, kterou mi Gene řekl byla, že jsem vypadal jako dítě Paula Stanleyho a Cher," říká Sherinian, smějíc se při té vzpomínce. "Ale on mě požádal, abych zahrál uvodní akordy "Love Gun," a já jsem je uzemnil tím, že jsem slyšel tuhle písničku když mi bylo 12. Hned nato Gene přišel a potřásl mi rukou a bylo to - byl jsem na turné s Kiss." (Alive III, zaznamenané v průběhu turné Revenge a Dereku se stala první důležitou vydanou deskou.).

Sherinianovi řekl o volném místě u klávesáka Dream Theater bývalý Cooperův spoluhráč Mover, ale připouští, že "toho moc nevěděl o kapele, ke které by měl jít. Když jsem poprvé uslyšel materiál, bylo to úděsné, protože jsem nikdy nehrál předtím tak technické věci. Letěl jsem do New Yorku a zůčastnil se konkurzu a ucítil jsem, že to bylo OK. Neměl jsem pocit, že to bylo úžasné, ale představil jsem si, že to mohlo oboustranně vyjít."

Kapela si myslela něco jiného, ale jmenovala Sheriniana jako svého nového klávesáka právě včas před nastartováním turné "AWAKE" v říjnu 1994. "Myslím, že je to docela zábavné, že pro někoho, kdo nikdy dříve nehrál v progressivní rockové skupině, byl můj první koncert byl progresivní štací v této době," říká. "Když jsem byl ještě klukem, tak by mě nikdy nenapadlo, že bych mohl být členem takové kapely."

Po čtyřech letech, třech nahrávkách a dvěma světovmi turné zahrnujícími více než 200 koncertů, se ale vztah změnil a Dream Theater najali nového klávesáka. "V té době jsem byl zklamán z jejich rozhodnutí, ale nyní je jasné, že mi poskytli největší laskavost na světě," říká Sherinian. "Nyní mne těší, že mám kompletní kreativní kontrolu nad svými nahrávkami, což je podle mě velmi cenné."


V jednom rozhovoru později uvedl: "Dream Theater byli velmi důležitou kapitolou v mé kariéře. Byl jsem nucen opravdu drasticky zlepšit své hudební schopnosti za poměrně krátké časové období. Byla to spousta tvrdé práce, ale mám rád ten pocit, kdy jste neustále vystavován novým hudebním výzvám. Bylo to také období, kdy jsem přehodnotil svůj styl hraní."

Sherinian začínal nahrávat své první sólové album, Planet X, když se rozešel s Dream Theater. "Ani za miliardy let jsem si nemyslel, že bych někdy byl třeba sólovým umělcem, ale byl jsem osloven Magna Carta Records, abych udělal sólovou nahrávku a já jsem miloval svobodu bez kompromisu," říká. V návaznosti na doporučení zřizovatele Shrapnel Record Mikea Varneye, Sherinian angažovwal australského bubeníka Virgila Donati k účasti na albu. Chemie byla okamžitá, protože napsal dcě části trilogie "Atlantis" během prvních jam session.

Album "Planet X", které vyšlo v roce 1999, vedlo k formování skupiny stejného jména, protože Sherinian a Donati se rozhodli rozšířit koncept angažováním virtuózního kytaristy Tony MacAlpine. Nyní skutčná kapela, Planet X vydala svou debutovou nahrávku "Universe" v roce 2000, pak následovalo "MoonBabies" v roce 2002. V témže roce bylo také vydáno album "Live From Oz", zaznamenávající turné kapely během jejího inauguračního australského turné.

Když Sherinian hodnotí své zkušenosti s Planet X - říká, že cíl skupiny zůstává "nejnechutnější instrumentální kapela na světě" - nezapomíná na své rockové kořeny. "Planet X se vyvinul do divoké, neovládané hudební bestie, ve které jsou určité věci, zvuky a postupy, které prostě nemůžu dělat v Planet X," říká.

V tomto duchu, Sherinian spojil síly s bubenickou legendou Simon Phillipsem (Jeff Beck, Toto), aby napsal, koprodukoval a vydal své druhé sólové album, Inertia, které vyšlo v roce 2001. Na albu také vystupovali hostující kytaristé Steve Lukather (Toto) a Zakk Wylde (Ozzy Osbourne, Black Label Society), spolu s basistou Tony Franklinem (Blue Murder, The Firm) a houslistou Jerry Goodman (Mahavishnu Orchestra).

"Derekovo CD Inertia je asi má nejlepší nahraná práce v celé mé kariéře. Velkých úspěch! Jsem na to velmi hrdý! " prohlásil Steve Lukather, 2001.

Inertia se stala stavebním kamenem pro CD Black Utopia (2003), Sherinianova třetí sólová nahrávka. Kromě návratu výše uvedených hudebníků, se připojily tři nové tváře jeho hvězdného týmu: baskytarista Billy Sheehan a legendární kytarista Yngwie Malmsteen - s nímž Sherinian hrál na turné v roce 2001 - a Al DiMeola. "Jedním z vrcholů své kariéry byl Yngwieho přílet do Miami na nahrávání a druhý den Al DiMeola Al - oba pro moji nahrávku!"

Derek, Billy, Slash
V roce 2004 nahrál Sherinian svoji čtvrtou sólovou nahrávku, "Mythology". Připojili se na něm Allan Holdswortha, Steve Stevens a John Sykes jako hosté na této desce. Hlavní jádro Wylde, Phillips, Franklin, Goodman a Lukather zůstalo. Skvělé!"

Rok 2006 zaznamel vydání "Blood Of The Snake". Znovu Sherinian obklopen svými hvězdami, včetně Billy Idola, Slashe, Yngwie Malmsteen, z Dream Theater John Petrucci a dlouhodobí spolupracovníci Zakk Wylde, Simon Phillips, Tony Franklin a Brian Tichy. Pilotní singl k "Blood Of Snake" je klasika od Mungo Jerry “In the Summertime.” Zpívá ji Idol a představující Slashova proslulá kytara ji rozeznívá tak, že píseň má potenciál stát se hitem na léto 2006. ""In The Summertime" byla moje nejoblíbenější písnička když mi bylo 3," uznává Sherinian. "Billy začal zpívat jednou na zvukové zkoušce a my začali jammovat. Dohodli jsme se, že by to byla skvělá píseň na závěr dne. Slash nahrál perfektní kytaru na tomto tracku. Myslím si, že "In The Summertime" Je skvělá, nadčasová píseň. Je to skvělé načasování udělat remake, a kombinace Billy a Slash je velmi cool." Kromě "In The Summertime" a rozjímání, Ozzyho "Man With No Name," Blood Of The Snake je doslova poseta různými vyhrávkami a preludiemi, které představují Sherinianovy schopnosti v oblasti jazzu a fusion. "Vždycky jsem byl příznivcem jazz fusion, ale z pohledu rockového hráče až po jazz, nikoli naopak," poznamenává Sherinian. "Myslím, že je to jak u Jeff Becka, u jeho klasických instrumentálních nahrávek a jsem rád, že jej můžu následovat." Muž s takovým rozsahem, až vám z toho klesá brada, Derek Sherinian, nemůže být znám spíše pro jeho práci s Alice Cooperem, KISS, Dream Theater a Billy Idolem, ale jsou to jeho sólové práce, které nakonec rozhodnfou o jeho kariéře. Vzhledem k jeho všeobjímajícímu talentu a dynamice v "Blood Of The Snake", je zcela evidentní, že Sherinian je nadšen perspektovou dalšího nahrávání.

V roce 2004 progresivní instrumentalisté Planet X oznámili připojení basisty Rufuse Philpota ke kapele. Rufus hrál s mnoha skvělými hudebníky, jako je Al DiMeola, Gary Husband a Adam Nussbaum. Více informací je k dispozici na jeho webových stránkách, RufusBass.com.

V roce 2009 se Sherinian stal zakládajícím členem superskupiny Black Country Communion s dalšími hudebníky jako Glenn Hughes, Jason Bonham, a Joe Bonamassa. Svůj debut "Black Country" vydali v roce 2010. Hned v následujícím roce kapela vydala druhou desku "Black Country Communion 2", po kterém následovalo devěti týdenní turné po Spojených státech a Evropě. Sherinian nahral s Black Country Communion i jejich třetí studiovou desku "Afterglow". V září 2012 se ale skupina rozešla kvůli sólovému turné kytaristy Bonamassy a některým neshodám uvnitř kapely. Sherinian se pak připojil k Bonamassově sólové skupině v červenci 2013 až prosinci 2014. Hráli v ní Joe Bonamassa (guitars), Carmine Rojas (bass), Derek Sherinian (keyboards), Tal Bergman (drums) a Lenny Castro (percusion). Dne 14.července 2009 Sherinian odehrál také jednorázové akustické vystoupení s kapelou Alice in Chains při uvedení jejich alba "Black Gives Way To Blue".

V lednu 2012 bubeník Mike Portnoy (Dream Theater, Avenged Sevenfold), basista Billy Sheehan (Steve Vai, David Lee Roth), kytarista Tony MacAlpine (neo classical-metal, Steve Vai) a klávesista Derek Sherinian (Dream Theater, Planet X, Black Countryí Communon) spojili své síly v roce 2012 na podzim a vyjedou na delší cesty po Evropě a Asii. Původně se kapela představila pouze na dvou akcích Guitar Center Drum Off a Sabian Live. Virtuózní kapela (označovaná PSMS) jako celoinstrumentální soubor hrála materiál od každéhoz nich z jejich sólových nahrávek a z jejich předchozí spolupráce stejně jako klasické instrumentální covery rozšířené o sólové přikrášlení. Portnoy tuhle sestavu představil u na perfom na dvou bubenických akcích na výstavě NAMM v lednu minulého roku. Vzhledem k ohromné odezvě se kapela rozhodla předvést své představení i na turné. "Těším se na turné s Tonym a kluky letos na podzim, je to opravdu monstrózní sestava." říká Sherinian. Na podzim 2012 PSMS začal zkoušet na turné a videa z jejich zkoušky byla vydána na DVD pod názvem "InstruMENTAL Inspiration". Z koncertů po Evropě a Asii natočili živé DVD/CD "Live In Tokiu", které vyšlo 24. září 2013. V roce 2014 PSMS odehráli dvě písně na TAMA 40th Anniversary Party at NAMM dne 25. ledna, hráli také na Progressive Nation At Sea Cruise na lodi Norwegian Pearl ve dnech 18. až 22. února.


Dne 18. dubna 2012 Sherinian hostoval s bývalým spoluhráčem BCC Joe Bonamassou na jeho sólovém koncertě v The Saban Theater v Los Angeles ve dvou písních. V roce 2012 se Derek zůčastnil letního turné s Billy Idolem.


10.09.2012, Sherinian byl také speciálním hostem arménské kapely Dorians na koncertě v Jerevanu dne 10. září 2012, což byl první rockový koncert vůbec v Artsakh. Dne 13. září 2012 se Glenn Hughes a Sherinian setkali s Bako Sahakyanem,, prezident de facto nezávislé republiky Náhorního Karabachu a uspořádali koncert i tam. Po jeho návštěvě v Artsakhu byl Sherinian umístěn na Ázerbájdžánskou černou listinu kvůli konfliktu mezi oběma zeměmi.

Dne 6. březny 2013 byl Sherinian speciálním hostem jako klávesista u Black Label Society na jejich akustickém setu "Unblackened" v klubu Nokia v Los Angeles. Představení bylo vysílano živě na AXS TV a vyšlo v září 2013 na formátu CD/DVD/Blu-ray. Zakk Wylde oficiálně "uvedl" Sheriniana do funkce předsedy Black Label Society Burbank Chapter.

Sherinian spoluorganizoval a podílel se na koncertě Tony MacAlpine Benefit dne 12. prosince 2015 ve Wiltern Theater v L.A. společně se Zakkem Wyldem, Mike Portnoye a Billy Sheehanem.

Nahoru   
ROZSAH VYDAVATELSKÝCH A HUDEBNÍCH AKTIVIT DEREKA SHERINIANA POMŮŽE UDĚLAT NÁSLEDUJÍCÍ PŘEHLED DESEK, JEJICHŽ NATÁČENÍ SE ZŮČASTNIL...





A NYNÍ TROŠKU PODROBNĚJI...
NAHRÁVKY SE SKUPINOU

Sestava:
Derek Sherinian - Keyboards
Virgil Donati - Drums
Allan Holdsworth - Guitars
Brett Garsed - Guitars
Jimmy Johnson - Bass
Rufus Philpot - bass
Hosté:
Allan Holdsworth (Soft Machine, UK)
Planet X - Quantum
Vyšlo 18. května 2007

Seznam skladeb:
01. Alien Hip Hop (07:09)
02. Desert Girl (06:02)
03. Matrix Gate (04:07)
04. The Thinking Stone (04:10)
05. Space Foam (04:44)
06. Poland (05:21)
07. Snuff (04:55)
08. Kingdom Of Dreams (06:46)
09. Quantum Factor (07:09)
Total Time: (54:20)

Kat. Nr.: 79482 IOMCD 279
May 18th - Germany, Austria, Switzerland
May 21th - Rest Of Europe
May 22nd - North America
Recenze 1:
Nutno říct, že poslechem Quantum od umělců Planet X jsem zaplaval do vod neznámých a skýtajících mnohá překvapení. Instrumentálně – experimentální zaoceánský projekt není v metalových končinách žádnou novinkou, první album "MoonBabies" spatřilo světlo světa již v roce 2002 - moje pozn. autor se plete...!!).
Futuristický design (a vlastně i zvuk) nahrávky je svým způsobem jedinečný. Už několik smeček pojmenovalo svoji tvorbu jako "space metal", troufám si ale tvrdit, že Planet X jako jedni z mála k tomu měli důvod. Multižánrový proud zvuků a melodií nabízí širokou škálu breaků, zejména v první skladbě, „Alien Hip Hop“. Místy to zní, jako by podklouzávalo LP a zvuk se „sesunul“. Nechybí ani sóla, v tomto případě dlouhé, jakoby improvizační pasáže.
Těžko tuto tvorbu někam rigidně zařadit. Místy jde o metalové bručení, jindy můžeme pozorovat prvky ambientu nebo progresivního stylu, no a celkově nahrávky mohou působit i jako těžce experimentální avantgardní tvorba. Např. na skladbě „Matrix Gate“ se schovávají delší klávesové momenty, které činí zvuk futurističtějším, než obvykle. Chvíli se hudba tváří jako metalová obdoba elektronického minimalu, ovšem záhy tento dojem přeruší opřením se do ušních bubínků nečekaně prudkou změnou rytmiky, dynamiky i melodie, aby pak přešla do kytarovo - bubenických vyhrávek. Jako by se člověk ocitl v labyrintu a nevěděl ani, co ho čeká za nejbližším rohem. Poslech Quantum nabízí opravdu rozmanitou zásobu podnětů pro všechny sluchové receptory, nedivil bych se, kdyby ho potají poslouchali kytaristé a lovili v té změti melodií a zvuků nějakou inspiraci pro nový riff...
Jak se ostatně dalo očekávat, stinné stránky této Tvorby jsou a není jich málo :) Pro uši, které nejsou zvyklé poslouchat podobné řezavé breaky a prudké změny dynamiky je tato hudba chaosem, ve kterém dá notnou práci a trpělivost se vyznat. Ani Planet X se nevyhnuli sklouzávání ke stereotypům. V některých momentech se zdá, že s poslechem prožíváte sadu malých deja vu, neboť „tohle už jsem někde slyšel“ se v mozku vybaví víckrát, než je zdrávo.
Quantum je určitě počinem, který stojí za poslech. Minimálně za účelem rozšíření hudebních obzorů, neboť pod heslem „experimentálnost“ bych ve slovníku metalu určitě našel Planet X.
Xerxes, 12.03.2008, 70%, www.metalswamp.com

Recenze 2:
Dne 21. května 2007 vyšlo instrumentálně poměrně velmi zdatné kapele Planet X třetí studiové album nazvané "Quantum". Na desce, která je naplněna mixem rocku, metalu a všemožných fúzí s dvojicí spolupracovalo několik hostů. Na otázku co dělá kapelu Planet X tak výjimečnou Derek Sherinian odpovídá, že to bude asi tím, že se jedná o "craziest instrumental band in the world" (nejbláznivější instrumentální kapelu na světě). Hlavním autorem dua Planet X je Virgil Donati, který napsal osm z devíti songů aktuálního alba. "Quantum" je instrumentální album, které údajně posluchače zaujme již od první noty. Sherinian dodává, že se oba snaží s každou novou deskou neustále rozšiřovat muzikantské hranice a to jak po stránce harmonie, tak také rytmicky.
Sherinian a Donati si velmi opatrně vybírali muzikanty, kteří by s nimi byli ve studiu na jedné vlně. To, co nahráli společně s baskytaristy Jimmym Johnsonem, Rufusem Philpotem (Al Di Meola) a kytaristou Brettem Garsedem zní jako typická nahrávka made in Planet X. Johnson vnesl do hry 'groove', Philpot je s kapelou dokonale sehrán, protože s ní často vystupuje živě a kytarista Garsed se osvědčil již na Sherinianovém prvním sólovém albu nazvaném "Planet X". Aktuálnímu albu "Quantum" kromě zmíněných hráčů pomohlo dát patřičný říz i několik přátel a kolegů včetně Allana Holdswortha, člena skupin Soft Machine a UK. Holdsworth hrával s takovými kapacitami jakými jsou Gong, Stanley Clarke, Jack Bruce či Bill Bruford a je považován za jednoho z nejvíce inovativních kytaristů historie označované za 'rock and fusion'. Je mistrem improvizace a oplývá unikátním způsobem hry. Jeho umění je zachyceno ve skladbách "Desert Girl" a "The Thinking Stone".
Zlámal Petr, 08.05.2007, www.bestrock.cz

Sestava:
Derek Sherinian - Keyboards
Virgil Donati - Drums
Tony MacAlpine - Guitars
Host:
Tom Kennedy - Bass (01,04,05,06,10)
Jimmy Johnson - Bass (03,07,08,09)
Billy Sheehan - Bass (05)
Planet X - MoonBabies
Studio Album, vyšlo 4 . ledna 2002
Kat. Nr.: 65072 IOMCD 106
Officially released on 07/29/2002 (Europe)
Officially released on 08/13/2002 (North America)
Officially released on 08/21/2002 (Japan)

Seznam skladeb:
01. MoonBabies (5:38)
02. The Noble Savage (6:12)
03. Ataraxia (6:16)
04. 70 VIR (4:00)
05. Micronesia (5:56)
06. Interlude in Milan (4:29)
07. Digital Vertigo (4:23)
08. Ground Zero (6:01)
09. Midnight Bell (3:54)
10. Ignotum Per Ignotius (9:29)
Total Time: (56:18)
Recenze 1:
Po dosť divokom a rozháranom debute "Universe" prišli tentoraz páni s celkom vydareným a čo sa týka kvality vyrovnaným albumom. A vôbec si nemyslím,že by "varili z vody",chce to iba pozorný a sústredený posluch.Na Planet X mi je sympatické,že sa snažia oživiť žáner,ktorý bol v sedemdesiatych rokoch na výslní,no dnes je totálne out,a to JAZZ-ROCK.Samozrejme ich ponímanie jazz-rocku je trochu svojské a dosť okorenené metalovými prvkami,čo však niekedy nie je na škodu.Klávesový mág Derek Sherinian sa ani netají svojou spriaznenosťou s hudbou rokov sedemdesiatych.Aj táto možno prílišná zviazanosť s týmto obdobím bola jedným z dôvodov prečo jeho bývalí kolegovia z Dream Theater dali nakoniec prednosť Jordanovi Rudessovi.Samozrejme že hudba Planet X sa nedá porovnávať s velikánmi žánru ako boli Chick Corea a Return to forever,Mahavishnu orchestra,alebo trebárs Collinsova skupina Brand X. Ale predsa priniesli určité oživenie a rozčerili stojaté vody.Z MoonBabies mám najradšej druhú skladbu The noble savage s nádherným gitarovým solom Tonyho MacAlpinea a tiež Interlude in Milan a Ground zero.Posledne menovaná skladba priam evokuje "poschodie nula",ktoré zostalo po zborených dvojičkách WTC...treba mať aspon minimálnu predstavivosť.Za absolútny vrchol albumu považujem poslednú deväťminútovú kompozíciu s čudným latinským názvom Ignotum per ignotius.Páni odviedli poctivú muzikanskú robotu z myslím si,ze za tento album si zaslúžia štyri hviezdičky.
Brano, 09.01.2008, www.progboard.com

Recenze 2:
Klávesista Derek Sherinian se po svém odchodu od fenoménu Dream Theater projevuje jako nesmírně činorodý muzikant. Nejenže spolunahrává alba nejrůznějších spřátelených hudebníků a vydal dva počiny pod svým jménem, ale taktéž se činí se svou formací Planet X, jež po nedávném blýskavém koncertním záznamu Live From Oz přichází se svým druhým kompletem. Sbírkou poskládanou z těch nejsilnějších momentů technicky pojatého rocku. Jakkoli můžeme mít každý svou definici pro terminus technicus progresivní rock, jisté je, že v Sherinianově hudebně-alchimistické dílně je tohle pojetí na tom nejsprávnějším místě. Odtud jakoby se i v dané technologii rock tvářil naprosto přirozeně. Můžeme zde použít i termínu instrumentální art rock, který je z hlediska pociťovaných nálad v Derekových myšlenkových dimenzích jaksi vyvíjen coby vesmírně-atmosférický a digitálně kybernetický. Disponuje plnokrevnými nápady, do detailu prohnětenými pasážemi, pročež se na mysl vkrádá termín dokonalost. No a je-li tato v celé té hodinářské práci přítomna, pak už zbývá jen krůček k tomu, aby trojice byla vřele přijata i se svými instrumentálními okázalostmi. Zvláště pak Tony MacAlpine, jehož ztepilé kytarové vyhrávky a další hrátky hrají roli podstatnou a jehož strunohra je unášející, tu má přehršel prostoru dokázat i těm posledním pochybovačům, jakým že je mágem sladkého dřeva. Jeho nástroj spolu s náladodokreslujícími klávesami včetně hammondek či piana, účelnou a variabilní hrou Virgila Donatiho na bicí a s leckde jazzující bezpražcovou baskytarou hostujících Billyho Sheehana, Toma Kennedyho a Jimmyho Johnsona, tvoří výslednou, radostně barvitou mozaiku. Tu těkavě rozvernou a jaksi hravou, tu hned zase zatěžkanou, onde subtilně lahodnou (slyšte příkladně hladivou akustickou kytaru v úplném závěru alba). Ona jiskrná muzika je tradičními skladatelskými a aranžérskými postupy a v tradičním zvukové ambaláži poskládána za využití takových pozitiv, jako jsou efektivnost a dynamika, má spád, a to vše činí ze všech deseti zastoupených kompozic elegantní a vkusné ukázky nadmíru moderního rocku. Intergalaktičtí aristokraté s erbem rodu ušlechtilého rocku, jejichž domovinou je Planet X, ze svého dalšího spanilého průletu hvězdokupou nakrásně přivezli lesklý příspěvek sortě klaněčů požitkářskému rockování.
Autor: Vratislav Šantroch, www.whiplashmag.net

Recenze 3 (překlad):
Planet X MoonBabies patří mezi technicky nejvydařenější alba všech dob. Virtuosové Derek Sherinian (klávesy), Tony MacAlpine (kytara) a Virgil Donati (bicí), tým s několika bassovými mistry (protože neměli stálé v této době), představuje své unikátní, vysoce náročné a složité jazz-metalové fúze.
Skladby zde drtí posluchačskou mysl. Jsou plné bizarních temp a polyrytmů (Sherinian jednou řekl: "Naše nejexotičtější takty jsou čtyři"), virtuózní kytary a klávesových meziher, atmosférických sythezátorových kulis apod. Pro hudebníka není nic obtížnějšího než tohle. Někteří kritici říkají, že Sherinian dělá skoro totéž jako Dream Theater co se týče technického provedení. Nevadí, že je zde taková kritika, je to opravdu bezvýznamné. Kromě toho, je zde Donati je hlavním autorem. Ať natruc anebo ne, Sherinian zde dokazuje svoji dokonalost. MacAlpine vrší vedle sebe svá magická sóla, a skoro nikdy nemůžou být považována za "bezmyšlenkovité bláznění." Melodie a sóla všech nástrojů jsou velmi inspirativní a okouzlující. Každý má svoji, jaká je nutná pro tuto hudbu.
Jejich debutový počin, "Universe", byl poněkud nevýrazný a mnohem méně technický v celém obsahu. MoonBabies je pestřejší, jedinečnější a dokonalejší. Všechny skladby jsou na stejně kvalitní. Jsou zaměřeny více na nápady a atmosféru, než melodii. Melodie tam jsou, ale jsou někdy skryty za ostatními činnostmi. V důsledku toho může posluchač nabýt dojmu citové prázdnoty, nebo opadne zájem ke konci. Řekněme, že je to složitější, ale pokud si přejete, uvidíte mnohem více.
Sestava:
Derek Sherinian - Keyboards
Tony MacAlpine - Guitars
Virgil Donati - Drums
Hosté:
Tom Kennedy - Bass
Planet X - Universe
Studio Album, vyšlo 6. června 2000

Seznam skladeb:
01. Clonus (04:14)
02. Her Animal (04:46)
03. Dog Boots (03:35)
04. Bitch (05:20)
05. King of the Universe (08:15)
06. Inside Black (05:11)
07. Europa (04:20)
08. Warfinger (05:38)
09. Chocolate (05:52)
10. Pods of Trance (04:48)
11. 2116 (04:39)
Total Time: (56:38)
Druhé album Dereka Sheriniana po odchodu od Dream Theater. Tato skupina rovněž představuje kytarového mága Tony MacAlpine a na bicí virtuózního Virgila Donatiho. Bylo nahráno v Leopard Room, Hollywood Hills, Kalifornie. Po trochu zmatcích, zda je Derekovo "Planet X" bylo první album, dala firma Universe jasně najevo, že "Planet X" je projekt trojčlenné skupiny. K Derekovi a Virgilovi Donatimu se připojil prostě jen divočejší kytarista - Tony MacAlpine, když zareagoval na jejich zavolání! K nim se přidal Tom Kennedy jako oblíbený host na basu v některých skladbách alba.

Sestava:
Tony MacAlpine - Guitar
Derek Sherinian - Keyboards
Virgil Donati - Drums
Dave LaRue - Bass
Live From Oz
04/01/2002,
Inside Out US
Seznam skladeb:
01. Ignotus Per Ignotium (7:46)
02. Inside Black (5:16)
03. Dog Boots (3:55)
04. Apocalypse 1470 BC (6:23)
05. Sea of Antiquity (4:20)
06. Lost Island (6:20)
07. Derek Sherinian Solo (2:41)
08. Warfinger (4:36)
09. Virgil Donati Solo (4:00)
10. Warfinger (Reprise) (1:51)
11. Tony Macalpine Solo (4:14)
12. Her Animal (4:39)
13. Europa (4:19)
14. Pods of Trance (8:12)
15. (Untitled Track) (4:24)
Total time: (68:36)

Nahráno během turné v Austrálii (2001) Melbourne, Sydney, Perth, Adelaide.
William Hames - Photography
Brad Vance - Mastering
Thomas Ewerhard - Design
Albert Law - Engineer
Christopher Nalbandian - Web Design
Simon Phillips - Mixing
RECENZE 1:
Zatím veskrze vše, co na své sólové dráze bývalý člen progresorů Dream Theater, klávesista Derek Sherinian stvořil či na čem jakýmkoliv podílem participoval, bylo znamenité, proto i koncertnímu záznamu pocházejícímu z loňského australského turné jeho skvadry PLANET X předcházel prvotní dojem jakési lahůdkovosti. Tento se potvrdil a očekávání jest naplněno, tedy i z hlediska výsledného zvuku. Není třeba poukazovat na skutečnost, že aby člověk mohl hrát progresivní rock, neodmyslitelně znamená ovládat nikoliv dobře, leč přímo brilantně, svůj nástroj. Takže ani případ Sherinianův, kytaristy Tonyho MacAlpinea a bubeníka Virgila Donatiho není jiný. Jenomže jakkoliv tihle muzikanti par excellence produkují hudbu zpěvuprostou, necítí potřebu zbytečného instrumentálního exhibování, čímž není řečeno, že se touto možností také nenechají v menší než velké míře svést (viz třeba do vystoupení postupně vložená sóla každého ze zúčastněných hráčů), avšak o svůj um se rukou společnou a nerozdílnou poctivě dělí v zájmu výsledného celku. Když pak ještě navíc takové muzice nechybí přehršel nápadů, když tato je jaksepatří jiskrná, dominuje jí nebývalá kompoziční výzbroj nedovolující jednotlivým skladbám nějakou jednolitou linii, je posléze zaděláno na to, aby se dala s klidem prezentovat též na koncertním pódiu. Aniž by auditorstvo nudila či dokonce snad až prudila, naopak, aby toto odcházelo z takového vystoupení s pocitem, že se stalo svědkem rockové události, při níž se chytře a s vyzařující vyspělostí snoubila virtuozita se skladatelskou noblesou. Posluchač dostává takto šanci, aby rovněž v reálu pronikl do kuchyně kapely, aby pochopil, s jakými recepty zde tato kuchtí svou lahodně chutnou hudební krmi. Krom už jmenovaných základních ingrediencí jsou těmi dalšími práce s dynamikou, strhující spádovostí a působivostí a v neposlední řadě též využití zvukových a technických možností, tedy vše bytostně rozhodující o tom, co činí rockovou muziku moderní. Pracováno je tu také se samotnou modelací nastoleného hudebního tématu za rozvíjení smyslu pro intimitu zdůrazňovaného prožitku, jež nahradil mnohdy třeba i bezpohlavní a autoritativně formulovanou okázalost. Základem přístupu tria Planet X k rockové hudbě je snaha o řemeslnou dokonalost nikoliv odlidštěnou, z níž čiší sošná odtažitost, nýbrž o takovou, k níž se těsně pojí potřeba lidsky přiměřeného rozměru.
Autor: Vratislav Šantroch
http://www.whiplashmag.net/index.php

Sestava:
Derek Sherinian - Keyboards
Brett Garsed - Guitars
Tony Franklin - Bass
Virgil Donati - Drums
PlanetX
Studio Album, vyšlo 1999

Seznam skladeb:
  1. Atlantis: Part 1-Apocalypse 1470 BC (6:59)
  2. Part 2-Sea of Antiquity (4:18)
  3. Part 3-Lost Island (5:38)
  4. Crab Nebulae (4:07)
  5. Box (5:05)
  6. Money Shot (4:26)
  7. Day In The Sun (4:58)
  8. State Of Delirium (2:48)
  9. Space Martini (3:47)
10. Brunei Babylon (5:39)
Total Time: (47:49)
První sólové album od Dereka Sheriniana, (Dream Theater, Platypus, Planet X) z roku 1999.
Magna Carta Records MA 9036

SÓLOVÉ NAHRÁVKY

Sestava:
Derek Sherinian - Keyboards
Joe Bonamassa - Guitars
Simon Phillips - Drums
Steve Stevens - Drums
Tony MacAlpine - Guitars
Doug Aldrich - Guitars
Steve Lukather - Guitars
Jimmy Johnson - Guitars
Tony Franklin - Guitars
Oceana
Vyšlo 5. září 2011

Seznam skladeb:
01. Five Elements [4:37]
02. Mercury 7 [4:29]
03. Mulholland [5:56]
04. Euphoria [5:34]
05. Ghost Runner [4:54]
06. El Camino Diablo [5:06]
07. I Heard That [4:53]
08. Seven Sins [5:56]
09. Oceana [5:38]
Total Time: (00:00)
Desku Oceana míchal legendární bubeník Simon Phillips (bicí, jehož pověřovací listiny obsahují Toto, The Who, Jeff Beck, 10cc, Roxy Music, Mick Jagger, Mike Oldfield). Nové album představuje příspěvky od Joe Bonamassy (Black Country Communion), Tony MacAlpine (Planeta X), Simon Phillips (TOTO), Steve Lukather (Toto), Steve Stevens (Billy Idol), Doug Aldrich (Whitesnake), Jimmy Johnson a Tony Franklin (Firm, Blue Murder). Sherinian si vybojoval pozici pro sebe v progresivní metalové scéně. Jeho sólová alba představovala nejlepší technicky zdatné a kreativní hudebníky, včetně osobnosti tak rozdílných jako Al DiMeola, Steve Lukather, Yngwie Malmsteen, Slash, John Petrucci, John Sykes a Zakk Wylde.

Na albu Oceana se opět sešli někteří z nejtalentovanějších hráčů, zvláště těch s kytarou, kteří se připojili k Sherinianovi ve studiu. Steve Lukather opět spolupracoval s klávesistou na skladbách Mulholland, Euphoria a Seven Sins, bývalý kytarista Planet X a fusion legenda Tony MacAlpine se předvádí na Five Elements a Mercury 7. Uznávaný hudebník Steve Stevens je uveden na Ghost Runner a titulní skladbě Oceana, zatímco kytarista Black Country Communion Joe Bonamassa hraje na I Heard That. Doug Aldrich (Whitesnake) hraje na El Camino Diablo a Jimmy Johnson na basu hraje ve všech skladbách s výjimkou Ghost Runner a Oceana, kde hostuje Tony Franklin. Bubeník z Toto Simon Phillips hraje na bicí na celém albu.

Upřednostňováním kytarového heavy rocku založemém na fúzi ala Jeff Beck, Sherinianova hudba vytváří určitou energii, která přichází skrze nahrávky, přináší mu na rozdíl od jiných umělců jazzové fúze. Jeho hudba také apeluje na fanoušky technického heavy metalu. Díky jeho neúnavné turné s celou řadou známých umělců, se Sherinian snadno přizpůsobí stále se měnícím hudebním žánrům, přičemž se vždy udržuje vlastní rukopis.
Music Theories Recordings 2011.

Sestava:
Derek Sherinian - Keyboards
Zakk Wylde - Vocals, Guitars (04,09)
Taka Minamono - Guitars (6,7,8)
Brett Garsed - Guitars (1-3)
Rusty Cooley - Guitars (05)
Tony Franklin - Fretless Bass (06,09)
Rob Mules - Bass (04,05,07,08)
Jimmy Johson - Bass (01-03)
Virgil Donati - Drums (01-03)
Brian Tichy - Drums (04,05,08,09)
Tina Guo - Cello (06,09)
Molecular Heinosity
Studio Album, vyšlo 2009

Seznam skladeb:
01. Antarctica (5:26)
02. Ascension (2:14)
03. Primal Eleven (7:56)
04. Wings Of Insanity (3:50)
05. Frozen By Fire (5:21)
06. The Lone Spaniard (3:08)
07. Molecular Intro (1:03)
08. Molecular Heinosity (3:28)
09. So Far Gone (7:24)
Total Time: (39:50)
Existuje jen několik málo mezinárodních klávesistů/skladatelů, kteří mají tak brilantní pověst jako Derek Sherinian. Američan hrál se skupinami jako Kiss, Billy Idol a Alice Cooper a byl členem také elitních progresivistů Dream Theater. Od sólového debutu z roku 1999, Planet X, vydává alba pod svým vlastním jménem v pravidelných intervalech. Jeho poslední novinka se nazývá Molecular Heinosity a představuje spolu s těžšími prog metalovými kompozicemi další sérii z proslulých hostů, mezi nimi Zakk Wylde (Black Label Society, Ozzy Osbourne), Virgil Donati (Steve Vai, Steve Walsh, mezi jinými) a Tony Franklin (Blue Murder, Jimmy Page).

Jeho v pořadí už šesté album pokračuje v načaté cestě z roku 1999 hledáním adekvátní vyjadřovací formy pro kapelu, která by ctila jazzové postupy, metalovú tvrdost a instrumentální klávesové cítění hlavního protagonisty. V posledním období se současti jeho konceptu staly i kreslené obaly, na míle vzdálené raným počinům, na kterých se Derek objevoval osobně.
InsideOut Music 2009

Sestava:
Derek Sherinian - Keyboards
John Petrucci - Guitars
Zakk Wylde - Guitars
Yngwie Malmsteen - Guitars
Simon Phillips - Drums
Tony Franklin - Bass
Brad Gillis - Guitars
Brian Tichy - Drums
Billy Idol - Vocals
Slash - Guitars
Blood Of The Snake
Studio Album, vyšlo 2006

Seznam skladeb:
01. Czar Of Steel (6:01)
02. Man With No Name (6:55)
03. Phantom Shuffle (4:21)
04. Been Here Before (4:30)
05. Blood Of The Snake (6:09)
06. On The Moon (4:34)
07. The Monsoon (6:08)
08. Prelude To Battle (2:55)
09. Viking Massacre (4:58)
10. In The Summertime (3:51)
Total Time: (50:22)
Na jeho sólovém albu "Blood Of The Snake" z roku 2006, Derek Sherinian přesvědčí dobře namixovanou směsi fúze a (prog) metalu. Jak je to běžné u sólových alb bývalého klávesáka Dream Theater, několik slavných hostů přispělo při nahrávání, tentokrát je to Billy Idol, Slash, Zakk Wylde, Yngwie Malmsteen, John Petrucci, Simon Phillips, Tony Franklin, Brad Gillis, a Brian Tichy.
Speciální pozoruhodnost: cover verze populární melodie 70. let min. století “In The Summertime“ nazpívaná Billy Idolem a s bývalým členem Gunner kytaristou Slashem stejně jako skladba “Man With No Name“ zpívaná kytaristou Zakk Wylde od Ozzyho Osbourne. Obě skladby jsou k dispozici také jako CD singl.
Inside Out Music

Sestava:
Derek Sherinian - Keyboards
Zakk Wylde - Guitars (01,03,09)
Steve Stevens - Guitars (02,04,08)
Allan Holdsworth - Guitars (01,06)
John Sykes - Guitars (03)
Steve Lukather - Guitars (05)
Simon Phillips - Drums (02,04,05,06,08,09)
Tony Franklin - Bass (01,02,05,08)
Marco Mendoza - Bass (03,04,07,09)
Rufus Philpot - Bass (06)
Jerry Goodman - Violin (01,06)
Brian Tichy - Drums (01,03,07,09) & Additional Guitars (01,03,07)
Mythology
Studio Album, vyšlo 22. dubna 2004
November 9, 2004

Seznam skladeb:
01. Day of the Dead [08:22]
02. Alpha Burst [04:54]
03. God of War [05:17]
04. El Flamingo Suave [04:54]
05. Goin' To Church [04:46]
06. One Way or the Other [04:55]
07. Trojan Horse [03:56]
08. A View From The Sky [04:55]
09. The River Song [03:51]
Japan Bonus Track
10. Derek Sherinian Live Solo
Total Time: [45:50]
Třetí sólové album klávesista a studiové zázračné dítě Derek Sherinian (bývalý člen Dream Theater, Planet X, Platypus) jako by vypadlo z jeho pojetí: příspěvky mnoha velkých scénických jmen obohacují jeho skladby.

Kromě Sherinian hlavních spoluhráčů (Zakk Wylde, Steve Lukather a Simon Phillips) tentokrát na albu mimo jiné hostuje kytarista Steve Stevens od Billyho Idola (brilantní pocta Jeffu Beckovi v "Alpha Burst" a "A View From The Sky"), a Alan Holdsworth (UK). Ten pravděpodobně zaznamenal nejtěžší píseň své kariéry v úvodní písni "Day Of The Dead". Můžete si poslechnout také Johna Sykese (Blue Murder) v "God of War", skutečné metalové číslo. Vrcholem této desky je houslista z Mahavishnu Jerry Goodman a s jeho hostitelem se uvrhli do hudebního nirvány s četnými úchvatnými jednohlasně znějících pasážích.

Sestava:
Derek Sherinian - Keyboards
Yngwie Malmsteen - Guitars (01,02,06)
Al DiMeola - Guitars (02,07)
Zakk Wylde - Guitars (03,06,09)
Steve Lukather - Guitars (04,05,08)
Tony Franklin - Bass (02-07,08,09)
Billy Sheehan - Bass (02,06,09)
Jerry Goodman - Violin (02,03,06-09)
Simon Phillips - Drums
Brian Tichy - Additional Guitars (02,03,06,09)
Black Utopia
Studio Album, vyšlo 22. dubna 2003
Seznam skladeb:
01. The Fury (0:51)
02. The Sons Of Anu (7:09)
        i. For The Glory Of Enki
       ii. Of The Ashes Of Ur
      iii. Return Of The Nephilim
03. Nightmare Cinema (5:25)
04. Stony Days (6:16)
05. StarCycle (5:04)
06. Axis Of Evil (6:09)
07. Gypsy Moth (1:59)
08. Sweet Lament (3:14)
09. Black Utopia (8:50)

Total Time: [44:57]
Na jeho druhém sólovém díle se ex-Dream Theater klíčový muž obklopuje jedněmi z největších talentů ze světa rocku a jazzu. On otevřel všechny svoje šuplíky a pozývá posluchače na jízdu na horské dráze, která jezdí na hraně fúze. Díky neuvěřitelnému talentu Steve Lukathera (Toto), Simona Phillipse (Toto, Mike Oldfield), Zakka Wylde (Ozzy Osbourne), Billy Sheehana (David Lee Roth, Steve Vai), Jerry Goodmana (Mahavishnu Orchestra), Yngwie Malmsteen a Al DiMeola.

Sherinian nedělá žádný kompromis - tohle album rockuje jako peklo! / Inside Out Music

Recenze:
Kdo čekal od tohoto klávesového hráče desku plnou rozmáchlých klávesových ploch, bude patrně zklamán. Derek Sherinian nás totiž totálně překvapil. I když mluvit přímo o překvapení není asi na místě, vhledem k hvězdné plejádě hostujících hudebníků a hlavně kytaristů. Výčet hostů je vskutku skvostný. Nakolik to bylo složité je přemluvit ke spolupráci netuším, ale Derek není žádný nováček a své místo na výsluní progresivního rocku si určitě oprávněně zaslouží. Byl členem skupin, nebo hrál jako doprovodný hudebník s Dream Theater, Kiss, Billy Idolem a Alice Cooperem. A to je 'životopis' jako víno.

Kromě jedné napsal všechny kompozice Derek Sherinian buď sám, nebo s jinými spoluautory a nejpilnějším spolupracovníkem byl bubeník Brian Tichy (mj. Pride&Glory, Ozzy Osbourne, Billy Idol). Skladby jsou napsány skutečně 'na tělo' jednotlivým kytaristům a ti zde v jednotlivých kouscích skutečně excelují. V první kratičké skladbě ihned poznáme mága Yngwieho Malmsteena a jeho charakteristické preludování. Po necelé minutě navazuje "The Sons of Anu" složená z tří kapitol. V první části si užijeme sólujícího Malmsteena, ve druhé nylonové kytary Al DiMeoly (ex - Return To Forever…) a ve třetí části souboje obou kytaristů v elektrickém provedení. Už na začátku desky skvostný výkon všech zúčastněných a jasný vrchol. Ztěžklé riffy tak charakteristické pro Zakka Wylda dominují v temné "Nightmare Cinema" a jsou prokládány krátkými sóly. Skvěle šlape i rytmika (to ostatně platí pro celou desku) a dosti významnou roli hrají i klávesy podbarvující riffující a sólující kytaru. S melancholickou "Stony Days" přichází zklidnění a Steve Lukather (Toto) zde hraje spíš jako Steve Vai. V následující "Starcycle" už je hra kytaristy blíže jeho mateřským Toto, ale nijak výrazně. Dalšího souboje dvou rozdílných kytar si užijeme v tvrdší a tajemné "Axis of Evil". Klávesy skladbu vždy zklidní a zjemní, ale razantní nástup obou kytaristů nás vrátí na 'osu zla', podpořenou skvělými výkony obou baskytaristů. Nejvýrazněji si užijeme housle Jerryho Goodmana, bývalého člena první sestavy Mahavishnu Orchestra v latinskoamerické "Gypsy Moth", kde zdárně sekunduje opět skvělému Al DiMeolovi v souboji s klavírem. Poprocková "Sweet Lament" trochu vybočuje z kontextu celého alba. Na druhou stranu ale dokazuje, že i její autor Derek Sherinian dokáže napsat jemnou a nenáročnou skladbu. A ta kytara je opravdu sladká. Dovedu si ji představit třeba na albu Journey a to i se zpěvem. Posledních téměř devět minut "Black Utopia" bych rozdělil na dvě části. V první dominuje kytara a Zakk Wylde s celou paletou své pestré hry po klidném intru . Ta druhá a kratší je konec s vytrácejícím se zvukem kláves, který mne trochu zklamal.

Po opakovaném poslechu této desky mohu zodpovědně prohlásit, že lepší instrumentální nahrávku jsem v tomto miléniu ještě neslyšel. Za velký klad považuji poměrně velkou pestrost a opravdu vynikající instrumentální výkony všech zúčastněných. Vždyť kde slyšíme spolu hrát dva baskytaristy, to je asi unikát. Jak Billy Sheehan (ex - Mr.Big), tak i Tony Franklin (ex - Blue Murder, The Firm…) se střídají v používání bezpražcové basy a jejich zdvojení dodává vždy nahrávce patřičnou hutnost. Přeji krásný poslech a hezké zážitky.
Sestava:
Derek Sherinian - Keyboards
Simon Phillips - Drums
Steve Lukather - Guitars (01,03,05,06,08-10)
Zakk Wylde - Guitars (02,04,08)
Tom Kennedy - Bass (01,06,10)
Tony Franklin - Bass (02-04,08)
Jimmy Johnson (05)
Jerry Goodman - Violin (01,07)
Inertia
Studio Album, vyšlo 2001

Seznam skladeb:
01. Inertia (4:20)
02. Frankenstein (3:31)
03. Mata Hari (6:21)
04. Evel Knievel (3:17)
05. La Pera Loca (5:06)
06. Goodbye Porkpie Hat (6:23)
07. Astroglide (4:35)
08. What A Shame (5:01)
09. Rhapsody Intro (1:41)
10. Rhapsody In Black (6:40)
Total Time: (46:59)
Rockové nebe se sešlo ve studiu u klávesáka Dereka Sheriniana, který pokračuje v sólové kariéře druhou deskou “Inertia”. Někdejší člen Dream Theater, Kiss, Alice Cooper, v současnosti hráč Planet X, byl k vytvoření nového alba inspirován relativním úspěchem toho předcházejícího. “Inertia” obsahuje deset skladeb, mezi kterými se nacházejí i dvě cover verze. Zajímavostí je sestava, která spojuje jména jako Zakk Wylde (kytarista Ozzy Osbourne), Steve Lukather (kytarista Toto), Simon Phillips (“nájemný” bicmen, který hrával pro The Who, Jeffa Becka, Micka Jaggera, Judas Priest aj. a nyní působí u Toto) a několik dalších profíků.

The spectrum ranges from melodic and relaxed, from fierce rock to touches of jazz and prog.
Magna Carta Records
Recenze:
Možná vás překvypí, ale tato deska má tendence zabíhat i do jazzu !!!
Za podpory dalších výtečných instrumentalistů přichystal instrumentální album ”Inertia”, ve kterém dává naplno průchod svým zálibám a kombinuje jazzovou a rockovou hudební formu. Stejně jako Planet X, i zde je absolutní absence vokální složky, takže upozorňuji, že ten, kdo si nepotrpí na čisté ”instrumentální erupce” asi bude mít větší práci s poslechem desky. Přesto po vícero posleších je jasné, že zde by žádný hlas neuspěl. Hudba na desce není pro zpěv složena. Během téměř padesáti minut si prakticky neodpočinete, neustále je potřeba se soustředit na práci jednotlivých muzikantů. Překvapuje zejména Zakk Wylde, který zde byl zkrocen a jeho ”pískavé” kytary, kterými se prezentoval zejména na sólových deskách a posledním albu Ozzy Osbourna, zde skoro nejsou ke slyšení. Derek sám pak o tomto albu prohlašuje: ”je to milník v mé dosavadní kariéře, podařilo se mi složit takový materiál a obklopit se takovými muzikanty, že jsem dal vzniknout mé doposud nejlepší nahrávce”. Je však potřeba zdůraznit, že na ní nepracoval tak úplně sám a ne všechny nápady pocházejí z jeho hlavy. Lví podíl na její výsledné tváři má bubenická legenda Simon Phillips, který pomáhal složit pět skladeb a nahrávku spoluprodukoval. A dále, druhá skladba v pořadí ”Frankenstein” je coververze Edgara Wintera, ale natolik zapadá do celkového konceptu, že ”laik se diví a odborník žasne”. Obdobně je tomu i s ”Goodbye Porkpie Hat”, která je původně umístěna na albu Jeffa Becka ”Wired”, avšak zde je předělána, zejména pak co se sóla týče. ”La Pera Loca” by se dalo přeložit jako ”šílený pes” a trefnější název by se asi těžko hledal. Další, nikoliv poslední zajímavostí desky je ”What a Shame”, kterou Derek složil již před sedmi lety s Alem Pitrellim, ale až nyní jí do finální podoby dovedl se Stevem a Zakkem.

Při shrnutí všech pro a proti je nutné uznat, že se Derekovi skutečně podařilo shromáždit silné osobnosti světového rocku a jazzu a společně s nimi dát vzniknout jedné z nejsilnějších nahrávek, kterých se kdy účastnil. Zároveň s poslechem se ale vynořuje otázka komu je album určeno. Asi se najde jenom pár skutečných labužníků, kteří si ji zakoupí a dokáží plně vychutnat. ”Inertia” je totiž prakticky neuposlouchatelná a vyžaduje po vás mnoho soustředěných seancí před aparaturou než odhalí své vnitřní kouzlo. Pak však nebudete litovat!
Luboš Maule, http://www.musicpage.cz/mp/rec828.htm

NAHRÁVKY SE SKUPINOU
1998 Dream Theater Once in a LIVEtime Inside Out Music
1998 Dream Theater Touring Into Infinity and Beyond Inside Out Music
1997 Dream Theater Falling Into Infinity Inside Out Music
1997 Dream Theater Live Bonus Tracks Inside Out Music
1997 Dream Theater International Fan Club Christmas CD Inside Out Music
1996 Dream Theater Hollow Years (SP) Inside Out Music
1996 Dream Theater International Fan Club Christmas CD Inside Out Music
1995 Dream Theater A Change of Seasons Inside Out Music
1994 Dream Theater Another Uncovered Inside Out Music
1994 Dream Theater Small Club Adventure Inside Out Music

NAHRÁVKY S OSTATNÍMI UMĚLCI
2008 Perpetual Flame Yngwie Malmsteen
2008 The Very Best of Billy Idol: Idolize Yourself Billy Idol
2005 Devil's Playground Billy Idol
2002 Attack!! Yngwie Malmsteen
2002 Jughead Jughead
2000 A Tribute to Prince Party of the Times
1999 Tribute To Alice Cooper Humanary Stew
1999 RFTC Rocket From The Crypt
1999 Platypus Ice Cycles Inside Out Music
1998 Platypus When Pus Comes To Shove Inside Out Music
1998 Explorer's Club Age of Impact Magna Carta
1997 Pat Torpey Odd Man Out
1996 Alice Cooper Unholy Wars (SP)
1996 Alice Cooper Classicks
1995 Joe Lynn Turner Nothing's Changed
1995 To Cry You A Song A Collection of Tull Tales
1994 Alice Cooper The Last Temptation
1993 Brad Gillis Gilrock Ranch
1993 KISS Alive III

Nahoru  
A několik málo fotografií, které zachycuji Dereka Sheriniana.




Planet X





Nahoru  
Oficiální side skupiny:


A stránky jeho přátel:



Nahoru ProgressRock
Made by 
©  14.8.2007 
Menu Poslední aktualizace: 28.10.2016
mbrezny@centrum.cz 
...a vzkaz autorovi!