NEUSCHWANSTEIN

	Neuschwanstein (Labutí zámek) je velkolepý zámek na skalnatém vrchu v upatí Alp. Působí až pohádkovým dojmem z jiného světa. Svým kouzlem, okolní přírodou a příběhem jeho zakladatele Ludvíka II. se řadí mezi významné skvosty evropských památek. Jméno tohoto zámku je zvoleno za název náhodně, pouze aby se odlišili od tehdy běžných anglických pojmenování kapel.
HISTORIE ČLENOVÉ DISKOGRAFIE FOTOGALERIE ODKAZY
Čerpáno hlavně z

HISTORIE

Neuschwanstein není jen malebný romantický zámek bavorského krále a mecenáše umění Ludvíka II., ale také proklatě progresivní rocková kapela z Německa, kterou zformovali v roce 1971 dva spolužáci z vysoké školy v Saarlandu Thomas Neuroth (klávesy) a Klaus Mayer (hráč na flétnu a v té době ještě příliš nepoužívaný synthesizer). Oba byli milovníci vážné hudby a tzv. classical rocku v podání Ricka Wakemana (z jeho prvotního období) i progresivního rocku King Crimson. Skupinu pojmenovali podle již výše zmíněného zámku. Instrumentace, acoustické kytary, flétna, harpsichord a různe druhy klávesových nástrojů spoluvytvářejí extrémně bohatý a překrásnou hudební kulisu, s některými absolutně úžasnými plochami. Hudba je melodická s propracovanými aranžmá a velmi zajímavým vyzněním. Zpěvák zní úplně jako Peter Gabriel; texty jsou všechny v angličtině. Zvuk by mohl být popsán, jako když se setká perioda "Planets" od Eloy s "Moonmadness" obdobím od Camel, s doteky od Machiavel. Reedici na CD je opravdu nezbytné, mytodologický disk od neznámých hudebníků.

V Sárském městě Völklingen se někdy v roce 1971 dva mladí muzikanti rozhodli věnovat symfonické verzi rockové hudby. Klávesista Thomas Neuroth a flétnista/klávesista Klaus Mayer pojmenovali svou kapelu po slavném hradě krále Ludvíka II, aby tak zdůraznili romantickou povahu jejich hudby. Ale po moha letech přiznali, že název kapely nemá se zámkem opravdu nic společného, cílem bylo jasně se odlišit od množství anglických názvů kapel, které byly v té době běžné, a současně odkazovat se na texty, které byly ještě v němčině, převážně čtené. Možná v tom byla i spousta psychologie a Thomas pouze chtěl mít část svého jména v názvu. Dalšími členy kapely se stali baskytarista Werner Knäbel a bubeník Volker Klein, které v roce 1972 nahradil kytarista Udo Redlich a houslista Theo Busch. V roce 1973 byla personální výměna dokončena příchodem baskytaristy Thorstena Lafleura a bubeníka Uli Limperta. První stálejší sestava skupiny se uzavřela až v roce 1974. Tato sestava na sebe prvně upoutala pozornost v roce 1974, kdy vyhrála hudební soutěž s hudební adaptací "Alice In Wonderland" podle knižní předlohy Lewise Carrola, která měla svou úspěšnou premiéru v Saarbrückenu.

V letech 1974 až 1978 si kapela získala respekt jak v rodném Sársku, tak v sousední Francii, když doprovázela kapely jako Novalis a Lucifer's Friend. Zde se potkali dva bývalí spolužáci a kytaristé - Frédéric Joos (zpěv, foukací harmonika, banjo) hrající ve studentské formaci

If převážně cover verze CCR, Simona & Garfunkela a Johna Mayalla - a Roger Weiler (v té době člen hard-rockové Oxymoron) a domlouvají se na další spolupráci. Skupina If se v listopadu 1973 přejmenovává na Lykorn, neboť se chce vyhnout záměně se známou anglickou formací If. Jako své vzory mají Caravan, Jethro Tull nebo Wishbone Ash. Po odchodu Udo Redlicha z If se oba stávají v roce 1975 členy Neuschwanstein. Připojením kytaristy Rogera Weilera a rovněž tak i francouzského zpěváka Frederica Joose tak pomalu vykrystalizovala trvalá sestava.

V říjnu 1978 si kapela v této sestavě pronajala ateliér v proslulém kolínském nahrávacím studiu známého krautrockového producenta Dietera Dierkse (m.j. producent Scorpions), kde před nimi tvořilo mnoho slavných německých kapel, včetně Scorpions. Právě tam kapela začala pracovat na jejich jediném albu "Battlement" (cimbuří). Bubeník Scorpions Hermann Rarebell se podílel i na nahrávání jejich úvodní písně alba. V ní kapela představila variantu symfonického progresivního rocku, který stála na nejlepších tradicích zděděných od Genesis, neboť v té době byli silně ovlivněni tvorbou Genesis, zvláště po jejich show v Saarbrückenu ke slavnému albu "The Lamb Lies Down on Brodway". Skladba "Supper's Ready" ovlivňovala tvorbu Rogera Weillera již na jejich provedení "Alice in Wonderland", které bylo později živě natočeno v dubnu 1976 i ve studiu. Samotné album vyšlo až po více jak 30-ti letech u Musea Records. Na albu se hudební motivy střídají s vloženými recitativy Rogera Weilera. Tyto promluvy jsou citovány samotným autorem v německém jazyce.

Album "Battlement" bylo natočeno v průběhu 12-ti dnů (remix leden 1979). Prodalo se jej však pouhých 6000 kopií v době, kdy progresivní rock ustupoval pod náporem (post)punku a nové vlny. Album bylo sice příznivě přijato kritikou, ale na ocenění u širšího publika si muselo počkat ještě mnoho let. Hudebně je album silně ovlivněno rannými Genesis (Joos zpívá obdobně jako Gabriel), zvláště pak alby "A Trick Of The Tail" a "Wind And Wuthering", a soundem canterburské scény. Lyrické texty Rogera Weilera jsou francouzským zpěvákem zpívány v angličtině, zvukově bylo album řazeno k tvorbě německé formace Eloy nebo britských Camel z období alba "Moonmadness".

Po vydání alba se kapela krátce věnuje koncertní činnosti. Po odchodu Frederica Joose a Rogera Weilera z kapely odcházejí další muzikanti. Po odeznění původní vlny progresivního rocku kapela bez velkého úspěchu měnila několikrát sestavu až se rozpadla kapela rozpadla v roce v roce 1980.

Neuschwanstein: V roce 2009, skladatel a klávesista Thomas Neuroth a flétnista Klaus Mayer obnovili skupinu. S novou sestavou pracují na novém albu, které by mělo být vydáno na jaře 2010. Objevily se ale komplikace, navíc zemřel jejich dlouholetý přítel a manažer... a tak vše na nějakou dobu ustalo.

Album se po mnohých peripetiích objevilo až v roce 2016 a obsahuje 10 skladeb, včetně tří instrumentálních skladeb od Claude Debussyho, Camille Saint-Saense a J.A.P. Schulze. Nové album dostalo název "Fine Art" a vyšlo na labelu, který založil Thomas Neuroth, jeden ze zakládajících členů originální kapely. K jeho nahrání si udělal seznam svých hudebních přání. Vyhledal nejlepší hudebníky a umělce, všechny s virtuózní technikou a jedinečným pocitem hudby, hudebníky, kteří vdechli život do spící hudby jako

Gudula Rosa a její virtuózní zvládnutí rekordéru. Rainer Kind a Thomas měli společnou dlouhou a vzrušující hudební minulost a Thomas byl hluboce obeznámen s jeho obrovskou hudebností a bohatstvím nápadů a bylo jen pouhou náhodou, že měl čas se zapojit př práci na albu. Dalším je Robby Musenbichler, který poznamenal při prvním setkání s Thomasem před dobrými třiceti lety, „že, přehrávání hudby by měla být zábava!“, což je huboká pravda a proto Byl tento kytarista absolutní jistotou výběru. Sabine Fröhlich lehce zvládá housle a violu je vynikající její tón i bezmezná empatie s hudbou barokní či beatboxem. Gary Woolf nahrál koncertní flétnu s neuvěřitelnou silou a čistotou. Dalšími hudebníky byli Valentin Neuroth, kytarista

žijící méně než 900 metrů od Thomase vzdušnou čarou, a klávesista Karel Szelnik. Skladby byly přearanžovány a přehrány, a pak smíchány v Principal Studios blízko Münsteru. Jörg Umbreit a Vincent Sorg se opravdu skvěle odvedli svoji práci. NEUSCHWANSTEIN sami popsali své nové album jako "symphonický-neo-romantický orchestrální zvuk v podání rockové kapely".

Nazvat vydání nové desky NEUSCHWANSTEIN po 38 letech od vydání alba "Battlement" reunionem či comebackem lze jen s těžkostí, neboť "Fine Art" je nové mistrovské dílo, které se zásadně liší od svého předchůdce a namísto toho, aby znělo jako brzy GENESIS nebo CAMEL, spojuje klasickou hudbu a progresivní rock a navájem je prolíná.

A ještě jedno bio o skupině - autor Jaromír Merhaut 6/2007
Zdroj: http://cdklub.net/modules.php?name=Encyclopedia&op=content&tid=257

Neuschwanstein, to je nejen jedna z nejkrásnějších artrockových desek, ale i příběh o tom, jak je vše relativní a jak málo znamená být novým prorokem…

V roce 1971 zjistili v německém Saarlandu dva studenti, Thomas Neuroth a Klaus Mayer, že mají společnou zálibu v symfonickém artrocku i klasické vážné hudbě. Založili skupinu s příznačným názvem Neuschwanstein, podle pohádkově romantického zámku bláznivého panovníka Ludvíka II. Thomas se ujal kláves, Klaus flétny a syntezátoru, dalšími členy se stali baskytarista Uli Limpert, kytarista Udo Redlich, bubeník Thorsten Lafleur a houslista Theo Bush.

V prvním období se instrumentální skupina zaměřila na přehrávání osvědčeného repertoáru britských ikon, mezi jinými Ricka Wakemana. Během krátké doby ale Thomas s Klausem začali komponovat. S muzikálovou adaptací Alice In Wonderland, Lewise Carrolla, mladíci v roce 1974 dokonce vyhráli místní hudební klání.

Tento úspěch, při kterém se divadelně pojatá jevištní prezentace - s kostýmy, iluminacemi, nápaditým osvětlením, kouřovým suchým ledem - stala nedílnou součástí vystoupení, nasměroval skupinu k novým horizontům.

Sestavu opouští Lafleur, nahrazuje jej Hans-Peter Schwarz, sound obohacuje mellotron Rity Altmayer, náhrady za Theo Busche. Další dva roky skupina absolvuje řadu vystoupení v Německu a Francii, účastní se například festivalu v Sierck-Les-Bains v roce 1976, kdy vedle pasáží z Alenky v říši divů, s vloženými recitativy v němčině, zazní poprvé i Zartlicher Abschied, závěrečná skladba alba Battlement.

Přichází zásadní posun. Členy skupiny se stávají: Francouz, navrátilec z vojny, zpěvák, multiinstrumentalista Frederic Joos (ze studentské skupiny If, přejmenované na Lykorn) a o rok dříve kytarista Roger Weiler (Oxymoron, též Lykorn), se kterými se nějaký čas boys potkávali na různých vystoupeních. Odchází Rita, Udo Redlich a za čas i Uli Limpert, kterého nahrazuje Rainer Zimmer. Sexteto je kompletní, jak je známe z nahrávek.

Frederic Joos se stal okamžitě zásadním členem Neuschwanstein. Jeho gabrielovsky teatrální hlas a perlivá akustická kytara umožnili kapele posunout celý projev k opravdovému plnokrevnému artrocku v duchu starých Genesis.

Rostoucí renomé skupiny stvrdil support známým Novalis, při jejich koncertu na půdě Saarbruckenské univerzity v únoru 1977 i objevení se Ulli Reicherta, místního promotéra, který domluvil nahrávání ve známém studiu Dietera Dierkse v říjnu 1978 i zdvořilostní zabubnování Hermanna Rarebella ze Scorpions, v úvodní Loafer Jack.

Bohužel, krátce po dokončení a vydání alba se skupina pozvolna rozpadá, mládenci se rozutíkávají ke svým civilním zaměstnáním. Frederic Joos opouští muziku úplně a stává se designerem a dnes je renomovaným dětským ilustrátorem, následuje jej Rainer Zimmer a autor úžasné, všemi oceňované lyriky Neuschwanstein, Roger Weiler začíná pracovat jako publicista...

Album Battlement (jaro 1979) vyšlo bez větší promo podpory u pidifirmy Racket Records a navíc v nejhorší možné době, všude kolem řádil punk a navíc se na trh a do médií zdola vyvalila německá nová vlna … celkem se ho prodalo 6000 kousků, jeden si koupil i merhaut.

O skvělý nenahraditelný hlas vykleštění Neuschwanstein se vrátili ke kostýmní produkci, svou hudbu zintimněli, dá se říci po vzoru Steve Hacketta, nebo trefněji Antony Phillipse, svou Saarlandskou popularitu si stále drželi a otevírali kupříkladu koncerty Novalis i Lucifer´s Friend. Členy se v té době stali Michael Kiessling a Wolfgang Bode z místní kapely Trier. V léte 1980 ale kapela končí. Thomas a Michael pokračují s muzikou jako koníčkem, Hans-Peter a Klaus dokončují studia a budují mimohudební kariéru, Roger Weiler se vrací ke skupině Nightbirds, hrajcí sixties covery, Wolfgang Bode hraje jazz ?

Shrnuto a podtrženo. Ani sebelepší muzika v duchu nejlepších tradic nezaručuje úspěch. Je smutným paradoxem, že o pár let později Marillion s tímtéž vzorcem zvedli praporec se znakem Genesis a dobyli s ním svět … a když si jako svůj první song od Neuschwanstein pustíte Beyond the Bugle a po zurčivé předehře uslyšíte lkavým chvějivým hlasem Frederica Joose podaný úvodní verš „Beyond the mountain, a wandere spent the night“ neuvěříte, že tohle někdo mohl zazpívat 3 roky před Fischem… i hudební svět umí být někdy sakra nespravedlivý…

ČLENOVÉ

Frédéric Joos
French artist, původní zpěvák a kytarista kapely Neuschwanstein. Po rozpadu kapely začal v roce 1981 svoji novou kariéru jako kreslář a ilustrátor. Spolupracoval s takovými vydavatelstvími jako Bayard Presse, Milan, Gallimard Jeunesse, Nathan a dalšími.

DISKOGRAFIE

2016 Fine Art
1978 Battlement
1976 Alice In Wonderland

Skupina: Robby Musenbichler - Guitars Valentin Neuroth - Guitars Karel Szelnik - Keyboards Thomas Neuroth - Keyboards Sabine Fröhlich - Violin, Viola Gary Woolf - Concert Flute Gudula Rosa - Flute, Descant Recorder Rainer Kind - Drums Hosté:	Fine Art Vyšlo 2016, Longbow Records (Germany) Seznam skladeb: 01. Fetes (Claude Debussy) (10:22) 02. Per Omnem Vitam (4:49) 03. God's Little Plan (1:34) 04. Florence Coleman - Part One (3:55) 05. Florence Coleman - Part Two (3:09) 06. The Angels Of Sodom (3:05) 07. Die Geschichte Vom Kleinen Hahnchen (2:30) 08. The Distributor (5:21) * 09. Der Mond Ist Aufgegangen (J. A. P. Schulz) (2:57) 10. Wehmut, Stark Wie Banyuls (Camille Saint-Saens) (3:56) Total Time (41:38) * Absent from LP edition Original Cover: Honoré Daumier

Skupina: Thomas Neuroth - Keyboards Frédéric Joos - Vocals, Acoustic Guitars Klaus Mayer - Flutes, Synthesizers Roger Weiler - Guitars Rainer Zimmer - Bass, Vocals (05) Hans-Peter Schwarz - Drums (kromě 01) Uli Limpert - Bass Hosté: Hermann Rarebell - Drums (01)	Battlement Vyšlo 1978/1979, LP Racket 15002 Rereleased 2001, CD Musea, 4063, FGBG 4063AR Seznam skladeb: 01. Loafer Jack (4:42) 02. Ice with Dwale (6:21) 03. Intruders And The Punishment (7:34) 04. Beyond The Bugle (7:31) 05. Battlement (7:05) 06. Midsummer Day (7:42) * 07. Zärtlicher Abschied (5:52) Total Time: (46:37) * Bonus track na CD release
Německá skupina, která nahrála aktuální album v roce 1978. Jde o netypickou kapelu krautrocku, jenž se nachávala inspirovat především vlivy anglických progresivních souborů první poloviny 70. let. To nedefinovatelné, které dělá z rocku krautrock je však přítomno i na této nahrávce. Recenze 1 "Battlement" od Neuschwanstein je už více jak 25 let moje srdcovka, objevená náhodou kdysi na jednom ručně psaném, po republice v dopisech kolujícím, ušmoulaném seznamu tipů na prý dobré, naprosto neznámé artrockové kapely... Úplně vidím, jak mi o pár týdnů později otec přináší do obýváku těžkou bednu - se stovkou LP od Saturnu - jím dovezenou z celnice z Břeclavi... a jak lačně vybaluju, strhávám celofány, pokládám na gramec, roztáčím, koštuju, odkládám, pokládám další a tak točím dokolečka dokola... a pak najednou zírám s otevřenou hubou... vždyť to jsou Genesis v plné síle! Od toho okamžiku jsem si Neuschwanstein vzal takříkajíc za své a cítil jsem úplnou povinnost šířit tuhle nádheru dál a dál. Battlement jsem nahrál kamarádům i na kšeft setkrát a kdo jen čuchl k Marillion, už mě měl za zády a už jsem mu potměšile pouštěl úvod "Beyond The Bugle", kde Frederic Joos je fishovštější jak Fish sám a to prosím zhruba tři roky před první nahrávkou Marillion Tohle album musí ocenit každý opravdový artrocker ... *** a ještě * a ještě * a ... Přidáno: 30. května 2009, Recenzent: Jaromír Merhaut, 5 hvězdiček Zdroj: http://cdklub.net/modules.php?name=Reviews&rop=showcontent&id=160 Recenze 2 - tentokrát slovensky...** Kultový album "nemeckých Genesis" vznikol v čase, keď britský art rock odchádzal definitívne do defenzívy a po nastupujúcom neo prog rocku nebolo ešte ani chýru, ani slychu, aj keď Neuschwanstein tak už znejú... Nepochybne perla, najmä v teritóriu nemecky hovoriacej Európy, venujúcej sa náročnejším formám symfo-rocku. Pri počúvaní tohoto albumu mám pocit, že model alla Neuschwanstein ovplyvnil evidentne aj model fungovania kapiel mimo stredoeurópskeho priestoru - art/prog rock s jasnou absenciou gitarových plôch a sól, postavený na hustom podklade klávesových nástrojov a naliehavý vokál, to, asi aj po istej inšpirácii Neuschwanstein fungovalo a funguje trebárs u škótskych ABEL GANZ, alebo ešte viac u austrálskych ARAGON. Spev Frederica Joosa fakt okrajovo evokuje Petera Gabriela, ale s istou dávkou neistoty, ba až amaterizmu... Inštrumentálne skladby, trvajúce zhodne okolo siedmych minút sú ďaleko presvedčivejšie, ako spievané. Je len mojou "smolou", že toto dielko som nepoznal o 10 -15 rokov skôr, aj keď o kapele som nejaké informácie mal. Asi by som ho mal hlbšie v srdci. Takto ho hodnotím objektívnejšie a prísnejšie. Realisticky: 3 a pol hviezdy. Přidáno: 7. března 2008, Recenzent: Mayak, 3,5 hvězdiček Zdroj: http://cdklub.net/modules.php?name=Reviews&rop=showcontent&id=159
Skupina: Klaus Mayer - Flute, Synthesizer Thomas Neuroth - Keyboards Roger Weiler - Guitars, Vocals Frederic Joos - Lead Vocals, Acoustic Guitars Rainer Zimmer - Bass, Vocals Hans-Peter Schwarz - Drums, Percussion Host:	Alice In Wonderland Vyšlo 1976, reedice 2008, Musea, FGBG 4468, RSLN 126 CD reedice 24. listopadu 2009, Muzea Seznam skladeb: 01. Theme Of Alice / The Flower Meadow / The White rabbit (1:17) 02. The Gate To Wonderland (2:13) 03. Pond Of Tears (2:45) 04. He Conference Of The Princess / Old Father's Song / Duchess' Lullaby (8:31) 05. Five-O'Clock-Tea (6:49) 06. The Marching Of The Queen / Palace Of Wonderland (12:05) 07. The Court Of The Animals (5:01) 08. Alice's Return (2:05) Total Time: (40:46) All tracks written: Neuroth, Mayer and Weiler Recorded on April 1976.
Deska "Battlement" od Neuschwanstein zdobí mou sbírku bezmála 30 let, a patří k mým nejvzácnějším kusům. Marillion před Marillion. "Alice In Wonderland" slyším dnes vcelku poprvé. Zhudebnění klasiky Lewise Carrolla přineslo skupině ocenění na místním festivalu v roce 1974. "Alenka v říši divů" je především scénická instrumentální hudba, s několika recitativy v němčině. Symfonizující classical rock v kombinaci s trubadúrským odkazem a několika lehounkými doteky jazzu. Tak by se dalo jednou větou popsat žánrové vymezení díla. Bohužel, mrazení z otevření zapomenuté klenotnice se napoprvé nekoná. Na to je celek nevyzrálý, hudba sama působí schématicky, až školometsky. Bez výpravné scény, která by odvedla část pozornosti, je to taková študácká chudobka. Pár pasáží je velmi slibných, zejména když se do děje zapojí perlivá flétna Klause Mayera a kapela celkově ožije. Takovými vrcholy je "The Court Of The Animals" a pasáž "Old Father's Song". Anebo když fujara nežně dýše krásný melodický motiv v titulním kusu, anebo o chvíli později rozjímá v "The Conference Of The Princess"... Neuschwanstein potkalo to, co rané Genesis. Vzali si napoprvé velké sousto, nechali se natlačit do polohy, která jim nebyla úplně vlastní, uspěchali. Další a další poslechy s hlubším vnorem však postupně odkrývají napoprvé skrytou krásu. Je potřeba se naladit, nečekat zázrak, nechat se okouzlit naivistickým pojetím a roztočit kaleidoskop. Když si představím, jak by pomohl fishovský zpěv Frederica Joose... Přidáno: 30. května 2009, Recenzent: Jaromír Merhaut, 4,5 hvězdiček

FOTOGALERIE

K dispozici jsou jen tyhle dva snímky skupiny. Ten druhý pochází z desky Battlement.

ODKAZY

Oficiální stránky:
nejsou

Další zdroje:
https://nl.wikipedia.org/wiki/Neuschwanstein_(band)
https://www.proggnosis.com/Artist/342

Poslední aktualizace: 6.7.2018

mbrezny@centrum.cz
...a vzkaz autorovi