Levin Minnemann Rudess

http://www.btmreview.com/jordan-rudess-dream-theater-interview
Zpět
Producent Scott Schorr potkal v roce 2007 Tony Levina v zákulisí na koncertě Porcupine Tree v Los Angeles. Scott řekl Tonymu: "Jsi nejlepší baskytarista všech dob!! Což tak něco nahrát společně?!!" Tony a Scott pak produkovali společně klasickou Tonyho sólovou nahrávku "Stick Man". Na nahrávce jej tehdy doplnil bubeník Pat Mastelotto, kterého Tony znal ze společného hraní u King Crimson. Tento projekt pak vedl k následnému vzniku tria Stick Men. Od roku 2007 tak Tony Levin vedl trio "Stick Men", v němž kromě něj působil Pat Mastelotto a hráč na Chapman Stick Michael Bernier, kterého ale v roce 2010 nahradil dotykový kytarista Markus Reuter. Tato skupina interpretovala skladby King Crimson od alb "Red" až po "Thrak". Reuter a Mastelotto také hráli společně v duu "Tuner", o kterém je známo, že přepracovala instrumentálku "Industry" z poloviny 80. let naživo.

Tony a Scott podobně spolupracovali navzdory formálním hudebním znalostem Tonyho Scotta a pouliční znalostí jakéhkoliv rocku. Vydali společně také album trojice "Levin Torn White vydané v roce 2011, na kterém se představil Tony na Bass a Stick, David Torn na kytaru a Alan White z Yes na bicí. Záznam desky probíhal velmi pěkně.

"Hej, zkusme udělat další nahrávací trio," telefonoval mu pak Scott. Přišlo mu na mysl jméno Marca Minnemanna. "Víš, že Marco také hraje na kytaru?" říká Tony. "Tak jej pojďme získat!" Marco pak řekl "Tak OK". Tony pak dodal: "No, jediný další člověk, kterého znám, který by mohl hrát tento druh hudby je Jordan Rudess." S Jordanem Rudessem Tony spolupracoval již jednou na podobném a úžasném projektu, a sice v Liquid Tension Experiment.

A tak se daly dohromady tři významné osobnosti rockové a prog-rockové hudby a vydaly tak světu další skvost v podobě debutového alba tohoto tria. Album pod prostým názvem "Levin Minnemann Rudess" vyšlo na podzim roku 2013 a bylo velmi dobře přijato kritiky i fanoušky, získalo celou řadu ocenění za "nejlepší nahrávku roku 2013." Instrumentální skladby byly napsané společně a daly možnost vyniknout jejich virtuózním hráčským schopnostem. Album se řadí k nejlepším progresivním fusion počinům roku 2013. Hudebně je inspirované jazz-rockem, fusion, space-rockem s některými, dalo by se říci "zappovsky humornými" prvky. Hudebníci byli nadšení a plánovali nahrát i další desku.

K tomu se ale hudebníci dostali až o dva roky později. Všichni tři hudebníci mají spoustu koncertních povinností v dalších projektech nebo jejich mateřských kapelách - a jsou to samé skvosty: Dream Theater, The Aristocrats, King Crimson či doprovodná kapela Steve Wilsona. Dream Theater vydali mezitím v lednu 2016 skvělé album "The Astonishing", The Aristocrats vydali album "Tres Amigos", Marcu Minnemannovi vyšly od roku 2013 tři sólová alba "EEPS" (2014), "Celebration" (2015) a "Above The Roses" (2016), takže najít si opět společný čas ve studiu bylo velmi obtížné a musel výpomoci jako u předešlé desky, internet. Přesto tihle tři amigos začali pracovat na následovníkovi jejich první nahrávky.

Trvalo to celkem přes rok, než se podařilo druhou desku zkompletovat. Druhá studiová deska tria dostala název "From The Law Offices Of Levin Minnemann Rudess" (Z Advokátní kanceláře Levin Minnemann Rudess) a vyjde 15. července 2016 opět pod korunkou labelu Lazy Bones Recordings. K názvu desky dal podnět jeden hudební publicista, který se domníval, že název kapely zní jako jméno "advokátní kanceláře." "Zní to jako zábavný koncept" nadšeně všichni tři souhlasili. "Tohle bereme." A tomu odpovídá i přebal desky, kde jsou všichni tři portrétovani jako nějací advokáti v oblecích.





A jak skvělá hudba to je, snad postačí malá ukázka:

Zpět
Členové:
Tony Levin - Basses, Chapman Stick and Cello
Marco Minnemann - Drums and Guitar
Jordan Rudess - Keyboards-Continuum-Wizardly Noises and Seaboard


Členové








(Narozen 6. června 1946,
Boston, Massachusetts)

Je americký baskytarista
a hráč na Chapman Stick.

Hrál s Peterem Gabrielem, Anderson Bruford Wakeman Howe, Liquid Tension Experiment, Pink Floyd, Johnem Lennonem, Dire Straits, Joan Armatradingovou, Alice Cooperem, Sealem, Davidem Bowiem, Pandora's Box, Carly Simonovou, California Guitar Trio, Sarah McLachlanovou, Kevinem Maxem, Paul Simonem a mnoha dalšími hudebníky.

Anthony Levin se narodil v americkém Bostonu, na jehož předměstí zvaném Brooklin vyrůstal. K hudbě se dostal relativně pozdě, v deseti letech se začal učit na kontrabas a na střední škole začal hrát i na tubu. První kapelní působení spadá také do doby studia na střední škole, kdy začal hrát ve školním orchestru. S kamarády si také založil barbershopové vokální kvarteto, ale svoje působení viděl tehdy především v klasické hudbě a kontrabasu. Na kontrabas působil v mládežnickém orchestru Greater Boston Youth Symphony Orchestra Marvina Rabina, se kterým velmi často hráli pro prezidenta Kennedyho a jeho ženu.

Po střední škole šel Tony studovat na Eastman School of Music v Rochestru (stát New York), kde se setkal se svým rytmickým guru Stevem Gaddem. Tvrdí se, že Steve Gadd vysvětloval Levinovi, jak by měl hrát basista, aby to šlapalo. Rozhodně uvedl Tonyho Levina do jazzové a rockové hudby. V této době si Tony pořídil první zásadní nástroj - Fender Precision -, na který potom hrál spoustu let.

V roce 1970 se Tony Levin přesunul do New Yorku a založil kapelu Aha, the Attack of the Green Slime Beast, společně s Donem Prestonem z The Mothers of Invention a Stevem Gaddem, a začal se také věnovat kariéře nájemného muzikanta.

Respekt k Tonymu Levinovi během sedmdesátých let postupně rostl. Po několika nepříliš známých deskách se v roce 1973 dostal k natáčení Lou Reedova magnum opus Berlin a úspěch desky se odrazil i ve zvýšené poptávce po službách studiových muzikantů, kteří se na desce podíleli - tedy i po službách Tonyho Levina. V roce 1974 se podílel na desce The Roar of ’74 bubenického velikána Buddyho Riche, aby o rok později kompletně změnil působiště a začal hrát s Alicem Cooperem, s nímž natočil tři desky a odjel několik turné. Působení u Coopera a Lou Reeda bylo pro Levina důležité v jednom směru - seznámil se tu s producentem Bobem Ezrinem, který ho v roce 1977 seznámil s Petrem Gabrielem, který hledal muzikanty pro svou první sólovou desku.

Angažmá u Petera Gabriela se ukázalo jako zásadní. Tony Levin je od první desky naprostou basovou jedničkou v Gabrielových službách a podílel se na všech deskách (vyjma soundtracku k filmu Passion: The Last Temptation of Jesus Christ) a odjel s Peterem všechna turné. Již na první desce Levin dokázal, že je schopen vyhovět Gabrielovu tíhnutí k experimentům. Levin tu hrál na baskytaru i na tubu, po letech opět vedl barbershopové kvarteto a ukázal se jako ideální člen Gabrielovy ekipy. Během natáčení i následného turné se sblížil s Robertem Frippem, což se ukázalo jako další ze zásadních setkání pro Levinovu budoucnost.

Na druhou Gabrielovu desku II (1978) už přichází Tony Levin s nástrojem, který se pro něj stal charakteristickým - Chapman Stick. Díky Tony Levinovi začalo masivní používání tohoto nástroje, v čele jeho následovníků stojí třeba baskytarista Kajagoogoo Nick Beggs.

Stejně jako Levin zahrál skvěle na prvních čtyřech deskách Petera Gabriela, které byly spíše experimentální (i když přesto hitové), dokázal se skvěle vypořádat s Gabrielovým kotrmelcem směrem k popu na albech "So" z roku 1986 nebo "Us" z roku 1992. Progresivní stránka hudby totiž zůstala, a i přes popovější a líbivější melodie dostali muzikanti dostatek prostoru k výjimečným aranžím a neotřelým nástrojovým linkám. Za zmínku stojí, že během turné k albu Us vznikl živý materiál vydaný na CD i VHS (později DVD) "Secret World Live". Jedná se o jeden z nejlepších hudebních záznamů historie, který ukazuje ve vrcholné formě jak hlavního aktéra, tak všechny muzikanty s Tonym Levinem v čele. Poslední album PG s kapelou "Up" (2002), se zase vrací zpět k temnější a experimentálnějším kořenům z prvních alb.

U Petera Gabriela se Tony Levin seznámil s kytaristou Robertem Frippem a ten ho na začátku osmdesátých let angažoval ve znovuobnovených King Crimson. Od roku 1981 (s přestávkou v letech 1999 až 2003) je členem progressive rockové skupiny King Crimson. Tato sestava se ukázala, a platilo to i pro další inkarnace King Crimson, jako tvrdší a přímočařejší než King Crimson v sedmdesátých letech. Trojlístek alb "Discipline" (1981), "Beat" (1982) a "Three Of a Perfect Pair" (1984) dokázal svojí směsicí funku, jazzu a progresivního rocku přilákat opět hromadu fanoušků. Tony Levin tu opět dokázal (ne že by v té době ještě musel něco dokazovat), že mu nic hudebního není cizí a že se elegantně pohybuje v jakémkoliv stylu. Když ostatně přišli King Crimson opět na scénu v polovině devadesátých let se dvěma bubeníky a dvěma basisty, Tony Levin byl opět u toho a opět hrál významnou roli ve zvuku kapely. Na počátku milénia Tony Levin odešel z kapely (kvůli závazkům u Petera Gabriela a u Seala), ale v poslední inkarnaci kapely z let 2007-2009 opět byl.

Tony Levin popularizoval nástroje Chapman Stick a NS Bass. Vytvořil styl hraní "Funk Fingers".

Kromě natáčení desek a živého hraní se známějšími umělci se Tony Levin účastnil i několika zajímavých projektů - i když z hlediska prodejnosti alb se nejednalo o nic zásadního. Roku 1997 vydal spolu s Terrym Bozziem a Stevem Stevensem po čtyřech dnech společného hraní album "Black Light Syndrome". O tři roky později, v roce 2000, vydali tito hudebníci album "Situation Dangerous". V roce 1998 se Levin spojil s uskupením Liquid Tension Experiment - postranního projektu skupiny Dream Theater s jejími členy (Mike Portnoy, John Petrucci a Jordan Rudess). Natočili spolu alba "Liquid Tension Experiment" (1998) a "Liquid Tension Experiment 2" (1999), později i Liquid Trio Experiment "Spontaneous Combustion" v roce 2007. Také hráli živě v New Yorku, Filadelfii a Los Angeles. Oba projekty byly koncipovány jako improvizace ve studiu a poskytovaly velice zdařilý a i docela podrobný pohled do kuchyně špičkových muzikantů.

Podobné to bylo i s jednorázovými projekty typu Gorn Levin Marotta, kde hrál s flétnistou Davidem Gornem a bubeníkem Jerrym Marottou, nebo projekt Levin Torn White s kytaristou Davidem Tornem (ex David Bowie, Laurie Anderson) a bubeníkem Alanem Whitem (Yes).

V roce 2003 opustil King Crimson Trey Gunn a Tony Levin se vrátil zpět do této skupiny, kde je nyní řádným členem. Roku 2011 se například také objevil na albu české skupiny Čechomor Místečko.

Od roku 2007 Tony Levin vedl trio "Stick Men", v němž kromě něj působil Pat Mastelotto a hráč na Chapman Stick Michael Bernier, kterého ale v roce 2010 nahradil dotykový kytarista Markus Reuter. Tato skupina interpretovala skladby King Crimson od alb "Red" až po "Thrak". Reuter a Mastelotto také hrát společně v duu "Tuner", o kterém je známo, že přepracovala instrumentálku "Industry" z poloviny 80. let naživo.

V srpnu 2008 se na jednom ruském festivalu představil "Crimson Project", který odehrál krátký set. Jeho členy byli Adrian Belew, Tony Levin, Pat Mastelotto, Eddie Jobson a Eric Slick (z Adrian Belew Power Trio). Od roku 2008 se pod názvem "Crimson Project" nebo mírně inovovaným názvem "Crimson ProjeKct" se stále častěji různé ujímaly přehrávání repertoáru King Crimson (z let 1974 - 2003) v živém vystoupení. Počáteční "Crimson Projekt" lineup Belew, Levin, Mastelotto, Eddie Jobson a bubeník Eric Slick (z Adrian Belew Power Trio) vznikl v srpnu 2008, aby odehrál v září 2008 hrát krátký set na "Russian festival". V roce 2011 tato sestava byla nahrazena "Crimson ProjeKct" šestičlennou kapelou, do které se účinně spojili "Adrian Belew Power Trio" (Belew, basistka Julie Slick a bubeník Tobias Ralph) se "Stick Men" (Levin, Mastelotto a Markus Reuter). Tato skupina pokračuje i nadále a na koncertech hraje materiál King Crimson naživo a vydává také živé nahrávky.

Dne 24. září 2013 Robert Frip oznámil obnovení už 8. reinkarnace King Crimson, v níž budou zastoupeni Robert Fripp (guitar), Tony Levin (bass and stick), Pat Mastelotto, Gavin Harrison a Bill Rieflin (drums), Jakko Jakszyk (vocals and guitars) a Mel Collins (woodwind instruments). Jedním z posledních počinů je skvělé album "Levin Minnemann Rudess" z roku 2013, které nahrála opět trojice hudebníků - Tony Levin, bubeník Marco Minnemann a Jordan Rudess z Dream Theater.


Členové








(Narozen 24. prosince 1970,
Hanover, Německo)
Nyní žije v San Diego, California.

Drums, Percussion

Německý bubeník Marco Minnemann se narodil v roce 1970. Začínal již v 6 letech hrát na varhany, na bicí pak začal hrát v sedmi letech a ke kytaře se dostal v 11 letech. Ve třinácti vyrazil na první turné jako profesionální bubeník. Slávu si vydobyl ve věku 19 let, když Marcova pověst jako mimořádně talentovaného bubeníka a skladatele jej přivedla do Mnichova. Později začal brát hodiny u Abbey Raidara (Blood, Sweat and Tears) a z hudby jej nejvíce ovlivňoval Frank Zappa.

První "crossover" kapela Freaky Fukin 'mu Weirdoz mu nabídla místo bubeníka v roce 1992 v souvislosti s uzavřením smlouvy s BMG-Ariola. Weirdoz jsou průkopníci tzv. crossover hudby a Marco s nimi vydal čtyři alba "Senseless Wonder", "Mao Mak Maa", "Culture Shock" a "Hula". Weirdoz se předvedli u Niny Hagen na albu "Mao Mak Maa", kde vytvořili skvělou cover verzi hitu Iana Duryho "Hit Me with Your Rhythm Stick", po kterém byl Marco angažován hrát na turné Niny Hagen. Podobně spolupracoval i s fusion kapelou The Kick nebo velmi úspěšnými H-Blockx na desce "Fly Eyes" (1996).

Mezitím Marcova pověst jako brilantního bubeníka dosáhla celosvětové pozornosti. Prominentními se staly jeho sólové semináře, například na Frankfurt Music Fair, PASIC v Dallasu a sólové vystupování na Modern Drummer Festival v Torontu, kde měl Marco tu čest být prvním německým bubeníkem, který ukázal svůj talent. Tento výkon jej v očích odborníků a v hudebních odborných časopisech katapultoval do první desítky bubeníků celého světa. V návaznosti na Drumfest, včetně australského TUDW fest a Montrealského Drumfest v Kanadě.

V roce 1995 vychází první CD jeho kapely Illegal Aliens "The Golden Dolphine" a upisuje se firmě Meinl. Marco dál komponoval a nahrával vlastní hudbu a zároveň s Illegal Aliens vydal další alba "Thickness" (1996), "Red Alibis" (1997), "Time" (1998). Poslední album Illegal Aliens vyšlo pod názvem "International Telephone" v roce 2000. V roce 2001 se ale Illegal Aliens rozpadli kvůli rozvodu Marco a jeho manželky Gounaki, která pak vzala pryč jejich syna s sebou do Mnichova.

V roce 1999 byl poprvé pozván na Modern Drummer Festival v New Jersey, USA a Montreal Drum Festival v Kanadě. Ve stejném roce také vyrazil na turné s kytaristou Paulem Gilbertem a basistou Dougem Wimbishem. Marco také měl mánii po jazz a funk a svůj zájem o něj projevil, když hrál s kapelou Wolfganga Schmida Kick.

V letech 2000 a 2001 vydal tři sólová alba a bodoval v žebříčcích bubenických časopisů po celém světě. Meinl vyrábí jím navržený model Generation-X Series Alien Hats. Neoficiálně zlomil rekord v rychlosti tím, že zahrál 1080 úderů za minutu.

Od té doby Marco vydal již 14 sólových alb "The Green Mindbomb" (1998) a "Comfortably Homeless" (1999), "Orchids" (2002), "Broken Orange" (2003), "Normalizer" (2003), "Mieze" (2004), "Contraire De La Chanson" (2006), které obsahuje jeho 36 skladeb, v nichž všechny nástroje, včetně zpěvu, nahral on sám, dále kompilaci "Swine Songs - Best Of" (2006), "Housewifedogandtwokids" (2007), "A Mouth Of God" (2008), "Catspoon" (2009), "Normalizer 2" (2010), "Symbolic Fox" (2012), "Evil Smiles Of Beauty/Sound Of Crime" (2012), "EEPS" (2014), "Celebration" (2015) a "Above The Roses" (2016). Na těchto albech představil svůj talent jako multiinstrumentalista, skladatel a producent.

Alba "Motor" (2002) a "The Shining" (2010) vydal ve spolupráci se zvukařem Mario Brinkmannem. Oba dva pak spolupracovali i s dalšími umělci na dalších nahrávkách. Na album "Disarmed" (2005) spolupracovali s italským basistou Mariem Trentinim, album "The End Of Everything" (2015) doplnil "Plini", "S+M" (2011) se Shiloh Sheray, "Ultimate Zero Tour" (2011) spolu s "U-Z Project", "Exodus" (2015) s Waken Eyes.

Marco také spoluprodukoval a nahrál některé nástroje na sólové CD Paddy Kelly, které vstoupilo do hitparád v roce 2004, rovněž si zahrál na double-platinovém CD "Nena feat Nena".

Marco také spolupracoval s mnoha dalšími hudebníky, vystupuje a nahrává tak například s s Paul Gilbertem, Eddie Jobsonem v projektu UKZ (což jsou reuniovaní U.K.), s nimiž nahrál EP "Radiation" (2009) a "U.K. Live" (2010, s Eddie Jobson a Johnem Wettonem. Se Stevenem Wilsonem hrál jako člen jeho doprovodné kapely a studiový hráč na jeho deskách, dále hrál s Trey Gunnem, kapelami Kreator a Necrophagist. Zahrál si s Adrianem Belewem, Nena, Udo Lindenbergem, Mike Keneallym v jeho triu, Andy Partridgem, FFW, Giannou Nannini, The Buddy Rich Big Band a mnoha dalšími.

V roce 2006 odehrál trio bubenické turné s Terrym Bozzio a Chadem Wackermanem. Marco hrál s death metalovou kapelou Necrophagist v roce 2007. Marco je uveden na titulní straně časopisu Modern Drummer v červnu/červenci 2007 a na brazilském MD v srpnu 2012. V srpnu 2008 propůjčuje svůj hlas k epizodě Metalocalypse nazvané "Snakes And Barrels". Marco absolvoval také turné s thrash metalovou kapelou Kreator v roce 2009. V roce 2010 odehrál turné s kapelou Adrian Belew Power Trio a vydal společné album s Treyem Gunnem nazvané "Modulator". V roce 2008 nahrával s italskou kapelou Ephel Dúath a objevil se na jejich albu "Through My Dog's Eyes". Spolupráci si pak zopakoval v roce 2013 na jejich dalším albu "Hemmed By Light, Shaped By Darkness". V následujících letech hrál na turné Stevena Wilsona k albu "Grace For Drowning" (2011, na albu samotném nehrál) a v roce 2013 hrál na jeho albu "The Raven That Refused To Sing (And Other Stories)" a absolvoval s doprovodnou kapelou Steve Wilsona i celé turné.

Jeho práce jako autora vzdělávacích knih spolu s Rickem Grattonem přinesla dvě knihy, včetně oceňované a v mnoha magazínech jako #1 oceněné "Extreme Interdependence". Také jedno z jeho DVD "Extreme Drumming" vyhrává ankety a získává ocenění Telly Award. V roce 2010 na podzim byl vybrán jako účastník konkursu na nového bubeníka pro Dream Theater a věru nevedl si tam špatně.

The Aristocrats
Od roku 2011 je spolu s kytaristou Guthrie Govanem a baskytaristou Bryanem Bellerem členem skupiny The Aristocrats. V letech 2011-2012 Marco vystupoval s obnovenou kapelou U.K. Eddie Jobsona. Se svým triem The Aristocrats vydali v roce 2011 debutovou desku. Deska "Normalizer 2" vyšla v roce 2012, vznikla ze spolupráce hudebníků Mike Keneally, Trey Gunn, Alex Machacek, Mario Brinkmann, John Czajkowski a Marco napsal samostatnou část s 51 minutovým sólem na bicí.

Od roku 2012 je součástí tria progresivního rocku KMB (Keneally / Minnemann / Beller), které interpretuje hudbu ze sólových alb všech třech členů, stejně jako původní materiál a improvizované jamování. Minnemann vystupoval několikrát jako bubeník v Mike Keneally Band spolu s KMB kolegy Mike Keneallym a Bryanem Bellerem. Nahrál i bicí party k písni "Love Terror Adrenaline/Break Through" na Bellerově sophomorfní sólovce "Thanks In Advance". DVD "Boing! We’ll Do It Live" od The Aristocrats, stejně jako nahrávka Stevena Wilsona na DVD/Blu-ray "Get All You Deserve" vyšly na podzim 2012, album Steve Wilsona "The Raven that Refused to Sing" vyšlo následně v roce 2013.

DVD "Boing! We’ll Do It Live" od The Aristocrats, stejně jako nahrávka Stevena Wilsona na DVD/Blu-ray "Get All You Deserve" vyšly na podzim 2012, album Steve Wilsona "The Raven that Refused to Sing" vyšlo následně v roce 2013.

Marco se podílel jako autor, bubeník, kytarista a zpěvák na projektu LMR (Levin Minnemann Rudess). Debutové album tohoto projektu vyšlo v září 2013 a zůstalo na 2 měsíce na pozici #1 ve třech různých kategoriích na amazon.com a zabodovala v několika Top 5 žebříčcích v roce 2013. Ostatně s Jordanem Rudessem vystupoval také jako duo na mnoha hudebních veletrzích a představeních.

V roce 2014 Marco vydal album "EEPS". Také The Aristocrats vydali své druhé album "Culture Clash", následované vydáním živého DVD "Culture Clash Live", které se nahrávalo v 7 různých městech po celém světě. Marco nahrával další album Steve Wilsona "Hand.Cannot.Erase", který následně vyšlo v únoru 2015, po kterém se opět účastnil s ním spojeného turné. V roce 2015 v červnu Marco vydává své další album "Celebration".

Pro Joe Satrianiho nahrává album "Shockwave Supernova", které se objevilo na pultech v létě 2015, stejně jako již třetí album The Aristocrats "Tres Caballeros". The Aristocrats a Joe Satriani se pak vydali na rozsáhlé světové turné 2015/2016. V roce 2016 se Marco uvedla také jako člen nové progresivní kapely The Mute Gods, v níž se sešel se svým spoluhráčem z doprovodné kapely Steve Wilsona, basistou a hráčem na Chapman Stick a zpěvákem Nick Beggsem, a hlavním autorem kapely Rogerem Kingem, který se zhostil úloh klávesisty, kytaristy a doprovodného zpěvu. Jejich první album vyšlo púod názvem "Do Nothing Till You Hear From Me" dne 22. ledna 2016.


Členové









(Narozen 4. listopadu 1956,
New York, Spojené Státy

Klávesista, hráč na Continuum-Wizardly,
Noises a Seaboard
Dnes je klávesista JORDAN RUDESS již trvalým a plnohodnotným členem DREAM THEATER. Přitom se k nim dostal vlastně nadvakrát. Poprvé to bylo na akci "Foundations Forum" 9. září 1994 v rámci jednoho vystoupení, kde hrál jako náhrada za klávesistu Kevina Moore, který právě od skupiny odešel. Bylo to ještě před vydáním desky "Awake". Podruhé to bylo 18. ledna 1999, kdy ohlásili členové změnu na postu klávesových nástrojů. Jordan Rudess se stal novou posilou Dream Theater za odcházejícím Derekem Sherinianem, který se dal na sólovou dráhu. Nicméně se členy skupiny se již znal ze společného působení s Johnem Petruccim a Mikem Portnoyem na projektu Liquid Tension Experiment, kde je jeho osobní, ale i hráčské kvality přesvědčily, že mu právem místo v Dream Theater patří. Mohli jsme se o tom přesvědčit hned na následující desce skupiny "Metropolis Part 2 - Scenes From A Memory".

Narodil se v židovské rodině jako Charles Jordan Rudes - významem něco jako "HRUBÝ-iss" v Great Neck, na Long Island. Později si přidal "s" ke svému jménu, protože když začal být na očích veřejnosti, "mohli by si to lidé špatně vykládat." Rudess a jeho manželka, Danielle Rudess, produkční u Metropolitan High School Theater Awards, spolu s jejich dcerami, Ariana a Kayla, nazývají New York svým domovem. Kromě toho, že je hudebník, je i vynálezce a řídí Wizdom Music LLC, která vyvíjí jeho úhledné maličkosti app. "Morphwiz je důkladný, ale navrhl jsem jej tak, že pokud chcete, stačí si jej vzít a hrát si s ním, můžete ta strávit hezké chvilky," říká Rudess. Nasbíral také všemožná ocenění, včetně redakce Electronic Musician's Editor's Choice Award a Billboard's Best Music Creation App. Ačkoliv seriózní hudebníci - i ti, kteří zvedli ruku při jeho ocenění - reagovali překrucováním schopnosti Morphwizu, jeho manželka byla přesvědčena v jeho technologický potenciál.

Jordan Rudess o sobě vypráví. "Všechno se začalo, když můj učitel, tehdy jsem chodil do druhé třídy, zazvonil mé matce, aby jí řekl, jak hezky jsem hrál ve třídě na piano. O týden později už stálo v pracovně fortepiano White Estey. Jeho první učitel klavíru byl tak zaujatý Rudessovým sluchem pro hudbu, že je začal učit spíše improvizovat, než hrát stupnice. Lekce byly každý týden. "Přišel do domu bezplatně a ani účtovat mě nic nechtěl, protože on tak prožíval hezky strávené chvíle," říká Rudess. První noty se rychle změnily v symboly akordů, a později přišly již první spontánní improvizace. To po roce výuky vedlo k tomu, že jsem změnil stávajícího učitele za lepšího.

Jeho dalším učitelem byla maďarka jménem Magda, "vždycky mi trochu kopla do klavíru, když jsem zahrál špatnou notu. Ona mě milovala, ale byla z velmi staré školy." Magda mne chtěla připravit na prestižní hudební školu Juilliard School. Její syn opustil svět vážné hudby, když začal hrát ve skupině Guya Lombardo a chtěla se ubezpečit, že mne nepotká totéž. Diskrétní podložky pod fortepianem mi pomohly osvojit si Bacha, Beethovena a Chopina. Po dvou létech, na předehrávkách mi to šlo celkem dobře a byl jsem přijat v 9 letech na tuto prestižní školu. To ovšem znamenalo, že bude trávit každou sobotu v New Yorku, kde se bude učit hrát na piano, teorii, komponování a cvičit sluch. V těch letech jsem byl velmi jednostranně zaměřený. Poznal jsem mnoho znamenitých talentovaných lidí. Můj vývoj byl zvláštní - normální škola mne přestala zajímat, přestal jsem psát i domácí úkoly, škola mě prostě nezajímala, někdy jsem ani nechodil na hodiny (zůstaval jsem doma, abych mohl cvičit). V té samé době jsem se ale na hudební škole zajímal o všechno. Očekával jsem vždy sobotu, kdy jsem získával sebedůvěru a vyrůstal jsem hudebně. Dodnes jsem velmi jednostranný (hudba je mým životem). Ve škole Julliard jsem strávil více než 9 let.

"Můj zájem o populární hudbu se začal poslechem "Beatles" ze starých desek přehrávaných ještě na rychlost 45. Život se mi změnil, když mi můj přítel pustil desku skupiny Emerson, Lake and Palmer "Tarkus". To, o co jsem se zajímal mimo Julliard, se změnilo v hlavní zájem. Od 17 let se na stěnách mého pokoje vyjímaly fotografie syntezátorů Mini Moog. Můj přerod začal. Nakonec jsem dostal Mini Moog, když mému otci přila do hlavy myšlenka, že by jeden z mých strýců jej pomohl zaplatit. Mé přání byly splněny! Všechno se to událo v době, kdy jsem měl začít denní studium na na Julliard. Ztratil jsem zájem o vážnou hudbu, ale učitelé i rodina mne všichni přesvědčovali, abych pokračoval ve studiu klasické hudby. Na Julliard jsem pak dostal stipendium a vyhlídkou na mého nového učitele, a že se stanu příštím velkým mladým americkým pianistou. Dlouho ale netrvalo, a už jsem tam nebyl. S jednou rukou na přepínačích, a druhou běhající rychle po klaviatuře, jsem si sbalil své osobní věci a odešel jem ze školy."

"Mými prvními koncerty byly jamy v nočních hodinách na různých studentských rádiových stanicích. Hrál jsem například s "Complex" - tříčlenná skupina, ve kterém hrál i Joseph Lyons, který celkem náhodou byl mým prvním učitelem teorie hudby na Julliard již v mých 9 letech. V té době jsem také rozvíjel své znalosti práce se syntezátorem. Představoval jsem si, že v době hraní na syntezátor jsem byl schopen ovlivňovat úplně jiné představy mysli. Všechno se změnilo."

"Můj zájem o rockovou hudbu mě nakonec přiměl všehno změnit. V Marylandu jsem hrál se skupinou "Apricot Brandy". Občas jsme zkoušeli hrát moji novou progresivní hudbu na maturitních plesech a tancovačkách na středních školách, kde jsme hrávali. Dodnes si vybavuji některé ze šokovaných tváří těchto studentů. Nakonec jsem se vrátil do New Yorku, abych se připojil ke skupině, která měla podepsaný kontrakt z vydavatelstvím Epic, jmenovala se Speedway Boulevard. To všechno bylo velmi vzrušující. Strávili jsme ve studiu bezmála rok psaním skladeb a nahráváním. Skupina hrála rock s některými prvky progresivního rocku, který se nám povedlo přetvořit. Když hraní pro hudební vydavatelství zvedlo zájem, Epic ukončil přestal vydávat desky zrovna v době, když skupina měla jakýsi úspěch."

"Podařila se mi báječná věc, telefonoval mi kytarista Vinnie Moore. Potkali jsme se na koncertě na veletrhu. Přinesl jsem na koncert přenosný syntezátor nabíjený bateriemi. Když jsem viděl jak Vinnie vypaluje svá sóla na svém stanovišti na veletrhu, zapnul jsem svůj syntezátor a začal jsem jamovat s ním. O dva roky později, když připravoval nahrávání desky "Time Odyssey", napadlo jej kontaktovat mě. Nahrál jsem s ním to album, na kterém jsem i komponoval část skladeb a později jsme vyjeli na koncerty. V té době jsem také napsal a nahrál písně se zpěvačkou Annie Haslam (z Renaissance) a nahrál rovněž několik skladeb s Davidem Bowiem."

Brzy jsem se seznámil ještě více se syntezátory, když můj dobrý přítel Jack Hotop mi ukázal Korg. Založili jsme tříčlennou, klávesovou, progresivně-rockovou skupinu, která začala hrát na mnoha hudebních veletrzích. V té době jsem začal být známý, částečně díky zmínkám v Keyboard Magazine a přenosům z našich vystoupení. Jan Hammer byl vždy mým idolem a byl jsem překvapen nabídkou hrát s ním v jedné skupině. Ta se skládala z Jana, mne, Fernando Saunderse a Tonyho Williamse. Bylo velmi příjemné hrát hudbu, která na mne měla obrovský vliv. Koncertovali jsme snad po celých Státech a byli jsme i hlavní atrakcí festivalu Montreal Jazz.

"Paul Winter Consort" existuje v mém životě již mnoho let. Velmi dobře jsem se bavil, když jsem s nimi hrával po celém světě. Je to bezvadná hudební rodina. Začalo to tím, že violoncelista Eugene Freisen mne vyhledal, přišel do mého studia a jamovali jsme. Tehdy dozrála doba, abych nahrál svou vlastní sólovou desku. Potkal jsem Liv Khalsa ve vydavatelství Invincible, která mi umožnila vydání CD "Listen" (Poslouchej). Hudba, která mi vířila po mnoho let v mé hlavě mohla konečně spatřit světlo světa. V roce 1994 jsem byl zvolen "Nejlepším Novým Talentem" v hlasování čtenářů Keyboard Magazine. To, co mne nejvíce potěšilo, byl fakt, že jsem byl na druhém místě po Keithu Emersonovi v kategorii "Nejlepší Klávesista". Ten úspěch mi opravdu pomohl rozehrát hru na několika frontách.

A co se nestalo! Během jednoho týdne mi telefonovali "Dream Theater" i "Dixie Dregs". Měl jsem snad týden na přepis partitury a naprogramování všech zvuků na syntezátor před blížícím se turné Dregs. Přitom totéž jsem dělal i s hudbou Dream Theater, neboť jsem měl s nimi zkoušku o dva dny dříve než u Steve Morseho. Moje zkušenosti s Dream Theater ještě jaksi povrchní, ale zahrál jsem si s nimi na koncertě "Concrete Music Convention". Když veletrh skončil, rozhodl jsem se přidat k "Dixie Dregs" a absolvovat s nimi celé příští turné. Opravdu to nebylo lehké rozhodování! Co tomu ale předcházelo....

Viděl jsem Dixie Dregs na koncertě v New Yorku asi před třemi lety před oním důležitým telefonním hovorem. Byl jsem pouze jedním z jejich fanoušků. Stál jsem v hledišti a snil o tom, jak by bylo skvělé, kdyby ten bubeník (Rod Morgenstein) hrál moji hudbu. Věřte více svým přáním! Jednou večer na koncertě s Dixie Dregs, odešla elektrika všem hudebníkům mimo mne. Rod a já jsme prostě hráli dále. Přeladil jsem syntezátor na silnější zvuk a začal volně improvizovat na téma skladby, kterou jsme zrovna hráli. Zbytek členů skupiny byl samozřejmě vynervován tím, co se stalo, ale po několika minutách se již usmívali, neboť se z toho stal celkem vydařený jam. Když opět zapnuli elektriku, přidali se k nám i ostatní a společně jsme dovedli skladbu do velkého finále. Tenhle moment byl vlastně začátkem projektu "Rudess Morgenstein Project".

Jordanovo třetí sólové album již také vyšlo, a je nazváno "Resonance (Ozvěna)". Jordana můžeme slyšet spolu s Keith Emersonem, Rick Wakemanem a Patrick Morazem při nahrávání Chopinovy Revolutionary Etude "Steinway to Heaven", vydala Magna Carta, jako spojení rockové klávesové virtuozity s klasickou hrou na piáno. Jeho poslední realizovaný projekt "Liquid Tension Experiment 2" vznikl za spolupráce mezi Jordanem, Johnem Petruccim a Mikem Portnoyem z Dream Theater a s důvěrně známým basistou Tony Levinem od King Crimson a Petera Gabriela. pak ještě absolvoval dvě představení "Encores, Legends and Paradox" s bubeníkem Simonem Phillipsem, houslistou Jerry Goodmanem a producentem Robertem Berry. Vyšlo rovněž na labelu Magna Carta.
CD skupiny Dream Theater, ke kterým se přece jen dostal v roce 1999, pojmenované "Scenes From A Memory (Scény z paměti)", bylo uvolněno koncem roku 1999 a bylo vřele přijato fanoušky Dream Theater na celém světě. No a další album, tentokrát studiové 2CD vyšlo v lednu 2002 pod názvem "Six Degree of Inner Turbulence". Mimochodem je vynikající a poslechnete-li si některé Rudessovo sólo na syntezátor nebo varhany, určitě se připojíte k jeho fanouškům.

Dne 14 února 2002 Jordan hostoval jako klávesista na CD BOLLENBERG JOHANSSON EXPERIENCE. Když byli na turné s DREAM THEATER v Belgii 5. února, klávesista Jordan Rudess zaznamenal několik sólových partů pro nadcházející album BOLLENBERG JOHANSSON EXPERIENCE, nazvané "If Only Stones". Jordan pomohl v pěti z devíti navrhovaných skladeb. Album pravděpodobně spatří světlo světa v květnu a rovněž se na něm podílejí Rick Wakeman, Roine Stolt, Pär Lindh, Björn Johansson, Martin Orford, William Kopecky, Heather Findlay a 20-členný pěvecký sbor. Od 9. listopadu 2003 klávesista Jordan začíná pracovat na novém sólovém albu, když vstoupil do studia.

V roce 2010 Rudess zkomponoval skladbu "Explorations for Keyboard and Orchestra," svoji první kompozici klasické hudby. Její premiéra byla 19. listopadu ve Venezuele v provedení Chacao Youth Symphony Orchestra s hostujícím dirigentem Eren Başbug (mladý talentovaný turecký hudebník). Rudess odehrál všechny klávesové a synthezátorové party.

V 28. července 2011, v hlasování na MusicRadar byl Rudess zvolen nejlepším klávesovým hráčem všech dob.


Zpět
2016 From The Law Offices Of Levin Minnemann Rudess
2013 Levin Minnemann Rudess


Skupina:
Tony Levin - Basses, Chapman Stick, Cello
Marco Minnemann - Drums and Guitar
Jordan Rudess - Keyboards, Continuum, GeoShred, Wizardly Noises & Seaboard
Diskografie From The Law Offices Of Levin Minnemann Rudess
Vyšlo 15. července 2016, Lazy Bones Recordings

Seznam skladeb:
01. Back To The Machine (4:19)
02. Ready, Set, Sue (3:32)
03. Riff Splat (5:34)
04. What Is The Meaning? (4:21)
05. Marseille (4:19)
06. Good Day Hearsay (3:31)
07. Witness (5:04)
08. Balloon (3:00)
09. When The Gavel Falls (4:09)
10. The Verdict (4:30)
11. Free Radicals (1:35)
12. Magistrate (3:40)
13. Shiloh's Cat (4:34)
14. The Tort (5:11)
Bonuses:
15. Testimony (3:21)
16. Habeas Porpoise (4:02)
17. The Tort (Ver. 2xb-74) (5:04)
Total Time (00:00)

Producer: Scott Schorr, Tony Levin

Skupina:
Tony Levin - Basses, Chapman Stick, Cello
Marco Minnemann - Drums & Guitar
Jordan Rudess - Keyboards, Continuum, Wizardly Noises & Seaboard
Diskografie Levin Minnemann Rudess
Vyšlo 5. září 2013, Lazy Bones Recordings

Seznam skladeb:
01. Marcopolis (4:53)
02. Twitch (3:08)
03. Frumious Banderfunk (3:39)
04. The Blizzard (3:43)
05. Mew (7:49)
06. Afa Vulu (2:44)
07. Descent (3:24)
08. Scrod (6:10)
09. Orbiter (3:13)
10. Enter The Core (4:08)
11. Ignorant Elephant (5:30)
12. Lakeshore Lights (4:36)
13. Dancing Feet (3:05)
14. Service Engine (8:38)
Total Time: (64:40)

DVD:
01. Tony & Jordan Jam Session
02. Marco Interview
03. Jordan & Tony Interview
04. Outtakes
04. 24 Bit Audio + Bonus Track
05. Marco Early Home Demo Mp3 Mixes

Producer: Scott Schorr, Tony Levin

Zpět












Zpět
Oficiální stránky:
http://www.levinminnemannrudess.com/
https://www.facebook.com/levinminnemannrudess/
https://twitter.com/LMR_HQ

Nahoru ProgressRock
Made by 
©  18.6.2016 
Menu Poslední aktualizace: 2.9.2017
mbrezny@centrum.cz 
...a vzkaz autorovi!