 |
SYLVAIN GOUVERNAIRE
Je skladatel, textař a zpěvák pocházející z Francie.
Sylvain byl ještě sotva šestiletý, když se začal učit a psát hudbu na klasickém piánu. Později šel studovat hudební
teorii, housle a harmonium na universitu Aix-en Provence.
Ukončil ji s osvědčením hudebního stupně "Master
of Music".
V sedmnácti letech, byl ovlivněn rockem a zároveň pociťoval frustraci z klasických hudebních forem, Sylvain se začal
jako samouk učit hrát na kytaru. O čtyři roky později už byl označován za jednoho z nejlepších rockových kytaristů
ve Francii, když cestoval po koncertních šňůrách jako vůdčí postava jeho první skupiny AKYLON. |
Sylvain pokračoval v úsilí dosáhnout mezinárodního uznání s jeho druhou skupinou ARRAKEEN jako sólový kytarista a hlavní
autor jejich originálních výtvorů.
Během roku 1991, Arrakeen vydali jejich debutové album "PATCHWORK" na mezinárodním trhu a podporovali MARILLION na "Seasons
End" turné, kde byli vyhlášeni jako nejlepší francouzská progressivní rocková skupina podle národních i evropských rockových
medií. Hráli rovněž na ZENITH v Paříži 1990.
Anglické dobrodružství... IRIS.
Sylvain Gouvernaire však v době nečinnosti kapely nebyl nečinný. Ukázalo se, že již tehdy francouzský kytarista pracoval na
svém sólovém projektu a hledal hudebníky, s nimiž by svůj projekt realizoval. Sylvain Gouvernaire v roce 1992 odešel z Arrakeen
a přesídlil z Francie do Londýna v Británii a začal skládat hudbu pro IRIS. Zatímco se zabýval vlastním skládáním, získával Sylvain
cenné zkušenosti s mnoha rozmanitými hudebníky v Anglii včetně bubeníka Cozy Powella, klávesisty Marillion Marka Kellyho nebo při
nahrávání s Clivem Nolanem v rámci jiného projektu "Casino" v Thin Ice studiu pro S.I. Holland. Zpěvákem projektu byl Geoff Mann
z tehdy populárních Twelfth Night. Celkově vzato "Casino" v hermetických kruzích fanoušků nového progresivního rocku má až dodnes
kultovní status. Žánrové ohňostroje byly natrvalo zahrnuty v historii žánru, který představil Sylvain Gouvernaire, a to zejména
v epickém finále nahrávky "Beyond That Door".
V době, kdy měl již připraveno spoustu materiálu, Sylvain vzbudil ohromné nadšení od členů Marillion Iana Mosleyho (bicí)
a Pete Trewavase (basista), rytmickou sekcí Marillion, se kterými se již dříve spřátelil, a v letech 1995-1996 nahráli společně
hudbu Sylvainova nového projektu: IRIS, které se nahrávalo v Racket Club, soukromém ateliéru Marillion. Zvolili si náročný přístup
instrumentálního alba. Album se pod názvem "Crossing The Desert" se rozšířilo po Evropě v roce 1997 a bylo přijato velmi dobře jak
tiskem tak i odezvou od prog rockové komunity. Prodalo se jej nakonec kolem 10000 kopií.
Když hledali jméno pro tento projekt, Ian navrhl název "Sylvain Gouvernaire", protože složil všechny písně. Ale Sylvaina osobně
více zajímala myšlenka prezentovat svoji hudbu pod jménem projektu. Nakonec se rozhodl pro Iris, což je jméno okřídleného posla
starověkých bohů v řecké mytologii. Líbilo se mu jako symbol spojený v tomto jménu a s tím, že má mnoho významů - květina, oční
duhovka, ženské křestní jméno v angličtině a také jméno ničivého cyklonu... Danny, umělec, který nakreslil obálku byl nadšený
názvem Iris, protože jej to inspirovalo pro logo, což se mu opravdu skvěle povedlo.
Obálka zobrazující postavu, která táhne televizi přes poušť navržená samotným kytaristou, je pravděpodobně metaforou neohraničeného
přiklánění se člověka k masové kultuře a jejím nástrojům (v tomto případě televizoru). Je to velmi zajímavé, stejně jako hudba
obsažená na albu. Album obsahuje osm instrumentálních kompozic se zajímavou atmosférou a vášnivou hudební instrumentací. Skladby
nejsou dlouhé a hladce se navzájem doplňují. Pětatřicet minut hudby je silně zakořeněné v jazz rockové tradici, je tak více zaměřeno
na jazzovou veřejnost než na ortodoxní rockové fanoušky. Viv Marillion zde není vůbec patrný (možná s jednou výjimkou), i když lze
snadno rozpoznat charakteristické prvky hry Mosleyho a Trewavase. Je však nemožné si nevšimnout, že Gouvernaireova kytara je rozhodně
dominantním nástrojem pro celé album "Crossing The Desert".
Již v úvodu alba v "Indian Dream" máme skvělá kytarová sóla a celá skladba nás překvapí úžasným hudebním prostorem. Jazz
rocková "Train De Vie", opět s úžasnou kytarovou sólovou částí, je podporována velkými basovými pulzacemi. Stejně působivé
a krásné části baskytary od Trewavase jsou slyšet v "Memory Of Eagle". Začíná to akustickou kytarou a zvukem klavírních kláves,
ale takové basové motivy jako zde neuslyšíme z žádného alba Marillion! Má zajímavou atmosféru, nejspíše to není balada, ale spíše
temná, instrumentální píseň v duchu skupiny Camel z období "Stationary Traveler". Své virtuózní mistrovství s kaskádou napínavých
sól Gouvernaire ukazuje v "Tap On Top". Při svém vyvrcholení se stává mnohem odvážnějším, než mnohá sóla od Steve Vaia. Jednou
z nejlepších skladeb je "War", kde na pozadí pozadí syntezátoru slyšíme zlověstné zvuky bubnů a pak přichází, stejně jako válečná
flotila, Sylvainova kytara. Toto je jediný okamžik, kdy jeho hra na kytaru připomíná styl Steve Rotheryho, která v písní vytváří
podobnou atmosféru jako u Marillion. Po takovém předkrmu, odpočinku v krátké pouze dvouminutové "Obssesion", bezprostředně následuje
nejdelší názvem i délkou skladba "Crossing The Desert". Opět je třeba vyzdvihnout kytaristu hrající krásnou sólovou kanonádu, kterou
doprovázejí úchvatné motivy baskytary a šťavnaté bicí. Klavír, který se objeví na začátku písně, pak píseň sváže skladbu klavírními
zvuky i v jejím závěru. Poslední skaldbou je "Ocean Song" s tichou a relaxační kytarou, ale plnou vzrušení a představuje jemné
a láskyplné rozloučení s tvůrcem projektu a celým hudebním materiálem.
Malou pozoruhodností je, že stejná poslavička modré "příšerky" jako na albech Arrakeen, se objevila vpravo dole i na
zadní straně coveru projektu Iris.
Sylvain se pak vrátil zpátky do Provence (France) ke konci roku 1996, kde začal tvořit opravdovou skupinu IRIS pro živé
vystupování. A začal znovu psát hudbu a texty pro další album IRIS. Shromáždil dokonce sestavu pro živé koncertování ve
složení Stephane Bechet na bicí, Christian Betaille na baskytaru, Hervé Cosentino na klávesy a Jean Michel Bernard na
druhou kytaru.
Druhé album bylo rozpracováno a bylo plánováno vydat jej v roce 2002, ale v červenci 2004 se ještě neobjevilo.
Opět se na něm podílejí Pete Trewavas (bass), Sylvain Gouvernaire (guitar, keyboards, vocals) a Ian Mosley (drums).
|
IAN MOSLEY
(také Ian F. Mosley)
(Narozen 16. června 1953, Paddington, London, England)
Drums, Percussion
Ian je britský hudebník a hráč na bicí a perkuseh, který je spjat jako bubeník s kapelami Walrus (1968) - místní kapela
z Highgate, Darryl Way's Wolf (1973-1974), Trace (1975–1976), Gordon Giltrap (1978-1980) a Iris (1996), doprovodnou
kapelou Steve Hacketta, a mnoha dalšími. Nejznámější je však jako dlouholetý člen v neo-progresivní rockové kapele
Marillion, ke které se připojil při jejich druhém albu "Fugazi" ke konci roku 1984, kdy nahradil Micka Pointera.
Již předtím byl žádaným studiovým bubeníkem, když od 16 do 29 let svého věku byl hudebníkem na volné noze. Mosleyovy
schopnosti byly široce oceňovány, včetně bývalého kytaristy skupiny Genesis Steva Hacketta, se kterým hrál v letech
1980-1984 na bicí na jeho dvou sólových albech, "Highly Strung" (1983) a "Till We Have Faces" (1984), a poté i na
turné. Portál Modern Drummer jej charakterizoval jako "bubnujího velikána".
Iana ovlivnil jeho otec Raymond, vedoucí Westminster Symphony Orchestra. Ian se zajímal o bicí od útlého věku a kolem
10 let už na ně hrával. Když vyšel školu, byl Ian přijat do školy Guild Hall of Music and Drama na studium hry na bicí
pod vedením učitele Gilberta Webstera, kde se živil tím, že hrával koncerty a rozvážel mléko. Ještě za působení v Guild
Hall Ian získal pár štací, hrál treba na West Endu v muzikálech Hair a Jesus CHrist Superstar.
V roce 1966 už hrál se School's Jazz Orchestra. Ve věku 18 let už hrál v West End Theatre Orchestra pro muzikál Hair,
kde nahradil Petera Wolfa. V letech 1969-1970 působil v kapele Manfreda Manna, kde nahradil Jeffa Brittena. Poté se
věnoval studiové práci, objevil se také ve filmu „Romantická Angličanka“ jako hrající v kapele v místní hospodě
(jeho první vystoupení na videu!). Jeho první profesionální kapelou byl Darryl Way's Wolf, kde vstoupil v roce 1973.
V letech 1973 až 1980 se Ian účastnil rozmanitých projektů, mezi jinými Peter Gordino, holandská skupina Trace a
její album "Birds" (1975). Hrál také v kapele Curved Air a v letech 1978-1980 s Gordon Giltrap. Ian rovněž absolvoval
několik představení pro Stevie Wondera a Dianu Ross mezi jinými.
Naštěstí se doslechl, že Marillion hledají nového bubeníka a jeho přítel z hudební branže jej představil jejich manažeru
Johnu Arnisonovi. Mosley se připojil k Marillion v roce 1984 po jejich dlouhém hledání náhrady za bubeníka a zakládajícího
člena Micka Pointera, který opustil kapelu nečekaně v roce 1983. Marillion jej požádali, aby jim pomohl s albem "Fugazi"
ve studiu, načež se toho hned ujal a po prvním koncertu si uvědomil, že na této kapele je něco velmi zvláštního. Během
prvního turné v lednu 1984 k tomuto albu se jej zeptali, jestli by se připojil trvale. Byl pátým bubeníkem, který hrál
za Marillion, a byl vybrán hlavně frontmanem Fishem, který byl nespokojen s předchozími bubeníky kapely. Hudební kritik
John Franck označil Mosleyho "spot-on" bubnování za perfektní fólií pro pečlivé muzikantství Marillion. Během 12 let
a 10 miliónů prodaných desek později, se Ian Mosley již cítil jako integrální součást Marillion. Členem Marillion
je dodnes.
V roce 1992 si zopakoval spúolupráci se Steve Hackettem na jeho albu "Time Lapse".
Sylvain Gouvernaire v roce 1992 odešel z kapely Arrakeen a přesídlil z Francie do Londýna v Británii a začal skládat
hudbu. Při pobytu v Anglii v roce 1995 měl již připraveno spoustu materiálu, když vzbudil ohromné nadšení od členů
Marillion Iana Mosleyho (bicí) a Pete Trewavase (basista), rytmickou sekcí Marillion, se kterými se již dříve
spřátelil. V letech 1995-1996 pak nahráli společně hudbu Sylvainova nového projektu IRIS, které se nahrávalo v Racket
Club, soukromém studiu Marillion. Zvolili si náročný přístup instrumentálního alba. Album se pod názvem "Crossing The
Desert" rozšířilo po Evropě v roce 1996 a bylo přijato velmi dobře jak tiskem tak i odezvou od prog rockové komunity.
Prodalo se jej nakonec kolem 10000 kopií.
V roce 2001 se Mosley připojil k saxofonistovi Benovi Castleovi, synovi baviče Roye Castleho, a nahráli společné album
s jazzovou tematikou nazvané "Postmankind". Na albu se také objevili hostující hudebníci John Etheridge, Steve Hackett
členové Marillion Steve Rothery a Pete Trewavas.
Mosley hrál i na albu kolegy z Marillion Pete Trewavase a Erica Blackwooda v jejich projektu Edison's Children. Na albu
"In The Last Waking Momenty..." z roku 2011 hraje na bicí v epické 16-minutové "The Awakening".
|
 |
PETE TREWAVAS
(Narozen 15. ledna 1959, Middlesbrough, England)
Hráč na basovou kytaru skupiny MARILLION a IRIS
Peteho prvními hudebními vzory byli BEATLES. Ještě si vzpomíná na svou mámu jak mu v 5 letech přinesla "Twist and Shout".
Pete začal své Kytarové lekce v 7 letech se svým "malým kamarádem Robinem", ze kterého je nyní špičkový rockový kytarista Robin Boult.
Ve 13 letech pak přešel k baskytaře. Přes svůj mladistvý věk už Pete hrával v mnoha kapelách. Vzpomíná si na své první živé vystoupení s
WOLF Daryla Waye ve Friars, Aylesbury, "...což bylo opravdu divné" říká se smíchem, protože jsem zjistil po letech, že bubeník ve WOLF
té noci nebyl nikdo jiný než Ian Mosley.
Po šestém semestru vysoké školy Pete pracoval nějakou dobu jako učeň televizního technika. Poté se připojil ke kapele s názvem
THE METROS. Dali dohromady jednu EP v létě 1981 a byla jim nabídnuta šance nějakých koncertů v New Yorku. V METROS ukončil
svoji kariéru představením jako předskokani Duran Duran.
V únoru 1982, po jednom z koncertů Metros se Fish, zpěvák Marillion, zeptal Peta, jestli nechce přijít na konkurs. Tam uspěl a v březnu
1982 se připojil k Marillion, kde nahradil kytaristu Dize Minnetta.
Pete Trewavas hrál na všech albech Marillion od začátku a také přispíval doprovodnými vokály jak naživo, tak na studiových nahrávkách.
Ian Mosley a Pete Trewavas jsou široce uznáváni jako jedna z nejlepších rytmických sekcí. Nyní se tyto talenty spojily na
"Crossing The Desert", debutovém albu IRIS.
|
Skupina:
Sylvain Gouvernaire - Guitars, Piano, Keyboards, Synth, Synth Fretless Bass (03)
Ian Mosley - Drums
Pete Trewavas - Bass
Hosté:
Tarek Abai-Chanab - Percussion (04)
Pete Parsons - Percussion (04)
Susie Luff - voice (01)
|
Crossing The Desert
Vyšlo 22. dubna 1996, Independent
Seznam skladeb:
01. Indian Dream (7:48)
02. Train De Vie (4:29) #
03. Memory Of Eagle (8:53)
04. Tap on Top (4:55)
05. War (8:16)
06. Obsession (2:26)
07. Crossing The Dessert (10:03) #
08. Ocean Song (3:36)
Total Time: (50:15)
Vyšlo v UK, Independent: IRIS CD1
All tracks composed: Sylvain Gouvernaire,
Except # composed: Sylvain Gouvernaire & Ian Mosley
Recorded and mixed at The racket Club, Buckinghamshire, England, between April 1995 and February 1996
Engineered: Stewart Every
Mixed: Stewart Every & Sylvain Gouvernaire
Sleve concept: Sylvain Gouvernaire
Cover Art: Danny Flynn
|
Modré stvoření na zadní straně přebalu alba je inspirováno postavou z francouzského komiksu "Quest of the Bird Of Time"
od autorů LOISEL / THE TENDER.
|
Skupina:
Maiko - Vocals
Eric Bonnardel - Keyboards
Yves Darteyron - Bass, Backing Vocals
Gauthier Mejanel - Drums
Cyril Archard - Guitars
|
Mosaique
Vyšlo 1992, Studio Album
Seznam skladeb:
01. Un nouveau monde (6:41)
02. Le XIeme commandement (4:27)21
03. L'enfant des pluies (8:04)58
04. Sizygie... (4:28)26
05. Mosaique (8:52)56
06. Celebration (2:08)
07. White moon dreamer (6:40)36
08. Rages (9:43)38
Total Time: (50:44)
Sylvain Gouvernaire - Guitar, Backing Vocals
CD (1992) France |
Skupina:
Sylvain Gouvernaire - Guitars, Chorus
Yves Darteyron - Bass, chorus
Mejanel Gauthier - Drums
Eric Bonnardel - Keyboards
Maiko - Vocals
Hosté:
Steve Rothery - 2nd Guitar Solo (04)
|
Patchwork
vyšlo 22. dubna 1990, Studio Album
Seznam skladeb:
01. Le monde du Quoi (5:35)
02. Differences (11:25)
03. L'ent'aluve (4:30)
04. Folle Marie (Live Version) (9:15)
Total Time: (30:45)
CD 2C Production MSI CDV AR01 (1990) France |
Skupina:
Mejanel Gauthier - Drums
Yves Darteyron - Bass, Chorus
Maiko - Vocals
Eric Bonnardel - Keyboards
Sylvain Gouvernaire - Guitar, Chorus
|
Folle Marie
Vyšlo 1989, demo-tape
Seznam skladeb:
01. Folle Marie (6:44)
02. Sous le masque (9:16)
03. Tom (3:03)
04. Ailes pour elle (Part 1) (6:28)
05. Ailes pour elle (Part 2) (1:01)
06. Au bout de labyrinthe (6:24)
Total Time: (32:56)
1989 France
|
Skupina:
Geoff Mann - Vocals
Clive Nolan - Keyboards
Karl Groom - Guitars
Sylvain Gouvernaire - Guitars
Jon Jeary - Bass
Mike Stobbie - Keyboards
Brian Devoil - Drums
Hosté:
Paul Flynn - percussion
Eileen Ruthford - backing vocals
Simon Forster - harmonica
Cliff Orsi & Patrick Toms - bouncers
|
Casino
Vyšlo červenec 1992, SI Music, Zero, Verglas
Catalogue Number: SIMPly 15, XRCN-1090, VGCD008
Seznam skladeb:
01. Prey (10:40)
i) Prey
ii) Overheard in Passing #1 (at the Bar)
02. Crap Game (5:42)
03. Drunk (12:00)
i) Drunk
ii) Overheard in passing #2 (In the Bedroom)
iii) Play on !
04. Crying Onto Baize (10:58)
05. Stranger (4:57)
06. Beyond That Door (11:40)
i) A matter of Policy
ii) Beyond that door
iii) Overheard in Passing #3 (Bouncer on the Door)
Total Time: (55:57)
Recorded at: Thin Ice Studios, Reading
|
Původní album od SI bylo vydáno v Japonsku pod licencí ZERO ve stejném formátu ale s vloženou kartou a japonskými texty.
Současné vydání od Verglas má některé odlišné barvy na kresbě.
|