Bozzio Levin Stevens


Zpět
Bozzio Levin Stevens byla americká superskupina, hrající rock a jazz fusion. Členové skupiny se stali bubeník Terry Bozzio (Frank Zappa, UK, Missing Persons, Steve Vai, Jeff Beck), baskytarista a hráč na Chapman Stick Tony Levin (Peter Gabriel, King Crimson, Liquid Tension Experiment) a kytarista Steve Stevens (Billy Idol, Michael Jackson). V tom nejlepším případě opravdová superskupina. Přinejmenším, velký odvážný krok směrem k zachování kreativity a integrity na současné hudební scéně. Virtuosní hra, měnící ssvoje nálady a brilantní kompozice jsou jedinečnými výsledky této ojedinělé kombinace talentů. Jejich hudba byla označena občas jako progressive avant-garde jazz, chtělo by se dodat spíše jazz-rock, protože ta rocková hutnost z nahrávek přími pryští.

Terry Bozzio byl součástí mnoha nádherných a nezapomenutelných hudebních zážitků. Od jeho 12 alb a mnoha koncertů s Frankem Zappou, u nějž působil v 70. letech minulého století, např. alba "Zoot Allures", "Zappa In New York", "Sheik Yerbouti" a mnoha dalších, až po jeho účast v superskupině UK, hraní s The Brecker Brothers, u Jeffa Becka, a samozřejmě nesmíme zapomenout na Terryho inovativní popovou skupinu Missing Persons, která nastavila nový standard pro bubeníky po celém světě. Tím, že představil bicí ne jako tradiční rockový rytmický nástroj, ale jako melodický a dynamický prvek napojený na klávesy kapely, Terry se stal ikonou integrity a skutečného nadání mezi bubeníky. Jeho výkony na Black Light Syndrome a Situation Dangerous jsou výkladní skříní těchto ctnosti a mnoha dalších.

Tony Levin je obecně oznáván jako hlavní tvůrčí basista v rockové hudbě. Jeho práce s Peterem Gabrielem a King Crimson jsou jen některé z věcí, na které se z jeho tvorby oceňují. Ale protože rozsah jeho práce je natolik rozsáhlý, že se stává snadno přehlédnutelná jeho spolupráce i s takovými velikány jako Paul Simon, Lou Reed, James Taylor a John Lennon. Jeho použití nástrojů, jako je Chapman Stick a NS Electric sloupku jen dále upevňují pozici rytmického a melodického génia, který se tak přirozeně projevuje.

Na první pohled se může zdát nepravděpodobné Steve Stevense spárovat s takovými hudebními velikány jako Bozzio a Levin. Ale profesionální Stevovy schopnosti a hudební rodokmen je stejně pozoruhodný. Kytarista Steve Stevens začínal u pop punkera Billy Idola (na albech "Billy Idol", "Rebel Yell" a "Whiplash Smile"), aby se v následujících letech vypracoval na prvotřídního kytaristu. Mediálně se proslavil účastí na albu "Bad" Michaela Jacksona, stejně sthující je hudební a video vystoupení s Michaelem Jacksonem na "Dirty Diana", kterým si také získal velkou pozornost. Zapojil se také do série filmů, když se objevil jako skladatel na soundtracích k filmům Big, Ace Ventura, Speed a Top Gun, za který také získal cenu Grammy. Spolupracoval také s tak různorodými a vysoce kvalitními umělci jako Joni Mitchell, Robert Palmer, Thompson Twins a Ric Ocasek. Ale nemějte obavy. Steve Stevens je v první řadě skutečně vynikajícím kytaristou, který zvládá se stejnou lehkostí ohnivé flamenco, sofistikované jazzové vyhrávky, technicky brilantní sóla, disharmonické plochy i zemité hard rockové riffy.

Spolupráce BOZZIO LEVIN STEVENS se řadí k jedním z nejzdařilejších projektů, kterých se Tony Levin zůčastnil. Tou druhou je samozřejmě stejně obdivuhodný a nezapomenutelný kvartet LIQUID TENSION EXPERIMENT, kde se Tony Levin dal dohromady se členy prog rockové formace DREAM THEATER - kytarista John Petrucci, bubeník Mike Portnoy a klávesista Jordan Rudess (tehdy ještě nečlen Dream Theater). Nahrávací společnost nazvaná Magna Carta Records ráda dává dohromady progresivní muzikanty a pomáhá tvořit projekty a jedním z nich byl i návrh na desku Terry Bozzia s vybranými hudebníky. Terry Bozzio hledal v té době další hudebníky, se kterými by dal dohromady spontánní jazzově ovlivněný projekt. Jeho manažer se v té době vytasil se jmény několika kytaristů. Jednalo se o samé známé slavné kytaristy. Steve byl z té nabídky jediný, kdo nebyl tak uznávaný instrumentalista. A to snad zaujalo Terryho. Steve a Terry se setkali poprvé 11. listopadu 1996 na Drum Workshop v "House Of Blues" v Los Angeles. Steve si tam velmi oblíbil Terryho skladby i jeho styl hraní. Dopravdy jej to ohromilo a zjistil dokonce, že je to i zábavné. Terry a Steve spolu poseděli a popovídali si. Následujícího dne pak přišel Terry ke Stevovi domů, který mu přehrál některé ze svých věcí. V té době Steve dával dohromady takovou divnou kombinací rytmů třetího světa a flamenco kytary. Terrymu se to zalíbilo a tak se dohodli na spolupráci. Ještě jim scházel basista a ukázalo se, že jeden z nejlepších, Tony Levin, bude mít nějaký čas k dispozici.

Steve odjel za Terrym do Austinu, kde žije, a strávili mnoho času společným jamováním, ze kterého vznikl nějaký společný materiál. Bylo to opravdu velmi spontánní. Když jeden z nich měl nápad na nějaké aranžmá či skladby, nahráli to všechno na pásky. Ty pak poslouchali několikrát a rozhodovali se, které části nahrají a zopakují případně. Ale většinu věcí nahráli naživo a spontánně ve studiu. Udělali sice nějaké chabé pokusy o editaci některých věci, ale nefungovalo to. První nahrávky vznikaly ve dnech 27. až 30. ledna 1997 v Clear Lakes Studios, North Hollywood. Kytary se přimíchávaly od 5. do 9. února 1997 v The Purple Room Studios ve West Hollywood. Konečná mixáž alba se odehrála pod dohledem Wyna Davise v Total Access, Redondo Beach, Kalifornie ve dnech 10. až 15. února 1997. Pouze jediná skladba "Chaos/Control" se mixovala odděleně na Euphonic Console v Euphonic Studio, Studio City, Kalifornie dne 16. února 1997 za vedení Todda Langnera. Skvělé album tria Bozzio/Levin/Stevens vyšlo v roce 1997 pod názvem "Black Light Syndrome".

Hudba na tomto albu je emocionálně silná, vitální a dynamická, skladby mají vždy výrazný rytmický i melodický prvek a přestože jednotlivé kompozice svou délkou často výrazně přesahují 8 minut, nebudete se nudit ani vteřinu. Stevensova kytara je divoká, nespoutaná, současně také precizní, distingovaná a dokáže být i jemná, elegantní a velmi lyrická. Atmosféra desky je velmi uvolněná a řekl bych dokonce "přátelská".

Kvůli tahanicím s firmou vyšlo druhé album "Situation Dangerous" až o 3 roky později v roce 2000 a snad je ještě lepší než jejich debut. Vzniklo v prosinci 1999 během rekordních 14 dnů, skladby jsou tentokrát o něco kratší, údernější a aranžérsky propracovanější a opět na něm dominuje Stevensova brilantní kytara.


Zpět
Členové:
Terry Bozzio - Drums and Electronic Tape Loops
Tony Levin - Bass and Chapman Stick
Steve Stevens - All Guitars

Členové

(Narozen 27. prosince 1950, San Francisco, Kalifornie)
Drums and Electronic Tape Loops


Spolupracoval: ex-Fantômas (live), Frank Zappa, Korn, Missing Persons, Steve Vai, UK

Terryho začátky kariéry začínají v roce 1971, kdy absolvoval na College of Marin oboru hudby. Pak hrával s místními Marin a Napa Symphonies. Díky tomuto postavení s ním vystupuje mnoho špičkových jazzových muzikantů v té době, včetně Pete Escovedo, Art Lande, Eddie Henderson, Julian Priester a Woody Shaw. V roce 1974 jej výjimečný umělec jménem Frank Zappa požádal o spolupráci na některých jeho projektech. Tyto projekty se změnily na 10 alb, 3 světové turné a film "Baby Snakes." S Frankem Zappou měl Bozzio sporné hranice. Zatímco mnoho bubeníků bylo spojovacími body, Terry byl očividně mimo ně. Jeden z jeho nejznámějších drumd kousků, "The Black Page," byl napsán Zappou, jako výzvu pro něj.

V roce 1977 Terry ukázal svou pečlivou hrou na bicí s Brecker Brothers na "Heavy Metal Be-Bop." Cestoval s nimi až do roku 1979, kdy začal pracovat se dvěma novými projekty, prvním byl UK. Kapela vydala dvě alba a úspěšně turné po USA a Evropě. Později téhož roku natočil album se Group 87, skupinou, která vznikla s dobrými přáteli Markem Ishamem a Patrickem O'Hearn. I když se Terry rozhodl nebýt členem skupiny, má v úmyslu s nimi natočit další album někdy v budoucnosti.

Rok 1980 znamenal zásadní zlom v jeho kariéře Terri Bozzia. Naplněn pozoruhodnou new wave music, Terry vytvořil novou kapelu, Missing Persons. Skupina přinesla nový osvěžující zvuk na hudební scénu na počátku 80. let a jejich alba, jako např. "Spring Session M" se stále hrají dodnes. Jako producent, autor, scénograf pro Missing Persons, Bozzio dovedl kapelu ke čtyřem plodným albům, mnoho videím a mnoho světových turné.
Mezi nejnovější projekty patří nahrávky nebo zájezdy s Robbie Robertsonem, Mick Jaggerem, Dweezilem Zappou a Deborah Harry. Spojil se s Jeff Beckem a Tonym Hymasem a nahrál album Jeff Becka "Guitar Shop". Obě alba a turné byly docela úspěšné, s oceněním cenou Grammy za nejlepší rockové instrumentální dílo. Terry byl rovněž značně zaneprázdněn výukou ostatních prostřednictvím svého vzdělávacího videa, Solo Drums and Melodic Drumming a Ostinato, svazky I, II a III, i přes jeho více než 50 hudebních klinik každoročně po celém světě. Vyvvořil tři alba s jazzovým souborem v Paříži s názvem Lonely Bears.

Spolupracoval například také s Duran Duran. V roce 2007 se novým bubeníkem kapely KoRn stal šestapadesátiletý Terry Bozzio, který tak nahradil Davida Silveriu, jenž si vzal časově neurčenou pauzu. Terry tak s kapelou nahral jedno řadové album a odbubnuje jedno světové turné.

Od listopadu 2008 Bozzio jezdil po turné s kytaristou Allanem Holdsworthem, baskytaristou Tony Levinem a bubeníkem Patem Mastelottoem, jako experimentální superskupina HoBoLeMa.

Časopis Rolling Stone označil Bozzia jako pátého největšího bubeníka všech dob.
Osobní stránky: www.terrybozzio.com

Členové

(Narozen 6. června 1946 v Bostonu)
Basses and Chapman Stick


Spolupracoval: Liquid Trio Experiment, Liquid Tension Experiment, California Guitar Trio, Peter Gabriel, Stick Men, Tony Levin, Alice Cooper, Anderson Bruford Wakeman Howe, Andy Summers, Bruford Levin Upper Extremitie, King Crimson, L'Image, ProjeKct Four, ProjeKct One, ProjeKct Six, Spin 1ne 2wo, Yes Aha, the Attack of the Green Slime Beast, Claudio Baglioni (live), Paul Simon (live)

Basový virtuos Tony Levin se narodil v Bostonu a na jeho předměstí Brooklyn vyrůstal. K hudbě se dostal relativně pozdě, když v deseti letech se začal učit na kontrabas a na střední škole pak začal hrát i na tubu. První působení v kapele spadá také do doby studia na střední škole, kdy se stal členem pochodového orchestru. S kamarády si také založil barbershopové vokální kvarteto (kvarteto zpěváků zpívajících a capella), ale svoje působení viděl tehdy především v klasické hudbě a kontrabasu. Na kontrabas působil v mládežnickém orchestru Greater Boston Youth Symphony Orchestra Marvina Rabina, se kterým velmi často hráli v Bílém domě pro prezidenta Johna F. Kennedyho a jeho ženu.

Po střední škole šel Tony studovat na Eastman School of Music v Rochestru (stát New York), kde se setkal se svým rytmickým guru Stevem Gaddem. Tvrdí se, že Steve Gadd vysvětloval Levinovi, jak by měl hrát basista, aby to šlapalo. Rozhodně uvedl Tonyho Levina do jazzové a rockové hudby. V této době si Tony pořídil první zásadní nástroj - Fender Precision -, na který potom hrál spoustu let. Po absolvování The Eastman School of Music sice ještě nastoupil v The Rochester Philharmonic, ale netrvalo dlouho a mladý Levin se od klasické hudby odvrátil a naplno se začal věnovat svému milovanému jazzu a rocku.

V roce 1970 se Tony přestěhoval do New Yorku, kde se přidal spolu se Stevem Gaddem ke skupině klávesisty Dona Prestona (ex Mother Invention) s poněkud bizarním názvem "Aha, The Attack Of The Green Slime Beast!" a začal se také věnovat kariéře nájemného muzikanta. Velmi rychle se zapojil do tamního rušného muzikantského života. Po několika nepříliš známých deskách se v roce 1973 dostal k natáčení Lou Reedova magnum opus "Berlin" a úspěch této desky se odrazil i ve zvýšené poptávce po službách studiových muzikantů, kteří se na desce podíleli - tedy i po službách Tonyho Levina. Objevil se také na desce "Still Crazy After All These Years" Paula Simona. V roce 1974 se podílel na desce The Roar of ’74 bubenického velikána Buddyho Riche, aby o rok později kompletně změnil působiště a začal hrát s Alicem Cooperem, s nímž natočil tři desky a odjel několik turné. Působení u Coopera a Lou Reeda bylo pro Levina důležité v jednom směru - seznámil se tu s producentem Bobem Ezrinem, který ho v roce 1977 seznámil s Petrem Gabrielem, který hledal muzikanty pro svou první sólovou desku. Od té doby se začala psát Levinova dlouholetá spolupráce s bývalým frontmanem GENESIS Petrem Gabrielem. Od účastí na jeho prvním sólovém albu je naprostou basovou jedničkou v Gabrielových službách a podílel se na všech deskách (vyjma soundtracku k filmu Passion: The Last Temptation of Jesus Christ) a odjel s Peterem všechna jeho turné. Již na první desce Levin dokázal, že je schopen vyhovět Gabrielovu tíhnutí k experimentům. Levin tu hrál na baskytaru i na tubu, po letech opět vedl barbershopové kvarteto a ukázal se jako ideální člen Gabrielovy ekipy. Na druhou Gabrielovu desku II z roku 1978 už přichází Tony Levin s nástrojem, který se pro něj stal charakteristickým - Chapman Stick. Díky Tony Levinovi pak začalo masivní používání tohoto nástroje, v čele jeho následovníků stojí třeba baskytarista Kajagoogoo Nick Beggs.

V roce 1978 se Levin usazuje ve Woodstocku, NY a jen tak pro zábavu zakládá dočasný soubor L’IMAGE. V následujících letech se koncentruje především na hraní s KING CRIMSON a také s Peterem Gabrielem , na jehož albu "So" z roku 1986 poprvé použil techniku 'funk fingers'. Ta spočívá v tom, že si na ukazovák a prostředník pravé ruky navléknete upravené bubenické paličky, s nimiž se pak hraje pomocí úderů na struny. Koncem 80. let se Levin (mimo jiné) objevil na deskách "Strange Angels" Laurie Anderson (1989) a "Union" od Yes (1991). V roce 1984 také vydal knihu svých černobílých fotografií nazvanou „Road Photos“, které pořídil na turné s KING CRIMSON, PETEREM GABRIELEM, PAULEM SIMONEM a mnoha dalšími.

Stejně jako Levin zahrál skvěle na prvních čtyřech deskách Petera Gabriela, které byly spíše experimentální (ale i přesto hitové), dokázal se skvěle vypořádat s Gabrielovým obratem směrem k popu na albech "So" z roku 1986 nebo "Us" z roku 1992. Progresivní stránka hudby totiž zůstala, a i přes popovější a líbivější melodie dostali muzikanti dostatek prostoru k výjimečným aranžím a zcela neotřelým nástrojovým linkám. Za zmínku stojí, že během turné k albu "Us" vznikl i živý materiál vydaný později na CD i VHS (později DVD) "Secret World Live". Jedná se o jeden z nejlepších hudebních záznamů historie, který ukazuje ve vrcholné formě jak hlavního aktéra, tak všechny muzikanty s Tonym Levinem v čele. Poslední album Petera Gabriela s kapelou s názvem "Up" (2002) se zase vrací zpět k temnějším a experimentálnějším kořenům z prvních alb.

Během nahrávání i následných turné s Gabrielem se také poprvé setkal s Robertem Frippem, se kterým se hodně sblížil. Toto setkání se ukázalo jako další ze zásadních obratů pro Levinovu budoucnost. Již o 2 roky později jej toto přátelství přivedlo k práci na Frippově sólovém albu „Exposure“ a následnému členství ve znovuzrozených KING CRIMSON. Tato sestava se ukázala, a platilo to i pro další inkarnace King Crimson, jako tvrdší a přímočařejší než King Crimson ze sedmdesátých let. Trojlístek alb "Discipline" (1981), "Beat" (1982) a "Three of a Perfect Pair" (1984) dokázal svojí směsicí funku, jazzu a progresivního rocku přilákat opět hromadu fanoušků. Tony Levin tu opět prokázal (ne že by v té době ještě musel něco dokazovat), že mu nic hudebního není cizí a e se elegantně pohybuje v jakémkoliv stylu. Když ostatně přišli King Crimson opět na scénu v polovině devadesátých let se dvěma bubeníky a dvěma basisty, Tony Levin byl opět u toho a opět hrál významnou roli ve zvuku kapely. Na počátku milénia Tony Levin odešel z kapely (kvůli závazkům u Petera Gabriela a u Seala), ale v poslední inkarnaci kapely z let 2007-2009 opět byl a totéž se opakovalo i v roce 2014.

Levin mezitím stále zdokonaloval své hráčské schopnosti hrou na unikátní nástroj Chapman Stick, což je 10-12 strunné monstrum, na které je oproti klasickým nástrojům nutno hrát údery prstů na struny a které umožňuje muzikantovi hrát oběma rukama současně.

Devadesátá léta byla pro jeho sólovou kariéru nejplodnější. Nejenom že začal natáčet své vlastní sólové desky, ale podílel se na vzniku celé řady velmi zajímavých projektů. Tím prvním a snad i nejzdařilejším, bylo trio Bozzio/Levin/Stevens, se kterým v roce 1997 natočil skvělé album "Black Light Syndrome" a o tři roky později druhé album "Situation Dangerous" ve stejné sestavavě. V roce 1998 založil Levin spolu s fenomenálním bubeníkem Billem Brufordem (ex YES, GENESIS, KING CRIMSON) experimentální soubor BRUFORD LEVIN UPPER EXTREMITIES. Do party přibrali starého parťáka, kytaristu Davida Torna, s nímž už oba od roku 1987 brázdili rocková pódia pod vlajkou kapely CLOUD ABOUT MERCURY a který je považován za jednoho z nejosobitějších kytaristů současné rockové scény. Namísto původně zamýšleného Marka Ishama pro svůj záměr nakonec získali Chrise Bottiho, což je explozivní jazzový performer a dynamický trumpetista, který se podílel na albech Boba Dylana, Thomase Dolbyho, Arethy Franklin, Paula Simona a nebo Stinga. Album je nabito excelentní hráčskou virtuositou, která ovšem v tomto případě není samoúčelná a nečiní nahrávku sterilní, ani přehnaně exhibicionistickou, ale naopak jen umocňuje hráčskou a skladatelskou potenci všech zúčastněných a jejich trochu odlišný způsob hry posouvá celou nahrávku blíže k jazzu než k rocku. Po této stejnojmenné studivé desce následovalo živé dvojalbum "Blue Nights", na němž najdete záznam amerického koncertního turné z konce roku 1998. Kvarteto se zde prezentuje rozsáhlými kompozicemi, jejichž stopáž se pohybuje kolem 8 minut a deska se mimo jiné pyšní výborným zvukem, takže chvílemi zapomínáte, že jde o živý záznam.

Dalším z podobných projektů se stali LIQUID TENSION EXPERIMENT, kde se Tony Levin dal dohromady se členy prog rockové formace DREAM THEATER. Kytarista John Petrucci, bubeník Mike Portnoy a klávesista Jordan Rudess (tehdy ještě nečlen Dream Theater) spolu s Levinem natočili 2 alba vrcholného instrumentálního rocku s vlivy jazzu a progresivního rocku, s dominantním zvukem kláves. Tuto spolupráci si zopakovali ještě jednou, jen bez kytaristy Petrucciho, který měl tehdy rodinné problémy a nemohl být ve studiu.

Co se jeho sólových desek týče, vydal Levin v roce 1996 na vlastním labelu Papa Bear první samostatnou desku nazvanou "World Diary", která je (jak již sám název napovídá) jakýmsi deníkem z jeho soukromých cest po světě. Najdete zde např. skvělou improvizaci mezi Levinem a indickým houslistou Shankarem nebo podobnou spolupráci s keňským hudebníkem jménem Ayub Ogada. Na albu se objevuje celá řada zajímavých hostů, jako např. hráč na japonské koto Brian Yamakoshi, Levon Minassian na doudok, Steva Gorna na bambusovou flétnu a také bubeníci Jerry Marotta, Manu Katche a v neposlední řadě i Bill Bruford, který si zde zahrál na elektrické perkuse. Na druhou Levinovu sólovou desku si museli jeho fanoušci počkat celé 4 roky, kdy konečně vyšlo album "Waters Of Eden". Je to eklektické, sofistikované, instrumentální dílo, na němž Levin zúročil svou mnohaletou osobní zkušenost s progresivním rockem a art rockem, ale také s jazzem, klasickou hudbou a world music. Levin se zde mimo jiné představil také jako hráč na cello a na albu se kromě osvědčených spoluhráčů objevil také jeho bratr Pete Levin na klávesy, David Torn na elektrickou kytaru a nebo California Guitar Trio na akustické kytary. Není bez zajímavosti, že desku smíchal David Bottrill (KING CRIMSON, TOOL, MUDVAYNE, PETER GABRIEL). Další album "Pieces Of The Sun" natočil Levin ve velmi podobné sestavě a výsledkem je vysoce dynamická, intenzivní hudba, připomínajíc trochu novodobé KING CRIMSON. Experimentální art rock s občasnými záblesky keltského folku, rocku a jazzu. V roce 2002 vyšlo živé 2CD "Double Espresso" a je takovým výběrem toho nejlepšího z předcházejících 3 sólových desek, plus pár vybraných kousků z jeho působení u Petera Gabriela ("Dog One") a KING CRIMSON ("Sleepless" a "Elephant Talk"). Komplet doplňují 2 cover verze, "Back In N.Y.C." od GENESIS a zeppelinovská "Black Dog". Kompilace "Prime Cuts" z roku 2005 pak reprezentativním způsobem mapuje jeho sólovou aktivitu v průběhu 90. let. A ktuální album "Resonator" se pohybuje někde mezi pop rockem Petera Gabriela a experimentálním rockem KING CRIMSON. Levin se zde poprvé představil také jako zpěvák, autor textů i hudby a přestože se nedá říct, že by byl jeho vokál nějak zvlášť vzrušující, nemá se Levin rozhodně za co stydět. Jeho čistý a melodický projev velmi dobře zapadá do celkové atmosféry a i texty jsou v obecné rovině docela dobré. V poklidném tempu se zde střídají vlivy art rocku, jazzu, popu, rocku, world music a dokonce i hard rocku. Osvědčenou sestavu tentokrát doplnil kytarista Adrian Belew a také rodina Levinových, která na album přispěla doprovodnými vokály. Z celkového konceptu se trochu vymyká pouze skladba "Sabre Dance", což je trochu svérázná variace na Chačaturjanův Šavlový tanec.

Tony Levin je velmi zaneprázdněný muž. S Peterem Gabrielem jezdí jedno světové turné za druhým a v přestávkách si najde čas i na koncerty s KING CRIMSON, i se svou vlastní sestavou Tony Levin Band. Tu aktuálně tvoří bubeník Jerry Marotta (ex Peter Gabriel), kytarista Jesse Gress (ex Todd Rundgren) syntezátorový kouzelník Larry Fast (ex Nektar, Synergy), jehož bohatá kariéra zahrnuje spolupráci s kapelami jako Yes, Peter Gabriel, Kate Bush, Foreigner, Meatloaf, John Denver, Barbra Streisand, Hall & Oates a nebo Randy Newman. Od roku 2014 je opět členem znovureaktivovaných Kink Crimson.

Členové

(Plným jménem Steven Bruce Schneider)
(Narozen 5. května 1959, Brooklyn, New York, USA)
Guitars


Spolupracoval: Billy Idol, Steve Stevens, ex-Jerusalem Slim, ex-Juno Reactor, Vince Neil, Michael Jackson (live)

Steve Stevens je americký kytarista a skladatel žijící v Los Angeles, CA. Kytaru měl poprvé v ruce, když mu bylo asi sedm a půl let, ale nedostal elektrickou kytaru dříve než ve 13 letech. Celé ty roky hrával folk a klasiku, působil tehdy pobobně jako zpěvák a skladatel Joni Mitchell nebo James Taylor. V 10 nebo 11 letech na letním táboře poznal učitel hry na kytaru, byl to flamenco kytarista. Unikl před nacisty za druhé světové války a jediná věc, díky které přežil byla kytara. Od té doby se začal i zajímat o flamenco, což mu zůstalo dodnes.

Je hodně známý ze spolupráce s mnoha umělci, z těch nejdůležitějších to byli Billy Idol, Michael Jackson a Vince Neil, o něco méně z jeho sólového úsilí (Atomic Playboys a Flamenco Go-Go), ze spolupráce (projekt Bozzio Levin Stevens), a jako velice poptávaný studiový kytarista.

Steve zní i dneska čerstvě a působivě i dnes, o čemž svědčí, že v poslední době spolupracuje s umělci jako jsou Miley Cyrus, Green Day, Queens of the Stone Age, Him, Black Veil Brides, Children of Bodom, Dope, Daughtry, Sum 41, Blink 182, Drowning Pool, Murderdolls, Deathstars nebo The Donnas. Kromě toho v současné době pracuje na novém albu společně s Billy Idolem, dvojice Idol & Stevens i nadále koncertuje a vyprodává sály po celém světě. Stevens také propůjčil svůj nezaměnitelný zvuk a styl mnoha hitům včetně "Try This" od Pink, "Eaten Alive" Diany Ross, "Chalk mark in a Rainstorm" od Joni Mitchell, od Roberta Palmera "Don’t Explain", Thompson Twins "Here’s to Future Days", od Rica Ocaseka "This Side of Paradise", Petera Crisse "Let Me rock You", od Juno Reactor "Shango", "Hokata" a "Pistolero", "Beat Haze Odyssey" od Kyosuke Himuro, od Steve Lukathera "Lukather". Kromě toho absolvuje sólové kncerty se Steve Stevens Atomic Playboys "Atomic Playboys", "Jeruzalem Slim" Jeruzalama Slima či hraje skladby z jeho kritikou oceňovaných alb "Flamenco Go Go" a "Memory Crash".

V roce 2010 Stevens přivítal televizní kamery ve svém domě a objevil se po boku své manželky Josie Stevens v mezinárodním hitu E! channel show "Married to Rock", což umožnilo divákům pohled za kulisy jeho běžného života, a to jak na konvertech či v domácnosti. V roce 2013 skládal a nahrával se zpěvákem Sebastianem Bachem, koncertoval v zahraničí s Billy Idolem nebo několika populárními all-star kapelami včetně Camp Freddy a Kings of Chaos, stejně jako dali do prodeje značkový zesilovač spolu s Tone Merchants a značkovou kytaru s Knaggs Guitars.
V roce 2014 Stevens vydal novou hudbu s Billy Idolem, odjel s nim i rozsáhlé mezinárodní turné, které bude pokračovat až do roku 2015. Knaggs Guitars také vydali druhý značkový model kytary Steve Stevense SSII v lednu 2015.

Hodně je také znám pro svoji různorodou spolupráci. Jedním pozoruhodným příkladem je jeho španělský kytarový styl pro trance skupinu Juno Reactor v písni Pistolero.

Zpět

Skupina:
Steve Stevens - Guitars
Tony Levin - Chapman Stick, Bass
Terry Bozzio - Drums
Hosté:
Marcus Nand - Additional Guitar (07)
Situation Dangerous
Vyšlo 8. srpna 2000, Magna Carta, MA-9049-2

Seznam skladeb:
01. Dangerous (6:40)
02. Endless (10:10)
03. Crash (5:08)
04. Spiral (4:37)
05. Melt (3:48)
06. Tragic (6:58)
07. Tziganne (4:27)
08. Lost (6:24)
Total Time: (48:13)

All songs written and composed by Terry Bozzio, Tony Levin and Steve Stevens
Recorded at Town Music Studios in Toronto; The Purple Room Studios in Hollywood
Producer: Terry Bozzio, Tony Levin, Steve Stevens, R. Chris Murphy
Engineering, production: R. Chris Murphy
Engineering: Annette Cisneros, Erich Gobel
Digital editing: David Townson
Mixing: Terry Brown at Town Music Studios
Mastering: Ken Lee at Kenneth Lee Mastering
Photography: Robert Knight
Traycard Painting: Dan Hanley
Artwork and design by Terry Bozzio and 4D
Deska obsahuje 8 skladeb, které jsou naprostým unikátem ve světě hudby. Není to žádné hraní pro nic za nic, je to prostě 8 skvělých kompozic, ze kterých člověku upadne málem čelist. Je to směs tvrdého rocku, jazzu a latinských rytmů. Prostě něco ohromného, co se jen tak někde neslyší. Když hrajou unisono všichni (včetně bicích) melodii, tak až naskakuje husí kůže - je to fakt skvělý počin těchto tří skvělých hudebníků a je škoda, že další desky zatím nenásledovaly.

Skupina:
Steve Stevens - Guitars
Tony Levin - Chapman Stick, Bass
Terry Bozzio - Drums
Hosté:
Black Light Syndrome
Vyšlo 15. července 1997, Magna Carta Records, MA-9019-2

Seznam skladeb:
01. The Sun Road (14:39)
02. Dark Corners (8:32)
03. Duende (7:26)
04. Black Light Syndrome (8:45)
05. Falling in Circles (9:08)
06. Book of Hours (9:42)
07. Chaos/Control (8:48)
Total Time: (67:00)

All songs written and composed by Terry Bozzio, Tony Levin and Steve Stevens.
Recorded January 27–30, 1997 at Clear Lake Audio in North Hollywood;
February 5–9, 1997 at The Purple Room in West Hollywood
Production: Terry Bozzio, Tony Levin, Steve Stevens
Engineering, mixing, production: Wyn Davis
Mixing: Todd Langner
"Black Light Syndrome" je první studiové album projektu Bozzio Levin Stevens, superskupiny sdružující bubeníka Terry Bozzia, basistu Tony Levina a kytaristu Steve Stevense, které vyšlo 15. července 1997 u Magna Carta Records.

Zpět












Zpět
Oficiální stránky:
http://stevestevens.bigcartel.com/
http://www.terrybozzio.com/
http://everything2.com/title/Terry+Bozzio

ProgressRock Nahoru
Made by 
©  27.2.2015 
Menu
mbrezny@centrum.cz© 
...a vzkaz autorovi!©