BADGER
Biografie Členové Diskografie Fotogalerie Odkazy

Zpět
Badger (česky jezevec, což vysvětluje i kresbu na přebalu první desky) byla jedna z těch kapel sedmdesátých let, kterou si sotva zapamatoval někdo další mimo okruh tvrdého jádra fanoušků Yes. Tony Kaye střídal kapely celkem často, po účinkování na ranných albech Yes hostoval na prvním albu skupiny Flash dalšího ex-člena Yes Petera Bankse, pak ale zformoval progresivní kapelu Badger.

Kapela se zformovala v polovině roku 1972, ale kořeny kapely sahají pár let zpátky, když se Tony Kaye spojil s Davidem Fosterem, který dával dohromady materiál pro budoucí sólové album. Foster, bývalý spoluhráč Jona Andersona v The Warriors, byl poprvé představen táboru Yes tábora, když spolupracoval na skladbách "Sweet Dreams" a "Time And A Word" se zpěvákem pro druhé album. Ačkoli solové album bylo nakonec odloženo, Foster a Kaye byli v kontaktu a po Kayově odchodu z Yes a hostování u Flash se pustili do remixování a přepracování původního materiálu.

Nakonec se rozhodli založit kapelu a nahrávat všechny skladby. Bubeník Roy Dyke byl rekrutován od nedávno rozpuštěných Ashton, Gardener & Dyke (později byl členem Family), který doporučil, aby kytarista Brian Parrish, který vystupoval v počinu nazvaném Parrish & Gurvitz s Adrianem Gurvitzem, doplnil sestavu. Po intenzivním zkoušení skupina absolvovala jejich debutové vystoupení v The Rainbow Theatre" v prosinci 1972, když podporovali proslulé koncerty Yes, které přinesly živé album "Yessongs". Label Atlantic Records, se kterým obě kapely podepsaly smlouvy, se rozhodl, že zaznamenají i koncert doprovodné kapely, neboť nahrávací zařízení bylo na místě, a navíc tím ušetří co nejvíce jejich finančních výdajů. Toto odvážné rozhodnutí se zdalo spíše jako mimořádné podle dnešních měřítek, ale byly tak pořízeny nahrávky, které se vytvořily základ debutové ho alba "One Live Badger". Přesto, že se jednalo o záznam koncertu, přesto jde o naprosto bezchybné album. Skladbám dominují nápadité kytarové riffy, chytlavé melodické linky a hlavně excelentní Kayeho hra na mellotron a další klávesové nástroje. Za připomenutí stojí i krásný obal od Rogera Deana.

Je to skvělé album, neboť materiál je silný a zvuk skupiny zní jakoby spolu hráli a skládali po mnoho let. Produkce pod vedením Jona Andersona a Geoffrey Haslama je svěží, i když se jedná o poněkud syrovější a agresivnější album než výsledné nahrávky Yes ze stejných koncertů. Jak se dalo očekávat, Kayův charakteristický zvuk varhan Hammond je v popředí u většiny skladeb, zejména pak ve skladbě "On The Way Home", ačkoli používal i jiné klávesové rejstříky, např. sbor ve "Wind of Change" představuje mellotron, "The River" využívá elektrické piano s velkým efektem a Moog syntezátor je zřetelný v jiných skladbách. Kytarista Brian Parrish odehraje některé skvělé sóla, i když nic moc oslnivého nebo přetíženého technickou virtuozitou. Pevná a efektivní rytmická sekce jsou poměrně prominentní v mixu, jak by se dalo očekávat od live záznamu, zejména Fosterova basa je mimořádně jasná - dynamický mix jízdy na basu, kytarové riffy a kvílení Hammondek během "On The Way Home" (což byla původně skladba napsaná Parrishem pro Parrish & Gurvitz) jsou vynikající a pravděpodobně by neměly zůstat pouze na živé nahrávce. Celkově lze říci, že nádherné koncertní album si zaslouží zařazení do sbírky všemi fanoušky rockové hudby 70. let, a to nejen fanoušků Yes.

Jediným nedostatkem je pak samotný přebal desky od Rogera Deana, který je špatně reprodukován, jméno kapely a název alba je těžké vidět v detailu, brožura o čtyřech stránkách pouze s předním a zadním coverem neobsahuje žádné další informace kromě poznámek o nahrávce a jen reprodukuje čtyři barevné fotografie hudebníků. Je škoda, že pravděpodobně neexistují žádné další živé nahrávky, které by byly přidány k albu jako bonusy, 40 minut byla nepochybně byla délka setu jako doprovodné kapely.

V únoru a březnu 1973 Badger doprovázeli Evropské turné kapely Black Sabbath po Švýcarsku, Francii, Německu, Holandsku, Skandinávie a Itálii. Během přípravy jejich prvního turné do Spojených Států už pomalu připravovali skladby pro druhé album, ale objevily se problémy finančního rázu ze strany managementu. Navíc při skládání nového materiálu se změnila souhra mezi basou a bicími, také jednotlivé prostory pro klávesy a kytaru. Zdálo se, že nikdo jiný kromě Parrishe nepřinesl žádné skladby. Ve skupině zavládla tak i deprese při zkoušení. Krátce předtím, než mělo turné po USA začít, Parrish oznámil odchod z kapely. David Foster také neměl žádné nové písně v době Parrish oznámil odchod a problémy v kapele se staly stále více stresující. Takže v říjnu a v listopadu 1973 Brian Parrish a Dave Foster opustili kapelu a rok 1974 začínala kapela zredukovaná na pouhé duo Kaye a Dyke. Tony Kaye a Ron Dyke rekrutovali nové členy, kterými byli Jackie Lomax (zpěv) [ex-The Undertakers, Lomax Alliance, Heavy Jelly], Paul Pilnick (kytara) [ex-Steelers Wheel, Lee Curtis and The All-Stars] a Kim Gardner (basa) [ex-Ashton, Gardner & Dyke]. Skupina nahrála novou desku v New Orleans ve studiu producenta Allena Toussinta. Jackie Lomax složil hodně materiálu z jejich druhého alba, ale změnil tím skupinu z progresivní kapely na soulovou a R & B. Kapelu v podstatě využil jako doprovodnou kapelu pro skoro své sólové album. Jako host se na albu ukázal Jeff Beck v kytarovém sóle u titulní skladby. Label Epic Records vydal věci ze studiových nahrávek jako SP "White Lady/Don't Pull The Trigger" a posléze i desku "White Lady" v květnu 1974 na etiketě Epic a produkoval ji Allen Toussaint. Ještě před tím, než album vyšlo, se kapela rozdělila po koncertu v Fairfields Hall v Croydenu, kde podporovali ELO. Gardner a Lomax opustili skupinu a vytvořili White Lady, která ale rovněž neměla dlouhého trvání a Lomax pak začal svoji sólovou kariéru. Zmatení fanoušci srovnávali starý a nový zvuk obou alb, ale kapelu opouštěli zmateni tím, co se v kapele odehrálo. (Pozn.aut.: Když jsem si prošel životopisy tří nových hudebníků, tak tohle album snad ani nemělo naději na nějaký úspěch, zvláště po první desce!!!)

Pilnick se později se pak vrhl do nové art pop rockové kapely Deaf School, po nich se pak vrátil do Stealers Wheel nebo spolupracoval s bývalým kolegou Joe Eganem. Parrish začal pracovat na sólovém albu, zatímco Lomax podepsal s Capitol smlouvu pro dvě sólová alba. Roy Dyke pak prošel Cafe Society a kapelami Pata Traverse a jazzového veterána Chrise Barbera. Tony Kaye se stal členem Detective a později se připojil k reformované verzi kapely Badfinger před reunionem s Yes v roce 1980, a dokonce se dostal ke zpěvu na albu "Union". Kim Gardner pak pokračoval jako studiový basista spolupracující např. s kapelou Dwight Twilley.

Nakonec čtvrt století poté, co bylo nahráno album "One Live Badger" bylo v roce 1993 remasterováno na CD u Repertoire Records, který znovu objevuje nejlepší součásti progresivního rocku 70. let minulého století.

Zpět
Členové:
Tony Kaye - Keyboards, Mellotron, Moog Synthesiser
Brian Parrish - Guitars, Vocals
Dave Foster - Bass, Vocals
Roy Dyke - Drums
Kim Gardner - Bass (2. album)
Jackie Lomax - Rhythm Guitars, Vocals (2. album)
Paul Pilnick - Lead Guitars (2. album)

Členové Tony Kaye
(celým jménem Anthony John Selvidge)
(narozen 11. ledna 1946, Leicester, Anglie)
Keyboards, Mellotron, Moog Synthesiser


Tony Kaye je anglický klávesista a skladatel, zakládajícíčlen progresivní rockové skupiny Yes v letech 1968-1971. Ke kapele Yes se ještě vrátil v letech 1983-1995. Kromě jeho spojení s YES byl byl během 70. let také zakládajícím členem rockových kapel Badger a Detecktive, hostoval na albu kapely Flash, připojil se k power-popové skupině Badfinger v době nahrávání jejich posledního alba v roce 1981. Kaye je také členem CIRCA:, kde najdete také člena Yes Billy Sherwooda, a dříve i bubeníka Yes Alana Whitea.

Kaye měl pouhé čtyři roky, když začal dostávat své první klavírní lekce. Ve dvanácti začal hrát na místních koncertech v okolí a navštěvoval rovněž London School of Music, když si předsevzal stát se koncertním klavíristou. Později v 15 letech zjistil, že upřednostňuje hudbu jako dixieland i moderní jazz, stejně jako moderní mladistvé zvuky Beatlemanie. Hrál v jedné jazzové kapele ještě jako školák a v 15 letech se připojil k Danny Rogers Orchestra. O tři roky později zcela opustil své klasické hudební lekce.

V 60. letech hrával s Johnny Taylor's Star Combo, později nahrál několik singlů s nejméně třemi různými rockovými skupinami The Federals, Jimmy Winston & His Reflections (také Winston's Fumbs) a Bittersweet. V průběhu roku 1967 byl také na turné s francouzským zpěvákem Johnny Hallydayem ještě předtím, než jej pozval Chris Squire, v té době působícím s Jonem Andersonem a Peterem Banksem v kapele Mabel Greer's Toyshop, aby se připojil k budoucím Yes v roce 1968. V původní sestavě Yes vystupovali Kaye na klávesy, Peter Banks na kytaru, Chris Squire na basovou kytary, Jon Anderson jako zpěvák )a Bill Bruford na bicí. Vydali dvě alba "Yes" (1969) a "Time And Word" (1970) a několik singlů. V roce 1971 Yes vydali "The Yes Album" již s kytaristou Steve Howem, který nahradil Bankse. Úvodní skladba s názvem "Yours Is No Disgrace" byla první písní, ve které se Kaye představil jako spoluautor. Ale po posledním koncertu toho roku v srpnu 1971 v Crystal Palace byl Kaye požádán, aby opustil skupinu. Kaye měl nacvičené některé písně, které se objevily na dalším albu "Fragile", jako je "Heart of the Sunrise" se svými party, které ale desku přehrál již Rick Wakeman.

Yes pokračovali s dalšími klávesisty, i tak se Tony Kaye vrátil ještě jednou k Yes v roce 1981. Do té doby Kaye působil v několika skupinách. V roce 1972 se objevil ve skupině Flash dalšího ex-kolegy z Yes Petera Bankse na jejich prvním bezejmenném albu "Flash". I když Kaye album nahrál a byl vyzván, aby se připojil ke skupině, on odmítl jejich nabídku a byl uveden pouze jako host. Krátce poté Kaye vytvořil svou vlastní skupinu společně s basistou Davidem Fosterem, někdejším skladatelem pro Yes a ex-basistou The Warriors, ve které také působil Jon Anderson a budoucí člen King Crimson bubeník Ian Wallace. Proslýchalo se, že se buudou jmenovat Angel Dust (andělský prach, což bylo někdy vykládáno jako název pro drogy), proto si nzev změnili na Badger. Badger vydali pouze dvě alba "One Live Badger" (1973) s koprodukční výpomoci od Jona Andersona a album "White Lady" (1974) se zpěvákem Jackie Lomaxem.

V roce 1975 se Kaye odstěhoval do Los Angeles. Po krátkém období na turné s Davidem Bowiem během let 1975-1976 se Kaye připojil ke kapele Detective, která vydala dvě alba "Detective" (1977) a "It Takes One To Know One" (1977) a promoční "Live From The Atlantic Studios" (1978). Kaye se pak připojil k Badfinger v roce 1979 a odehrál s nimi turné v roce 1979 a rovněž se účastnil nahrávání alba "Say No More" (1981).

Pak si ale Badfinger dali pauzu a Kaye uvažoval o svém sólovém albu, ale když se setkal s Chrisem Squirem, byl pozván hostovat při nahrávání volných studiových sessions. Toto setkání přivedlo Kaye do skupiny Cinema, kterou stvořili Squire, bubeník Alan White a kytarista Trevor Rabin. Některé nahrávky produkoval Trevor Horn a album bylo připraveno. Konflikty s Trevorem Hornem o klávesových aramžmá ale vedly ke Kayově odchodu ze studia a v závěrečných fázích výroby bylo jméno Cinema nahrazeno opět jménem Yes. Kaye zanechal kapelu při přípravě druhé části studiové nahrávky alba "90125" a tak Trevor Rabin nahrái většinu kláves u nahraných písní na albu. Kaye byl také přítomen ve videu skladby "Owner Of A Lonely Heart", nahradil jej tam ale Eddie Jobson, který byl označen za možnou nahradu Kaye.

Kaye se po odchodu z Yes vrátil k Badfinger na turné v roce 1983. Byla však znovu kontaktován Chrisem Squire, který jej požádal, aby se znovu spojil k Yes během závěru turné Badfinger v říjnu. Proto se znovu připojil k reunionovaným Yes těsně před vydáním památného alba "90125". Turné, které pak následovalo, skončilo v únoru 1985 v Buenos Aires, Argentina. V lednu 1985 Yes hráli na festivalu Rock In -Rio v Rio de Janeiru. Vyšlo EP "9012Live" a pár singlů a video pod stejným názvem bylo dokonce nominováno na cenu Grammy. "Big Generator" (1987) bylo další album Yes, kde nahrál většinu kláves, Rabin tentokrát přispíval jen malými segmenty během nahrávání ve studiu. Album bylo dobře přijato a následovalo rozsáhlé turné. V té době se Kaye zavázal udělat album pro Cinema Records, label elektronického new age, ale nahrávka nikdy nevyšla. V rozhovoru s časopisem klávesnice v roce 1991 Kaye uvedl, že i když se mu materiál zamlouval, měl pocit, že ve skutečnosti by hudba jen sloužila jako pozadí, které potřebuje zpěváka a jako takové od toho upustil.


V roce 1991 došlo k rozšíření sestavy Yes, když se sloučili se třemi bývalými členy (Wakeman, Howe a Bruford) a spojili své síly s kapelou pětičlennou. Kupodivu to bylo poprvé, kdy se Kaye a Wakeman setkali, ale oba si projevili vzájemné sympatie a dobře spolu vycházeli. Všichni koncertovali společně v letech 1991 a 1992 se show s názvem "Around the World in 80 Dates", s otáčivým jevištěm uprostřed každého koncertu. V roce 1994 Yes vydali album "Talk", Kayovo poslední album s kapelou. Kaye nahrál jen varhany Hammond - všechny ostatní klávesy připojil Trevor Rabin, nicméně na turné, které následovalo jej bylo možno spatřit se širokou škálou kláves. Po albu "Talk" se Kaye nabídl zůstat v kapele jako řídíci osoba, ale to se nestalo a jeho zapojení s kapelou se přerušilo.

Koncem roku 1997 vyšlo živé dvojalbum raného materiálu Yes "Something's Coming" (UK) a ve Spojených státech pod názvem "Beyond And Before".

Koncem 90. let a počátkem milénia Kaye opustil hudební průmyslu, i když se objevuje na řadě archivních Yes nahrávkách, včetně "The Word Is Live". Teprve před pár lety se objevil v několika projektech včetně holdu Neilu Youngovi "The Neil Deal" a produkoval album zpěvačky Daniely Torchia. Kaye také intenzivně spolupracuje s bývalým kolegou z Yes Billy Sherwoodem. Kaye a jiní bývalí i současní členové Yes se objevili na třech tribute albech Pink Floyd. Poslední dobou Kaye vystupuje v kapelách Circa: a Yoso s Billy Sherwoodem.
Členové Brian Parrish
(Vlastním jménem Brian Morris)
(Narozen 12. července 1947, Ilford, Essex, Velká Británie)
Guitars, Vocals


Byl členem kapel: Badger (1973), Parrish & Gurvitz (1971-1972), The Knack (1965-1967), The Londoners (1963-1965), Cherokees/New York Public Library (1965-1967).

Brian Parrish se narodil Victorovi a Joyce ve městě Ilford, Essex, Anglie. Byl jedním z dvojčat, druhým byla sestra Julie, které dal přezdívku Boogie. V roce 1958 Brian uchopil svoji první kytaru v 11 letech, když mu ji jeho rodiče koupili jako odměnu za absolvování zkoušek, které mu pomohly získat místo na střední škole a umožnily další vzdělávání. Ironicky Brian se staral méně o vzdělání od toho okamžiku, kdy se jeho ruce dotkly kytary. Absolvoval pár lekcí, ale v podstatě je hudební samouk.

Brian vytvořil svou první skupinu v roce 1962 s dalšími dvěma hochy - Chris Marsh a Ricky Carlowe. Nazývali se The Titans a hráli po hospodách, i když Brian byl ještě příliš mladý, aby mohl být legálně uvnitř (minimální od 18 let). Začal skládat své první "skutečně hrozné" písně.

V roce 1963 se Brian potkal s Paulem Curtisem, který je známější pod svým skutečným jménem Paul Gurvitz. Paul a Brian založili kapelu s Mickem Palmerem (bass) a Stanem (?) na bicí, kterou pojmenovali The Londoners. Paulův otec Sam byl koncertním manažerem slavných "Shadows" a tak není divu, že jim brzy našel angažmá. Často hrávali v Německu pro americké vojáky, jejich první zastávka byla v Brémách v podniku nazvaném Star Club. Po měsíci v Brémách hráli dokonce poprvé i v Star Club, Hamburg, kde začínali samotní Beatles. Po dva roky se pak pohybovali v Německu, ale odskočili si zahrát i do Andlie nebo Skandinávie. Po jejich návratu do Anglie si je najal jako doprovodnou kapelu Gene Vincent.

The Londoners nahráli v roce 1965 v Anglii sérii singlů a vydali je pod jménem The Knack. Bassistu Micka Palmera nahradil Geary Kenworthy. První singl byl od Ray Davise a Kinks píseň nazvaná "Who'll Be The Next In Line?". V Anglii navázali přátelství s kapelou Cherokees z Leedsu. Na vánoce 1966 Brian nechtěl hrát koncert během volna "bez ohledu na to, kolik peněz bylo v nabídce", neboť kapela hrávala vždy poslední 3 roky o Vánocích. Kapela nabídku přijala, al Brian odmítl. Ostatní mu pak řekl: "Pokud nechceš hrát, tak jsi out". Brian odpověděl "OK, jsem venku" a následně z kapely odešel.

Nadále ale trvalo jeho přátelství s Cherokees i jejich pop producentem Mickiem Mostem (Animals, Lulu, Jeff Beck, Hermans Hermits). Když pak jejich zpěvák John odešel, Brian byl pozván se se k nim přidal. Tehdy už vystupovali pod jménem New York Public Library. NYPL hodně kobcertovali a při jednom z vystoupení byla Brianova krátkokrká kytara Rickenbacker ukradena. Náhradu rychle nesehnali a místo toho získal Rickenbacker 12 dvanáctistrunný, která se po nějakou dobu stala charakteristickou ve zvuku NYPL. V tomto roce také Brian nahrál mnoho studiových sessions a jeho písně se objevují u popových umělců a skupin z této éry, např. Dave Dee, Dozy, Beaky, Mick and Tich.

V roce 1967 byla Brianovi nabídnuta smlova na sólové nahrávky, odešel proto z New York Public Library, když se upsal United Artistes. Nahrál jeden singl "Love Chant", kde již nebyl uveden jako Brian Morris, ale poprvé pod jménem Brian Parrish. Brzy si jméno změnil i legálně a od té doby byl Parrish. Pak ale nastaly nějaké problémy s manažerem.

Brian v roce 1968 potkal hudebního producenta Lou Reiznera, kterého velmi zaujaly Brianovy nové písně a pozval Briana, aby s ním spolupracoval. Brian dostal klíče od Louova londýnského bytu a přístup k jeho nahrávacímu zařízení, které mohl využívat, zatímco Lou byl v USA s Richie Havensem a dalšími. Rok 1968 tak Brian strávil nějaký čas skládáním a produkci. A několik jeho písně bylo skutečně zaznamenáno Johnnie Halliday a Mike a Bernie Wintersovými.

Parrish & Gurvitz Jednoho dne roku 1969 nedaleko od Louova bytu zastavilo auto a řidičem Paul Curtis. Bylo to v mezidobí kdy The Knack byl rozpuštěni a Paul tvořil trio s bratrem Adrianem Curtisem. Nazývali se The Gun a zabodovali s výrazným hitem "Race with the Devil". Louie Farrell byl jejich bubeník. The Gun se mezitím po 2 albech vytratili a Adrianu Curtisovi zbyla písně. Brian požádal Paula, zda by s ním nazpíval doprovodné hlasy na jeho sólovém projektu. Když se Lou Reizner vrátil, byl překvapen - ale s výsledkem byl velmi spokojen. Brian pak přesvědčil Paula, že by měl využít své původní rodinné jméno Gurvitz. Po počátečních pochybnostech Paul souhlasil. Takže se zrodil projekt Parrish & Gurvitz a v londýnských Island Studios začali nahrávat první desku. Album pod vedením George Martina vyšlo v roce 1971 prostřednictvím EMI. Aby album mohli předvést i naživo, začali skládat kapelu, ve které se sešli kromě nich dvou také bubeník Mike Kellie (ex-Spooky Tooth) a basista Rick Wills (ex-Cochise, později Roxy Music, Foreigner). Klávesistou byl Mickey Gallagher, který prošel Skip Bifferty a dalšími kapelami z Newcastle. Rok předtím pracoval také i lan Dury and the Blockheads. V květnu 1972 kapela hrála 2 týdny na veřejných zkouškách v baru Nickelodeon, Torontu, jako předehru před jejich, jak se později ukázalo, celkem úspěšným americkým turné v červnu. Kapela pak na koncertech hrála o něco těžší sound, než acousticko/electrický zvuk předstzavený na albu.

Po návratu do Anglie v roce 1972 tam ale deska nevyšla, neboť nebyli schopni zaplatit jiné než studiové hudebníky. Připojili se proto k Peteru Framptonovi (ex-Humble Pie), který se jich ujal již v USA. Kapela dostala název Framptons Camel a sklidila výrazný úspěch s živým albem "Frampton Comes Alive".

V roce 1973 Parrish spojil své síly s ex-členem Yes klávesistou Tony Kayem, bubeníkem Roy Dykem a Davidem Fosterem na basu v kapele nazvané Badger. Oslovil jej tehdy Roy Dyke, jeho starý přítel z dob Star Club Hamburg (Remo Four). Manažera jim dělal Brian Lane, koncertní manager Yes. Jejich debutové album "One Live Badger" vydali pod produkcí Jona Andersona a bylo zaznamenáno naživo 15. až 16. prosince 1972 v Rainbow Theatre a hned po vydání vystoupalo v žebříčku na pozici #80 a získalo ohromně dobré recenze. Album se také prodávalo dobře v USA, kde vstoupilo do žebříčku Billboard krátce po jeho vydání. Předtím, než se kapela vydala na turné po Spojených státech, Badger podnikli cestu po Evropě s Black Sabbath. Během přípravy jejich prvního turné do Spojených Států už pomalu připravovali skladby pro druhé album, ale objevily se problémy finančního rázu ze strany managementu. Navíc při skládání nového materiálu se změnila souhra mezi basou a bicími, také jednotlivé prostory pro klávesy a kytaru. Zdálo se, že nikdo jiný kromě Parrishe nepřinesl žádné skladby. Ve skupině zavládla tak i deprese při zkoušení. Krátce předtím, než mělo turné po USA začít, Parrish oznámil odchod z kapely ke konci roku 1973.


V roce 1974 Brian Parrish podepsal smlouvu s Warner Brothers (Music Publishing) jako skladatel a začal psát nové písně. Nevystupoval a nehrál s jinými muzikanty, byl netrpělivý zajistit nahrávací smlouvu. Nové písně uslyšel Chas Chandler a nabídl mu smlouvu s jeho nově vytvořeným labelem BARN Records, který patřil pod distribuci Polydor. Musel proto rozvázat smlouvu s Warner Brothers, což se podařilo, i když jednou z podmínek bylo, že některé nahrávky použije Warner Brothers na první album. Sestavil si vynikající skupina hudebníků, v níž byli Pete Wingfield a Brian Chatton sdílející klávesy, Pete van Hooke na bicí, Jerome Rimson na basu a poprvé byla použita druhá kytara Vica Lintona. Lesní rohy obsluhovali Brianův přítel Mick Eve a Howie Casey, další "tvář" z období Hamburku. Na turné se pak vydali společně s Ericem Burdonem, kterému dělali na společném turné doprovodnou kapelu, takže vystupovali jako Brian Parrish Band a pro zmatení i jako Eric Burdon Band...

Deska "Love On My Mind" konečně v roce 1976 ale s mizivou podporu od BURN nebo Polydoru a prodeje desky byly proto zklamáním. Práce na předpokládaném druhém albu se zastavily a nikdy nebylo dokončeno. Poté co Brian vydal jeden singl s Paule Gurvitzem s písní "Rock'n'Roll Man" byla smlouva mezi BURN a Brianem zrušena. Pak nějakou dobu skládal na zakázku písně pro Charlieho Crane, který byl profesionálním manažerem v A.T.V. MUSIC a využíval jeho skladby v mnoha hudebních pořadech (např. Muppet Show). Psaní znělek a demo nahrávek je po nějakém čase ale přestalo bavit a tak se opět ze smlouvy z A.T.V. vyvázal. Ani další smlouva s Chrysalis Records mu nic moc nepřinesla a tak propadal často alkoholu. V roce 1986 se rozhodl odložit svoji hudební kariéru a začal léčit své nemoci a závislost na alkoholu. Nakonec našel odvahu vypořádat se i s jeho manželskou krizi a rozvedl se.

V roce 1987 Charlie Crane vytvořil společnost s Johnem Fishlock pod názvem Crane/Fishlock Music a chtěli opět dostat Briana do studia a podepsat s ním smlouvu. Tou dobou se ale Brian začal zajímat i o jiné mimohudební aktivity. Začal pracoval na projektech pro vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a zabývat se lidskými právy. Hudebních aktivit se účastní již jen sporadicky na vystoupení s dávnými kamarády při význačných příležitostech.
Členové David Foster
(Narozen 6. září 1946, Liverpool, England)
Bass, Vocals


Působil v kapelách: The Warriors (1962-09/1967), Big Sound (1968), Anderson (1969), Accrington Stanley (1970-1972), Badger (1973)

Je britský basista, sólový zpěvák a skladatel. David Foster nyní žije na Highlands ve Skotsku.

Jeho rodina se přestěhovala do Accringtonu, Lancashire, kde pak navštvoval Accringtonské gymnázium. Ve 12 letech uslyšel rock & rollovou hudbu a okamžitě ji propadl. Už ve 14 letech byl členem jeho první kapely The Warriors. Jeho první napsanou písní byla "Don't Make Me Blue", kterou nahráli The Warriors v roce 1964. The Warriors byli různostylová kapela a největších úspěchů dosáhli ve složení David Foster (Bass, Vocals), Ian Wallace (Drums), Rod Hill (Guitars), Mike Brereton (Guitars), Jon Anderson (Vocals) a Tony Anderson (Vocals). Rozpadli se až v roce 1967 ve Frankfurtu.

Pak Foster vstoupil do kapely s názvem The Big Sound, se kterou koncertoval po Skandinávii. Po návratu do Londýna v roce 1968 zformoval kapelu Sleepy s Rodem Hillem. V roce 1969 se David spojil opět s Jonem Andersonem (ex-Warriors), který byl kiž členem Yes a složili spolu písně "Sweet Dreams" a "Yours Is No Disgrace", které se objevily na albech Yes "Time And A Word" a "The Yes Album".

V roce 1970 David vytvořil svoji další kapelu Accrington Stanley.

V roce 1972 David sestavil společně s Tonym Kayeem skupinu Badger, se kterou nahrál album "One Live Badger".

Dne 4. října 2005 mu vyšla jediná sólová nahrávka "Open Road" pod labelem Voiceprint, na které se nachází 10 skladeb připomínajících jeho působení v kapelách Yes a Badger.
Členové Roy Dyke
(Narozen 13. února 1945, Liverpool, Merseyside, England)
Drums


Působil v kapelách: Remo Four (1963-1968), Beat-Club (1965), Wonderwall (1968), Ashton, Gardner & Dyke (1969-1972) The Last Rebel (1971) a Badger (1973-1974), Bauer, Garn & Dyke.
Roy Dyke je liverpoolský hudební veterán, bubeník, známý především z jeho působení s The Remo Four, Badger a Ashton, Gardner & Dyke. Jeho kariéra začínala na počátku 60. let s Remo Four a chráněncem Briana Epsteina Tommym Quicklym, který v zpíval. Po jejím rozpadu v roce 1970 s kapelou Ashton, Gardner & Dyke natočil později hitový singl "Resurrection Shuffle" a skladbu nazvanou "Ballad of the Remo Four".

Od 80. let Dyke žije v Hamburgu, Německo, kde spolupracuje se skupinou Boogie House.

Natočil: "One & One Is One" - Medicine Head (1973)
Členové Kim Gardner
(Narozen 27. ledna 1948, Dulwich, London, Anglie,
zemřel 24. října 2001, Los Angeles, California, USA)
Bass Guitar, Double Bass, Vocals


Působil v kapelách: Thunderbirds (1964), The Birds (1964-1967), Jeff Beck Group (leden 1967), The Creation (1967-1968), Ashton, Gardner & Dyke (1969-1972) a Badger (1974).

Kim Gardner se narodil v Londýně a brzy se spojil s dospívajícími kolegy hudebníky Ronem Woodem (budoucí kytarista The Rolling Stones), Ali McKenzie, Tony Munroe a Pete McDaniels a vytvořili v Middlesexu kapelu Thunderbirds. Zkrátili si později jméno na Birds a vydali čtyři singly, včetně "Leaving Here" a "No Good Without You Baby", oba dva v roce 1965. Také se objevili v horrorovém filmu "The Deadly Bees".

Gardner a Wood opustili Birds a připojil se ke kapele The Creation, moderní populární kapele zejména v Evropě, a hlavně v Německu. V roce 1967 Gardner nahrál některé skladby s Jonem Lordem, Ronnie Woodem a Twinkem pod jménem Santa Barbara Machine Head.

Gardnerovou další skupinou byli Ashton, Gardner & Dyke s Tonym Ashtonem a Roy Dykem v roce 1968. Trio, jehož alba představovala lehký, jazz-rockový styl, skórovala trojnásobným hitem v Británii "Resurrection Shuffle" v roce 1971. Skupina rozpadla o rok později.

V roce 1974 se Gardner připojil k Badger. Se skupinou vydal jednu desku "White Lady na etiketě Epic, produkoval ji Allen Toussaint. Ještě před tím, než album vyšlo, Gardner a Lomax opustili skupinu a vytvořili White Lady, která ale dlouho nevydržela.

V polovině 80. let byl Gardner členem kapely Tea Bags Iana Wallace spolu s Jackie Lomaxem, Davidem Mansfieldem, Peterem Banksem a Grahamem Bellem.

Gardner zemřel na rakovinu dne 24. října 2001.
Členové Jackie Lomax
(Narozen 10. května 1944, Wallasey, Merseyside, United Kingdom,
zemřel 15. září 2013)
Rhythm & Acoustic Guitar, Vocals, Guitars, Piano, Bass Guitar, Percussion, Wah-wah Pedal


Působil v kapelách: Undertakers (1962-1965), Lomax Alliance (1967), Heavy Jelly (1969-1970), Badger (1974) a jako sólista.

John Richard "Jackie" Lomax byl anglický kytarista, zpěvák a skladatel, nejznámější je pro jeho vztah s George Harrisonem a Ericem Claptonem.

Lomax byl členem Dee & the Dynamites, The Undertakers, The Lomax Alliance, Heavy Jelly a Badger. Spolupracoval s Tea Bags, Georgem Harrisonem, Ericem Claptonem, Jeffem Beckem, Leonem Russellem a Nicky Hopkins.

Lomax začínal svoji kariéru na rytmickou kytaru v kapele Dee & The Dynamites z Wallasey v roce 1961. Později toho roku, bubeník Dynamites, Warren "Bugs" Pemberton a dobrý Lomaxův přítel, naskočil do konkurenční Wallaseyské kapely The Undertakers. Lomax se brzy dozvěděl o nové kapele, když jejich basista Mushy Cooper odešel a připojil se Faronovým Flamingos. V lednu 1962 Jackie Lomax proto opustil Dee & The Dynamites, aby se připojil k Merseybeat kapele The Undertakers jako basista (nástroj pro něj zcela nový) a zpěvák. Nakonec převzal úlohu sólového zpěváka, když jejich předchozí frontman Jimmy McManus ukončil za prudkých roztržek a připojil se k Renegades.

Vedle kapel Big Three a Beatles si The Undertakers rychle vybudovali přední postavení mezi liverpoolským skupinami - vlastní zvuk byl dost silný, ale oni byli také dost dobří. Absolvovali trasu Beatles prostřednictvím místních vystoupení předtím, než vyrazili do Hamburku, Německo, a zajistili si nahrávací smlouvu. Vydali čtyři singly. S formací Lomax Alliance se dokonce dostal v roce 1967 do popředí zájmu manažera The Beatles Briana Epsteina. Ten sice o rok později zemřel, i tak se kapela dostala do katalogu společnosti Apple. George Harrison se stal jeho producentem a na singlu "Sour Milk Sea" si dokonce zahrál s Ericem Claptonem, Ringo Starrem a Paulem McCartneym. Poté, co opustili společnost Apple, Lomax se připojil ke kapele s názvem Heavy Jelly a vydali singl u Head Records.

Pak se připojil k Badger, progresivní rockové skupině vytvořené bývalým ex-členem Yes, klávesistou Tonym Kayem, a obrátil ji směrem k R & B a soulové kapele, kterou využil spiše jako doprovod "svého" sólového alba. Kapela se stala nástrojem pro písně a Lomaxův zpěv, ale měla krátkou existenci, když vydala pouze jedno album "White Lady". Lomax se letmo objevil u Atlantic, aby pokračoval v jeho sólové kariéře a podepsal smlouvu s Capitol Records podepsal v roce 1975. Vydal u Capitol dvě alba "Livin' For Lovin'" a "Did You Ever Have That Feeling?" před tím než od společnosti odešel v roce 1977.

Pak už jeho kariéra pozvolna upadala. V sedmdesátých letech sice vydal desky "Home Is In My Head" a "Three", ale úspěch byl mizerný. S novým tisíciletím vydal sólové album "The Ballad Of Liverpool Slim", vystupoval ve slavném liverpoolském klubu The Cavern. Krátce pak hrál se skupinou The Tea Bags z Los Angeles. Dne 13. dubna 2012 Lomax hrál na 50. výročí založení Hamburkurského Star-Clubu v Kaiserkeller, se Star Club All-Star-Band spolu s Brianem Griffithsem (Big Three), Bobby Thompsonem (Dominoes) a Joe Faginem (Strangers) a také s The Undertakers. Těsně před smrtí stihl dokončit album, které by mělo vyjít během příštích měsíců. Dne 15. září 2013, Jackie Lomax zemřel.
Členové Paul Pilnick
(Narozen 17. března 1944, Liverpool, Merseyside, United Kingdom)
Lead Guitars


Působil v kapelách: Stealers Wheel (1972, 2008-present), Badger (1974), Big Three (1964).
Navštěvoval školu Sir Winston Churchill High School. Během 60. a 70. let se kytarista Paul Pilnick pohyboval snad v každém soundu a hudebním žánru, který se mu vyskytl v cestě. Jeho první profesionální koncert absolvoval jako člen doprovodné kapely Lee Curtise All-Stars, se kterými vystupoval od poloviny roku 1963 do začátku roku 1964. Pak přestoupil z All-Stars v červnu 1963 do Big Three, kde nahradil Paddy Chamberse na sólové kytaře. Stalo se to v době, kdy se poprvé seznámil s bubeníkem Rodem Coombesem, který byl v té době členem Luluovy doprovodné kapely s názvem Luvvers. Byl členem Big Three jen krátkou dobu v roce 1964, než se uvedl v Tony Jackson & the Vibrations v říjnu 1964.

V lednu 1965 se vrátil ke Curtisovi, kde přebral roli své vlastní náhrady Mike Cummingse během vrcholu Curtisovy popularity v Německu. Po odchodu Curtise kapelu na počátku roku 1966 pak Pilnick hrál v letech 1967-1968 v sestavě Fix. Brzy poté následoval jeho přestup do sestavy Stealers Wheel, vedle svého starého přítele Coombes na jejich prvním albu. Žádná ze sestav Stealers neměla dlouhého trvání, a tak se v roce 1973 objevil v Badger při nahrávání jejich druhé soulově orientované desky "White Lady", kde nahradil Davida Fostera.

Jeho nejviditelnější koncertní kariéru v 70. letech zaznamenal jako člen Deaf School, nekonvenční art rockové kapely, která se blýskla navdory punkové éře svým unikátním art popovým zvukem. Nahrál s ní dvě alba "2nd Honeymoon" (1976) a "2nd Honeymoon/Don't Stop the World" (1977). Také nahrál se svým kolegou ze Stealers Wheel Joe Eganem na jeho sólovém albu "Out of Nowhere" v roce 1979.

Od roku 2008 je až dosud znovu právě členem Stealers Wheel a žije ve Fort Lauderdale.

Zpět

Skupina:
Tony Kaye - Keyboards, Mellotron
Roy Dyke - Drums
Kim Gardner - Bass
Jackie Lomax - Rhythm Guitars, Vocals
Paul Pilnick - Lead Guitars
Hosté:
Barry Bailey - Slide Guitars (04-08)
Bryn Haworth - Slide Guitar (03)
Jeff Beck - Guitar Solo (06)
Carl Blouin - Baritone Saxophone, Flute
Lester Caliste - Trumpet
John Lango - Trombone
Alvin Thomas - Tenor Saxophone
Allen Toussaint - Piano (03-04), Organ (09), Congas (01-03,10)
Mercedes Davis - Backing vocals (01-03, 05-08)
Joan Harmon - Backing Vocals (01-03, 05-08)
Teresipa Henry - Backing Vocals (01-03, 05-08)
Bobby Montgomery - Backing Vocals (02-09)
Jessie Smith - backing Vocals (02-09)
White Lady
Vyšlo 1974, LP Epic EPC 80009, LP Epic KE 32831

Seznam skladeb:
01. A Dream Of You (J. "Superslim" Lomax III) (4:16)15
02. Everybody - Nobody (J. "Superslim" Lomax III) (3:23) 17
03. Listen To Me (J. "Superslim" Lomax III) (5:01) 56
04. Don't Pull The Trigger (J. "Superslim" Lomax III) (4:07) 02
05. Just The Way It Goes (J. "Superslim" Lomax III) (4:44) 45
06. White Lady (J. "Superslim" Lomax III) (4:49) 47
07. Be With You (J. "Superslim" Lomax III) (3:43) 37
08. Lord Who Give Me Life (J. "Superslim" Lomax III) (3:06) 04
09. One More Dream To Hold (J. "Superslim" Lomax III) (4:07) 01
10. The Hole Thing (J. "Superslim" Lomax III) (6:12) 09
Total Time: (43:28) 42:53

Recorded in New Orleans
Producer: Allen Toussaint
Engineered: Ken Laxton, Roberta Grace at Sea Saint Recording Studio, New Orleans
Remixing: Bob Potter at Island Studios, London
Photography: Lee Friedlander
Design: John Berg
Cover Art: David Crosland
Tohle album je nejméně podobné hudbě Yes, protože Badger se plně zaměřili na soul. Jackie Lomax je klíčovou postavou alba, on napsal všechny skladby, ale také je jemným soulovým hlasem odezpíval. Allen Toussaint nahrával album v New Orleans a dal kapele plný moderní R & B/soulový zvuk - lesní rohy, doprovodné vokály, prominentní rytmickou sekci. Na rozdíl od jednoho živého alba Badger nebo jiných anglických kapel, které se zaměřily na americký soul (Clapton nebo Traffic občas), Badger jsou lepší v rytmických částech než v sólech (nebo i sólech přes rytmy). Dyke a Gardner obvykle zahájili skladby s chytlavý rytmem ("Do not Pill Trigger"), naopak Lomax je nepřesvědčivý, když všichni hrají spolu. Pilnick se drží rytmu, a tak přichází Barry Bailey se slide kytarou stejně jako Bryn Haworth. Existuje několik přiblížení se k Allman Brothers spletenými kytarami (titulní skladba "Listen To Me" se sólem Jeffa Becka), ale celkově je album opravdu týmová práce.

Pryč je i grafika Rogera Deana, pouze na zadní straně obalu desky je malá připomínka. Fanoušci s jistotou očekávající progresivní rock, byli zklamaní a ptali se, zda je to tatáž kapela. Lomax tak svým přístupem zničil skupině jméno, když ji přinutil nahrát album "White Lady". Nepomohla mu ani účast mnoha hostí s Jeffom Beckom v čele.

Skupina:
Tony Kaye - Keyboards, Mellotron, Moog Synthesiser
Brian Parrish - Guitars, Vocals
Dave Foster - Bass, Vocals
Roy Dyke - Drums
Hosté:
One Live Badger
Vyšlo LP: červenec 1973, Atlantic K 40473,
LP Atco SD 7022
CD: 1993, Repertoire REP 4373WY
14. října 2003, Wounded Bird Records, WOU-7022

Seznam skladeb:
01. Wheel of Fortune (Badger /Bennie Benjamin /George David Weiss) (7:50)52
02. Fountain (Badger) (7:22)24
03. Wind of Change (Badger / Tony Kaye) (7:15)13
04. The River (Badger) (6:50)52
05. The Preacher (Parrish) (3:59)
06. On the Way Home (Badger / Neil Young) (7:39)40
Total Time (58:27)

Recorded in December 15, 1972 & December 16, 1972
Producer: Jon Anderson, Geoffrey Haslam
Producer: Jon Anderson
Engineer, Producer: Geoffrey Haslam
Engineer: Martin Rushent
Mastering: Yoshiro Kuzumaki
Photography: Martin Dean
Cover Design: Roger Dean
Debutová deska Badger "One Live Badger" z roku 1973 byla nahrána naživo v The Rainbow Theatre v prosinci 1972 a patří mezi skvělé heavy progressive živé nahrávky 70. let minulého století.

Skupina:
Roy Dyke - Drums
Kim Gardner - Bass
Tony Kaye - Keyboards
Jackie Lomax - Vocals, Rhythm Guitars
Paul Pilnick - Lead Guitars
White Lady
SP, Vyšel 1974, Promo Epic S EPC 2326

Seznam skladeb:
01. White Lady (3:19) (edit)
02. Don't Pull The Trigger (4:02)
Total time: (7:21)



Zpět

Kapela z přebalu jejich první desky.








Badger v sestavě pro druhou desku.

Zpět

Zdroje:

http://pearlsofrock.republika.pl/badger.html
http://www.rockboar.com/bands/255/Psychedelic-Rock/Badger
http://www.highlandmotorcyclehols.com/badgr.htm
http://www.jackielomax.com/home.html
http://www.mtv.com/artists/jackie-lomax/biography/
http://www.brian-parrish.net/press.htm

ProgressRock Nahoru
Made by 
©  23.8.2015 
Menu
mbrezny@centrum.cz© 
...a vzkaz autorovi!©