The Aristocrats
Biografie Členové Diskografie Fotogalerie Odkazy

Zpět

The Aristocrats je především instrumentální rocková a fusion kapela. Tvoří ji tři světoví hudebníci (v této souvislosti se o nich hovoří jako o "superskupině"), kterými jsou kytarista Guthrie Govan (Steven Wilson, Asie, GPS), basista Bryan Beller (Joe Satriani Band, EPHEL DUATH, James LaBrie, Dethklok) a bubeník Marco Minnemann (Steven Wilson, Joe Satriani).

Guthrie Govan je jedním najtalentovanějších světových kytaristů a jeho sólové album "Erotic Cakes" (2006) se stalo hned po vydaní klasikou. Spolupracoval se skupinou Asia, se kterou nahrál alba "Aura" (2001) a "Silent Nation" (2004). Po odchodě z ní založil spolu s dalšími hudebníky projekt GPS a v roce 2006 vydali album "Window To The Soul". Významná je také jeho účast v doprovodné kapele Stevena Wilsona, u nejž se také podílel na nahrávaní jeho sólovky "The Raven That Refused To Sing (And Other Stories)".

Bryan Beller je vyhledávaný studiový i koncertní baskytarista, který spolupracoval s interprety jako Joe Satriani, Steve Vai, Mike Keneally nebo na sólových deskách Jamese LaBrie. Vydal instruktážní DVD a doposud dvě studiová alba, z nichř např. "Thanks In Advance" (2008) je v rámci jazz-rocku a fusion stylu velmi zajímavé.

Bubeník Marco Minnemann patří medzi bubeníckou elitu a je považován za mimořádně inovatívního a kreativního hráče. Doprovází na koncertech nebo na albech různé umělce, např. Adriana Bellewa, Stevena Wilsona, Joe Satrianiho, Jordana Rudesse z Dream Theater. Má na svém kontě množství svých vlastních sólových nahrávek. Dokonce byl vybrán v roce 2010 jako účastník na konkurs nového bubeníka pro Dream Theater.

The Aristocrats vznikli během jedné speciální koncertní show, když chemie pořádně zabrala a tento jednorazový projekt se nakonec přetransformoval na fungující kapelu. Na vznik uskupení, které lze dnes považovat za hlavní či domovskou Guthrieho kapelu, se dá nahlížet podobně bizarně, jako byly vlastní začátky Govanovy kariéry profesionálního kytaristy.

Nápad dát dohromady sestavu instrumentálního "power tria" nevyšel ani od Govana, ani od baskytaristy Bryana Bellera nebo bubeníka Marco Minnemanna. Dohromady se dali pro jednorázové vystoupení na americkém veletrhu Winter NAMM show v Anaheimu, CA v lednu 2011. Guthrie Govan byl tehdy dokonce pouhým náhradníkem povolaným na poslední chvíli, náhradníkem za kytaristu Grega Howea, kterého měli Minnemann a Beller původně dohodnutého. Reakce publika byla ohromující a kapela se v podstatě zrodila prakticky přímo na koncetrním pódiu. Všem třem se dohromady hrálo více než dobře, a zdá se, že si porozuměli i po lidské stránce - zkrátka to mezi nimi tak nějak zajiskřilo. "Ta chemie byla skvělá. Hned, jak jsme dohráli, jsme si řekli - tohle funguje, měli bychom to nahrát," popisuje Govan. A tak vznikla kapela, které se dnes říká "Cream 21. století". "Beru toto označení s rezervou, kdokoliv, kdo má Cream rád, by to mohl okamžitě odmítnout a nás si znelíbit. Ale jedno se mi na Cream vždy líbilo, byla to opravdová kapela," váhá Guthrie. "Co skutečně nemám rád, je když všechno, co je zajímavé, obstarává jen kytarista a bicí s basou zůstávají na pozadí, aby zajistily základní jednoduchý rytmus a základní noty. To mě nudí. Živá muzika by měla být o interakci mezi lidmi v kapele."

O tři měsíce později se skupina svolala sama, aby se tak vyhla obvyklému dálkovému způsobu sdílení souborů, aby upřednostnili skutečnou chemii živé kapely při nahrávání alba. Samotné nahrávání proběhlo v 8 dnech !!! Nedlouho poté se na piltech prodejen 13. září 2011 objevilo první debutové album nazvané prostě "The Aristocrats" a bylo v celku vydařeným dílkem, na němž se všichni tři podíleli každý třemi skladbami. Naleznete na něm vše, co je možné si od této trojice představit - Guthrieho i Bellerovu skvělou hru, která balancuje mezi progresivními až šílenými pasážemi a klasickými rockovými melodiemi, Minnemannovi nápadité rytmy, aranže občas uhlazené, občas záměrně drze přeskakující z jedné polohy do jiné, a to vše zaobalené do zvuku, který dává znát, že posloucháte mistry svých nástrojů. Vše přitom působí naprosto uvolněně, skladby ctí principy power tria, nejsou přeplácané vrstvenými nástroji, dýchají a dávají jednotlivým členům prostor vyřádit se a improvizovat. Není divu, že si tento svěží projekt získal řadu příznivců, kteří se rekrutují z různých stylů a generací - už díky rozpětí hudebních žánrů, ve kterých jednotliví hráči zanechali své nesmazatelné stopy.

Po první studiové nahrávce následovalo úspěšné 18 měsíční turné po obou pobřežích Spojených států, na středozápadě či středojihu, po východní Kanadě, Velké Británii, Francii, Španělsku, Švédsku, Itálii, Německu, Polsku, Chorvatsku, Turecku, Řecku, Izraeli, Koreji a Japonsku. Živouci energii kapely a celému světu předvedenou chemii zachytil pořízený živý záznam z turné, který vyšel v podobě 2CD a DVD s názvem "Boing, We'll Do It Live!" (The Aristocrats At Alvas Showroom)(2012). Pro ty, kdo neměli možnost spatřit je na vlastní oči, je to vlastně ideální příležitost shlédnout skutečný důkaz toho, jak dobře to mezi těmito muzikanty funguje. Jejich interakce je téměř telepatická. "S Aristocraty, ačkoliv se snažíme držet se určitých komponovaných pasáží v každé skladbě, je velký prostor pro improvizaci a pro to, abychom song hráli každou noc jinak. Hrajeme rockové skladby, ale jakoby s jazzovým přístupem, a pokoušíme se užít si co nejvíc legrace," popisuje Guthrie. Zároveň je to vlastně první oficiální videozáznam, na kterém je možné vychutnat si Guthrieho umění v plné parádě. "V power triu má člověk skvělou svobodu být sám sebou. Zároveň je to ale výzva, když se jen dva lidé snaží, aby to znělo harmonicky tak plně, jak to jen jde."

Mezi působením s The Aristocrats si Guthrie Govan stihl odskočit, aby natočil sólovou kytaru v rámci posledního sólového projektu Stevena Wilsona, hlavního mozku Porcupine Tree, s názvem "The Raven That Refused To Sing (And Other Stories)", s nímž pak odjel (společně i s marco Minnemannem) také turné. Sám říká, že to pro něj bylo užitečné v tom, že kvůli velkému množství nástrojů musel začít kytaře přemýšlet jinak a hledat i v rámci frekvenčního spektra ten správný prostor, kde by v celkovém mixu dobře doplňovala celek.

Díky úspěšnému startu kapely, navíc když trojici hudebníků Govana, Bellera a Minnemenna tahle práce opravdu chytla, se vrhli společně do natáčení druhého alba. Znamená to důležitý krok vpřed hlavně v tom, že zatímco u prvního alba se ještě vzájemně ani neznali a snažili se jen zachytit určitou energii, která mezi nimi vznikla, tentokrát už se ničeho nebáli a i z hlediska stylistického rozpětí si tak věřili mnohem více. "Byli jsme si jistí, že naše hudba bude vždy identifikovatelná s námi, bez ohledu na to, do jakých extrémů zajdeme - jen tím, jaká je mezi námi chemie a interakce při společném hraní. Nová hudba je tak ještě obtížněji kategorizovatelná, ale ne že bychom kvůli tomu nespali," popisuje současný stav kapely kytarista. Tentokrát se album natáčelo v Sound Emporium, Nashville, Tennessee, a vše proběhlo během šesti dnů od 15. do 21. ledna 2013. Album pod názvem "Culture Clash" vyšlo 16. července 2013 pod labelem BOING! Music. Název alba je narážka na mnoho národnostmní složení kapely stejně jako stejně mazaný odkaz na scénu z filmu bratří Coenů "A Serious Man". Album debutovalo v Billboard Contemporary Jazz Chart na pozici #8, třebaže zařazení do této rubriky se bralo s velkou rezerevou. Druhý studiový počin je opět naplněn expresivní fusion hudbou a skupina pokročila v aranžérské i skladatelské rovině. Druhé album potvrzuje nastavený směr hlavně v tom, že se kapela nesnaží vtěsnat do vyjetých kolejí nějakého konkrétního stylu. Už samotný název evokuje naprosto svobodné propojování nejrůznějších směrů, vlivů, žánrů nebo kulturních paradigmat, které jsou jednotlivým členům kapely blízké - a čiší z ní naprostá neochota nechat se jakkoliv omezovat. "Náš zvuk vychází z toho, jak hrajeme, když hrajeme společně," poukazuje Guthrie. "Proto jsme chtěli být trochu odvážnější a šílenější, pokud jde o skládání a záběr nového alba. Extrémní pasáže jsme chtěli udělat ještě extrémnějšími, takže divoké party jsou ještě divočejší a ty pěkné zase pěknější." Co se týká nahrávání ve studiu, je zajímavé, že i tady je pro kapelu důležitý vzájemný kontakt. "Tentokrát jsme našli lepší řešení, jak si ve studiu všechno nastavit tak, abychom dosáhli dobré izolace a zároveň si udrželi oční kontakt. Nejlépe totiž fungujeme, když jeden na druhého vidíme tak jasně, jako jeden druhého slyšíme," popisuje Govan.

Přitom se zdá, že si Govan, Beller a Minneman rozumějí ještě v jednom: Smysl pro humor. Příjemný, přirozený a nenásilný. Odráží se nejen v jejich vystupování třeba při hraní naživo, ale prolíná se i společně produkovanou hudbou The Aristocrats, ze které tak na člověka sálá vstřícnost, „pohodička“ a nadhled. "Nikdy jsem si nemyslel, že by hraní mělo být nějak vážné - hej, mrkejte, co umím, a třeste se. Je to možnost vyjádřit cokoliv, co chcete sdílet." A humor lze vidět i na přebalech jejich desek.
Ještě v témže roce se kapela vydala na turné, nejdřívě absolvovala jejich první turné v Severní Americe v roce 2013 a pak v Evropě, Jižní Americe a Asii v roce 2014. Po vystoupeních skupina sestavila záznam ze šesti různých míst pro jejich nadcházející druhé živé album "Culture Clash Live!", které se objevilo na CD i DVD dne 20. ledna 2015. Ve stejný den se kapela vydala svůj "oficiální" bootleg z turné, limitovanou edici 2CD setu s názvem "Secret Show: Live in Osaka". Prvních tisíc kousků této limitované edice bylo s vlastnoručními podpisy členů. V roce 2014 se kapela The Aristocrats představila i v České Republice, když vystoupila dne 17. března 2014 v Olomouci na pódiu v Jazz Tibet Club. Recenzi koncertu si můžete pročíst třeba zde. "Proč jsme tady nikdy předtím nehráli?", ptal se baskytarista Bryan Beller v jedné z pauz mezi skladbami, kdy olomoucký klub opětovně velice vřele aplaudoval. Na to mu sice nikdo nedokázal odpovědět, ale důležité je, že se trio pojmenované The Aristocrats na území ČR zjevilo. Více již ale v recenzi.

Během lednového turné v roce 2015 kapela debutovala nový materiál i pro své třetí studiové album "Tres Caballeros". Album bylo nahráno v únoru a vyšlo 23. června 2015. Po dvou poměrně surových albech tria, se kytarista Guthrie Govan, baskytarista Bryan Beller a bubeník Marco Minnemann zabydleli v legendárním Sunset Sound studiích v Hollywoodu, CA (své desky tam nahrávali Led Zeppelin, The Rolling Stones či Van Halen), kde vyprodukovali devět nových (jak jinak ?) kompozic větší zvukové hloubky a šíře, než kdy předtím, s unikátními aranžemi a svěžím vrstvením rozšiřující nadpřirozenou schopnost kapely improvizovat jak individuálně, tak jako skupina na nejvyšší možné úrovni. Ale není se řeho bát - to vše je zmírněno neochvějným odmítnutím brát se příliš vážně, proto jsou The Aristocrats jsou stále povícero zábava, než fusion kapela v pravém slova smyslu.

"Hodně jsme se naučili od začátku této kapely - čtyři roky, tři studiová alba, dvě živé DVD a něco okolo miliardy not předtím! A myslím si, že naše poslední nabídka to odráží ve všech možných způsobech," říká kytarista Guthrie Govan. "Rozhodnutí na koncertní otestování našeho nového materiálu před živým publikem ještě před zahájením procesu nahrávání; volba nahrávat ve studiu, která měla nějaké důkladně inspirující rock'n'rollové "mojo"; naše náhlé vnuknutí, abychom se více odvážili a experimentovali s overdubs spíše, než pociťovat nějaký tlak, abychom nahrávali výhradně v přísném "trio" formátu... to vše mělo nějaký pozitivní vliv na způsob, jakým nová nahrávka vyšla. Navíc si myslím, že materiál na tomto albu obsahuje některé z nejzajímavějších věcí, které jsme kdy složili, takže... tady je naděje, že našim ušlechtilým posluchačům se bude líbit hotový výrobek, stejně jako nám!"

Na podporu alba se kapela opět vydala na turné v Severní Americe během léta 2015 a v Evropě se pohybovala od listopadu 2015 až do února 2016. Kapelu na turné podporovali kolegové z rock / fusion tria Travis Larson Band. Českou Rebubliku sice kapela tentokrát vynechala, ale na Slovensku udělala dvě zastávky. Turné mělo 8-týdenní stáž v celé Severní Americe, po němž následovala zimní evropská část. Turné je plánováno i pro Asii, Austrálii a Jižní Ameriku v roce 2016. Koncertování si tak kapela natáhla na celý rok 2016, někdy i společně se zastávkami na turné G3 Joe Satrianiho.

Hudební produkce The Aristocrats zahrnuje prvky jazz-rocku 70. let minulého století, které v té době reprezentovaly kapely Return To Forever nebo Mahavishnu Orchestra. Rovněž lze u nich objevit nepřehlédnutelný vliv progresívního rocku po vzoru kapel King Crimson, UK, Franka Zappy nebo hudby kytarových hrdinů typu Joea Satrianiho a Steve Vaie.

Zpět
Členové:
Guthrie Govan - Guitars
Bryan Beller - Bass
Marco Minnemann - Drums

Členové

(Narozen 27. prosince 1971, Chelmsford, Essex, Anglie)
Guitars

   
Je anglický kytarista a skladatel, který je znám ze spolupráce nebo členství se skupinami The Aristokrats, Asia (2001-2006), Asia Featuring John Payne (2007-2009), GPS, The Young Punx a The Fellowship, stejně jako pro jeho první sólovou nahrávku "Erotic Cakes" a nedávnou spolupráci se Stevenem Wilsonem. Je znám i jako kytarový instruktor ze spolupráce s britským magazínem Guitar Techniques, Guildfordskou Akademii soudobé hudby (Guildford's Academy of Contemporary Music), Lick Library a předtím Brighton Institute of Modern Music. Je také vítězem ocenění magazínu Guitarist "Kytarista roku" (Guitarist of the Year) z roku 1993.

Guthrie Govan pochází z Chelmsfordu v Essexu, Anglie. Na kytaru začal hrát z podnětu svého otce už ve věku neuvěřitelných tří let. Sotva jej otec naučil hrát pět akordů, začal do svého syna "hustit" své desky, a to pěkně systematicky. Začal padesátými léty a rock'n'rollem u jmen Elvis Presley, Little Richard, Jerry Lee Lewis a dalšími. Pak přišla na řadu šedesátá léta, z nichž mladého Guthrie nejvíce ovlivnili The Beatles, Cream a Jimi Hendrix, ale dostalo se i na takové chuťovky jako Frank Zappa, AC/DC a další. Govan později uvádí i mnoho dalších vlivů, včetně Zala Cleminsona z Alex Harvey Bandu, kterého považuje za takového svého Jimmyho Page. S trochou nadhledu se dá říci, že už odmala se setkával s hudbou tak často a přirozeně, jako když se dítě učí mluvit. To samozřejmě přineslo první větší výsledek, když ve věku devíti let hrál se svým bratrem Sethem v programu Thames Television v pořadu Ace Reports.

Během docházky na základní školu sice hrával s řadou tamních souborů, v nichž byli i starší spolužáci, ale nikdy se nestal řádným členem některého z těchto sdružení. Spíše byl brán jako ten, kdo dokáže zahrát úplně všechno a deklasovat tak známé kytarové hvězdy. Z té doby si uschovává kytaru Gibson SG, kterou hlídá jako oko v hlavě a ze strachu, aby mu ji někdo neodcizil, nebere ji ani na vystoupení.

"Jednu věc jsem si uvědomil už docela brzy: Hudba je všude kolem vás," říká Govan. "Nemusíte se učit jen kytarová sóla z oblíbených nahrávek, můžete se učit třeba znělky z televizních reklam, hudbu, kterou pouští ve stánku na zmrzlinu. Vždy jsem se snažil být otevřený ke všem hlukům, které jsem slyšel kolem sebe." Jediné formální hudební vzdělání tak získal při krátkém studiu houslí.

Až během střední školy se seznámil s proudem zvaným "shred" a dostal se i k nahrávkám virtuózních elektrických kytaristů té doby - ačkoliv do té chvíle ani nevěděl, co je to Floyd Rose, dodnes je například velkým obdivovatelem mnohými zatracovaného Yngwieho Malmsteena. Líbil se mu Steve Vai i Metallica.

Po ukončení střední školy nastoupil na University of Oxford studovat anglický jazyk, ale po roce ze studií zběhl, aby se mohl naplno věnovat hudbě. Govan říkal, že byl tenkrát rozpolcený mezi tím stát se intelektuálem nebo hudebníkem, ale rozhodl se soustředit právě na to druhé. Ke zvratu došlo v roce 1991, když Govan poslal demo Miku Varneymu, který psal sloupek pro americký časopis Guitar Player, kde představoval typicky virtuózní neoklasické kytaristy a jejich nahrávky pak vydával ve svém labelu Shrapnel Records. Govan byl následně příjemně překvapen, když mu Varney okamžitě nabídl smlouvu, což bylo pro mladého kytaristu nesmírně povzbuzující. Govan ale odmítl, a to z důvodů, že si potřeboval tímto aktem potvrdit skutečnost, že má na to, aby se věnoval kytaře. Zároveň to leccos napovídá o osobnosti Guthrieho Govana. Později k tomu Govan řekl: "Můžu zcela poctivě říct, že toto schválení známkou 'Varney' bylo jedním z hlavních faktorů v mém rozhodnutí zříci se vysokoškolského titulu z anglické literatury a namísto toho se pokusit stát profesionálním muzikantem." Faktem ale bylo, že jméno tohoto instrumentalisty zůstávalo i pro řadu lidí, kteří se o progresivní či instrumentální kytarový rock zajímali, zcela neznámým. Svou profesionální kariéru v oboru kytary přesto mladý Guthrie začal oproti řadě jiných uznávaných instrumentalistů poněkud netypicky - namísto toho, aby se proslavil jako "sideman" vedle slavných jmen nebo se "nechal" takříkajíc někým objevit jako mladý talent a začal chrlit nahrávky pod vlastním jménem, vydal se cestou poněkud pragmatičtější. Své instrumentální dovednosti využil k tomu, že začal přispívat do anglického kytarového časopisu Guitar Techniques. Nebylo by na tom vlastně nic divného. Ovšem Guthrie se stal díky svému umění v komunitě kolem časopisu doslova proslulým, a to už od svého prvního příspěvku mapujícího originální techniku legendy jménem Shawn Lane. Psal se rok 1994.

V roce 1993 zvítězil v anketě "Kytarista roku" časopisu Guitarist díky skladbě "Wonderful Slippery Thing", která se později ve stejné verzi objevila i na jeho sólové desce. Demo skladbu představil společně s několika dalšími účastníky v živém finále, které pak vyhrál. Govan tak přišel na myšlenku psát o hudbě profesionálně, když představil technicky nejobtížnější kousek a její přepis od Shawn Lane uvedl v časopisu Guitar Techniques. Toto vítězství mu mj. přineslo i nabídky na přispívání do hudebních a kytarových periodik a mohl tak zanechat práce v rychlém občerstvení. Navíc dostal nabídku i od vzdělávacích institucí, takže ve druhé polovině devadesátých let pořádal semináře jako instruktor a lektor po celém světě v řadě hudebních institucí včetně Guitar Institute, Thames Valley University či Academy of Contemporary Music (v současné době působí na Brighton Institute of Modern Music). Už během těchto let prokázal skvělé osvojení si nejrůznějších kytarových stylů, ale i svůj osobitý a originální přístup i techniku, a schopnost naprosto plynule přecházet mezi různými styly a technikami. Právě v této době si udělal své jméno nejen kvůli technice hry, ale i z hlediska široké flexibilty a schopnosti učit napříč styly. To vše je vidět i v jeho dvou publikacích, které vydal, "Creative Guitar Vol. 1: Cutting Edge Techniques" a "Creative Guitar Vol. 2: Advanced Techniques". Dnes ale postupně tyto aktivity minimalizuje, do časopisu už nepřispívá, a jak říká, splácí svůj dluh skutečnému hraní, skládání a odkrývání toho, co v něm doopravdy je.

Zůstat ovšem pouze u výuky či teorie a ztratit tak kontakt s reálným prostředím hudby se vyučujícím obvykle nevyplácí. Jako na zavolanou proto přišla v roce 2001 nabídka na angažmá do kapely Asia. V době svého nástupu prvními dvěma alby "Asia" a "Alpha" byla kapela považována za jedno ze tří dobových vyvrcholení pomp rocku. Když se podíváte na její složení, tak šlo o nefalšovanou superskupinu té doby. Časté personální změny ale tuto kapelu spolehlivě zničily. Govan nastoupil právě v době, kdy se Downes spolu s Johnem Paynem snažili sestavu kapely stabilizovat. V podstatě se jim to povedlo, protože už jenom z hlediska kytaristů Govan přerušil na delší dobu (2001-2006) velmi rychlé střídání na tomto postu, a s tím spojené i kontraproduktivní změny. Objevil se na albech "Aura" (2001) a "Silent Nation" (2004) a zahrál si na turné k těmto deskám.

Nástupem Govana se Asia vrátila i do anket (i když pouze ve Velké Británii), ale roku 2006 se Downes rozhodl obnovit původní a nejslavnější sestavu, takže Govan spolu s Paynem pokračovali dál v jakémsi vzdoroprojektu Asia Featuring John Payne. Spolu s nimi tam na bicí hrál Jay Schellen a klávesista Erik Norlander. Nešlo o žádný zvláštní úspěch, přesto zde Govan vydržel v podstatě až do roku 2009, ale v této době měl už řadu dalších aktivit.

S některými členy tehdejší Asie dokonce dohromady vytvořil projekt GPS. Zezačátku to vypadalo dobře jako postsestava této skupiny, když ji založil Govan spolu s Paynem a Schellenem pod názvem GPS. Poté, co se k nim přidal klávesista Ryo Okumoto a kapela vydala v roce 2006 album "Window To The Soul". O žádný velký průlom se ale také nejednalo. Totéž lze prohlásit o debutovém albu "Your Music Is Killing Me" britského electronic dance music seskupení Young Punx, které pouze potvrdilo jeho široký záběr a otevřenost vůči elektronice. Govan si zahrál také naživo pro Dizzee Rascala, včetně vystoupení na Later With Jools Holland.

S lidmi kolem Asie aktivně hrával zhruba do roku 2009 a v roce 2012 si pak zahrál na albu "The Mystic Technocracy - Season 1: The Age Of Ignorance" progresivně metalového projektu Docker's Guild, kde se na postu zpěváka také objevil John Payne. Tento projekt poskládal dohromady klávesista Douglas R. Docker, který ke spolupráci přizval docela solidní sestavu, u bicích Gregg Bissonette, basista Tony Franklin, na kytaru jinak také Jeff Watson a u zpěvu dále Goran Edman (Malmsteen, Brazen Abbot atd.), Tony Mills (TNT a další) či Amanda Somerville.

V srpnu 2006 ale především vyšlo jeho první sólové album "Erotic Cakes" pod hlavičkou Cornford Records. Jako nedadále zjevení rozbouřilo stojaté vody instrumentálního kytarového rocku a dodnes sklízí velmi dobré recenze a ohlasy. V žánru v té době naprosto nepopulárním a zatracovaném, jak jen může hudební žánr být, způsobil Guthrie Govan pěkný poprask. Zvěsti o albu "Erotic Cakes" se šířily postupně, pomalu si nacházelo nové a nové posluchače a především naprosto nadšené odezvy. Na desce se podílel jako baskytarista jeho bratr Seth Govan a bubeník Pete Riley. Objevili se tu i velezajímaví hosté - Richie Kotzen ve skladbě "Ner Ner" a Ron "Bumblefoot" Thal (dnes Guns’n’Roses) v "Rhode Island Shred". Už samotný název "Erotic Cakes", který odkazuje na seriál Simpsonovi, kde se tak v jednom z dílů jmenoval stánek s koláčky, přitom napovídá, že pro Guthrieho Govana je typické, že k hudbě přistupuje naprosto profesionálně, ale zároveň s pro něj typickým, tak trochu anglickým humorem. Po vydání alba bylo ze skladu vydavatelství ukradeno několik tisíc kopií, které nikdy nebyly nahrazeny a album se stalo také jedním z nejvíce nelegálně stahovaných nahrávek. Toto album shrnuje všechno dosavadní kytarové snažení Guthrieho Govana, který sám prohlásil, že některé skladby byly staré i 20 let. Chtěl se jich zkrátka "zbavit", aby se mohl pohnout dál. "Erotic Cakes" si však svou kombinací skvělých melodií, feelingu, výborného tónu, ale i "vymakanou" technikou, Guthriemu v každém případě zajistily v kytarové komunitě skutečný věhlas. Na albu se prolíná řada vlivů a stylů, do rocku a blues prosakuje tu a tam trocha jazzu, fusion, funky, country a svým zvukem je naprosto nadčasové. Navíc s tím, jak se rozjížděl fenomén Youtube.com a množily se weby s instruktážními videi, začaly se objevovat studiové video shoty, na nichž Guthrie prezentoval například styly známých kytaristů či sólové skladby. Dnes se má všeobecně za to, že Guthrie Govan patří k nejlepším příkladům těch, které proslavil právě Youtube. A je to zřejmě také pravda. Je ovšem jedním dechem nutné dotat, že není možné opomíjet léta skutečné muzikantské "dřiny", kterou si Guthrie poctivě, ale také s radostí odpracoval.

Bez zajímavosti není ani to, že se sestavou, s níž hrávali materiál z alba naživo, a kterou nazýval The Erotic Cakes, dali spolu se saxofonistou Zakem Barrettem také dohromady jazz-fusion kapelu pojmenovanou The Fellowship, s níž hrávali po několik let pravidelně každý čtvrtek v klubu Bassment v Chelmsford v Essexu.

A pak došlo k onomu jednorázovému vystoupení na americkém veletrhu Winter NAMM show v Anaheimu, CA v lednu 2011, které dalo podnět ke vzniku kapely The Aristocrats s níž už natočil tři studiová alba a vydal dvě živé nahrávky.

Budoucnost je pro Guthrieho otevřená kniha. Jisté je jedno - po letech instruktáže, výuky a zápisů práce jiných do not se chce nyní, když má konečně možnost a uživí se tím, věnovat skutečnému hraní, skládání, kapelám. Na časté otázky, zda bude nové sólové album, reaguje vesměs neurčitě - časem určitě ano, rád by, to jistě, ale ani se nepokouší dávat nějaké nereálné termíny. Bere věci tak, jak přicházejí, a nedokáže odmítnout zajímavou nabídku ke spolupráci, která dá možnost zahrát si se zajímavými lidmi v zajímavých projektech. A především, hraní s The Aristocrats si opravdu užívá a baví jej to.

V novém desetiletí nového tisíciletí (tedy po roce 2010) Govan ještě více zintenzivněl svou činnost. Spojil své síly s projektem Docker’s Guild, z něhož vzešlo kritiky ceněné album The Mystic Technocracy - Season 1: The Age of Ignorance. Vedle Govana a Johna Payna z Asia bychom zde našli i řadu hvězdných hostů, mezi nimiž byl například Gregg Bissonette (drums), Tony Franklin (bass) a další.

Roku 2013 se Govan a Minnemann také spojili se Stevenem Wilsonem, kytaristou, producentem a zakladatelem progresivní kapely Porcupine Tree a vzniklo album "The Raven That Refused To Sing (And Other Stories)", které vyhrálo kategorii "Album roku" ankety Progressive Music, v Německu vystoupalo na 3. pozici, v Anglii se dostalo do Top 30. Není divu. Skladby jsou ovlivněny jak art rockem 70. a 80. let, tak i progresivními kapelami dalších desetiletí, včetně řady fusion projektů. Na realizaci vedle obou protagonistů a bubeníka Minnemanna podíleli např. Nick Beggs (bass), který spolupracoval třeba se Stevem Hackettem, dále klávesista Adam Holtzman, který spolupracoval s Rayem Manzarekem, Milesem Davisem či Lennym Whitem, také i saxofonista Theo Travis, který natáčel kupříkladu se Soft Machine či kapelou Gong.

Jak to tak tedy vypadá, cesta se Govanovi vine stále vzhůru a vzhůru a uvidíme, kam až se se svým hudebním uměním dostane a čím ještě hudební svět překvapí.

Diskografie:
1) Guthrie Govan + Asia (včetně side vzdoro-projektu Asia Featuring John Payne)
2001 Aura (Recognition)
2003 America: Live in the USA
2004 Silent Nation (Inside Out Music)
2007 Extended Versions (Asia Featuring John Payne, live, Sony, BMG)
2008 Scandinavia (Asia Featuring John Payne, live, BMG)
2) Sólová tvorba
2006 Erotic Cakes (Cornford Records)
3) Guthrie Govan + GPS
2006 Window to the Soul
4) Guthrie Govan + Young Punx
2007 Your Music Is Killing Me
5) Guthrie Govan + Aristocrats
2011 The Aristocrats (Boing!)
2012 Boing We’ll Do It Live! (Boing!)
2013 Culture Clash (Boing!)
2015 Secret Show: Live In Osaka
2015 Culture Clash Live! (Boing!)
2015 Tres Caballeros (Boing!)
6) Guthrie Govan + Docker’s Guild
The Mystic Technocracy - Season 1: The Age of Ignorance (2012, Lion Music)
7) Guthrie Govan + Steve Wilson
The Raven That Refused to Sing (And Other Stories) (2013)
8) Spolupráce, hostování, účasti na projektech
8.1 Výrazné záležitosti
- na tematicky a tribute zaměřeném projektu Jason Becker’s Not Dead Yet! (Live in Harlem) (2012)
- s Leem Ritenourem: 6 String Theory (2010) ve skladbě Fives
- s Johnem Paynem: Different Worlds (2008), Military Men (2009),
8.2 Další záležitosti
Spolupráce s Periphery, Daniel Desnoyers, Dizzie Rascall, Marco Minnemann, Richard Hallebeek, Mattias Eklundh, mimochodem se podílel i na realizaci soundtracku vynikajícího filmu Velký Gatsby.

Členové
(Narozen 6. května 1971, Charlottesville, VA)
Bass


Je americký basový kytarista a skladatel.

Ještě jako dítě si zamiloval hudbu Led Zeppelin, Pink Floyd a Metallica nebo také Yes. To byly jeho první velké vzory, takže od 13 či 14 máiluje metal a jeho první láskou byli Led Zeppelin. V roce 1992 vystudoval Magna Cum Laude na Berklee College Of Music. Po 13 letech strávených v Los Angeles se přestěhoval do Nashville, kde nyní žije se svoji manželkou Kirou Small.

Hrál na basu ve skupině Z Dweezila a Ahmeta Zappy až do roku 1996 (vydal s nimi dvě alba), také ve skupině zformované kytaristou Franka Zappy Mike Keneallym vydal desku pod názvem "Beer For Dolphins" a s jeho skupinou Mike Keneally Band absolvoval také několik turné. Nahrával studiové skladby se Steve Vaiem na "Where The Wild Things Are", koncertoval s formací MC5 s Wayne Kramerem, spolupracoval s autorkou a zpěvačkou Janet Robin (Lindsey Buckingham), pracoval jako konsultant v R&D Fender's line of Deluxe basess (za použití elektroniky), pracoval jako Artist Relations Director, Export Manager a Product Development Manager pro SWR Sound Corporation, uváděl semináře pro SWR Sound Corporation a Taylor Guitars po celé Americe, psal autorizované sloupky pro Bass Player Magazine (1999-2003), napsal 620 stránkový coming-of-age manuál, psával politické sloupky pro website noneforyoudear.com, napsal 40 pokračování webového journalu nazvaného "The Life Of Bryan", k tomu stihl nahrát dvě alba MullMuzzler s Jamesem LaBrie, jedno pak ještě v roce 2005, vyvíjel (a ještě vyvíjí) s Mike Lullem Custom basové kytary, D'Addario Prism struny, Taylor Guitars a SWR zesilovače... a "příležitostně se směje."

Beller jako skladatel spolupracoval na textech s Justinem Chancellor (Tool), Christianem McBride, Alex Webster (Cannibal Corpse) a Chrisem Wolstenholme (Muse).

Vydal také několik sólových alb, mj. "View" (podzim 2003) na vlastním labelu Onion Boy Records a "Thanks In Advance" (2008). Koncertoval také se svoji skupinou The Bryan Beller Band. Bellerovo první živé album "Wednesday Night Live" je dokumentem turné z roku 2010 z představení z Baked Potato v Los Angeles a vyšlo v roce 2011 na CD a DVD. V poslední době je aktvním členem skupin Dethklok s nimiž pracoval na představení "Adult Swim’s Metalocalypse" a skupiny The Aristocrats (spolu s Guthrie Govanem na kytaru a Marco Minnemannem u bicích), kterým nedávno vyšlo debutové album v roce 2011. V roce 2011 mu vyšlo druhé živé album, kde vystupuje svoji manželkou Kirou, pod názvem "Live at The White House". Počátkem roku 2012 vydal své první instruktážní DVD "Mastering Tone And Versatility" u Alfred Publishing.
Členové

(Narozen 24. prosince 1970, Hanover, Německo)
Drums, Percussion


Německý bubeník Marco Minnemann se narodil v roce 1970. Nyní žije v San Diego, California. Začínal již v 6 letech hrát na varhany, na bicí pak začal hrát v sedmi letech a ke kytaře se dostal v 11 letech. Ve třinácti vyrazil na první turné jako profesionální bubeník. Slávu si vydobyl ve věku 19 let, když Marcova pověst jako mimořádně talentovaného bubeníka a skladatele jej přivedla do Mnichova. Později začal brát hodiny u Abbey Raidara (Blood, Sweat and Tears) a z hudby jej nejvíce ovlivňoval Frank Zappa.

První "crossover" kapela Freaky Fukin 'mu Weirdoz mu nabídla místo bubeníka v roce 1992 v souvislosti s uzavřením smlouvy s BMG-Ariola. Weirdoz jsou průkopníci tzv. crossover hudby a Marco s nimi vydal čtyři alba "Senseless Wonder", "Mao Mak Maa", "Culture Shock" a "Hula". Weirdoz se předvedli u Niny Hagen na albu "Mao Mak Maa", kde vytvořili skvělou cover verzi hitu Iana Duryho "Hit Me with Your Rhythm Stick", po kterém byl Marco angažován hrát na turné Niny Hagen. Podobně spolupracoval i s fusion kapelou The Kick nebo velmi úspěšnými H-Blockx na desce "Fly Eyes" (1996).

Mezitím Marcova pověst jako brilantního bubeníka dosáhla celosvětové pozornosti. Prominentními se staly jeho sólové semináře, například na Frankfurt Music Fair, PASIC v Dallasu a sólové vystupování na Modern Drummer Festival v Torontu, kde měl Marco tu čest být prvním německým bubeníkem, který ukázal svůj talent. Tento výkon jej v očích odborníků a v hudebních odborných časopisech katapultoval do první desítky bubeníků celého světa. V návaznosti na Drumfest, včetně australského TUDW fest a Montrealského Drumfest v Kanadě.

V roce 1995 vychází první CD jeho kapely Illegal Aliens "The Golden Dolphine" a upisuje se firmě Meinl. Marco dál komponoval a nahrával vlastní hudbu a zároveň s Illegal Aliens vydal další alba "Thickness" (1996), "Red Alibis" (1997), "Time" (1998). Poslední album Illegal Aliens vyšlo pod názvem "International Telephone" v roce 2000. V roce 2001 se ale Illegal Aliens rozpadli kvůli rozvodu Marco a jeho manželky Gounaki, která pak vzala pryč jejich syna s sebou do Mnichova.

V roce 1999 byl poprvé pozván na Modern Drummer Festival v New Jersey, USA a Montreal Drum Festival v Kanadě. Ve stejném roce také vyrazil na turné s kytaristou Paulem Gilbertem a basistou Dougem Wimbishem. Marco také měl mánii po jazz a funk a svůj zájem o něj projevil, když hrál s kapelou Wolfganga Schmida Kick.

V letech 2000 a 2001 vydal tři sólová alba a bodoval v žebříčcích bubenických časopisů po celém světě. Meinl vyrábí jím navržený model Generation-X Series Alien Hats. Neoficiálně zlomil rekord v rychlosti tím, že zahrál 1080 úderů za minutu.

Od té doby Marco vydal již 14 sólových alb "The Green Mindbomb" (1998) a "Comfortably Homeless" (1999), "Orchids" (2002), "Broken Orange" (2003), "Normalizer" (2003), "Mieze" (2004), "Contraire De La Chanson" (2006), které obsahuje jeho 36 skladeb, v nichž všechny nástroje, včetně zpěvu, nahral on sám, dále kompilaci "Swine Songs - Best Of" (2006), "Housewifedogandtwokids" (2007), "A Mouth Of God" (2008), "Catspoon" (2009), "Normalizer 2" (2010), "Symbolic Fox" (2012), "Evil Smiles Of Beauty/Sound Of Crime" (2012), "EEPS" (2014), "Celebration" (2015) a "Above The Roses" (2016). Na těchto albech představil svůj talent jako multiinstrumentalista, skladatel a producent.

Alba "Motor" (2002) a "The Shining" (2010) vydal ve spolupráci se zvukařem Mario Brinkmannem. Oba dva pak spolupracovali i s dalšími umělci na dalších nahrávkách. Na album "Disarmed" (2005) spolupracovali s italským basistou Mariem Trentinim, album "The End Of Everything" (2015) doplnil "Plini", "S+M" (2011) se Shiloh Sheray, "Ultimate Zero Tour" (2011) spolu s "U-Z Project", "Exodus" (2015) s Waken Eyes.

Marco také spoluprodukoval a nahrál některé nástroje na sólové CD Paddy Kelly, které vstoupilo do hitparád v roce 2004, rovněž si zahrál na double-platinovém CD "Nena feat Nena".

Marco také spolupracoval s mnoha dalšími hudebníky, vystupuje a nahrává tak například s s Paul Gilbertem, Eddie Jobsonem v projektu UKZ (což jsou reuniovaní U.K.), s nimiž nahrál EP "Radiation" (2009) a "U.K. Live" (2010, s Eddie Jobson a Johnem Wettonem. Se Stevenem Wilsonem hrál jako člen jeho doprovodné kapely a studiový hráč na jeho deskách, dále hrál s Trey Gunnem, kapelami Kreator a Necrophagist. Zahrál si s Adrianem Belewem, Nena, Udo Lindenbergem, Mike Keneallym v jeho triu, Andy Partridgem, FFW, Giannou Nannini, The Buddy Rich Big Band a mnoha dalšími.

V roce 2006 odehrál trio bubenické turné s Terrym Bozzio a Chadem Wackermanem. Marco hrál s death metalovou kapelou Necrophagist v roce 2007. Marco je uveden na titulní straně časopisu Modern Drummer v červnu/červenci 2007 a na brazilském MD v srpnu 2012. V srpnu 2008 propůjčuje svůj hlas k epizodě Metalocalypse nazvané "Snakes And Barrels". Marco absolvoval také turné s thrash metalovou kapelou Kreator v roce 2009. V roce 2010 odehrál turné s kapelou Adrian Belew Power Trio a vydal společné album s Treyem Gunnem nazvané "Modulator". V roce 2008 nahrával s italskou kapelou Ephel Dúath a objevil se na jejich albu "Through My Dog's Eyes". Spolupráci si pak zopakoval v roce 2013 na jejich dalším albu "Hemmed By Light, Shaped By Darkness". V následujících letech hrál na turné Stevena Wilsona k albu "Grace For Drowning" (2011, na albu samotném nehrál) a v roce 2013 hrál na jeho albu "The Raven That Refused To Sing (And Other Stories)" a absolvoval s doprovodnou kapelou Steve Wilsona i celé turné.

Jeho práce jako autora vzdělávacích knih spolu s Rickem Grattonem přinesla dvě knihy, včetně oceňované a v mnoha magazínech jako #1 oceněné "Extreme Interdependence". Také jedno z jeho DVD "Extreme Drumming" vyhrává ankety a získává ocenění Telly Award. V roce 2010 na podzim byl vybrán jako účastník konkursu na nového bubeníka pro Dream Theater a věru nevedl si tam špatně.

Od roku 2011 je spolu s kytaristou Guthrie Govanem a baskytaristou Bryanem Bellerem členem skupiny The Aristocrats. V letech 2011-2012 Marco vystupoval s obnovenou kapelou U.K. Eddie Jobsona. Se svým triem The Aristocrats vydali v roce 2011 debutovou desku. Deska "Normalizer 2" vyšla v roce 2012, vznikla ze spolupráce hudebníků Mike Keneally, Trey Gunn, Alex Machacek, Mario Brinkmann, John Czajkowski a Marco napsal samostatnou část s 51 minutovým sólem na bicí.

Od roku 2012 je součástí tria progresivního rocku KMB (Keneally / Minnemann / Beller), které interpretuje hudbu ze sólových alb všech třech členů, stejně jako původní materiál a improvizované jamování. Minnemann vystupoval několikrát jako bubeník v Mike Keneally Band spolu s KMB kolegy Mike Keneallym a Bryanem Bellerem. Nahrál i bicí party k písni "Love Terror Adrenaline/Break Through" na Bellerově sophomorfní sólovce "Thanks In Advance". DVD "Boing! We’ll Do It Live" od The Aristocrats, stejně jako nahrávka Stevena Wilsona na DVD/Blu-ray "Get All You Deserve" vyšly na podzim 2012, album Steve Wilsona "The Raven that Refused to Sing" vyšlo následně v roce 2013.

DVD "Boing! We’ll Do It Live" od The Aristocrats, stejně jako nahrávka Stevena Wilsona na DVD/Blu-ray "Get All You Deserve" vyšly na podzim 2012, album Steve Wilsona "The Raven that Refused to Sing" vyšlo následně v roce 2013.

Marco se podílel jako autor, bubeník, kytarista a zpěvák na projektu LMR (Levin Minnemann Rudess). Debutové album tohoto projektu vyšlo v září 2013 a zůstalo na 2 měsíce na pozici #1 ve třech různých kategoriích na amazon.com a zabodovala v několika Top 5 žebříčcích v roce 2013. Ostatně s Jordanem Rudessem vystupoval také jako duo na mnoha hudebních veletrzích a představeních.

V roce 2014 Marco vydal album "EEPS". Také The Aristocrats vydali své druhé album "Culture Clash", následované vydáním živého DVD "Culture Clash Live", které se nahrávalo v 7 různých městech po celém světě. Marco nahrával další album Steve Wilsona "Hand.Cannot.Erase", který následně vyšlo v únoru 2015, po kterém se opět účastnil s ním spojeného turné. V roce 2015 v červnu Marco vydává své další album "Celebration".

Pro Joe Satrianiho nahrává album "Shockwave Supernova", které se objevilo na pultech v létě 2015, stejně jako již třetí album The Aristocrats "Tres Caballeros". The Aristocrats a Joe Satriani se pak vydali na rozsáhlé světové turné 2015/2016. V roce 2016 se Marco uvedla také jako člen nové progresivní kapely The Mute Gods, v níž se sešel se svým spoluhráčem z doprovodné kapely Steve Wilsona, basistou a hráčem na Chapman Stick a zpěvákem Nick Beggsem, a hlavním autorem kapely Rogerem Kingem, který se zhostil úloh klávesisty, kytaristy a doprovodného zpěvu. Jejich první album vyšlo púod názvem "Do Nothing Till You Hear From Me" dne 22. ledna 2016.

Zpět
2015 Tres Caballeros
2013 Culture Clash
2011 The Aristocrats
2015 Secret Show: Live In Osaka
2015 Culture Clash Live!
2012 Boing, We'll Do It Live!


Skupina:
Guthrie Govan - Guitars
Bryan Beller - Bass
Marco Minnemann - Drums
Hosté:
Diskografie Tres Caballeros
Vyšlo 23. června 2015, BOING! Music LLC., BM-00007

Seznam skladeb:
01. Stupid 7 (Minnemann) (3:52)
02. Jack's Back (Govan) (6:06)
03. Texas Crazypants (Beller) (5:19)
04. ZZ Top (Minnemann) (5:14)
05. Pig's Day Off (Govan) (6:04)
06. Smuggler's Corridor (Beller) (8:11)
07. Pressure Relief (Minnemann) (6:56)
08. The Kentucky Meat Shower (Govan) (4:49)
09. Through the Flower (Beller) (11:26)
Total Time (57:57)

Recorded February 2015 at Sunset Sound Recorders, Hollywood, California
Producer: The Aristocrats


Skupina:
Guthrie Govan - Guitars
Bryan Beller - Bass
Marco Minnemann - Drums
Hosté:
Diskografie Culture Clash
Vyšlo 16. července 2013, BOING! Music LLC., BM-00004

Seznam skladeb:
01. Dance of the Aristocrats (Minnemann)(5:50)
02. Culture Clash (Govan) (7:00)
03. Louisville Stomp (Beller) (4:40)
04. Ohhhh Noooo (Minnemann) (6:47)
05. Gaping Head Wound (Govan) (6:34)
06. Desert Tornado (Minnemann) (5:35)
07. Cocktail Umbrellas (Beller) (7:21)
08. Living the Dream (Beller) (7:10)
09. And Finally (Govan) (6:12)
Total Time: (57:09)

Recorded January 15-21, 2013 at Sound Emporium, Nashville, Tennessee
Producer: The Aristocrats, Mark Niemiec
Alongside a standard CD edition, there was also a deluxe edition available, with a bonus DVD called Accept the Mystery: The Making of The Aristocrats' "Culture Clash", including studio footage and interviews. In its first week of release, the album reached number 8 on the Billboard Contemporary Jazz albums chart and number 16 on the Jazz Albums chart. On September 24, 2013, a double vinyl edition was released, pressing limited to 1,000 copies.

Skupina:
Guthrie Govan - Guitars
Bryan Beller - Bass
Marco Minnemann - Drums
Hosté:
Diskografie The Aristocrats
Vyšlo 13. September 2011, BOING! Music LLC., BM-00001

Seznam skladeb:
01. Boing!... I'm in the Back (Minnemann) (4:59)
02. Sweaty Knockers (Beller) (8:09)
03. Bad Asteroid (Govan) (5:53)
04. Get It Like That (Minnemann(7:46)
05. Furtive Jack (Govan) (6:52)
06. I Want a Parrot (Govan) (9:58)
07. See You Next Tuesday (Beller) (4:32)
08. Blues Fuckers (Minnemann) (5:00)
09. Flatlands (Beller) (7:13)
Total time: (60:21)

Producer: Jimmy Johnson, The Aristocrats


Skupina:
Guthrie Govan - Guitars
Bryan Beller - Bass
Marco Minnemann - Drums
Hosté:
Diskografie Secret Show: Live In Osaka
Vyšlo 20. ledna 2015, BOING! Music LLC., BH-00007/BELLE-152357

Seznam skladeb:
CD 1
01. Introduction (1:03)
02. Furtive Jack (9:25)
03. Sweaty Knockers (12:02)
04. Ohhhh Noooo (8:05)
05. Get It Like That (14:28)
06. Culture Clash (8:59)
Total time: (54:02)
CD 2
01. Flatlands (10:00)
02. Parental Advisory (Pronounced "Blues Fuckers") (17:13)
03. Gaping Head Wound (9:48)
04. Twister (Pronounced "Desert Tornado") (8:02)
05. Washed Passport (Pronounced "Living The Dream") (12:24)
06. Erotic Cakes (7:50)
Total time: (62:17)

Recorded by Takashi Ogawa in Osaka, Japan at the Big Cat on August 20, 2014
Prvních 1000 kopií bylo osobně podepsaných od Bryana Bellera, Guthrie Govana a Marco Minnemanna.

Skupina:
Guthrie Govan - Guitars
Bryan Beller - Bass
Marco Minnemann - Drums
Hosté:
Diskografie Culture Clash Live!
Vyšlo January 20, 2015, BOING! Music LLC., BM00006

Seznam skladeb:
CD
01. Sweaty Knockers (Bryan Beller) (8:49) [a]
02. Ohhhh Noooo (Marco Minnemann) (7:44) [a]
03. Get It Like That (Minnemann 9:45) [a]
04. Culture Clash (Guthrie Govan) (7:59) [a]
05. Gaping Head Wound (Govan) (6:30) [a]
06. Louisville Stomp (Beller) (5:21) [c]
07. Desert Tornado (Minnemann) (5:42) [e]
08. Living the Dream (Beller) (8:23) [d]
Total time: (60:10)
DVD
01. Furtive Jack (Govan) (10:09) [f]
02. Ohhhh Noooo (Minnemann) (10:03) [e]
03. Louisville Stomp (Beller) (8:06) [c]
04. Get It Like That (Minnemann) (14:04) [f]
05. Culture Clash (Govan) (11:43) [e]
06. Blues Fuckers (Minnemann) (17:16) [b]
07. Gaping Head Wound (Govan) (8:53) [b]
08. Desert Tornado (Minnemann) (7:28) [e]
09. Living the Dream (Beller) (13:48) [d]
Total time: (101:30)

Recorded January - August 2014
Producer: The Aristocrats
[a] Recorded at The Center Theater, Whittier, California on January 25, 2014
[b] Recorded at Centro Cultural Roberto Cantoral, Mexico City, Mexico on January 28, 2014
[c] Recorded at Band on the Wall, Manchester, UK on February 20, 2014
[d] Recorded at De Boerderij, Zoetermeer, Netherlands on February 28, 2014
[e] Recorded at Askra Theater, Bangkok, Thailand on August 17, 2014
[f] Recorded at Club Citta, Tokyo, Japan on August 19, 2014
DVD extras:
* Behind the scenes tour at Tokyo venue
* Drum solo by Minnemann with switchable camera angles
* Song demos from Culture Clash album

Skupina:
Guthrie Govan - Guitars
Bryan Beller - Bass
Marco Minnemann - Drums
Hosté:
Diskografie Boing, We'll Do It Live!
Vyšlo December 10, 2012, BOING! Music LLC., BM 00003

Seznam skladeb:
Disc 1
01. Bad Asteroid (Govan) (7:14)
02. Greasy Wheel (Beller) (7:52)
03. Boing!... I'm in the Back (Minnemann) (8:07)
04. Flatlands (Beller) (8:31)
05. I Want a Parrot (Govan) (10:00)
06. Blues Fuckers/Drum Solo (Minnemann) (15:30)
07. Waves (Govan) (5:50)
Total Time: (63:04)
Disc 2
01. Get It Like That (Minnemann) (11:25)
02. Furtive Jack (Govan) (7:47)
03. Train Trax (Minnemann) (4:48)
04. Cave Dweller (Beller) (8:10)
05. Mr. Kempinski (Minnemann) (7:07)
06. See You Next Tuesday (on deluxe edition only) (Beller) (5:08)
07. Dance of the Aristocrats (Minnemann) (5:54)
08. A Very Metal Introduction (1:59)
09. Sweaty Knockers (Beller) (11:28)
10. Erotic Cakes (on deluxe edition only) (Govan) (7:44)
Total Time: (71:37)
DVD features
* Complete show, including bonus tracks and additional between song footage
* 5.1 surround mix by Steven Wilson
* Bonus audio from soundcheck
* Interviews with each band member

Recorded June 2-3, 2012 at Alvas Showroom, San Pedro, California
Producer: The Aristocrats
Záběry a zvuk pro tuto nahrávku byly zaznamenány na dvou koncertech pořádaných v Alvas Showroom v Los Angeles, Kalifornie. Během těchto koncertů kapela hrála materiál z jejich debutového alba, stejně jako písně z sólových desek jednotlivých členů kapely. Album vyšlo na 2CD a DVD. Deluxe edice se skládala ze obou DVD a dvou CD včetně dvou bonusových skladeb, které nejsou uváděné na standardních vydáních.

Zpět























Zpět
Oficiální stránky:
http://www.the-aristocrats-band.com/
http://the-aristocrats-band.com/shows/
http://the-aristocrats-band.com/
https://www.facebook.com/aristocratsband

Nahoru ProgressRock
Made by 
©  26.10.2015 
Menu
mbrezny@centrum.cz 
...a vzkaz autorovi!