"Opeth jsou považováni za nějaké důmyslné bastardy, kteří citují básníky a mají dokonale spočítaný recept na úspěch, ale to je strašně daleko od pravdy. Jsme jen parta týpků z předměstí, kteří hrají rádi tvrdou hudbu, nic víc v tom není. Naše vlivy jsou stále hodně podobné, ale stále jsme otevřeni další hudbě a hledáme nové, zajímavé kapely. I proto asi zníme tak, jak zníme." "Poezii opravdu moc vychytanou nemám. Před deseti lety mě ovlivnil autor jménem Bruno Oijer, ale už jsem jeho věci nějaký čas nečetl. Obecně v poezii nebo v textech věřím na osobní interpretaci každého čtenáře, nemám rád 'masovou hypnózu' publika skrz různá vysvětlení a jednoznačné interpretace." Progresivní švédská formace už dávno není pouze kapelou pro úzký segment hudebních fanoušků. Jejich jméno je již delší dobu známým pojmem i pro nemetalové hudební posluchače a důvodem není nic jiného, než že OPETH zkrátka svou hudbu dělají kvalitně a prakticky každým svým albem instalují do své hudby řady novátorských postupů. Frontman a mozek kapely Mikael Åkerfeldt se svojí družinou do klasických doom/death-metalových základů umně komponují prvky art rocku, psychedelického rocku 60. a 70. let aj. segmentů, které ve finále tvoří typický hudební rukopis této kapely. Mikael Åkerfeldt v rozhovoru pro Spark v roce 2005 Opeth jsou na současné metalové scéně už dlouhodově obrovským pojmem. V roce 2020 oslaví již třicet let své existence a pokud jde o jejich tvorbu, tak to rozhodně nevypadá, že by se jejich vývoj vůbec kdy zastavil. Naopak, už v roce 2019 na podzim mají naplánováno nové album a frontman Mikael Åkerfeldt slibuje, že bude opět jiné, než ta předchozí, a to už třeba jen tím, že bude nazpívané ve švédštině. "Líbí se mi, když vás nějaká kapela šokuje a její hudba se vydává neočekávanými směry," říká Mikael Åkerfeldt, hlavní postava Opeth a jediný člen, který je ve skupině už od jejích prvopočátků, třebaže v úplně první sestavě scházel. "Myslím si, že právě to je esence Opeth - něco, co je přítomno na všech našich albech. Když jsme začínali jako Eruption, byli jsme jen obyčejnou death metalovou skupinou, ale někde během vývoje jsme našli originální ingredience. Možná, že je to naším zájmem o symfonickou a progresivní hudbu. Dostali jsme se tak daleko, že už pro nás neexistují hranice a nezajímá nás, jestli zapadáme do nějaké škatulky. Nejzvláštnější ale je, že to není záměrné. Neřídíme se tím, co by pro Opeth mohlo být dobré. Možná bychom byli slavnější, kdybychom se podřídili trendům, ale to by byl konec samotné podstaty naší tvorby." A nahrávky posledních několika alb mu dávají plně za pravdu. Mikael se narodil a žil ve Stockholmu a už v dětství se ve svých 5 letech seznámil s Andersem Nordinem. Sblížil jej s ním zájem o sport, ale postupně se oba nadchli pro metalovou hudbu. V Mikaelově případě za to mohla mimo jiné první deska, kterou si koupil v 8 letech, "Number Of The Beast" od Iron Maiden. Od té chvíle víceméně tušil, že jej čeká hudební kariéra a v roce 1986 si pořídil elektrickou kytaru. První kapela, ve které hrál, se zrodila v rodném městě Sörskogen ve sklepě Andersova staršího bráchy, který už měl zkušenost s hraním v metalové skupině. Sám Anders se usadil za bicí a formace, která vznikla v roce 1987 byla pokřtěna na "Eruption". Její repertoár tvožily hlavně pokusy o coververze death metalových legend Bathory a Death. Když se k nim v roce 1988 připojil Nick Döring jako druhý kytarista a baskytary se ujal Jocke Horney, byla na světě první kompletní sestava. Jenže Jocke ve skutečnosti neměl ani tušení, jak na baskytaru hrát a brzy byl nahrazen Stephanem Claesbergem. Skupina fungovala až do roku 1990, ale během své existence neodehrála jediné vystoupení a nenatočila žádné regulérní demo, nahráli pouze několik kazet na zkouškách. V Mikaelově archívu se tak dochovaly jen amatérské záznamy z těchto zkoušek. Na některých lze už kromě předělávek skladeb od Misfits, Black Sabbath a dalších thrash a death metalových kapel slyšet také první autorské skladby: "Abandon life", "Walls Of Dwell", "Obedient Souls", "Condemned To Hell", "Procreation Of Maledictions" či "Sarcastic Reign". Kromě těchto skladeb měli i několik dalších, a také využívaly covery kapel Misfits, Black Sabbath a dalších z okruhu thrash nebo death metalu Kapela Opeth byla založena jako death metalová již v roce 1989 ve Stockholmu, Švédsko, sólovým zpěvákem Davidem Isbergem. V té době byly nedílnou součástí životního stylu celé party mladých muzikantů skateboardy. Během té doby potkal Åkerfeldt dalšího metalového nadšence a jednoho ze skejťáků Davida Isberga, který Mikaela nakazil svým zaujetím pro extrémní polohy metalu. Opravdový zájem podnítil, když Mikaelovi půjčil demopásek kapely Mefisto s názvem "Puzzle", kterým byl ohromen. Měli skvělé sóla, ponurý zpěv, akustické kytary, všechno! Společně s Morbid Angel, Death Báthory a Voivod se Mefisto se stali velkým vzorem pro všechny jeho budoucí skladby. Isberg v té době dával dohromady svou první skupinu, ve které zpíval a kterou založil s několika kluky z Täbya, a jednoho dne Mikaelovi ukázal také logo této kapely. Gotická písmena v nápisu "Opeth" působila opravdu ďábelsky a nožička "P“ byla přeměněna v převrácený kříž. Název skupiny měl svůj původ v knize Wilbura Smithe, původně se psal "Opet" a označoval smyšlené fénické město v Jižní Africe přeložené jako "město na měsíci". Název může být také odkazem na festival Opet nebo egyptskou bohyni Taweret, známou také jako Opet. Stačilo připojit na konec písmeno 'h' a na světě byl vcelku dobře znějící a zcela původní název kapely. Logo Mikaela tak zaujalo, že když Isberg požádal bývalého člena Eruption Mikaela Åkerfeldta, který bylo v té době pouhých 16 let, aby se připojil k Opeth jako basista, ochotně souhlasil. Eruption už byli stejně prakticky mrtví a tak je Åkerfeldt rozpouští. Mikael uvedl: "Nechtěl jsem hrát na basu, ale líbilo se mi logo, které mi ukázal na přebalu dema, který měli. Měli všechny tyto plány - dělat show, nahrávat dema. Nahrávání dema pro mě bylo jako získat nahrávací smlouvu - velký obchod!" Když poznal, jak u Davida vycítil, že by mohl vzít Opeth na místa, na která by se nedostal, tak přijal nabídku kvůli Davidově "charismatu" a těm velkým plánům, které měl. Problémem bylo, že ostatní členové Opeth se o tomto Davidově rozhodnutí dozvěděli teprve v okamžiku, kdy Mikaela přivedl na zkoušku, a původního basistu se jim vyhazovat nechtělo. Mikael tak musel v poněkud trapné pozici nečekaného narušitele přihlížet hádce, která vyvrcholila tím, že se původní osazenstvo Opeth rozhodlo s Davidovou kapelou skoncovat. Isberg a Åkerfeldt nakonec zůstali sami a ostatní členové založili skupinu "Crowley", pojmenovanou po neslavně proslulém britském okultistovi, ale nijak zvlášť nezaujali a upadli časem v zapomnění, jen po nich zůstala strašlivá demopáska s názvem "The Gate" z roku 1991. David s Mikaelem si z toho ale nic nedělali a pokračovali pod značkou Opeth jako duo. Hudebník později poznamenal o své první zkoušce s Opeth: „Ukázal jsem se s Davidem na zkoušce. Ukázalo se však, že ostatní kluci, včetně basisty, nevěděli, že přijdu. Jen se na mě otočili a říkali si: "Kdo je ten chlap?" Byl jsem docela plachý a nevěděl jsem, co na to říct. Dave na to řekl: "Dobře, můžeš počkat venku, promluvím si s kluky". Šel tedy dovnitř a já jsem čekal venku. Vrátil se a řekl jako typický Dave: "Vyhodil jsem je!" Samozřejmě Mikael nebyl vyhozen. "A teď jsou Opeth jen ty a já." Takže Opeth byli dvoučlenní, David byl zpěvák a já jsem se stal kytaristou, takže jsem vlastně nikdy nemusel hrát na basu". Åkerfeldt později uvedl, že on i Isberg bývali ovlivněni okultismem, ale uskutečňování nějakých satanistických praktik se vždy vyvarovali a nešlo u nich o nic vážného. Ďábla pokoušeli jenom v textech a snažili se udělat z Opeth kapelu naplno upsanou zlu. První dvě písně, které Mikael napsal byly "Requiem Of Lost Souls" a "Mystique Of The Baphomet", po nich pak následovaly "Mark Of The Damned" a "Forest Of October". Nicméně, o hudebním směřování nového tělesa bylo rozhodnuto, zbývalo jen najít nové vhodné spoluhráče, aby pomohli uskutečnit jejich sny a plány. Když Mikael psal hudbu a David zpracovával texty, netrvalo dlouho a chlapci dostali nabídku na svůj první koncert. "Byl jsem tak nervózní, všichni byli nervózní", řekl Åkerfeldt. "Požádali jsme basistu Nicka [Döringa] a chlapa jménem Andreas [Dimeo], že bude hrát na kytaru a Anders [Nordin] z Eruption bude hrát na bicí". Takže k bicím se posadil starý známý Anders Nordin, Andreas Dimeo se chopil druhé kytary, jelikož tu první již osluhoval Åkerfeldt, který už také skládal své první vlastní skladby. Jako baskytarista přišel Nick Döring. Skupina zkoušela v místní škole na aparaturu pocházející snad ještě z 60. let. Pak už David neotálel se zajištěním prvních vystoupení a vůbec první koncert odehráli v únoru 1991, kdy se rozklepaná pětice mladíků poprvé postavila na pódium, aby zahrála dvě skladby během společného vystoupení s kapelami Therion, Excruciate a Authorise. Mikael uvedkl: "Hráli jsme představení na předměstí Stockholmu s kapelou Therion a několika dalšími kapelami a byli jsme naprosto hrozní. Byl to hrozný zážitek. Pamatuji si, že jsem chtěl před představením utéct a schovat se, protože jsem byl tak nervózní". Mikael si vzpomínal, že měli tak nahnáno, že si přáli okamžitě se na všechno vykašlat a utéci domů. "Nazkoušeli jsme asi tři skladby, odehráli jsme dvě a bylo to pravděpodobně nejhorší vystoupení, jaké si jen dovedete představit. Byli jsme tak nervózní, že jsme to radši chtěli zrušit a zase se co nejrychleji vrátit domů." "Vzpomínám si, že dav házel Davidovi šňupavý tabák do tváře. Ukradli mu stojan na mikrofon a on z nějakého důvodu odešel do zákulisí. Nevím, kam šel, prostě z nějakého důvodu zmizel a já jsem jen stál se svým zpěvem před davem, protože Anders neznal písně. Jen jsem tam stál a trochu jsem na něj kývl: "Teď začíná další část". Nedopadlo to dobře; myslím, že nás nenáviděli, a to z velmi dobrého důvodu, protože jsme tu noc absolutně nasávali. Pamatuji si, že další den byla ve Stockholmu další show, Morbid Angel nebo něco podobného, byl jsem v publiku pro tuto show a já jsem slyšel lidi za mnou mluvit o Opeth - "Viděli jste včera Davidovu kapelu?" Bylo to jako: "Jo, kurva stáli úplně za prd!" Pomyslel jsem si: "Bože můj!" Chtěl jsem zmizet. Takže můj první pokus stát se živým hudebníkem nebyl příliš pozitivní". Po této neblahé zkušenosti dali Nick Döring a Andreas Dimeo kapele vale. Neúnavný Isberg sehnal další koncert a narychlo angažoval baskytaristu Johana DeFarfallu a kytaristu Kima Pattersona, oba dva ze skupiny Crimson Cat. Nováčci si nejprve mysleli, že s hraním death metalu nebudou mít žádné problémy, jenže pak se ukázalo, že naučit se skladby "Opeth" není tak jednoduché, protože už začínaly získávat komplexnější strukturu. "Mysleli jsme si, že hrát death metal bude ta nejjednodušší věc na světě. Ale vězte, že právě v této době začaly naše skladby být složitější a sami jsme měli problémy se je naučit." Tento koncert odehráli společně se začínající kapelou At the Gates, znovu Therion a několika dalšími. Koncert konající se v Gothenburgu se vydařil, ale Johan DeFarfalla hned po koncertě sestavu opustil, když jej hned po vystoupení odlákala jeho přítelkyně zpátky do Stockholmu. Kim Patterson zůstal jen o jedno koncertní vystoupení déle, které odehráli společně s Asphyx a Desultory někdy koncem roku 1991. Tou dobou Mikael napsal skladbu s názvem "Poise Do Celeano", která se ukázala více odlišnější od ostatních skladeb. Žádné blast beaty, žádné ultra doom hrátky. Skladba obsahovala i akustické části, harmonii a hodně bubnování na dvojkopákové bicí. Některé části této skladby skončily v "Advent" na druhém albu. Åkerfeldt natrvalo převzal vokály a téměř rok zkoušeli jen jako trio. Pro jejich další, třetí vystoupení, však potřebovali nového basistu. Na dveře už jim ale klepala nová výrazná posila. Peter Lindgren byl přítelem kamarádky Mikaelovy dívky a původně hrál na kytaru v kapele Sylt I Krysset. Protože ale šlo spíše o uskupení pro zábavu, poohlížel se po něčem vážnějším. A tak se koncem roku 1991 v sestavě objevil Peter Lindgren nejprve jako basista, po odchodu Pattersona pak přebral kytaru a stal se Åkerfeldtovým dlouholetým spoluhráčem a další hnací silou při tvorbě nového materiálu. Podle Åkerfeldta se právě v této době začínaly v repertoáru skupiny objevovat náznaky charakterizující jejich sound - akustické skladby a dvojhlasé kytarové harmonie. Skupina opouštěla spoléhání se na blast beaty a agresi typickou pro death metal, a začlenila akustické kytary a harmonickou kytary do jejich hudby. Mezitím ale opadlo i počáteční Davidovo nadšení a po jeho odchodu začátkem roku 1992, údajně, jak jinak, kvůli rozdílým názorům na další směřování, se frontmanem a novým vokalistou kapely stal Mikael. Společně s Peterem se pustili do rozvíjení jejich autorského rukopisu, kterým se už prolínaly vlastní originální nitky. Jejich skladby na rozdíl od jiných metalových skupin byly plné harmonií a prvotní podobu získaly kompozice "Forest Of October" či "Black Rose Immortal". Více než rok Opeth působili převážně jako trio, u baskytary se nakrátko objevil Mattias Ander nebo později Stefan Guteklint. Když se jim ale podařilo získat kontrakt u Candlelight Records, byl osud Stefana zpečetěn. Na debutové desce s názvem "Orchid", nahrané v roce 1994, je místo něj možno slyšet hostujícího navrátilce Johana DeFarfalla. Natáčení debutu probíhalo po čtrnáct dnů v březnu 1994 ve studiu Unisound v městečku Finspang. Producentem alba nebyl nikdo jiný, než uznávaný multiinstrumentalista Dan Swanö (Katatonia, Bloodbath, Edge of Sanity a desítky dalších projektů). Studio samotné se nacházelo ve sklepních prostorách domu přímo uprostřed pole a jelikož všichni bydleli ve Stockholmu, bylo to, jako když se vydávali ny výlety na venkov, když cestu jim zpesřovali policisté, kteří je podezírali z obchodu s drogami. Během natáčení se z producenta postupně stával velký fanoušek Opeth a Åkerfeldta později angažoval v některých svých vlastních projektech. Už od počátku bylo jasné, že album bude dost vzdálené jejich death metalovým kořenům. Třeba už jen tím, že se na něm nachází sedm skladeb, z nich čtyři jsou delší než deset minut a jedna se jim přibližuje, dvě kratší jsou pak pouze předěly, které by klidně mohly být součástí už takhle bohatě rozvinutých kompozic. V té delší pouze tříminutové "Silhouette" se bubeník Nordin uvedl i jako celkem zdatný klávesista, kterému kromě navození atmosféry nejsou cizí ani hbité běhy po celém rozsahu černobílé klávesnice. V té kratší minutové "Requiem" se ke slovu dostaly pro změnu kytary. Ale hlavním středobodem alba jsou především dlouhé skladby s názvy "In Mist She Was Standing", "Under A Weeping Moon", "Forest Of October" nebo "The Twilight Is My Robe". Už svými názvy dokážou navodit určité obrazy, ke kterým patří zamlžené severské lesy, měsíční svit, spadané listí, úsvit... Hudba je doocela zvláštním mixem death, black i doom metalových prvků. Objevují se zde harmonizované kytarové propletence, tvrdé riffy a navíc je zde i spousta akustických pasáží. Občas se dají zaslechnout i jazzové vlivy, především pak ve výrazné a melodické hře na baskytaru nebo v dalších rytmických prvcích. Tempových i taktových změn je na tomto albu celá řada. Vůdce Åkerfeldt obstojně střídá death metalové chroptění s čistým vokálem, místy si i blackmetalově zakřičí. Album není jednoduché vzhledem k délce skladeb a jejich náročnosti naposlouchat tak, aby se posluchač v rozsáhlých skladbách neztratil, kde jde i po více posleších vždy co objevovat. "Orchid" v podstatě testovalo hranice tradičního death metalu uvedením akustické kytary, klavíru a čistého vokálu. Album "Orchid" vyšlo až 15. května 1995 nejdříve v Evropě, ve Spojených státech pak až o dva roky později. V Candlelight records se kapela těšila podpoře šéfa společnosti Leeho Barretta, který jim zajistil první zahraniční vystupování. Opeth poté podnikli své vůbec první turné po Velké Británii, když zjara 1995 odehráli v Anglii několik koncertů, jeden z nich v London Astoria společně s Impaled Nazarene, Ved Buens Ende, Hecate Enthroned a dalšími kapelami. Dočkali se vcelku velmi vřelého přijetí. Po návratu do domoviny se věnovali především dalšímu zkoušení, protože si už zamluvili studio pro druhou desku. Mezitím se baskytarista DeFarfalla nakonec stal jejich právoplatným členem. Nová deska dostala název "Morningrise" a nahrávala se v březnu a dubnu 1996, vyšla pak na přelomu dubna a května 1996. Opět ji produkoval Dan Swanö a natáčelo se i ve stejném místě jako první album, Unisound Studios. Toto album jim brzy po vydání zajistilo status kultovní skupiny a přineslo opravdové uznání na metalové scéně. Nachází se na něm pouze pět skladeb, z nichž ta nejdelší přesahuje dvacet minut, nejkratší pak deset! Chuť vyzkoušet si něco nového zde představuje třebas závěrečná jemná desetiminutová skladba "To Bid You Farewell", v níž nezaní ani jedna slabika deathového chropotu, ale pouze čistý vokál. "Od té doby už se o nás mluvilo jako o trochu podivné kapele..." komentoval to Mikael. Album se nenuceně odehrává v podobném duchu jako jejich debut. Může to být i tím, že většinu skladeb už měli zkomponovaných v době natáčení první desky, některé nápady byly ještě starší ze začátků skupiny jako např. dvacetiminutová "Black Rose Immortal" rozpracovaná od roku 1992. "Po celém albu je rozeseto tolik nápadů, že jen z každé skladby by se daly udělat dvě desky" psalo se v dobových recenzích. Ještě dříve, než se album dostalo na pulty, dostala skupina nabídku zahrát si na podporu "Morningrise" ve Spojeném království společně s Morbid Angel a The Blood Divine. Po něm následovalo 26 zastávkové turné společně s Cradle Of Filth, během kterého navštívili nejen Skandinávii, ale i Španělsko a Itálii. Ještě během turné Opeth přitáhli pozornost Century Media Records, se kterým podepsali smlouvu a vydali jejich první dvě alba ve Spojených státech v roce 1997. Během turné ke druhému albu bylo stále zřetejnější, že basista DeFarfalla není úplně ideálním členem skupiny. Mikael s Peterem se na jeho vyhazovu shodli s přesvědčením, že bubeník nebude proti, což bylo zrovna v době, kdy byl bubeník Anders na dovolené v Brazílii. Místo toho však Anders kapelu šokoval ještě zásadnějším rozhodnutím, že v Brazílii se mu tak zalíbilo, že si usmyslil tam přesídlit. Jednoho dne pak zavolal Åkerfeldtovi, že to zároveň znamená jeho odchod z Opeth. Obzvláště pro Mikaela byl rozchod s blízkým přítelem velmi těžký a jednu dobu chtěl Opeth úplně pověsit na hřebík, ale zabránilo mu v tom jenom nadšení z materiálu, který měl připraven pro třetí řadovku, a rozhodl se proto nové spoluhráče najít na inzerát. Jako první se ozval bubeník Martin Lopez, rodák z Uruguaye a fanoušek Opeth. Rovnou jej vyzkoušel při nahrávání ve studiu a výsledkem byl cover od Iron Maiden "Remember Tomorrow", který vyšel nejprve jako součást kompilace "A Call To Irons: A Tribute To Iron Maiden" (1998). Martin Lopez jim později dohodil také svého přítele Martina Mendeze, tovněž z Uruguaye, jako baskytaristu. Åkerfeldt měl už třetí album napsané a také zamluvené studio. Vzhledem k nedostatku času se Mendez nestačil naučit nové skladby, takže basové party nahrál pro "My Arms, Your Hearse" sám Mikael. Nahrávací frekvence se konaly v srpnu a říjnu 1997 ve Fredmanově studiu v Göteborgu. Nové album s názvem "My Arms Your Hearse" bylo velmi tvrdé a oproti "Morningrise" byly křehké, akustické pasáže byly potlačeny a použily se převážně jen jako krátké vsuvky do jinak řízných skladeb. Zároveň jde o koncepční nahrávku, a jak se pro monotématická alba sluší a patří, podařilo se Opeth spojit všechny skladby do soudržného celku - plynulost desky podporuje také fakt, že poslední slova každé písně jsou titulem skladby následující. "My Arms, Your Hearse" vyšlo 18. srpna 1998 a představilo tak znatelný odklon od stylu předchozích alb, když prvním příznakem bylo už jen to, že nejprve byly napsány texty, až následně hudba. Hlavní hrdinové koncepčního příběhu jsou žena a duch jejího mrtvého milence. Samotný příběh začíná smrtí hrdiny, pokračuje líčením zármutku jeho milenky a pokusy ducha o zjevení se své milované. Jsou zde líčeny strasti člověka, který po své smrti zůstává "na tomto světě". Celé vyprávění se točí kolem ženy, kterou za svého života miloval. S překvapením a s bolestí ji pak sleduje a není si úplně jistý, jestli ji jeho odchod skutečně zarmoutil, takže je jeho duše se potácí v neustálém zmatku. Snaží se s ní po celou dobu všelijak navázat kontakt, ovšem jeho přítomnost zůstává stále neodhalena a to jej velmi trápí. Po čase se ale s jeho smrtí smíří, ale to až na konci alba. Příběh se odehrává během jednoho roku - začíná se na jaře a končí zimou."Trochu to připomíná Šestý smysl, ale já jsem ten nápad měl první," ujišťuje Mikael Åkerfeldt. Album bylo věnováno Lee Barrettovi (z Candlelight Records) a jeho název byl odvozen z textu písně "Drip, Drip" kapely Comus z jejich prvního alba "First Utterance" (1971). Hudbě Opeth prospěla změna producenta i nahrávacího studia i změny v sestavě. Natáčelo se ve studiích Studio Fredman, Maestro Musik a Nacksving Studio. Album si produkovali členové kapely sami za asistence Fredrika Nordströma, který si zahrál v závěrečném "Epilogue" na Hammond varhany. V úvodní skladbě si na varhany zahrál i Mikael. Skladbám prospělo rovněž i zkrácení skladeb, ta nejdelší "When" přesahuje pouhých devět minut. Mikael Åkerfeldt už nemá úplně ten přiškrcený "blackový" chraplávý hlas a pomalu zde začíná nacházet svoji polohu. Přibylo i více dalších akustických výletů, prolínajícími se s agresivními riffy. Mikael střídá growling s čistým zpěvem už naprosto suverénně a vlastně celá kapela zde působí ještě více sehraněji, než kdy předtím. Opeth konečně objevili, jak nahrávat kytary, aby zněly 'jinak' a výsledkem je mohutná, neprostupná stěna, často narušovaná akordy akustických kytar. Jednotlivé party nejsou nijak zvlášťoddělené jako na prvních deskách, ale i tak jsou kompozice plné nečekaných překvapení. Mikael na natáčení vzpomínal: "Fredrik nám nabídl, že můžeme během natáčení ve studiu vyloženě bydlet. A tak jsem celých čtrnáct dnů spával na podlaze nahrávací místnosti a neustále si pouštěl fén, až takévé tam bylo vedro. Peter spal na gauči a ten podivín Lopez přímo na záchodě s hromadou magazínů místo polštáře. I přes všechen 'luxus' se nám album natáčelo vcelku snadno. Bicí zabraly asi osm dní, což byla také jediná věc, která mě znervózňovala. Pak jsme nahrávali akustické kytary a rozbil se nám mixážní pult, takže jsme je museli nahrát v jiném studiu, přesněji v legendárním Nacksving studiu. Jako fanda starého progu jsem byl nadšen, protože spousta mých oblíbených alb byla nahrána právě zde. Výbava byla původní, mixážní pult NIV pocházel snad z roku 1974. Tady jsme nahráli kytary. Vzpomínám, jak jsme s Peterem zůstali vzhůru celou noc, abychom natočili baskytaru a hned poté kytarová sóla. Mé prsty to tehdy opravdu schytaly! Navíc jsem onemocněl a v takovém stavu jsem nahrával vokály. Přesto všechno jsme byli překvapeni, jaký byl nakonec výsledek." Po vydání alba všechny metalové magazíny pěly samou chválu v recenzích. Steve Huey z AllMusic napsal, že "...album logicky přechází z jedné skladby do druhé a většinou dlouhé písně mají dostatek variací v instrumebtaci i náladě, aby udržely zájem posluchače poměrně neustále". Tim Henderson z Brave Words and Bloody Knuckles je ohodnotil: "Je to blackmetalová verze "Dark Side Of The Moon". Popravdě, album zní, jako kdyby se Gilmour přidal k Emperor, nebo kdyby Cradle of Filth nahráli album s Yes.“ Další recenze považují "My Arms, Your Hearse" za opravdový milník extrémního metalu. Redaktor Tartarean Desire Cseke Róbert napsal: "Tento záznam je silnější a krásnější než většina dnešních skladeb tohoto žánru. Celá nahrávka je směsí adrenalinu a duše s peklem... "My Arms, Your Hearse" je tak mocné album, že je považuji za jedno z nejlepších v žánru.“ Demonic Tutor (Olivier Espiau) z Metal Storm uvedlo, že album je "výletem do nebe". Na podporu desky se kapela posléze vrátila do Anglie, aby tu odehrála několik koncertů, včetně jednoho londýnského opět s Cradle Of Filth. V roce 1999 ale Lee Barrett, majitel jejich nahrávací společnosti, došel k rozhodnutí prodat svůj label a tak se do vedení Candlelight dostali úplně noví lidé, se kterými si Opeth příliš neporozumněli. Jelikož Opeth už měli splněný závazek tří alb pro toto vydavatelství, pustili se do hledání nového labelu. Nakonec se jim naštěstí podařilo zakotvit u britského labelu Peaceville Records v Evropě, který distribuovala světově Music for Nations. Potěšilo to také Mikaela, protože tato legendární společnost vydávala jako metalové oblíbence. Jak se později ukázalo, nebyla to až tak velká výhra, přestože vztahy tu panovaly dobré, v Peaceville se příliš nedokázali postarat o to, aby Opeth zajistili možnost živého vystupování. Pro další album, které dostalo název "Still Life", si Opeth zamluvili Fredmanova studia na březen, ale kvůli stěhování se nahrávání muselo o měsíc posunout a nahrávalo se během dubna a května 1999. V důsledku toho si kapela neudělala dostatek času na to, aby nové kompozice nazkoušela v kompletní sestavě více než dvakrát, a sama tedy předem nevěděla, jak nakonec bude hotové dílo znít. Zpoždění s přebalem alba posunulo její vydání o další měsíc a deska tak vyšla 18. října 1999 pod labelem Peaceville Records, o distribuci se postaral Music for Nations. Kvůli problémům s novou distribuční síti skupiny album nevyšlo ve Spojených státech až do února 2001. Byla to první deska s Martinem Mendezem a nutno uznat, že je to znát. Deska se v žebříčcích nejoblíbenějších desek Opeth se umisťuje hodně vysoko. Oproti "My Arms, Your Hearse" přibylo progresivních elementů a instrumentálních vyhrávek a nechybí ani dvě baladičtější kompozice "Benighted" a "Face Of Melinda", ve kterých Mendez hraje na bezpražcovou basu, bubeník Lopez v také nijak nezaostává a hraje štětkami namísto paliček, což skladbě s relativně písňovou formou dodává až jazzové vyznění a podle Åkerfeldta jde o první píseň, kterou nenapsal ve volném verši. Stala se pak oblíbenou koncertní skladbou, i přesto, že jde o baladu. Podobně jako v "To Bid You Farewell" z minulé desky "Morningrise", ani v této písni se nenajdou death metalové vokály, jen se v polovině skladby překloní v tvrdší riff a valí se tak až do konce. Úplně bez bicích je na albu akustická "Benighted", která s délkou pěti minut rozhodně není jen krátkým předělem. Ve zvuku a instrumentaci skupina také pokročila a objevuje se tu více kytarových efektů jako je phaser, vibrato, flanger, které naznačují, že kapele a Mikaelovi není psychedelická scéna cizí, a s těmito prvky budou muset jejich fanoušci do budoucna počítat. Akustické kytary se staly plnohodnotnou součástí mohutné kytarové stěny, Åkerfeldt stále více zpívá čistým hlasem, pracuje s melodiemi a rozsáhlejší skladby "The Moor", "Godhead’s Lament", "Moonlapse Vertigo", "Serenity Painted Death" a "White Cluster" tak získávají speciální atmosféru. U každé ze skladeb se objevuje i několik náhlých dynamických změn, což jen dokazuje zesilující příblížení se k progresivní scéně. Zvuk alba byl ke vší smůle poznamenán poškozením pásek, což se projevilo výpadky stereokanálů hlavně ve skladbách "The Moor“ a "Serenity Painted Death“. Album má opět ucelený koncepční příběh, tentokrát je jeho hlavním hrdinou vyděděnec náboženské společnosti, který byl vyhnán ze svého domova, protože nesdílel křesťanskou víru. Jednoho dne vrací do svého rodného města, aby se po patnácti letech setkal se svou dávnou láskou Melindou, kterou při odchodu musel opustit. Jeho city k ní ale ani po patnácti letech vyhnanství neutichly, proto se vrací, aby si ji odvedl s sebou. Obyvatelé města o jeho návratu netuší, jinak by jej na místě zabili. Zjišťuje ale, že Melinda se mezitím musela stát jeptiškou a "provdat se" za církev. Přesto se nevzdává, a i když si uvědomuje, že se vystavuje velkému nebezpečí, pokud by ho odhalil "Koncil kříže“, dohlížející na potírání kacířů ve městě, vydá se ji přesvědčit. Melinda k vlastnímu překvapení sama doznává, že ho ještě miluje. Jenže jsou odhaleni, Melinda je odvedena a popravena pro nevěrnost Bohu. V záchvatu vzteku hrdina zabíjí vojáky, přisluhující Koncilu, dokud nezkolabuje vyčerpáním. Posléze je zajat a potrestán oběšením. Loučíme se s ním ve vězení, kam se dostal poté, co zabil vrahy své lásky. V okamžiku těsně před svým posledním vydechnutím na šibenici spatří Melindu, jak na něj ve smrti čeká, až budou zase spolu. Temnému příběhu desky odpovídá i temná, doslova nehostinná atmosféra většiny skladeb a v této stránce už "Still Life" nebylo nikdy překonáno. Åkerfeldtovu posedlost duchy a tajemnem dokládá i historka z natáčení, kterou Mikael vyprávěl: "Trvalo tři dny, než jsem natočil vokály. Vlastně tři noci, abych byl přesnější. Jednoho dne jsme s Peterem pracovali téměř 24 hodin a nakonec už jsme byli tak unavení, že jsme snad měli halucinace. Začalo to tím, že jsem slyšel někoho kašlat zrovna, když jsem byl v nahrávací místnosti. Podíval jsem se ven, ale tam nikde. Tak jsem se zeptal Petera: "Nezakašlal jsi?" A on na to: "Ne, proč?". Ať tak nebo onak, ten kašel na té nahrávce nakonec je a to hned v první skladbě, ale nevíme, kdo nebo co to je, ale je to tam." V Evropě album vyšlo 18. října 1999, v Americe se však jeho vydání kvůli problémům s labelem pozdrželo až do 27. února 2001. Portál Allmusic nazval "Still Life" jako "impozantní sestřih krutých, často zubatých kytarových riffů s ladnými melodiemi". V létě Mikael podnikl společně se svým přítelem Jonasem z kapely Katatonia dovolenou v Anglii, kde došlo mimo jiné k setkání se členy My Dying Bride, kapely patřící také pod Peaceville. Protože si padli do noty, začali na začátek roku 2000 plánovat společné turné, jenže vše nakonec ztroskotalo na financích, takže Opeth absolvovali jen krátké turné, když odehráli několik festivalových koncertů, nadále fungovali spíše jako studiová kapela. Jelikož Opeth v této době příliš koncertně aktivní nebyli, nedlouho po návratu se z Anglie se Åkerfeldt pouští do psaní materiálu pro páté album. Před nahráváním samotné desky se Mikaelovi podařilo zaujmout Stevena Wilsona z Porcupine Tree a domluvit se s ním na spolupráci. Stevenova produkce posunula Opeth do nových vod a stala se nepochybně jedním z faktorů, který způsobil, že se z "Blackwater Park" stalo přelomové album slavící veliký úspěch a dosud považované mnohými za nejlepší desku Opeth vůbec. Ve srovnání předchozími alby měl Akerfeld předem natočená nějaká dema, vymyšlený název a proběhlo i více zkoušek, než kdykoli předtím - a to hned tři zkoušky v kompletní sestavě. Nahrávání začalo 10. srpna 2000 opět v Götheburgském Studio Fredman. Čtyři týdny všichni bydleli přímo v prostorách studia a příliš se nemyli, takže to tam brzy pěkně zapáchalo, ale Mikael uvádí, že mu to alespoň pomohlo lépe ve zpěvu vyjádřit metalovou bolest a drsnost. Steven Wilson s nimi strávil 12 dní a podílel se především na zvláštních efektech pro kytaru a hlas. Do rejstříku nejrůznějších odstínů Mikaelova pěveckého projevu přibyl především „hlas z telefonu“, zkreslení zpěvu, které představovalo typický prvek hudby Porcupine Tree, stejně dobře ale zapadlo i do stylu Opeth. Po klasickém nahrávacím procesu s Fredrikem Nordströmem přichází s další produkcí pomoci ústřední postava britských progresivistů Porcupine Tree, zpěvák, skladatel a multiinstrumentalista Steven Wilson. Podle Åkerfeldta právě Wilsonovy nápady měly klíčový dopad na výsledek. V několika skladbách dokonce nazpíval doprovodné vokály, nahrál i několik klavírních a mellotronových vsuvek. Jeho producentské zkušenosti pomohly především oběma kytaristům po zvukové stránce a jak se vyjádřil Åkerfeldt: "Jeho nápady jsou občas hrozně divné, ale je to natolik inteligentní a příjemný člověk, že si říkáte, že to musí stát za to." Už samotný název alba sám vzbuzuje různé asociace a představy, ale lze jen konstatovat, že v Åkerfeldtově rozrůstající se sbírce obskurních nahrávek psychedelické scény figuruje první a jediné album takto pojmenované německé kapely. Album tvoří osm skladeb s průměrnou délkou od 9 do 10 minut, po delší době se zde objevuje i jedna kratší skladbička s názvem "Patterns In The Ivy" s kralujícím Wilsonovým klavírem a vznášející se v lehce jazzové atmosféře. Čistě akustická skladbsa tu není, ale je tu skvělá balada "Harvest" v rytmu valčíku s doslova hitovým potenciálem. Nezvykle agresivní nástup desky zajišťuje desetiminutovka "Lepper Affinity" s povinným zklidněním v polovině a krásnými melancholickými kytarovými melodiemi. Ve druhé skladbě "Bleak" se objevuje chytlavý motiv se silnou orientální příchutí. Åkerfeldt se v ní poprvé podělil o hlasy s Wilsonem a nutno uznat, že jim to zpívá výborně. Čistých hlasů přibylo, oproti tomu se v tvrdších pasážích Åkerfeldt usadil na ultrahlubokém chrapláku, jemuž jde ale velice dobře rozumět a dají se v něm vystopovat i určité melodie, což je v daném žánru velmi vzácné. Po třetí skladbě již zmíněné baladě "Harvest" přišlo zklidnění, po kterém nás zcela pohltí druhá nejdelší skladba, jedenáctiminutová "The Drapery Falls", v níž se zprvu střídají pasáže Åkerfeldtova čistého zpěvu a akustické kytary s celou kapelou, což kromě skvělých kontrastů vytváří i napětí podporované velmi naléhavým až skoro tísnivým motivem. Ve skladbě najdeme i vůbec nejdisonantnější pasáž, jakou kdy Opeth nahráli a skladba jako taková patří vůbec k jedné z nejpovedenějších skladeb kapely. Napětí, stavba i gradace včetně závěrečné neodbytné melodie téhle skladby je mistrovská a nezapře inspiraci v extrémnějších metalových formách, jedná se o jeden z vrcholů alba. "Dirge For November", uvádějící druhou polovinu alba, začíná jemnou, až cizelérskou akustickou studií s krásnou Mendezovou atmosférickou basou, nebyli by to ale Opeth, kdyby tahle zákoutí hned nerozmetali pořádnou energickou smrští s jednou z nejpamátnějších temných melodických strunných litanií. Skladba "The Funeral Portrait" hudbu opět přitvrdí, jedná se velice razantní death metalovou skladbu, vrcholící chorálem z dílny Åkerfeldt - Wilson mocně doprovázená kytarovými riffy. Jsou to opět suroví a temní Opeth, i když i tady se našel prostor pro melodické kytarové vsuvky a krátký akustický oddech. "Patterns In The Ivy" je mistrná akusticky-klavírně hříčka. tvající necelé dvě minuty. Vše, co se na albu do té doby odehrálo, završuje a ještě násobí závěrečný titulní dvanáctiminutový opus se všeobjímajícím riffovým cyklonem v úvodu, na ně pak navazující působivé akustické kouzlení a znovu drtící riff, kde se snad hudebníci čelně srazili s Dream Theater v jejich nejdrsnějších polohách. Celá skladba prochází různými změnami - zákoutími uvadajícího parku, od akustických přes elektrické, postupně se zrychlující, přitvrzuje se, valí se, sám Åkerfeldt chroptí jako o život a "slunce navždy zapadá nad parkem černé vody". Skladbu uzavírá osamělá akustická kytara, jediná věc, která odolala ničivé bouři. Jako bonus k albu vyšel single "Still The Day Beneath The Sun/Patterns In The Ivy II.", což jsou dvě baladické akustické písně vcelku tradiční délky čtyř minut. "Ty dvě písně jsem natáčel u Jonase Renkse (Katatonia) doma, když byli ostatní spoluhráči všude po světě. Jsou udělány velice jednoduše". Jako další byla pro singl vybrána píseň "The Drapery Falls", i když zkrácená o pět minut. Nahrávání alba skončilo v říjnu 2000 a datum vydání bylo stanoveno na 27. února 2001 pod značkou Music For Nations. Mikael nejprve nechtěl k Music for Nations přecházet, ale s postupem času se ukázalo, že to bylo vcelku rozumné rozhodnutí. "Blackwater Park" bylo vysoce ceněno při jeho vydání a bylo vychvalováno kritiky, když je přirovnávali ke King Crimson 70. let, případně k metalové fúzi Beatles s Pink Floyd. To The Village Voice napsal, že "Opeth malovali na epické plátno, znějící občas jako... metalová odpověď na King Crimson 70. let". Kanadský hudební časopis Exclaim! napsal, že album "by mohlo v tomto roce nejlepším metalovým záznamem a stojí za to každý kousek energie, kterou kapela vložila do jeho realizace". Ovšem deska schytala i řadu kritik, když některé skladby označili za nudné. Tyto kritiky ale byly ojedinělé a fenomenální úspěch, se kterým se "Blackwater Park" setkal jak u fanoušků, tak kritiků, Opeth velmi pomohl, kdy jim umožnil odrazit se od země a konečně se stát opravovou "live" kapelou. Album překonalo veškerá očekávání a vyneslo Opeth na výsluní popularity nejen mezi fanoušky metalové hudby. Na podporu "Blackwater Park" se Opeth pustil se do jejich prvního světového turné. Koncertovali po Americe společně s Amorphis, pak i Nevermore. V Evropě vystoupili na několika prestižních festivalech, jako např. na Eurorock v Belgii, Wacken Open Air Festival 2001 v Německu, kde vystoupili před 60 000 diváky, na Waldrock v Holandsku, Hultsfred ve Švédsku, Quartz v Norsku a dalších. Pak následovalo i evropské turné, na němž figurovali poprvé i jako headlineři. S rostoucím úspěchem bylo ale nutno se lépe postarat o chod kapely a obchodní stránku celé věci, a na doporučení společnosti se proto jejich manažerem stal Andy Farrow. Po turné k přelomovému albu "Blackwater Park" Åkerfeldt nelenil a hned po návratu domů do Švédska se pustil do psaní materiálu pro další album. Skládání pro následovníka ale šlo dosti ztuha, protože Mikael měl zpočátku velmi málo inspirací. Kapela chtěla nahrát něco, co by bylo tvrdší, než všechna předchozí alba, ale během psaní přišla na svět i spousta jemnějších věcí, které by bylo škoda vyhodit. Mikael k tomu poznamenal: "Když píšu nový materiál, je to tak, že prostě hraji každý den na kytaru. Nové nápady si většinou zaznamenávám na rekorder, který mám doma. Když pak chceme nahrávat desku, tak mám alespoň z čeho vybírat. Tentokrát jsem chtěl napsat něco hodně tvrdého, tvrdšího, než co jsme hráli dosud. Ale stejně jsem měl i spoustu jemnějších partů, které jsem nechtěl odvrhnout.“ S řešením dilematu přišel Jonas Renks z Katatonie, když navrhl natočit dvě zcela odlišné desky: jednu tvrdou a druhou odlehčenější. Nápad na album založené pouze na křehké stránce Opeth se už ostatně před časem vynořil v hlavě Leeho Barretta z Candlelight. Music for Nations samozřejmě nebyli ideou dvojdesky příliš nadšení a Mikael je musel přemluvit příslibem, že náklady budou stejné jako v případě jednoho alba a že bude všechno hotové velmi rychle. V kontraktu s MFN jsou alba "Damnation" a "Deliverance" ostatně opravdu počítána jako jediná deska. O nahrávání nejvíce vypovídají vzpomínky samotných Opeth, neboť se rozhodli toto natáčení zdokumentovat a později je vydat jako součást prvního live DVD. Ani tentokrát nebyla porušena tradice minimálního zkoušení - kapela se za tímto účelem setkala jen jednou jedinkrát. Pro změnu byla zamluvena studia Nacksving, nahrávacím technikem měl ale původně zůstat starý známý Fredrik Nordström. Jenže hádka ohledně jeho ohodnocení způsobila, že se skupina nakonec rozhodla pomoci si sama jen za asistence pracovníka studia. Tím si ovšem, aniž by to zatím tušila, zadělala na velké problémy. Gothenburgské studia Nacksving bylo velmi neudržované, navíc nemělo žádná okna a to tehdy bylo venku nejteplejší léto za mnoho posledních let. Měli s sebou jen nafukovací matrace, aby nemuseli spát přímo na zemi, kde všude lezli švábi. Překvapilo je navíc, že v Nacksvingu používají k nahrávání standartní počítače, všude jinde jsou Macintoshe. Neměli ani originální software. Brzy se jim všechno začalo sypat - počítač stávkoval, nahrávací pásky nebyly v pořádku. Při poslechu nahrávky bicích jednou náhle všechno utichlo a ozval se podivný rachot. To se porouchala nahrávací mašina a na podlahu se vysypala obrovská hromada pásek. Lindgren k tehdejšímu nahrávání podotkl: "Už to vypadalo, že album nedokončíme, veškerá radost z hraní byla ta tam." Jak Mikael zhodnotil, majitel studií Isak Edh nebyl často po ruce a raději vysedával v místním baru. Studio se jim navíc prakticky rozpadalo pod rukama. Nebylo snad dne, kdy by nemuseli řešit nějaký technický zádrhel, což členy kapely postupně více a více vytáčelo a deprimovalo, protože místo aby nahrávali hudbu, většinu času propojovali kabely, zprovozňovali počítače a snažili se donutit k poslušnosti všechna ostatní zařízení. Když pohár trpělivosti přetekl, rozhodli se změnit studio za zavedených Fredmanovo studio a nakonec to urychlilo i příjezd Stevena Wilsona, jenž byl opět povolán, aby pomohl s další produkcí. Wilson si na obou albech samozřejmě také zahrál, a to především na klávesové nástroje, hlavně na jemné části dvojalba, nazvané "Damnation". Mikael Åkerfeldt uvedl: "Damnation byl pro mě způsob, jak se dostat blíž k vlivům z 60. a 70. let, kterými jsem ovlivněn, i když skládám tvrdou hudbu. Jen to takhle mělo být ještě blíž." Na obou albech je také znát Wilsonova pomoc s vokály. Vypomáhá Åkerfeldtovi právě v těch jemnějších částech, hlasy obou k sobě dobře sedí a vytváří mohutné harmonie, doplňující sólový hlas. Za jeho asistence se také dotáčejí perkuse. Wilson kromě detailů dodá kompletní text pro skladby "Death Whispered" a "Lullaby" na "Damnation". Na vzniku alba má kromě samotných Opeth a Wilsona velký podíl britský kytarista a producent Andy Sneap, jenž je uváděn v bookletu Deliverance jako zachránce nahrávání. Právě on totiž pomohl s mixem základních stop, nahraných v Nacksvingu. Zpěv pro "Damnation" byl nahrán přímo v domácím studiu No Man's Land Stevena Wilsona, a to krátce poté, co Mikaelovu babičku srazilo auto. Ta na následky zranění posléze zemřela. Texty alba, přestože napsané ještě před nešťastnou nehodou, tak pro Mikaela náhle získaly úplně nový význam. Obě alba, z nichž první vyšlo tvrdé "Deliverance" (12. prosince 2002/4.11.2002) a usadilo se na 19. místě britského žebříčku nezávislých alb. Kritika opět pěla chválu, Opeth si odbyli jednorázové vystoupení v domovském Stockholmu a Åkerfeldt se vrací do Británie, aby dotočil s Wilsonem vokály na jemné, ale depresivní "Damnation", které pak vyšlo až o pět měsíců později (22.dubna 2003) a bylo věnováno památce Mikaelovy babičky. Album vyneslo skupině ve Švédsku cenu Grammy v kategorii hard rock. Celý proces přípravy obou alb byl tak namáhavý, že si z něj Mikael odnesl zdravotní problémy, které ho ještě nějakou dobu poté trápily, ale rok 2003 měl být ještě hektičtější. 15. dubna 2003 se frontman Opeth oženil se svou dlouholetou přítelkyní Annou a na ceremoniálu nechyběli ani ostatní členové skupiny. Per Wiberg se dokonce zhostil svatebního pochodu a Steven Wilson přispěl písní k poctě novomanželů. Na řadě pak bylo krátké evropské turné. První tři vystoupení byla tvořena dvěma sety - lehkým a tvrdým - a třetí z nich, v Londýnském Shepherd's Bush Empire bylo zaznamenáno na první živé DVD nazvané "Lamentations", které v Evropě vyšlo 24. listopadu 2003 a v Americe o tři měsíce později. Koncert trvá dvě hodiny a zachycuje skladby z obou nových alb, doplněných o další skladby z Blackwater Park. Předtím však Opeth stihli ještě skandinávské turné s podporou Extol a vystoupení v Mexiku. Následovalo další turné, dosud největší v historii Opeth, kdy během let 2003 a 2004 odehráli téměř 200 koncertů. Playlist byl tentokrát rozdělen do dvou částí, když v první přehráli celé "Damnation" a druhá část byla pak věnovaná té tvrdší podobě jejich tvorby. Vstoupení se odehrávala na obou březích Atlantiku a zavítali také do Austrálie a Mexika. V plánu bylo také Chile, jenže organizátoři nedodrželi kontrakt a uskutečnění plánovaného termínu by nebylo možné. Na koncertech se do sestavy připojil klávesista Per Wiberg, člen Spiritual Beggars, který zatím vypomáhá s party Stevena Wilsona a zpívá doprovodné vokály, ale před natáčením dalšího alba je jasné, že se stane právoplatným členem, protože Åkerfeldt a spol chtějí zase zkoušet něco nového. Během severoamerického turné na podporu "Deliverance" jim předskakovali Paradise Lost, v Evropě pak Madder mortem. Objevili se v TV4, jedné z největších televizních stavic ve Švédsku, a na podporu "Damnation" následovalo další turné po Severní Americe, tentokrát spolu s Porcupine Tree. Během posledního koncertu, který se konal v Seattlu, si Mikael se Stevenovou kapelou zazpíval skladbu "A Smart Kid". Téhož roku Mikael hostoval na nahrávce alba "The Human Equation" od Ayreon. Ovšem objevují se i problémy, o kterých se skupině dosud ani nezdálo, neboť přesahují hranice, které tvoří třenice mezi jednotlivými členy, ať už osobními, či hudebními. U Martina Lopeze se začínají objevovat příznaky duševní nemoci. Nejprve přišlo několik panických záchvatů, které by se daly odůvodnit, skupina však měla odehrát koncert v Jordánsku, ale na poslední chvíli jej musela zrušit, protože situace na blízkém východě je komplikována teroristickými útoky. Jenže Lopezův stav se nezlepšil ani během turné. Další záchvat přišel v Kanadě, kdy už byl poslán domů, aby si odpočinul. Zaskakoval za něj jeden z jeho vzorů Gene Hoglan (Strapping Young Lad, Death, Fear Factory, Testament atd.) nebo i jeho technik bicích nástrojů Damon. Martin Lopez se vrátil na poslední část turné začínající v americkém Seattlu, kde již Opeth figurovali v plné sestavě. Nicméně stále se počítalo s různými náhradníky, neboť Lopezova komplikovaná zdravotní situace mu často znemožnila vystupovat. Po delší přestávce následovalo v roce 2004 další severoamerické turné, oficiálně na podporu "Lamentations". Předskokany Opeth na něm byli Moonspell a Devil Driver. Kromě problémů se ale dějí i pozitivní věci a některé dokonce i neočekávané. Během turné po Austrálii si členové skupiny připsali na účet jeden z typických cvoklých rockerských incidentů, když je v opilosti napadlo házet z 12. patra hotelu v Adelaide židle a bavit se tím, jak se dole roztříští na tisíce kousíčků. Mikael hostoval na albu "Deadwing" od Porcupine Tree. Åkerfeldt se 13. září stal otcem, když se mu narodila první dcera, která samozřejmě nemohla dostat jiné jméno než Melinda podle jedné z písní Opeth, a navíc se Åkerfeldt nechal slyšet, že se jedná o jeho nejoblíbenější ženské jméno. Lindgren se pak oženil se svoji dlouholetou přítelkyní. Mezitím skupině vypršela smlouva s Music for Nations a navíc Music For Nations ukončilo svoji činnost. Novou smlouvu podepsali se světoznámými Roadrunner Recods. Na Opeth se jako na 'undergroundovou' skupinu snesla i vlna kritiky, která obvinila skupinu ze zaprodávání se. Kapela přesto fanoušky ujistila, že si od vedení labelu nenechá do ničeho zasahovat a podobné obviňování fanoušků bere spíše jako urážku. Tím nejhlavnějším důvodem, proč se rozhodli pro toto vydavatelství bylo, že distribují nahrávky po celém světě a fanoušci tak mají mnohem snažší přístup k deskám kapely a alba Opeth tak snadno sežene každý, kdo o ně bude mít zájem. K tomu se Åkerfeldt vyjádřil následujícími slovy: "Abych byl upřímný, tak je to docela urážka po patnácti letech a osmi albech. Nemůžu uvěřit tomu, že nám fanoušci po tolika letech nevěří. Myslím, přeci jen, naše písně jsou deset minut dlouhé! Psaní a nahrávání další desky Opeth bylo oproti utrpení, které skupina byla nucena podstoupit s "Damnation" a "Deliverance", přece jen o něco méně náročné. Kapela se také dohodla, že tentokrát bude před samotným nahráváním více zkoušet, aby se jí podařilo dostat na CD více spontánní energie prýštící z prostého muzikantského souznění. A skutečně se donutili celé 3 týdny na nahrávání připravovat. Během nahrávání se klávesista Wiberg připojil k Opeth jako plnohodnotný člen. Samotné sessions proběhly ve studiích Fascination Street ve švédském městečku Örebro, a přestože si skupina věřila, že díky zkouškám bude s nahráváním hotova během pár týdnů, nakonec se vše protáhlo na dva a půl měsíce od 18. března do 1. června 2005. Nejdéle se natáčely bicí, což záviselo na tom, jak to dovoloval Lopezův zdravotní stav. Nová posila Per Wiberg obohatil zvuk skupiny natolik přirozeně, že se klávesy staly zcela plnohodnotnou složkou jejich zvuku. Střídal ve studiu nejrůznější rejstříky a tak se na albu objevuje mellotron, hammondky, klavír, různá elektrická piana i moog. Album dostalo název "Ghost Reveries". Mikael měl původně chuť napsat hodně okultní album s ďábelskými texty, ale když se mu pod rukama zrodila nádherná balada "Isolation Years", rozhodl se od tohoto nápadu upustit a hlavními postavami na něm se tak stali různí lidé, kteří zemřeli. Existuje zde určité společné pojítko, ale ne každá píseň zapadá do tohoto konceptu, takže album nelze brát jako souvislý celek. Nejvýraznější skladbou alba je zřejmě "The Grand Conjuration", která byla vybrána i na singl, a byl pro ni natočen i klip, k němuž se ovšem skupina moc hlásit nechce, protože se natáčelo ve zmatku a nikdo pořádně nevěděl, jak by měl výsledný klip vypadat a hlavně v něm není přítomen Martin Lopez, nýbrž Gene Hoglan. Nicméně Lopezova práce na albu jej ukazuje ve výborné formě, pravděpodobně jde o nejlepší bicí party na nahrávkách Opeth. První dvě skladby "Ghost Of Perdition" a "Baying of The Hounds" patří k tomu nejtvrdšímu, co Opeth kdy vytvořili. Celé album uzavírá balada "Isolation Years", pro změnu zase jedna z nejsmutnějších skladeb skupiny. Než se album "Ghost Reveries“ dostalo do obchodů, přistála na stole nabídka účasti na Ozzfestu, kterou však Opeth odmítli s tím, že přece nebudou platit za to, aby někde mohli vystupovat! Mnohem milejší jim bylo přijmout návrh Tima Borrora a jako jediní Evropané vyrazit na turné Sound of the Underground spolu s řadou méně známých kapel. Tuto šňůru si velmi užili a získali na něm řadu nových přátel. Na festivalu ve Wackenu pak Mikael vystoupil se svým a Jonasovým projektem "Bloodbath" a kompletní Opeth ozdobili hned několik dalších evropských festivalů. Album vyšlo 30. srpna 2005 a opět sklidilo spoustu chvály v Evropě i za oceánem. Ve Švédsku se usadilo na výborné pozici #9, v severní Americe potom na #64. Magazín Guitar World jej vyhlásil 54. nejlepším albem všech dob, Metal Storm jej hodnotil jako deváté nejdůležitější album ve stovce vybraných progresivně metalových alb, podle Decibel je na poyici 42 ve stovce nejlepších metalových alb dekády a Classic Rock jej považoval za jedno z deseti nejzákladnějších alb dekády. V dohledu však bylo velké zemětřesení v sestavě. Nejprve se 12. května 2006 definitivně rozloučil Martin Lopez, jehož záchvaty úzkosti totiž stále neustávaly. Mikael Åkerfeldt se s ním 23. 5. 2006 rozloučil slovy: "Ačkoliv jsem smutný já i zbytek kapely, s ohledem na odchod Lopeze mu chci poděkovat za jeho neuvěřitelnou práci s Opeth, nesmírnou oddanost kapele. Nahráli jsme některé klasické věci spolu a očividně měl obrovský dopad na náš zvuk. Teď se cítím velmi nadšen, když slyším materiál jeho vlastní kapely. Mezitím si vy, fanoušci Opeth, můžete být jisti, že budeme pokračovat v koncertování s Axem a my všichni máme vysoká očekávání o našich příštích hudebních záměrech." Nahradil jej nový bubeník Martin Axenrot, který hrál za nemocného Lopeze už na předchozím turné, nahrál už i cover "Soldier Of Fortune" od Deep Purple a natrvalo rozšířil řady Opeth 12. května 2006. S novým bubeníkem Martinem Axenrotem Opeth poprvé ve své historii vystoupili v Japonsku. V září následovalo zářijové turné po Evropě, na němž skupině opět předskakovali Extol, a v říjnu vyjeli společně na turné po Americe s Megadeth, Lamb of God, Arch Enemy, Overkill, Into Eternity, Sanctity a The Smashup na Gigantour. Další americké koncerty se na itineráři objevily až v únoru 2006. O rok později, 31. října 2006 vychází reedice alba s bonusovým DVD z natáčení, novou výtvarnou podobou a živým coverem "Soldier of Fortune" od Deep Purple. Přes veškeré úspěchy, které v posledních letech sklízeli, Petera Lindgrena přestalo bavit trmácení se po světě. Dne 17. května 2007 Peter Lindgren oznámil, že Opeth opouští po 16 letech strávených se skupinou, v podstatě rok po odchodu Lopeze. Svůj odchod okomentoval na oficiálních stránkách: "Toto rozhodnutí bylo nejtěžší, co jsem kdy udělal ve svém životě, ale bylo správné jej udělat," řekl Lindgren. "Prostě jsem cítil, že mě opustilo veškeré nadšení a inspirace potřebnou k účasti v kapele, která vyrostla z několika kluků, co rádi hrají hudbu a dotáhli ji až ke světovému průmyslu." Nahradil jej Fredrik Akesson, bývalý kytarista kapel Arch Enemy a Krux. Åkerfeldt se o něm vyjádřil takto: "Fredrik bylo jediné jméno, které vyskočilo při přemýšlení o náhradě za Petera. Podle mého názoru je jedním ze tří nejlepších kytaristů ve Švédsku. Vycházíme spolu skvěle, poznali jsme se někdy před čtyřmi lety a již má zkušenosti s tím, aby se přizpůsobil cirkusovému životnímu stylu, který vedeme jako členové Opeth". Samostatný říjnový koncert v londýnském Roundhouse byl zaznamenán pro vydání na DVD a živém albu, které pod názvem "Roundhouse Tapes" vyšlo 9. října 2006 vychází další živé album) vyšel 22. 10. 2007, DVD pak v roce 2008. Živá nahrávka zachycuje novou sestavu a zástupce ze sedmi alb (nedostalo se na nic z Deliverance). Výběr písní ukazuje, že Opeth nemíní slevit z dlouhých kompozic ani naživo a že je sem tam vyšperkují decentní improvizací - to ovšem velmi zřídka, nutno ovšem uznat, že nová sestava dokázala skvěle odehrát materiál z prvních alb, decentní kousky jako Face of Melinda nebo Windowpane i novinku Ghost of Perdition. Samozřejmě, že album vychází i jako DVD, kde je jasně vidět sebejistota nové sestavy. Åkerfeldt písně prokládá vtipnými komentáři, občas je jen tak na oko trochu drsňák, ale pořád je tam cítit nadsázka. O svém smyslu pro humor se Mikael vyjadřuje takto: "Mám rád věci od Monty Python, ale není nic horšího, než když parta opilců cituje hlášky z jejich filmů. Skoro mi je to dokázalo znechutit. Moc se mi líbí třeba britské seriály typu Jistě, pane ministře. Jsem tím docela posedlý a myslím, že je to pro mě vrchol komediální tvorby. Nesamozřejmý humor je asi mým nejoblíbenějším." Listopad 2007 pak prožili společně na turné s Paradise Lost. Po téměř 200 představeních na podporu alba "Ghost Reveries" Opeth vstoupili do Fascination Street Studios v listopadu 2007, aby zahájili práce na svém devátém studiovém albu. Během ledna 2008 nahráli 13 písní, včetně tří cover skladeb. Na dokončené album "Watershed" se dostalo sedm skladeb, covery pak chtějí využít jako bonusové skladby v různých verzích alba. Album "Watershed" bylo vydáno 3. června 2008 a Åkerfeldt popsal písně na něm jako "trochu více energičtější." Album dokonce získalo nejvyšší umístění v žebříčku, když debutovalo na pozici 23 v US Billboard 200, v australské Australian ARIA album charts jako #7 a na oficiální finské hitparádě alb jako #1. Opeth opět vyjeli jako headlineři na turné UK Defenders of the Faith tour, aby podpořili právě vydané album, vystoupili opět na Wacken Open Air a nově také na Progressive Nation tour s Dream Theater. Kncerty ve Španělsku a Portugalsku ale byly zrušeny, spolu se zrušením Burning Live Festival, čtyři koncerty od 26. června do 29 června musely být pak zrušeny kvůli Mikaelovým planým neštovicím. Dva z festivalů, kde měli Opeth hrát byly Hovefestivalen a Metaltown ve Švédsku anáhradou za ně byli Satyricon. Od září do října Opeth opět cestovali po Severní Americe za doprovodu High on Fire, Baroness a Nachtmystium. Do Evropy se vrátili na zbytek roku spolu s kapelami Cynic a The Ocean. Stále se mluví také o vedlejším projektu, ve kterém by se Mikael sešel se Steven Wilsonem a Mikem Portnoyem z Dream Theater. Vzhledem k vytíženosti všech třech muzikantů však dosud nelze přesně říct, kdy se tohoto zajímavého počinu skutečně dočkáme. Výsledkem tak nejspíše byla hostující účast na turné skupiny Transatlantic. Opeth napsali a nahráli novou skladbu "The Throat of Winter", která se objevila na digitálním EP soundtracku k videohře "God of War III" dne 2. března 2010 (mimochodem tam mají píseň i Dream Theater). Åkerfeldt popsal píseň jako "zvláštní" a "ne příliš metalovou." Na oslavu svého 20. výročí založení Opeth uvedli šest představení v rámci celosvětového turné s názvem "Evolution XX: An Opeth Anthology" od 30. března až do 9. dubna 2010. Album "Blackwater Park" bylo odehráno v plném rozsahu, spolu s několika písněmi, které nikdy předtím nehráli. Åkerfeldt prohlásil: "Nemůžu tomu uvěřit, ale sakra, slavíme 20 let. Jsem v této kapele od doby, kdy mi bylo 16 let. To je šílené." Zvláštní vydání Blackwater Park bylo pak vydáno 29. březnu 2010 současně v rámci turné. Koncert tohoto turné ze dne 5. 4. 2010 v londýnské Royal Albert Hall byl nahráván pro DVD a live album s názvem "In Live Concert at the Royal Albert Hall", které vyšlo 21. září 2010 v 2DVD a 2DVD/3CD verzi. Pro DVD koncert byl rozdělen do dvou souborů. První sada se skládá z celého alba "Blackwater Park", zatímco druhá sada obsahuje po jedné písni z každého alba již bez "Blackwater Park", v chronologickém pořadí tak představuje dvacet let "evoluce" v jejich hudbě. Åkerfeldt uvedl v září 2010, že začíná psát skladby pro nové album Opeth. Kapela oznámila na svých internetových stránkách, že začne nahrávat své desáté album 31. ledna 2011 v Atlantis/Metronome studiu ve Stockholmu, opět s Jensem Bogrenem (engineering) a Steven Wilson z Porcupine Tree jako koproducentem. V dubnu 2011, krátce po ukončení mixáže nového alba ale Opeth oznámili, že Per Wiberg byl uvolněn z jeho povinností ve skupině. V tiskovém prohlášení Mikael Åkerfeldt vysvětlil rozhodnutí: "Mendez, Axe a Fredrik a já jsme dospěli k rozhodnutí, že bychom měli najít náhradu za Pera hned po dokončení nahrávek z nového alba, a nebylo to pro Pera žádné překvapení. Už zase přemýšlel o odchodu, takže se dá říct, to bylo vzájemné rozhodnutí. Není v tom zlá krev, jen vztah, který dospěl ke konci, tak to je." Desáté album Opeth "Heritage" vyšlo 14. září 2011 a přineslo celkem příznivé recenze. Nahrávka jen potvrdila odchod z hudebního stylu kapely posledních alb, je pouze jejich druhé album bez death growlingu (to druhé bylo Damnation). Opeth vyjeli na jejich 2011/2012 Heritage Tour po Severní Americe a Evropě se svým novým klávesistou, Joakimem Svalbergem, který nahrával s kapelami Qoph a elGamo, koncertoval i s uskupením G3. Na turné hráli spolu Katatonii v září a říjnu a s Pain of Salvation v listopadu. Turné pak pokračovalo v roce 2012 s vystoupeními v Turecku, Indii, Japonsku, Řecku, Izraeli, Jižní Americe a Švédsku. Dne 5. 2.2012 hráli poprvé v Bangalore v rámci druhého ročníku festivalu Summerstorm. Opeth se připojil k Mastodon pro severoamerické turné v dubnu a květnu 2012, za podpory kapely Ghost. Opeth a Mastodon byli headlinery vždy ve vybraných koncertech. Kapela Von Hertzen Brothers byla potvrzena jako podpora na příští skandinávské turné. Ve zbytku turné je podpořili opět Anathema. V srpnu 2012 Åkerfeldt vzkázal, že začal psát nový materiál pro jedenácté album Opeth. Mikael uvedl, že jedna píseň zní jako kapela Goblin, který je také pracovním názvem skladby. V prosinci 2012 Roadrunner uvedli na YouTube video zobrazující logo Opeth logo a text "jaro 2013". Videa uvádí text "Něco se blíží...". V lednu 2013 Opeth oznámili australské turné na březen a zůčastnili se i dalších vystoupení v nadcházejících měsících. 31. května 2013 Opeth ukončili celosvětové turné Heritage World Tour, které představovalo přes 200 vystoupení na podporu posledního alba. Skupina ve zbývajících měsících roku 2013 dokončovala psaní a nahrávání písně pro jejich jedenácté studiové album, které by mělo vyjít na jaře roku 2014. Podle fromtmana OPETH Mikaela Åkerfeldta již jsou čtyři písně napsány a tři další jsou v různých stavech dokončení. Mikael uvedl: "Byli jsme si prohlédnout [kvůli novému album] Rockfield Studios ve Walesu, kde QUEEN nahrávali "Bohemian Rhapsody", ale ještě jsme se nerozhodli". Åkerfeldt uvedl pro švédské noviny Expressen: "Ale bude to drahé album. Je tu spousta děje, spousta smyčcových aranžmá, které jsme v minulosti neměli." Na otázku - Bude to těžší a měkčí album než "Heritage"? odpověděl: "Možná trochu těžší. Ne heavy death metal, ale hard rock/heavy metal heavy. Je tam spousta progresivních prvků a akustické kytary, ale jsou tam více zlověstněji znějící riffy." Nové album Opeth s názvem "Pale Communion" bylo namixováno do stereo a 5.1 v únoru 2014. "Nazpíval jsem vokální harmonie. Není to ani při nejbujnější fantazii metalová nahrávka, ale pořád je to dost těžký a velký kus práce - pro mě epická instrumentální balada "Faith In Others", která uzavírá albu,m je nejlepší úspěch doposud." říká Mikael Åkerfeldt. Album "Pale Communion" vydává Roadrunner Records dne 17. června 2014. Je to tedy první album Opeth, které je nahráno a smícháno ve větším rozlišení 96/24. Album produkoval přímo Mikael Åkerfeldt a mixáže se ujal dlouholetý spolupracovník a šéf kapely Porcupine Tree Steven Wilson. Vydavatelství Roadrunner Records skupiny Opeth oznámilo v květnu 2014, že vydání jejich velmi očekávaného jedenáctého studiového alba "Pale Communion" se posunuje až na 25. srpna 2014. "Mnozí z vás zaslechli zvěsti a nyní už můžeme potvrdit, že vydání "Pale Communion" bylo skutečně odsunuto do konce srpna," komentoval frontman Opeth, Mikael Åkerfeldt. "Některé okolnosti zabránily kapele poskytnout všechny náležitosti labelu Roadrunner v čase potřebném pro ohlášené vydání alba a abychom se vyhnuli konfliktu, společně jsme rozhodli vydat ji v srpnu místo v červnu." Album "Pale Communion" produkoval sám Mikael Åkerfeldt a mixoval je dlouholetý spolupracovník a frontman/kytarista Porcupine Tree Steven Wilson. Dříve ohlášený singl "Cusp Of Eternity" bude k dispozici v předprodeji v úterý 3. června 2014. K oslavám svého 25. výročí založení švédská skupina Opeth má v úmyslu vydat oficiální biografii. V historii od začátku v roce 1990 se představí nejen současní a bývalí členové skupiny, ale i všichni ti, kteří doprovázeli kapelu v klíčových chvílích její kariéry. Vzhledem k tomu, že životopis má být bohatě ilustrovan, včetně vzácných a dosud nepublikovaných fotografií Opeth, fotografií ze studia a během turné, vydavatel knihy, Rocket 88, vyzývá fanoušky, že pokud mají některé jedinečné materiály týkající se kapely (fotografie, plakáty, letáky, vstupenky, atd..), aby se naně obrátili. Další informace o plánovaných publikacích a podrobnosti činnosti vykonávané lze nalézt na oficiálních stránkách Opeth a Rocket 88. Vydavatelství Nuclear Blast Entertainment oznámilo podepsání smlouvy se švédskou progresivní kapelou Opeth. "Rádi potvrzujeme, že jsme skutečně podepsali smlouvu s Nuclear Blast Entertainment, které vydá naše 12. studiové album, které se bude jmenovat "Sorceress" prostřednictvím naší vlastní značky Moderbolaget Records," řekl Mikael Åkerfeldt. "Rozhodnutí udělal Markus Staiger (klíčová postava Nuclear Blast čepu) jedoucí v neskutečně silném Porsche při 150 mílích za hodinu někde na jihu Německa. Jsme rádi, že jsme součástí týmu NB a těším se na plodný vztah." Kapela je v současné době ve studiu pod vedením Toma Dalgetyho dokončuje album "Sorceress". Vydání je naplánováno na 30. září 2016 přes Moderbolaget Records / Nuclear Blast Entertainment. Po celé léto a podzim pak kapela bude koncertovat po celém světě a jako mnohokrát opět mimo naši republiku. Švédská progresivní legenda Opeth vydá živou nahrávku "Garden Of The Titans: Live At Red Rocks Amphitheater", která se objeví na pultech 2. listopadu 2018 prostřednictvím labelu Moderbolaget Records / Nuclear Blast Entertainment. Tato historická událost byla zaznamenána pro formát DVD, Blu-Ray a Vinyl během jejich představení z 11. května 2017 v Red Rocks Amphitheater v Denveru, CO. DVD a Blu-ray formáty obsahují i audio CD. Videozáznam byl pořízen pod dohledem The Deka Brothers (Carpenter Brut, The Prodigy) a zvuk byl smíchán Davidem Castillo (Katatonia, Bloodbath). Všechny verze obsahují na přebalu mistrovské dílo ctěného umělce Travise Smith (Nevermore, Katatonia, Testament). Legendy švédského heavy prog rocku přichystali na rok 2019 své třinácté album nazvané "In Cauda Venenum" prostřednictvím Moderbolaget Records a Nuclear Blast Entertainment a přinese zřejmě mnoha fanouškům překvapivý šok, protože není nazpívano v angličtině. Mikael Åkerfeldt a jeho druzi se totiž rozhodli natočit desku v rodné švédštině. Deset nových skladeb dostalo samozřejmě i anglický vokální kabát. Deska byla natočena ve stockholmském Park Studios a bude k dostání ve dvou verzích. Datum vydání alba bylo oznámeno na 27. září 2019. Fredrik k novému albu uvedl: "Cílem tohoto alba bylo, aby bylo co nejhezčí. Skutečnost, že Mikael Åkerfeldt napsal první verzi ve švédštině, to byla vlastně hnací síla pro to, abychom dokončili písně, v podstatě. Myslím, že to pro něj bylo zajímavější - možná i náročnější - napsat texty ve švédštině. Byli jsme s tím opravdu spokojeni. Myslím, že jsme opravdu ušli extra míli, když došlo k nahrávání, když došlo k výběru správných tónů, zesilovačů, kytar apod. Také skutečnost, že jsme správně nacvičovali před vstupem do studia. Neudělali jsme to od alba "Watershed". Vždycky jsem se o to snažil, a tentokrát si myslím, že to byla skvělá investice, protože hraní písniček společně do vaší svalové paměti lépe zapadá. Byla to zábava a jsme s výsledkem spokojeni." Ohledně rozhodnutí vydat "In Cauda Venenum" ve švédštině, Åkerfeldt řekl pro Revolver: "Udělat to ve švédštině byl jen nápad, který se mi objevil v hlavě, jako: 'Možná bych si měl ráno smažit vejce místo toho, abych je uvařil.' Nebylo to o nic hlubší. A přišel jsem na to, že se hudební klima tolik změnilo, opravdu záleží na tom, v jakém jazyce to bylo? A hudba nezněla víc švédsky nebo něco podobného, ale byla to brána, která se otevřela a byla to zábava". Švédští prog metaloví titáni Opeth oslaví v roce 2021 své 30. výročí turné. Běh osmi představení odstartuje v Berlíně 13. října 2021 a vyvrcholí v Lisabonu 25. října 2021. Opeth očekávají od fanoušků větší zapojení a žádají je, aby hlasovali pro písně, které by rádi slyšeli. Mohou tak učinit na webových stránkách kapely od pondělí v 9:00 britského času, ve stejnou dobu, kdy se vstupenky začnou prodávat. "Takže plánujeme oslavit opožděné narozeniny kapely, známé také jako BBB", říká frontman Mikael Åkerfeldt. "Jak můžeme oslavit takovou věc, ptáte se? Jdeme do práce!" "V roce 2021 plánujeme velmi málo vybraných vystoupení po celém světě, takže máte v zásadě kolektivní možnost výběru skladeb pro setlist. Protože budeme oslavovat 30 let, rádi bychom si zahrali skladbu z každého alba, které jsme vydali. Ze všech 13. Pokud nám můžete pomoci a ze seznamu vyberete jednu skladbu z alba, pak jednoduše zahrajeme skladby s největším počtem hlasů. Jsem zdráhavý a nervózní, ale také nadšený z toho, které písně si vyberete. Nemůžu uvěřit, že jsme tu už 30 let, ale je to tak. Pomozte nám prosím. A buďte jemní. Konečný setlist bude mít 13 skladeb. Z každého alba pouze jedna". V květnu byli Opeth potvrzeni jako první příspěvek pro festival ArcTangent v roce 2021. Akce se vrací 19. - 21. srpna 2021 na Fernhill Farm, Compton Martin, nedaleko Bristolu. Dne 16. dubna 2021 Opeth ohlásili k 20. výročí alba "Blackwater Park" jeho reedici na Music For Nations. Po dvě desetiletí trvající a stále dechberoucí dílo je Opeth magnum opus "Blackwater Park" stále hustý s mimořádnými melodickými momenty, atmosférou brnění páteře a hbitou, ale drtivou tíhou, a ten, kdo viděl švédské metalisty kopat ozdobné dveře prog, krmil death metal vesmírným kaleidoskopem a představil generaci hudebních pitomců do světa neomezených hudebních možností. Album bude vydáno znovu 16. července 2021 prostřednictvím Music For Nations. Opeth se rozešli s dlouholetým bubeníkem Martinem 'Axe' Axenrotem kvůli blíže neurčenému konfliktu zájmů. V srpnu 2022 jeden z Axenrotových kolegů z kapely BLOODBATH, zpěvák Nick Holmes (PARADISE LOST), řekl pro BLABBERMOUTH.NET, že bubeníkovo odmítnutí nechat se očkovat proti COVID-19 vedlo k jeho odchodu z OPETH. Axenrot svůj odchod z OPETH veřejně nekomentoval a není jasné, zda jeho očkovací status není jediným důvodem, proč už s kapelou nehraje. Překvapivé oznámení přišlo chází v den, kdy kapela zahájila své americké turné spolu s Mastodon a Zeal & Ardor. Náhradou za Axenrota na turné byl vybrán Švéd Sami Karppinen, který je také bubeníkem prog metalové kapely Therion. V prohlášení Opeth uvedli: "Kvůli konfliktním zájmům již Martin Axenrot není součástí týmu Opeth. Jeho náhradou na severoamerickém turné s Mastodon a Zeal & Ardor bude silný bubeník Sami Karppinen. Jeho první vystoupení se odehrálo 16. listopad 2021 v Harrah's Cherokee Center v Asheville NC." V Opeth působil Martin "Axe" Axenrot šestnáct let a byl součástí pěti studiových desek. Je také členem formace BLOODBATH. "Všichni přejeme Axovi jen to nejlepší ve všem a všech jeho budoucích snahách. Už mnoho let byl neuvěřitelně důležitou součástí kapely a všichni jsme se zlomeným srdcem, že to nakonec nevyšlo. Ale to patří k životu, myslíme..." První show s novým bubeníkem se uskutečnila 16. listopadu 2021 v Harrah's Cherokee centru v Asheville, NC. Mikael Åkerfeldt, kreativní síla za Opeth, v červenci 2021 prozradil, že nenahrál žádnou novou hudbu pro přední švédskou progresivní metalovou skupinu během pandemie COVID-19. Ale to jen proto, že ten čas strávil tvorbou hudby pro nadcházející kriminální drama na Netflixu s názvem Clark, ve kterém hraje herec Bill Skarsgard jako švédský zločinec Clark Olofsson. Åkerfeldt se v minulosti neostýchal podělit se o svůj pokrok v hudební sérii a více o partituře a o tom, jak by mohl informovat o budoucím materiálu Opeth, když hovořil 24. července 2021 ve videorozhovoru s klávesistou Dream Theater Jordanem Rudessem. "Ne pro Opeth," odpověděl Åkerfeldt na otázku, zda měl možnost pracovat na nějaké nové hudbě pro kapelu během pandemie. Kapelník Opeth pokračoval: "Svým způsobem nechci působit jako necitlivý, ale pandemie pro mě zasáhla z pracovního hlediska ve vhodnou dobu, protože mi bylo nabídnuto natočit filmovou hudbu v podstatě pro seriál. Režisérem je Jonas Akerlund, který je znám především tvorbou videoklipů pro Madonnu a Lady Gaga. Má minulost v heavy metalu. Před lety byl v kapele jménem Bathory. A je to můj přítel". Åkerfeldt dodal: "Zeptal se mě, jestli bych měl zájem nahrát hudbu k TV seriálu, který vychází na Netflixu o chlapíkovi jménem Clark Olofsson, který byl v podstatě slavný, nechvalně známý lupič. Takže je to skoro jako životopisný film. Takže já "... píši hudbu, která by měla zapadat od [40. let] a dále. Takže to byla zábava. Tak jsem to dělal. Pořád na tom pracuji". Poslední studiové album Opeth "In Cauda Venenum" dorazilo v roce 2019. Reedice alba "Blackwater Park" z roku 2001 vyšla k 20. výročí, dlouho drženého jako death metalové mistrovské dílo kapely, vyšlo začátkem tohoto července 2021. Švédští progmetaloví giganti Opeth oznámili rozšířenou edici svého alba "In Cauda Venenum" z roku 2019, na kterém sdílejí rozsáhlý nový singl "Width Of A Circle", který bude vydán, stejně jako zbytek "In Cauda Venenum", v angličtině i švédštině. K původním dvěma diskům, anglojazyčnému a švédskému, nabídne navíc třetí CD se třemi novými skladbami, rovněž vyvedenými ve dvou jazykových variantách: "The Mob/Pöbeln", "Width Of A Circle/Cirkelns Riktining" a "Freedom & Tyranny/Frihet & Tyranni". Skladba ""Width Of A Circle" je přístupnější než většina katalogu kapely, má groove ve středním tempu, 4/4 takt, chytlavé vokální vychytávky a jednouché jednotónový tlumený chraplák. Kytaristé se nemusí bát, je tu pecka nebo dvě 6-strunné ušní bonbóny, konkrétně v podobě 40-sekundového sóla od 2:39, které je plné rychlých vzestupných běhů, závratných nájezdů, ultrarychlého klesajícího tahu - off runy a prudké zatáčky. "In Cauda Venenum" (rozšířená edice), která dorazí 13. května 2022 prostřednictvím Moderbolaget Records obsahuje kromě CD i booklet s novými ilustracemi od amerického grafika Travise Smithe. Všechny tři písně byly součástí alba "In Cauda Venenum" (Connoisseur Edition), které vyšlo v listopadu loňského roku pouze na vinylu, rozšířená edice alba znamená digitální a CD vydání těchto bonusových skladeb. Opeth mají v dubnu 2022 vyrazit na druhou část svého co-headline turné spolu s Mastodon. Trek začne 21. dubna 2022 v Montrealu, bude mít 16 zastávek v USA a Kanadě, než skončí 11. května 2022 v Riverside v Kalifornii. Zakladatel JETHRO TULL Ian Anderson nedávno prozradil, že bude hostovat na dalším albu OPETH. Tento zkušený flétnista, zpěvák, skladatel a kytarista, kterému bude v srpnu 77 let, odhalil svůj přínos pro desku OPETH v rozhovoru pro italskou rozhlasovou show "Mystery Tour". Na otázku o svých hudebních aktivitách, které nejsou určeny pro JETHRO TULL, Ian řekl: "No, čas od času hraju na deskách jiných lidí, pokud jsou pro mě zajímaví. Prostě jsem to udělal - minulý týden jsem hrál na třech nebo čtyřech skladbách od prog metalová kapela s názvem [OPETH] [Oni jsou] Švédové." V roce 2021 lídr OPETH Mikael Åkerfeldt řekl Prog, že původně oslovil lídra JETHRO TULL ohledně hraní na flétnu na albu kapely z roku 2011 "Heritage". "Poslal jsem e-mail Ianu Andersonovi, ale nikdy se mi neozval," řekl časopisu. "Kupodivu, když jsem šel dolů ke Stevenovi [Wilsonovi] namixovat album, sedíme u něj na gauči a on říká: "Ach, právě jsem dostal e-mail od Iana Andersona," a byl jsem jako... "Cože?!" A on jen řekl: "Chce jen, abych se podíval na mixování [album JETHRO TULL z roku 1971] "Aqualung". Zpětně jsem opravdu šťastný, že máme Björna [J:son Lindh, který hraje na "Heritage" místo toho], protože to sedí s atmosférou desky." Poslední album OPETH, "In Cauda Venenum", vyšlo v září 2019 prostřednictvím Moderbolaget/Nuclear Blast Entertainment. Nahráno v roce 2018 ve stockholmských Park Studios a bylo k dispozici ve dvou verzích, ve švédštině a angličtině. V květnu 2022 vydali OPETH "In Cauda Venenum (Extended Edition)" prostřednictvím Atomic Fire Records. Toto vydání, dostupné na digipaku, obsahovalo anglickou a švédskou verzi "In Cauda Venenum" s novými ilustracemi mezinárodně uznávaného Travise Smithe v bookletu. Kromě toho vyšlo také třetí CD obsahující tři dříve nevydané bonusové skladby, a to jak v angličtině, tak ve švédštině - "The Mob / Pöbeln", "Width Of A Circle / Cirkelns Riktning" a "Freedom & Tyranny / Frihet & Tyranni". Kapela v září 2022 oznámila, že novým bubeníkem v Opeth není nikdo jiný než Waltteri Väyrynen (Paradise Lost, Bloodbath, Bodom after midnight). Walt se okamžitě ujal svých povinností a své první vystoupení s kape"Axe" Axenrota. Kapela se pak vrhla na zkoušení na nadcházející turné. Mikael to okomentoval: "Včera jsme měli první zkoušku s Waltem a šlo to neuvěřitelně dobře! Všichni jsme byli předem velmi nervózní, ale Waltteri to úplně zabil! Čisté doručení! Prošli jsme 16 písní (!) od začátku do konce a neměli jsme jedinou opravnou notu. Je to docela pozoruhodné! Byl jsem ohromen, stejně jako zbytek kapely. Má všechno, opravdu. Od požadované uvolněné citlivosti, kterou bubeník Opeth potřebuje, přes klasický rock, prog rock, metalové groovy a dále až po vyloženě megasložité technické virtuozity. Navíc zná písně velmi dobře (již) jak z nahraných verzí, tak i občas upravených živých verzí. Slyšeli jsme bubnování a beaty, které jsme neslyšeli od nahrání písní. Publikum se jistě těší na spoustu momentů ve vzduchu spojených s jejich oblíbenými skladbami Opeth. Walt to má, mírně řečeno, dolů. Kromě toho je Waltteri úžasný chlap. Originální. Super pěkné. Legrační. A mladý! Narodil se ve stejném roce, kdy jsme nahráli naše debutové album "Orchid". Představ si to! Moc se těšíme, až s ním vyrazíme na cestu. Vytvářejte společně novou hudbu. Hrajte po celém světě. A společně s námi zajistit hudební budoucnost. Na kapelu ve věku 32 let to není maličkost. Jsem velmi, velmi nadšený, že se k nám přidá, a doufám, že ho naše publikum přijme s otevřenou náručí. Také bych chtěl využít této příležitosti a poděkovat Samimu za záchranu našich zadků, když jsme záchranu nejvíce potřebovali. Kdyby nebylo jeho úsilí, přátelství a péče, pravděpodobně bychom byli „u ledu“, když mluvíme. Kromě toho jsme rádi, že si Samiho ponecháme jako součást rodiny Opeth. Jeho přínos pro Opeth je nepopsatelný a bude i nadále pomáhat, aby naše výkony byly co nejlepší. Z celého srdce vám děkujeme, Same!" Švédská progrock/metalová legenda Opeth vystoupila 30. června 2024 na festivalu Tuska v Helsinkách ve Finsku. Ke konci roku na podzim 2024 vyrazí na severoamerické turné, které vypukne 11. října 2024 v Milwaukee, zahrnuje zastávky v New Yorku, Los Angeles, Torontu, Washingtonu, D.C., Atlantě, New Orleans, Austinu, Denveru a dalších městech. Švédský prog kvintet Opeth oznámil, že vydá své nejnovější album "The Last Will And Testament" prostřednictvím Moderbolaget/Reigning Phoenix Music na podzim 11. října 2024. Kapela se zároveň podělila o první novou hudbu z alba "§1". Na novém albu hostují leader Jethro Tull Ian Anderson, Švéd a frontman Europe Joey Tempest a nejmladší dcera Mikaela Åkerfeldta, Mirjam. "The Last Will And Testament" představuje také debut pro finského bubeníka Waltteriho Väyrynena, který dříve bubnoval s Paradise Lost a Bodom After Midnight, a který nahradil náhradního bubeníka Samiho Karppinena z Therion, který zase nahradil dlouholetého bubeníka Martina Axenrota, který odešel z kapely v listopadu 2021. "The Last Will And Testament" je koncepční album odehrávající se na pozadí po konci první světové válce o předčítání závěti zesnulého otce jeho pozůstalé rodině a o šokujících rodinných tajemstvích, kteéá odhaluje, a o dopadu, který to má na jeho dvojčata. Přihoďte tajemnou osiřelou dívku postiženou obrnou a máte docela zajímavý příběh. Nahrávka začíná, když zavolal své tři děti, aby prošly s právníky jeho poslední vůli a závěť. O konceptu nového alba OPETH Mikael řekl: "Není to úplně můj nápad. To téma mě zaujalo i na poslední desce. Je tam písnička, která se jmenuje, anglický název byl "Universal Truth" - Myslím, že jsme k tomu natočili video - které se také zabývá takovými věcmi, jako že krev není vždy hustší než voda, jak peníze mohou přivést členy rodiny do chaosu, přichází TV seriál "Succession", který je, nejsem si jistý, jestli jsi to viděl, ale skvělý TV seriál o boji o moc mezi sourozenci, kteří přebírají moc po svém otci typu Murdoch." "Vidět a slyšet jej nahrávat své kousky bylo něco jiného než svět a hlavou mi proběhlo něco jako: Jak může lidská bytost hrát tohle?" je Åkerfeldt nadšený. "Starší kocouři (já, Mendez, Fred a Jocke) udělali naše kousky v pravý čas. Udělali jsme je dobře (rád si to myslím) a koncentrace alkoholu v naší krvi byla většinou dost nízká, protože svítilo červené světlo. Jsme profesionálové, jak vidíte, v Rockfield Studios se k nám chovali dobře a milujeme to místo! Stefan Boman to všechno nahrál a smíchal (zachytil na TAPE… tak nějak…). Miles Showell udělal mistra v Abbey Road Studios a pak jsme ho (já a Stefan) vzali na kari do Covent Garden. Travis Smith vytvořil toto zvláštní mistrovské dílo, které do hudby vložilo "vizáž" a evokuje vzpomínky na děsivou fotografii hotelu Overlook od The Shining." "Miluji tuhle desku," řekl Åkerfeldt. "Musím to říct (napsat). Možná jsem dokonce hrdý? Předpokládám, že tam jsou nějaké známé ingredience. Většina naší hudby pochází ze stejného zdroje, takže myslím, že to není moc šokující, pokud bude to znít jako "my". Jsem trochu v úžasu z toho, co jsme udělali s "The Last Will And Testament". Připadá mi to jako sen víš, že upřednostňuji "divné" před "samozřejmé", ale mám pocit, že jsem v menšině, a to je v pořádku, Takže...spravedlivé varování! Nečekejte okamžitý spěch (jako obvykle), ale pokud to "dostaneš" (už to máš?) hned, je to taky v pořádku!" V červenci 2024 řekl Åkerfeldt pro řecký metalový TV pořad "TV War" o svém procesu psaní písní: "Když píšu hudbu, většinou, v tom nejlepším scénáři pro mě, mám představu o tom, co chci dělat. Je pro mě těžké se této myšlenky držet, protože píšu hudbu, je to svým způsobem velmi proud vědomí... Takže píšu rychle, co je dobré, co je na hovno, co si nechat a co vyhodit a na konci je to jako: "Hmm, [nemám] žádnou paměť na psaní té písně." Takže vlastně nevím, jak to funguje, ale většinou mě nakopne nápad, který chci vyzkoušet... Zkouším všechno a snažím se takříkajíc vyleštit hovna, jestli víš, co tím myslím. Mohl bych mít nápad, jako bych slyšel něco, co je dobré, ale zní mi to opravdu špatně. Ještě chvíli s tím pracuji a pak, o tři týdny později, si říkám: "Je to pořád na hovno. Vyhodím to. Ale musím vyčerpat každý nápad." V novém rozhovoru s Oranem O'Beirnem z Bloodstock TV mluvil kytarista a zpěvák OPETH Mikael Akerfeldt o nadcházejícím albu kapely "The Last Will And Testament". Na dotaz, zda nedávno vydaný první singl z LP, "§1", který obsahuje Mikaelovy growlingové vokály, je reprezentativní pro celou desku, odpověděl: "Jo, myslím. Možná. Chci říct, v tomto smyslu, ano, v ostatních písních jsou nějaké výkřiky - ne ve všech, ale u některých jiných písní musím říct, že je to velmi neklidná deska, není to moc šťastné znamení, že každá metalová kapela říká slovo "temný", ale je to… neklidné, abych to shrnul, je to jako exploze nápadů". Charakteristické noty Iana Andersonoa nejen létají v "§4" a "§7", ale promlouvají také na "§1", "§2", "§4" a "§7". Joey Tempest z EUROPE se připojil k Andersonovi a přidal doprovodnou hlasovou stopu na "§2", zatímco Åkerfeldtova nejmladší dcera, Mirjam Åkerfeldt, přinese hlas zdánlivě nepatřící nikomu v "§1". Podle informace z 20. září 2024 nové album švédských OPETH "The Last Will And Testament" vyjde oproti původnímu termínu o měsíc a půl později. A tak namísto 11. října si na něj budeme muset počkat až do 22. listopadu 2024. Důvodem jsou problémy ve výrobě. "Snažíme se dodat co nejkvalitnější produkt, a abychom toho dosáhli, potřebujeme trochu více času, abychom zajistili, že finální verze bude splňovat naše standardy. Chápeme, že to pro vás může být zklamáním, ale upřímně si vážíme vaší trpělivosti a pokračující podpory. Nemůžeme se dočkat, až se s vámi o tuto novou hudbu podělíme, a jsme přesvědčeni, že čekání bude stát za to," uklidnil fanoušky frontman Mikael Akerfeldt. Opeth, kteří první srpnový víkend vystupují jako headlineři na festivalu Bloodstock a během října koncertují po Severní Americe, také oznámili také data evropského turné na únor 2025. Česká republika opět schází... doufejme že prozatím. Nicméně nejblíže budou koncertovat 17. února 2025 v Cologne Palladium, Kolín, 18. února 2025 v Tempodrom, Berlin, a 19. února 2025 v Muffathalle, Mnichov, všechny v Německu.

Současní členové

Bývalí členové

Mikael Åkerfeldt - Guitars, Vocals (1990-) Martin Méndez - Bass (1997-) Fredrik Åkesson - Guitars (2007-) Joakim Svalberg - Keyboards (2011-) Waltteri Väyrynen - Drums (2022-)

Sami Karppinen - Drums (2021-2022) Martin "Axe" Axenrot - Drums (2006-2021) David Isberg - Vocals (1990-1992) Peter Wiberg - Keyboards (2005-2011) Anders Nordin - Drums (1990-1997) Martin López - Drums (1997-2006) Peter Lindgren - Guitars (1991-2007), Bass (1991) Johan De Farfalla - Bass (1991, 1994-1997) Stefan Guteklint - Bass (1991-1994)     Nick Döring - Bass (1990-1991)     Andreas Dimeo - Guitars (1990-1991)     Kim Pettersson - Guitars (1991)     Mattias Ander - Bass (1991)     Micke Bargstörm - Guitars (1990)     Dan Nilsson - Guitars (1990)     Martin Persson - Bass (1990)     Rille Even - Drums (1990)     Jens Johansson - Keyboards (1984-1989)

1989-1990	1990	1990-1991
David Isberg - Vocals Micke Bargstörm - Guitars Dan Nilsson - Guitars Martin Persson - Bass Rille Even - Drums	David Isberg - Vocals Mikael Åkerfeldt - Guitars, Bass, Backing Vocals	David Isberg - Vocals Mikael Åkerfeldt - Guitars, Backing Vocals Anders Nordin - Drums Andreas Dimeo - Guitars Nick Döring - Bass
1991	1991	1991 - early 1992
David Isberg - Vocals Mikael Åkerfeldt - Guitars, Backing Vocals Anders Nordin - Drums Kim Pettersson - Guitars Johan De Farfalla - Bass	David Isberg - Vocals Mikael Åkerfeldt - Guitars, Backing Vocals Anders Nordin - Drums Kim Pettersson - Guitars Peter Lindgren - Bass	David Isberg - Vocals Mikael Åkerfeldt - Guitars, Backing Vocals Anders Nordin - Drums Peter Lindgren - Bass, Guitars
1992	1992	1992 - early 1994
Mikael Åkerfeldt - Guitars, Bass, Vocals Anders Nordin - Drums Peter Lindgren - Bass, Guitars	Mikael Åkerfeldt - Guitars, Vocals Anders Nordin - Drums Peter Lindgren - Guitars Mattias Ander - Bass	Mikael Åkerfeldt - Guitars, Vocals Anders Nordin - Drums Peter Lindgren - Guitars Stefan Guteklint - Bass
Early 1994 - spring 1997	Summer 1997	Fall 1997 - June 2003
Mikael Åkerfeldt - Guitars, Vocals Anders Nordin - Drums Peter Lindgren - Guitars Johan De Farfalla - Bass, Backing Vocals	Mikael Åkerfeldt - Guitars, Bass, Vocals Peter Lindgren - Guitars Martin López - Drums	Mikael Åkerfeldt - Guitars, Vocals Peter Lindgren - Guitars Martin Lopez - Drums Martin Mendez - Bass
June 2003 - May 2006	May 2006 - May 2007	May 2007 - April 2011
Mikael Åkerfeldt - Guitars, Vocals Peter Lindgren - Guitars Martin Lopez - Drums Martín Méndez - Bass Peter Wiberg - Keyboards, Backing Vocals (was a touring member only until May 2005)	Mikael Åkerfeldt - Guitars, Vocals Peter Lindgren - Guitars Martín Méndez - Bass Per Wiberg - Keyboards, Backing Vocals Martin Axenrot - Drums (had substituted for Lopez since August 2005)	Mikael Åkerfeldt - Guitars, Vocals Martín Méndez - Bass Per Wiberg - Keyboards, Backing Vocals Martin Axenrot - Drums Fredrik Åkesson - Guitars, Backing Vocals
June 2011 - November 2021	November 2021 - September 2022	September 2022 - present
Mikael Åkerfeldt - Guitars, Vocals Martín Méndez - Bass Martin Axenrot - Drums Fredrik Åkesson - Guitars, Backing Vocals Joakim Svalberg - Keyboards, Backing Vocals	Mikael Åkerfeldt - Guitars, Vocals Martín Méndez - Bass Fredrik Åkesson - Guitars, Backing Vocals Joakim Svalberg - Keyboards, Backing Vocals Sami Karppinen - Drums (touring only)	Mikael Åkerfeldt - Guitars, Vocals Martín Méndez - Bass Fredrik Åkesson - Guitars, Backing Vocals Joakim Svalberg - Keyboards, Backing Vocals Waltteri Väyrynen - Drums

Mikael Åkerfeldt (Celým jménem Lars Mikael Åkerfeldt) (Narozen 17. dubna 1974, Stockholm, Sweden) Voice, Guitars, Various Žije: Stockholm/Sweden Stav: ženatý Rodina: žena Anna a dvě dcery Melinda a Mirjam, 2 kočky Isaac of York a Maurice De Bracy Zařízení: PRS guitars, Marshall amps, Thomastik/Infeld strings, Dunlop picks, Seymor Duncan pickups, Line 6 wireless, Fractal Audio Axe FX Předchozí/jiné skupiny/projekty: Bloodbath, Storm Corrosion Website: není Vlivy: dobrá hudba, dobré filmy, Joni Mitchell, Ritchie Blackmore, Scott Walker Oblíbené pití: Red wine (Amarone's a favourite), one ice cold lager or ale, apple juice, San Pellegrino water Oblíbené jídlo: Italian, Japanese, Greek cuisine ale někdy také něco jiného Oblíbená skladba Opeth: Häxprocess Lars Mikael Åkerfeldt se narodil ve Stockholmu. Už jako dítě školou povinné ho nejvíce ovlivnili Ritchie Blackmore, Joni Mitchell a Scott Walker, později rád poslouchal Iron Maiden, Camel, Black Sabbath, Celtic Frost a další řadu kapel. Tento kytarista, který pak jako člen Opeth ovlivnil sám řadu dalších umělců svou kytarou, rejstříky zpěvu a skladatelskou invencí, svou první kapelu zformoval ve čtrnácti letech. Kapela trvala necelé dva roky, protože Åkerfeldt se dal dohromady se zpěvákem Davidem Isbergem. Isberg byl členem formace, kterou chtěl od základu změnit. Neřekl nic dosavadním členům kapely a rovnou na zkoušku přivedl Åkerfeldta, tehdy ještě jako baskytaristu. Že to naštvalo nejen stávajícího baskytaristu, ale i ostatní členy, je nasnadě. Jako jeden muž se tehdy sebrali a ze zkoušky ostentativně odešli. Duu Isberg - Akerefeldt (už jako kytaristovi) to ale nevadilo. Po neúspěšných zkouškách s několika zájemci hodili lano bubeníkovi Andersovi Nordinovi, baskytaristovi Nicku Döringovi a kytaristovi Andreasi Dimeovi. Sestava si zvolila název Opeth, když se nechala inspirovat jménem vybájeného jihoafrického města z románu Sunbird od Wilbura Smitha. Dimeo i Döring byl ale nespokojeni s pomalým vývojem kapely a doslova po prvním veřejném vystoupení z kapely odešli. Na jejich místo nastoupili Kim Peterson (g) a Johan DeFarfalla (bg), oba z Crimson Cat. Historie se napůl opakovala opět, kdy po dalším koncertě v novém obsazení usoudil DeFarfalla, že Opeth nemají budoucnost, a jal se trávit volný čas se svou přítelkyní v Německu. Jeho postu se ujal Peter Lindgren, Åkerfeldtův známý. Ovšem aby toho nebylo málo, na dalším koncertě se zase rozhodl Peterson, že to nebude pravděpodobně to pravé ořechové, a také z pořád ještě nerozjeté skupiny odešel. Nakonec nezbylo nic jiného, než že se Lindgren chopil kytary. Tomuto stálému trápení pak roku 1992 nasadil korunu sám jeden ze zakladatelů kapely, Isberg. Ten se stále více začal dostávat do sporu s Åkerfeldtem a jeho vizemi a skladatelskými ambicemi a Opeth opustil z, jak oficiálně uvedl, názorově tvůrčích rozdílů.

Martin Mendez (celým jménem Carlos Martin Mendez Esposito) (Narozen 6. dubna 1978, Montevideo, Uruguay) Bass Guitar Martín Méndez je švédský basista uruguayského původu, nyní je členem progresivní deathmetalové kapely Opeth a druhý nejdéle sloužící člen kapely za zpěvákem, skladatelem a kytaristou Mikaelem Åkerfeldtem. Méndez byl členem několika dalších kapel, včetně Fifth to Infinity, Proxima a Vinterkrig. Méndez se připojil k Opeth těsně před nahráváním jejich třetího alba "My Arms, Your Hearse". Nicméně časové zaneprázdnění způsobilo, že mu to zabránilo hrát na albu, takže basové linky nahrál frontman Opeth Mikael Åkerfeldt. Martín se poté naučil basové party a hrál na basu pro několik dalších živých koncertů provedených na podporu alba. Jeho první skutečnou nahrávkou s Opeth bylo jejich čtvrté studiové album "Still Life". Od té doby působí jako stálý člen v kapele. V roce 2020 se podílel na albu "Kuarahy" se skupinou White Stones. Méndez používá pro živou a studiovou práci čtyřstrunové pražcové a bezpražcové kytary Fender Jazz Bass a také basové kytary Sandberg. Žije: Stockholm Stav: ve vztahu Rodina: Sandra a Noak Nástroje: Fender Jazz basses, 8x10 Fender cabinets, Fender TB- 1200 amp, Dunlop strings and pedals, Planet waves cables, Line6 wireless system, blackstar distortion pedal. Předchozí skupiny/projekty: Vinterkrig, Proxima. Vlivy: Astor Piazzolla, Morbid Angel, Jaco Pastorius, Stanley Clarke, Joni Mitchell, Jimi Hendrix, Pink Floyd, Chick Corea, Alfredo Zitarrosa, Queen, Stevie Wonder, Triana, etc. Oblíbené pití: Water, wine... Oblíbené jídlo: Meat, vegetables, creme brulée Oblíbená skladba Opeth: "The Moor", "Hessian Peel"

Fredrik Åkesson (Narozen 18. července 1972) Guitars, Vocals Zařízení: PRS guitars, Jim Dunlop pics, Dunlop strings 10-52 and pedals, MXR pedals, Blackstar Amps and Cabs, Fractal Audio AX FX ultra, Planet Waves cables,Line 6G-90 Whireless system. Toontrack software. Voodoo Lab switching system. Port city cabs. Website: www.myspace.com/kfredrikakesson Vlivy: Mikael Schenker, Uli Roth, Richie Blackmoore, Yngwie Malmsten, Frank Marino, Shawn Lane, George Lynch, Robin Trower, David Gilmoore, Mark Knopfler, Eddie van Halen, Jeff Beck, Gary Moore, James Hetfield, Judas Priest, Dio, Iron Maiden, Accept, Rainbow, Deep Purple, Thin Lizzy, AC/DC, Kiss, Led Zeppelin, Rush, Metallica, Megadeth, Testament, Pantera, Death, King Diamond, Entombed, King Krimson Oblíbené pití: Beer, red wine, water,Underberg. Oblíbené jídlo: Vindaloo, Lab gai, Sushi, Gazpatcho. Oblíbená skladba Opeth: Blackwater Park Už ve dvanácti letech jej chytla kytara a jeho základními vzory se stali Michael Schenker, Uli Jon Roth, Yngwie Malmsteen a George Lynch. Roku 1992, když z kapely Talisman odcházel Jason Bieler, na konkurz jej pozval zakladatel této kapely Marcel Jacob (spolupracoval mj. i s Malmsteenem). Výsledek přehrávky byl jasný - devatenáctiletý Akesson se stal členem rozjeté kapely Talisman. Po čtyřech letech a pěti albech se spolu s Matsem Levenem, Johnem Levenem a Rickardem Evesandem rozhodli zkusit to jinak a založili sestavu Eyeball, krátce na to přejmenovanou na Soutpaw. Zároveň se také na čas vrátil k Talisman (na dvě alba a jeden živák), hostoval i u Tiamat, spolupracova s Johnem Norumem na opusu Optimus, hrál s nadupanými Kurx a působil i dva roky se známou kapelou Arch Enemy. Hodně úctyhodný výkon. Což ještě samozřejmě nebylo vše. Ten hlavní okamžik přišel, když ho kontaktoval Åkerfeldt a nabídl mu místo u Opeth, kapely, která šla zrovna strmě vzhůru. A Akesson neváhal...

Joakim Svalberg (celým jménem Peter Joakim Svalberg) (Narozen 22. února 1969, Stockholm, Sweden) Keyboards, Vocals Joakim Svalberg je švédský hudebník, je nejznámější jako současný hráč na klávesy ve švédské progresivní metalové skupině Opeth, ke které se připojil koncem roku 2011, hned po nahrání alba "Heritage". Svalberg také spolupracuje s kapelou elGamo, na jejíž první nahrávce aktuálně pracuje. Spolupracoval také s projekty/kapelami Yngwie J. Malmsteen's Rising Force, HTP - Hughes & Turner project, Berggren/Kerslake Band, Qoph a Tiamat. Žije: Stockholm Stav: ve vztahu Rodina: máma, otec, bratr, sestra Nástroje: Hammond XK-3C, Leslie mod 3300, 2 Mellotrons M4000d, Mini Moog Voyager, Nord electro 3, Bongos, Planet Waves cables Vlivy: Gentle Giant, Edgar Winter, Buddy Miles, Yes, King´s X, Pink Floyd, Genesis (with Peter Gabriel), The Beatles, Be bop Deluxe, Mahavishnu Orchestra, Deep Purple, Faces, National Health, UK, David Bowie, Black Sabbath, Rainbow, Robert Fripp, Wool, Manfred Mann´s Earth Band, Mysterie vox des Bulgares, etc.. Website: http://www.elgamo.se Oblíbené pití: Beer, Wine, Smoothies Oblíbené jídlo: Spaghetti Bolognese - my very own Oblíbená skladba Opeth: Harvest, the Lotus Eater, the Devil´s Orchard

Waltteri Väyrynen (narozen 5. července 1994, Helsinki, Finland) Drums, Percussion Waltteri je profesionální bubeník a skladatel z Helsinek ve Finsku. Je znám z působení v kapelách Bodom After Midnight (2020-2021), Vallenfyre (2014-2018), Abhorrence (od 2016), Paradise Lost (2016-2022) a příležitostně koncertuje s Bloodbath. Hrál také v kapele Vallenfyre kytaristy Gregora Mackintoshe z Paradise Lost a Abhorrence Tomiho Koivusaariho z Amorphis. Svoji bhudební kariéru začal jako studiový hráč v roce 2011, od roku 2016 do roku 2022 byl bubeníkem skupiny Paradise Lost. V roce 2013 hostoval na albu "Tears On Tape" kapely HIM. V roce 2016 vydal své první sólové album "Face Your Demons" ve spolupráci se zpěvačkou Eilerou. Jeho druhé sólové album "Abandon of Faith" vyšlo v roce 2019. V roce 2020 se připojil k Bodom After Midnight. V roce 2022 se připojil ke švédské prog metalové kapele Opeth. V kapele PARADISE LOST jej nahradil bubeník Guido Montanarini (STRIGOI). Kromě toho také pracuje jako session hudebník pro různé umělce ve studiu a naživo a také s kapelou Abhorrence (FI).

Sami Karppinen (celým jménem Sami Kristian Karppinen) (Narozen 2. srpna 1971, Sodankylä, Finland) Drums, Percussion Sami Kristian Karppinen je finský bubeník. Je bubeníkem švédské heavymetalové skupiny Therion (1998-2001, 2017-dosud), zvukovým inženýrem a producentem v Modern Art Studio a session bubeník. Sami začal hrát na bicí v roce 1983, ve věku 12 let, od roku 1985 už hraje s činely Paiste. Mezi jeho hudební vlivy patří Neil Peart, Billy Cobham, Dave Weckl, Dennis Chambers, Simon phillips nebo Deen Castronovo. Sami se v roce 1985 přestěhoval do Švédska kvůli nedostatku tvrdší hudební scény ve Finsku. Dělal náhodné nahrávky, studiová setkání ve Stockholmu, dokud se nepřipojil ke kapele Therion v roce 1997 a začal koncertovat a nahrávat s touto kapelou. Poté, co opustil kapelu, pracoval jako bicí technik pro Therion, ale v listopadu 2017 se k Therion vrátil a nahradil Johana Koleberga, který opustil kapelu téměř přesně před rokem. Sami v současnosti pracuje jako studiový bubeník ve Stockholmu ve Švédsku. Dne 16. listopadu 2021 bylo oznámeno, že Karppinen bude dočasně hrát na bicí pro Opeth na jejich severoamerickém turné po odchodu bubeníka Opeth Martina Axenrota. Jeho první show se uskutečnilo 16. listopadu 2021 v Harrah's Cherokee centru v Asheville, NC.

Martin "Axe" Axenrot (celým jménem Erik Martin Axenrot) (znám také jako Axe, Devastator, Skeleton, Legolas) (Narozen 5. března 1979, Linköping, Östergötland, Sweden) Drums, Percussion Martin Axenrot je švédský deathmetalový bubení, který je znám svým složitým stylem hraní, v současné době je bubeníkem kapel Opeth a Bloodbath. Členové a fanoušci Opeth si jeho bubnování velmi chválí, Mikael Åkerfeldt je nazval "je radostí s ním hrát". Na Blabbermouth.com Åkerfeldt také uvedl, že Axenrot dokončil svůj bubenický part pro jedenáct skladeb na albu Opeth "Watershed" za pouhých sedm dní. Axenrotova přítelkyně Nathalie Lorichs přednesla vokály ve skladbě "Coil" také na albu Opeth "Watershed". Stav: zasnouben Rodina: Nathalie a Max DW Drums and hardware, Sabian Cymbals, Pro Mark sticks Předchozí/jiné skupiny/projekty: Witchery, Bloodbath, Satanic Slaughter, Nifelheim, Nathalie Lorichs Website: http://web.mac.com/clorichs/Nathalie Oblíbené pití: Brämhults, Beer, Red Wine Oblíbené jídlo: Smoked fish(salamon), Rosemary lamb and anything that Linguini serves Oblíbená skladba Opeth: Moonlaps vertigo, Hex Omega První Martinova skupina Triumphator vznikla v roce 1995 a natočila dvě desky - EP "The Ultimate Sacrifice" a plnohodnotné studiové "Wings Of Antichrist". Martin Axenrot se podílel pouze na demu Triumphator "The Triumph Of Satan", které vyšlo v roce 1996. Z Triumphator odešel po vydání dema "The Triumph Of Satan". V roce 1999 se Axenrot stal členem Witchery a Nifelheim. V roce 2004 nastoupil do Bloodbath jako jejich nový bubeník po Danu Swanöovi, který v kapele pokračoval jako jeden z kytaristů a skladatelů. S Mikaelem Åkerfeldtem se seznámil někdy po 15. únoru 2005, kdy Peter Tägtgren opustil Bloodbath a Åkerfeldt se znovu vrátil do kapely, aby nahradil Tägtgrena. Axenrot komentoval setkání s Åkerfeldtem a uvedl: "Znal jsem Mikaela Åkerfeldta kvůli projektu Bloodbath. S ostatními členy jsem se setkal několikrát, protože jsem hrál festivaly s jinými kapelami současně s Opeth. Švédsko je příliš malé na to, abych zde neznal každou kapelu, každý zná každého". Dne 29. srpna 2005 musel Martin Lopez z Opeth kvůli své nemoci kapelu dočasně opustit. Když Opeth hledal dočasného bubeníka, Patrik Jensen navrhl Åkerfeldtovi jeho spoluhráči ve Witchery, Axe, aby jej vyplnil. prohlídky. Dne 12. května 2006 se Axenrot oficiálně připojil k Opeth, protože Lopez se nikdy nevrátil do Opeth poté, co se rozhodl zaměřit se na Soena. Opeth se rozešli v listopadu 2021 s dlouholetým bubeníkem Martinem 'Axe' Axenrotem. Překvapivé oznámení přichází v den, kdy kapela zahájila své americké turné spolu s Mastodon a Zeal & Ardor. Náhradou za Axenrota na turné byl vybrán Švéd Sami Karppinen, který je také bubeníkem prog metalové kapely Therion. Axenrot se připojil k Opeth v roce 2006 a nahradil tehdejšího bubeníka Martina Lopeze. Vystupoval na albech "Watershed", "Heritage", "Pale Communion", "Sorceress" a "In Caude Venenum".

David Isberg (Narozen 23. února 1975, Nacka, Sweden) Voice, Guitars, Various David Isberg je švédský hudebník, který se proslavil především tím, že založil švédskou progresivní death metalovou kapelu Opeth. David Isberg je také známý jako DJ Dake, který má za sebou úspěšnou DJ kariéru s nezávislou a elektronickou hudbou, často ovlivněnou Madchesterskou a temnou rockovou a psychedelickou hudbou 70. let. Jako DJs také hraje old school heavy, thrash, speed a death metal. RDavid žije ve Stockholmu, Švédsko a je ženatý. Před Opeth David byl členem švédské black metalové skupiny PROCREATION (1989-1991). V ní působil pod přezdívkou "Unholy Emperor". Spolu s Davidem v ní byl Christofer Johnsson, který je známější jako frontman skupiny Therion pod přezdívkou Necro. PROCREATION nahráli dvě demo kazety "Enter the Land of the Dark Forgotten Souls of Eternity" (1991) a "Procreation of the Antichrist" (1990) a odehráli dvě živá vystoupení, obě v Hunddagis, Handen, první někdy v letech 1989 nebo 1990 (rok není jistý) a druhé se odehrálo 23. února 1991 na oslavu Davidových šestnáctin s některými členy Therion na neobsazených pozicích. David založil OPETH s několika přáteli z Täby v roce 1990. Dlouhodobý přítel Mikael Åkerfeldt byl v kapele ERUPTION, ale netrvao dlouho a přidal se k této skupině. Toho prvního dne mu David nabídl pozici baskytaristy v Opeth a Åkerfeldt nabídku akceptoval. Když přišel, způsobil roztržku, neboť nikdo z dalších členů kapely nevěděl o Mikaelově příchodu a oni nechtěli propustit svégo dosavadního basistu. Kvůli tomu se pak rozhodli všichni OPETH opustit kromě Davida. Odpadlíci se přejmenovali na CROWLEY a vydali pouze demo kazetu "The Gate" v roce 1991. David zůstal v Opeth až do roku 1992, než je opustil pro odlišné hudební ambice. Jeho pozici zpěváka pak převzal Åkerfeldt. David Isberg pokračuje ve své hudební dráze s electronickým projektem Grooveza (později Grooveza/Fuzz), v death metalovém "Mynjun & Today" se objevil experiment David Isberg & The Stockholm War Ensemble stejně nebo ve známé stocholmské death metalové kapele TUTORIAL spolu s Adamem Skogvardsem z Mynjun. David Isberg je znám také jako DJ DaKe a má docela úspěšnou DJ kariéru s nezávislou a elektronickou hudbou, často ovlivněnou okouzlující Madchesterskou scénou. Jako DJ vyznává old school heavy, thrash, speed & death metal z 80. let v Club Rocks ve Stockholmu každý měsíc. V roce 2009 založil skupinu BRAATHUM hrající death metal spolu s Adam Skogvardsem (ex-MYNJUN) a mladým basistou Danielem Ädelem (dobře známý hrající obránce Islandského národního hokejového týmu!). V roce 2009 se David stal profesionálním someliérem na Vinkällan Wine School ve Stockholmu. Od roku 2015 pracuje s dovozem vína a profesionálně přednáší a ochutnává. V létě roku 2018 byl najat jako rezidentní chuťový lídr v místním řemeslném pivovaru Fjäderholmarnas Bryggeri. Dříve provozoval podcast s metalovými hudebníky, bylo to o pivních maniacích a dalších zajímavých osobách s názvem "The Death Metal Sommelier & the nerds of the best" a předváděl své speciální mluvené slovo "death metalová poezie" ve své debutové knize "Ornament of The Ominous Demoniac - the coagulated blood of David" vydané ve 325 výtiscích v červenci 2017 a v jeho připravovaných dílech, stejně jako práce ve švédském vinařském průmyslu a občas stále dělá DJ vystoupení na převážně metalových představeních a v barech, jako je Stockholm Extreme Metal Club Fredagsmangel. Provozuje také svůj blog: http://thunderdoomsociety.com. David Isberg vydal 10. ledna 2024 prostřednictvím švédského nakladatelství Stevali svou druhou básnickou knihu. Kniha ve švédském jazyce "Numerisk Kaos - Stokastiska Svärtor & Variablar" (anglicky: „Numeric Chaos - Stochastic Darkness & Variables“) obsahuje temné a emotivní básně o různých fázích života, které zažily spoustu naděje a zoufalství, melancholie, dystopie a sebelítost. V knize nechybí ani básně interpretované a ilustrované debutantkou Kristin Sjökvist. Isberg je v současnosti zpěvákem brutální doom death metalové kapely BLOODOFJUPITER.

Per Wiberg (celým jménem Peter Jonas Wiberg) (Narozen: 18. června 1968, Stockholm, Sweden) Keyboards, Backing Vocals Per Wiberg je švédský hudebník, je nejznámější jako bývalý klávesista švédské progresivní deathmetalové kapely Opeth a člen stoner metalové skupiny Spiritual Beggars od Michaela Amotta. Wiberg se účastnil turné s Opeth v roce 2003 Deliverance/Damnation turné, k Opeth se připojil oficiálně v roce 2005. Wiberg také zajišťoval také doprovodné vokály kromě obsluhy kláves. Před nástupem do Spiritual Beggars byl také členem skupiny Death Organ se sídlem v Borlänge. Založil také kapelu Boom Club ve stejné oblasti. Nahrál klávesy v intru k "Enemy Within" od melodické death metalové kapely Arch Enemy. Hrál také na klavír u švédské progresivní kapely Anekdoten na jejich desce "Vemod" z roku 1993, "Chapters" (2009) a "Until All The Ghosts Are Gone" (2015). Objevil se také na albech skupin Apollo, Automatism, Bacon Brothers, Big Scenic Nowhere, Carcass, Enslaved, General Surgery, Greenleaf, Grand Magus, Hexandagger, Sista Maj, Sky High, Oaf, The Mushroom River Band a Roadhouse Diet. V roce 2007 Per Wiberg spolupracoval na projektu s názvem King Hobo s bubeníkem Jean-Paul Gasterem (Clutch) a kytaristou skupiny Kamchatka Thomasem Anderssonem, s nimiž natočil dvě desky "King Hobo" (2008) a "Mauga" (2019). Dne 6. dubna 2011 bylo oznámeno, že opouští Opeth po vzájemné dohodě mezi ním a ostatními členy kapely. Od roku 2012 je koncertním hudebníkem švédské doom metalové skupiny Candlemass a ve vybraných termínech se připojuje ke švédské kapele Switchblade jako hráč na klávesy. V roce 2013 nastoupil do švédského tria Kamchatka jako baskytarista a člen na plný úvazek. Hraje i na jejích albech "The Search Goes On" (2014) a "Long Road Made of Gold" (2015) a "Hoodoo Lightning" (2019).

Anders Nordin (Narozen 1949, ***) Drums Anders Nordin je brazilský bubeník (adoptovaný švédskými rodiči), nejznámější je ze své práce s progresivní death metalovou kapelou Opeth. Nordin byl požádán, aby se připojil k Opeth Mikaelem Åkerfeldtem, který s ním předtím hrál v jiné deathmetalové kapele Eruption. Nordin se stal oficiálním členem Opeth v roce 1990 spolu s Davidem Isbergem na vokály, Mikaelem Åkerfeldtem a Andreasem Dimeem na kytary a Nickem Döringem na basu. Ostatní členové přicházeli a odcházeli, dokud v roce 1994 nebyl zpevněna soupiska s Åkerfeldtem na vokál, Peterem Lindgrenem na kytaru a Johan DeFarfallou na basu. S kapelou nahrál album "Orchid" (1995) a "Morningrise" (1996). Po skončení turné na podporu "Morningrise" ale oznámil, že chce u Opeth skončit, když se rozhodl odstěhovat do Brazílie. V rozhovoru se švédskou kapelou Katatonia však bylo uvedeno, že se Nordin nikdy nepřestěhoval do Brazílie (podle kytaristy Anderse Nyströma a na rozdíl od všeobecného přesvědčení), a zkoušel s Katatonia kolem roku 1998 na plánované turné, které bylo zrušeno Nordinem na poslední chvíli. V rozhovoru v létě roku 2008 Åkerfeldt prohlásil, že Anders se vrátil z Brazílie a nyní žije ve Švédsku.

Martin López (celým jménem Martín Walter López Cardozo) (také znám pod přezdívkou Nocturno) (Narozen 20. května 1979, Stockholm) Drums, Percussion López se narodil ve Švédsku, přesídleným uruguayským rodičům, později přešel do Uruguaye, ale pak se vrátil znovu do Švédska. Žije ve Stockholmu, Švédsko, se svoji přítelkyni. Martin je nejznámější ze svého působení v kapelách Amon Amarth (1996-1998) a Opeth (1997-2006), působil ale i v dalších kapelách Fifth To Infinity (1997-2001, 2008-present), Requiem Aeternam (1995) a Anuryzm. V poslední době je to od roku 2010 hlavně kapela Soen. Martinovi rodiče jsou uprchlíci z uruguayské diktatury. Poprvé se přesunuli, když diktátor převzal Uruguay, to uprchli do Chile. Pak diktátor ovládl i Chile a oni odešli do Švédska, a tehdy se Martin narodil. Jakmile diktatura v roce 1986 skončila, přestěhovali se zpátky do Uruguaye. Martin tam žil a začal hrát v 7 letech na africké perkuse, které jej velmi zajímaly z hudby, kterou si otroci vzali do Uruguaye, a na latinské perkuse. Své první koncerty a turné zažil jako perkusionista. Ve 12 letech začal hrát na bicí hlavně se zaměřením na rock a metal. V roce 1995 si zahrál ve dvou kapelách z Montevidea, Uruguay, první byla Eternal a druhou Requiem Aeternam, v níž se setkal s dalším budoucím členem Opeth, basistou Martinem Méndezem. V roce 1996 jsem žil v Tibetu, ale přestěhoval se do Švédska, abych zkusil najít kapelu, aby měl příležitost živit se hudbou, což bylo v Uruguayi opravdu těžké. V roce 1996 se připojil ke švédské kapele Amon Amarth a už ve Švédsku zůstal. Nahrál s nimi jejich debutové album "Once Sent From The Golden Hall", ale po několika turné Amon Amarth opustil a přidal se k Opeth. Když se přestěhoval do Švédska, žil vlastně v ghettu, kde byly stovky národností. Jelikož mě hudba zajímá, měl tam možnost hrát s jakoukoli arabskou nebo kurdskou hudbou, s lidmi ze Senegalu, lidmi z Arménie a opravdu se naučit spoustu různých přístupů k hudbě a perkusím. Připouští, že jej to jako hudebníka velmi obohatilo. López se připojil k Opeth v roce 1997, poté, co opustil švédskou melodic death metalovou skupinu Amon Amarth. S Opeth nahrál alba "My Arms, Your Hearse", "Still Life", "Blackwater Park", "Deliverance", "Damnation". Po několika měsících mimo své bubenické povinnosti v OPETH se Martin Lopez natrvalo rozhodl skupinu opustit poté, co byl sužován nemocí a záchvaty úzkosti. Připojil se k Opeth velmi mladý a byl po těch letech unaven celým životem na turné. Dne 12. května 2006 oznámil, že musí odejít ze zdravotních důvodů, byl nahrazen Martinem Axenrotem. Kromě toho měl potřebu psát a tvořit svou vlastní hudbu, spíše než jen hrát materiál, který napsal někdo jiný. V Opeth strávil celkem 9 let v letech 1997 až 2007. Zůstal však aktivním členem kapely a v létě 2005 jim pomohl nahrát "Ghost Reveries". Jeho rafinovaná práce s paličkami a schopnost snadno přecházet ze světla do temnoty zanechaly na skupinu zřetelný dopad. Byl pak považován za lepšího bubeníka než jeho předchůdci. Lopez se později rozhodl, že se chce plně soustředit na své vlastní projekty. Soustředil se plně na svoji starou kapelu Fifth To Infinity. Dne 28. května 2010 bylo oznámeno, že že Martín López, basista Steve DiGiorgio, zpěvák Joel Ekelöf a kytarista Kim Platbarzdis spojili své síly ve skupině SOEN. Jejich debutové album "Cognitive" bylo vydáno 15. února 2012. Dalšími alby jsou "Tellurian" (2014), "Lykaia" (2017), "Lotus" (2019) a "Imperial" (2021). V současné době je Martin bubeníkem a hlavním skladatelem skupiny Soen.

Peter Lindgren (Narozen: 6. března 1973) Bass, Guitars Peter je švédský hudebník a skladatel. Lindgren absolvoval magisterské studium ve fyzice a filozofii. Je nejznámější jako bývalý kytarista švédské progresivní death metalové kapely Opeth. V roce 1991 nastoupil do Opeth, aby se ujal basy při koncertech, ale nakonec zůstal a přešel ke kytaře. Jak bylo vysvětleno v „The Making of Deliverance and Damnation“ na Opeth živých DVD "Lamentations", úlohy při hraní byly založeny na snadnosti vokálního podání Mikaela Åkerfeldta a na to, který z nich by mohl chtít dané sólo více zahrát. Pokud měl Åkerfeldt potíže se sólem, přenechal jej Lindgrenovi a naopak. V březnu 2004 byli Peter a Mikael Åkerfeldtové zařazeni na 42. místo ze 100 největších kytaristů heavy metalu všech dob Guitar World. Během své kariéry v Opeth napsal Lindgren spolu s Mikaelem Åkerfeldtem hudbu k několika písním, jako například "Black Rose Immortal" z "Morningrise", "Demon Of The Fall" na "My Arms, Your Hearse", "Dirge For November" a "Blackwater Park" z "Blackwater Park. V květnu 2007 Peter Lindgren oznámil, že opouští Opeth kvůli nástraham života na silnici při hudebníckem cestování a ztratil své nadšení pro hraní v Opeth. Oba Lindgren a Åkerfeldt ale řekli, že rozkol byl přátelský. Lindgrena nahradil Fredrik Akesson, člen Arch Enemy. Od té doby Lindgren pracoval jako konzultant informačních technologií ve Stockholmu a zůstal ukryt před očima veřejnosti.

Johan De Farfalla (Narozen 3. června 1971, Stockholm) Bass, Backing Vocals De Farfalla se připojil Opeth v roce 1991 do sestavy: David Isberg (zpěv), Mikael Åkerfeldt a Kim Pettersson na (kytary), Anders Nordin (bicí). Nahradil Nick Döringa na basu pro jedno představení a hned po něm skončil. Opeth přijali Petera Lindgrena, který jej nahradil na další koncet a pak Stefanem Guteklintem, když se Lindgren přestěhoval ke kytaře. V roce 1994 byli osloveni Opeth k podpisu smlouvy s Candlelight Records a Guteklint dostal padáka. De Farfalla se pak vrátil k Opeth zpočátku jako session basista na jejich první album Orchid (1995), ale následně se stal opět oficiálním členem. Po turné na podporu druhého alba Morningrise (1996) byl De Farfalla propuštěn Åkerfeldtem, který o něm prohlásil, že De Farfalla nebyl dobrou volbou. De Farfalla chtěl mít s basou významnější roli v hudbě Opeth, což se zrovna Åkerfeldtovi nazamlouvalo. Odchýlení od hlavního proudu, estetika a celkový zvuk prvních dvou alb Opeth je často částečně připisován nováčkovi na basu Martinu Mendezovi a bubeníku Martinu Lopezovi, ačkoliv Mendez nepřispěl a ani nenahrál žádnou bassovou linku pro další album Opeth (My Arms, Your Hearse, 1998). Anders Nordin opustil Opeth, když se přestěhoval do Brazílie poté co byl pár dnů De Farfalla vyhozen. Jestliže cítíme zvuk Opeth s jazzovými vlivy, pak jsou nejvíce zřetelné na jejich prvních dvou albech. Johan De Farfalla pracoval jako učitel na Storviks Folkhögskola až do 27. ledna 2012. Žije s manželkou a 3 dětmi. Podle Metal Archives ale De Farfalla nyní pracuje pro Křesťanskou konzervativní stranu Švédska.

Stefan Guteklint (celým jménem Stefan Mathias Guteklint) (narozen 8. prosince 1974, Stockholm) Bass, Backing Vocals Stefan je švédský hudebník a hráč na basovou kytaru. Je znám jako člen kapely švédské progresivní deathmetalové kapely Opeth. Působil také v kapelách Eyekon (1995-1997), Moment 22 (?-1992), Tingod a Ethnocide (1993, demo "Tearful"). Se třemi členy v kapele převzal Åkerfeldt hlasové povinnosti a trio strávilo rok 1992 psaním a zkoušením nového materiálu. Skupina se začala méně spoléhat na beaty a agresi typické pro death metal a do své hudby začlenila akustické kytary a kytarové harmonie. Stefan Guteklint nastoupil na basu v roce 1993, ale kapelou byla propuštěn po podpisu jejich první nahrávací smlouvy s Candlelight Records v roce 1994. Kapela původně zaměstnávala bývalého člena DeFarfalla jako studiového basistu, který se plně připojil na nahrávání debutového alba Opeth v roce 1995.

Studiové nahrávky	Ostatní nahrávky a DVD
Studiové desky: 2024 Last Will And Testament 2019 In Cauda Venenum 2016 Sorceress 2014 Pale Communion 2011 Heritage 2008 Watershed 2005 Ghost Reveries 2003 Damnation 2002 Deliverance 2001 Blackwater Park 1999 Still Life 1998 My Arms Your Hearse 1996 Morningrise 1995 Orchid	Ostatní a živé nahrávky: 2018 Garden of the Titans: Live at Red Rocks Amphitheater 2010 In Live Concert at the Royal Albert Hall 2008 The Roundhouse Tapes 2006 Collector's Edition Slipcase 2003 Lamentations: Live at Shepherd's Bush Empire

Kapela: Mikael Åkerfeldt - Vocals, Guitars Martin Mendez - Bass Guitar Waltteri Väyrynen - Drums, Percussion Fredrik Akesson - Guitars, Backing Vocals Per Wiberg - Keyboards, Piano, Mellotron Hosté: Ian Anderson (JETHRO TULL) - spoken word Mirjam Åkerfeldt - spoken word	Last Will And Testament Vyšlo 11. října 2024, Moderbolaget Records/Nuclear Blast Entertainment Seznam skladeb: 01. §1 () 02. §2 () 03. §3 () 04. §4 () 05. §5 () 06. §6 () 07. §7 () 08. A Story Never Told () Total Time: (00:00) All music and lyrics written: Mikael Åkerfeldt Lyrical Concept: Mikael Åkerfeldt, dramatic consultation: Klara Rönnqvist Fors Produced: Mikael Åkerfeldt Co-produced: OPETH and Stefan Boman (Ghost, Ths Hellacopters) Recorded at Rockfield Studios Engineered: Stefan Boman, Joe Jones and OPETH Engineered: Stefan Boman, Joe Jones (Killing Joke, Robert Plant) and OPETH Mixing: Stefan Boman and Mikael Åkerfeldt and OPETH at Atlantis and Hammerthorpe, Stockholm, Sweden Mastering and Vinyl Lacquer Cut: Miles Showell at Abbey Road studios, London, U.K. Strings conducted: Dave Stewart at Angel Studios, London, U.K. Strings arrangement: Mikael Åkerfeldt and Dave Stewart Drum technicalities: Kit Cunningham Artwork: Travis Smith with directions from Mikael Åkerfeldt
Kapela: Mikael Åkerfeldt - Vocals, Guitars Martin Axenrot - Drums, Percussion Fredrik Akesson - Guitars, Backing Vocals Per Wiberg - Keyboards, Piano, Mellotron Martin Mendez - Bass Guitar Hosté:	In Cauda Venenum Vyšlo 27. září 2019, Moderbolaget Records/Nuclear Blast Entertainment Seznam skladeb: 01. Livet’s Trädgård / Garden Of Earthly Delights (Intro) (3:29) 02. Svekets Prins / Dignity (6:35) 03. Hjärtat Vet Vad Handen Gör / Heart In Hand (8:30) 04. De Närmast Sörjande / Next Of Kin (7:08) 05. Minnets Yta / Lovelorn Crime (6:34) 06. Charlatan (5:29) 07. Ingen Sanning Är Allas / Universal Truth (7:21) 08. Banemannen / The Garroter (6:44) 09. Kontinuerlig Drift / Continuum (7:23) 10. Allting Tar Slut / All Things Will Pass (8:31) Total Time: (67:44) Recorded on November 2018 - January 2019 at Park Studios, Stockholm, Sweden Cover Art: Travis Smith Artwork: Travis Smith
Kapela: Mikael Åkerfeldt - Vocals, Guitars Martin Axenrot - Drums, Percussion Fredrik Akesson - Guitars, Backing Vocals Per Wiberg - Keyboards, Piano, Mellotron Martin Mendez - Bass Guitar Hosté: Pascale Marie Vickery - Spoken Words (01,11)	Sorceress Vyšlo 30. září 2016, Moderbolaget / Nuclear Blast Entertainment Seznam skladeb: 01. Persephone (instrumental) (1:51) 02. Sorceress (5:49) 03. The Wilde Flowers (6:49) 04. Will O the Wisp (5:07) 05. Chrysalis (7:16) 06. Sorceress 2 (3:49) 07. The Seventh Sojourn (5:29) 08. Strange Brew (Åkerfeldt, Fredrik Akesson) (8:44) 09. A Fleeting Glance (5:06) 10. Era (5:41) 11. Persephone (Slight Return) (0:54) Limited edition bonus tracks 12. The Ward (3:13) 13. Spring MCMLXXIV (6:11) 14. Cusp of Eternity (live with The Plovdiv Philharmonic Orchestra) (5:44) 15. The Drapery Falls (live with The Plovdiv Philharmonic Orchestra) (10:23) 16. Voice of Treason (live with The Plovdiv Philharmonic Orchestra) (8:10) Total Time: (90:18) Recorded at Rockfield Studios in Wales Produced: Tom Dalgety, Mikael Åkerfeldt String arrangements: Wil Malone Engineering, Production, Mixing: Tom Dalgety, Mikael Åkerfeldt Mastering: John Davis Cover Art: Travis Smith Artwork: Travis Smith
Kapela: Mikael Åkerfeldt - Vocals, Guitars Per Wiberg - Keyboards, Piano, Mellotron Fredrik Akesson - Guitars Martin Mendez - Bass Guitar Martin Axenrot - Drums Hosté: Steven Wilson - Backing Vocals	Pale Communion Vyšlo 24. srpna 2014, Roadrunner Records Seznam skladeb: 01. Eternal Rains Will Come (6:43) 02. Cusp of Eternity (5:35) 03. Moon Above, Sun Below (10:52) 04. Elysian Woes (4:47) 05. Goblin (4:32) 06. River (7:30) 07. Voice of Treason (8:00) 08. Faith in Others (7:39) Total Time: (55:38) Produced: Mikael Åkerfeldt Mixed: Steven Wilson String arrangements: Dave Stewart Engineering, Production: Tom Dalgety Engineering: Janne Hansson Mastering: Paschal Byrne Recording (bonus tracks): Colin Bradburne, Joao Paulo Costa Dias Artwork: Travis Smith
Kapela: Mikael Åkerfeldt - Vocals, Guitars Fredrik Åkesson - Guitars Per Wiberg - Keyboards, Piano, Mellotron Martin Mendez - Bass Martin Axenrot - Drums Hosté: Alex Acuña - Percussion (07) Joakim Svalberg - Grand Piano (01) Björn J:son Lindh - Flute, Woodwind (07) Charlie Dodd - Sound Effects	Heritage Vyšlo: 20. 9. 2011, Roadrunner Records Seznam skladeb: 01. Heritage (2:05) 02. The Devil's Orchard (6:40) 03. I Feel the Dark (6:40) 04. Slither (4:03) 05. Nepenthe (5:40) 06. Häxprocess (6:57) 07. Famine (8:32) 08. The Lines in My Hand (3:49) 09. Folklore (8:19) 10. Marrow of the Earth (4:19) 11. Pyre (bonus) 12. Face in the Snow (bonus) Total Time: (56:59) Studio: Atlantis Produkce: Opeth, Jens Bogren Engineering: Janne Hansson Mixing: Steven Wilson Art direction: Travis Smith Project Coordinator: Jasper Schuurmans Photography: Sandra Artigas Art Direction: Travis Smith
RECENZE: S hudbou OPETH je to jako se zahraniční politikou Spojených států. Každý má na ni svůj, leckdy velmi vyhraněný, názor bez ohledu na hloubku znalostí a zájmu. Ať Mikael Åkerfeldt a spol. od jisté doby udělají cokoliv, pozornost davů je stoprocentně zaručena. Že si samotní Švédové pod tímto tlakem zvykli už žít, nás má přesvědčit jejich letošní počin, při jehož popisu si rozhodně nevystačíme s oním osvědčeným „úkrokem stranou“. Za ten se koneckonců dal považovat i 8 let starý poloakustický výlet "Damnation". Dílo, s nímž by za určitých okolností mohla být novinka pojmenovaná "Heritage" konfrontována. I letos totiž máme tu čest se značně odlišným materiálem oproti zaběhnutému mustru. Jenomže zatímco v roce 2003 se jednalo o pokus vykročit na tenké ledy zvuku elektrických kytar zbavené rockové hudby, současný počin pak lze v tomto směru jednoznačně přirovnat k první lidské výpravě do kosmu. Art rock sedmdesátých let byl pro jedny vrcholem bouřlivého rozvoje rockové hudby, po kterém v různých vlnách přicházely už jen variace dosavadních poznatků a pro druhé zase posun hudby pro „obyčejné lidi“ do sfér, ve kterých nemá co pohledávat. Ať je to jak chce, pro OPETH toto období představuje nekonečný zdroj inspirace. To pochopitelně průměrně vnímavý posluchač odhalil i na tradičních metalových počinech této švédské skupiny, ale touhu dát dohromady nahrávku, jež se zcela oddá vlivům více než 3 dekády staré hudební éry nelze nazvat jinak, než velikou troufalostí. Což o to, kompetencí by na to tady díky zálibě v sedmdesátkovém retru mělo být více než dost, ale je na to připravena věrná posluchačská základna? A je na to vůbec kompozičně připravena i kapela samotná? Odpověď by mohla znít velice alibisticky - ano i ne. Zdařilý úvod alba totiž zavře ústa většině pochybovačům. Když se po nicneříkajícím úvodním preludiu a lehce nenápadném startu naplno rozjede (v podstatě) úvodní skladba „The Devil´s Orchid“, najde se více než dost důvodů, proč se na celé tohle v diskografii skupiny ojedinělé dobrodružství těšit. Energická píseň poháněná chrastivě historickým kytarovým zvukem a vzletným Åkerfeldtovým vokálem je přesně tím, co tato ambiciózní nahrávka potřebuje pro uhájení svého vzniku. Když zvolní od počátku nastolené tempo a napětí, dostávají se ke slovu bohaté aranžmá, coby výrazný výsledek hnidopišské studiové práce a naplno tak ožívá duch dekády, ve které definitivně zanikly ideály hnutí hippies. Není nutné pečlivě studovat rockovou historii, ani se prohrabávat tunami vinylů, ať už těch známých anebo zapomenutých kapel, abyste poznali, že s originalitou si „Heritage“ zrovna tykat nebude. Nejsem si jist, jestli vůbec někdo kladl na album zrovna takovéto nároky. Pomineme-li skupinu škodolibých čekatelů na vylámané zuby „kovaných“ metalistů snažících se hrát hudbu, které v podstatě nerozumí, dala by se očekávání shrnout jako mírné napětí. Na jeho hladině se však bohužel i přes nadějný úvod nedokáže "Heritage" udržet po celou svoji dobu. Ono by se po několika posledních počinech OPETH znamenajících spíše stagnaci, než věci neslýchané, daly nároky na skupinu podrobit určité revizi, nicméně nelze zastírat fakt, že ani toto album i přes svoji žánrovou odlišnost nepřináší tolik potřebný svěží vítr. Problém by nebyl ani tak ve schopnosti ideologického uchopení artrockového muzicírování, kteréžto má skupina už hodně dlouho zakódované ve své DNA, ale spíše ve způsobu jeho uvedení do praxe. Na skladbách je znát pečlivá příprava, nepodcenění jediného z detailů tvořících obrovský celek, stejně tak i kvalitní produkční práce, byťpřiznávám, že zvuk „Heritage“ může být zdrojem dlouhých polemik. Co však v některých momentech chybí, je silnější nápad, nosný motiv či lépe řečeno um udržet posluchačovu pozornost. Album totiž po slibném rozjezdu jako by v určitém momentě upadlo do ospalé letargie, ze které se však probírá jen velice těžko. Pochopitelně, že záměr navodit nadpozemsky zasněnou atmosféru je jedním z poznávacích znamení artrockového žánru, nicméně právě v těchto fázích jakoby OPETH ztráceli i tak nepříliš pevnou půdu pod nohama. Napoprvé sice vše ještě poměrně rychle zachraňuje svižná „Slither“, ale hned následující „Nepenthe“ uvrhá dění do velice rozpačitého přešlapování na místě. Tedy ne, že by v těchto chvílích začalo být vše úplně špatně, spíše se dá hovořit o zbytečném rozmělňování jinak slibných nápadů. Škoda, že entusiasmus, jenž provázel vznik alba (o čemž mimochodem svědčí i dokument přiložený k jeho speciální edici), nedokázal najít bezproblémovou společnou řeč i s kompozičním procesem. Od jisté doby to prostě se žádnou nahrávkou OPETH není vůbec lehké. Protichůdné pocity svádějí nelítostné souboje a nic nenasvědčuje tomu, že by měl v dohledné době nastat klid zbraní. Na „Heritage“ je hned několik skvělých momentů, ale stejně tak i dost těch fádních či nudných. Tím pádem je to vlastně i navzdory stylově zcela odlišnému přístupu typický produkt Švédů z několika posledních let. Album rozhodně stojící za poslech bude pro mnohé mladší posluchače znamenat i první seznámení s podobnou muzikou a je otázkou, jestli pak i oni neprojeví touhu seznámit se s originálem. V porovnání s ním „Heritage“ určitě neuspěje, ale ani to není důvod jej zavrhovat. Krok OPETH do neznáma, který sice nevyšel zrovna dokonale, ale na druhou stranu krok, který mohl dopadnout i mnohem hůře. PS: Dvojice skladeb nabídnutých jak bonusovým DVD speciální edice, tak webem vydavatele jen dokumentuje rozpačité dojmy z alba. Jinými slovy - „Pyre“ vynikající, „Face In The Snow“ průměr, na který zapomenete do 5 minut. Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=6010 Dalas, Zveřejněno: 24.10.2011
Kapela: Mikael Åkerfeldt - Vocals, Guitars Fredrik Åkesson - Guitars Martin Mendez - Bass Martin Axenrot - Drums, Percussion Per Wiberg - Keyboards, Synthesizer Hosté: Nathalie Lorichs - Vocals (01) Lisa Almberg - English Horn, Oboe Christoffer Wadensten - Flute Karin Svensson - Violin Andreas Tengberg - Cello	Watershed Vyšlo 3. 6. 2008, Roadrunner Records Seznam písní: 01. Coil (03:07) 02. Heir Apparent (08:51) 03. The Lotus Eater (08:48) 04. Burden (07:42) 05. Porcelain Heart (08:01) 06. Hessian Peel (11:26) 07. Hex Omega (06:59) Bonus Track: 08. Derelict Herds 09. Bridge Of Sighs 10. Den Ständiga Resan Total Time: (55:00) Nahráno 1. listopadu - 13. prosince 2007 ve studiu Fascination Street Produkce: Opeth, Jens Bogren Production: Mikael Åkerfeldt Engineering, Mixing, Mastering: Jens Bogren Engineering: David Castillo
Kapela: Mikael Åkerfeldt - Vocals, Electric and Accoustic Guitars, Additional Mellotron Peter Lindgren - Electric and Accoustic Guitars Martin Lopez - Drums, Percussion Per Wiberg - Mellotron, Organ, Electric Piano, Grand Piano, Moog Martín Méndez - Bass Hosté: Martin Axenrot - Drums (09)	Ghost Reveries Vyšlo 30. 8. 2005, Roadrunner Records Seznam písní: 01. Ghost of Perdition (10:29) 02. The Baying of the Hounds (10:41) 03. Beneath the Mire (7:57) 04. Atonement(5:20) 05. Reverie / Harlequin Forest (12:39) 06. Hours of Wealth (5:20) 07. The Grand Conjuration (10:21) 08. Isolation Years (3:51) Bonus Track: 09. Soldier of Fortune (Blackmore/Coverdale) (3:28) Total Time: (66:49) Nahráno: 15. března - 01. června 2005 Recording: Rickard Bengtsson, Anders Alexandersson, Niklas Källgren Production, Engineering, Mixing, Mastering at Cutting Room Studios, 5.1 remix: Jens Bogren Production, Engineering, Mixing, Mastering, Art Direction, Recording (09): Opeth Engineering (09), Mixing (09): Pontus Olsson Mastering: Thomas Eberger and Jens Bogren with Opeth Art Direction, Illustration, Layout: Travis Smith Band Portraits: Anthony Sorrento
"Ghost Reveries" představuje spojení agresivity "Deliverance" (The Baying of the Hounds, The Grand Conjuration) a akustické zručnosti alba "Damnation" (Hours of Wealth, Isolation Years). Do kapely také na stálo přišel klávesista a tak je využití kláves na albu nejznatelnější ze všech alb Opeth. RECENZE: Tak na tohle album jsem se těšil opravdu dlouho. Hned nazačátek si neodpustím klasické klišé a musím říct, že jsem do něj vkládal velké naděje a zároveň jsem měl tak trochu strach, kam se tvorba Opeth posune. Mé obavy pramenily především z přijetí nového člena, klávesáka Per Wiberga. Ten sice absolvoval v poslední době s Opeth řadu koncertů, ale bylo jej slyšet pouze v několika málo písních. Jinak vše ostatní zůstalo při starém. Ústřední postavou nadále zůstává kytarista a zpěvák Mikael Åkerfeldt, o druhou kytaru se pak stará Peter Lindgren, své čtyři struny má nastarosti Martin Mendez a rytmiku pěvně drží v rukách i nohách Martin Lopez. Další velkou změnou je pak výměna labelu. Opeth přešli pod Roadrunner Records a nyní se nachází v jedné stáji například s Cradle Of Filth, Nightwish, ale i Slipknot, Soufly nebo Machine Head. A aby nebylo změn málo, tak tentokrát se produkce ujal sám M. Åkerfeldt. Opeth se pohybují na metalové scéně už nějaký ten pátek a za tu dobu si vytvořili svůj charakteristický zvuk a styl. Už samotné zaškatulkování je poměrně složité. Základem jejich hudby je death metal, jehož nedílnou složkou jsou také pozvolnější melodické pasáže, střídání melodického zpěvu s pořádným chropťákem a častá změna rytmu a nálad. Na novém albu naleznete tohle všechno a ještě mnohem více. Přiznám se, že v rockové a metalové hudbě nejsem velkým příznivcem kláves, ale do "Ghost Reveries" zapadají téměř dokonale. Zbytečně nepřehlušují ostatní nástroje, dokreslují atmosféru a instrumentáně jsou na vysoké úrovni. V jedné skladbě přidávají na mohutnosti, v jiné zní naopak velmi lehce až téměř jazzově. Také v textech došlo k určitému posunu. Åkerfeldt opustil tradiční "opethovská" melancholická témata plná zármutku, smutku, desiluze a močních můr. Nově se více věnuje mytologickým a okultním tématům. Osobně se přiznám, že to je snad jediná změna, kterou vnímám lehce negativně. Jinak hudebně je toto album završením předchozích dvou: Tvrdé "Deliverance" a téměř až soft-rockové "Damnation", které mi přirostlo k srdci více než jakékoliv jiné album. Pro svou proměnlivost je téměř nemožné popsat nějakou jednotnou atmosféru alba, proto se alespoň krátce zmíním o každé skladbě. Desku otvírá klasická 'opethovka' "Ghost Of Perdition. Poměrně rychlý začátek se náhle změní v typickou pomalou melodickou pasáž, ve které vyniká čistý Åkerfeldtův hlas. vyskytují se zde také pro Opeth typické pasáže ve 3/4 taktu s tesknivým zvukem kytar, disharmonické přechody a rytmicky velice zajímavé riffy. Následuje skladba "The Baying Of The Hounds", kde hned v úvodu zazní poměrně rafinované klávesy, následuje doom metalová Beneath the Mire, která však ve svém průběhu projde několika změnami a považuji ji za jednu z nejzajímavějších a nejméně typičtějších skladeb. Dále je to pak pomalá melodická, spíše delší mezihra než samostatná skladba "Atonement". Základ tvoří velmi povedené perkuse a klávesové plochy. Je zde také nádherný kytarový refrén, který vám zaleze hluboko pod kůži a jen tak se ho nezbavíte. Pátou skladbou je "Reverie/Harlequin Forest". Zde se opět střídají tvrdé pasáže s pomalejšími melodickými, které jako by z oka vypadly art-rockovým formacím 70. let. Lehké zvolnění pak nabízí další delší mezihra "Hours Of Wealth". Co se týče počtu nástrojů, tak minimalistická skladba - zazní zde klávesy a kytara, ale jak je u této skupiny zvykem, tak instrumentálně na velmi vysoké úrovni. Další skladba "The Grand Conjuration" mě zaujala především zkresleným zvukem basové kytary, což není u Opeth zrovna na dením pořádku, a také hlavním riffem, který se vám z hlavy jen tak nevykouří. Před závěrem skladby pak ještě jednou zazní perkuse. Desku uzavírá pozvolné outro "Isolation Years". Celkové vzato "Ghost Of Reveries" je výborné album, které rozhodně stojí zato si pořídit, i když nejste skalní metalový fanda. Opeth potvrdili své místo na špici současné metalové hudby a ukázali, že jejich nápady zdaleka nejsou vyčerpány. Nebýt tedy toho lehkého zaváhání v oblasti textů (ale to je ryze můj osobní názor), tak bych dal nejlepší možné hodnocení. Ale nikdo a nic přece není dokonalé, takže 9 z 10 si tato deska rozhodně zaslouží. Zdroj: http://teenage.cz/hudba/recenze/opeth-ghost-reveries-268 Autor: sacrilegious, 9 hvězdiček
Kapela: Mikael Åkerfeldt - Vocals, Electric & Acoustic Guitars Martin Mendez - Bass (01-07) Peter Lindgren - Electric and Accoustic Guitars (01-07) Martin Lopez - Drums, Percussion (01-07) Hosté: Steven Wilson - Keyboards, Piano, Mellotron, Backing Vocals	Damnation Vyšlo 22. 4. 2003, Music for Nations Seznam písní: 01. Windowpane (7:44) 02. In My Time of Need (5:49) 03. Death Whispered a Lullaby (5:49) 04. Closure (5:15) 05. Hope Leaves (4:30) 06. To Rid the Disease (6:21) 07. Ending Credits (3:39) 08. Weakness (4:08) Total Time: (43:19) Recorded on 22 July - 4 September 2002 at Maestro Musik, Studio Fredman Engineering: Opeth Mixing, Mastering, Production, Engineering: Steven Wilson & Opeth
Album sestavené pouze z pomalých skladeb. Je zde více využito kláves. Vznikly zde klasiky jako "Death Whispered", "In My Time Of Need" nebo jedna z nejpopulárnějších písní kapely "Windowpane".
Kapela: Mikael Åkerfeldt - Vocals, Guitars Peter Lindgren - Guitars Martin Mendez - Bass Guitars Martin Lopez - Drums, Percussion Hosté: Steven Wilson - Backing Vocals, Guitars, Mellotron, Piano, Keyboards	Deliverance Vyšlo 12. 11. 2002, Music for Nations Seznam písní: 01. Wreath (11:10) 02. Deliverance (13:36) 03. A Fair Judgement (10:24) 04. For Absent Friends (2:17) 05. Master's Apprentices (10:32) 06. By the Pain I See in Others (13:51) Délka: (61:50) Recorded on 22 July 2002 - 4 September 2002 at Maestro Musik and Studio Fredman Production, Engineering: Steven Wilson Produced: Opeth and Steven Wilson Engineered: Opeth, Fredrik Nordström, Fredrik Reymerdahl Mixed: Andy Sneap
Nejagresivnější album kapely. Titulní skladba je jedna z nejlepších, kterou kdy Opeth vydali.
Kapela: Mikael Åkerfeldt - vocals, guitars Peter Lindgren - Guitars Martin Mendez - Bass Martin Lopez - Drums (1-6, 8) Hosté: Steven Wilson - Clean & Backing Vocals (02,03,04,06), Keyboards, Mellotron, Additional Guitar Markus Lindberg - 3 Eggs	Blackwater Park Vyšlo 12. března 2001, Music for Nations Seznam písní: 01. The Leper Affinity (10:23) 02. Bleak (09:16) 03. Harvest (06:01) 04. The Drapery Falls (10:54) 05. Dirge For November (07:54) 06. The Funeral Portrait (08:44) 07. Patterns In The Ivy (01:53) 08. Blackwater Park (12:08) Délka: (67:13) Recorded August-October 2000, Fredman Studio, Göteborg, Sweden Produced by Opeth and Steven Wilson Engineered by Opeth, Steven Wilson, and Fredrik Nordström Mixed by Steven Wilson and Fredrik Nordström with Opeth Mastered by Göran Finnberg Photography by Harry Välimäki Album cover and booklet by Travis Smith and Opeth
Komerčně nejúspějšnější album Opeth obsahující spoustu chytlavých melodií. Toto album je asi nejsnáze poslouchatelné z celé diskografie Opeth a dokáže posluchače, který Opeth nezná nejrychleji zaujmout. Obsahuje hity jako Bleak, baladu Harvest nebo The Funeral Portrait nebo jedinečný podmanivý hit The Drapery Falls.
Kapela: Mikael Åkerfeldt - Vocals, Lead, Rhythm and Accoustic Guitars Peter Lindgren - Lead, Rhythm and Accoustic Guitars Martin Mendez - Bass,Frretless Bass Martin Lopez - Drums, Percussion	Still Life Vyšlo 18. 10. 1999, Peaceville Records Seznam písní: 01. The Moor (11:28) 02. Godhead´s Lament (09:47) 03. Benighted (05:01) 04. Moonlapse Vertigo (09:00) 05. Face Of Melinda (07:59) 06. Serenity Painted Death (09:14) 07. White Cluster (10:02) Total Time: (62:31) Nahráváno ve dnech 15. dubna - 29. května 1999 Production, Engineering: Fredrik Nordström, Isak Edh, Opeth Mastering: Göran Finnberg Jens Bogren - 2008 reissue remastering and 5.1 remix Travis Smith - album art
Toto album se již vyznačuje modernějším stylem a je to zlomové album v celé kariéře Opeth. Deska vypráví příběh muže žijícího ve středověku, který je vyhnán ze svého domova, protože nesdílí křesťanskou víru. Při odchodu musí opustit svou milovanou dívku jménem Melinda. Jeho city k ní ale ani po patnácti letech vyhnanství neutuchají, proto se vrací, aby ji odvedl s sebou. Zjišťuje, že Melinda se mezitím musela stát jeptiškou a „provdat“ se za církev. Přesto se nevzdává, a i když si uvědomuje, že se vystavuje velkému nebezpečí, pokud by ho odhalil „Koncil kříže“, dohlížející na potírání kacířů ve městě, vydá se ji přesvědčit. Melinda k vlastnímu překvapení sama doznává, že ho ještě miluje. Jenže jsou odhaleni. Melinda je odvedena a popravena pro nevěrnost Bohu. V záchvatu vzteku hrdina zabíjí vojáky přisluhující Koncilu dokud nezkolabuje vyčerpáním. Posléze je zajat a potrestán oběšením. V okamžiku těsně před svým posledním vydechnutím spatří Melindu, jak na něj ve smrti čeká. Je zde více použit čistý hlas a jsou zde výraznější změny tempa s větším použitím akustických kytar. Nejvýraznější skladby jsou Godhead´s Lament, Face of Melinda a White Cluster.
Kapela: Mikael Åkerfeldt - Vocals,Llead, Rhythm and Accoustic Guitars, Bass, Piano in 01 Peter Lindgren - Lead, Rhythm and Accoustic Guitars Martin Lopez - Drums Fredrik Nordström - Hammond Organ (09)	My Arms Your Hearse Vyšlo 18. 8. 1998, Candlelight Records Seznam písní: 01. Prologue (00:59) 02. April Ethereal (08:41) 03. When (09:14) 04. Madrigal (01:25) 05. The Amen Corner (08:43) 06. Demon of the Fall (06:13) 07. Credence (05:26) 08. Karma (07:52) 09. Epilogue (03:59) Total Time: (52:38) Production, Mixing: Opeth Production, Engineering, Mixing: Fredrik Nordström Co-production, Engineering: Anders Fridén Mastering: Göran Finnberg "and the somewhat distant Opeth ghosts" Graphic Design: Tom Martinsen
Na reedici je přidán cover skladby Remember Tomorrow od Iron Maiden a Circle of Tyrants od Celtic Frost. Poslední album ve „starém stylu“, je zde slyšet další mírný posun od předchozího alba, obsahuje i různorodější nápady což vyúsťuje k více skladbám. Nejlepší skladby tohoto alba asi jsou When a Demon of the Fall.
Kapela: Mikael Åkerfeldt - Vocals, Lead and Rhythm Guitar, Accoustic Guitar Peter Lindgren - Lead & Rhythm Guitar, Accoustic Guitar Johan DeFarfalla - Bass Guitar, Vocals Anders Nordin - Drums, Percussion	Morningrise Vyšlo 24. 6. 1996, Candlelight Records Seznam písní: 01. Advent (13:46) 02. The Night And The Silent Water (11:00) 03. Nectar (10:09) 04. Black Rose Immortal (20:14) 05. To Bid You Farewell (10:57) Bonus track: 06. Eternal Soul Torture (8:35) Total Time: (66:07) Production, Mixing, Mastering, Artwork: Opeth Production, Engineering, Mixing: Dan Swanö Mastering: Peter In De Betou Photography: Tuija Lindström Photography: Lennart Kaltea Artwork: Tom Martinsen
Na reedici je přidána bonusová skladba "Eternal Soul Torture" (8:35). Na tomto albu již kapela doladila i poslední nedokonalosti debutu a vydala do světa velmi kvalitní album, které obsahuje i nejdelší skladbu kapely Black Rose Immortal.
Kapela: Mikael Åkerfeldt - Vocals, Lead and Rhythm Guitar, Accoustic Guitar Peter Lindgren - Lead and Rhythm Guitar, Accoustic Guitar Johan DeFarfalla - Bass Guitar, Backing Vocals Anders Nordin - Drums, Percussion, Piano	Orchid Vyšlo 15. 5. 1995, Candlelight Records Seznam písní 01. In The Mist She Was Standing (14:09) 02. Under The Weeping Moon (09:52) 03. Silhouette (03:07) 04. Forest Of October (13:04) 05. The Twilight Is My Robe (11:01) 06. Requiem (01:11) 07. The Apostle In Triumph (13:01) Bonus track on reissue: 08. Into The Frost Of Winter (6:20) Total Time: (65:31) Production, Mixing, Artwork: Opeth Production, Engineering, Mixing: Dan Swanö Co-production: Pontus Norgren (06) Artwork, Photography: Torbjorn Ekebacke
Na reedici je přidána bonusová skladba "Into The Frost Of Winter" (6:20). První album odhalující potenciál této mladé kapely. Již se zde projevují vlivy typické pro tvorbu Opeth. Obsahuje výtečné skladby "In The Mist She Was Standing", "Under The Weeping Moon" a instrumentální skladbu "Silhouette".

Kapela: Mikael Åkerfeldt - Guitar, Vocals, Mixing, Direction Martín Mendez - Bass Guitar Fredrik Akesson - Guitars, Backing Vocals Per Wiberg - Keyboards, Backing Vocals Martin "Axe" Axenrot - Drums	Garden Of The Titans: Live At Red Rocks Amphitheater Vyšlo 2. listopadu 2018 Seznam písní: 01. Sorceress (live) 02. Ghost Of Perdition (live) 03. Demon Of The Fall (live) 04. The Wilde Flowers (live) 05. In My Time Of Need (live) 06. The Devil’s Orchard (live) 07. Cusp Of Eternity (live) 08. Heir Apparent (live) 09. Era (live) 10. Deliverance (live) Total Time: (00:00)
Kapela: Mikael Åkerfeldt - Guitar, Vocals, Mixing, Direction Martín Mendez - Bass Guitar Fredrik Akesson - Guitars, Backing Vocals Per Wiberg - Keyboards, Backing Vocals Martin "Axe" Axenrot - Drums	In Live Concert at the Royal Albert Hall Vyšlo 2010 (Live 3 CD, 2 DVD, 4 LP) Seznam písní: DVD: Observation One (all songs from the album Blackwater Park) 01. The Leper Affinity 02. Bleak 03. Harvest 04. The Drapery Falls 05. Dirge For November 06. The Funeral Portrait 07. Patterns In The Ivy 08. Blackwater Park Observation Two 01. Forest Of October (Orchid) 02. Advent (Morningrise) 03. April Ethereal (My Arms, Your Hearse) 04. The Moor (Still Life) 05. Wreath (Deliverance) 06. Hope Leaves (Damnation) 07. Harlequin Forest (Ghost Reveries) 08. The Lotus Eater (Watershed) CD Disc 1: 01. The Leper Affinity (10:07) 02. Bleak (8:53) 03. Harvest (6:10) 04. The Drapery Falls (10:07) 05. Dirge For November (8:28) 06. The Funeral Portrait (8:21) 07. Patterns In The Ivy (2:24) 08. Blackwater Park (12:32) CD Disc 2: 01. Forest Of October (17:12) 02. Advent (16:10)03. April Ethereal (10:22) 04. The Moor (12:12) CD Disc 3: 01. Wreath (12:24) 02. Hope Leaves (6:48) 03. Harlequin Forest (13:11) 04. The Lotus Eater (11:09)
Recorded April 5, 2010 Royal Albert Hall, London, UK
Kapela: Mikael Åkerfeldt - Guitar, Vocals, Mixing, Direction Peter Lindgren - Guitar Martin Mendez - Bass Guitar Per Wiberg - Keyboards, Backing Vocals Martin 'Axe' Axenrot - Drums	The Roundhouse Tapes Vyšlo 28. 10. 2008, Live DVD/CD, Peaceville Records Seznam písní: CD 1: 01. When (10:28) 02. Ghost of Perdition (10:57) 03. Under the Weeping Moon (10:28) 04. Bleak (8:39) 05. Face of Melinda (9:58) 06. The Night and the Silent Water (10:29) CD 2: 01. Windowpane (8:01) 02. Blackwater Park (18:59) 03. Demon of the Fall (8:13) Produkce: Jens Bogren, Mikael Åkerfeldt
"The Roundhouse Tapes" je první oficiální live album Opeth. Bylo nahráváno na koncertě v londýnském 9. listopadu 2006 v Camden Roundhouse, London, UK, kde v první části hrála před Opeth skupina Paradise Lost. Jednalo se o první oficiální live album Opeth s Martinem Aksenrotem, stejně jako poslední s Peterem Lindgrenem. Je zřejmé, že set-list skupina speciálně vybrala tak, aby se neopakoval programu DVD "Lamentations: Live at Shepherd's Bush Empire" - z tohoto důvodu zde nejsou zastoupeny písně, i když jsou milovány veřejnosti, "The Drapery Falls" a "Deliverance", ale program je plný staršího materiálu skupiny, písně z prvních čtyř alb Opeth. Zmatek může způsobit jen jedna píseň s "Ghost Reveries", protože koncert v "The Roundhouse" byl součástí turné na podporu tohoto konkrétního alba. Åkerfeldt vysvětluje tuto volbu tím, že "Ghost Reveries" je velmi solidní album, a proto by bylo nesmírně obtížné oddělovat jej od dalších písní koncertu. Zajímavou pozoruhodností je Åkerfeldtova nepřetržitá komunikace s veřejností a vtipná prezentace hudebníků po představení "Blackwater Park". Obecně je třeba poznamenat, že na turné Opeth "Ghost Reveries" se frontman začal chovat mnohem uvolněnějí s publikem v porovnání se stejnými "Lamentations", a ukázal se jako muž s jemným (a někdy cynickým) smyslem pro humor. Ne zcela pochopitelné jsou ale důvody pro vydání tohoto alba na labelu Peaceville Records - je těžké si vzpomenout na podobné případy, kdy skupina byla vázána smluvně s nahrávací společností (Roadrunner) a náhle vytvořila nové (i live) album s druhou společností (Peaceville).
Obsazení: Mikael Åkerfeldt - Vocals, Guitar Peter Lindgren - Guitar Per Wiberg - Keyboard, Backing Vocals Martin Mendez - Bass Guitar Martin Lopez - Drums Hosté: Steven Wilson - Backing Vocals, Guitars, Keyboards	Collector's Edition Slipcase Vyšlo 31. 10. 2006, 5CD, Koch Records (kompilace) Seznam písní: DVD: CD 1: Blackwater Park CD 2: Deliverance CD 3: Damnation CD 4: Lamentations 01. Windowpane (10:50) 02. In My Time of Need (6:32) 03. Death Whispered a Lullaby (7:08) 04. Closure (9:45) 05. Hope Leaves (6:14) 06. To Rid the Disease (7:07) 07. Ending Credits (4:21) 08. Harvest (6:16) 09. Weakness (5:17) CD 5: Lamentations 01. Master's Apprentices (11:25) 02. The Drapery Falls (10:56) 03. Deliverance (12:34) 04. The Leper Affinity (11:02) 05. A Fair Judgement (11:37) Total Time: ()
Kapela: Mikael Åkerfeldt - Vocals, Guitar Peter Lindgren - Guitar Per Wiberg - Keyboard, Backing Vocals Martin Mendez - Bass Guitar Martin Lopez - Drums	Lamentations Live at Shepherd's Bush Empire Vyšlo 24.listopadu 2003, CD/DVD, Music for Nations Seznam písní: DVD: 00. Introduction (1:25) 01. Windowpane (9:15) 02. In My Time of Need (6:37) 03. Death Whispered A Lullaby (7:11) 04. Closure (9:45) 05. Hope Leaves (6:11) 06. To Rid the Disease (7:11) 07. Ending Credits (4:22) 08. Harvest (6:15) 09. Weakness (6:05) 10. Master's Apprentices (10:34) 11. The Drapery Falls (10:56) 12. Deliverance (12:38) 13. The Leper Affinity (11:01) 14. A Fair Judgement (13:51) 15. The Making of Deliverance and Damnation documentary. CD track listing: Disc 1: 01. Windowpane (10:50) 02. In My Time of Need (6:37) 03. Death Whispered a Lullaby (7:10) 04. Closure (9:46) 05. Hope Leaves 6:12 06. To Rid the Disease (7:11) 07. Ending Credits (4:22) 08. Harvest (6:16) 09. Weakness (5:17) Disc 2: 01. Master's Apprentices (11:20) 02. The Drapery Falls (10:56) 03. Deliverance (12:40) 04. The Leper Affinity (11:01) 05. A Fair Judgement (13:50) Živě nahráváno v Shepherd's Bush Empire, Londýn, úterý 25. září 2003. Produkce: Paul McLoone
"Lamentations" je první oficiální DVD Opeth. Na rozdíl od jeho následovníka "The Roundhouse Tapes", bylo vydáno spontánně a bez velké přípravy. Tehdejší label kapely Music for Nations se rozhodl vydat koncertní album.

Opeth 1992. Mikael Åkerfeldt, Anders Nordin, Peter Lindgren Opeth Lineup 1994-1997: Mikael Åkerfeldt, Peter Lindgren, Johan DeFarfalla, Anders Nordin

OFICIÁLNÍ STRÁNKA: http://www.opeth.com/ WIKIPEDIA: http://en.wikipedia.org/wiki/Opeth MYSPACE: http://www.myspace.com/opeth LAST.FM: http://www.last.fm/music/Opeth Další stránky: http://www.fragments.cz/index.php?id=44 http://metalangless.blogspot.cz/2010/12/opeth.html http://www.progboard.com/Opeth/204# http://www.opeth.ru/ OPETH V PRAZE http://www.marastmusic.com/Clanky/OPETH-VON-HERTZEN-BROTHERS

Made by  ©  2013  Poslední aktualizace: 14.8.2024

mbrezny@centrum.cz©  ...a vzkaz autorovi!©