MYRATH - NAŽIVO V PRAZE



Když hudba překoná náboženské rozdíly
03.12.2011 17:48, Matěj Bílý

Páteční večer patřil v pražském Black psu orientem nasáklému metalu v čele s izraelskými Orphaned Land, které doplnili francouzští Arkan a Myrath z Tuniska. České publikum tak mohlo ochutnat stále poměrně netradiční spojení metalu a blízkovýchodní hudby překonávající kulturní bariéry.

Live: Orphaned Land
Support: Myrath, Arkan
Místo: Black pes, Praha
Datum: 2. prosince 2011

"Je jedno, jestli tady dnes hráli židé, muslimové, nebo křesťané, protože naším náboženstvím je hudba," prohlásil ke konci setu frontman Orphaned Land Kobi Farthi. A měl pravdu. Z Izraele pocházející parta předvedla tentokrát naprosto famózní hudební výkon a dala jasně zapomenout na loňské vystoupení v Plzni, které někteří fanoušci hodnotili rezervovaně. Špičkový zvuk a bezchybná instrumentace kapely daly vyniknout všem kudrlinkám a perličkám, jež tvorbu formace koření a dávají jí jedinečnou tvář. Skvělým nápadem se ukázala videoprojekce, perfektně dokreslující produkci kapely.

Atmosféru Blízkého východu nenavozovaly jen mistrně zvládnuté orientální samply, břišní tanečnice a vsuvka v podobě hry na buzuki v podání kytaristy Yossiho. Zválená tunika bosého vokalisty Kobiho v kombinaci s jeho až bezdomoveckou vizáží mohla leckomu evokovat samotného Ježíše. Pro tento případ Kobi ujistil, že jako mesiáš pouze vypadá, ale na rozdíl od něj už nějakou tu slečnu poznal. Především však podal vynikající vokální výkon, za kterým nicméně nezaostával nikdo z kapely. Progresivní metal s výraznou rytmickou sekcí by tentokrát fungoval i sám o sobě.

Páteř setu tvořily především skladby z posledních dvou desek, přičemž zazněly i minule vynechané majstrštyky "A Neverending Way" a balada "The Beloved's Cry", kterou si vystřihla pouze dvojice Kobi a Yossi. Dojem z této písně však dokázal dokonale zkazit nalitý dvoumetrový černý tlouštík z tour crew, který se přišel sbratřit s českým publikem velmi hlasitým způsobem zrovna ve chvíli, kdy Orphaned Land hráli prakticky akusticky.

Při nástupu Orphaned Land se nakonec alespoň částečně zaplnil sál, byť návštěva mohla být větší a nějakých sto hlav zdaleka neodpovídalo kvalitě koncertu. Dorazivší si však vystoupení užívali vrchovatě. Kapele se několikrát podařilo rozezpívat a rozpohybovat doslova celý klub. Orphaned Land se nižším počtem lidí nenechali odradit a bylo vidět, že si akci patřičně užívají, a tato atmosféra následně pohltila snad všechny přítomné.

Obdobný optimismus sálal i z dvojice předkapel. Francouzští Arkan prezentovali své pojetí orientálního metalu, ve kterém hrála prim pohledná zpěvačka a tanečnice v jedné osobě a nápaditý přesný bubeník. Následující Myrath z Tuniska přivezli, řečeno jejich slovy, písek a slunce a svým progresivním metalem s patřičnými etno-samply dokázali rozpařit nemalou část publika. Vystoupení Arkan i Myrath tak pouze podtrhlo vynikající dojem z večera.


Zdroj: http://musicserver.cz/clanek/37382/Orphaned-Land-Myrath-Arkan-Black-pes-Praha-2-12-2011/


A další doplnění vystoupení MYRATH, vyjímám z jiné recenze koncertu.
.....
Na následující, opět proklatě krátkou show, už jsem se asi dva měsíce těšila. Od té doby, co mi kolegyně Ray Myrath doporučila, neuplyne týden, kdy bych si jejich desku nepustila. A v časech, kdy se u nás kapely neustále opakují jako na běžícím páse, je velmi potěšující, když je člověku naservírovaná taková exotika, která se navíc s novým albem „Tales Of The Sands“ směle řadí (nejen) k progressivním špičkám letošního roku. Arabské melodie ve spojitosti s metalem znějí opravdu překvapivě libozvučně a spojení anglických textů s větami v mateřštině kapely dodává celé hudbě až poněkud extatický nádech. A tak i přesto, že headlinery Orphaned Land poměrně můžu, Tunisané pro mě byli hlavním lákadlem a trochu jsem se bála, abych pak neodcházela zklamaná. Ale to se nestalo, i když temperamentní zpěvák Zaher na pódiu nevyluzuje stoprocentně čisté tóny (a kdo ano?), je to tak charismatická osobnost, že i kdyby tam recitoval děcké říkanky, fanoušci by odcházeli šťastní, spokojení a unešení. A nebyli by sami, protože k přibývajícímu publiku se přidali i členové Arkan a Orphaned Land, aby Myrath podpořili! Kromě písně „Madness“ z předchozího alba „Desert Call“ se Myrath zaměřili jen a jen na novinku, na což si v žádném případě nemohu stěžovat a kdyby záleželo na mě, s radostí bych si poslechla celé album. Leč i Myrath měli bohužel velmi krátký čas na své vystoupení a tak jsme se dočkali jen asi osmi písní a i když aplaus po koncertě byl pořádný, žádný přídavek si fanoušci nevytleskali.

A jedno upozornění: Pokud náhodou dostanete radu: Když vám bude v noci zima, zkuste otevřít CD Myrath. Přinesli slunce a to by z něj mohlo vyjít na nebe – a nic se nestane, je asi třeba CD reklamovat.

Foto: Veronika Hesounová, Vydáno: 07.12.2011


ORPHANED LAND, MYRATH, ARKAN, ARTWEG
Praha, Black Pes - 2. prosince 2011

Večerem velmi dobrých pěveckých výkonů by se dala nazvat pražská zastávka „The Tour To Or Shalem“. Pestrá směs vystupujících interpretů, které pojil dohromady blízkovýchodní původ je něčím, co v historii metalové hudby nemá obdoby, což lídr izraelských ORPHANED LAND Kobi Farhi nezapomněl patřičně připomenout. Zní to možná trošku nabubřele, ale fakt je ten, že metalové skupiny anebo alespoň jednotliví hudebníci pocházející z těchto teritorií v Evropě zas tak často nevystupují.

Nevím, na základě jakých okolností se do této sestavy dostali francouzští ARTWEG, ale díky hudebním kvalitám to nejspíš nebylo. Ono by ani tolik nevadilo, že se z tohoto podniku vymykali i žánrově, když koneckonců jeho hlavním poselstvím má být otevřená mysl, ale spíše zarazí skutečnost, že podobných uskupení se i v balastu českého serveru Bandzone válí desítky (možná i stovky). Agresivní, tu vysokorychlostně přímočará, tu zase notně skotačivá muzika, která si za svůj základ zvolila hardcore, se sice mohla spolehnout na ostré nasazení váhově značně nevyrovnané pěvecké dvojice, ale jinak se jednalo o poměrně jednoduchou (to by nebyl problém) a nudnou (to už problém je) záležitost, opírající se o poměrně chudý rejstřík kytarových riffů.

První liga však na sebe nenechává dlouho čekat. Další Francouzi v pořadí - ARKAN - představují současnou špičku v míchání orientálních motivů s tvrdým metalem. Když temperamentní zpěvačka Sarah Layssac uvedla kapelu ve stylu „Good evening, we are Arkan from Paris“, tak to sice prozradilo místo současného pobytu pětičlenného souboru, ale ten své kořeny rozhodně nehodlá zapírat. Rázný doom/deathový válec výrazným způsobem usměrňují právě ony četné hudební odkazy k blízkému východu a stejně tak „etnicky“ zbarvený projev něžnější části vokálních partů.

Nebylo pochyb o tom, že si pro sebe Sarah uzme značnou část pozornosti převážně mužského publika, nota bene když své bezvadné pěvecké vystoupení okořenila i patřičně vášnivým břišním tancem. Účelem tohoto divadla však rozhodně nemělo být odpoutání pozornosti od zbytku kapely, protože hudba ARKAN jako celek funguje velmi dobře i během živých vystoupení. Dvojice jejich dosavadních alb posloužila jako spolehlivý zdroj velmi dobrých skladeb, jež umně kombinují arabský cit pro melodii s nezřídka hrubozrnným metalem, díky čemuž v případě této skupiny jakékoliv očekávání věcí příštích rozhodně nepůsobí jako otřepané klišé.

To samé ale platí i pro tuniskou senzaci MYRATH. Navíc s podtržením citu pro melodii a klasickou arabskou píseň. Jejich fůze melodického metalu s folklórními vlivy z Maghrebu dosáhla na letošním albu „Tales Of The Sands“ pozoruhodných výsledků a očividně však ještě ne vrcholu. Škoda jen, že z logických důvodů byly veškeré na desce živé smyčce nahrazeny samply, které byly navíc tohoto večera zvukově trošku utopeny. Naštěstí se však tvorba této pětice neopírá pouze o v současnosti možná trošku zvýšený zájem evropského publika o blízkovýchodní hudbu, ale naopak se může pyšnit velmi dobrým potenciálem ke skládání nesmírně příjemných hitových písní, kterým vévodí velice jistý projev vokalisty Zahera Zorgatiho.

Tomu to šlo skvěle a bez viditelných zaškobrnutí i z pražského pódia. Písně MYRATH se velice opírají o arabský feeling, a tímto jsou silně načichlé, kromě již zmiňovaných smyčcových partů, i samotné kytarové riffy, takže ani onen zvukový handicap nedokázal eliminovat sílu hudby těchto Tunisanů. Kvality a úspěch nového alba si plně uvědomuje i kapela samotná, která mu, až na pár drobných odkazů k minulosti, plně zasvětila i své poměrně krátké klánovické vystoupení.

Různá prohlášení Kobiho Farhiho o společném náboženství pro všechny, jímž by měla být právě hudba se nám můžou v porovnání s realitou dnešního světa zdát trochu naivní, nicméně nikdo izraelským ORPHANED LAND už nevezme úspěch, kterému se skupina těší i v těch arabských zemích, jež nemají se židovským státem zrovna nejvřelejší vztahy. Bezpochyby i míra aktivit, které v tomto směru Izraelci vyvíjejí je důsledkem faktu, že na tomto turné sdílejí jeden autobus Arabové společně s Izraelci. Kobi je však v první řadě velice sympatický člověk, jenž i přes své oddání se mírové myšlence přesně ví, kolik prostoru má během vystoupení věnovat hudbě a kolik apelům na mysl přítomných.


Sevřené prostředí klubu z pražské periferie jakoby z mého pohledu i více svědčilo hudbě Izraelců. Ta nemá problém si své publikum najít i na mnohém větším prostoru, právě naopak, ale až nyní jsem si dokázal naplno užít skladby z loňského alba „The Never Ending Way Of OrwarriOR“. Výtky k jeho gigantické stopáži sice přetrvávají, ale jednotlivé skladby prostě fungují skvěle, a to i navzdory ženským vokálům poušteným z „pásku“. Jistě vystupující (včetně přesvědčivého Kobiho vokálu) a s radostí (asi jako pokaždé) hrající kapela si tentokráte vzala na pomoc i působivé videosekvence, jež tak definitivně dotvářely pestrou blízkovýchodní mozaiku, kterou hudba ORPHANED LAND nabízí.

Tančící dervišové, výjevy ze židovských náboženských škol, interiérů osmanských (?) mešit anebo jen různé abstraktní obrazové koláže tvořily výbornou společnost pro skladby jako „Sapari“, během které se na pódiu zjevuje další břišní tanečnice, podmanivou „Olat Ha`Tamid“, „The Kiss Of Babylon – The Sins“ anebo nádhernou „The Beloved`s Cry“ z debutu „Sahara“ z roku 1994, jež zaznívá v rámci přídavku a pouze ve dvojici Kobi Farhi (zpěv) a Yossi Sassi (kytara).

Samozřejmě, že i tentokráte to bylo hodně o veselém juchání společně s publikem, k čemuž mnohé popěvky přímo sváděly. Nicméně nutno říci, že to skupině opravdu nejlépe svědčí v těch momentech, kdy naplno sází na svůj původ a hází stranou jakoukoliv úpornou snahu hrát „západní“ progresivní metal. V těle ORPHANED LAND totiž tluče silné blízkovýchodní srdce i veliký smysl pro podmanivé melodické motivy, na čemž bylo k veliké spokojenosti jinak překvapivě poměrně málo početné divácké návštěvy postaveno i vystoupení těchto sympatických „izraelských mírotvůrců“.

Dalas, Zveřejněno: 3.12.2011
Zdroj: http://metalopolis.net/art_concerts.asp?id=6108

Progresivní rock Nahoru
Made by 
©  2012 
Menu
mbrezny@centrum.cz  
...a vzkaz autorovi!