 
|
|
Magellan byla progressive metalová/progressive rocková skupina ze Severní Kalifornie, San Francisco, USA, kterou založili
dva bratři Trent Gardner a Wayne Gardner v roce 1985 původně pod názvem "Streamline". Se skupinou v průběhu cca 30 let
vystupovalo několik velmi dobře známých hudebníků jako jsou Ian Anderson (Jethro Tull), Joey Franco (Twisted Sister, Van
Helsing's Curse) nebo Tony Levin (King Crimson, Liquid Tension Experiment).Magellan založili Trent Gardner, jeho bratr Wayne Gardner a přítel z dětství Hal Stringfellow Imbrie (basa, zpěv). V průběhu 31 let vydali od roku 1997 sedm studiových alb až po "Test of Wills". Bratři spolu drželi zvláštní hudební pouto, které trvalo až do předčasné Wayneovy smrti v roce 2014. Kapela bezvýhradně patřila po celou dobu své existence oběma bratrům Gardnerovým a na svých prvních dvou albech vykazovala silné prvky progresivity a kromě kapel Dream Theater, Shadow Gallery a Fates Warning patřila mezi největší naděje amerického i světového progresivního metalu. Magellan vyrazili odhodláni narušit progresivní panování takových ikon sedmdesátých let jako Emerson Lake & Palmer a Yes. Jméno si vypůjčili od Ferdinanda Magellana, portugalského průzkumníka a mořeplavce, který navigoval neklidného moře v letech 1498-1521 a uskutečnil cestu kolem světa. Nakonec byl ale sám zabit na Filipínách před koncem cesty. Hodně z jejich hudby je samo o sobě objevováním rozlehlých zvuků a jedinečných kompozic - odtud pramení použití tohoto názvu. 
"Hudba je moje opravdu celoživotní vášeň," poznamenal Trent. Trent dospíval plně zapálený pro klávesy, zatímco jeho
mladší bratr Wayne se rozhodl pro šestistrunku. Vždy se poskládali kolem klavíru nebo vytvářeli kytarové akordy, které zněly
funky. Poslouchali tehdy cokoliv, vše od Beatles až po Rush. Trent a Wayne hrávali v různých kapelách během celé střední a
vysoké školy.Zároveň se zdokonalováním jejich hudebních vloh, bratři také začali skládat svůj vlastní materiál a když dospěli, rozhodli se, že se budou věnovat hudbě profesionálně. "Uvědomili jsme si, když jsme vycházeli z vysoké školy, že kolem existuje tolik virtuosů bez ohledu na druh nástroje," vzpomíná Trent. "Jedinou věcí, kterou jsme cítili, že bychom mohli udělat, bylo tvořit svoji vlastní hudbu, a dát náše jedinečné vlastní razítko na něco, co po sobě zanecháme, co by bylo jednoznačně naše. V opačném případě bychom byli jen dalšími hudebníky a dalšími hráči." Trent také začal hrál na trombon, zatímco Wayne se rozhodl pro trubku, takže oba dva strávili nějaký čas v různých jazzových kapelách, stejně tak i rockových kapelách, kde hráli na klávesy, resp na kytaru. Oba dva se vyskytovali i v cover kapelách a dalších projektech předtím, než se konečně rozhodli, že potřebují společně sdílet jejich talent skládání a hraní k vytvoření unikátního a cílevědomého projektu. "Dělali jsme spoustu experimentů a snažili se naučit mnoho různých aspektů progresivního rocku," vzpomíná Trent. "Chtěli jsme vylepšit naše kotlety dost na místo, kde bychom mohli dát kvalitní projekt ven." 
Při vzniku amerického labelu Magna Carta v roce 1989 v Rochesteru, New York, se z něj jeho zakladatele Mike Varney a Peter
Morticelli (Varney pak pracoval pro Shrapnel Records, která se specializuje na produkci kytarových hrdinů, jako je Tony MacAlpine)
snažili vytvořit metalové médium a celá řada umělců při hledání prostoru pro realizaci jejich děl, jim posílala své výtvory. Bratři
jim zaslali tři demo nahrávky, mezi nimi se objevilo demo s titulem "Union Jack", jehož autorem byl Trent Gardner. Nahrávky nové
vydavatelství okamžitě zaujaly a požádali je, zda by neudělali další čtyři písně, aby z toho bylo celé album. Takže první album
kapely Magellan se stalo zahajovacím titulem jejich katalogu! Proto není vůbec náhodou, že úvodní skladba jejich alba "Hour Of
Restoration" se nazývá... jak jinak, "Magna Carta"!Jejich první album "Hour Of Restoration" (1991) zůstalo věrné formě s velkými majestátními kousky účelově fúzované propletenými těžkými riffy, jazzem a klasickou a zařadilo kapelu Magellan 
do popředí renesance progresivního rocku. Toto první album, i když nezískalo takový úspěch jako "Images And Words" od Dream
Theater, které vyšlo v následujícím roce, však znamenalo obrat v historii progresivní hudby. Kapela i label se staly stálým
osvěžením, které přijalo společenství prog-rockových fanoušků. Hudba, která je založena především na klávesách v tradici ELP,
vytváří svoji originalitu přidáním tvrdší hard rockové kytary (s vlivem heavy metalu 80. let) a poutavými melodiemi jako Kansas,
což generuje symbiózu pozoruhodné síly. První album obsahuje slavné demo "Union Jack", skladby "The Winner" a "Friends Of America",
a nové skladby složené pro tuto příležitost a zaznamenané v létě roku 1991. Názvem Magellan jako název skupiny jako symbolické
vyjádření objevování se pak odrazilo i na přebalu alba, kde plachetnice rozráží hvězdné nebe nekonečného prostoru. Texty jsou
také mimořádně náročné, poetické a všudypřítomně frázovité - skladba "Breaking These Circles" je až extrémní z tohoto pohledu,
Trent Gardner často řetězení s malým nádechem, což vlastnických složitější melodie, ale také štěkat posluchače do tohoto víru
hlasem. Záliba Trenta Gardnera pro historii je cítit nejen při volbě názvu skupiny, ale je také patrná v tématech několika
skladeb na albu, a to zejména u dvou nejvíce epických skladeb. "Magna Carta" trvající téměř čtvrt hodiny vypráví o získání
Velké Charty anglickou šlechtou, kterou udělil král Jan v roce 1215, což je klíčový text, který zabránil vytvoření královského
absolutismu. Podobně "Union Jack" je kritikou britského zásahu na Falklandech v roce 1982 a výzvou k bratrství mezi národy
na planetě, která patří všem. Skladba "Friends Of America" je velmi ironická kritika americké hrdosti, "The Winner" kritizuje
honění se za úspěchem v moderní době nebo "Another Burning" výpovědá o válce vedené USA ve Vietnamu. Spolu s kapelami jako
Dream Theater a Fates Warning, Magellan dali zbytku světa na odiv, že hard rock by mohl mít opět inteligenci a obsah, aniž
by byla obětován faktor head-bangingu. Kousek po kousku fanoušci na celém svět začali chválit tuto ambiciózní práci a
obětavost, kterou autoři vkložili k jejímu zrodu.Album zaznamenalo úspěch v Japonsku, ocitlo se tam v žebříčku celkem vysoko a Magellan se proto rozhodli vstoupit také na pódium. Na podporu alba zahráli v několika klubech, ale nebylo to žádné skutečné turné. "Cítili jsme, že by bylo účinnější spolupracovat s dalšími hudebníky. To byla jedna z velkých věcí, čemu napomohla Magna Carta - dovolilo jim to setkat se s tolika skvělými muzikanty. Takže měli dobré příležitosti učit se od těchto lidí, stejně jako s nimi spolupracovat na jejich projektech a oni na našich." Příznivé přijetí prvního alba odstartovalo kariéru Trenta Gardnera a jeho skupiny a navíc přispělo k rozvoji labelu Magna Carta. Rychle začali připravovat druhé album, které nahrávali v období od října 1992 do března 1993 (s výjimkou skladby "Estadium Nacional" dokončené 
v červnu 1992). Jako autor skladeb je opět vždy uveden Trent Gardner. Název alba "Impending Ascension",
které vyšlo v roce 1993, vyvolává otázku: brání něco vzestupu skupiny, jejímž cílem je oslovit širší publikum, ale necítí se na to dostatečně
zralá? Lze to odvodit ze spojení se stavbou babylonské věže na přebalu, kterou ukončil bůh pro jeho bezmeznou ctižádost nebo ze zvratů uvedených
v několika skladbách, např. "Estadium Nacional" a "Storms And Mutiny"? Trent Gardner pokračuje v tradici svých textů, když se zabývá některými
myšlenkami blízkými jeho srdci nebo znovu spojenými s historií. "Estadium Nacional" popisuje tvrdé represe, které následovaly po převratu
Pinocheta v Chile v roce 1973 s jeho neslavnými popravami na stadiónech, "Virtual Reality" je o iluzi, kterou vytváří pokrok v oblasti
výpočetní techniky a virtuální reality, zatímco "Songsmith" uvádí srovnání skladatele a pouhého skládače slov a zvuků, což je kritikou
industrializace hudby, která snižuje význam skladatele jako umělce a utváří hudbu jen pro přání obchodu. S tím souvisí i skladba "Under
The Wire", což je vyznání víry k písni jako nositelce poezie. Hudebně je album velmi podobné předchozí nahrávce: zvuky nástrojů, těžké
a propracované kompozice, delší skladby - eposy, nebo i krátký závěrečný titul "Under The Wire". Druhá nahrávka Magellan využila větší
výhody computerového skládání a přiblížila se velmi blízko k druhé generaci Yes se svěží harmonií a nosnými melodiemi.Magellan se vrátili v roce 1997 po čtyřleté přestávce se třetím albem "Test Of Wills" 
a učinili další krok ve své umělecké progresi. Písně jsou silnější, riffy jsou tvrdší a texty expresivnější. Hostující bubeník
Brad Kaiser přinesl více moderněji znějící přístup rytmiky, i celá nahrávka zní daleko lépe. Jejich vysoká úroveň aranžmá je stále
přítomna, ale místo vlivu Yes se více inspirovali územím Jethro Tull. Wayne Gardner se ponořil hluboko do odvážných kytarových tónů
a spletitých sólových linek. Kytary jsou zde celkově tvrdší, sóla jasnější a obsah velmi bohatý. Intro bubeníka Brada Kaisera v "A
Social Marginal" vydupávané oběma nohama ze skladby dělá nezaměnitelnou nahrávku. Lyrický styl Trenta Gardnera je i nadále zaměřen
na společenský a filozofický význam, avšak jeho texty se odklonily od historických námětů. Koneckonců perla alba, "Test Of Wills",
ukázala, že Magellan je prvotřídní kapela, jejíž nekonvenční přístup se stává zájmem stále rostoucí fanouškovské základny.Čvrté album kapely Magellan "Hundred Year Flood", které vyšlo 10. září 2002, tedy po dalších 
5 letech, je věnováno třetímu z bratří, nejstaršímu Jackovi, který padl ve věku 21 ve válce ve Vietnamu, kdy Trentovi byly pouhé
4 roky. Je to zaroveň také protest proti nesmyslným válečným konfliktům všeho druhu a zabíjení nevinných lidí kdekoliv na světě.
Texty říkají všechno, srdcervoucí fotografie a novinové výstřižky pak toho vypovídají ještě více. První píseň "The Great Goodnight",
která má 13 částí, začíná podobně jako jako vokální harmonie Gentle Giant a pokračuje měkčejším piano/vokálním oddílem než nastoupí
varhany s postupy jako Deep Purple. Skladba obsahuje velké přechody od záblesků Pink Floyd až k hard rockových sekcím Dream Theater,
střídající se party Genesis a Yes jako klasický prog rock, jsou melodické a hladké, celkový zvuk je skvělý a produkce alba je vynikající.
Intenzivní vedené, chladné vokální melodie, neobvyklé časové rytmy provázejí celou skladbu přes 30 minut. Jedná se snad o nejlepší
nahrávku Magellan vůbec. "Family Jewel" je krásná instrumentálka, v níž se představil Ian Anderson z Jethro Tull na flétnu a Trent
Gardner na klávesy. "Brother Keeper" je pohodová rockově laděná svěže progresivní věc, s těžkými kytarami, klávesami, chladnými
rockovými rytmy a množstvím přechodů. Album přináší velice silný hudební zážitek, který lze fanouškům kvalitní progresivní hudby
jen doporučit.Pod hlavičkou Magna Carta nahráli Magellan celkem čtyři alba. Kapela v příštích několika letech přispívá ke spoustě tribute alb od Pink Floyd až po Rush. Spolu s projekty Magellan Trent pracoval na projektech s některými dalšími hudebníky, stejně jako se objevil na mnoha tribute albech. Mezi projekty, které byly dobře přijaté patří opus "Leonardo - The Absolute Man" a projekt "Explorer's Club", kde Trent spolupracoval s hvězdnými hudebníky včetně Steve Walshe, Billy Sheehana, Johna Petrucciho a Jamese Labrie. Další projekty mu umožnily pracovat s legendami Ianem Andersonem a Steve Howem. 
 Trent se objevil na vysoce ceněných tribute albech "The Moon Revisited" (Pink Floyd), "Tales From Yesterday" (Yes), "Supper's Ready" (Genesis), "To Cry You A Song" (Jethro Tull) a "Working Man" (Rush). "Tyto projekty vznikající s lidmi na této úrovni nám opravdu pomohly skloubit naši hru a dodat Magellan trochu více světla. Nebyli jsme ve doopravdy schopni dělat žádná další živá vystoupení, takže nám to pomohlo udržet si jméno a generovat některé prodeje našich alb," vzpomínal Trent. Trent zůstal nesmírně zaneprázdněný, někdy dělal až čtyři alba ročně, ať už to byly alba Magellan nebo projekty jiných, kde hrál nebo je produkoval. "Vždycky je co dělat. Tolik kapel si přeje vydat album, necháte to plynout až uplyne nakonec několik let. Nemohu to tak dělat. Musím pokračovat v práci." Po nahrání čtyř alb u Magna Carta Trent přesunul kapelu k jinému prog labelu Inside Out, u nějž vydali další dvě nahrávky Magellan "Impossible Figures" a "Symphony For A Misanthrope." Páté studiové album kapely Magellan "Impossible Figures" vyšlo v roce 2003 pod hlavičkou německých InsideOut Music. Trent se v ní, stejně jako u bočních projektů, zhostil kláves 
a trombonu, napsal veškerou hudbu a texty, také se ujal zpěvu, na kytaru a na baskytaru hraje jeho neméně talentovaný bratr Wayne.
Jako hosté se představili celkem neznámí hudebníci. Nejvíce Trent vyzdvihuje talent svého hudebního kantora, jazzového raptora Jacka
Fostera. S bicími vypomhl Jason Gianni a některé klavírní party nahrál Stephen Imbier. S žesťovými nástroji se ve třetí skladbě "Bach
16" (skutečně se jedná o variaci na jednu Bachovu symfonii) výtečně popral speciální host Robert Berry. Trent sice jako zpěvák
nedosahuje takových přesvědčivých kvalit jako např. James LaBrie, jenž exceloval v projektu Leonardo, přesto z jeho projevu cítím
ryzí úpřimnost a hlavně entuziasmus. Přejdeme-li poměrně odvážné disharmonické klávesové intro "Gorilla With A Pitchfork", trošku
se vymykající od libozvučných symfonických aranží, jeho typický rukopis se plně promítl už v úvodní skladbě "Killer Of Hope".
V následujícím odpočinkovém klavírním seguelu "Bach 16", podpořeném žesťovými nástroji, nás čeká příjemná variace na klasické
dílo J.S. Bacha. Opravdová síla Magellan však přichází se čtvrtou skladbou "Late For Church". Začíná pěkně od podlahy, když
Waynova kytara a basa znějí nezvykle hrubě a syrově - skoro jako celá deska. Rovněž bubeník Jason nasadí poměrně vitální tempo,
pouze Trentovy osvědčené klávesy se snaží tu progresivní šelmu trochu zkrotit. Následuje další instrumentálka "Confessor's Oveture"
v níž se jedná čistě o progresivní záležitost, kde prim drží hlavně Trent se svoji hrou na klávesy. V šesté skladbě "Hymn For A
Heathen" se Trent pouští do vyšších hlasových poloh, připomínajících Jona Andersona z YES. Skotačivé kytarové riffy opět trochu
připomínají Explorer's Club. Etno bubínky a flétna překvapí v následující "A World Groove", kteríá je bezpochyby nejoriginálnější
skladbou alba. V následující "Counterpoints" se o slovo znovu hlásí syrovější tvář kapely a úvodní riffy, spolu se zastřenějším
Trentovým vokálem nás jakoby nás v čase do pohodového hard rockového období 70. let. Vskutku příjemná nostalgie Závěr patří
výtečné "Feel The Cross". Prolíná se v ní syrový progress s akustickými vyhrávkami podpořenými uklidňujícími perkusemi, nostalicky
připomínající vliv starých King Cromson či Rush. "Impossible figures" patří mezi výtečné desky, určené hlavně pro pozorné a vnímavé
posluchače.Texty opět patří mezi silnou stránku alba. Trent se v nich zabývá jednak pro američany typickým tématem, a to křesťanskou vírou (např sloka ze skladby "Late For Church": Proč je zde tolik kostelů? Myslel jsem si, že zde byl pouze jeden Bůh.), současnými problémy světa hlavně z pohledu Američana, takže dojde na teroristické útoky v New Yorku, různé politické a obchodní krize, problémy globálního oteplování včetně tornád a povodní, ale překvapivě padnou i pojmy z hudebního světa (Pink Floyd, Beatles, Armstrong, Wagner). Námětový koncept desky se opravdu snaží pojmout široké spektrum vlivů z našeho světa, stejně tak jako po hudební stránce. Šesté album kapela Magellan vydala v roce 2005 pod názvem "Symphony For A Misanthrope". 
Neexistuje žádný panteistický rozmar na "Symfony For A Misanthrope", žádná vůle k moci, žádná síla skrze radost. Jak již název
napovídá, trvá temný pohled na lidstvo a budoucnost lidstva. To ovšem neznamená, že hudba nepřináší žádnou zábavu, jen to pouze
temný druh zábavy. Skladba "Wisdom" zní to trochu jako od Petera Gabriela s méně přesvědčivými háčky. Skladba "Pianissimo
Intermission" je založena na opusu Johanna Sebastiana Bacha "Goldberg Variation#1" (1742). Skladby "Symphonette" (uvádějící
Steve Walsh/Trent Gardner/David Manion na klávesy) a "Pianissimo Intermission" jsou kratší instrumentálky, které představují
Trentovo klasičtější zaměření, zatímco "Why Water Weeds?" přináší těžké drama a šibalská "Doctor Concoctor" boří hranice
progressive metalu, když rockuje podobně jako jedno z alb Adriana Belewa s více přesvědčivými háčky. Můžete začít ztrácet
zájem o dvě třetiny cesty přes nekonečné "Cranium Reef Suite", ale než se tak stane, získáte pravděpodobně dobrou solidní
povzbuzení z velkolepých kytar a komplexního aranžmá.
Trent si ale začal uvědomovat, že být vázán k labelu není ten nejlepší způsob, jak podporovat hudbu. Takže na začátku roku
2006 Trent vytvořil svůj vlastní label Muse-Wrapped Records. "Jedna z dobrých věcí byla, že u labelů jsem alespoň získal
nějaké cenné informace o tom, jak se obchodně podporuje umělec. Čím více jsem věděl, tím více se mi to nelíbilo, že tak jsem
se rozhodl vytvořit svůj vlastní label jako nejlepší možnou variantu." Když Muse-Wrapped Records zahájili činnost, vydali
další album Magellan v jeho raných etapách, také vydali tři CD, které byly připraveny vyjít - sólové CD druhémo parnera v
Muse-Wrapped Records "Jack Foster III", album zpěváka Kansas Steve Walshe a projekt Xcarnation tureckého skladatele Cenka
Eroglu. Vlastně trvalo až do jara roku 2007, než Trent mohl vydat nejnovější album Magellan nazvané "Innocent God".
Sedmý počin "Innocent God" vychází pod záštitou nového nezávislého labelu Muse-Wrapped
Records, jehož zakladatel není nikdo jiný než sám Trent Gardner. Album bylo nahráno s bývalým ELP spin-off kytaristou Robertem
Berrym a vyšlo 15. května 2007. "Nové album Magellan mi umožnilo získat větší nezávislost, než jsem měl kdy předtím. Jedním
z důvodů, že užívám následky vydání tohoto alba více než těch předchozích, je, že mohu vidět okamžité výsledky. To je skutečně
osvěžující, když to mohu udělat podle sebe a to je mnohem praktičtější. Mohu se ráno probudit a vidět výsledky hned, dostat
zaplaceno ihned, aniž bych musel čekat na schválení licenčních poplatků. Osobně si myslím vydávání hudby na vlastní pěst je
mnohem lepší než smluvně u labelů."Zpěv Trenda Gardnera obsahuje stále stejný temperament, přesto největší pokrok nastal v produkci, neboť zvuk "Innocent God" prostě nemá chybu. Aranže jsou poskládané s citem. Nicméně dokonalá formální stránka - zvuk, produkce a hráčské výkony, ale nestačí, aby CD dokázalo plně obstát v tak široké konkurenci, jaká bezesporu na progresivním kolbišti panuje. Z tohoto pohledu "Innocent God" zní hodně sterilně. Jakoby nějaký počítač vzal hudební fragmenty špičkových rockových hudebníků a vygeneroval z nich dlouhohrající CD. Albu chybí charisma, přímější tah na branku a nejvíce ten nejdůležitější element - lidskost. Chybějí zde spontálnější hráčské postupy tak jako na starších nahrávkách. Světlý okamžik desky pak tvoří rockově odlehčená "My Warrior" s důrazem na akustickou kytaru. Z této skladby sálá poměrně optimistická atmosféra, oproti zbylému kybernetickému naturelu desky. Rovněž úvodní kytarový riff titulní skladby "Innocent God" pořádně nakopne, škoda, že se skladba rychle slije do jednoho amorfního celku. Instrumentálka "Sea Of Details" příjemně překvapí svou naléhavou a temnou atmosférou, navíc pokud je v kontrastu s předchozím patosem "Who To Believe". 
|
|
|
Explorer's Club je zajímavý hudební útvar, vznikl v roce 1998 jako projekt, dalo by se říci "superskupina", ale zde jde opravdu
o projekt, kde každý z muzikantů má za sebou úspešnou kariéru v dalších známých kapelách. Projekt neměl pevnou sestavu, s trochou
nadsádzky by se dal označit za spojené prog-rock-metalové americko–kanadské sily. Hlavním aktérem byl Trent Gardner, protagonista
skupiny Magellan, autor obou nahrávek, které uskupení nahrálo.
V roce 1998 vydal projekt své debutové album "Age of Impact". Už podle složení přítomných
muzikantů lze odhadnout styl celého projektu: Kansas, Magellan, Shadow Gallery, Dream Theater a Cairo. Mezi známějšími hudebníky
lze uvést Trent Gardner (hlavní aktér), James LaBrie, John Petrucci, Terry Bozzio, John Myung, Kerry Livgren, Gary Wehrkamp, Steve
Howe, Matt Bradley, Derek Sherinian, Mark Robertson, Matt Guillory, Marty Friedman a Billy Sheehan.Album se skladá ze čtyř delších skladeb, které jsou navíc rozkouskované na 44 kratších dvou až tříminutových části. Celý projekt nese plně rukopis Trenta Gardnera (Magellan) ve stylu Emerson, Lake & Palmer. Dominují zde klávesové plochy, virtuózní klávesová sóla, které jsou perfektně zahrané, někde až vyumělkované. Místy (hlavně první a poslední skladba) jsou určeny spíše pro hudebníky a ne pro posluchače. V první rýchlejší skladbě se nejvíce projevuje problém tzv. "superskupin" - každý z muzikantů chce, aby ve skladbě dominoval on, a tak někdy vznikne předimenzovaná, přeinstrumentalizovaná a zbytečně komplikovaná a disharmonická skladba, při které chlapcům (zvláště Trentu Gardnerovi) jde jen o to, aby se hudebně "odbavili" a nejde jim o album jako celek za cenu, 
že jej bude ve skladbě méně slyšet.V druhé skladbě hudebníci už trochu přibrzdili, je to dynamické a pestrejší. Třetí skladba je znovu komplikovanější, ale je celkem poslouchatelná. A poslední více než dvacetiťminutová intstrumentálka je znovu překombinovanou směsí s dominantou varhaního zvuku, místy monotónní, později se objeví vcelku obstojné kytarové sólo, občas zazní symfonický orchester, pak klavírní preludium a znovu kakofonická sóla varhan... Nejhorší na tom je, že jednotlivé plochy spolu nesouvisejí, jsou hudebně roztříštěné a vytrhnuté z kontextu. Pokud bychom chtěli zhodnotiťt podíly jednotlivých hudebníků na albu, hudebně by dominovali Kansas, Cairo a Magellan. Od velikánů Dream Theater a Shadow Gallery by jste tam toho moc nenašli. I když se jedná o hodební velikány progresivní rockové hudby, jejich společný projekt neprináší proti jejich "mateřským" skupinám vyšší kvalitu hudby. 
Po čtyřech letech pak přišlo druhé album "Raising The Mammoth", které vyšlo 2002 a představilo
další pozměněnou sestavu prog rockových hráčů pod vedením Trenta Gardnera. Tentokrát mezi ně patřili Terry Bozzio (Frank Zappa, UK)
na bicí, Billy Sheehan (Talas, Mr Big) na basu, John Petrucci (Dream Theater), Steve Howe (Yes), James LaBrie (Dream Theater), D.C.
Cooper (Royal Hunt), Brett Douglas (Cairo), Derek Sherinian (Alice Cooper, Dream Theater), Steve Walsh (Kansas), basista John Myung
(Dream Theater), Kerry Livgren (Kansas), Gary Wehrkamp (Shadow Gallery), klávesista Mark Robertson (Cairo) a Marty Friedman (Megadeth).
Monstrozní klasické album "Union" kapely Yes je pravděpodobně v poslední době jediné, kde bylo možno vidět takovou armádu královské rodiny progresivního rocku shromážděnou na jednom místě, aby plný zpěv dal albu křídla k letu, v tomto případě na dalekosáhlém, univerzálním koncepčním albu, které grafy bojovných člověka s jeho často nechutných motivací./ hat charts man's struggle with his often unsavory motivations. Trent Gardner z Magellan spolu se zakladateli Magna Carta Peter Morticelli a Mike Varney díky zákulisním ujednáním přivedly k uskutečnění nakonec aktualizovaný koncept, který se stal trochu legendární grálem v činností Magna Carta, jeden z výletů Trentovy fantazie, o kterém lidé žertovali, že se snad pravděpodobně nikdy neuskuteční. |
 U zrodu nahrávky "Leonardo - The Absolute Man" stál jediný a hlavní autor Trent Gardner (Magellan, Explorer's Club). Nejenže to celé vymyslel, hudbu i texty, a nahrál veškeré klávesy a trombón, ale přidělil si i jednu z menších rolí. "The Absolute Man" byl několik let ve stavu zrodu a úzkostlivě očekávan. "Leonardo - The Absolute Man" je promyšlenné, vybrané převyprávění o životě velkého muže, Leonardo da Vinci, úplného renesančního člověka. Dlouhou dobu zrál tento námět jako konečný umělecký sen šéfa labelu Magna Carta Petera Morticelli, který pak svěřil své intelektuální plány do rukou Trenta Gardnera, který začal tvořit něco, co se stalo zdaleka nejsložitějším, nejgrandióznějším a nejvelkolepějí vyvedenou spolupráci, o kterou se tento label pokusil. Album vyšlo na značce Magna Carta Records dne 24. dubna 2001. Gardner celou nahrávkou dává výmluvný a inteligentní hold Leonardu DaVinci v poznámkách k nahrávce. Tvrdí, že hudba jen vyzdvihuje DaVinciho velikost jako umělce, vynálezce, vědce a vše ostatní, co z něj dělá úplného člověka. Už jenom při rozdělování rolí měl Trent velice šťastnou ruku. V hlavní úloze Leonarda totiž září - lépe to skutečně nelze popsat - James LaBrie z nekorunovaných amerických králů progresivního metalu DREAM THEATER. Navíc lze na albu slyšet Mika Barkera (Shadow Gallery, zemřel 29. 10. 2008 na infarkt), nebo Steva Walshe (Kansas). Když v šesté věci "Mona Lisa" nastoupí po Jamesi LaBrie vokalistka Michelle Young v roli jeho matky Kateřiny, je to prostě ono. A samotná Mona Lisa v podání Lisy Bouchelle? K sežrání! Obsazení do rolí a hudebnící jsou v následujícím přehledu.
Trent ozřejmil trochu i pozadí tohoto stěžejního projektu Magna Carta. "Jakmile myšlenka našla úrodnou půdu, pustil jsem se do nějakého pátrání a čtení. Jakmile jsem se dostal do příběhu, začal jsem si uvědomovat, že tam toho bylo mnohem více, než jsem si zpočátku myslel. Vždycky jsem měl za to, že Leonardo byl jen renesanční umělec a to bylo všechno, ale neuvědomil jsem si plný dopad tohoto příběhu. To mě inspirovalo ještě více hudebně. Mohli jsme jej nazvat Leonardo - The Enigma. Vyškolené učence, kteří provedli většinu výzkumu, všechny academiky - a to mi věřte, všechny jsem nechal plavat - oni nevědí, kdo tento muž byl. Znají, co udělal, ale nevědí, jakou je Leonardo osobností. Takže jsme se snažili zjistit, kým by mohl být skrze ty, které měl kolem sebe, podívali jsme se na některé z tamní poměry a odvodili to nejlepší díky naší schopnosti a z dostupných akademických informací, kým Leonardo byl, ujistili se, aby to bylo přiměřeně historicky přesné. A odpověď vás mohla překvapit. Opravdu mě to překvapilo. Byl to mnohem víc tento chlap, než jenom umělec, který namaloval "Poslední večeři Páně" nebo Monu Lisu. To bylo to nejmenší, co na něm bylo úžasné (smích)."
Další poznatky rozsáhlého výzkumu projektu znamenaly, jak řekl Trent, že "nejtěžším prvkem na celé této věci je to, co
nesdělíme. Je tu tolik informací, že jenom kniha by musela být tři palce tlustá. Jak to namíchat, aby to bylo soudržné a zachytilo
to podstatu? Představte si, že tento muž, který byl tak daleko před všemi ostatními, byl docela izolovaný a snažil se zaujmout,
jak asi muselo vypadat trápení, kterým procházel. Chci někoho, kdo čte texty a snaží se vžít do příběhu, který byl zaměřen emocionálně,
a nejen jako hudební ohňostroj. Muselo to být tak, aby se posluchači chtěli vrátit a setkat se s albem vícekrát."Album okamžitě zaujme, je totiž charakteristické hodtováním řady talentovaných zpěváků, kterým byly dány role předem, zpívají 
sólové party, přecházejí v pouhý doprovod, neuvěřitelně se spojijí v hudebních dialozích nebo do sborových chorálů jak určuje
vývoj děje. Trent Gardner poznamenal: "Hlavní postavu, Leonarda, obsadil zpěvák Dream Theater James Labrie. James dosáhl podle
mého názoru vokálního výkonu svého života. James je nejen operně vyškolen, ale má i nějakou divadelní průpravu. Přivést její do
tohoto projektu je pravděpodobně jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsme udělali v tomto projektu. On opravdu překonal sám sebe.
Abych řekl pravdu, dal jsem mu trochu náročnější věci na starost. Pokryl obě dvě oblasti, skutečnou dramatickou, s klavírem, zpěv
na základě tématu, až po tvrdý, těžce vyhraněné věci, odezpíval sólové věci, duety... v celém rozsahu alba - něco málo přes hodinu
- je opravdu pěkné. Také se mi líbily interakce mezi Jamesem a ostatními postavami. Místo jednoho zpěváka píseň přicházeli a
odcházeli odezpívat různí lidé v rámci jedné skladby. Akumulace této veškeré vokální činnosti přinášela mnoho vzrušení. Steve
Walsh z Kansas také sehrál fantastickou roli. Nedávno jsem s ním pracoval na jeho sólovém záznamu a vyvinulo se z toho nejen
přátelství, ale hudební spojení, o kterém si přejeme, abychom je i nadále objevovali. Zapojil se Robert Berry, Chris Shryack
z Under The Sun, Michele Young, úžasná sólová umělkyně, která má právě nejvíce ohromující ženský hlas, jaký jsem kdy slyšel.
Byli jsme tak rádi, že se zapojila. Stěžejní část rytmiky je vlastně převzata z kapely Dali's Dilemma, Jeremy Colson a Patrick
a Steve Reyesovi, Wayne Gardner na kytaru a já na klávesy, což vytvořilo dobrý základ pro představení, které všechni tito
lidé připravili. A to, co jsme chtěli, bylo vytvořit příběh, kde by mohlo vystupovat alespoň 15 odlišných postav hrajících
své role. Je to trochu napůl něco jako rocková opera." |
Z hudebního hlediska Trent vyslovil zvláštní pochvalu za impozantní virtuozitu Jeremyho Colsona, který tyto písně nahrál
s jiskřivou vervou, která udržuje mnoho rockových skladeb živé jak na albu, tak při živém ozvučení. "Musím vám říci
příběh o bicích," potlačuje Gardner vzrušeně. "Když jsem původně přišel s těmito částmi, byly tak specifické a tak složité,
že jsem naprogramoval spoustu bicích pomocí automatu jako před-produkční práci, než jsem mohl pomyslet na bubeníka, neboťť
měly tak různorodé cítění. Strávili jsme nad tím snad tři měsíce, než jsem si pozval Jeremyho a řekl mu: "Jeremy, tady je to, na
nad čím jsem hloubal. Jenom potřebuji, abys to trochu přikrášlil. Tady pociťuji, že to chce dvojnásobnou dobu, tady je dvojitý kopák,
tady je místo, kde to chce důraz. A tento člověk udělal něco, co nikdo, s kým jsem kdy předtím pracoval, nedokázal.On se skutečně naučil, notu po notě, party mnou naprogramované, a pak na vrchol toho všeho, je vyzdobil. Naučil se to tak dobře, že se stal součástí díla. Byl jsem ve studiu, když se to stalo. Zvládl celé toto album asi za šest hodin. Jenže mu to trvalo asi tři nebo čtyři měsíce příprav, aby se to všechno naučil. Jako by se to naučil ve spánku. Přišel do ateliéru Steva Smithe a my jsme byli svědky, jak se přehoupkl přes tuto věc, většinu z melodií, prakticky zmákl s minimálními overdubs. Spadla mi brada. Nikdy jsem neviděl, že by se to ve studiu stalo. Bylo to prostě úžasné sledovat. A tomu klukovi v té době bylo snad 19 let? Je daleko za většinou lidí, kteří jsou i o deset let starší než on." 
Duchovním vrcholem alba je píseň "First Commission", v níž se představili Steve Walsh a Michelle Young. Jedná se o malý
kousek nebe, vznešený, ideální vokální duet vložený mezi občasnou akustickou kytaru a se zářivými melodickými detaily. To také
svědčí o rozmanitosti na této desce, od klasické nabubřelosti až po, jak Trent nazývá, "naplno drnčící kytary." Není pochyb o tom,
že tato skladbať mohla být smečovým singlem, který otevírá dveře k tomu, aby Leonardo vstoupil do sféry živého divadla, kam patří.
Mně "First Commission" připomín něco jako "Dust In The Wind", poznamenává Trent. Je to trochu, že mám 12-string, co se děje.
A Steve! Jeho duet s Michelle je tak emocionální. To, co přinesl do popředí tohoto projektu, je jeho schopnost být frontmanem. Je
to jeden z mých nejoblíbenějších zpěváků všech dob. Prostě se zdá být čím dál lepší po celou dobu (smích).""This Time, This Way", neuvěřitelně, lemovaná mraky podobným způsobem jako na "First Commission", kromě tohoto centrálního silného kusu je vedena naplno rockovým řízem (a dokonce i něco pozounu!), zatímco James a Lisa zpívají blýštivý duet, James, čistý a navazující, Lisa, oduševnělá jako jižanská rocková kráska. "This Time, This Way" je skoro jako repríza, nebo opona, na duetu v "Mona Lisa", metaforicky přeneseném výkonu tematické složitosti Gardner odhaluje, jak vše pečlivě naplánoval a zamýšlel. 
"Jedna věc, o které si myslím, že je krásná, je to, že všechny instrumentální pasáže jsou relevantní," vysvětluje Trent na kolující
pasáře po celém albu. "Existují témata, které začínají na samém počátku, úplně první nota na tomto albu, které se znovu vracejí.
Takže je to instrumentální gobelín, který se proplétá mezi všemi písněmi od začátku až do konce. Všechny jsou k sobě provázány na
každé úrovni jak textově, tak i hudebně, a to byla velká výzva, aby to bylo všechno soudržné. Pokud bylo něco, co neneslo důležitou ideu
a nesounáleželo k tématu... byl to takový můj lakmusový test. Pokud to nebylo důležité téma, buď jsem je odmíchal pryč nebo přepsal,
dokud jsem s tím nebyl spokojen. Jenom kontinuální motivy, prolétly hlavou s tématy... "
Mastering trval tři týdny, když většinu produkce Gardner zvládnul během několika dnů. Legendární producent Rush Terry Brown měl
upgradoval své vybavení, aby uložil zhruba 100 hudebních skladeb vrstev. E-mailované mp3, DATs, problémy synchronizace,
přerušení z důvodu velkých koncertních turné... ale to všechno drží pohromadě bez problémů, kvůli Gardnerovu rocku a procítěným písním.
"Leonardo" má vypracovanou jak nádhernou, intelektuální biografii a (minus mnoha odboček) tak i přehled jednotlivých písní. Na závěr
Gardner nabízí charakterizaci hudebního obsahu alba jako celku."Myslím, že není pochyb o tom, že se jedná o melodické progresivní rockové album, ale zároveň doopravdy heavy. Myslím, že jsme tady vstoupili na nějakou novou půdu. Začínám být opravdu unavený ze stejných prog rockových věcí znovu a znovu. Všechny vždycky znějí podobně stejně jako čtyři nebo pět vlivů, a myslím si, že to je opravdu dobrý mix obou těchto prvků, ale posunuty ještě o krok dál. Vše je o něco soudržnější, produkční hodnoty jsou vysoké a kvalita skládání má určitě za sebou dlouhou cestu. Progresivní rock není imunní vůči slabě napsaným písním. Myslím, že jsme za to pravděpodobně více vinni (smích). Zjistil jsem za ta léta, že trvá mnohem déle napsat tři nebo čtyř minutovou píseň, která má jednu nebo dvě myšlenky, které se rozvíjejí, více než udělat 15 minutovou instrumentální jízdu bez disciplíny v tomto aranžování. Zdá se, že máme tu správnou kombinaci a správné prvky, a především úžasné vokální výkony. Myslím, že jsme vytvořili lepší hudbu, než jsme měli kdykoliv předtím..." Tolik k hodnocení nahrávky samotným Trentem Gardnerem. |
|
|
|
Členové kapely: Trent Gardner - Lead Vocals, Keyboards, Trombone Wayne Gardner - Bass, Guitars, Backing Vocals Hal Stringfellow Imbrie - Bass, Vocals Joe Franco - Drums, Orchestra Percussion Matt Guillory - Keyboards Brad Kaiser - Drums, Percussion |
Hostující členové:Jason Gianni - Drums Tony Levin - Bass Ian Anderson - Flute George Bellas - Guitars Robert Berry - Guitars, Bass Brad Kaiser - Drums Doane Perry - Drums |
 (celým jménem Trent Rigel Gardner) (Narozen 26. prosince 1961, Fairfield, Solano County, California, USA, zemřel 11. června 2016, Vacaville, Solano County, California, USA) Vocals, Keyboards, Trombone Trent byl plodný americký skladatel, producent a přispěl k mnoha tributním albům a pod hlavičkou Magellan vydal 8 desek. Existuje asi 36 projektů, kterých se oficiálně účastnil, nichž nejznámější jsou dvě desky Explorer's Club, opus "Leonardo - The Absolute Man" nebo účast na deskách kapely Jamese LaBrie Mullmuzzler a mnoha dalších. Trent byl bratrem Wayne Gardnera. Trent byl ve své podstatě stvořitelem. Tuto vášeň lze shrnout do citátu, který dal Vacaville Reporter v rozhopvoru, který o něm udělali, s názvem "The Makings of a Professional Musician" (6. ledna 1980), který zní: "Hudba dominuje celé mé existenci; vždycky ji mám na mysli... narodil jsem se, abych hrál hudbu". Po úspěšné kariéře na policejním 
oddělení ve Vallejo a zatčení mnoha zločinců, dokázal obrátit svou pozornost zpátky na hudbu na plný úvazek a založil
kapelu, která jej navždy definovala - Magellan.Magellan (1985-2016) založili Trent Gardner a jeho bratr Wayne Gardner s přítelem z dětství Hal Imbriem a během těchto 31 let vyšlo sedm studiových alb. Trent byl plodným skladatelem, producentem a od té doby se podílel na mnoha dalších projektech pro Magna Carta. Trent vytvořil skladby pro 6 tributních alb Magna Carta, napsal alba Explorer's Club "Age Of Impact" a "Raising The Mammoth", napsal album "Leonardo - The Absolute Man", napsal a aranžoval s Jamesem LaBrie MullMuzzler a se Steve Walshem "Glossolalia". Vydával singly pod hlavičkou Magellan na svých webových stránkách, existuje 36 projektů, kterých byl součástí oficiálně. Jeden z jeho největších hudebních úspěchů a ten, který mu přinesl největší radost a naplnění, byl, když se mu osudově podařilo spojit síly a poté spolupracovat se svými dospívajícími idoly, ikonickou kapelou Chicago. Oblíbeným nástrojem Trenta byl jeho pozoun a po škole jej zkoušel s jejich debutovým albem "Chicago Transit Authority". Poté bude moci spolupracovat a mít v roce 2014 kredity na alba "Chicago XXXVI". Robert Lamm a Lee Loughnane je udělali nejšťastnějším, jakého je bylo možno spatřit. Mezi jeho příspěvky patřily aranžmá pro "Crazy Happy", "America" a jeho hra na pozoun a syntezátor v "Naked In The Allah Garden" a "Free At Last".
Mimo Magellan nahrával: 2001 "Leonardo: The Absolute Man" Explorers Club 1998 "Age of Impact" - Keyboards, Trombone 2002 "Raising The Mammoth" - Keyboards Hostoval na nahrávkách: James Murphy 1998 "Feeding The Machine" - Vocals (additional), Lyrics Mullmuzzler 1999 "Keep It To Yourself" - Spoken word, Keyboards, Trombone, Programming 2001 "Mullmuzzler 2" - Keyboards (additional) | |
 (celým jménem Joel Wayne Gardner) (Narozen 23. června 1965, Fairfield, California, USA zemřel 10. února 2014, Sacramento, California, USA) Guitars, Bass Wayne se narodil 23. června 1965 ve Fairfield, Kalifornie Navštěvoval školu Vacaville High School a byl členem kapely této školy. Oženil se s Annou Marií Legato dne 9. června 2000 na Filipínách. Mají spolu dvě děti Audrey a Kyle. Wayne byl nadaný umělec a hudebník. V roce 1985 pomohl svému staršímu bratrovi Trentu Gardnerovi vytvořit kapelu Magellan a stal se nedílnou součástí jejího úspěchu až do své smrti. Wayne také si také užíval hraní golfu. Wayneově smrti předcházela smrt jeho rodičů, Jacka Hardinga Gardnera a Mattie Christine (Epps) Gardner a jeho bratra Jack Elroy Gardnera. Ještě před svoji smrtí Wayne přetrpěl roky těžké migrény způsobené nádorem na mozku. Nakonec trápení nevydržel a spáchal sebevraždu. Wayne tak opustil svoji manželku Annu (Legata) Gardner; děti Audrey a Kyle Gardner, sourozence Bronsona (Colleen) Gardner, Trent (Maria) Gardner a Mary (Steve) Martin, pět neteří, sedm synovců, stejně jako velkou početnou rodinu. Úmrtní vzpomínková bohoslužba za Wayneho se konala dne 18. února v 13 hod na hřbitově ve Vacaville-Elmira.
Kromě alb kapely Magellan se podílel na nahrávání: 1998 Explorers Club - "Age Of Impact", Guitars (rhythm, acoustic), Bass (additional) 1999 Mullmuzzler - "Keep It To Yourself", Horn transcription (04) | |
 (Celým jménem Hal Stringfellow Imbrie) (narozen ***, Vacaville, California, USA) Bass Hal Stringfellow Imbrie je basista a zpěvák ze severní Kalifornie už od dob, kdy mu bylo patnáct let. Původně se vyučil jako samostaný klasický basista a v mládí hrál pro Napa, Vallejo a Oakland Youth Symphony. Hal byl studiovým basistou progresivní rockové skupiny Magellan a nahrál všechny basové party skupiny na jejich prvních dvou albech na počátku 90. let minulého století. Hrál také v mnoha hudebních uskupeních v průběhu let, včetně hraní s Jimem Goodmanem a několika kapel jako Papa Joe & The Bouncers, The Fender Benders, Solid Ground, docela nedávno pak i The Matty T Band. Hal je známý jako velký profesionál a zahrál si výstupy s Loose Blues, G.T.S., Gray Dazem, Charles Spikesem (Tower of Power, Tony! Toni! Toné!) & Jerry Martini (zakládající člen Rock & Roll Hall of Famer ze Sly & The Family Stone). Nahrávala s takovými velikány jako Trent Gardner (Magellan), Steve Walsh (Kansas), Terry Bozzio (UK, Frank Zappa, Bozzio Levin Stevens), Doane Perry (Jethro Tull) nebo Marty Friedman (Megadeth). Nahrával s kapelami: Jim Goodman 1986 "The Offering" Explorers Club (jako Hal "Stringfellow" Imbrie) 2002 "Raising the Mammoth" - Bass (additional) (04) Magellan 1991 "Hour of Restoration" - Bass, Vocals (backing) 1993 "Impending Ascension" - Bass, Vocals (backing) (jako host) Southern Steel 2011 "Rides Again" | |
 (Narozen 1951, New York City, New York) (celým jménem Joe "Seven" Franco) Drums Joe Franco je americký bubeník. Je nejznámější pro jeho práci s kapelou The Good Rats koncem 70. let a později jako náhradní člen Twisted Sister. Joe začal svoji bubenickou kariéru po klubech New Yorku a své první veřejné vystoupení si zahrál v polovině 70. let s kapelou z New York nazvanou The Good Rats. Když s nimi nahrál šest alb, Joe neustále pokračoval v hraní a koncertoval s umělci jako Chilliwack, Fiona, Twisted Sister a Widowmaker, kytarista Vinnie Moore, Blues Saraceno, Leslie West a s legendárním basistou Cream Jack Brucem. Joe Franco hrál pro mnoho zřetelně ne-metalovými umělci jako Mariah Carey, Sheena Easton, Taylor Dane, Hall & Oates. Viz také: Dee Snider (live), ex-Desperado, ex-Hammerhead, ex-Widowmaker, ex-Eddie Ojeda, ex-Van Helsing's Curse, ex-Doro, ex-Twisted Sister, ex-Vinnie Moore, ex-The Good Rats. Joe Franco v roce 1969 absolvoval Brooklyn Technical High School, pak se v roce 1972 stal členem kapely Good Rats. Také produkoval a hrál v horror rockové kapele Van Helsing's Curse, ve které se také představil sólový zpěvák Twisted Sister Dee Snider, hrál na albu Magellan "Hundred Year Flood". Joe Franco nahradil bubeníka A.J.Pero v Twisted Sister v roce 1986 a zůstal v kapele asi rok až do jejich pauzy v roce 1987. Zahrál si také ve Sniderově skupině Widowmaker nebo s kytaristou Vinnie Moorem a Blues Saraceno. Objevil se také na sólovém albu "Shadowman" bývalého zpěváka Kansas Steve Walshe. Franco je autorem knihy Double Bass Drumming (1984, Alfred, 1993) a představuje se i na přiloženém videu (1988, Warner Bros., 2005). Kniha se ještě používá v mnoha předních hudebních institucích včetně Berklee College of Music a P.I.T. Byla oceněna jako #15 v top 25 knihách všech dob o bubnování magazínem Modern Drummer. Na knihu navázal s videem pod stejným názvem. Joe také cestoval po světě a předváděl "drum clinic". Franco také přednášel a psal články o bubnování, je hudebním producentem a podílí se na nahrávání a post-produkci jako vlastník Beatstreet Productions v Flatiron District of New York, New York. Nahrával s kapelami: Eddie Ojeda - Drums 2005 "Axes 2 Axes" - Drums Van Helsing's Curse - Drums, Sound Design 
2004 "Oculus Infernum: A Halloween Tale" - Sound Design, Drums2006 "Live In Philly 05" (Video) - Drums Dee Snider - Drums 1990 "Desperado" - Drums 2006 "Ace" - Drums Doro - Drums 1993 "Angels Never Die" - Drums, Percussion Hammerhead - Drums 2000 "Heart Made Of Steel" - Drums Magellan - Drums 2002 "Hundred Year Flood" - Drums The Good Rats - Drums Twisted Sister (as Joey "Seven" Franco) - Drums (1987) 1987 "Hot Love" (SP) - Drums 1987 "Love Is For Suckers" - Drums 2007 "The Video Years" (Video) - Drums (Track 8) Vinnie Moore - Drums 1988 "Time Odyssey" - Drums 1991 "Meltdown" - Drums Widowmaker - Drums (1992-1995) 1992 "Blood And Bullets" - Drums 1994 "Stand By For Pain" - Drums Vystupoval naživo: Dee Snider - Drums (2014-present) | |
 (Narozen 28. června 1974, San Francisco, California, USA) (Celým jménem Matthew James Guillory) Keyboards Matt se narodil v San Francisco, California, nyní žije v Silicon Valley v Kalifornii. Do světa hudby byl uveden záhy v raném věku. Ačkoliv se zaobíral mnoha styly, doopravdy tíhnul ke klasice a k soulu. Třebaže chtěl být ve skutečnosti kytaristou, vzal si místo toho klavírní lekce. Zatímco většina studentů hrála Mozarta pro své pianové recitály, Matt hrával Stevie Wondera. Když povyrostl, začal poslouchat rock a to jej navždy změnilo. Po zjištění, jak moc miloval hard rock a metal, ještě během studií v Jr. High a High School Matt začal hrát v místních kapelách Momentum, Rorschach Lies a Jigsaw. V první polovině 90. let, když hrával v Jigsaw, upoutal Matt pozornost majitele a producenta Mike Varneyho ze Shrapnel Records a brzy začal dělat hrát jako studiový hráč pro Shrapnel Label. To také přivedlo Matta k seznámení s bratry Reyesovými, spoluzakladateli skupiny Dali's Dilemma a pomohl Jamesi LaBriemu nastartovat jeho sólovou kariéru. Matt také dostával nabídky od kapel jako Fates Warning, Yngwie Malmsteen, Ring Of Fire a Enchant, ale nakonec se rozhodl zaměřit své úsilí na psaní s Dali's Dilemma a Jamesem LaBrie. S Dali's Dilemma v roce 1999 vydal desku "Manifesto For Futurism" na níž se podílel jako autor a producent. Hrával také s kapelami a hudebníky: Eumeria - Keyboards (2014-present) James LaBrie - Keyboards, Vocals (backing) (2005-present) 2005 "Elements Of Persuasion" - Keyboards 2010 "Static Impulse" - Keyboards, Vocals (backing) 2013 "Impermanent Resonance" - Keyboards, Vocals (backing), Vocals (additional) 
Dali's Dilemma - Keyboards (1994-?)1999 "Manifesto For Futurism" - Keyboards John West - Keyboards 1997 "Mind Journey" - Keyboards Magellan - Keyboards Mullmuzzler - Keyboards 1999 "Keep It to Yourself" - Piano, Keyboards 2001 "Mullmuzzler 2" - Keyboards UFO - Guitars (1997) Zero Hour - Keyboards 1999 "Zero Hour" - Keyboards 2003 "Metamorphosis" - Keyboards Hostoval na deskách: Area51 "Judge the Joker" (2014) - Keyboards Explorers Club "Age of Impact" (1998) - Keyboards (lead) George Bellas "Turn of the Millenium" (1997) - Keyboards (additional, lead) (08) George Bellas "Mind over Matter (1998) - Keyboards (02,12) James Murphy "Convergence" (1996) - Keyboards (04-06,08) James Murphy "Feeding the Machine" (1998) - Keyboards (lead) (02), Keyboards (04,06,08,09) Portikus "Reborn" (EP, 2012) - Keyboards (01) Time Zero "Outcasts of Civilization" (2011) - Keyboards | |
 Drums, Percussion Brad se začal učit hrát na elementární malý bubínek ve věku 10, ale rychle se rozšířil své obzory i na bicí soupravu, tympány, marimba a ruční perkuse. V raném mládí Brad hrával v mládežnických orchestrech a bubenických souborech, kde získal cenné zkušenosti, když mohl hrát na celou škálu bicích nástrojů. Jeho učitelé a mentoři v té době byli hlavní tympanista ze San Diego Symphony a místně renomovaný soubor bubenických instruktorů, kteří dávali Bradovi technické a praktické rady, aby se stal profesionálem. Již v 16 letech si Brad obstál ve zkoušce a bylo mu přidělena bubenická stolička v big bandu na San Diego State College. Pravidelně také koncertoval v cover kapelách, které hrály na svatbách a jiných akcích. Přibližně ve stejné době Brad začal dojíždět jednou týdně tři hodiny jízdy do Los Angeles, aby se zdokonalil u řady dobře známých studiových bubeníků a hráčů na bicí nástroje. Brad si získal solidní pověst jako všestranný bubeník a perkusionista, hrál stabilní klubové koncerty a spolupracoval na různých projektech. Na požádání začal nahrávat i studiové záznamy písní a místní rozhlasové znělky, které mu daly příležitost zahrát si v celostátních rozhlasových reklamách. Velmi brzy měl Brad zaplněn denní rozvrh i o večerní koncertování. Ve 20 letech Brad pravidelně jezdil do Los Angeles pracovat, kde absolvoval tisíce hodin ve studiu při nahrávání rozhlasových znělek pro velké reklamní kampaně, televizních pořadů, desek a filmové hudby. Když pobýval v Los Angeles hrál Brad v kapele pro ABC pozdně noční televizní talk show. Brad se přesunul do oblasti zátoky San Francisco, kde pracoval na soundtracích videoher pro SEGA a nahrával s tak různorodými umělci jako Rick Derringer nebo progresivní rocková kapela Magellan. Mezi jeho hudební zkušenosti patří výuka, skládání i zahraniční turné včetně vystoupení v Číně jako tympánista s americkou filharmonií. |
|
|
|
Studiová alba: 2007 Innocent God 2005 Symphony For A Misanthrope 2003 Impossible Figures 2002 Hundred Year Flood 1997 Test Of Wills 1993 Impending Ascension 1991 Hour Of Restoration |
Ostatní nahrávky: 2015 Magellan: Double Feature (komp.) 2010 Inert Momentum 2001 Leonardo - The Absolute Man Explorers Club 2002 Raising The Mammoth 1998 Age of Impact |
|
Skupina: Wayne Gardner - Guitars, Bass Trent Gardner - Vocals, Keyboards, Trombone, Lyrics Hosté: |
Innocent GodVyšlo 2007, Muse-Wrapped Records, FGBG 4759.AR Seznam skladeb: 01. Invisible Bright Man (6:20) 02. My Warrior (6:53) 03. Innocent God (9:22) 04. Found (6:56) 05. Who to Believe (5:15) 06. Sea of Detail (6:02) 07. Slow Burn (4:37) Total Time: (45:25) Recorded at Soundtek Studios Producer: Trent Gardner Cover art: Mattias Norén |
|
"Innocent God" je sedmé studiové album Magellan. V magazínu "Rock Report" Chris Lambert napsal:
Přestože "Innocent bůh" lze považovat za další typické album Magellan, tohle je asi nejpřístupnější album
bratrů Gardnerových, které kdy vydali. Trent Gardner řekl o albu: "IG je opravdu přechodné album. Ubíráme
se směrem k moderním produkčním stylům, přesto kombinujeme náš zvuk s klasickými progresivní hudby."
| |
|
Skupina: Wayne Gardner - Guitars, Bass, Backing Vocals, Keyboards Trent Gardner - Vocals, Keyboards, Trombone Hosté: Joe Franco - Drums and Orchestral Percussion Robert Berry - Drums & Bass (02) Steve Walsh - Keyboards (01) Dave Mannion - Keyboards (01) |
Symphony For A Misanthrope Vyšlo 26. dubna 2005, InsideOut Music, IOMCD 206 / CD SPV 085-40852 Seznam skladeb: 01. Symphonette (2:51) (instr.) 02. Why Water Weeds? (8:31) 03. Wisdom (4:24) 04. Cranium Reef Suite (18:05) 1. Pt.1: Youthful Enthusiasm (instr.) 2. Pt.2: Psych 101 3. Pt.3: Primal Defense 05. Pianissimo Intermission (instr.) (2:08) 06. Doctor Concoctor (4:13) 07. Every Bullet Needs Blood (6:42) Instrumental bonus track: 08. Deconstruction Zone Total Time: (46:54) Lyrics: Trent Gardner Producer, Engineering: Trent Gardner Arranged: Jeff Curtis |
|
"Symphony For A Misanthrope" je šesté studiové album progressive metal/rockové kapely Magellan. Skladba
"Pianissimo Intermission" je založena na opusu Johanna Sebastiana Bacha "Goldberg Variation#1" (1742).
Album obsahuje sedm písní v rozmezí délek od dvou minut až více než 18 minut. Skladby "Symphonette"
(uvádějící Steve Walsh/Trent Gardner/David Manion na klávesy) a "Pianissimo Intermission" jsou kratší
instrumentálky, které představují Trentovo klasičtější zaměření, zatímco "Why Water Weeds?" přináší těžké
drama a šibalská "Doctor Concoctor" boří hranice progressive metalu. | |
|
Skupina: Wayne Gardner - Guitars, Bass, Keyboards, Backing Vocals Trent Gardner - Lead Vocals, Keyboards, Trombone, Songwriting, Lyrics Hosté: Jason Gianni - Drums Stephen Imbler - Piano |
Impossible Figures Vyšlo 2003, InsideOut Music, IOMA 2070-2 Seznam skladeb: 01. Gorilla with a Pitchfork (1:24) (instrumental) 02. Killer of Hope (10:03) 03. Bach 16 (2:46) 04. Late for Church (6:15) 05. Confessor's Overture (2:24) 06. Hymn for a Heathen (3:15) 07. A World Groove (6:30) 08. Counterpoints (5:59) 09. Feel the Cross (6:36) Total Time (45:12) Recorded at Spider Studios Producer: Trent Gardner |
|
S albem "Impossible Figures" z roku 2003 Magellan i nadále zůstávají jednou z nejvíce oživujících a přesvědčivých
prog rockových kapel. V jejich hudbě je také něco bombastického - včetně zvuku tympan jako z 2001: A Space Odyssey,
které zahajují album v "Gorilla With Pitchfork." Po krátkém a efektním intrumentálním úvodu, spíše filmového rozběhu
přichází absolutní nářez, nejlepší skladba alba "Killer Of Hope". Je to neuveritelně našlapaná deseminutová skladba, která
je skvostnou ozdobou tohoto alba. Není náhodou, že label InsideOut Music vybral práve tuto skladbu na svoji kompiaci
nejlepších progmetalových věcí, které kdy vydali. Trent se v ní, stejně jako u bočních projektů, zhostil kláves a trombonu, napsal veškerou hudbu a texty a rovněž se ujal zpěvu, na kytaru a na baskytaru hraje jeho neméně talentovaný bratr Wayne. Jako hosté se představili celkem neznámí hudebníci. Nejvíce Trent vyzdvihuje talent svého hudebního kantora, jazzového raptora Jacka Fostera. S bicími vypomhl Jason Gianni a některé klavírní party nahrál Stephen Imbier. S žesťovými nástroji se ve třetí skladbě "Bach 16" výtečně popral speciální host Robert Berry. Deska "Impossible figures" oplývá oproti Trentovým projektům syrovější a dravější produkcí. Pokud někomu připadají současná progresivnivně rocková alba až příliš syntetická a vyumělkováná, tak v případě MAGELLAN si můžete vychutnat ten správný syrový analogový sound, tak typický pro art rockové skupiny 70. let. Rovněž texty patří mezi silnou stránku alba. Trent se v nich zabývá jednak pro američany typickým tématem a to křesťanskou vírou (velmi mě zaujala sloka ze skladby "Late for church": Proč je zde tolik kostelů? Myslel jsem si, že zde byl pouze jeden Bůh.), dále současnými problémy světa, hlavně tedy z pohledu Američana, takže dojde na teroristické útoky v New Yorku, různé politické a obchodní krize, problémy globálního oteplování (tornáda, povodně), ale překvapivě padnou i pojmy z hudebního světa (Pink Floyd, Beatles, Armstrong, Wagner). Námětový koncept desky se opravdu snaží pojmout široké spektrum vlivů z našeho světa, stejně tak jako po hudební stránce. | |
|
Skupina: Wayne Gardner - Guitars, Bass, Backing Vocals Joe Franco - Drums Trent Gardner - Lead Vocals, Keyboards, Trombone Hosté: George Bellas - Guitars Ian Anderson - Flute Tony Levin - Bass Robert Berry Guitars, Bass (01) |
Hundred Year Flood Vyšlo 10. září 2002, Magna Carta Records, MA-9045-2 Seznam skladeb: 01. The Great Goodnight (34:27) a. The Great Goodnight (2:25) b. The Great Goodnight (2:08) c. The Great Goodnight (1:54) d. The Great Goodnight (0:32) e. The Great Goodnight (2:01) f. The Great Goodnight (4:39) g. The Great Goodnight (1:57) h. The Great Goodnight (3:24) i. The Great Goodnight (3:54) j. The Great Goodnight (1:41) k. The Great Goodnight (2:14) l. The Great Goodnight (2:36) m. The Great Goodnight (4:59) 02. Family Jewels (5:53) 03. Brother's Keeper (10:52) Total Time (51:12) Cover: Dave McKean |
|
První skladba "The Great Goodnight" je rozčleněna do 13 části. Čvrté album kapely Magellan
"Hundred Year Flood" je věnováno třetímu z bratří, nejstaršímu Jackovi, který padl ve válce
ve Vietnamu. Je to zaroveň také protest proti nesmyslným válečným konfliktům všeho druhu a
zabíjení nevinných lidí kdekoliv na světě. Jedná se o velice silný hudební zážitek, který
lze fanouškům kvalitní progresivní hudby jen doporučit. | |
|
Skupina: Wayne Gardner - Guitars, Bass Trent Gardner - Vocals, Keyboards, Trombone Brad Kaiser - Drums Hosté: Kirt Shearer - Drums |
Test Of Wills Vyšlo 6. května 1997, Magna Carta Records, RR 8817-2 Seznam skladeb: 01. Gameface (4:30) 02. A Social Marginal (7:28) 03. Walk Fast, Look Worried (5:54) 04. Test Of Wills (11:28) 05. Bully Pulpit (Part 1) (2:01) 06. Jacko (4:23) 07. Crucible (4:59) 08. Preaching the Converted (5:30) 09. Critic's Carnival (9:01) Total Time (55:14) Mixing: Craig Long Engineering: Trent Gardner |
|
Skupina: Wayne Gardner - Guitars, Vocals Trent Gardner - Vocals, Keyboards Hosté: Hal Imbrie - Bass, Backing Vocals Doane Perry - Drums (02) |
Impending Ascension Vyšlo 1993, Magna Carta Records, RR 9057 2 Seznam skladeb: 01. Estadium Nacional (11:12) 02. Waterfront Weirdos (11:05) 03. Songsmith (5:32) 04. Virtual Reality (5:25) 05. No Time for Words (2:08) 06. Storms and Mutiny (11:50) 07. Under the Wire (1:41) Total Time: (48:53) |
|
Skupina: Wayne Gardner - Guitars, Vocals (backing) Trent Gardner - Vocals (lead), Keyboards, Songwriting, Lyrics Hal Stringfellow Imbrie - Bass, Vocals (backing) Hosté: |
Hour Of Restoration Vyšlo 20. prosince 1991, Magna Carta Records, MAD 9272 Seznam skladeb: 01. Magna Carta (14:45) 02. The Winner (2:07) 03. Friends Of America (3:27) 04. Union Jack (9:08) 05. Another Burning (5:04) 06. Just One Bridge (2:15) 07. Breaking These Circles (5:17) 08. Turning Point (1:24) Total Time: (43:27) Mastered: Kenneth Lee, Jr., Rocket Lab, San Francisco, CA 02,03,04 recorded and mixed at Teluride Studios (H.O.S. Recording), Menlo Park, CA, August-September 1990 01,05,06,07,08 recorded and mixed at Paradise Studios, Sacramento, CA, July-August 1991 Mike Martin Engineering (02-04) Craig Long Engineering (01,05-08) Cover art, Cover art (concept): Shawn Lux Cover art (concept): Trent Gardner Cover art (concept): Peter Morticelli Design: 4D Advertising Cover paintings: Shawn Lux, Lux Metal, Santa Rosa, California |
|
První deska "Hour Of Restoration" není špatný začátek a přináší hudbu někde na pomezí mezi
Yes a Dream Theater, snad i Kansas. Hudebně je velmi dobrá, ale texty patří k těm více brutálnějším
v žánru. Je to hard album, ale ne metal. | |
 Skupina: Hosté: |
Magellan: Double Feature 2CD, vyšlo 10. července 2015, Magna Carta Records, B00XEFCT7A Seznam skladeb: Disc 1 01. Magna Carta (14:45) 02. The Winner (2:07) 03. Friends Of America (3:27) 04. Union Jack (9:08) 05. Another Burning (5:04) 06. Just One Bridge (2:15) 07. Breaking These Circles (5:17) 08. Turning Point (1:24) Total Time (43:27) Disc 2 01. Estadium Nacional (11:12) 02. Waterfront Weirdos (11:05) 03. Songsmith (5:32) 04. Virtual Reality (5:25) 05. No Time for Words (2:08) 06. Storms and Mutiny (11:50) 07. Under the Wire (1:41) Total Time (48:53) |
|
Společná reedice alb "Hour Of Restoration" a "Impending Ascension". | |
|
Skupina: Trent Gardner - Vocals, Keyboards Robert Berry - Instruments Wayne Gardner - Guitars, Bass, Vocals Hosté: Roger Patterson - Drums and Percussion (02) Lee Loughnane - Trumpet (01,02) Keith Howland - Guitars, Vocals (01) |
Inert Momentum Vyšlo 2010, Independent (Post-Production) Seznam skladeb: 01. Keep It (2:11) 02. Good To Go (Sample) (8:42) 03. Abondened Hippie Prog Jam (1:47) 04. 25 or 6 to 4 cover (5:09) 05. Cynic's Anthem (8:32) 06. The Better Suite (4:22) 07. Dust In The Wind (cover) (18:21) 08. Maddness Medley (compilation) (18:21) Total Time: (55:11) |
|
Trochu elektronický experiment hold legendární klasiky a připomínkou nejoblíbenější albových kompozic. | |
|
Osoby a obsazení: Leonardo da Vinci: James LaBrie (03,04,06,09,12,13,14,16,18) Ser Piero da Vinci: Vacant Caterina: Michelle Young (04,06,09,10,18) Lorenzo de Medici: Josh Pincus (Ice Age) (04,18) Chorus: Trent Gardner (06,09,13,18) Giovan Francesco Melzi: Mike Baker (Shadow Gallery) (06,09,13,16,18) Andrea del Verrocchio: Trent Gardner Students (at Predis Botteghe): Trent Gardner Salai (aka 'Giacomo'): Robert Berry (09,16,18) Court: Trent Gardner Bartolomeo Calco: Steve Walsh (Kansas) (10,13,18) Francois 1: Bret Douglas (Cairo) Ludovico il Moro Sforza: Chris Shryack (Under The Sun) (13,18) Francois I: Bret Douglas (16,18) |
Leonardo - The Absolute Man Vyšlo 24. dubna 2001, Magna Carta Records, MA-9029-2 Seznam skladeb: 01. Apparition (Gardner) (5:42) (instrumental) 02. Aria For Italy (Gardner) (0:49) (instrumental) 03. With Father (Gardner) (1:48) 04. Reins Of Tuscan (Gardner) (5:49) 05. Reproach (Gardner) (1:11) (instrumental) 06. Mona Lisa (Gardner) (7:11) 07. Il Divino (Gardner) (3:22) (instrumental) 08. Inundation (Gardner) (1:08) (instrumental) 09. Apprentice (Gardner) (6:56) 10. First Commission (Gardner) (3:47) 11. Mother Of God (Gardner) (1:06) (instrumental) 12. This Time, This Way (Gardner) (6:05) 13. Inventions (Gardner) (5:13) 14. Shaping The Invisible (Gardner) (4:54) 15. Introduction To Francois I (Gardner) (1:20) (instrumental) 16. Heart Of France (Gardner) (5:57) 17. Sacrament (Gardner) (1:11) (instrumental) 18. End Of A World (Gardner) (2:12) Total Time: (65:41) Recorded at Town Studios, Absolute Audio Hudebníci: Trent Gardner - Keyboards and Trombone Wayne Gardner - Guitars Jeremy Colson - Drums Patrick Reyes - Guitar Steve Reyes - Bass Joe Franco - Drums and Orchestral Percussion Luis Maldonado - Guitara, Bass Davey Pattison (Gamma, Robin Trower) - Vocals (03,04,06,18) Lisa Bouchelle - (Mastermind, October Baby) - Vocals (12,18) Robert Berry (Keith Emerson, Carl Palmer, Asia, GTR) - Guitars, Bass |
|
James LaBrie se představuje v roli Leonarda da Vinciho na koncepčně laděném počinu "Leonardo" projektu exaltovaného
Trenta Gardnera. Jak bývá u podobných konceptů (muzikálů nebo soundtracků) zvykem, začíná se orchestrální overturou,
kde jsou představeny základní motivy a která slouží jako hutný výcuc z díla, tady pod názvem "Apparition". Krátké
instrumentální skladbičky nás pak čekají i v příběhu samotném. Pojďme ale ke zpívaným částem, jsou přece jen
nejzajímavější. Jde tu především o progresivní rock a s ohledem na principála pochopitelně nejvíce vystavěný na
rejstřících kláves. Různorodé spektrum zpěváků nabízí velkou škálu možností a barevnosti, takže se děje stále něco
nového, něco neslyšeného, na nudu můžete zapomenout. Jediná výtka by tak mohla směřovat k refrénu "Inventions"
a následující "Shaping The Invisible" (nástup kláves téměř totožný s geniální Moorovou kompozicí "Space-Dye Vest"
z alba Dream Theater "Awake"), kde je Snové Divadlo citováno více než je zdrávo. S tím ovšem muselo být při výběru
hlavního představitele počítáno. No a po poslechu závěrečné "End Of A World", když zpět připlouvá hlavní motiv v
úžasně vystavěném propletenci hlasů všech zúčastněných (proč slyším nejvíce Bakera?), myslím nelze než smeknout
a všechny pochybnosti zahodit za hlavu. Darkmoor/Zveřejněno: 14.1.2002 Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=65 |
|
Skupina: Terry Bozzio (ex U.K.) - Drums John Myung (Dream Theater) - Bass Kerry Livgren (Kansas) - Guitars Marty Friedman (Megadeth) - Guitars Gary Wehrkamp (Shadow Gallery) - Guitars Trent Gardner (Magellan) - Keyboards, Vocals Mark Robertson (Cairo) - Keyboards Steve Walsh (Kansas) - Vocals James LaBrie (Dream Theater) - Vocals Hosté: Jeff Curtis - Additional Guitar Hal Stringfellow Imbrie - Additional Bass Recorded at Sound Temple Studio, Oakland, California All songs by Trent Gardner Producer: Trent Gardner Executive producers: Peter Morticelli and Mike Varney Engineered and Mixed: Terry Brown Mastered: Jim Brick |
Raising The Mammoth Vyšlo 20. srpna 2002, Magna Carta Seznam skladeb: 01. (Part One) Passage To Paralysis I (0:45) 02. (Part One) Passage To Paralysis II (0:38) 03. (Part One) Passage To Paralysis III (2:00) 04. (Part One) Passage To Paralysis IV (1:56) 05. (Part One) Passage To Paralysis V (1:00) 06. (Part One) Passage To Paralysis VI (1:00) 07. (Part One) Passage To Paralysis VII (1:38) 08. (Part One) Passage To Paralysis VIII (0:47) 09. (Part One) Passage To Paralysis IX (0:45) 10. (Part One) Passage To Paralysis X (0:38) 11. (Part One) Passage To Paralysis XI (0:30) 12. (Part One) Passage To Paralysis XII (1:38) 13. (Part One) Passage To Paralysis XIII (1:50) 14. (Part Two) Broad Decay I (3:28) 15. (Part Two) Broad Decay II (1:08) 16. (Part Two) Broad Decay III (1:09) 17. (Part Two) Broad Decay IV (1:09) 18. (Part Two) Broad Decay V (1:59) 19. (Part Two) Broad Decay VI (2:54) 20. (Part Three) Vertebrates I (0:37) 21. (Part Three) Vertebrates II (2:15) 22. (Part Three) Vertebrates III (0:28) 23. (Part Three) Vertebrates IV (0:51) 24. (Part Three) Vertebrates V (0:29) 25. (Part Three) Vertebrates VI (1:17) 26. (Part Three) Vertebrates VII (3:02) 27. (Part Three) Vertebrates VIII (2:20) 28. (AKA Prog-O-Matic) Gigantipithicus I (0:47) 29. (AKA Prog-O-Matic) Gigantipithicus II (1:20) 30. (AKA Prog-O-Matic) Gigantipithicus III (0:32) 31. (AKA Prog-O-Matic) Gigantipithicus IV (0:32) 32. (AKA Prog-O-Matic) Gigantipithicus V (0:36) 33. (AKA Prog-O-Matic) Gigantipithicus VI (2:04) 34. (AKA Prog-O-Matic) Gigantipithicus VII (0:23) 35. (AKA Prog-O-Matic) Gigantipithicus VIII (1:32) 36. (AKA Prog-O-Matic) Gigantipithicus IX (1:45) 37. (AKA Prog-O-Matic) Gigantipithicus X (1:34) 38. (AKA Prog-O-Matic) Gigantipithicus XI (1:22) 39. (AKA Prog-O-Matic) Gigantipithicus XII (1:09) 40. (AKA Prog-O-Matic) Gigantipithicus XIII (1:41) 41. (AKA Prog-O-Matic) Gigantipithicus XIV (0:38) 42. (AKA Prog-O-Matic) Gigantipithicus XV (1:05) 43. (AKA Prog-O-Matic) Gigantipithicus XVI (1:52) 44. (AKA Prog-O-Matic) Gigantipithicus XVII (2:26) Nebo zkrácený seznam skladeb: 01. Raising The Mammoth 1 i) Passage To Paralysis (15:03) ii) Broad Decay (11:43) iii) Vertebrates (11:17) 02. Raising The Mammoth 2 (AKA Prog-O-Matic) 03. Gigantipithicus (instrumental) (21:18) Total Time: (59:51) Mixed: Terry Brown Cover: Dave McKean |
|
Při dokončování ambiciózního projektu "Leonardo" a čtvrtého alba skupiny Magellan Trent Gardner začal pracovat rovněž
na novém materiálu pro projekt Explorer's Club. Nově byl jako speciální host přizván i John Myung z Dream Theater.
Album "Raising The Mammoth" je neporovnatelne slabši než jeho předchůdce, je sice dobré, ale už je prostě o úplně něčem
jiném. Nová expedice si zasloužila také nové složení. Zbylo samozřejmě několik dobrodruhů z minula, vedle hlavního mozku
třeba vytrvalec LaBrie nebo mist bicmen Bozzio, ovšem většina tváří je na této výpravě poprvé. Letmý pohled do ošlehaných
tváří dává vzápětí zapomenout na nezkušené nováčky. Nebo vám snad jména jako Marty Friedman, John Myung, Gary Wehrkamp
či Steve Walsh nic neříkají? Novinka je tématicky rozdělena do dvou hlavních částí - logicky part 1 a 2 - přičemž první
je zpívaná, druhá čistě intrumentálním peklem. Obě navíc děleny do neuvěřitelného množství podskupin, čili výsledkem je
pěkný guláš v přehrávači. Ale nešť, důležitější by měla být hudba samotná. Ovšem ani tady se nevyhneme jisté rozpačitosti.
Úvod jak vystřižený z učebnice moderní vážné hudby, disharmonie má pré a paměť vykazuje asociace na zlatá léta německé
klasik-trashové MEKONG DELTY. Následný nástup bicích pak jednoznačně odkrývá největší slabinu kompletu a tou je zvuk.
Sólové vícehlasy kytar do „garážově“ špinavých škopků - to zní jako nahrávky metalových skupin v osmdesátých letech.
Na prvních deskách takových FATES WARNING určitě v pořádku, tady ovšem naprosto nepochopitelné faux pas. Spásu materiálu
tedy na hrbu vláčí akustické nástroje a zpěvy; vždyť tři hlasy už vydají za slušnou paletu ve výrazu. James LaBrie byl sice
tentokráte odsunut do statičtější polohy než obvykle, ale přesvědčivý zůstal dostatečně. Pokud tedy první suita (příhodněji
nazvat obě monstr skladby asi nelze) stojí na umění hlasovém, musí vám být jasné, že opus dvě vaří přesně na opačné straně
plotny a nabubřele překypuje ekvilibristikou jednotlivých muzikantů. | |
|
Nahrávali: Trent Gardner (Magellan) - Keyboards, Trombone Terry Bozzio (U.K., Frank Zappa, Missing Persons, BLS) - Drums Billy Sheehan (Mr. Big) - Bass Wayne Gardner (Magellan) - Electric & Acoustic Guitars, some Bass John Petrucci (Dream Theater) - Guitars Steve Howe - Acoustic Guitars (Yes) Derek Sherinian (ex-Dream Theater) - Keyboards James Murphy - Guitars Michael Bemesderfer - Flute, Wind Controller Frederick Clarke - Nylon String Guitars Matt Guillory (Dali's Dilemma) - Keyboards Bret Douglas (Cairo) - Vocals Matt Bradley (Dali's Dilemma) - Vocals James LaBrie (Dream Theater) - Vocals (03,05) D.C. Cooper (Royal Hunt) - Vocals Trent Gardner (Magellan) - Vocals Hosté: |
Age Of Impact Vyšlo 14./28. července 1998, Magna Carta Seznam skladeb: 01. Impact 1 - Fate Speaks (16:00) 02. Impact 2 - Fading Fast (8:45) 03. Impact 3 - No Returning (8:20) 04. Impact 4 - Time Enough (9:15) 05. Impact 5 - Last Call (11:10) Total Time: (53:30) Recorded at Sound Temple Studio, Oakland, California Produced: Trent Gardner Engineered: James Murphy Mixed: Trent Gardner & Kevin Elson Mastered: Kevin Lee |
|
Jedná se o brilantní opus vysoce oduševnělého projektu Explorer's Club, který se zrodil v hlavě klávesisty skupiny
Magellan, Trenta Gardnera a Wayne Gardnera. Kusé zprávy z přípravy alba o něm hovořily jako o další bokovce členů
Dream Theater, jenže kromě nich zde účinkovali navíc třeba Terry Bozzio, Billy Sheehan nebo D.C.Cooper. A hudba?
Samozřejmě přesně Trend Gardner, natlakovaná, energická, skvělá. Instrumentálně i zvukově vybroušená nahrávka sklidila
zasloužené ovace. Nahrávání se zúčastnila opravdová muzikantská elita ve složení - viz výše. Je to pravá hardrocková
lahůdka, nabízející většinou improvizační umění těchto velikánů rockového světa. Album vlastně tvoří jedna skladba
rozdělená do pěti části a nemá žádné slabé místo. Absolutně mistrovský je výkon Terryho Bozzia (jak jinak), vymakaná
sóla Johna Petrucciho, také zpěvácké kvality zůčastněných, i když třeba hlas Jamese LaBrieho zní trochu jinak než v
jeho domovské kapele Dream Theater, ale není to vůbec na škodu. Za vyzdvihnutí patří i hlas Matta Bradleyho (zpěvák
vynikající skupiny Dali's Dilema). | |
|
|
 
 Trent, Jack Elroy, Wayne Terry Kath (guitars of Chicago) and Trent Gardner  |
 "Cynic's Anthem" (2013) |
 "Dust in the Wind" (2012) |
 "25 or 6 to 4" (2014) |
 "Icons" (2015) |
 "Good to Go?" (2012) |
"Inert Momentum" (2001) |
 "Keep It" (2012) |
 "The Better Suite" (2013) |
 "The Backslide" (2015) |
 "War Drum (This Ain't America)" (2015) |
 "Hello,Goodbye" (2014) |
"Confessor's Overture II - Hymn for a Heathen Finale" (2015) |
|
|
|
Oficiální stránky: http://magellansongs.com/ http://store.magellansongs.com/track/war-drum-this-aint-america http://www.findagrave.com/cgi-bin/fg.cgi?page=gr&GRid=165237071 http://www.darklyrics.com/m/magellan.html https://www.facebook.com/pages/Matt-Guillory/ http://www.michelleyoung.com/biography.html http://www.georgebellas.com/MainSite/Pages/Discography.html |
 |
|
mbrezny@centrum.cz ...a vzkaz autorovi! |
Poslední aktualizace: 3.4.2021