Kayak je nizozemská rocková kapela pocházející z počátku 70. let, kterou založili Ton Scherpenzeel a Pim Koopman v Hilversum v roce 1972 a patří k těm známějším holandským skupinám. První alba "See See The Sun" (1973) a "Royal Bed Bouncer" jsou progrocková, symfonický progresivní rockový počin s důrazem na skládání písní, ale od roku 1977 na KAYAK změnil směr a přešel na území crossover. Následující desky jsou spíše pop-rockové s kratšími písněmi, připomínající trochu tvorbu Moody blues, Camel či Supertramp. Kapela byla rozpuštěna v roce 1982, ale zreformovala se v roce 1999. Od roku 2000 hrají Kayak hudbu podobnou pozdějším Camel jako na albech "Rajaz", "Nod And A Wink" a od roku 2017 je stále aktivní až dodnes. Původní sestava KAYAK byla dost zvláštní. Většina členů byli vyškolení hudebníci na konzervatořích v Holandsku. Max Wwener byl profesionální bubeník, který musel zpívat, a Pim Koopman byl profesionální hráč na klavír, který musel hrát na bicí, což ale ve skutečnosti byla jeho pravá vášeň. Naštěstí Ton Scherpenzeel mohl hrát na klávesy, což byla jeho profese. Později, od roku 1977, Pim Koopman opustil kapelu a Max Werner se stal bubeníkem. Novým zpěvákem se stal dlouholetý fanoušek Edward Reekers. Kajak má své kořeny v nizozemském městě Hilversum, kde zakládající členové a sousedští přátelé Ton Scherpenzeel (klávesy, baskytara) a Pim Koopman (bicí, kytary) spolu hráli v několika kapelách jako Balderdash (1967) nebo High Tide Formation (HTF, 1970). Kytarista Johan Slager hrál v poslední sestavě HTF, dokud se skupina v roce 1971 nerozpadla. Téhož roku Ton, Pim a Johan začali nahrávat řadu demosnímků jako projekt nazvaný 'Ten Ride Ticket', příležitostně vystupovali naživo jako Alta Quies). Přibližně v této době začali Ton i Pim studovat na Hilversum Music Academy, kde spolužák Max Werner spojil síly s Tonem a Pimem tím, že propůjčil svůj jedinečný hlas jejich hudebnímu úsilí. Tonovým hlavním klasickým nástrojem byl kontrabas, Pim a Max oba studovali perkuse. Baskytarista Cees van Leeuwen dokončil první sestavu, poté co nahradil Francouze Jeana Michela Mariona. Skupině, z níž se později stali Kayak, se podařilo získat nahrávací smlouvu s EMI, když je opustil Phonogram, který měl o kapelu počáteční zájem, dokonce s nimi nahráli nějaká dema, ale nakonec od toho upustili, když Ton a Pim odmítli nahrát jiný materiál než svůj vlastní. Kayak založila EMI a manažer Frits Hirschland jako novou superskupinu, třebaže jednotlivým členům kapely bylo sotva 20 let. Měli málo zkušeností jako koncertní kapela a v podstatě neprokázali v hudební branži nic jiného, než že mají originální a tvrdohlavou jejich vlastní mysl. První dvě alba "See See The Sun" a "Kayak II" přinesla tři skromné hity "Lyrics", "Mammoth" a "Wintertime". Jejich debut "See See The Sun" je často považován za jejich největší příspěvek do žánru symfonického prog. Jejich směs naivních, ale velmi melodických symfonických písně jsou atraktivní a evokují rané Genesis, Yes a někteří zmiňovali Supertramp. Druhé album "Kayak II" z roku 1974 bylo dobrým pokračováním melodického/symfonického prog stylu kapely, ale více se soustředilo na dlouhé kompozice, které byly pro hudbu žádoucí. Co ale bylo nejdůležitější, uvedla se Kayak jako talentovaná mladá kapela s rostoucím progresivním počtem fanoušků. V roce 1974 se baskytarista Cees van Leeuwen rozhodl, že nelze spojit univerzitní studium s hektickými turné a plánem nahrávání kapely, a kapelu opustil. Nahradil jej Bert Veldkamp. V této sestavě kapela nahrála své třetí album "Royal Bed Bouncer", které přineslo další skromný hitový singl "Chance For A Lifetime". Pokud první dvě alba přinesla vyrovnanou rovnováhu mezi dvěma hlavními autory kapely Pimem a Tonem, "Royal Bed Bouncer" ukázalo Scherpenzeela na jeho tvůrčím vrcholu. "The Last Encore" má osobitou atmosféru se spoustou skvělých progresivních písní, které byly snad tím nejoriginálnějším, co kapela ve svém progresivním období vydala. Kapela pokračovala v turné a do roku 1976 se stala zavedenou špičkou na nizozemsko/belgické hudební scéně. Spor mezi manažerem Hirschlandem a EMI ale vedl k rozchodu skupiny s EMI. Obrátili se na Phonogram, stejnou společnost, která v roce 1971 s kapelou odmítla podepsat smlouvu. Na čtvrtém albu "The Last Encore" se Pim Koopman ocitl pevně v autorském křesle s Tonem. První velký neúspěch přišel později v témže roce, když Pim opustil kapelu. Odešel rovněž i baskytarista Bert Veldkamp, takže kapela během dvou měsíců přišla o kompletní rytmickou sekci a jednoho z hlavních skladatelů skupiny. Kayak in the Toppop TV Studios on 1975 Na konci roku 1976 dvojici Pim a Bert nahradili Charles Schouten a Theo de Jong. Tato sestava nahrála album "Starlight Dancer". Titulní skladba, jedna z trvalých klasik všech dob kapely a jediná progresivní píseň, se dostala na #14 místo v holandské hitparádě a zdálo se, že Kayak jsou zpátky. Stejnojmenné americké vydání, kompilace nizozemských desek "The Last Encore" a "Starlight Dancer", mělo v USA dokonce menší úspěch, píseŇ "Want You to Be Mine" to dotáhla jen na #55 místo v žebříčku Billboard. Kajak byli dokonce zvolen nejslibnější kapelou roku vlivným americkým hudebním listem Record World. Ale jak čas plynul, hudební rozdíly mezi původními a novými členy se zdály být nesmiřitelné a během 18 měsíců musela kapela, či spíše to, co z ní zbylo, znovu najít nového basistu a bubeníka. A to nebylo všechno. Přišel totiž velmi chaotický rok, ve kterém se často zdálo, že rozpad kapely je hodně blízko, protože navzdory možnosti amerického turné a dlouho očekávaného mezinárodního průlomu dal hlavní zpěvák Max Werner jasně najevo, že se chce stáhnout jako frontman Kayak. Werner se vždy cítil jako bubeník a víceméně náhodou se ocitl uvězněný v roli hlavního zpěváka kvůli svému jedinečnému hlasu. Když se uvolnilo bubenické křeslo, řekl ostatním o svém přání stát se novým bubeníkem kapely, což znamenalo, že Kayak museli začít hledat nového sólového zpěváka. Všechny plány musely být odvrženy a skupina v podstatě musela začínat od nuly. Novým zpěvákem se stal Edward Reekers, se kterým se ke kapele připojili tři "nováčci" - Peter Scherpenzeel (Tonův mladší bratr), se upsal jako nový baskytarista, zatímco doprovodné vokalistky Irene Linders, Tonova manželka a textařka mnoha jeho písní od té doby, a Katherine Lapthorn rozšířily sestavu a daly kapele zcela novou identitu. Všechny tyto změny a vydání nového alba "Phantom Of The Night" znamenaly významný rozchod s minulostí v mnoha ohledech. Pro mnoho starých fanoušků měla tato kapela s původními Kayak již pramálo společného. Ale skupina v "nové" sestavě náhle a nečekaně oslovila větší publikum než kdy předtím. Singl "Ruthless Queen" byl prvním a jediným skutečně velkým hitem Kayak jako číslo #4 v holandské hitparádě. Album se dokonce dostalo na pozici #1 a získalo platinové ocenění za více než 100 000 prodaných výlisků v Holandsku. V roce 1979 označil americký odborný časopis Record World Kayak za nejslibnější kapelu. Další album "Periscope Life" (1980) bylo nahráno v Los Angeles. Stylově bylo podobné, ale postrádalo nějaký větší hit a faktor překvapení, díky kterému měl jeho předchůdce tak fenomenální úspěch. Stále však překonala prodej prvních pěti alb. Se svým dalším albem "Merlin" (1981) se Kayak vrátili ke svým původním kořenům progresivního a symfonického rocku se suitou o legendárním středověkém kouzelníkovi na celé první straně. Toto album bylo společně s "Royal Bed Bouncer" obecně považováno za nejlepší dílo Kayak. S poklesem komerčního úspěchu se však v kapele objevily osobní a hudební rozbroje. Zoufalá finanční situace, do které manažer Hirschland přivedl kapelu a její členy, situaci jen zhoršila. Zatímco Max Werner slavil singlovou jedničku jako sólový zpěvák (!) v Německu s písní "Rain In May", kapela se nakonec pod vlivem svých problémů zhroutila. Kayak (nyní bez dvou doprovodných zpěvaček) ještě stihli vyprodukovat jedno položivé album "Eyewitness". Tato deska obsahovalo tři nové písně, ale většinou se skládalo z nahrávek, které byly provedeny "naživo" ve studiu, pouze drobnými opravami a přidanými dabingy. Potlesk byl nadabovaný, což se objasnilo, když byla později vydána CD verze alba. Ton Scherpenzeel v poznámkách v bookletu vysvětlil, že se rozhodl nechat album upravit a znovu vydat bez potlesků a křiku publika, což bylo něco, co vždy jej tak dráždilo, že nikdy nemohl poslouchat samotné "Eyewitness" v její původní podobě. Po rozchodu se Ton Scherpenzeel pokusil o nový začátek s Kayak, spolu s Johanem Slagerem, baskytaristou Bertem Veldkampem, zpěvákem Johnem (Hansem) Philippem a bubeníkem Rogerem Wollaertem. Tato sestava odehrála omezený počet koncertů, dokonce odjela do Itálie na propagační TV vystoupení, ale ukázalo se, že finanční problémy mezi Kayak a manažerem Fritsem Hirschlandem byly pro skupinu příliš velkou zátěží. Kapela a Hirschland se rozešli a z různých důvodů bylo rozhodnuto upustit od názvu Kayak a pokračovat jako Europe. Udělali jedno album, také nazývané Europe, ale během roku se skupina rozpadla a všichni členové se vydali svou vlastní cestou. Uplynulo celých 17 let s jedinou známkou života kapely, když se v roce 1997 Kayak znovu sešli v TV programu s názvem "Classic Albums", který se soustředil na album "Royal Bed Bouncer" v sestavě, která vytvořila tuto nahrávku v roce 1975. Mezitím byla všechna původní alba znovu vydána na CD, většina z nich s dalšími skladbami a ztracenými B-stranami, některé jako kompilace. Kromě EMI a Phonogram se o znovuvydání několika desek postarala nová a specializovaná nahrávací společnost Pseudonym Records. V TV programu bylo jasné, že Ton, Pim a Max měli plné ruce práce s demo nahrávkami (nejmenovaného "projektu"), ale nepřitáhlo to příliš velký zájem velkých nahrávacích společností. Vypadalo to, že se Kajak už nikdy nevrátí. V roce 1999 byli Kayak požádáni populární holandsko-frískou kapelou De Kast (kdysi velkými fanoušky), aby byli jejími hosty v TV show s názvem "De Vrienden van Amstel Live". Kayak poprvé po 17 letech souhlasili s živým vystoupením před publikem. Ton Scherpenzeel, Max Werner, Bert Veldkamp a Johan Slager spolu s dočasným nástupcem Pima Koopmana Marcem Stoopem, když Pim, částečně žijící v Irsku to nestihl časově, odehráli tento legendární koncert v Café de Paap v Haagu v listopadu 1999 společně se členy De Kast. Znamenalo to v podstatě začátek "druhého" života Kayak. Dema, na která se v Tonově studiu pomalu sbíral prach, se znovu objevila a přitáhla pozornost nového vydavatelství s názvem ProActs, projektu, na kterém se podíleli De Kast. A nakonec se stalo to, v co se už nikdo neodvážil doufat: Kayak, tentokrát v sestavě Ton, Pim, Bert, Max a nový kytarista Rob Winter, začínají pracovat na novém albu "Close To The Fire". Album vydané v květnu 2000 se těšilo mimořádně pozitivnímu přijetí, částečně proto, že původní zpěvák Max Werner se znovu postavil k mikrofonu a přilákal fanoušky z prvních let historie kapely. Stará magie a inspirativní oheň byl zpět. Na pódia se vrátili i Kayak, tentokrát jako šestičlenná kapela. Ex-Vandenberg zpěvák Bert Heerink se stal druhým sólovým zpěvákem, což dalo Maxovi příležitost podělit se o povinnosti frontmana s někým jiným a rozšířit své ambice u bicích nástrojů. S Bertem mohli Kayak také hrát písně jako jsou "Ruthless Queen" a "Merlin", které Edward Reekers zpíval. Bohužel vážné zdravotní problémy znemožnily Maxovi udržet si svou pozici sólového zpěváka velmi dlouho a byl nucen kapelu opustit na podzim roku 2000. Brzy poté se také ukázalo, že nikdy neměl v úmyslu zůstat s kapelou déle než pro první turné a stejně by odešel. Ve skutečnosti nebyl nahrazen, protože Bert Heerink již převzal některé jeho vokální povinnosti, ale připojil se další kytarista a zpěvák Rob Vunderink, který hrál předtím v kapelách jako The Hammer a Diesel s Pimem Koopmanem. V roce 2001 vydal Kayak dvě nová alba "Chance For A LIVE Time" a "Night Vision". První z nich, "Chance For A LIVE Time", je první skutečné živé album od Kayak, které kdy vyšlo. Album nahrané během turné "Close To The Fire" v roce 2000 odráží novou energii a inspiraci v kapele, která se ukázala být silnější než kdy jindy po náhlém odchodu Maxe Wernera těsně před začátkem turné a Bert Heerink musel převzít sólový zpěv. Krátce po vydání "Chance For A LIVE Time" Kayak začali pracovat na svém dvanáctém albu s názvem "Night Vision", které posléze vyšlo v listopadu. Zároveň kapela začíná pracovat na nápadech přepracovat suitu "Merlin" ze stejnojmenného alba, které bylo původně vydáno v roce 1981, na kompletní koncepční album a divadelní turné, které by zahrnovalo skutečný orchestr a bylo plánováno na rok 2003. Rok 2002 začal úspěšným turné "Night Vision". Po turné se Ton, Pim a Irene soustředili na psaní a aranžování nové "rockové opery" Merlin, která se stala nejnáročnějším a nejpropracovanějším projektem, na kterém kdy Kajak pracovali. Ale nejen to. Aby to bylo ještě náročnější, v polovině roku je kapela konfrontována se dvěma dramatickými změnami. První velkou nevýhodou byl rozkol mezi nahrávací společností a promotérem turné ProActs, což znamenalo, že Kayak museli vyhledat novou nahrávací společnost, která vydá nové album považované za zásadní pro budoucnost kapely. Druhá rána přišla, když krátce před začátkem nahrávání oznámil kytarista Rob Winter svůj odchod, protože pro něj bylo stále těžší skloubit svoji tvorbu s Marco Borsato Band a Kayak. Robovým nástupce se stal Joost Vergoossen, který v posledních letech hrál (mimo jiné) s Ilse de Lange Band, kde s bývalým baskytaristou Kayak hrál Theo de Jong. Joost se ke skupině připojil na podzim roku 2002 a mohl hned začít se svým hudebním příspěvkem na novém albu. Došlo však k další pozoruhodné změně v sestavě. Pro album a nadcházející turné, které vycházelo z příběhu o Merlinovi a které mělo být představeno ve formě rockové opery, potřebovali Kayak další zpěvačky, která by plnila roli čarodějky Morgan (Merlinovy protivnice). Zpěvák Bert Heerink už hrál roli Merlina, zatímco druhý zpěvák/kytarista Rob Vunderink byl znovu objeven jako Mordred, nemanželský syn Morgan a jejího nevlastního bratra, krále Artuše. Hledání zpěvačky, která by tuto roli mohla vykonávat, skončilo úspěšně, když Cindy Oudshoorn nabídku přijala. Cindy byla nejen sólová zpěvačka s několika singly (v holandštině), ale také pracovala jako studiová zpěvačka, živě i ve studiu, pro projekty jako K-Otic a Ruth Jacott. A show tak mohla pokračovat a druhou polovinu roku 2002 se Kayak soustředili na nahrávání svého velkého opusu "Merlin - Bard Of The Unseen". Kapela se tak znovu objevila s prestižním středověkým/symfonickým koncepčním albem s pomocí skutečných orchestrací a ženským vokálem úžasné Cindy Oudshoorn. Nový kytarista Joost Vergoossen se také ukázal jako skvělý doplněk k již tak skvělým kytarám Roba Vunderinka. Vunderink byl dokonce nazýván "tajnou zbraní" kapely kvůli silným doprovodným vokálům - ne-li jeho roli v hlavních vokálech v rockových operách a živých vystoupeních Kayak. Album "Merlin - Bard of the Unseen" je pro fanoušky progresivního žánru nejatraktivnějším albem Kayak v 21. století. Nová zpěvačka Monique van der Ster začínala "dublovat" roli Cindy jako Morgana LeFaye v nahrávce "Merlin - Bard Of The Unseen". Od té doby se Monique s kapelou objevovala na pravidelných koncertech, kdykoli to bylo možné. Rocková opera "Merlin - Bard of the Unseen" přivedla Kajak do holandských divadel a turné bylo velmi úspěšné. Kromě již tak poměrně početného obsazení byli součástí show také tři tanečníci, kteří pomáhali vizualizovat legendu o raně středověkém kouzelníkovi a králi Artušovi. Vrcholem roku 2003 je bezpochyby ztvárnění skladby "Merlin" na Tromp Festival v holandských dunách poblíž Ter Heijde aan Zee, kde byla rocková opera odehrána se symfonickým orchestrem v plném rozsahu pod širým nebem pro nadšených 7000 diváků. Účast zpěváků Bobbyho Kimballa (Toto) a Petry Bergerové v rolích Lancelota a Guinevere učinila tento koncert ještě výjimečnějším. Rok 2004 začínal krátkou reprízou "Merlin", která do té doby vyšla na DVD, ale psaní a příprava další divadelní sekvence nazvané "Nostradamus - The Fate Of Man" zabrala valnou většinu roku. "Nostradamus" měl přijít na scénu v březnu 2005. Vzhledem k tomu, že obsazení druhé rockové opery Kayak bylo ještě propracovanější než "Merlin", bylo potřeba najít více zpěváků. Edward Reekers již nahradil Berta a Roba, když nemohli hrát v Merlinovi, a nyní je požádán o pozoruhodnou roli: nejenže zpívá, ale je také vypravěčem příběhu. K projektu se připojila i bývalá zpěvačka Kast Syb van der Ploeg. Krátce před začátkem natáčení desky ale opouští Kayak basista Bert Veldkamp, protože skloubit jeho další práce s kapelou bylo příliš náročné. Vzhledem k tomu, že hledání nového basáka, který bude hrát během nahrávání, zabralo příliš mnoho času, rozhodl se Ton Scherpenzeel, který je sám baskytaristou, zahrát basové party na novém 2CD. V roce 2005 se pak novým baskytaristou Kayak stal Jan van Olffen. Kromě Tona, Pima, Berta, Roba, Joosta, Cindy, Monique, Edwarda, Jana a Syb se k turné připojují další tři tanečníci/zpěváci, Marc Dollevoet, Marjolein Teepen a Marloes van Woggelum, kteří pomohli doplnit celkové obsazení "Nostradamus - The Fate Of Man" na ne méně než 13 lidí. Nová rocková opera se zdá být nejodvážnějším a nejambicióznějším počinem Kayak, který by měl jednou provždy zakotvit jejich jméno v divadle. Během show nezazněla ani jedna starší píseň, když "Nostradamus" svoji délkou téměř dvou hodin zabral celý večer. Turné 32 koncertů bylo opět úspěšné, ale kvůli vysokým výrobním nákladům se zdálo být pro kapelu nerealizovatelné v roce 2006 jít do jejího zopakování. Pak se objevil další plán, jak rozjet Kayak v novém roce. Zpěvák Bert Heerink se rozhodl, že na tento vývoj nechce čekat a v prosinci 2005 oznámil svůj odchod z kapely, který oznámil v novinkách na jeho webu. Nečekaný odchod zpěváka Berta Heerinka neměl ale žádné vážné důsledky, protože Edward Reekers se po úspěšné spolupráci na "Nostradamus" do kapely vrátil a Cindy Oudshoorn se stala plnohodnotnou členkou Kayak. V roce 2005 nevydali žádné nové album. Po náhlém ukončení "Nostradamus" i přes vcelku úspěšné turné bylo finanční riziko pokračování projektu příliš vysoké a kapela se proto rozhodla pro malé turné. Na podzim roku 2006 tak začalo KAYAKoustic Tour, které trvalo do začátku roku 2007. Původní záměr kapely, téměř akustická show, byla omezena kvůli pozdnímu oznámení, takže nebylo dostatek rezervací pro představení v divadlech. Aby turné proběhlo podle plánu, bylo nutné k uskutečnění turné přidat i několik klubů. Nakonec byl přijat polo-akustický přístup, ve kterém bylo velké množství starých písní, které se dříve živě hrály jen zřídka, jako "Daughter Or Son" nebo "What’s In A Name", které byly předělány zcela novými aranžemi. V divadelních představeních byla zdůrazněna silná vokální sestava. Zatímco Ton Scherpenzeel hrál na křídlo, kytaristé se drželi svých akustických nástrojů, Pim svých štětek a hotrodů a Jan van Olffen exceloval na kontrabas. Některé z vystoupení turné byly nahrány na CD, které bylo plánováno vydat v roce 2007. Několik měsíců po posledním koncertu KAYAKoustic vyšlo živé album z tohoto turné v květnu 2007. Stejně jako turné je i tato nahrávka byla v limitovaném vydání, kdy CD šlo objednat pouze přímo přes internetový obchod Kayak. Zbytek roku se již nekonaly žádné koncerty, protože se kapela soustředila na psaní a nahrávání nového studiového alba plánovaného k vydání začátkem roku 2008. V roce 2008 kapela znovu změnila směr a nahrála konvenční symfonické rockové album "Coming Up For Air", které skupinu opět přivedlo do kin a klubů v Holandsku. Tentokrát to nebyla žádná rocková opera jako poslední dvě alba, ale obyčejné CD s patnácti písněmi bez jakékoli koncepční souvislosti. Tentokrát se Edward Reekers vrátil k vokálním povinnostem. O své místo vokalisty se musel dělit s Cindy Oudshoorn, jejíž vystoupení na albu "Merlin" a následném turné bylo mezi fanoušky kapely velmi dobře přijato. Turné se odehrálo také ve znamení 35. výročí Kayak, neboť v únoru 1973 byl vydán první singl skupiny "Lyrics". Na podzim roku 2008 bylo v Paradiso nahráno živé DVD a následně byl vydán "The Anniversary Box", který obsahoval koncert z Paradiso a také kolekci skladeb vybraných fanoušky. V roce 2009 Kayak vydali nové 2CD album pod názvem "Letters From Utopia" s 19 novými písněmi. Sestava zůstala nezměněna od roku 2005, nejdelšího období v historii Kayak. Při vydání alba krátce před začátkem turné Kayak oznámili, že to může být i jejich poslední turné. Kapela toto rozhodnutí nijak nezdůvodnila, ale bylo zřejmé, že je stále obtížnější uspořádat turné v profesionálních podmínkách. Poté, co to oznámili, dali Kayak také jasně najevo, že kapela neměla v úmyslu úplně opustit holandskou rockovou scénu, slíbili, že budou i nadále hledat jiné způsoby, jak pokračovat. Bylo naplánováno velké turné na oslavu tohoto zbrusu nového 2CD alba. Dne 23. listopadu 2009 ale přišla nečekaná ztráta, když bubeník Pim Koopman umírá na infarkt uprostřed turné. Zbytek koncertů se samozřejmě zrušil. Kayak oznámili, že rozhodnutí o pokračování kapely bez Pima bude přijato, až přijde správný čas. V roce 2010 se koncert Pim Koopman Tribute konal v amsterdamské síni Paradiso, skoro přesně (bez jednoho dne) rok po Pimově smrti. Kayak odehráli speciální set s hostujícími umělci nebo členy kapely, se kterými Pim v minulosti spolupracoval jako producent a skladatel, mezi které patřily Pussycat, Diesel, The President, Jose a Caren Maywood. Pimovo místo jako bubeník tu noc zaujal Hans Eijkenaar. Několik týdnů po koncertu Kayak oznámili svůj záměr pokračovat jako kapela s Hansem jako Pimovým nástupcem na bicí. Na rok 2011 bylo naplánováno nové album. V roce 2011 vyšlo DVD "Tribute Concert" koncertu Paradiso na počest Pima. Kapela mezitím pracovala na novém albu, které se bude jmenovat "Anywhere But Here" a nebylo žádným překvapením, že bylo věnováno Pimu Koopmanovi. Hans nejenže zaujal místo Pima za bicí soupravou, ale také album mixovale. V září album vyšlo a od října do prosince se znovu energií nabitý Kayak vydává na klubové turné. Mezitím, také poté, co opustili svůj bývalý label a rezervační agenturu rok předtím, Kayak znovu získali práva na většinu svých nahrávek od roku 1981 a založili svůj vlastní webshop. Na oslavu 40. výročí se Kayak vydali na klubové turné s názvem "Journey Through Time". Kvůli mnoha dalším hudebním závazkům nebyl k dispozici na celé turné Hans Eijkenaar a během těchto koncertů jej nahrazoval Sjoerd Rutten. Kapela vydala speciální maxi-singl s dosud nevydanou skladbou "Symmetry" z roku 1971! a novou písní "Cleopatra - The Crown of Isis". Kapela rovněž oznámila plány na novou, ambiciózní rockovou operu o životě legendární egyptské královny Kleopatry. Po více než dvou letech příprav a nahrávání nové rockové opery konečně album ""Cleopatra - The Crown of Isis"" vychází. Dvojalbum (třetí od kapely během deseti let!) je částečně financováno z crowdfundingové kampaně. Kayak umožnila fanouškům účastnit se a investovat do nové produkce a na oplátku byli členové kapely zapojeni do speciálních akcí, jako je jedinečný poloakustický koncert pro 50-členné publikum, možnost dostat své jméno do poznámek v bookletu alba nebo si nechat album doručit domů od Tona a Irene. Na CD se objevilo několik hostujících zpěváků Martin van der Starre, Alexander van Breemen, Marjolein Teepen, která byla součástí obsazení "Nostradamus" v roce 2005, a řecká zpěvačka Tatiana Manolidou. K překvapení všech zpěváci Cindy Oudshoorn a Edward Reekers oznámili, že po posledním koncertu v roce 2014 opustí Kayak. Tato zpráva přišla jen pár týdnů před vydáním a nadcházejícím klubovém turné. I když jejich rozhodnutí mělo zjevně velký dopad na budoucnost kapely, Ton Scherpenzeel dal jasně najevo, že to neznamená, že to Kayak nějak poznamenalo, ale nezmínil žádné konkrétní plány na představení nové sestavy v dohledné době. Pokud jde o vývoj "Cleopatra - The Crown Of Isis" jako podívanou do kin nebo speciálních akcí v novém roce, nebude to velký rozdíl, neboť pro role Cindy a Edwarda jako Kleopatry a Siciliana bude třeba pouze najít náhradu. V březnu 2015 Kayak ve složení Ton Scherpenzeel, Rob Vunderink, Joost Vergoossen, Jan van Olffen a Sjoerd Rutten, nahrazující Hanse Eijkenaara, s hostujícími Marjolein Teepen a Rolf Koster, kteří nahradili Cindy a Edwarda, uvedli rockovou operu na speciální venkovní akci na holandském ostrově Texel pro dav 1 500 lidí, kteří vydrželi chladné a větrné počasí při sledování a poslechu této jedinečné show. Kapelu a hosty doplňoval regionální sbor a dva tanečníci a samotný příběh umocnily videoobrazy, které byly speciálně pro tuto show vytvořeny. O budoucích plánech kapely zatím nebyla učiněna žádná další oznámení a na více než 18 měsíců se odmlčela. Až v září 2016 Ton Scherpenzeel oznámil, že píše a připravuje nové album Kayak, které je naplánováno na rok 2017. Jako 17. studiový počin kapely dostal i pracovní název "17". Nebyly uvedeny žádné další podrobnosti, kromě toho, že probíhají konkurzy na nového zpěváka či zpěvačku a věci vypadají pozitivně. Nahrávky alba "Seventeen", jak se nové album nyní oficiálně jmenuje, postupují dobře a v březnu 2017 Ton Scherpenzeel představil dva nové členy kapely. Jsou to zpěvák Bart Schwertmann a kytarista Marcel Singor. Zdá se, že kromě Tona se nikdo z poslední sestavy nevrátil. To znamenalo nejradikálnější proměnu v dlouhé historii Kayak, po tolika letech docela pozoruhodný počin. Později Ton vysvětlil, že obnovení kapely je nevyhnutelné a jediný způsob, jak pokračovat. Jména dalších hudebníků budou oznámena, až bude potvrzena živá sestava. Objevily se i další novinky. Kayak našel nový management v Glassville Music a kapela podepsala smlouvu s nahrávací společností InsideOut, velkým hráčem na progrockovém poli, což byl skutečně malý triumf, protože Kayak už po mnoho let neměl podporu oficiální značky. Znamená to, že vydání původně zamýšlené na rok 2017, bude muset být odloženo na začátek roku 2018. Živou sestavu Kayak pak doplnily další dvě jména, která by měla vyrazit na turné v roce 2018. Jsou to baskytarista Kristoffer Gildenlöw (bývalý člen Pain of Salvation) původem ze Švédska a bubeník Collin Leijenaar (Affector, Neal Morse, Dave Bainbridge). Kris a Collin spolu již jednou hráli v kapele Neala Morse. Na novém albu dokonce hostoval i Andy Latimer (leader Camel) na kytaru. Nové album vyšlo 12. ledna 2018 a získalo nadšené recenze z Holandska a zejména ze zahraničí. Nejen, že je zmíněna hudební kvalita alba, ale kapela také získává zásluhy za svou neuvěřitelnou odolnost. Anglický kritik uvedl: "Kajak - více rozpadů než antarktický ledový šelf a více návratů než bumerang při stesku po domově". Album vstupilo do nizozemského žebříčku alb na #6 místě, což je nejvyšší pozice nahrávky Kayak od roku 1980! Vinylová verze "Seventeen" se dokonce umístila na prvním místě žebříčku Vinyl-top-33. Poprvé v historii kapely Kayak cestuoval do Skandinávie, aby odehrál úspěšné koncerty v Norsku a Švédsku. Ke konci listopadu Kayak přerušil spolupráci s bubeníkem Collinem Leijenaarem, který tedy s kapelou hrál pouze živě, neboťbicí na albu zahrál Lean Robbemont. Colina nahrazuje jeho předchůdce Hans Eijkenaar, který již v kapele hrál v letech 2010 až 2013. V říjnu 2019, když se kapela připravovala na dvoutýdenní evropské turné se švédskou progbandou The Flower Kings, dostal Ton Scherpenzeel infarkt. Plánované turné na prosinec bylo zrušeno, stejně jako další plánované koncerty na začátku léta jako např. na Night of the Prog Festival v německém Loreley. Nahrávky následovníka "Seventeen" byly rovněž odloženy až do odvolání. Budoucnost kapely se opět zdá nejistá. V březnu 2020 vyšlo album "Kayak LIVE 2019" v limitované edici, dostupné pouze prostřednictvím hudebního webu Bandcamp a vybraných obchodů. 2CD nahrané během loňského turné sklízelo nadšené recenze. V dubnu 2020 Ton Scherpenzeel oznámil své uzdravení a uvedl, že kapela začne brzy nahrávat nové album, i když není přesně jasné, kdy je naplánováno jeho vydání. Protože se celý svět kvůli COVID-19 zastavil a do konce roku stejně nebyly plánovány žádné koncerty, rozhodla se kapela věnovat práci na novém studiovém albu. Vzhledem k tomu, že pandemie stále neumožňuje žádné velké koncerty, zatím se neplánuje žádné turné. Začátkem roku 2021 kapela oznamila své 18. studiové album s názvem "Out Of This World", které vyšlo 7. května 2021. Vydání následuje návrat kapely v roce 2018 s novou sestavou, novou nahrávací společností a prvním novým albem od roku 2014. Album získalo velmi pozitivní recenze. Album obsahuje 15 nových skladeb, trvající 70 minut a jasně ukazuje vliv Hanse Eijkenaara, který se znovu ke skupině připojil. Bohužel covid-19 stále neumožnil kapele vyrazit na turné a propagovat album. Na konci roku 2021 Ton Scherpenzeel oznámil poslední turné kapely. Zakládající člen Ton Scherpenzeel k tomu řekl: "Zdá se, že mnoho lidí považuje minulý rok za rok ztracený kvůli Covidu. Já ne. Neříkám, že to bylo skvělé, ale znovu jsem si uvědomil, jak jsme všichni křehcí. Jak propojené je všechno se všemi s činy a důsledky, které se dotýkají nás všech. A to, v menším měřítku a mnohem blíž k domovu, nové album Kayak mohlo to dopadnout jen tak, jak to dopadlo. Více než kdy jindy je jasné, že spolupráce na této úrovni nikdy nemůže být samozřejmostí. Vyžaduje to oddanost a vzájemný respekt ke svým talentům a vkladům. To je základ, na kterém je Kayak i v roce 2021 postaven". Dne 22. dubna 2022 se Kayak vydávají na turné po Nizozemsku a řadě evropských zemí, jako je Anglie, Německo, Belgie, Dánsko, Švédsko a Norsko. Kayak odehrají svou poslední show 21. května 2022 v Oslu, měsíc před jejich oficiálním 50. výročím. Bude to naposledy od té doby, kdy kapela v roce 1972 vyrazila na první turné. Klávesista a lídr kapely Ton Scherpenzeel vysvětluje: "Byla to skvělá jízda, ale dostali jsme se na konec řady. Protože ostatní členové kapely by rádi pokračovali, rozhodnutí bylo mimořádně obtížné. A jako hudebníka mě stále baví hrát. Ale udělat dobré turné vyžaduje mnohem víc než jen to a okolnosti pro kapely jako jsme my nejsou o nic jednodušší. V tomto ohledu mám pocit, že jsme dosáhli hranice svých možností. A jakkoli je to smutné, raději zastavíme příliš brzy, než abychom jeli příliš dlouho." Kayak ale nevylučují, že by se kapela mohla dát znovu dohromady při speciálních projektech nebo příležitostech, ale jako turné to skončí po 21. květnu 2022. Poslední show v Nizozemsku bude 14. května v De Vorstin v Hilversum - náhodou město, kde to všechno začalo v roce 1972.

Současní členové: Ton Scherpenzeel - Keyboards, Lead and Backing Vocals (1972-1982, 1999-present) Bart Schwertmann - Lead and Backing Vocals (2017-present) Marcel Singor - Guitar, Lead and Backing Vocals (2017-present) Kristoffer Gildenlöw - Bass, Lead and Backing Vocals (2017-present) Hans Eijkenaar - Drums (2009-2016, 2018-present) Zakládající členové: Ton Scherpenzeel - Keyboards, Piano, Organ, Lead and Backing Vocals (1972-1982, 1999-present) Pim Koopman - Drums, Vocals (1972-1976, 1999-2009; died 2009) Johan Slager - Guitars, Backing Vocals (1972-1982) Max Werner - Vocals (1972-1978, 1999-2001), Drums (1978-1982) Cees van Leeuwen - Bass (1972-1975)

Bývalí členové: Collin Leijenaar - Drums (2017-2018) Monique van der Ster - Vocals (2003-2017) Joost Vergoossen - Guitars (2003-2017) Jan van Olffen - Bass (2005-2017) Rob Vunderink - Guitars, Vocals (2001-2017) Edward Reekers - Vocals (1978-1982,2003,2005-2014) Cindy Oudshoorn - Vocals (2003-2014) Pim Koopman - Drums, Vocals (1972-1976,1999-2009; died 2009) Bert Veldkamp - Bass, Backing Vocals (1975-1976,1999-2005) Bert Heerink - Vocals (2000-2006) Rob Winter - Guitars (1974-1976,1999-2003) Peter Scherpenzeel - Bass (1976,1978-1982) Max Werner - Vocals (1972-1978,1999-2000), drums (1978-1982) Johan Slager - Guitars, Backing Vocals (1972-1982) Irene Linders - Backing Vocals, Lyrics (1978-1981) Katherine Lapthorn - Backing Vocals (1978-1981) Theo de Jong - Bass (1976-1978) Charles Schouten - Drums (1976-1978) Cees van Leeuwen - Bass (1972-1975)

(narozen 6. srpna 1952, Hilversum, North Holland, Netherlands) Keyboards Ton Scherpenzeel je nizozemský hudebník, který je nejznámější jako klávesista a zakládající člen nizozemské rockové kapely KAYAK. Působil také v kapelách CAMEL (1984-1991, dnes), Earth & Fire, nebo realizoval projekty s baletem, v muzikálech a nahráváním s dalšími umělci. Je klávesistou a zakládajícím členem nizozemské rockové kapely KAYAK. Skupinu KAYAK založil v roce 1973 spolu s Pim Koopmanem (keyb, drums) a Maxem Wernerem (drums), kterého potkal během studií na Hilversum Muziek Lyceum (Hilversum College of Music). Kapela začínala s hudbou označovanou jako symfonický progresivní rock s důrazem na psaní písní, ale od roku 1977 se zaměření skupiny KAYAK změnilo více ke crossoveru. Jejich debut "See See The Sun" (1973) je často hodnocen jako jejich největší přínos progresivě-symfonického žánru. Jejich mix naivních, ale velmi melodických symfonických písní je atraktivní a vyvolává vzpomínky na časné GENESIS, YES a některé dokonce i na Supertramp. KAYAK má dva hlavní skladatelé a těmi jsou Ton Scherpenzeel a Pim Koopman. Další desky následovaly postupně: "Kayak II" (1974), "Royal Bed Bouncer" (1975), "The Last Encore" (1976), "Starlight Dancer" (1977), "Phantom Of The Night" (1979), "Periscope Life" (1980), "Merlin" (1981), "Eyewitness" (1981) ("Live" studio album). Jeho prvním sólovým albem (1978) byla adaptace Le Carnaval des Animaux podle francouzského klasického hudebního skladatele Camilla Saint-Saënse. V roce 1980 Ton napsal partituru pro holandský film Spetters, v němž se představil v hlavní roli Rutger Hauer. Jeho druhé sólové album "Heart of the Universe" (s Chrisem Rainbow) přišlo v roce 1984 a je kombinací instrumentálních a vokálních skladeb. Po KAYAK se Ton se v roce 1984 stal klávesistou CAMEL, se kterými nahrál 4 alba "Stationary Traveller" (1984), "Pressure Points" (1984, live), "Dust And Dreams" (1991) a napodruhé vypomohl i při "Rajaz" (1999). Několik let také hrával s formací Earth and Fire na albu "Phoenix" (1989). Také složil většinu hudby pro písně do představení holandské komediální skupiny Youp van't Hek. V roce 1991 Scherpenzeel vydal své třetí sólové album "Virgin Grounds" pod pseudonymem Orion. V roce 1998 nahrál synthezátorové sólo v písni "Cosmic Fusion" na album projektu Ayreon "Into the Electric Castle" a rockovou operu, ve které Edward Reekers, také z KAYAK, hrál jednu z hlavních rolí. Scherpenzeel má pozoruhodný strach z létání, který omezil jeho turné jen na evropský kontinent. Od roku 2000 již je opět členem uskupení KAYAK a nahrává s nimi další desky.

Bart Schwertmann (Narozen 1960, Finsterwolde, Groningen, Netherlands) Lead and Backing Vocals Bart Schwertmann je nizozemský zpěvák a hráč na basovou kytaru, který je v poslední době znám jako člen nizozemské rockové kapely KAYAK. Bart začínal jako zpěvák a basista v kapele s názvem Galaxy. Bart získal národní slávu v roce 2000 přesvědčivým vítězstvím ve finále Hennie Huismans Soundmixshow s písní "Gethsemane" z muzikálu Jesus Christ Superstar. Hrál také s mnoha kapelami a umělci, v současné době je také kytaristou/zpěvákem v jižanské rockové kapele Vanderlinde, které se v Německu daří. Bart nefávno vydal sólové album s názvem "Doing Time". Dne 17. března 2017 se Bart, který také letos slaví 30. výročí jako zpěvák, stal novým sólovým zpěvákem Kayak. První sólové album pod jménem SchwertMann s názvem "Theater Of Grief" (2021) jistě potěší fanoušky DREAM. THEATER, ASIA a QUEENSRYCHE, s tvrdým rockem s dobře inspirovanými prog metalovými akcenty, s pár baladami, se spoustou přidaných zvukových efektů a neseni charismatickým hlasem, v krátkých formátech, které jistě potěší specializovaná rádia v jeho zemi.

Marcel Singor (Narozen 1972, Terschelling, Netherlands) Guitars, Vocals Marcel Singor je holandský kytarista, zpěvák, skladatel a producent. Je znám z působení v kapelách Branko, Hot Legs, Kayak a Maxville. Kytaru vzal do ruky poprvé v devíti letech a o čtyři roky později vyhrál národní kytarové cenu. Jeho pověst velmi mladého virtuózního kytaristy rychle rostla, stejně jako počet kapel, ve kterých se jeho talent projevil. Marcelův vzrůstající zájem o zpěv, skládání písní a nahrávání vyústil ve zformování a vedení kapely Xam, která vydala eponymní album v roce 1997. Následovaly různé druhy práce ve studiu z Xam se stali Maxville, kteří v roce 2002 vydali kriticky uznávané CD. Následně odvedl spoustu práce a v letech 2015 a 2020 vydal dvě twee sólová alba, která obě produkoval Bas Bron. V roce 2017 se připojil ke kapele Kayak jako kytarista a nahrál s ní tři alba, z nichž poslední vyšlo v květnu 2021. V roce 2019 byl kytaristou v živých vystoupeních Ayreon's Into the Electric Castle, což vedlo k vydání dvojitého živého vystoupení v roce 2020. Čeká jej také odložené turné s prog legendou Fishem, kde nahradí běžného kytaristu Johna Mitchella na nadcházejícím turné 'Weltschmerz' skotské progrockové legendy Fishe. V rozhovoru pro Maxazine 4. listopadu 2018 Fish oznámil, že turné 'Weltschmerz' bude jeho posledním turné.

Kristoffer Gildenlöw (Narozen 27. července 1978, Eskilstuna, Sweden) Bass, Cello, Backing Vocals Je švédský hudebník a skladatel, multi instrumentalista, který studoval a zvládl hru na klavír, bicí, kontrabas, kytaru, klasický zpěv a hudební design na Karlskoga Folkhögskola KM-Studios v Karlskoga, Švédsko. Gildenlöwovy dovednosti jako baskytaristy mu garantovaly spojení se značkou Mayones již více než deset let. Uměleckou kariéru v hudbě začal jako baskytarista ve švédské progresivní metalové kapele Pain of Salvation. Kristoffer nyní žije v Nizozemí se svoji manželkou Liselotte Hegt (členka kapely Cirrha Niva - Bass, Vocals, 1995-2003). Jako dítě studoval hru na klavír. Ve věku 13 let pak přešel na bicí a basovou kytaru. Pokračoval pak ve studiu elektrické basy, klasického zpěvu, kontrabasu a hudebního designu. V roce 1994 v jeho 16 letech Kristoffer Gildenlöw nahradil původního POS basistu a stal se členem kapely. Tato sestava složená z bratrů Kristoffera a Daniela, Johan Langell a Daniel Magdic nahrála demo s názvem "Hereafter", které skupina rozeslala do nahrávacích společností. Smlouvu podepsali s InsideOut Music v roce 1998. Kristoffer pak vy studiu u nahrávání alb Entropia (1997), One Hour by the Concrete Lake (1998), "The Perfect Element, Part I" (2000), "Remedy Lane" (2002) a "BE" (2004). Kromě studiových alb Kristoffer hrál i na koncertních albech "12:5" (2003) a "BE Live" (2004), podobně jako na singlu "Ashes" (2000). Nahrál i několik demonahrávek a neoficiálních záznamů POS, "Hereafter" demo (1996), "The Painful Chronicles" (časopisové kompilační album), "Live in Barcelona" (CD fanklubu). Kromě dem a alb hrál i na DVD s názvem "BE" (2004). V roce 2003 se přestěhoval do Holandska, kde dodnes žije. V důsledku toho pak následně v roce 2006 oputil POS. Následujících šest let zaměřil na nahrání svého prvního sólového alba, ale také zůstal aktivní na hudební scéně, když nahrával basové linky pro různé umělce. Kromě studiových nahrávek byl Kristoffer také vysoce vyhledáván pro své basové dovednosti jako hudebník pro živá vystoupení a koncertování. Ačkoli všechna živá vystoupení a turné jsou pozoruhodné, mezi tři nejuznávanější turné řadí s kapelou Lana Lane, (2005), Neal Morsem (2009) a Damianem Wilsonem (2011), Epysode (BE) a Bertem Heerinkem (NL). Existuje příliš mnoho hostování, aby byly uvedeny všechny. Jedním z dalších pozoruhodných vedlejších projektů byla krátkodobá, ale velmi populární kapela Dial. Dial založili koncem roku 2003 Liselotte Hegt, Rommert van der Meer a Kristoffer Gildenlöw. V létě 2006 skupina odjela do Rakouska nahrát své debutové album "Synchronized" společně s producentem Devonem Gravesem (z Deadsoul Tribe a Psychotic Waltz). Toto album vyšlo v květnu 2007 prostřednictvím Prog Rock Records (USA). Snad nejvíce oblíbená skladba od Dial je "Seven Degrees Below Zero", jejíž video se stalo jakýmsi kultovním statusem v roce 2010. Jako studiový hudebník od roku 1995 stihl dodnes vystupovat na více než třiceti studiových nahrávkách s mnoha předními umělci a Kristoffer Gildenlöw je stále aktivním studiovým hráčem. V roce 2012 konečně vydal své debutové sólové album "Rust" prostřednictvím Glassville Records, které získalo mnoho kladných recenzí a pozvedlo jeho sólovou kariéru jako písničkáře. Na nahrávání se podílela široká škála hudebních a hostujících hudebníků jako Ruud Jolie (Within Temptation), Fredrik Hermansson (ex-Pain Of Salvation), Ola Heden (ex-Flower Kings). Kristoffer Gildenlöw je také známý pro jeho humanitární úsilí, např. singl "Pass the Torch", který napsal, produkoval, namixoval pro Davida Sheldrick Wildlife Trust Fund, organizace v Keni, která zachraňuje a pečuje o osiřelá sloní mláďata. V říjnu 2015 Kristoffer podpořil multi-projekt s labelem Melodic Revolution Records. Mediální rozruch vyvolalo oznámení vydání jeho druhého sólového alba "The Rain", který je naplánováno na březen 2016. Na "The Rain" se představí Fredrik Hermansson (ex-Pain of Salvation), Lars Erik Asp (Gazpacho - bicí a perkuse), Paul Coenradie (Valentine - kytara), Anne Bakker (Blaze Bayley - housle a viola) a Maaike Peterse (Ayreon Theater Equation, Kingfisher Sky a Kovacs - cello). Gildenlöw také nedávno v rozhovoru pro magazín Headbangers uvedl: "Podobně jako na "RUST" jsem měl více témat o stárnutí a vyrovnáváním se s minulostí i budoucností, nové album ale nemá žádný k němu žádnou vazbu. Nové album je o bojích a životě člověka s demencí s Alzheimerovou chorobou. Každá píseň se bude zabývat různými vzpomínekami, emocemi a myšlenkami a to vytváří dobrou základní strukturu celého konceptu alba. Naštěstí nemám zkušenosti z první ruky od rodiny nebo přátel, kteří by trpěli demencí, ale četl jsem a viděl mnoho různých příběhů v průběhu let a nemám problém s empatií nebo uvedením sebe sama do situace jiných lidí. Jsem překvapen vcítěním se do ostatních lidí a tyto písně odrážejí, jak bycjh se asi cítil já sám, kdybych jednoho dne musel bojovat s demencí."

Hans Eijkenaar (Narozen 18. července 1963, Schiedam, Netherlands) Drums Hans je je holandský bubeník, hraje také na perkuse, klasické perkuse, vibrafon a klavír. Působí rovněž jako skladatel, aranžér a producent. Je také znám z působení v kapelách Four Of A Kind, Kayak, Mary Hehuat Trio, Moonrunners, The Toon Roos Quartet a Trio Karel Boehlee. Z krabic od pracích prostředků si poskládal bicí soupravu a začal do ní fanaticky mlátit. Ve škole se učil hrát na zobcovou flétnu, ale Hans se chtěl stát bubeníkem. Eijkenaar začal hrát na bicí, když mu bylo dvanáct let a docházel na lekce od klasického perkusionisty Toona Oomena, který jej přivedl k jazzu. Oomen je pro Eijkenaara velkým zdrojem inspirace. Mezi další inspirativní bubeníky patřili Tony Williams, Han Bennink, Lenny White a Omar Hakim. Během letní brigády v roce 1978 si pořezal ruku. Jeho šlachy a nervy byly vážně poškozené a vypadalo to, že už nikdy nebude moci hrát na bicí. Při operaci je mu transplantován nerv z nohy. Toon Oomen mu pak pomáhal znovu vyvinout paži. V roce 1981 mu rodiče dali desku Herbie Hancock a na teenagera to hluboce zapůsobilo. Tato hudba jej natolik uchvátila, že jazz hraje od osmnácti do dvaadvaceti let. S Heinem van der Geynem a Debbie Porys hrál tehdy 18-letý Eijkenaar v jazzovém triu. Hrají pět večerů v týdnu také v Belgii. Byl to rychlý kurz pro Eijkenaara o tom, jak hrát jazz. Mezitím také docházel na konzervatoř v Rotterdamu, kde po roce přestal docházet kvůli vytíženosti. Navíc kvůli jeho zkušenostem už mu konzervatoř neměla co nabídnout. Opustil ji a začal hrát ve fusion kapele Top Secret. Po několika letech koncertování s různými jazzovými kapelami následoval pop a rock prostřednictvím studiové práce. Doprovázel různé umělce jako Candy Dulfer, Robby Valentine, Trijntje Oosterhuis, Rob de Nijs, Hans de Booij, René Froger, Herman Brood, Thijs van Leer, Toots Thielemans a Anouk. Eijkenaar byl šest týdnů ve studiu, aby nahrál desku s další kapelou Bad Circuits. Během natáčení volal producentovi Gerardu Stellaardovi, jestli se ještě může zúčastnit konkurzu na rockovou operu Ik, Jan Cremer. Mohl se dostavit na poslední chvíli a byl přijat. Rocková opera byla pro Eijkenaara nejlepším zážitkem z učení. Stellaard jej také žádal o různé nahrávky. První spolupráce vyústila v album "Vrije Val" od Roba de Nijse, které vyšlo v roce 1986. Po Robu de Nijsovi bubnoval Eijkenaar na stejnojmenném albu Pieta Veermana. Tuto desku také produkoval Gerard Stellaard. Singl "Sailin' Home" vychází z alba v roce 1987. Dostal se na pozici číslo #1 a stal se nejprodávanějším singlem roku. Zahrál si na albu "Young Souls" od Angela & The Rude a pokračoval s nimi na turné do poloviny roku 1991. Poté byl do roku 1992 na cestách s Robbym Valentinem. Po vydání alba Candy Dulfer "Sax A Go Go" se s ní v roce 1993 vydal na světové turné. Asi o rok později absolvoval bubeník světové turné s jejím otcem Hansem Dulferem. V roce 1996 vyšlo album Valensia "Valensia 2", na kterém Eijkenaar bubnoval. Valensia odjela v říjnu do Japonska propagovat album. V Japonsku se vydané album jmenovalo "Kosmos". V roce 1997 Eijkenaar spolupracoval na úspěšném albu Anouk "Together Alone". Do roku 2000 vyrážel na turné po Nizozemsku s René Frogerem. V magazínech o bicích nástrojích skončil toho roku na pozici #1 jako nejlepší všestranný bubeník v Beneluxu. V následujících třech letech byl opakovaně předplatiteli vybrán jako nejlepší. Anouk vstupuje do festivalové sezóny 2001 s novou kapelou, na programu je Pinkpop a vyžádala si Eijkenaara jako bubeníka. Marieke van Grimbergen debutovala v roce 2002 pod svým uměleckým jménem Meg albem "My Kitchen". Zpěvačka je Eijkenaarovou partnerkou a on bubnoval na jejích deskách. S Meg zakládá Go Indepent Records, aby propagoval její desku a singly. S René Frogerem objíždí holandská divadla. Eijkenaar se také objevil ve studiu, aby nahrál album "Graduated Fool" od Anouk. V roce 2003 produkukoval mini CD "Bite" ženské rockové skupiny Seven Of Nine. Poté vyjel na turné s Anouk, aby propagoval její album "Graduated Fool". V témže roce absolvoval také klubové turné s Trijntje Oosterhuis. Na jaře 2004 pořádal Hans bicí clinic na Musicians' Day v Amsterdamu, vyrazil na turné s jazzovým pianistou Michielem Borstlapem na propagaci jeho alba "Band In Concert". Umělec Wouter Stips přidpojil v roce 2005 ke své knize "About So Much Love Ik Van Jou" CD, na kterém jeho texty zhudebnili Meg a Hans Eijkenaarovi. Písně hrála naživo stálá doprovodná kapela Anouk a zpívali je známí vokalisté. Hanse Eijkenaara můžete slyšet na debutovém albu "Does It Really" (2006) Flaming June a albu "Ego" od Schlatmana, kapely kolem zpěváka Hanse Schlatmana. V roce 2007 Hans Eijkenaar hrál na debutovém albu "1:AM" fríské kapely Mink kolem zpěvačky Minke Adema a Unwind van VanVelzen. Spolu s Michelem van Schie byl požádán, aby odehrál několik koncertů se zpěvákem a skladatelem Rogerem Hodgsonem ze Supertramp. S Hodgsonem a kapelou vystupovali hudebníci s repertoárem Supertramp mimo jiné na festivalech v Lisabonu a Barceloně. Rozdíl v názorech na album "Who's Your Momma" od Anouk, nahrané v Americe s místními hudebníky, způsobil v říjnu roztržku mezi zpěvačkou a její běžnou doprovodnou kapelou. V roce 2008 nizozemský zábavní zpěvák Arno Kolenbrander natočil své comebackové album "Back Van Weggeest", na kterém Eijkenaar přispíval. Bubeník byl součástí doprovodné kapely na Van Velzenově albu "Take Me In" (2009). Na konci roku 2010 se Hans Eijkenaar stal součástí Kayak, když nahradil zemřelého Pima Koopmana. V roce 2011 byl stále součástí nizozemské kapely Kayak, poté znovu odešel, ale v prosinci 2018 se vrátil poté, co je jejich tehdejší bubeník opustil. Stále se plánovaly koncerty na propagaci alba "Seventeen". Jako producent a bubeník se podílel na nahrávkách "Nightplane" (2011), debutového alba zpěváka a filozofa Ad Verbruggeho. Eijkenaar je spoluzodpovědný za produkci debutového alba anglicko/nizozemského pop/soulového zpěváka Edwina Pennocka z roku 2012. Nahál bicí party pěti písní na debutovém albu kapely Rolling Stone "Someday". Hans je dobře známý bubeník v Beneluxu i mimo něj a jako bubeník nahrál více než 400 alb pro mnoho a mnoho umělců. Koncertoval po celém světě s Candy a Hansem Dulferovými a od roku 2012 je stálým bubeníkem The Voice of Holland. Absolvoval také turné s mezinárodními umělci, Rogerem Hodgsonem, Gino Vannellim, Jimmym Haslipem a dalšími. Hans se vždy zabýval produkcí, ať už živě nebo ve studiích, a díky tomu se stal protějškem Marieke v jejich vlastní společnosti Go Independent Records, což původně byla nahrávací společnost, nyní se jedná o společnost zabývající se mobilními aplikacemi pouze pro IOS.

Pim Koopman (celým jménem Wilhelmus Frederikus "Pim" Koopman) (Narozen 11. března 1953, Hilversum, North Holland, Netherlands) zemřel 23. listopadu 2009) Drums, Vocals Pim Koopman byl holandský hudebník nejznámější jako bubeník a perkusionista rockové skupiny Kayak. Působil také v kapelách Autopilot, Concrete, Diesel, High Tide Formation, Kayak a The President. Pim Koopman se narodil v Hilversumu. Hudbě se učil doma, jeho otec Wim byl tympanistou/perkusionistou v Rozhlasovém komorním orchestru. Jako student hudby se Wim Koopman seznámil s dcerou svého učitele bicích nástrojů Jopie, která skvěle hrála na klavír. Wim a Jopie se vzali a měli spolu tři děti - Pim a dvojčata Georgette a Riny. Později už jako student se Pim také setkal se svým otcem v jiné funkci, a to jako učitel bicích nástrojů na konzervatoři. Ze čtyř Pimových prarodičů byli tři hudebníci. Pim vyrůstal ve čtvrti, kde žilo mnoho hlasatelů, nedaleko budovy NOB (Dutch Broadcasting Company). Chodil na gymnázium, nic nedělal, přešel na střední školu a nic nedělal. Pobídka od rodičů jej nakonec dala do pohybu - pokud projde touto třídou, bude mu dovoleno jít na konzervatoř. Pim, který neměl chuť do školy a domácích úkolů, ale měl rád hudbu, ten rok najednou úspěšně uzavřel. A šel na konzervatoř. Tam si vzal dva hlavní předměty klavír a perkuse. Když mu bylo pouhých dvacet, přišla katastrofa, když jeho matka Jopie zcela nečekaně zemřela ve věku 44 let na plicní embolii. Na konzervatoři, kde studovali i Ton Scherpenzeel a Max Werner, neprojevovalo vedení školy příliš nadšení pro vedlejší aktivity skupiny muzikantů, když se Kayak zformovali. Pim opustil výuku šest měsíců před závěrečnou zkouškou. V roce 1976 se Pim otočil zády ke skupině, protože už nemohl snášet žerty manažera Fritse Hirschlanda a kvůli zdravotním problémům. Producent Kayak Gerrit Jan Leenders usnadnil Pimův odchod z Kayjak tím, že jej přivedl jako producenta do EMI. V roce 1978 Koopman založil spolu s Robem Vunderinkem rockovou skupinu Diesel. Píseň "Sausoli Summernight" se stala v Americe hitem. Koopman opustil Diesel v roce 1980. Koopman hrál také v kapele The President v letech 1983 až 1985. Poté se stal hudebním producentem a byl úspěšný s takovými herci jako Maywood, José Hoebee, Valensia, Petra Berger a Robby Valentine. Do Kayak se vrátil při reunionu v roce 1999 a až do své smrti v roce 2009 znovu hrál na bubny v Kayak. Přibližně v té době se Pim stal otcem syna Jaspera. Jako hudebník, autor, producent a aranžér se Koopman podílel také na dvou dalších kapelách Diesel a The President. V Diesel spolupracoval (mimo jiné) s Robem Vunderinkem, který se později přidal ke Koopmanovi v Kayak. V The Prezident spolupräcoval s Okkie Huysdens. Byl skladatelem šesti příspěvků do soutěže Eurovision Song Contest - "Jouw Lach" v podání Dicka Rienstra (1977), "Later" od Brigitte (1984), "Champagne" a "Déja Vu" od Willeke Albertiho (1994) a "De wereld is van jou" od Giny de Wit a "Met of zonder jou" od Clau-Dya's v roce 1996. Složil také hudbu k filmům Dokter Vlimmen (1978) a Short American (1979). Částečně v důsledku soukromých peripetií, které v něm vyvolávaly žízeň, se Pimův život ohromující podobal horské dráze. Žil tu a tam, v jednu chvíli dokonce v Severním Irsku. Produkci a muzicírování později doplnil o novou činnost - stal se hlasovým hercem. Kromě své práce hudebníka Koopman často propůjčoval svůj hlas holandským verzím kreslených filmů a filmům. Je možné jej slyšet například v Barnyard, Happy Feet, Lilo & Stitch a The Three Musketeers. V novém století nastal v soukromé sféře období relativního klidu poté, co Pim, nyní totální abstinent, přivítal zpět do svého života svou kamarádku z dětství Marrigje van Teeseling. Pim vzkvétal a pokračoval v hudbě se znovuzavedenými Kayak, produkoval umělce a nahrával texty jako hlasový herec. Pim Koopman zemřel v pondělí 23. listopadu 2009 ve věku 56 let na infarkt.

(Narozen 8. června 1946, Amsterdam, Netherlands) Guitars, Backing Vocals Johan Slager je holandský hudebník nejznámější jako původní kytarista rockové skupiny Kayak, kterou v roce 1972 spolu s Tonem Scherpenzeelem, Pimem Koopmanem a Maxem Wernerem založil. Předtím hrál se Scherpenzeelem a Koopmanem v kapele High Tide Formation od roku 1970 do roku 1972. Slager hrál na devíti albech Kayak, dokud se skupina nerozpadla v roce 1982. Krátce se vrátil v 90. letech a zúčastnil se několika reunion koncertů. Když se Kayak v roce 1999 znovu obnovili, Johana nahradil Rob Winter. Během a po jeho působení u Kayak Slager hrál s mnoha dalšími holandskými umělci. Hrál na albech Circus Custers, Bolland & Bolland a Ekseption, založil také vlastní kapelu s názvem Plus Doreen. Jeho kytarové zvuky lze také slyšet na albech jeho bývalých kamarádů z Kayak Maxe Wernera a Edwarda Reekerse. Johan působil také v kapelách Amsterdam a Europe (holandské). V posledních letech se připojil ke zpěvákovi Michelu van Dijkovi (Alquin). Spolu se spřátelenými muzikanty hrají v holandských hospodách, kde uvádějí převážně cover verze kapel jako Rolling Stones, Bob Dylan, The Band atd.

Irene Linders (Narozen 7. srpna 1955, Netherlands) Backing Vocals, Lyrics Irene Linders je nizozemská rocková zpěvačka, která byla doprovodnou zpěvačkou v nizozemské progresivní rockové kapele Kayak. Je vdaná za Tona Scheroenzeela, hráče na klávesové nástroje skupiny Kayak. Zpívala také na sólovém albu Tona Scherpenzeela "Le Carnaval des Animaux" (1978). Kromě zpěvu se věnovala také psaní textů nebo pracovala jako popová žurnalistka. První text Irene pro Kayak byl text k písní "Ruthless Queen".

Katherine Lapthorn (Narozen 1951, Netherlands) Backing Vocals Katherine Lapthorn byla doprovodná zpěvačka nizozemské symfonické rockové kapely Kayak v letech 1978 až 1982. Spolu s Irene Linders založila "De Kayettes". Je vdaná za Petera Scherpenzeela (Tonův bratr a baskytarista Kayak). Napsala text a hudbu k písni "Astral Aliens" na albu Kayak z roku 1980 "Periscope Life", stejně jako některé texty písní na albech ve stejné časové ose jako Scherpenzeel. Lapthorn lze slyšet na albech "Phantom Of The Night" (1978), "Periscope Life" (1980), "Merlin" (1981) a "Starlight Dancer/Phantom Of The Night" (kompilace, 1988).

Max Werner (narozen 29. prosince 1953, Hilversum, North Holland, Netherlands) Vocals Max Werner je holandský hudebník. Byl hlavním zpěvákem, bubeníkem a perkusionistou rockové skupiny Kayak. V roce 1972 Werner spoluzaložil kapelu spolu s klávesistou Tonem Scherpenzeelem, kytaristou Johanem Slagerem a bubeníkem Pimem Koopmanem. Zpíval sólové vokály a hrál mellotron na prvních pěti albech Kayak. Později přešel na bicí, dokud se kapela v roce 1982 nerozpadla. V roce 1999 se vrátil jako zpěvák pro album Kayak "Close To The Fire". Po krátkém turné v roce 2000 musel kvůli zdravotním problémům znovu odejít. Werner také nahrál čtyři sólová alba. V květnu 1981 zaznamenal hitový singl "Rain In May", který se v Nizozemsku umístil na #6 místě. V červnu téhož roku se dostal až na #74 místo v americkém žebříčku Billboard Hot 100. V září 1981 se píseň umístila na #2 místě v Německu. V dubnu 2005 předvedl Werner píseň v německém TV pořadu Die Hit-Giganten - die 30 größten Hits und Interpreten der coolen Achtziger.

Cees van Leeuwen (celým jménem Cornelis Hubertus Johannes (Cees) van Leeuwen) (Narozen 29. dubna 1951, Netherlands) Bass Cees) van Leeuwen je nizozemský hudebník, byl zakládajícím členem a bývalým basistou holandské progresivní rockové skupiny Kayak a objevil se na jejich prvních 2 albech. Před Ceesem měl Kayak francouzského basistu jménem Jean-Michel Marion. Ale Van Leeuwen byl však první, kdo hrál na baskytaru na desce Kayak. Po odchodu z Kayak Cees pokračoval v dokončení studia. Poté se stal známým právníkem, který se specializoval na právní záležitosti v zábavním průmyslu a na na pracovní právo. V červenci 2002 se stal nizozemským státním tajemníkem pro vzdělávání, kulturu a vědu pod vedením premiéra Balkenendeho (22. července 2002 až 23. května 2003). Když se v květnu 2003 zhroutila vláda Balkenendeho, Van Leeuwen nahrál CD singl jako nějaké rozloučení. Charitativní singl se jmenoval "Balkenende Blues". Van Leeuwen to napsal a nahrál s pomocí Tona Scherpenzeela. Je to rovněž bývalý člen parlamentu za Pim Fortuyn List (LPF), když byl zvolen jako člen Sněmovny reprezentantů ve volbách v roce 2002. Po reunionu Kayak v roce 2000 Van Leeuwen poměrně často navštěvoval koncerty Kayak. Dne 3. dubna 2003 navštívil vystoupení "Merlin" v Leidenu. Během přídavků se Van Leeuwen připojil ke kapele na pódiu a hrál na baskytaru ve "Wintertime". O pár týdnů později se totéž opakovalo ve slavném divadle Carré v Amsterdamu. V současné době má Van Leeuwen svou vlastní Executive Search Company. Společnost La Search, jejímž je spoluzakladatelem, sídlí v Amsterdamu.

Collin Leijenaar (Narozen 26. ledna 1974, ***) Vocals Collin Leijenaar je holandský bubeník a producent mezinárodně uznávané progresivní rockové kapely Dilemma a také zakládající člen progresivní rock/metalové superskupiny Affector. V letech 2005 až 2012 byl bubeníkem, kapelníkem, tour managerem a rezervačním agentem evropské živé kapely amerického progresivního rockového umělce Neala Morse. Jeho hlavní společností je Novae Popschool, moderní hudební škola, která působí od roku 1999 v nizozemském Ede a vede ji spolu se svoji ženou Jessicou Koomen. Poté, co začala s pouhými 35 studenty, se škola během několika let rozrostla na školu s přibližně 500 studenty a týmem 35 učitelů, zaměstnanců a dobrovolníků a má několik poboček po městech v Nizozemsku. Nemálo jeho studentů je nyní v oceněných kapelách nebo studovali na hudebních konzervatořích. V lednu 2006 to přerostlo v Novae Pop School Ede, hudební školu, zaměřenou především na pop music ve všech jejích formách a stylech. Vlastní také své vlastní studio a dělá spoustu nahrávek pro různé kapely a umělce po celém světě. Patří k nim také B-Band a Kayak. The B-Band (1995-1998) byla rocková kapela tvořená skupinou studentů hudby. Toto byla první zkušenost s kapelou Leijenaara, který s touto skupinou vydal 5 CD a koncertoval po celé Evropě. Mnohokrát hráli v Polsku, Česku a Německu. Dilemma (1996-2015) je progresivní rocková kapela z Nizozemska. Jejich debutové CD "Imbroccata" vyšlo prostřednictvím SI Music/Roadrunner. Po odchodu bubeníka Franka Van Essena, který šel hrát s Ionou (skupina), byl Collin Leijenaar požádán, aby hrál na bicí. Po téměř 10 letech pauzy v roce 2015 Dilemma byli zpět ve studiu, kde nahráli své nové album. V letech 2005 až 2012 Collin působil jako bubeník, kapelník a manažer turné v koncertní kapele progresivního rockového umělce Neala Morse (USA), známého z jeho kapel Spock's Beard a Transatlantic. V kapele Neala Morse Collin "nahrazuje" Mikea Portnoye (ex-Dream Theater), který hraje na studiových albech. Z turné "Question Mark" vyšlo živé 2CD "Neal Morse - Live" celosvětově prostřednictvím Radiant Records, Metal Blade a Inside Out Records. Limitovaná edice živého DVD: "Neal Morse – Question Mark and Beyond" byla vydána začátkem roku 2007. V květnu 2007 podnikli evropské turné na podporu Nealova alba "Sola Scriptura". Na kytaru měli úžasného Paula Bielatowicze z kapely Carl Palmer. Z tohoto turné byl 24. června 2008 vydán 2DVD set "Sola Scriptura & Beyond" prostřednictvím Radiant Records, Sony Music, Metal Blade a Inside Out Records. Další CD Neala Morse "Lifeline" vyšlo 20. října 2008. Collin Leijenaar je na tomto CD spolu s hudebníky jako Paul Bielatowicz, Paul Gilbert, Mike Portnoy, Randy George a dalšími. Z tohoto turné (také v roce 2008) bylo vydáno živé 3CD s názvem "So Many Roads". Po Nealově albu "Testimony 2" podnikli rovněž velké evropské turné. Affector je progresivní rock/metalová skupina založená německým kytaristou Danielem Friesem a Collinem Leijenaarem. Jsou vázání u Inside Out Music/Century Media a jejich debutové album "Harmagedon" vyšlo v roce 2012. Se svoji perkusní skupinou Rhythm Of The Soul hrál Collin na velkém festivalu na stadionu Gelredome v Arnhemu v Nizozemsku před publikem čítajícím více než 35 000 lidí. Vystoupení bylo vysíláno živě na národní televizi, s několika opakováními. Tato skupina bicích nástrojů vydala singl (Tribal Worship), který je k dispozici po celém světě prostřednictvím online hudebních obchodů jako iTunes, Rhapsody a Napster. Spolupracoval také s popovou skupinou Kaja, tvořenou kolem vokálního dua Karlijn Surminski a Janine Schell. Kaja podepsala smlouvu se Sony Music a měla dva singly, které byly uvedeny v Top 100 v Nizozemsku. Collin hrál s kapelou tři roky. Měli spoustu koncertů na festivalech v Nizozemsku a dělali spoustu rozhlasových a TV pořadů a vystoupení. V letech 2007/2008 byl Collin producentem debutového alba Green November "Broken Strings and Poetry". Collin byl se svými progresivními rockovými kořeny možná tím nejlepším, kdo produkoval toto nu-prog album. Album mělo skvělé recenze v předních hudebních časopisech v Nizozemsku (Backline Popmagazine, Fret Popmagazine, Music Maker a IO Pages).

Monique van der Ster (Narozen ***) Vocals Monique je holandská zpěvačka, učitelka hudby a komička z Dordrechtu. Má pěvecký sbor a dává i soukromé hodiny zpěvu. Zpívala v reklamách a stále to dělá, spolupracovala s umělci jako Rene Froger a dalšími. Hlas Monique van der Ster slyšíte v rádiu každý den. Už léta zpívá mnoho znělek a reklam pro rozhlas a televizi. Jako jedna z Frogettes, sboru, který vokálně asistuje Rene Froger, vystupovala mimo jiné v Ahoy, v De Amsterdam Arena a De Kuip. Byla také součástí skupiny Jody's Singers, se kterou dělala doprovodné vokály mnoha velkým holandským umělcům. Jak při živých koncertech, tak na CD je její hlas slyšet v doprovodném sboru (Lee Towers, Gordon, Rob de Nijs, Boudewijn de Groot eva). Podílela se na dvou produkcích rockové skupiny Kayak, včetně hlavní role v "Nostradamus" a vypůjčila si svůj hlas pro různé kreslené postavičky. Kabaret začala dělat asi před patnácti lety. Nejprve v kabaretní restauraci v Rotterdamu, kde jsem vystupovala dvanáct let. Byla to pěkná stálá práce na dlouhou dobu vedle toho všeho zpívání na volné noze. Ale ta restaurace zkrachovala. Všechny situace, velmi nešťastné. Pak mě napadlo: co s tím můžu ještě dělat? Brzy jsme si s kolegynínašli agenturu. Kabaretní duo K&M (Monique van der Ster a Karen Levin)bylo docela úspěšné. K&M úspěšně vystupovali v holandských divadlech se 2 divadelními představeními "Alvast Dank" a "Grote muil, Dikke Lip". Budu v tom pokračovat, ale hlavní zaměření je pro mě zpěv. Byl to rozkol. "Brala jsem se vážně jako zpěvák? Nebo jako vtipálek?"

(Narozen 22. listopadu 1967, Geleen, Netherlands) Guitars Joost je holandský hudebník a hráč na kytaru, je bratrem bubeníka Bart Vergoossena. Působil v kapelách Höhner, Ilse DeLange Band, Kayak, Symfo Classics a Toontje Lager. Joost Vergoossen se narodil v Geleenu v Holandsku. Důležitými vliv v jeho hudebním vývoji jako kytaristy měli Ritchie Blackmore, Gary Moore a Pat Metheny. Na kytaru se naučil hrát na střední škole, po které brzy následovala řada kapel. V 19 letech šel studovat na konzervatoř v Maastrichtu, kterou absolvoval s vyznamenáním. Spolu se svým bratrem Bartem, který je sám bubeníkem, založil kapelu Go to the Max. V letech 2000 a 2001 hrál v kapele Ilse de Lange. Pak přišlo jeho první sólové album. Joost je součástí Kayak od roku 2003. Poté spolupracoval s Bertem Heerinkem (také Kayak), Het Goede Doel, Opus One a Janse Bagge Band. Hrál také s Youp van't Hek, kde byl Ton Scherpenzeel (také Kayak) pravidelným hudebníkem. Po přestávce s Kayak v roce 2014 založil Joost Symfo Classics spolu se zpěvákem Kayak Edwardem Reekersem a zpěvačkou Kayak Cindy Oudshoorn. Společně s Janem van Olfenem (baskytara), Wernerem van Goolem (klávesy) a Sjoerdem Ruttenem (bicí) úspěšně koncertovali s repertoárem třetích osob z žánru symfonického rocku. Od roku 2018 do poloviny dubna 2021 byl Joost pravidelným kytaristou úspěšné kolínské kapely Höhner. Partnerství bylo ukončeno kvůli jeho radikálnímu postoji k pandemii Covid-19 a jeho veřejně vyjádřené podpoře pravicové FvD.

Jan van Olffen (Narozen ***, Amstelveen, Noord-Holland, Netherlands) Bass Jan van Olffen je holandský hudebník a hráč na basovou kytaru. Je znám z působení v kapelách Douwe Heeringa & Kompagnie, Kayak, Symfo Classics a Rotznasen. Jan van Olffen studoval na Groningerově konzervatoři v severní části Nizozemska, kterou ukončil v roce 1992. Také docházel na lekce u Thea de Younga a Bunny Brunela (Los Angeles). Jan také studoval klasickou basu u Roba Dirksena, basisty Royal Concertgebouw Orchestra. Po promoci v roce 1992 Jan spolupracoval se známými nizozemskými umělci jako jsou Jenny Arean, Robert Long, Maarten van Roosendaal, Liesbeth List, Marco Bakker, Harry (Cuby) Muskee, René Froger, Thomas Berge, z těch nejdůležitějších. a mezinárodními umělci jako Jan Akkerman (Focus), Sister Sledge, Julius Green (Platters). Jan byl členem kapely Grega Howarda, s nímž vyjel na turné po USA s po východním i západním pobřeží, koncertoval po Indonésii. Jan je 10 již baskytaristou známé symfonic rockové skupiny Kayak. V současnosti je baskytaristou úspěšného holandského projektu Symfo Classics. Jan je hlavním baskytaristou nizozemského úspěšného muzikálu Soldaat van Oranje a také pracoval v orchestrech pro následující řádku show - Saturday Night Fever, Drie Musketiers, Jesus Christ Superstar, Rembrandt, the Lion King, Dirty Dancing the Wiz, Evita, Tarzan, Joseph en The amazing Technicolor Dreamcoat, Wicked, Sister Act, We Will Rock You!, Mama Mia, Cats (Duitsland/Oostenrijk) a The Bodyguard. Jako učitel 9 let vyučoval hru na elektrickou baskytaru, hudební teorii, koučoval kapely na Arcus/Vista College v Heerlenu v Nizozemsku, učil na konzervatoři v Groningenu, byl hostujícím učitelem na Workshopu mladých autorů na University of Virginia (USA).

Rob Vunderink (Narozen 7. ledna 1950, Nijmegen, Gelderland, Netherlands) Guitars, Vocals Rob je holandský hudebník, hráč na kytaru a zpěvák, který je znám z působení v kapele Kayak. Rob hraje s různým úspěchem v dalších kapelách jako The Counts, Island, Cobra, Centaur, Concrete, The Hammer, Diesel a Vitesse. Studuje ruštinu a dvakrát vyjel do Ruska pracovat jako novinář. Po návratu do Nizozemska bude pracovat v De Gelderlander. Později hrál s Kayak. Vunderink žije v Německu. Rob v 16 letech propadl hře na kytaru. Myslel si, že už je to pozdě, dokud spolužák nekoupil tátovu kytaru a nepřidal se ke školní kapele. Koupil si kytaru a založil další školní kapelu a tak už na střední škole hrál v cover kapele. V roce 1967 byl vyloučen z gymnázia, protože vedení školy se nedokáže vyrovnat s jeho poněkud rebelským přístupem. Od roku 1968 je Vunderink součástí beatové skupiny The Counts z Nijmegenu. O rok později byl požádán britským zpěvákem Winstonem Gawkem, aby se připojil jako kytarista k vytvoření nové skupiny. Tato skupina se zpočátku nazývala Jasper Mule. V roce 1970 vydává Jasper Mule singl "Move On Over" na naléhání manažera Johna van Settena pod labeleem Island, ale nepřineslo to úspěch. Jasper Mule se přestěhovali z Nijmegenu do Haagu, protože si členové si mysleli, že vše podstatné se děje tam. Název kapely si změnili na Cobra. S písní "The War Will Soon Be Over" vystoupila kapela v TV pořadu Top Pop. V roce 1973 dospěl Vunderink k jejímu konci. Založil kapelu Centaur, ale tato skupina neudělala žádné nahrávky. V roce 1974 založil s Markem Boonem (ex-Smyle) rockovou skupinu The Hammer. Skupina vydala dva singly "Hitchcock's Lullaby" (1974) a "'Cos I'm In Love" (1975). Robovi se v té době zdálo příliš jednostranné dělat pouze hudbu, a tak Vunderink odešel v roce 1977 studovat ruštinu do Leidenu. V roce 1978 založil s Pimem Koopmanem (ex-Kayak) skupinu Diesel. Debutovým albem skupiny se stalo "Watts In A Tank" v roce 1979. První singl "Goin' Back To China" se stal hitem i v Japonsku. Dařilo se i singlům "Down In The Silvermine" a "Sausalito Summernight". Velkým překvapením pro kapelu bylo, že posledně jmenovaná píseň se stala v roce 1981 ve Spojených státech hitem na #25 pozici v Billboard Hot 100. V Kanadě je "Sausalito Summernight" dokonce na prvním místě. Na konci roku 1981 Diesel po dobu sedmi týdnů cestovali po USA a Kanadě. Začátkem 80. let hrál Rob Vunderink na dvou deskách Maywood (holandské pěvecké duo), stejnojmenném albu z roku 1980 a "A Different World" z roku 1981. Jsou to jediné desky, na kterých jej lze slyšet jako hostujícího hudebníka. V roce 1982 vychází album "Unleaded" od Diesel, ale reakce jsou zklamáním kvůli slabému písňovému materiálu a špatné produkci. Těsně předtím, než je Diesel rozpuštěn, odjíždí v roce 1984 Vunderink do Ruska, protože chce něco udělat se studiem. Začal pracovat jako překladatel a píše příběhy pro De Telegraaf. Zpátky v Nizozemsku hraje s rockovou skupinou Vitesse. Protože si ale moc nerozuměl s leaderem Hermanem van Boeyenem, po něco málo po roce u nich skončil. V roce 1988 opět s Diesel začínají znovu a singl "Samantha" se v létě stal menším hitem. V roce 1989 vyšel druhý singl "Colorado", ale protože propadl, kapela byla znovu rozpuštěna. Na konci roku 1989 cestoval do Ruska podruhé. Nyní jako novinář na plný úvazek. Psal pro různé noviny, jako je Het Parool, později pro regionální noviny, včetně De Gelderlander. Když se v roce 1994 vrátil do Nizozemska, začal pracovat v De Gelderlander, kde doposud pracuje. V letech 1995-1999 hrával v Clearwater Revival Band. V roce 2000 se Diesel znovu oživili. Kapela dělá CD pro obchod s alkoholem. Zpočátku ne na marketing, ale jako reklamní dárek pro tohoto výrobce vodky. Willem 'Joost den Draaijer' van Kooten se masteroval na kotouč a chtěli jej vydat, ale pouze pod jménem Diesel. V roce 2000 vyšlo CD s názvem "Diesel On The Rocks" s novým přebalem s dříve vydaným materiálem a třemi novými skladbami. Kytarista Rob Winter hrál v kapele Marca Borsata, ale také v Kayak. Když cestoval na Curaçao s Borsatem na několik představení, Vunderink se stal jeho náhradou v Kayak. Když se Rob Winter vrátí, Vunderink zůstal členem kapely po boku Wintera. Kayak vydal v únoru 2003 album "Merlin - Bard Of The Unseen", pokračování suity "Merlin" z roku 1980. Kapela znovu nahrala písňový materiál a rozšířila počet písní do rockové opery. Zároveň s vydáním kapela zahájila divadelní turné. V srpnu 2003 skupina uvedla operu v dunách u Ter Heijde v jižním Holandsku během Tromp Festivalu. Kayak vystupovali s North Sea Philharmonic Orchestra. Vunderink se ujal vedení sól v řadě nových písní "Merlin". S Markem Boonem, Frankem Papendrechtem a Pimem Koopmanem v roce 2005 vystoupil Vunderink s původním složení Diesel v Nijmegenu. Skupina hrála na benefici pro oběti zemětřesení v Asii. S Kayak pak realizoval další rockovou operu "Nostradamus - The Fate Of Man". Premiéra byla 29. dubna 2005 v Theater de Flint v Amersfoortu. V současné době žije v Kranenburg, Nordrhein-Westfalen, Germany.

(Narozen 24. května 1957, Hengelo, Netherlands) Vocals Edward Reekers je holandský zpěvák a hlasový herec. Nejpozoruhodnější je jeho práce jako zpěvák nizozemské progresivní rockové kapely Kayak. Edwards je znám rovněž z půspbení v kapelách Allen, Friends, Kayak, Motel Westcoast, Swan, Symfo Classics, Tacit, The Best Of Britain a Tsjechov Ensemble. Už na střední škole v Rotterdamu hrával vlastní písně a coververze v různých kapelách. Nejen zpíval, ale také hrál na klávesy, kytaru a bicí. V Delftu navštěvoval kurzy pro učitele holandštiny a angličtiny, ale po dvou letech to vzdal. Pak odešel studovat angličtinu. V roce 1978 Edwardův přítel upozornil na inzerát v hudebním časopise, že symfonická rocková skupina Kayak hledá zpěváka. Reekers byl léta velkým fanouškem kapely, ale nepociťoval, že by na něj Kayak čekal. Protože jeho přítel neustále naléhal, Reekers nakonec poslal kazetu. V březnu byl pozván na konkurz a byl přijat. Nahradil Maxe Wernera, který se stal bubeníkem kapely. S Reekersem jako novým zpěvákem, Kayak okamžitě zaznamenali svůj největší evropský hitový singl "Ruthless Queen". Doprovodné album z roku 1979 "Phantom Of The Night" to dosáhlo v Nizozemsku na zlaté ocenění. Reekers byl s Kayak od roku 1978 až do jejich rozdělení v roce 1982. Zpíval na třech studiových albech a na živém albu "Eyewitness". Při živých koncertech hrál příležitostně na klávesy a elektrickou kytaru. Nebyl zapojen do reunionu kapely v roce 1999, ale hostoval na některých koncertech v roce 2003. V roce 2003, kdy měl Heerink jiné závazky, dokonce nahradil Berta Heerinka (tehdejšího zpěváka Kajaku) na celý koncert. V polovině 80. let začal svoji novou kariéru. Edward Reekers vydal 3 sólová alba "The Last Forest" (1981), "Stages" (1993) a "Child Of The Water" (2008). Na "The Last Forest" Reekersovi pomáhali bývalí členové Kajak Max Werner a Johan Slager. Podobně jako Kayak i Reekers tvořil symfonický rock. V Brazílii měl obrovský hit s písní "The Words To Say I Love You" v roce 1983, vydaný v původním soundtracku k seriálu "Pao pao beijo beijo". Vydal také mnoho sólových singlů v angličtině, němčině a holandštině. Prostřednictvím zpěvačky Jody Pijper začal pracovat jako doprovodný zpěvák. Reekers zpíval ve sborech na různých deskách a dělal turné a individuální vystoupení s různými umělci. Byl v Ahoy s Anitou Meyer a Lee Towers a cestoval s Nadieh do Japonska, aby propagoval její desku "Company Of Fools". Zpíval hlavní vokály spolu s mnoha dalšími zpěváky na některých albech Ayreon, projektu holandského hudebníka Arjena Anthonyho Lucassena. V 90. letech stabilně působil jako doprovodný zpěvák. Svůj hlas propůjčuje také reklamám, rozhlasovým znělkám a kresleným filmům. Reekers tak můžete slyšet na dvou albech Connyho Vandenbose a spolupracoval na albu "Something Van Een Wonder" od Roba de Nijse. V roce 1997 natočil producent Hans Vermeulen CD s mezinárodními hity v nizozemském překladu, na kterém spolupracoval i Reekers. V roce 1993 Edward představil svůj druhý sólový projekt Stages. Nyní také dabuje několik filmů a TV seriálů, včetně několika filmů Disney produkce. Zpíval například vokály pro De Leeuwenkoning II. Později režíroval i dabing. V poslední době Reekers pracuje jako herec a filmový režisér na částečný úvazek, specializující se na nizozemský dabing slavných filmů včetně filmů o Harrym Potterovi a některých kreslených filmů od Disneyho. Režíruje také německé verze filmů New Kids, seriály Avatar, The Troop, De Legende van Ga’hoole, mimo jiné s Mikem Boddém a Thomasem van Luynem, a v roce 2012 Chimpanzee s Carice van Houten. Pim Koopman a Ton Scherpenzeel vdechli nový život Kayak v roce 2000, ale ještě chvíli trvalo, než se ke kapele znovu připojil Edward Reekers. V roce 2005 se Reekers znovu připojili ke Kayak jako jeden ze zpěváků na jejich projektu "Nostradamus". Premiéra byla 29. dubna 2005 v Theater de Flint v Amersfoortu. Edward Reekers hraje roli Yvese de Lessines. Edward Reekers jede na turné s Kayak v roce 2005 s rockovou operou Nostradamus. Když Bert Heerink opustil kapelu po turné Nostradamus, Reekers byl znovu mužský sólový zpěvák skupiny. V této době byla v kapele také zpěvačka Cindy Oudshoorn. Reekers působí jako speciální host na třech představeních Rockopery "Merlin - Bard of the Unseen". Během turné "Kayakoustic" v letech 2006/2007 hrál Reekers také na zobcovou flétnu, kazoo a různé bicí nástroje. Během turné Nostradamus se Edward seznámil se Syb van der Ploeg a požádal jej, aby se podílel na projektu, kterým chtěl vytvořit projekt s krásnými vícehlasými písněmi - "Motel Westcoast". V roce 2007 se společnost poprvé vydala na turné s ohromným úspěchem. V roce 2008 vyšlo třetí sólové album Reekerse pod názvem "Child Of The Water". Doprovodné vokály na tomto albu tvořili Syb van der Ploeg a Julian Thomas, kamarádi z Reekersova "Motel Westcoast". Album obsahuje vlastnoručně napsané kousky, řadu coverů a písní, které Reekers napsal společně s Hanem Kooreneefem a Pimem Koopmanem. Následovala další alba s Kayak "Kayakoustic", "Coming Up For Air", "Letters From Utopia" a turné s Kayak, dokud v roce 2009 bubeník a skladatel Pim Koopman nezemřel náhle uprostřed turné. V řadách Kayak to byla velká ztráta a dlouho nebylo jisté, zda skupina bude nebo může pokračovat ve hře bez Koopmana. Po poctě Pimovi Koopmanovi v Paradisu, ve kterém kromě Kayak vystupovali různí jiní umělci, které Pim Koopman v minulosti produkoval, se kapela rozhodla pro nový začátek s perkusistou Hansem Eijkenaarem a v roce 2011 vydali nové album "Anywhere But Here". V roce 2012 Reekers uvedli "The Best Of Britain", což přineslo spolupráci se Syb van der Ploeg a velmi úspěšné "druhé vzepětí". A v roce 2013 se Edward Reekers vydal na prohlídku "Motel Westcaost" počtvrté a společnost přivítala jejich stotisícího návštěvníka. V roce 2014 se druhé turné s "The Best of Britain". V prosinci 2014 bylo oznámeno, že Edward opustí kapelu Kayak. Jubilejní turné Motel Westcoast bylo v první polovině roku 2015 opět velmi úspěšné. Na podzim byl uveden na trh nový koncept Symfo Classics. Společně s Cindy Oudshoorn, Martinem van der Starre a super kapelou Reekers přinášel vrcholy syfonického rocku na jednom pódiu. Po čtyřech velmi úspěšných turné se Edward rozhodl opustit Symfo Classics od roku 2019. Rok 2017 mezitím přinesl další sérii koncertů s Ayreon Universe s "Into the Electric Castle" v roce 013 v Tilburgu. Tři představení v pátek 13., sobotu 14. a neděli 15. září 2019 byla vyprodána během dvou dnů. Během pandemie covid-19 Edwards sérii koncertů v obýváku pod tímto heslem "Edward komt bij je thuis/Edward přijde k vám domů".

Cindy Oudshoorn (Narozena 7. srpna 1973, Netherlands) Vocals Cindy Oudshoorn je nizozemská zpěvačka. Je známa jako členka skupin Kayak a Symfo Classics. Svoji pěveckou kariéru začinala s kapelou French Kiss. Poté pracovala jako studiová zpěvačka a jako doprovodná zpěvačka pro umělce jako Ruth Jacott, Rob de Nijs, René Froger, Frans Bauer a Gerard Joling. Natočila několik singlů, jeden z nich je cover verze estonského příspěvku na Eurovision Song Contest 1996 "Kaelakee Hääl". Cindyina verze se jmenuje "Gedachten". V roce 1996 obsadila sedmnácté místo na Tipparade s písní "Soms Als Ik Je Zie", v letech 2004 až 2014 byla členkou kapely Kayak. Jako hlasová herečka se podílela na dabingu Harryho Pottera. V roce 2006 byla součástí divadelní show "Queen In Concert" v kapli Královského nizozemského letectva. Po přestávce s Kayak v roce 2014 Oudshoorn založila Symfo Classics spolu se zpěvákem Kayak Edwardem Reekersem a kytaristou Kayak Joostem Vergoossenem. Společně s Janem van Olfenem (baskytara), Wernerem van Goolem (klávesy) a Hubertem Heeringou (bicí) koncertovali, s repertoárem třetích stran žánru symfonického rocku.

Bert Veldkamp (Narozen ***, Netherlands) Bass, Backing Vocals Bert Veldkamp je holandský hudebník, hráč na basovou kytaru a zpěvák. Je nejznámější jako člen kapely Kayak, jejímž členem byl v letech 1975-1976 a 1999-2005. Působil také v dalších kapelách jako Europe, Frontpage, The North Star Showband, Zoo a Stroatklinkers.

(Narozen 26. ledna 1953, Utrecht, Netherlands) Vocals Bert Heerink je holandský hudebník. Heerink se proslavil především jako zpěvák nizozemské hard-rockové skupiny Vandenberg, která měla i mezinárodní úspěch. Bert je znám také z působení v kapelách Kayak, Picture, Royal Flush a Undercover. Dne 6. prosince 2008 obdržel Heerink členství v Řádu Orange-Nassau jako uznání jeho úsilí a úspěchy v populární hudbě a za jeho oddanost organizaci na ochranu práv dětí KidsRights. S Vandenberg měl Heerink v 80. letech dva světové hity "Burning Heart" a "Different Worlds" z roku 1983. Poté, co s ním kapela ukončila spolupráci, Heerink se přidal k heavymetalové skupině Picture a nahrál řadu alb v holandském jazyce. V roce se stal známým tím, že zpíval v některých reklamách Heineken na melodie ze starých rockových písní. Píseň "Najaarszon" je například nizozemská adaptace "Burning Heart". S písní "Julie July" (aranžmá od Brother Louie z Hot Chocolate) se Heerink dokonce umístil v Top 10 jak v holandské Top 40, tak v Mega Top 50. Tyto písně doplněné o osm nových skladeb se dostaly na album "Storm Na De Stilte", které obdrželo zlatou desku. Při reunionu Kayak v roce 2000 se Heerink stal zpěvákem této kapely, se kterou zůstal až do roku 2006. V roce 2002 absolvoval turné po Nizozemsku s kapelou Královského nizozemského letectva v hlavní roli "Tommyho". Heerink se zúčastnil Národní pěvecké soutěže v roce 2003 společně s duem Manou. Jejich příspěvek "Blue Skies" získal pouze malou podporu od odborné poroty, přesto skončil na pátém místě díky hlasujícímu domácímu publiku. S Peterem Grootem Kormelinkem a Erikem Mesiem vytvořil Heerink hudební party program "De Heeren van Oranje", se kterým v roce 2009 vydal singl "Made In Holland". V letech 2005 a 2006 se také postaral o vokály během turné Queen in Concert v kapele Nizozemského královského letectva na turné v nizozemských divadlecg, během kterého zazněly různé klasiky od Queen. O rok později on a jeho sestra Saskia nahráli album s názvem "Purify" pod názvem Heerink. V letech 2007 a 2008 absolvoval Heerink turné s Noord Nederlands Orkest (NNO) pod vedením belgického dirigenta Dirka Brossého s crossoverovým programem "Symphonic Echoes of Pink Floyd", ve kterém zazněly ústřední písně této anglické rockové formace. O zpěv se vedle Heerinka postarali Antonie Kamerling a Erik Mesie, kterým pomáhal mimo jiné kytarista Joost Vergoossen. V roce 2009 následovalo album "Better Yet", které obsahovalo písně od skladatelů jako Jeff Silbard a Russ Ballard. Prvním singlem z tohoto alba byl "Panic Attack". Další skladba z alba "All Fired Up" byla použita při oslavě 80. výročí každoročního motocyklového závodu TT Assen. Poté Heerink předvedl různá akustická vystoupení, v roce 2011 zpíval ve francouzštině na festivalu amatérských malířů Montmartre v Sellingenu. Od roku 2012 je Heerink zapojen do projektu Jana Akkermana My Brainbox, ve kterém se hrají kousky od Brainbox. Heerink zpívá s Pink Floyd Project od roku 2013, kde hostoval v listopadu 2012. V projektu Pink Floyd je Heerink zodpovědný za vokály Rogera Waterse. Obstaral také hostující vokály v písni "Another Me" z debutového alba "Out Of The Void" holandsko-fríské progresivní/melodické death metalové kapely Sense vs. Sanity. Dne 26. ledna 2018 převzal Bert Heerink 6-násobné platinové ocenění od starosty Vlaardingenu během vystoupení s Jan Akkerman & Band za prodej více než půl milionu kopií hitů Heineken z roku 1995. V posledníú době žije v Haarlemu, Noord-Holland, Netherlands.

Rob Winter (také Rob de Winter) (Narozen 30. dubna 1959, Tanger, Marokko) Guitars Rob Winter je holandský hudebník a hráč na kytaru. Je nejznámější jako člen kapely Kayak, jejímž členem byl v letech 1999-2003. Působil také v dalších kapelách jako Toontje Lager, Wudstik a The Monkey Sandwich Band. Rob krátce po svém narození odešel do Curaçaa a když mu bylo 6 let, přestěhoval se z Curaçaa do Nizozemska, kde vyrůstal v Schoorlu. S kytarou se seznámil přes kamaráda a bylo z toho zalíbení na první poslech. Zvlášť když objevil sóla Briana Maye z kapely Queen. Rob se naučil akordy a nedlouho poté už byl členem Howling Hurricanes, včetně Angely Groothuizen. Jak už to u mladých muzikantů bývá, Rob hrál několik let v různých kapelách a okusil různé hudební styly. Rob byl mimo jiné součástí Toontje Lager a Robby Valentine. Od roku 1994 do roku 2014 byl Rob pravidelným kytaristou zpěváka Marca Borsato. Působí také jako textař a skladatel. Text "Denk aan mij" z Marcova alba "De Waarheid" napsal Rob společně se svou ženou Kiki Meijerhoven a Johnem Ewbankem. Rob vyhrál cenu Sena Guitar Award za nejlepšího doprovodného kytaristu v roce 2002, v posledních letech se několikrát objevil na udílení cen Guitarist Poll v kategorii "Pop/Rock kytarista Beneluxu" a "Oblíbený kytarista Beneluxu všech dob". Jako studiový hudebník spolupracuje mimo jiné s Ten Sharp a Kayak. Působí také jako textař a skladatel.

Peter Scherpenzeel (Narozen 1. ledna 1954, Netherlands) Bass Peter Scherpenzeel je holandský umělec a hudebník. V 70. letech byl roadie u hudební skupiny Kayak a jako svůj koníček hrál na baskytaru. Když Kayak zůstali bez basisty, Peter zaplnil toto volné místo, jeho bratr Ton Scherpenzeel byl a je leaderem této kapely. Peter hrál na pěti studiových albech. V roce 1982 se kapela rozešla. Peter Scherpenzeel byl již zaneprázdněn navrhováním a výrobou lamp Tiffany. Má své studio ve Wormerveeru. Lampy navrhuje již 30 let, nějakou dobu v doprovodu své dcery Rose. Katherine Lapthorn, Peterova manželka, zpívala v Kayak řadu let a poskytla řadu textů. Její diskografie je paralelní s Peterovou, s výjimkou alba "The Last Encore".

Theo de Jong (Narozen 1957, Utrecht, Netherlands) Bass Theo de Jong je všestranný baskytarista žijící v Nizozemsku a Belgii. Jeho nástroji jsou pražcová a bezpražcová baskytara s pevným tělem a také akustická baskytara. Doprovází nebo doprovázel mnoho známých národních i mezinárodních umělců jako Toots Thielemans, Trijntje Oosterhuis, Ilse DeLange, Gino Vannelli, Maurane, Philip Catherine, Dado Moroni, Dee Dee Bridgewater. Od roku 1985 vyučuje basovou kytaru a soubor na konzervatořích v Amsterdamu a Utrechtu. Je znám také z působení v kapelách 4 Of A Kind, Batida, Ilse DeLange Band, Kayak, Peter Herbolzheimer Rhythm Combination & Brass, Peter Hertmans Quartet, Peter Tiehuis T5, Taurus. Od roku 1985 vyučuje basovou kytaru a soubory na konzervatořích v Amsterdamu a Utrechtu. Pravidelně také pořádá workshopy a mistrovské kurzy po celé Evropě. Každý rok vyučuje týden na letním jazzovém táboře "Jazz au Vert" v belgickém Wépion (Les Lundis d'Hortence).

Charles Schouten (celým jménem Charles Louis Schouten) (Narozen ***, Leiden, Netherlands) Drums Charles Schouten je leidenská hudební hvězda. Nejznámější je mimo jiné jako bubeník skupiny Kayak. Ale je to milovník hudby a praktik ve velmi širokém slova smyslu, a tak se naučil hrát na akordeon. Hudba, kterou hraje na akordeon se svými hudebními přáteli pod hlavičkou Trio Franje, jsou jeho vlastní skladby, které mají útulnou atmosféru lidové hudby. Trio Franje hraje tradiční irskou lidovou hudbu. Toto akustické trio tvoří ostřílení hudebníci Alex Fonteijne (mandolína, kytara a zpěv), Marjolijn Poppink (housle) a perkusionista a básník Charles Schouten. Kromě toho, že je Charles hudebníkem, je také inspirativním básníkem, při svých vystoupeních také přednese několik svých básní na hudební nástroje. Příležitostně také vystupuje s kapelou Charles Schouten & Friends.

Studiové desky: 2021 Out Of This World 2018 Seventeen 2014 Cleopatra - The Crown Of Isis 2011 Anywhere But Here 2009 Letters From Utopia 2008 Coming Up For Air 2005 Nostradamus - The Fate of Man 2003 Merlin - Bard Of The Unseen 2001 Night Vision 2000 Close To The Fire 1981 Merlin 1980 Periscope Life 1978 Phantom Of The Night 1977 Starlight Dancer 1976 The Last Encore 1975 Royal Bed Bouncer 1974 Kayak 1973 See See The Sun

Živé nahrávky: 2020 Live 2019 (2CD) 2008 The Anniversary Concert (2CD+DVD) 2007 KAYAKoustic Live 2001 Chance For A Live Time (2CD) 1981 Eyewitness Ostatní nahrávky: 2006 Greatest Hits Live (DVD) 2003 In Concert - Merlin, Bard Of The Unseen Ton Scherpenzeel: 2021 Huisje Aan C 2021 Velvet Armour 2013 The Lion's Dream 1984 Heart Of The Universe 1978 Le Carnaval Des Animaux SchwertMann: 2021 Theater Of Grief

Skupina: Ton Scherpenzeel - Keyboards, Lead & Backing Vocals Bart Schwertmann - Lead & Backing Vocals Marcel Singor - Guitar, Lead & Backing Vocals Kristoffer Gildenlöw - Bass, Lead & Backing Vocals Hans Eijkenaar - Drums Hosté: Maria-Paula Majoor, Daniel Torrico Menacho, Francesco Vulcano - Violin	Out Of This World Vyšlo 7. května 2021, InsideOut Music Seznam skladeb: 01. Out Of This World (6:06) 02. Waiting (4:04) 03. Under A Scar (6:29) 04. Kaja (3:15) 05. Mystery (3:58) 06. Critical Mass (7:09) 07. As The Crow Flies (4:09) 08. The Way She Said Goodbye (3:18) 09. Traitor's Gate (3:18) 10. Distance To Your Heart (4:18) 11. Red Rag To A Bull (4:17) 12. One By One (4:14) 13. A Writer's Tale (9:29) 14. Cary (2:59) 15. Ship Of Theseus (3:43) Total Time: (70:46)
70 minutes of energetic and incredibly diverse material- though still very much recognizable as Kayak. The tracks on the album could hardly be more diverse, showing Kayak’s broad musical horizon, while still deeply rooted in prog. Moving ballads, adventureous epics, solid rock and sophisticated melodies- it’s all there, and more.
Skupina: Bart Schwertman - Vocals Marcel Singor - Guitars Lean Robbemont - Drums Ton Scherpenzeel - Keyboards, Bass, Vocals, Composer, Arranger Hosté:	Seventeen 2CD, vyšlo 2018, Inside Out Music, IOMSECD 498 (2018, Germany) Bonus EP with 4 demo tracks from 2016 2LP 2018, Inside Out Music, IOMLP 498 (Germany) Seznam skladeb: 01. Somebody (3:04) 02. La Peregrina (11:42) 03. Falling (3:08) 04. Feathers and Tar (3:14) 05. Walk Through Fire (10:23) 06. Ripples on the Water (3:40) 07. All that I Want (3:47) 08. X Marks the Spot (1:58) 09. God on Our Side (3:30) 10. Love, Sail Away (3:12) 11. Cracks (8:50) 12. To an End (3:32) Total Time: (60:00) Bonus CD from 2018 SE - Demos 2016: 01. Cracks (10:16) 02. La Peregrina (12:21) 03. Falling (3:00) 04. Walk Through Fire (10:41) Total Time: (36:18) Producer: Ton Scherpenzeel Artwork: Denis Schoen
Skupina: Cindy Oudshoorn - vocals Edward Reekers - vocals, percussion Rob Vunderink - guitar, vocals Joost Vergoossen - electric & acoustic guitars Ton Scherpenzeel - keyboards, bass, percussion, backing vocals, arrangements Jan van Olffen - bass, double bass Hans Eijkenaar - drums, percussion Hosté: Martin van der Starre - vocals (as Mark Antony) Tatiana Manolidou - vocals (01,05,11,15,24) Alexander van Breemen - vocals (as Julius Caesar) Irene Linders - vocals (07) Marjolein Teepen - vocals (07,12) Maria-Paula Majoor - violin Daniel Torres Menacho - violin Robert Baba - violin	Cleopatra - The Crown Of Isis 2CD, vyšlo 2014, Write On Productions, WOP 602769 (Netherlands) Seznam skladeb: CD1 (51:29) 01. The Living Isis (4:08) 02. A Family Divided (2:59) 03. Alexandria (8:28) 04. She Rules My World (3:04) 05. Goodbye, Pharos (4:18) 06. Stranger In Rome (4:36) 07. Hail (2:49) 08. She Came, She Saw, She Conquered (5:14) 09. 0 The Ides Of March (6:00) 10. Matters Of The Heart (3:48) 11. The Curse Of Isis (6:05) CD2 (56:13) 12. Tarsus (4:45) 13. Whatever It Takes (3:07) 14. The Crown Of Isis (5:02) 15. Philae (3:22) 16. The Inimitable Livers (3:29) 17. Queen Of Kings (7:40) 18. Actium (The Tides Are Turning) (7:49) 19. Setting Things Straight (3:44) 20. The Message (2:33) 21. The Arms Of Isis (2:26) 22. Larger Than Life (4:26) 23. Alexandria Reprise (3:01) 24. That Sacred Kiss (4:49) Total Time: (107:42) Producer: Ton Scherpenzeel Artwork: Hisham Lotfy and Henk Brink
Skupina: Cindy Oudshoorn - lead & backing vocals Ton Scherpenzeel - keyboards, accordion, bass, backing vocals, arrangements Edward Reekers - lead & backing vocals, keyboards, percussion Jan van Olffen - Bass Rob Vunderink - guitar, lead (5) & backing vocals Joost Vergoossen - electric & acoustic guitars Hans Eijkenaar - drums, percussion Hosté: Marianne van Koolwijk - flute (11) Jeroen van Santen - snare (10) Joost Wesseling - snare (10)	Anywhere But Here Vyšlo 2011, Write On Productions, WOP 9285 (Europe) Seznam skladeb: 01. Credible Lie (4:09) 02. November Morning (3:57) 03. Behind The Scenes (3:44) 04. Anywhere But Here (4:19) 05. Most Underrated Band In The World (3:30) 06. Hunter And Prey (5:22) 07. In Between Tides (4:27) 08. Passing Cloud (2:30) 09. Demon In Her Eyes (3:50) 10. Life Is Good (4:11) 11. Whereever She Goes (4:18) 12. Messinian Skies (3:11) 13. Over You (4:18) 14. Bang (2:01) Total Time (53:47) Co-producer: Ton Scherpenzeel co-producer & Mixing: Hans Eijkenaar Artwork: Peter de Bock
Skupina: Cindy Oudshoorn - lead & backing vocals Edward Reekers - lead & backing vocals Rob Vunderink - guitar, lead (08) & backing vocals Joost Vergoossen - electric & acoustic guitars Ton Scherpenzeel - keyboards, accordion, bass, backing vocals, arrangements & programming Pim Koopman - drums & percussion, guitar, keyboards, backing vocals, arrangements & programming Jan van Olffen - bass Hosté:	Letters From Utopia Vyšlo 2009, SMH Recordings, SMH 200936 (Europe) Seznam skladeb: CD 1 (40:03) 01. Rhea (4:42) 02. Because I... (3:14) 03. Turbulence (3:52) 04. Before the Angels Fell (8:40) 05. Breaking the News (3:54) 06. For All the Wrong Reasons (4:13) 07. Under the Radar (2:45) 08. Hard Work (3:46) 09. Nobody Wins (4:57) CD 2 (42:33) 10. Circles in the Sand (3:48) 11. Never Was (4:42) 12. Glass Bottom Boat (3:57) 13. Horror in Action (4:37) 14. A Whisper (4:02) 15. Parallel Universe (4:08) 16. Let the Record Show (4:03) 17. Brothers in Rhyme (4:41) 18. When the Love Has Gone (4:11) 19. Letters from Utopia (4:24) Total Time: (82:36) Co-producer: Pim Koopman, Ton Scherpenzeel Artwork: George Grie
Skupina: Cindy Oudshoorn - lead & backing vocals Edward Reekers - lead & backing vocals Rob Vunderink - guitar, lead (08) & backing vocals Joost Vergoossen - electric & acoustic guitars Pim Koopman - drums & percussion, guitar, keyboards, backing vocals, arrangements & programming Ton Scherpenzeel - Keyboards, accordion, bass, backing vocals, arrangements & programming Jan van Olffen - Bass Hosté: Judith Groen - cello (04)	Coming Up For Air Vyšlo 2008, CD SMH Recordings, SMHR 280 (Europe) Seznam skladeb: 01. Alienation (3:55) 02. Man In The Cocoon (2:53) 03. Time Stand Still (3:21) 04. Freezing (3:50) 05. Medea (3:47) 06. Daughter Of The Moon (3:41) 07. Undecided (4:09) 08. Sad State Of Affairs (4:23) 09. About You Without You (3:16) 10. The Mask And The Mirror (4:45) 11. Selfmade Castle (3:33) 12. What I'm About To Say (4:24) 13. Wonderful Day (3:44) 14. Broken White (4:25) 15. Coming Up For Air (6:12) Total Time: (60:18) Co-producer: Pim Koopman, Ton Scherpenzeel Artwork: Sven Geier
Skupina: Bert Heerink - lead vocals Rob Vunderink - guitar, lead & backing vocals Pim Koopman - drums & percussion, guitar, keyboards, backing vocals, co-producer Ton Scherpenzeel - keyboards, accordion, bass, backing vocals, co-producer Joost Vergoossen - electric & acoustic guitars Hosté: Ren v.d. Zalm - fiddle Jan Van Olffen - bass (live) Eddy Koopman - percussion Marjolein Teepen - vocals (22) Cindy Oldshoorn - lead & backing vocals (The Astrologers Second Wife) The Nostradamus Choir - chorus vocals (The People) Valentin Achterberg - voice (The Boy) Monique v.d. Ster - lead & backing vocals (The Queen) Edward Reekers - lead & backing vocals, voice-over (The Monk) Syb v.d. Ploeg - lead & backing vocals (The Scientist) Irene Linders - lyrics, script, co-producer	Nostradamus - The Fate Of Man 2CD, vyšlo 2005, SMH Recordings, SMHR 2515 (Netherlands) 2CD 2011, Write On Productions, WOP 699855 (Netherlands) Seznam skladeb: CD 1 (52:43) 01. The Secret Study (1:46) 02. Overture - A Strange And Cryptic Tale (3:03) 03. Friend Of The Stars 1 (4:17) 04. Celestial Science (3:50) 05. The Student (1:22) 06. Dance Of Death 1 (3:24) 07. Fresh Air, Running Water, Rose Pills (4:09) 08. The Monks Comment 1 (0:43) 09. Seekers Of Truth 1 (4:14) 10. Dance Of Death 2 (1:04) 11. Save My Wife (5:24) 12. The Monk's Comment 2 (0:30) 13. Pagan's Paradise (4:23) 14. The Inquisition (5:31) 15. The Wandering Years (4:41) 16. The Monk's Comment 3 (0:48) 17. If History Was Mine Alone (2:57) 18. Friend Of The Stars 2 (0:37) CD 2 (55:53) 19. A Man With Remarkable Talents (3:30) 20. Settle Down (4:21) 21. The Monk's Comment 4 (0:41) 22. The Flying Squadron (4:14) 23. Dance Of Mirrors (3:22) 24. A Royal Invitation (1:15) 25. A Cruel Death + The Monk's Comment 5 (3:57) 26. Tell Me All (3:27) 27. The Tournament (4:12) 28. The Golden Cage (2:08) 29. Seekers Of Truth 2 (2:00) 30. Living in Two Realities (4:11) 31. Act Of Despair (4:22) 32. The Secret Study 2 (1:41) 33. The Centuries (5:03) 34. You Won't Find Me Alive At Sunrise (3:19) 35. Friend Of The Stars 3 (1:13) 36. Epilogue - The Fate Of Man (2:57) Total Time: (108:36)
Skupina: Bert Heerink - lead & backing vocals Bert Veldkamp - bass Ton Scherpenzeel - piano, synth, percussion, backing vocals, programming, arrangements Pim Koopman - drums, backing vocals & narration, arrangements, programming Rob Vunderink - guitars, lead (06) & backing vocals Joost Vergoossen - electric & acoustic guitars Hosté: Cindy Oudshoorn - lead (05,06,10,11,14) & backing vocals New Philarmonic Orchestra Gerbrand Westveen - orchestra arrangements & conducting	Merlin - Bard Of The Unseen Vyšlo 2003, KAY17 (Netherlands) Seznam skladeb: 01. Merlin (7:50) 02. Tintagel (2:49) 03. The Future King (2:58) 04. The Sword in the Stone (3:43) 05. When the Seer Looks Away (4:18) 06. Branded (3:51) 07. At Arthur's Court (3:15) 08. The Otherworld (7:59) 09. The Purest of Knights (5:48) 10. Friendship and Love (5:13) 11. The King's Enchanter (2:31) 12. Niniane (7:08) 13. The Last Battle (8:11) 14. Avalon (3:44) Total Time: (69:18) Co-producer: Ton Scherpenzeel, Pim Koopman Artwork: Erwin Bijlsma with Ton Scherpenzeel (concept) and Gustave Doré (addit. illustrations)
Skupina: Bert Heerink - lead vocals, percussion Pim Koopman - drums, programming, backing vocals Rob Vunderink - guitar, lead (10) & backing vocals Rob Winter - electric & acoustic guitars, mandolin Ton Scherpenzeel - keyboards, accordion, programming, string & brass arrangements, producer, backing vocals Bert Veldkamp - bass Hosté: Lorre Trytten - viola (01,05), violin (01,05) Arlia de Ruiter - violin (01,05) Pauline Terlouw - violin (01,05) Bastiaan van der Werf - cello (01) Alard Buwalda - saxophone (06,13) Serge Plume - trumpet (06,13) Anne Nobel - backing vocals (12) Charlotte Magnée - backing vocals (12) Eric Magnée - backing vocals (12) Jel Jongen - trombone (06,13) Hanneke Last - backing vocals (12) Chantal v/d Klugt - backing vocals (12)	Night Vision Vyšlo 2001, ProActs, pro cd 2057 (Europe) Seznam skladeb: 01. Icarus (8:22) 02. Miracle Man (4:52) 03. Cassandra (4:23) 04. A Million Years (4:34) 05. Water for Guns (4:06) 06. The Way of the World (4:33) 07. Hold Me Forever (3:26) 08. Tradition (7:57) 09. All Over Again (5:05) 10. A Life Without Parole (4:09) 11. How (4:55) 12. Carry One Boy (4:05) 13. Good Riddance (4:11) 14. Rings of Saturn (4:04) Total Time: (68:42)
Skupina: Max Werner - lead & backing vocals, percussion Bert Veldkamp - bass Ton Scherpenzeel - piano, organ, keyboards, accordion, programming, arrangements, backing vocals Pim Koopman - drums & percussion, programming, arrangements, co-producer, backing vocals Rob Winter - electric & acoustic guitars, backing vocals Hosté: Andrew Latimer - guitar (12) Lorre Trytten - violin (12) Femmes Vattaal - percussion (01,12) Annet Visser - flute & recorder (01,07) Holger Schwedt - percussion (06,12) Arthur Polini - backing vocals (01,06,08) Syb v.d. Ploeg - lead vocals (13) Sytse Broersma - backing vocals (13) Peter v.d. Ploeg - acoustic guitar (13)	Close To The Fire Vyšlo 2000, ProActs, pro cd 2004 (Netherlands) CD 2000, Pony Canyon Inc., PKCD 20031 (South Korea) +2 bonus tracks Seznam skladeb: 01. Close to the Fire (8:11) 02. When Hearts Grow Old (3:08) 03. Dream Child (3:30) 04. Frozen Flame (6:34) 05. Forever (4:48) 06. World Aparts (5:12) 07. Crusader (4:39) 08. Two Wrongs (Don't Make a Right) (3:35) 09. Anybody's Child (5:01) 10. Here Today (3:34) 11. Just a Matter of Time (3:34) 12. Full Circle (5:55) 13. Ruthless Queen (5:00) Total Time: (62:41) Bonus tracks on South Korea 2000 release: 14. Cried for Love (3:23) 15. Love Lies (3:42) Co-producer: Ton Scherpenzeel Artwork: ProActs Grafische Vormgeving
Skupina: Edward Reekers - lead & backing vocals Johan Slager - guitars, banjo, lute Ton Scherpenzeel - keyboards, lead (10) & backing vocals, strings & brass arrangements Peter Scherpenzeel - bass, recorder Max Werneer - drums & percussion, backing vocals Katherine Lapthorn - backing vocals Irene Linders - backing vocals Hosté: Rein van den Broek - trumpet (01,09) Benny Behr - violin (01,05)	Merlin Vyšlo 1981, Vertigo, 6423 432 (Netherlands) CD 1994, Pseudonym, CDP 1017 DD (Netherlands) remastered CD 2013, Universal, 373 729-7 (Netherlands) Seznam skladeb: 01. Merlin (7:23) 02. Tintagel (2:41) 03. The Sword in the Stone (3:21) 04. The King's Enchanter (2:42) 05. Niniane (Lady of the Lake) (7:22) 06. Seagull (4:10) 07. Boogie Heart (4:11) 08. Not That We've Gone This Far (4:39) 09. Can't Afford to Lose (3:19) 10. Love's Aglow (6:03) Total Time: (45:51) Co-arranger & Co-producer: Gerrit-Jan Leenders Artwork: Govert de Roos and Ollie Sassen
Skupina: Edward Reekers - lead vocals Katherine Lapthorn - vocals Irene Linders - vocals Johan Slager - electric & acoustic guitars Ton Scherpenzeel - keyboards, backing vocals, arrangements Peter Scherpenzeel - bass, recorder Max Werner - drums & percussion, vocals Hosté: Jim Gordon - saxophone solo (06), clarinet Jim Price - trombone Lee Thornburg - trumpet, flugelhorn	Periscope Life Vyšlo 1980, Vertigo, 6413 960 (Netherlands) CD 1993, Mercury, 514 997-2 (US) +2 bonus tracks CD 2012, Mercury, 371 913-4 (Netherlands) Seznam skladeb: 01. Astral Aliens (3:40) 02. What's in a Name (4:10) 03. Stop That Song (3:15) 004. If You Really Need Me Now (4:16) 05. Periscope Life (3:25) 06. Beggars Can't Be Choosers (4:41) 07. The Sight (4:00) 08. Lost Blue of Chartres (3:36) 09. Anne (4:19) 10. One Way or Another (3:20) 11. Sad to Say Farewell (4:26) Total Time: (43:08) Bonus tracks on 1993 CD release: 12. Total Loss (4:10) 13. What's Done Is Done (3:40) Total Time: (53:34) Nahráno Říjen - listopad 1979 v The Village Recorder, Los Angeles, USA Artwork: Govert de Roos
Skupina: Edward Reekers - lead & backing vocals, percussion Peter Scherpenzeel - bass Johan Slager - acoustic & electric guitars, backing vocals Max Werner - drums & percussion, lead vocals (8) Ton Scherpenzeel - piano, celesta, harpsichord, organ, Mellotron, synth, accordion, strings & brass arrangements, backing vocals Hosté: Katherine Lapthorn - backing vocals Irene Linders - backing vocals	Phantom Of The Night Vyšlo 1978, Vertigo, 6413 507 (Netherlands) CD 2010, Mercury, 273 813-0 (Europe) Seznam skladeb: 01. Keep The Change (3:38) 02. Winning Ways (3:35) 03. Daphne (Laurel Tree) (5:06) 04. Journey Through Time (3:24) 05. Phantom Of The Night (5:03) 06. Crime Of Passion (3:30) 07. The Poet And The Man Band (4:10) 08. Ruthless Queen (4:47) 09. No Man's Land (4:00) 10. First Signs Of Spring (3:39) Total Time: (40:52) Artwork: Rens Benerink with Govert de Roos (photo)
Skupina: Max Werner - lead & backing vocals, Mellotron, drums & percussion Johan Slager - acoustic & electric guitars, backing vocals Theo de Jong - bass, backing vocals Ton Scherpenzeel - piano, celesta, harpsichord, organ, Mellotron, synth, accordion, backing vocals Charles Louis Schouten - drums & percussion Hosté: Fred Leeflang - soprano saxophone (05) Rick van der Linden - Yamaha GX-1 synthesizer (06)	Starlight Dancer Vyšlo 1977, Vertigo, 6360 856 (Netherlands) CD 2010, Mercury, 273 812-3 (Europe) Remastered: Frank DeLuna and Marv Bornstein Seznam skladeb: 01. Daughter or Son (3:38) 02. Starlight Dancer (4:59) 03. Want You to Be Mine (3:38) 04. Letdown (2:49) 05. Irene (4:24) 06. Golddust (2:39) 07. May (4:42) 08. Turn the Tide (3:36) 09. Dead Bird Flies Forever (4:18) 10. Sweet Revenge (3:33) 11. Where Do We Go from Here? (4:40) Total Time: (42:56) Artwork: Marius van Boordt
Skupina: Max Werner - lead & backing vocals, Mellotron, percussion Ton Scherpenzeel - piano, Pianet, clavinet, organ, Mellotron, synth, String Ensemble, accordion, double bass, backing vocals Johan Slager - acoustic & electric guitars, backing vocals Bert Veldkamp - bass, double bass, saxophone, zither, backing vocals Pim Koopman - drums & percussion, marimba, piano, lead (12) & backing vocals Hosté: Peter Scherpenzeel - Recorder (08)	The Last Encore Vyšlo 1976, Vertigo, 6360 854 (Netherlands) CD 2002, Mercury, 518 751-2 (Europe) CD 2012 Mercury, 371 913-8 (Netherlands) Seznam skladeb: 01. Back to the Front (4:31) 02. Nothingness (3:57) 03. Love of a Victim (2:50) 04. Land on the Water (2:27) 05. The Last Encore (3:59) 06. Do You Care (2:49) 07. Still My Heart Cries for You (4:32) 08. Relics from a Distant Age (4:54) 09. Love Me Tonight / Get on Board (2:40) 10. Evocation (3:50) 11. Raid Your Own House (3:35) 12. Well Done (0:52) Total Time: (40:56) Artwork: Fred Hansen
Skupina: Max Werner - lead & backing vocals, Mellotron, percussion Johan Slager - acoustic & electric guitars, backing vocals Bert Veldkamp - bass, backing vocals Ton Scherpenzeel - keyboards, double bass, horns & violins arrangements, backing vocals Pim Koopman - drums, lead (04,15,16,18) & backing vocals Hosté: Patricia Paay - vocals (08) Gerrit-Jan Leenders - co-arranger & co-producer Cees Van Leeuwen - bass (11-18) Willem Jongbloed - horns & violins arrangements & direction	Royal Bed Bouncer Vyšlo 1975, EMI-Bovema Holland, 5C 064-25271 (Netherlands) CD 1994, Pseudonym, CDP 1012 DD (Netherlands) remastered +9 bonus tracks CD 2012, Esoteric Recordings, ECLEC 2356 (UK) 24-bit remastered: Ben Wiseman Seznam skladeb: 01. Royal Bed Bouncer (3:55) 02. Life of Gold (3:24) 03. (You're So) Bizarre (3:29) 04. Bury the World (4:23) 05. Chance for a Lifetime (4:12) 06. If This Is Your Welcome (4:54) 07. Moments of Joy (4:00) 08. Patricia Anglaia (2:12) 09. Said No Word (5:16) 10. My Heart Has Changed (2:31) Total Time: (38:16) Bonus tracks on 1994 remaster: 11. Alibi (from Kayak's 2nd album) (3:40) 12. Mountain Too Rough (from Kayak's 2nd album) (3:57) 13. Woe and Alas (from Kayak's 2nd album) (3:00) 14. Mouldy Wood (from Kayak's 1st album) (5:15) 15. Lovely Luna (from Kayak's 1st album) (8:19) 16. Forever Is a Lonely Thought (from Kayak's 1st album) (5:26) 17. Still Try to Write a Book (single B-side from 1973) (2:01) 18. Give It a Name (single B-side from 1973) (2:43) 19. Bulldozer (demo, edited version) (2:21) Total Time: (53:34) Artwork: Cream with G.D. Plage (photo)
Skupina: Max Werner - lead & backing vocals, Mellotron, percussion Ton Scherpenzeel - piano, organ, synths, Fender electric piano, "French" piano, harpsichord, accordion, vocals Johan Slager - acoustic & electric guitars, vocals Cees van Leeuwen - bass, harmonica Pim Koopman - drums & percussion, marimba, vocals (lead on 9) Hosté: Willem Jongbloed - string & brass score & direction Gerrit-Jan Leenders - co-arranger & co-producer	Kayak Vyšlo 1974, EMI, 5C 062.24 993 (Netherlands) CD 1995, Pseudonym Rec., CDP 1025 DD (Netherlands) remaster: Peter Riet + bonus track CD 2012, Esoteric Rec., ECLEC 2336 (UK) 24-bit remaster: Ben Wiseman +2 bonus tracks Seznam skladeb: 01. Alibi (3:39) 02. Wintertime (2:51) 03. Mountain Too Rough (3:57) 04. They Get To Know Me (9:18) 05. Serenades (3:33) 06. Woe And Alas (3:01) 07. Mireille (2:13) 08. Trust In The Machine (6:06) 09. His Master's Noise (1:45) Total Time 36:23 Bonus track on 1995 & 2012 CD releases: 10. We Are Not Amused (3:01) Extra bonus track on 2012 remaster: 11. Give It A Name (2:44) Artwork: Herman Baas
Skupina: Max Werner - Lead & Backing Vocals, Mellotron, Percussion (02,05) Johan Slager - Acoustic (04,06,07,09), Electric Guitars, Backing Vocals (01,02,08,09) Ton Scherpenzeel - Piano, Organ, Moog & Davoli Synths, Fender Electric Piano (04,10,11), Harpsichord (01,03,07), Pim Koopman - Drums & Percussion (05), Davoli Synth (01), Organ (03,07), Marimba (11), Lead (04,07,11) & Backing Vocals Cees van Leeuwen - Bass, Harmonica, Percussion (05), Backing Vocals (02,04) Accordion (09), Percussion (05), Backing Vocals Hosté: Giny Busch - Violin (02) Ernst Reijseger - Cello (02) Rijn Peter de Klerk - Percussion (05) Gerrit-Jan Leenders - Vocals & Percussion (05) Martin Koeman - Violin (02) Gijsbert Perlee - Barrel Organ - "Flamingo", Amsterdam (08)	See See The Sun Vyšlo 1973, EMI, 5C 056-24933 (Netherlands) CD 1995, Pseudonym Rec., CDP 1024 DD (Netherlands) remaster: Peter Riet +2 bonus tracks CD 2012, Esoteric Rec., ECLEC 2335 (UK) - 24-bit remaster: Ben Wiseman +bonus track Seznam skladeb: 01. Reason For It All (6:29) 02. Lyrics (3:42) 03. Mouldy Wood (5:16) 04. Lovely Luna (8:19) 05. Hope For A Life (6:49) 06. Ballet Of The Cripple (4:39) 07. Forever Is A Lonely Thought (5:26) 08. Mammoth (2:57) 09. See See The Sun (4:13) Total Time: (47:50) Bonus track on 1995 & 2012 releases: 10. Still Try To Write a Book (2:01) Extra bonus track on 1995 release: 11. Give It A Name (2:44) Co-producer: Gerrit-Jan Leenders Artwork: Herman Baas Photography: Carl Koppeschaar

Skupina: Bart Schwertman - vocals, acoustic guitar, bass, percussion Marcel Singor - guitar, vocals Kristoffer Gildenlöw - bass, backing vocals Ton Scherpenzeel - keyboards, vocals, composer, arranger & producer Hans Eijkenaar - drums, sequences Hosté:	Live 2019 Vyšlo 27. března 2020, Seznam skladeb: CD 1 (56:50) 01. Love Of A Victim (3:10) 02. Rhea (5:16) 03. Ballad For A Lost Friend (3:54) 04. A Million Years (4:44) 05. Somebody (2:58) 06. La Peregrina (11:51) 07. Falling (3:10) 08. Mammoth (2:51) 09. Daphne (5:46) 10. Still My Heart Cries For You (5:11) 11. Merlin (7:59) CD 2 (58:14) 12. Seagull (4:12) 13. Alibi (3:46) 14. Said No Word (5:45) 15. Cracks (8:40) 16. Feathers And Tar (3:34) 17. Irene (3:15) 18. Walk Through Fire (9:56) 19. Ruthless Queen (5:04) 20. Chance For A Lifetime (4:23) 21. Starlight Dancer (5:33) 22. To An End (4:06) Total Time: (115:04) Recorded live at Cultuurpodium Boerderij, Zoetemeer, January 2019 and Poppodium Hedon, Zwolie, May 2019 Mixed and Edited: Marcel Singor Mastered: Marcel Singor Assisted: Bram Bol jr. Concept Artwork: Ton Scherpenzeel Artwork Realisation: Denis Schoen
Skupina: Hosté:	The Anniversary Concert Vyšlo 2008, Write On Productions, 2800-10 (Europe) Seznam skladeb: CD 1 01. Alienation () 02. Time Stands Still () 03. Man In The Cocoon () 04. Merlin () 05. When The Seer Looks Away () 06. Niniane () 07. Freezing () 08. Sad State Of Affairs () 09. Medea () 10. Behind The Firelight () 11. Hold Me Forever () 12. Only You And I Know () 13. Where Do We Go From Here () CD 2 01. Medley Lyrics () 02. Irene () 03. Close To The Fire () 04. Undecided () 05. Comping Up For Air () 06. Celestial Science () 07. Pagan's Paradise () 08. Settle Down () 09. Flying Squadron () 10. Art Of Despair () 11. Starlight Dancer () 12. Chance For A Lifetime () 13. Sad To Say Farewell () 14. Selfmade Castle () 15. Ruthless Queen () Bonus DVD 01. Alienation () 02. Time Stand Still () 03. Merlin () 04. When The Seer Looks Away () 05. Freezing () 06. Medley Lyrics/Wintertime/Mammoth/See See The Sun () 07. Irene () 08. Close To The Fire () 09. Undecided () 10. Pagans Paradise () 11. Act Of Despair () 12. Chance For A Liftetime () 13. Selfmade Castle () 14. Ruthless Queen () Total Time: (00:00)
Skupina: Ton Scherpenzeel - keyboards, backing vocals Jan Van Olffen - bass Pim Koopman - drums & percussion, backing vocals Rob Vunderink / guitars, lead & backing vocals Joost Vergoossen - guitars, backing vocals Edward Reekers - lead & backing vocals, keyboards Hosté:	KAYAKoustic Live Vyšlo 2007, Write On Productions, mbnwo1001 Seznam skladeb: 01. See See the Sun (intro) (0:40) 02. What's in a Name (5:45) 03. Only You and I Know (3:26) 04. Anne (4:31) 05. Threesome (1:25) 06. Hold Me Forever (4:12) 07. You're So Bizarre (3:56) 08. Land on the Water (2:37) 09. First Signs of Spring (3:48) 10. Daughter or Son (3:59) 11. Want You to Be Mine (3:54) 12. Ivory Dance (2:54) 13. The Fate of Man (2:09) 14. See See the Sun (4:52) 15. Royal Bed Bouncer (4:21) 16. When Hearts Grow Cold (4:09) 17. Act of Despair (4:15) 18. Chance for a Lifetime (4:56) Total Time: (65:49)
Skupina: Ton Scherpenzeel - keyboards, accordion, vocals Pim Koopman - drums, acoustic guitar, vocals Bert Heerink - lead vocals, percussion Bert Veldkamp - electric & acoustic basses, guitar, vocals Rob Vunderink - electric & acoustic guitars, vocals Rob Winter - electric & acoustic guitars, vocals Hosté:	Chance For A Live Time Vyšlo 2001, Seznam skladeb: CD 1 (41:52) 01. Close To The Fire (8:03) 02. Crusader (3:47) 03. When Hearts Grow Cold (3:55) 04. Mammoth (3:07) 05. Wintertime (3:00) 06. Periscope Life (3:47) 07. Sweet Revenge (3:47) 08. See See The Sun (4:36) 09. Anne (3:34) 10. Anybody's Child (4:16) CD 2 (44:01) 11. Two Wrongs (4:54) 12. Forever (4:30) 33. Merlin (7:38) 14. Niniane (5:52) 15. Chance For A Lifetime (4:30) 16. Starlight Dancer (5:09) 17. Ruthless Queen (5:47) 18. Full Circle (5:41) Total Time: (85:53)
Skupina: Edward Reekers - lead vocals Peter Scherpenzeel - bass Ton Scherpenzeel - keyboards, backing vocals Johan Slager - guitars, backing vocals Max Werneer - drums & percussion, backing vocals Hosté:	Eyewitness Vyšlo 1981, Seznam skladeb: 01. Eyewitness (3:21) 02. Periscope Life (4:09) 03. Ruthless Queen (5:05) 04. Want You To Be Mine (4:48) 05. Lyrics (1:59) 06. Chance For A Lifetime (4:22) 07. Who's Fooling Who (3:44) 08. Irene (3:12) 09. Only You And I Know (3:12) 10. Winning Ways (3:28) 11. Starlight Dancer (4:58) 12. No Man's Land (5:32) Bonus tracks: 13. The Car Enchanter (Sikkens Song) (2:36) 14. Ivory Dance (2:51) Total Time: (53:17)

Skupina: Hosté:	Greatest Hits Live DVD, vyšlo 2006, Alpha Centauri Entertainment, ACE 11119 (Europe) Seznam skladeb: 01. Close To The Fire () 02. Two Wrongs () 03. Periscope Life () 04. Ruthless Queen () 05. Mammoth () 06. Wintertime () 07. Starlight Dancer () 08. Chance For A Lifetime () 09. Full Circle () Bonus Track () 10. Merlin () Total Time: (00:00) Recorded at Schouwburg Orpheus, Apeldoorn, Holland at May 3, 2003
Skupina: Hosté:	In Concert - Merlin, Bard Of The Unseen 2DVD, vyšlo 1921, Alpha Centauri Entertainment, ACE 11066 G (Germany) Seznam skladeb: Merlin - Bard Of The Unseen 01. Merlin () 02. Tintagel () 03. The Future King () 04. The Sword In The Stone () 05. When The Seer Looks Away () 06. Branded () 07. At Arthur's Court () 08. The Other World () 09. The Purest Of Knights () 10. Friendship And Love () 11. The King's Enchanter () 12. Niniane () 13. The Last Battle () 14. Avalon () Greatest Hits 01. Close To The Fire () 02. Two Wrongs () 03. Periscope Life () 04. Ruthless Queen () 05. Mammoth () 06. Wintertime () 07. Starlight Dancer () 08. Chance For A Lifetime () Full Circle () Total Time: (00:00)

Skupina: Ton Scherpenzeel - Keyboards, Vocals Youp van 't Hek Hosté:	Huisje Aan C Vyšlo 1921, Cornelis Music, 22 436594 2 (Netherlands) Seznam skladeb: 01. Altijd Dorst () 02. Vergeten Lief Te Hebben () 03. Geloven () 04. Blut () 05. Op Reis () 06. Stoppen Met Zeuren () 07. Wie Weet Wat De Waarheid Is? () 08. Er Is Altijd Wel Een Meisje () 09. Al Die Mensen In De Stad () 10. God Oh God () 11. Kamertje Van Toen () 12. Sterven In Het Harnas () 13. Wakker Worden () Total Time: (00:00)
Skupina: Ton Scherpenzeel - Keyboards, Vocals, Instruments Hosté: Annet Visser - flutes & recorders Rens van der Zalm - fiddle Arno v.d. Vuurst - cello Maria-Paula Majoor - lead violin Daniel Torrico Menacho - violin Karsten Marijn Kleijer - alto Irene Linders - backing vocals	Velvet Armour Vyšlo 2021, Friendly Folk Records, FFR: 21 041 (Netherland) Seznam skladeb: 01. The Rose and Crown (4:41) 02. River To the Sea (2:58) 03. Noughts And Crosses (2:26) 04. Pillars of Light (4:12) 05. Secret Garden (2:56) 06. La Joueuse de Luth (2:10) 07. Velvet Armour (2:53) 08. Lily's Lament (2:34) 09. Mirrors of Versailles (4:24) 10. My Heart Never Changed (3:24) 11. Tears Of Glass (2:21) 12. Rings Around The Moon (5:25) 13. Egg Dance (2:18) 14. The Hands Of Time (2:43) 15. Marigold (2:34) 16. Tempus Fugit (3:52) 17. Road To Forever (3:00) 18. River To The Sea (Reprise) (2:57) Total Time: (00:00) Music, Lyrics, Arranged, Producer, Instruments: Ton Scherpenzeel Recording & Mixing at BBT Studio, Hilversum, Netherlands Mastering: EQuuS Audio Mastering Album Artwork: Henk Philhelmon Bol Promotion Videos: Kristoffer Gildenlöw
Skupina: Ton Scherpenzeel - keyboards, backing vocals Hosté: Annet Visser - Fiddle, Viola, Guitar, Tin Whistle Brian de Graeve - Vocals [Additional] Marjolein Teepen - Vocals [Additional]	The Lion's Dream Vyšlo 2013, Write On Productions, WOP 167020 (Netherlands) Seznam skladeb: 01. The Cycle (4:42) 02. From The Throne To The Scaffold (3:10) 03. Paying The Piper (2:15) 04. Woe And Alas (3:28) 05. The Lion's Dream (5:00) 06. Ayre (2:51) 07. Relics From A Distant Age (3:18) 08. Jest Of Fools (2:21) 09. Lost Horizons (3:43) 10. Dead Bird Flies Forever (3:28) 11. Under Siege (2:33) 12. Shield Of Love (3:19) 13. Gryphons And Unicorns (3:23) 14. Pase El Agoa (1:36) 15. Sanctuary (2:58) Total Time: (00:17) Arranged, Performer, Recorded, Producer: Ton Scherpenzeel Consultant: Emile Elsen Mixed at Bart-Art Studio Belgium Artwork: Jacob van der Ploeg, Koroni Designs, Vorm Eleven CC Photography: Peter De Bock All booklet pictures used by permission of The British Library
Skupina: Ton Scherpenzeel - Synthesizer [Prophet-5, Yamaha DX-7, Korg Polysix, Juno-60, Minimoog], Piano Jos Hermeler - Percussion Ton Op 't Hof - Drums Bert Ruiter - Drum Programming [Linndrum] Ton Scherpenzeel - Drum Programming [Linndrum] Hosté: Chris Rainbow - Vocals	Heart Of The Universe Vyšlo 1984, CNR Records, 655.202 (Netherland) Seznam skladeb: 01. Heart Of The Universe (7:31) 02. Time To Change (4:12) 03. Rubicon (3:30) 04. Waiting For The Night (4:09) 05. Wallflower (2:20) 06. Face In The Crowd (5:17) 07. Elegy (4:02) 08. The Look-Out (3:20) 09. Dreams (4:36) 10. Wheels (4:31) Total Time: (00:00) Lyrics: Irene Linders, Ton Scherpenzeel Producer: Bert Ruiter Engineer, Mastered By [Digital]: Emile Elsen Illustration [Cover Air-Brush]: Neil Roe Art Direction: Jan Plooy Photography By [Back Cover]: Freek Arriens Photography By [Innersleeve]: Rob Verhorst
Skupina: Ton Scherpenzeel - Harpsichord, Clavinet, Synthesizer, Accordion [Paolo Soprani], Grand Piano [Yamaha], Organ, Bass, Percussion Theo de Jong - Bass Guitar Hans Hollestelle - Guitars Clous van Mechelen - Saxophone Max Werner - Drums, Percussion Eddy de Wilde - Harmonica [Bass Mouth] Frans Peters - Harmonica [Mouth Organ], Percussion Ellen Neefjes - Backing Vocals Irene Linders - Backing Vocals Hosté:	Le Carnaval Des Animaux Vyšlo 1978, Ariola, 26.327 XOT (Netherland) Seznam skladeb: 01. Introduction - Marche Royale Du Lion - De Leeuw - Introduction - March Of The Lion(3:47) 02. Fossiles - Fossielen - Fossils (2:07) 03. Aquarium - Vissen - Aquarium (3:20) 04. L'Eléphant - De Olifant - The Elephant (1:35) 05. Le Cygne - De Zwaan - The Swan (3:44) 06. Hémiones - Muildieren - Mules (3:00) 07. Poules Et Coq - Kippen En Haan - Chickens And Cock (2:55) 08. Voliere - Vogels - A Viary (2:25) 09. Le Coucou Au Fond Du Bois - De Koekoek - The Cuckoo(2:38) 10. Tortues - Schildpadden - Tortoises (3:57) 11. Personnages a Longues Oreilles - Ezels - Donkeys (1:18) 12. Le Carnaval Des Animaux - Finale (3:07) Total Time: (53:17) Arranged By, Producer: Ton Scherpenzeel Composed: Camille Saint-Saëns Engineer: Frans Peters Cover, Design: Harry van Zijl, Rens Benerink Art Direction: Rens Benerink Photography: Govert de Roos

Skupina: Bart Schwertman - Vocals, Guitars, Bass Kristoffer Gildenlöw - Bass Niels Lingbeek - Bass Dirk Bruinenberg - Drums Hans Eijkenaar - Drums Peter ten Wolde - Drums Marcel Singor - Guitars Robbert Hanenberg - Guitar [Guitar Solo] Ard Offers - Keyboards [Keys] Niels Lingbeek - Keyboards [Keys] Ton Scherpenzeel - Keyboards [Keys] Niels Lingbeek - Rhythm Guitar Hosté:

Theater Of Grief Vyšlo 5. listopadu 2021, Glassville, (Netherland) Seznam skladeb: 01. Panic Mode (3:42) 02. Antelope (3:48) 03. So Tired (3:59) 04. Burning Down (3:47) 05. There's A Place (4:37) 06. Supernatural Forces (6:23) 07. Rainbow (4:03) 08. Can You Save Me (6:10) 09. No One Else Can (4:37) Total Time: (00:17) Written, Composed: Bart Schwertman, Lingbeek Producer: Bart Schwertman, Niels Lingbeek Promotion: Dutch Music Works Photography: Albert-Jan de Boer Artwork: Bart Schwertmann Sound And Visuals

Balderdash 1968 - V.l.n.r. Tom, Pim a Fons Dish ve Spinozalyceum v Amsterdamu High Tide Formation 1969 - Jachthaven Van Dijk te Loosdrecht, V.l.n.r. Ton, (jen viděný Chiel van Praag), Ron v.d. Werff, Pim Kayak in Intertone Studio 1, Heemstede during the recording of the album "See See The Sun" (1973) Kayak 1974 (left to right): Max Werner, Pim Koopman, Johan Slager, Ton Scherpenzeel and Bert Veldkamp Ton Scherpenzeel, Johan Slager, Max Werner, Edward Reekers, Katherine Lapthorn, Peter Scherpenzeel, Irene Linders KAYAK 2009 - Joost Vergoossen, Ton Scherpenzeel, Jan van Olffen, Edward Reekers, Cindy Oudshoorn, Rob Vunderink, Pim Koopman KAYAK 2017 - Collin Leijenaar, Bart Schwertmann, Ton Scherpenzeel, Marcel Singor, Kristoffer Gildenlöw

Oficiální stránky: https://www.kayakonline.info/biography http://www.pimkoopman.com/ http://nederlands.bertheerink.nl/#/32/biografie

Made by  ©  23.3.2022  Poslední aktualizace: 23.3.2022

mbrezny@centrum.cz  ...a vzkaz autorovi !