Dixie Dregs je americká jazz rocková skupina, pocházející z města Augusta, stát Georgia, její členové působili i pod názvy Dixie Grit (1970-1971), Rock Ensemble II (1973) nebo The Dregs (1981-present). Skupina hraje velmi zajímavý mix jazz-rocku, jižanského rocku a bluegrassu. První nahrávky a smlouva s Capricorn (1974-1978) Dixie Dregs se zformovali ve městě Augusta, Georgia, ze skupiny nazvané Dixie Grit, kterou založili Steve Morse (od roku 1994 hraje i se skupinou Deep Purple) a Andy West v roce 1970, když se seznámili během desátého ročníku na vojenské Richmond Academy v Augustě, Georgia. K nim se přidali Morseův starší bratr Dave na bicí, Frank Brittingham (kytara a zpěv) a Johnny Carr jako klávesový hráč. Carra později nahradil Mark Parrish. Krátce poté, co se Steve Morse přihlásil na univerzitu v Miami v roce 1971, byli Dixie Grit rozpuštěni. Jelikož Steve Morse odmítal ostříhat své dlouhé vlasy, hrozilo mu vyloučení ze školy a tehdy se rozhodol pro studium na prestížní škole University of Miami's School of Music na Floridě. Tam začal študovat jazz a klasickou kytaru. Během následujících školních let se i zbývající členové Dregs včetně Andy Westa vrátili na University of Miami a Mark Parrish se vrátil do Atlanty v Georgii, aby získali titul v oboru hudební vystoupení a skladby na Georgia State University pod vedením Williama Masselose, a doplnili si vzdělání dalším studiem elektronické hudby na Columbia University v New Yorku pod vedením Alice Shieldsové - chráněnkyní Wendy Carlos. Morse a West vystupovali jako duet a nazývali se Dixie Dregs ("Dregs" z "Dixie Grit"). V roce 1973 se setkali Steve Morse (kytara), Andy West (bass), Allen Sloan (housle) a Bart Yarnal (bicí) během studií na univerzitě Miami School of Music, kde hráli krátce jako Rock Ensemble II. Andy West také navštěvoval Georgia State University (GSU) po dobu studia studia hry na violoncello a hudební teorie a kompozice spolu s Markem Parrishem. Parrish zůstal v GSU během akademického školního roku pouze proto, aby se během letních prázdnin mohl vracet do Augusty a doplnit kvarteto kytara/basa/klávesy/bicí s Morsem, Westem, Parrish a Gilbertem Frayerem (bicí) na lokální koncerty a výstoupení jako Dixie Dregs. Skupina hrála zpočátku přepracované skladby od Led Zeppelin a Cream. Později, když se kapela rozpadla, Morse a West pokračovali ve dvojici pod názvem Dixie Dregs. V té době hostila univerzita v Miami celkem rušnou hudební komunitu, včetně budoucích velikánů jako Pat Metheny, Jaco Pastorius, Danny Gottlieb, T Lavitz a Bruce Hornsby. Brzy se začali dostávat do povědomí posluchačů i odborné veřejnosti. Koncertní program měli tak nabitý, že hráli doslova každý večer. Morse měl v té době již vypěstovaný osobitý feeling a brilantní techniku, kterou udivoval a ohromoval čím dál víc nabité sály. A to přitom stále ještě stíhal studovat klasickou a jazzovou kytaru pod vedením Mercadala. To co během dne nastudoval, převáděl večer ihned do praxe na pódiu. Rod Morgenstein byl požádán, aby je vyplnil jako bubeník po neštěstí, které utrpěl Bart Yarnal při surfování. V roce 1974 během školních let na UofM byl přizván do jejich sestavy klávesista Frank Josephs. Ještě v témže roce se Dixie Dregs vydali do studia na natočení dema, které bylo určeno zejména pro rádia, ovšem příliš úspěchu neslavilo a jejich jméno tak i nadále stoupalo především díky koncertům. V roce 1975 vyšla tato první demo nahrávka skupiny pod názvem "The Great Spectacular", když byla pořízená ještě na univerzitě, která vznikla původně jako školní projekt, později byla zařazeno i do oficiální diskografie DD. Pojmenovaná byla po ex-Dixie Grit druhém kytaristovi a zpěvákovi Franku Brittinghamovi. Bylo vylisováno zhruba 1 000 kopií původního LP. Album bylo později znovu vydáno v roce 1997 i na formátu CD. Nahoře: Rod Morgenstern, Steve Morse, Dole: Steve Davidowski, Andy West, Allen Sloan

Po absolutoriu školy se Steve vrátil zpět do Augusty a velká část kapely šla s ním. I nadále pokračovali v intenzivním koncertování. Při jednom takovém vystoupení v roce 1976 v Nashvillu a pod vlivem silného dojmu tří skladeb z dema zaujali managera Twigse Lyndona Jr., který jim sjednal schůzku s Philem Waldenem ze společnosti Capricorn. Smlouvu s Capricorn Records podepsali koncem roku 1976 s kapelou smlouvu k nahrání jejich debutní desky "Free Fall" (1977). Na albu se podílel i klávesista Steve Davidowski. Když ale Davidowski odešel spolupracovat s houslistou Vassarem Clementsem, ke skupině se vrátil později bývalý člen Dixie Grit/Dixie Dregs klávesista Mark Parrish. Jejich první nahrávka pro Unicorn, album "Free Fall", představila Morseho jako důležitého nováčka žánru fusion a byly mu přiznány i jeho kompoziční dovednosti (napsal všech 11 skladeb) a jeho muzikantství. Album byl zásah do černého. Deska měla obrovský ohlas a ačkoli byla pozitivně přijata jako stěžejní album jazz fusion, prodávala se však mizerně. Kapela ovšem nezahálela a mírný úspěch a pochvalné ocenění "Free Fall" vedly k jejich další nahrávce z roku 1978 s názvem "What If", které přineslo další porcí instrumentálních smrští. Desku již podpořili i svým prvním turné se zastávkami v New Yorku, Georgii, na Floridě, v Jižní Karolíně, Severní Karolíně, Texasu, Arizoně, v Massachusetts, Mississippi a v Kalifornii. Skladby podpořila větší spolupráce a zvuk kapely dozrál do něčeho většího, než za co byl považován styl fusion v té době. Jižanský rock, klasické, lidové a country prvky byly pospojovány, aby vytvořily soudržnou a poslouchatelnou hudbu. Album "What If" patří k umělecky nejúspěšnějším počinům kapely. Ačkoli album podpořilo turné, tržby za desku stagnovaly, ale Morseho kapela získala pozvání k vystoupení na Montreux Jazz Festival dne 23. července 1978. Zaznamenané představení vyšlo následujícího roku pod názvem "Night Of The Living Dregs" a představilo kapelu v nejlepší formě. Album bylo tak kvalitní a úspěšné, že si vysloužilo i nominaci na Grammy. Jejich čtvrté album "Night Of The Living Dregs", nahrané v sestavě Morse, West, Sloan, Parrish a Morgenstein, vyšlo v dubnu 1979 a získalo kapele jejich první nominaci na cenu Grammy v kategorii Best Rock Instrumental Performance - toho roku vyhrál Paul McCartney s kapelou Wings. Album "Night Of The Living Dregs" obsahovalo studiové nahrávky i kompozice, které zazněly naživo a byly zaznamenány na Jazzovém festivalu v Montreux dne 23. července 1978. Ken Scott, pravá ruka producenta a aranžére The Beatles George Martina, se pak stal tím správným mužem a zvukařem, který produkoval obě alba Dixie Dregs "What If" a "Night Of The Living Dregs".

Přestup k labelu Arista a změna jména kapely (1979-1982) V říjnu 1979 vyhlásila ale Capricorn Records bankrot a Dixie Dregs se tak ocitli bez smlouvy. Skupina proto podepsala v lednu 1980 smlouvu se společností Arista Records na nahrání tří alb. V té době ovšem odešel klávesista Parrish a byl nahrazen T Lavitzem. Produkce alba byla ponechána Morsemu a tak deska "Dregs Of The Earth" mohla vyjít později téhož roku v květnu 1980, na kterém se kapela prezentovala v sestavě Morse, West, Sloan, Lavitz a Morgenstein. Všech osm skladeb napsal Morse a album dosáhlo pozice #27 v Billboard Jazz Album Chart. Parrish začal hrát na klavír a klávesy pro zpěváky Andy Williamse, Robertu Flack, Natalii Cole, Luthera Vandrossa, Peabo Brysona, Celine Dion, Reginu Belle, Deborah Gibson, Pat Boonea a jeho dceru Debby Boone, Glena Campbella a kytaristu Larry Coryella. Získal ocenění Angel Award jako koproducent křesťanského alba, na kterém aranžoval a nahrál všechny instrumentální party. Byl také hudebním režisérem, dirigentem a instrumentalistou na klávesovým hráčem při turné představení Cats, Meet Me in St. Louis, The Wizard Of Oz, Little Shop Of Horrors, Nunsense, Brigadoon, The Phantom Of The Opera, Anything Goes a dalších divadelních představeních na Broadwayi. Arista byla ale stále více znepokojena z prodeje alb Dixie Dregs a donutila pro vydání alba "Unsung Heroes" z roku 1981 skupinu zkrátit své jméno na The Dregs ve snaze získat více komerčních příležitostí a zvýšit viditelnost kapely v očích veřejnosti. Album "Unsung Heroes" obsahovalo osm nových skladeb od Morseho a vyšlo začátkem roku 1981, ale změna názvu nepomohla, aby změnila obavy labelu Arista. Houslistu Sloana vystřídal Mark O'Connor, vítěz klání Nashville Grand Masters Fiddle Championship pro jejich velmi vtipně pojmenovanou nahrávku z roku 1982 s názvem "Industry Standard". The Dregs byli přinuceni vedením labelu přidat texty a zpěv na jejich příští nahrávku. Toto album se tak poprvé uvedlo i s vokály jako další pokus získat více vysílacích časů. Mezi vokální hosty patřili Patrick Simmons z Doobie Brothers a Alex Ligertwood z kapely Santana. Album "Industry Standard" přineslo The Dregs další nominaci na Grammy za Best Rock/Jazz Instrumental Performance (nejlepší rock/jazzový instrumentální výkon). Morsovy skladby na "Industry Standard" začaly znít více jako jeho rozvíjející se jeho sólová práce, než spolupráce The Dregs, ale album získalo příznivé ohlasy od kritiků i veřejnosti. Deska "Industry Standard" byla zvolena "Best Guitar LP" čtenáři časopisu Guitar Player v jejich každoročním hlasování pro tento rok. Navíc, Morse byl zvolen "Best Overall Guitarist" ve stejné anketě, ocenění, které pak držel po dobu pěti po sobě jdoucích let, které skončily tím, že jej přesunuli do kategorie "Gallery of Greats" (Galerie velikánů), kterou už sdílel pouze Steve Howe z Yes. V roce 1982 se Steve dočkal také prvního velkého uznání jako kytarista, když se stal absolutním vítězem v anketě časopisu Guitar Player. Nedávná změna názvu, vokální přírůstky a vyčerpávající cestovní harmonogram ale nezlepšily prodeje desek a tak po splnění svého závazku k Aristě, se členové The Dregs, kteří byli unavení cestováním, dohodli na rozpuštění kapely počátkem roku 1983. Členové The Dregs se rozešli k jednotlivým projektům. Steve Morse a Kansas (1983-1989) Úspěch kapely, jejích alb i vyprodaných koncertů, společně s osobními úspěchy Stevea jakožto kytaristy jej nakonec vedly k rozhodnutí zkusit vyloženě sólovou kariéru. Po posledním albu "Industry Standard", které vyšlo ještě pod hlavičkou Dregs tedy vznikl Steve Morse Band, který proslul mimo jiné tím, že se v něm střídali často velice zajímaví hosté, jako např. Peter Frampton, Eric Johnson nebo Albert Lee. Z alb natočených pod hlavičkou Steve Morse Bandu vynikají zejména "The Introduction" a "Stand Up", na kterých je nejlépe slyšitelná jeho vyzrálá technika hry. Po třech letech činnosti Steve Morse Band přišlo nečekaně lano od jedné z největších pomprockových skupin - Kansas. Z tohoto spojení sice vzešla dvě velmi dobrá alba "Power" a "In The Spirit Of Things", ale v polovině osmdesátých let byl již hudební svět přeci jen trochu jinde, a tak se žádný výrazný úspěch nekonal. Stevea celá situace v hudebním průmyslu natolik znechutila, že v roce 1987 odešel nejen z Kansas, ale co víc, ostříhal si vlasy a začal se cele věnovat své druhé největší životní vášni - létání. Udělal si pilotní zkoušky a začal létat pro jednu oblastní linku. Po čase ho ale začali svrbět prsty a čím dál častěji se nechával zlákat k hostování v různých projektech. Objevil se dokonce na desce legendární hardrockové kapely Triumph, na jejich albu "Surveillance".

Reunion kapely (1989-1994) V roce 1988 už jeho touha znovu hrát dostoupila vrcholu a vedla ho až ke znovuvzkříšení Dixie Dregs. Po natočení promo CD "Off The Records" natočila kapela ještě desku "High Tension Wires", ale producentské tlaky nakonec způsobily, že deska vyšla pouze pod jménem Steve Morse. Ten se nakonec rozhodl postavit znovu i Steve Morse Band, do nějž pozval i svého dnes již věrného souputníka, baskytaristu Dave LaRue. Spolu s ním natočil v roce 1991 album "Southern Steel", které rázem vylétlo na přední místa anket i žebříčků. Přineslo opět spoustu výborné kytarové hudby, ovšem bez samoúčelného předvádění techniky, jak tomu bylo v té době často zvykem a Morse hrál výrazně pro skladbu a její kompaktní vyznění. Na vlně úspěchu se svezlo i následující, neméně kvalitní album "Coast To Coast". Souběžně s tímto albem rozjel Steve koncem 80. let i koncertní aktivity své druhé kapely Dixie Dregs a vydal se s nimi na krátké turné. Následoval opět kolotoč vyprodaných koncertů a hostování na deskách i koncertech kytarových kolegů. Skupina se sešla na turné, při kterém se představili bývalí členové Morse, Morgenstein (také hrál s Winger), Lavitz a Sloan. Jejich turné doprovázelo i vydání alba "The Best Of" s názvem "Divided We Stand" (1989). Basista Dave LaRue pak dopnil sestavu pro sedmý koncert, ze kterého v roce 1992 vzešlo dnes velmi vyhledávané živé album "Bring 'em Back Alive", jež v lednu 1993 získalo druhou nominaci na Grammy za Best Rock Instrumental Performance, bohužel ocenění získal Stevie Ray Vaughan a Double Trouble za "Little Wing". V roce 1992 do skupiny přišel houslista Jerry Goodman ze slavných The Mahavishnu Orchestra, aby nahradil Sloana, který byl často nepřítomen v důsledku zaneprázdnění kvůli jeho lékařské kariéře. Podepsali smlouvu s bývalým labelem Capricorn Records na své první studiové album po mnoha letech nazvané "Full Circle" v roce 1994. Na albu došlo ke zvláštnímu prolnutí obou Morseho kapel, neboť desku s ním natáčel jeho parťák ze Steve Morse Bandu, baskytarista Dave LaRue. Ale to se již psal rok 1994 a schylovalo se k jedné z největších událostí na hardrockové scéně devadesátých let. V tom roce odehrál Steve Morse krátké turné se svým bandem a natočil další řadovou desku s tímto souborem, nazvanou "Structural Damage". V době uvedení desky na trh již ale světem letěla senzační zpráva - "Steve Morse nahradil Ritchie Blackmorea v řadách Deep Purple!!!"

Současnost (1995-dosud) Steve si ale svým vstupem do Purple nezavřel ani vrátka svých sólových aktivit a i nadále se účastní nejrůznějších projektů a čas od času oživí nejen aktivitu Dixie Dregs, ale i Steve Morse Bandu. V roce 1996 se Deep Purple odebrali poprvé s novým kytaristou do studia. Album "Purpendicular" sklidilo okamžitě nadšené recenze, přestože některým fanouškům chvíli trvalo, než si zvykli na dost odlišný sound. Vše ovšem vynahrazoval příval energie, který z desky doslova tryskal. Celý rok 1998 strávila skupina na turné a ihned po jeho skončení se odebrala znovu do studia, aby zde natočila album "Abandon". Kapela na desce působila ještě sehraněji a výsledná nahrávka zněla ohromně celistvě. Poté si Deep Purple naplánovali krátký odpočinek, který ovšem neúnavný Steve využil k oživení Dixie Dregs a Steve Morse Bandu. Dixie Dregs natočili v tomto období další živou desku California Screamin´, kterou následovalo krátké turné a také Steve Morse Band se přihlásil s novou deskou "Major Impacts, na které složil Steve hold všem svým kytarovým hrdinům z mládí. V roce 1999 se Steve s Deep Purple zúčastnil nahrávání s Londýnskou filharmonií a následného symfonického turné. Dne 29. května 2001 došlo k ojedinělé události, neboť Steve byl ještě spolu s několika dalšími členy Purple pozván Lucianem Pavarottim k účasti na dobročinném koncertě v Parco Del Novi Sad v italské Modeně. Ian Gillan se pak o pár týdnů později znovu objevil na jednom pódiu s Pavarottim a za účasti ostatních "párplů" si s ním "střihl" parádní duet ve slavné Nessun Dorma. Toho večera zazněla i nesmrtelná "Smoke On The Water", ovšem ta byla již bez Pavarottiho účasti. The Dregs dodnes zůstávají volným společenstvím svých bývalých členů, kteří se nakrátko scházejí na kratší turné a občasnou studiovou práci. V dubnu 1997 vyšlo nově album "The Great Spectacular" a pak v září téhož roku album "King Biscuit Flower Hour Presents", které bylo původně zaznamenáno v roce 1979 pro rozhlasovou show King Biscuit. Další album "California Screamin'" z roku 2000 je kuriózní směs živých nahrávek z představení v Roxy Theatre ze srpna 1999. Skupina doprovázela v roce 2000 na společné turné kapelu Dream Theater během jejich turné Metropolis 2000. Toto vydání obsahuje jednak starší skladby doplněné covery od Allman Brothers Band "Jessica" a od Franka Zappy "Peaches en Regalia", kde hostinsky vystoupil i Dweezil Zappa s kytarou. Kompilace "20th Century Masters: The Best Of The Dixie Dregs" a DVD "Sects, Dregs and Rock‘n’Roll" vyšly pak v roce 2002. Dne 3. července 2017 oznámil Rod Morgenstein ve videu YouTube pro Rock, Roots & Blues - Live další reunionové turné "Dawn Of The Dregs", které začíná v únoru 2018. The Dixie Dregs se tak sejdou v jejich originálním složení z období alba "Freefall", aby absolvovali velmi očekávané reunionové turné. Tato jejich nejdůležitější nahrávka vyšla před 40 lety v sestavě - bicí Rod Morgenstein, klávesy Steve Davidowski, housle Allen Sloan, baskytara Andy West a neskutečný Steve Morse na kytaru. Jejich turné začíná 28. února a potrvá až do dubna 2018 a vystoupí na něm ve vybraných městech v USA. První zastávka je 28. února 2018 v Clearwater na FL a zastaví se také v Atlantě, Charlestonu, Washingtonu, New Yorku, Bostonu, Pittsburghu, Clevelandu, Chicagu, Milwaukee, Boulderu a Phoenixu mezi mnoha dalšími, než turné zakončí 25. dubna v Dallasu, Texas. V rámci turné se The Dixie Dregs vrátili 2.března 2018 po 40 letech do Bell Auditorium v pátek večer v Augustě. "Toto turné je výsledkem značných žádostí, které jsme obdrželi od věrných fanoušků, od dravých Dregheads, a nových fanoušků, kteří nás nikdy neviděli, ale poprvé objevili kapelu díky Steveově členství v Deep Purple nebo Rodovi jako bubeníkovi Winger," řekl basista Dregs Andy West. "Nemůžeme se dočkat, až zahrajeme pro všechny," dodal Andy West. Legendární americká rocková kapela DIXIE DREGS se zjara 2024 vydává na cestu přes východní pobřeží. K sestavě Steve Morse, Andy West, Rod Morgenstein, Allen Sloan se opět připojí klávesista Jordan Rudess na osmi speciálních vystoupeních, které začínají 18. dubna v Nashvillu v Tennessee a končí 27. dubna v Clearwater na Floridě. Zahájení koncertů bude STEVE MORSE BAND se Stevem Morsem, Davem LaRuem a Van Romainem. Steve Morse řekl o koncertech: "Toto je velmi speciální turné s DREGS, na kterém bude Jordan Rudess a moje trio, STEVE MORSE BAND, zahajovat koncerty. Už dávno jsme absolvovali jedno turné s Jordanem a byli jsme nadšeni, když mohl převzít vedení Stevem Davidowskim, který je již oddaný projektu. Přidáme mnoho jiných melodií, než bylo naše reunion před několika lety, takže toto je nejlepší čas slyšet původní instrumentální rockovou kapelu v akci!" Turné "Dawn Of The Dregs" v roce 2018 znamenalo návrat původní sestavy na pódia po více než čtvrt století trvající pauze. O šest let později, v roce 2024, se znovu vrací pozměněná sestava s původními členy Morse, West, Sloan a Morgenstein po boku známého současného klávesisty Jordana Rudesse z DREAM THEATER. Držitel Grammy a jeden z nejlepších klávesistů všech dob Music Radar, klávesový kouzelník vyškolený na Juilliard School of Music, se nyní znovu připojí k některým ze svých nejdéle působících vrstevníků na oslavě hudby, kterou si nemůžete nechat ujít. "Anachronicity Tour 2024" slibuje intimní vystoupení a přivádí některé z nejlegendárnějších hudebních interpretů na intimní pódia a nabízí dlouholetým i novým fanouškům možnost zblízka a osobně si užít hudební dovednosti a historii, noc co noc. Renomovaná americká kapela progresivního rocku a jižanského fusion Dixie Dregs se vydává v roce 2024 na turné po východním pobřeží Spojených států, které začne v dubnu 2024. K sestavě, kterou tvoří Steve Morse, Andy West, Rod Morgenstein a Allen Sloan, se připojí i klávesista Jordan Rudess na speciální vystoupení. Kromě toho bylo v květnu přidáno osm nových představení, přičemž nové představení je naplánováno na 17. dubna v Maconu, GA. Na úvodních aktech se představí Steve Morse Band, který tvoří Steve Morse, Dave LaRue a Van Romaine. Steve Morse o koncertech řekl: "Toto je velmi speciální turné s Dregs, na kterém vystoupí Jordan Rudess a moje trio, Steve Morse Band, které zahajují koncerty. Už dávno jsme absolvovali jedno turné s Jordanem a byli jsme nadšeni, když mohl převzít vedení se Stevem Davidowskim, který je již oddaný projektu. Přidáme mnoho jiných melodií než náš Reunion před několika lety, takže je ten nejlepší čas slyšet původní instrumentální rockovou kapelu v akci!"

Členové Steve Morse - Guitars (1970-present) Rod Morgenstein - Drums (1973-present) Steve Davidowski - Keyboards (1975-1977, 2017-present) Allen Sloan - Violin (1973-1981, 1988-1992) Andy West - Bass (1970-1988, 2017-present) Podporující hudebníci: Jordan Rudess - Keyboards (1994; filled in for T Lavitz)

Bývalí členové Jerry Goodman - Violin (1992-present) Dave LaRue - Bass Guitar (1988-2017) T Lavitz - Keyboards (1978-2010; died 2010) Mark O'Connor - Violin (1981-1982) Frank Brittingham - Guitars, Vocals (1970-1971) Mark Parrish - Keyboards (1970-1971,1973,1977-1978) Dave Morse - Drums (1970-1971) Frank Josephs - Keyboards (1974-1975) Bart Yarnall - Drums (1973) Gilbert Frayer - Drums (1973) Johnny Carr - Keyboards (1970)

1970 As "Dixie Grit"	1970-1971 As "Dixie Grit"	1971-1973
Frank Brittingham - Guitars, Vocals Steve Morse - Guitars Andy West - Bass Guitar Johnny Carr - Keyboards Dave Morse - Drums	Frank Brittingham - Guitars, Vocals Dave Morse - Drums Steve Morse - Guitars Andy West - Bass Guitar Mark Parrish - Keyboards	Steve Morse - Guitars Andy West - Bass Guitar
1973 As "Rock Ensemble II"	1973 As "Dixie Dregs"	1973-1974
Steve Morse - Guitars Andy West - Bass Guitar Allen Sloan M.D. - Violin Bart Yarnall - Drums	Steve Morse - Guitars Andy West - Bass Guitar Mark Parrish - Keyboards Gilbert Frayer - Drums	Steve Morse - Guitars Andy West - Bass Guitar Allen Sloan, M.D. - Violin Rod Morgenstein - Drums
1974-1975	1975-1977	1977-1978
Steve Morse - Guitars Andy West - Bass Guitar Allen Sloan, M.D. - Violin Rod Morgenstein - Drums Frank Josephs - Keyboards	Steve Morse - Guitars Andy West - Bass Guitar Allen Sloan, M.D. - Violin Rod Morgenstein - Drums Steve Davidowski - Keyboards	Steve Morse - Guitars Andy West - Bass Guitar Allen Sloan, M.D. - Violin Rod Morgenstein - Drums Mark Parrish - Keyboards
1978-1981	1981-1982	1982-1988
Steve Morse - Guitars Andy West - Bass Guitar Allen Sloan, M.D. - Violin Rod Morgenstein - Drums T Lavitz - Keyboards	Steve Morse - Guitars Andy West - Bass Guitar Rod Morgenstein - Drums T Lavitz - Keyboards Mark O'Connor - Violin	Steve Morse - Guitars Andy West - Bass Guitar Rod Morgenstein - Drums T Lavitz - Keyboards
1988-1992	1992-2010	2010-2017
Steve Morse - Guitars Rod Morgenstein - Drums T Lavitz - Keyboards Dave LaRue - Bass Guitar Allen Sloan, M.D. - Violin	Steve Morse - Guitars Rod Morgenstein - Drums T Lavitz - Keyboards Dave LaRue - Bass Guitar Jerry Goodman - Violin	Steve Morse - Guitars Rod Morgenstein - Drums Dave LaRue - Bass Guitar Jerry Goodman - Violin
2017-dosud	*	*
Steve Morse - Guitars, Banjo, Keyboards, Guitar Synth Allen Sloan - Strings, Violin, Viola, Electric Violin Andy West - Bass Guitar Stephen Davidowski - Keyboards Rod Morgenstein - Drums, Percussion

(Narozen 28. července 1954, Hamilton, Ohio) Guitars (1970-present) Steve Morse je americký kytarista a skladatel, známější ze svého působení v kapelách The Dixie Dregs (od roku 1973), Steve Morse Band (od roku 1983), Kansas (1985-1989), a od roku 1994 jako kytarista Deep Purple a od roku 2003 Living Loud. Od roku 2012 je členem také skupiny Flying Colors a v témže roce spolupracoval se Satrianiho projektem G3. Kariéra Steva Morse zahrnuje rock, country, funk, jazz, klasiku a spojení těchto hudebních žánrů. Morseho otec byl ministrem a jeho matka klasicky vyškolená pianistka, oba dva byli také psychologové. Dětství prožil v Ohiu, pakse rodina přestěhovala do Tennessee, pak do Ypsilanti, Michigan, kde Morse strávil zbytek svého dětství. Ačkoli se seznámil s klavírem a klarinetem, Morse se nakonec začal zajímat o kytaru a jeho skutečná hudební kariéra začala. Steve Morse se těšil zdravému sledování především u kytaristů, a to v čtenářských anketách, které každoročně konají hudební časopisy. Ačkoli byl zpočátku jako dospívající inspirován The Beatles, brzy začal rozšiřovat své hudební obzory o Yardbirds, Jimi Hendrixe a Led Zeppelin. Třebaže hrával zpočátku i na malý klavír a klarinet, byl fascinován kytarou poté, co navštívil koncert klasického kytaristy Juana Mercadala, který později dával dospívajícímu Morseovi výukové lekce. Byl rovněž hluboce ovlivněn akademickým představením Johna McLaughlina a jeho The Mahavishnu Orchestra a ještě v době, kdy navštěvoval University of Miami, se Morse rozhodl zaměřit na instrumentální rockovou hudbu. Tehdy se také začal tvořit jeho pověstný styl hry, tzv. "poctivé trsátko", neboli způsob, kdy je každý tón hrán poctivě pravou rukou a Steve prakticky nikdy nepoužívá hammering, ani techniku pull-off. Morse krátce spolupracoval se svým bratrem Davem v kapele s názvem The Plague, než se rodina přestěhovala do města Augusta, Georgia, což znamenalo obrat v Stevově hudebním životě. Na konci roku 1960 hrál v kapele The Three se svým starším bratrem a mladším spolužákem ze střední školy Williamem Geraldem (Jerry) Wootenem, který hrál na klávesy. Three působili v místním psychedelickém klubu pro mládež The Green Onion, na Legion kolejích. Při zápisu do akademie Richmond County se Morse se setkal s basistou Andy Westem a založili spolu skupinu Dixie Grit, která bývá označována za pravý počátek jeho kariéry, v níž se spojili se s klávesistou Johnnym Carrem a kytaristou a zpěvákem Frank Brittinghamem, Dave Morse bubnoval. Toto úsilí však fungovalo krátce, protože přehrávání skladeb Led Zeppelin, Cream a podobně je omezilo v možnostech získat lépe placené představení v místních tanečních klubech. Skupina dosáhla lokálního úspěchu a natočila demo, které se ovšem do dnešních dnů bohužel nedochovalo. West a Morse pokračovali v hraní jako duet, představovali se jako Dixie Dregs, až do Morseova vyloučení ze školy v 10. semestru, neboť se odmítal ostříhat, nakonec mu povolili se zapsat na uznávanou University of Miami School of Music. V roce 1970 University of Miami hostila řadu budoucích vlivných hudebníků, včetně Bruce Hornsbyho, Pata Methenyho a Jaco Pastoria. Andy West se také zapsal na University of Miami a polu s Morsem, bubeníkem Bart Yarnallem, klávesistou Frank Josephsem a houslistou Allenem Sloan spolupracoval ve zkušebním projektu s názvem Rock Ensemble II. Zkoušeli a hraní Morseových kompozic na univerzitě mu přineslo pozornost a důvěryhodnost jako ke skladateli a hráči. V roce 1975 skupina sestavila nahrávku používanou jako propagační materiál. Tato nahrávka byla nakonec vydána v roce 1997 jako The Great Spectacular. Steve se také stal komerčním pilotem v roce 1980. Po Morseově promoci na univerzitě v Miami v roce 1975 on a Andy West oficiálně pojmenovali jejich skupinu Dixie Dregs. Kolega a absolvent z University of Miami Rod Morgenstein nahradil zraněného Barta Yarnalla a kapela začala pravidelně vystupovat, s některými svými vlastními skladbami, spolu s covery od Johna McLaughlin a oblíbeného jižanského rocku. Stále se lepšící výkony při hraní tak nakonec upoutaly pozornost náborářů labelu Capricorn Records, včetně manažera Allman Brothers Twiggse Lyndona, a na konci roku 1976 skupina podepsala slouvu s tímto jižanským labelem. Jejich první nahrávka pro Unicorn, album "Free Fall", představila Morseho jako důležitého nováčka žánru fusion a byly mu přiznány i jeho kompoziční dovednosti (napsal všech 11 skladeb) a jeho muzikantství. Ačkoli album bylo pozitivně přijato jako stěžejní album jazz fusion, prodávalo se mizerně. Další album "What If" vyšlo v roce 1978. Skladby podpořila větší spolupráce a zvuk kapely dozrál do něčeho většího, než za co byl považován styl fusion v té době. Jižanský rock, klasické, lidové a country prvky byly pospojovány, aby vytvořily soudržnou a poslouchatelnou hudbu. Ačkoli album podpořilo turné, rekordní tržby stagnovaly, ale Morseho kapela získala pozvání k vystoupení na Montreux Jazz Festival dne 23. července 1978. Zaznamenané představení vyšlo následujícího roku pod názvem "Night of the Living Dregs". Label Unicorn ale zkrachoval na konci roku 1979 a Dixie Dregs se tak ocitli bez smlouvy. Arista Records podepsala s kapelou smlouvu v roce 1979 k nahrání tří alb. Produkce byla ponechána Morsemu a tak deska "Dregs Of The Earth" mohla vyjít v květnu 1980. Všech osm skladeb napsal Morse a album dosáhlo pozice #27 v Billboard Jazz Album Chart. Arista byla ale stále více znepokojena z prodeje alb Dixie Dregs a donutila kapelu změnit jejich jméno na jednodušší The Dregs ve snaze zvýšit viditelnost kapely v očích veřejnosti. Album "Unsung Heroes" obsahovalo osm nových skladeb od Morseho a vyšlo začátkem roku 1981, ale změna názvu nepomohla, aby změnila obavy labelu Arista. The Dregs byli přinuceni vedením labelu přidat texty a zpěv na jejich příští nahrávku, velmi vtipně pojmenovanou "Industry Standard". Morsovy skladby na "Industry Standard" začaly znít více jako jeho rozvíjející se jeho sólová práce, než spolupráce The Dregs, ale album získalo příznivé ohlasy od kritiků i veřejnosti. "Industry Standard" byla zvolena "Best Guitar LP" čtenáři časopisu Guitar Player v jejich každoročním hlasování pro tento rok. Navíc, Morse byl zvolen "Best Overall Guitarist" ve stejné anketě, ocenění, které pak držel po dobu pěti po sobě jdoucích let, které skončily tím, že jej přesunuli do kategorie "Gallery of Greats" (Galerie velikánů), kterou už sdílel pouze Steve Howe z Yes. Po splnění svého závazku k Aristě, se členové The Dregs, kteří byli unavení cestováním, dohodli na rozpuštění počátkem roku 1983. Koncem 80. let se sešli na turné bývalí členové Morse, Morgenstein, Lavitz a Sloan. Jejich návrat byl doplněn výběrem "Best Of", který vyšel pod názvem "Divided We Stand". Basista Dave LaRue doplnil sestavu a sedmi zastávkové turné vyvrcholilo v roce 1992 vydáním živého alba "Bring 'em Back Alive". Houslista Jerry Goodman, ze slavných The Mahavishnu Orchestra, nahradil Sloana, který byl často nepřítomen díky své lékařské kariéře. Podepsali smlouvu s bývalým labelem Capricorn Records jejich první studiové album po mnoha letech s názvem "Full Circle", které vyšlo v roce 1994. Když se v roce 1983 rozpadli Dixie Dregs, Morse vytvořil Steve Morse Band trio spolu s basistou Jerry Peekem a bubeníkem Doug Morganem (ex-Glass Moon). Po prvním turné po východních Spojených státech, Morgan odešel kvůli předchozím závazkům. Jako nahrada za něj padla volba na Roda Morgensteina. V září začali nahrávat desku "The Introduction". Skupina byla na turné po Německu počátkem roku 1984, které zahrnovalo i clinic vystoupení. Skupina podepsala smlouvu s Elektra Records, která pak vydala "The Introduction" v polovině roku. Druhé německé turné začalo v prosinci 1984 a deska "Stand Up" vyšla v roce 1985. Zůčastnili se jej i hostující zpěváci a kytaristé (Eric Johnson, Alex Ligertwood, Peter Frampton, Albert Lee, Van Temple) a houslista Mark O'Connor. Cestovali s Rush jako jejich zahajovací skupina na jejich Power Windows tour. V roce 1986 se Morse připojil ke skupině Kansas. Spolu s kapelou vydal dvě alba "Power" a "In the Spirit of Things". Když ještě působil v kapele, měli Kansas jejich poslední velký hit "All I Wanted", který se umístil v Billboard Top 20 a na kterém se Morse také podílel. Morse opustil kapelu po turné k albu "In The Spirit Of Things". Znovu se ke kapele připojil až v rámci jejich turné 1991. Od konce roku 1987 do začátku roku 1988 Morse pracoval jako druhý pilot komerční letecké společnosti. V roce 1994 Morse vstoupil do britské hard rockové skupiny Deep Purple, kde nahradil Ritchie Blackmorea, třebaže na turné The Battle Rages On tour Blackomorea nahradil Joe Satriani. Ono tedy doslovně vzato nahradil vlastně Joe Satrianiho, který kapele vytrhl trn z paty, když ji Blackmore nečekaně opustil uprostřed turné. Joe byl sice znamenitá náhrada za Ritchieho, nejen proto, že je sám jeho velkým obdivovatelem, ale zejména je to vynikající hráč, který v řadách Purple dokázal, zejména jak umí hrát pro kapelu, aniž by se nutně musel blýskat svou jinak velmi brilantní a vybroušenou technikou hry. Samotní Deep Purple dokonce nějaký čas usilovali o Joea jakožto o stálého člena kapely, nicméně Joe tuto pro mnohé jiné jistě více než lákavou nabídku nakonec odmítl. Kapela tedy zvažovala buď konec kariéry, nebo nalezení důstojné a hlavně stálé náhrady za Ritchieho. Každý z členů tedy napsal na papírek několik jmen kytaristů, které by si dokázal představit na jeho místě... a jméno Steve Morse bylo na každém z nich. Když Stevea oslovili, bez většího váhání souhlasil a projevil obrovské nadšení a zápal pro hudbu Deep Purple. Současně se vstupem do Deep Purple vstoupil Steve zároveň do zcela jiného světa. A naopak... Deep Purple jeho nadšení, vstřícnost a elán vlil novou krev do žil. V důsledku těchto událostí se obrovsky zvedl zájem i o Steveovu předchozí tvorbu, ale zároveň rockový svět dychtil po koncertech "párplů" s tím "novým chlápkem". Od té doby Morse nahrál pět studiových alb "Purpendicular", "Abandon", "Bananas", "Rapture of the Deep" a "Now What?!", stejně jako sedm z jejich živých alb. Kromě hraní s Deep Purple, Morse spolu s dalšími hudebníky Jimmy Barnes, Bob Daisley, Lee Kerslake a Don Airey vytvořil kapelu Living Loud v roce 2003. Skupina vydala pouze jedno studiové album a živé DVD v roce 2004/2005. Na jaře 2010 bylo oznámeno, že Steve Morse a Bob Daisley začali pracovat na novém studiovém albu, který je plánováno k vydání v roce 2011. Morse začal spolupracovat se zpěvákem Sarah Spencerem v roce 2007 na projektu s názvem Angelfire. Album pod stejným jménem vyšlo 10. srpna 2010 u Radiant Records. Na albu se představili Dave Larue a Van Romaine ze Steve Morse Bandu na basu a bicí. Album má texturní, akustický zvuk, který se liší od Morseovy předchozí práce. Angelfire zahajovali pro Steve Morse Band několik představení v Kalifornii (leden) a na Floridě (březen) v roce 2010. V roce 2012 se Morse připojil k Flying Colors, americké superskupině složené z Mike Portnoye, Dave LaRue, Casey McPhersona a Neal Morse, jejichž debutové eponymní album vyšlo 26. března 2012 a debutoval u na #9 v žebříčku Hard Rock, a #11 v BBC žebříčku rockových alb.

(Narozen 19. dubna 1953, New York, USA) Drums, Percussion Drums (1973-present) Je americký bubeník a hudební pedagog. Nejznámější je ze svého účinkování v koncem 80. let v rockové kapele Winger a v jazz fusion kapele Dixie Dregs. Spolupracoval také s projekty Fiona, Platypus, Steve Morse Band a The Jelly Jam. Také nahrával a koncertoval s Jordanem Rudessem včetně jejich společného projektu Rudess/Morgenstein Project. Koncertoval také s Jazz is Dead. V současné době je docentem a vyučuje bicí na Berklee College of Music v Bostonu, Massachusetts. Morgenstein také stále vyjíždí na turné se skupinou Winger po Evropě a Spojených státech. Rod svoji profesionální hudební kariéru začal jako zakládající člen průkopnické skupiny Dixie Dregs, když ještě jako student University of Miami na Floridě potkal hudebníky Steva Morse, Andyho West a Allena Sloana. Univerzita byla podhoubím hudební aktivity během tohoto období, sehrála úlohu hostitele pro skvělé budoucí talenty jako byli Pat Metheny, Jaco Pastorius, Danny Gottlieb, T Lavitz a Bruce Hornsby. Hraním pod hlavičkou Studio Music and Jazz osnov s názvem Rock Ensemble II, Dregs pilovali své fusioneskní zářezy. Tady také skupina nahrála své klasické album "Great Spectacular". V hudbě Dixie Dregs se míchá rock, jazz, bluegrass, folk a klasické vlivy do bohaté, stále se měnící tapisérie zvuků. Celou tu dobu se Rodovo bubnování spřádá svoji cestu hladce a barevně prostřednictvím této vířící hudební krajiny. Unikátní, dynamický a hudební styl bubnování přivedl Roda k zisku ocenění Best Progressive Rock Drummer od magazínu Modern Drummer nepřetržitě 5 let v řadě (1986-1990) a Best All-Around Drummer (1999), čímž si vysloužil stálé místo v jejich Listině slávy. Dixie Dregs, jejichž 6 posledních nahrávek bylo vždy nominováno na ceny Grammy za nejlepší rockový instrumentální výkon, lze nejlépe popsat slovy z recenze koncertu Philadelphia Inquirer, "The Dregs mají svůj vlastní jedinečný jazyk a styl známý z bluegrassové a country hudby, rafinovaný s klasickou jemností a předváděný s vysoce briskní technikou a rockovou energií. Kapela je možná nejdůležitější, a jistě nejvíce technicky vyspělá, instrumentální skupina progressive fusion." Když se skupina dočasně rozpustila v roce 1983, Rod spojil své síly s Steve Morse, který spolu s basistou Jerry Peekem, vytvořil Steve Morse Band. Rod si pamatuje, že "Jedna z našich největších přestávek přišla, když jsme měli možnost koncertovat společně po dobu 3 měsíců s Rush na jejich Power Windows turné v letech 1985-1986. Cítil jsem nával popularity, a to pro skupinu i jako bubeník, v důsledku vystupování večer co večer na vyprodaných arénách spolu s vděčnými progresivními rockovými fanoušky. A bylo více než zřejmé, že mnozí z nich byli bubeníci." Steve Morse Band vydali dvě alba, po kterých se Rod ocitl na křižovatce ve své kariéře, když se Steve Morse připojil k zreformované skupině Kansas. "Byl jsem připraven pro hudební změnu a zkusit něco nového a náročného." Během následujícího roku se v roce 1986 přestěhoval do New Yorku poté, co bydlel v okolí Atlanty ve státě Georgia celých předcházejících 11 let, Rod se setkal s Kip Wingerem a Reb Beachem, jmenovcem a kytaristou tehdy ještě neexistující kapely Winger. "Kip a Reb skládali a nahrávali dema, která byla vždy zamítnuta ze strany gramofonových společností. Setkal jsem se s nimi v této etapě jejich života, kdy byli zcela posedlí podepsáním smlouvy. Nic nemohlo otřást jejich odhodlání. Tak jsme se dali dohromady a jamovali, padli si do oka a o dva měsíce později znovu prohlásili že dostali smlouvu a ptali se, jestli bych měl zájem na této jejich nahrávce." Jejich eponymního debutového alba "Winger" se v roce 1988 prodalo přes dva miliony kopií po celém světě, vydělalo kapele na platinové album v USA a zlaté album v Japonsku a Kanadě. To také vedlo k nominaci na American Music Award za nejlepší New heavy metalovou skupinu. Následovníkem bylo album "In The Heart Of The Young" a opět platinové a zlaté ocenění bylo na obzoru, spojený s non-stop mezinárodním koncertním programem. Kapela ukončila svoji činnost v roce 1993 poté, co podporovala koncerty svoji vysoce ceněnou nahrávku "Pull", neboť v hudební scéně probíhaly dramatické změny. Alternativní hudbu nahradil metal a dostal se tak na pořad dne. Až v roce 2002 se Winger sešli na letní turné s Poison, Cinderella a Faster Pussycat, aby podpořili kompilaci "The Very Best of Winger", což byla kolekce největších hitů. A v roce 2006 skupina vydala kritiky chválené "Winger IV", po kterém následovalo turné v Evropě, USA, Japonsku a Austrálii. V roce 1993, kdy se Winger dočasně rozpustili, Kip Winger se odhodlal nahrát své první sólové album "This Conversation Seems Like Dream" (1997), dramaticky odlišné od prvních tří desek Winger. Rod nahrál party bicích pro toto album a také novější "Songs From The Ocean Floor" (2001) ve svém domácím studiu Kip v Santa Fe v Novém Mexiku. V roce 1997 vznikl také bezejmenný debut Rudess/Morgenstein Project, silné instrumentální progresivní duo, ve kterém se spojili Rod a klávesista Dream Theater, skvělý Jordan Rudess. Zrod tohoto projektu byl zaset jednoho večera na Dixie Dregs turné Full Circle v roce 1994 ve Fort Lauderdale na Floridě, když náhlý výpadek proudu odstavil kytaru, basu a housle. Z nějakého důvodu pouze klávesy zůstaly nedotčeny. A to co následovalo bylo spalujících 10 minut improvizace na bicí a klávesy jako silné jamování dvojice, které vy strhlo i dům. Byla to událost tohoto večera, která ispirovala Roda a Rudesse vytvořit jejich "maločlennou ještě mocnější znějící" kapelu. Rudess Morgenstein Projekt koncertovali v USA, Kostarice, Venezuele, Mexiku, Německu, Holandsku a Velké Británii. Navíc Rod nahrál i bubnové party na Jordanova sólová CD, "Rhythm Of Time" a "The Road Home". Dalším projektem, jehož se Rod zúčastnil, byla jamující kapela Jazz Is Dead, který hrála tvůrčí improvizace na hudbu Grateful Dead. Mezi členy JID patřili T Lavitz, Alphonso Johnson, Jeff Sipe, Billy Cobham, Jeff Pevar, Dave Livolsi a Jimmy Herring s neustále se měnící sestavou. Dalším projektem byl Platypus, jehož dvě deskly vznikly ve složení John Myung (Dream Theater), Ty Tábor (Králův X) a Derek Sherinian (Planet X) a Rod. Hudba je směsicí instrumentálních a vokálních melodií, ve kterých se mísí mnoho různých stylů dohromady. Odnoží Platypus je pak The Jelly Jam, silné trio s účastí Ty Tabora a Johna Myunga. Jejich prvotní debut vyšel v roce 2001, "Jelly Jam 2" vyšlo v roce 2004 a v roce 2016 jim vychází už pátá nahrávka. Kromě jeho nahrávání a koncertních angažmá je Rod velmi aktivní i ve výuce bicích. V současné době je profesorem na perkuse na Berklee College of Music v Bostonu, Mass. Také jeho vysoce uznávané instruktážní materiály zahrnují videa, audiokazety a knihy. Jeho nejnovější nabídkou je Drum Set Warm-Ups, nabízená jako konečný návod pro rozvoj a zlepšení všech aspektů hry na bicí soupravu. Navíc Rod psal sloupky pro Modern Drummer Magazine (USA), Rhythm Magazine (UK), Sticks Magazine (Německo) a je mezinárodní předváděč a vývojař výrobků pro Sabian Cymbals (Signature Tri-Top Ride), Vic Firth Sticks (Signature Sticks a Isolation Headphones), které podporuje již mnoho let. Roda lze chartakterizovat podle následující pasáže z titulního příběhu v Modern Drummer Magazine: "Můžete to poznat na jeho tváři; Rod Morgenstein miluje to, co jej oživuje. Přesvěčte jej hovořit o bubnech a uvidíte ty oči, jak se začnou kroutit jako teplem, upřímný úsměv se rozšíří na tváři. Posaďte jej za sadu bubnů, a to samé nadšení je patrné i ve způsobu, že se vrhne na sestavu, jako kdyby čekala týdny pouze na něj. To neznamená, že jeho hraní je nekontrolované, protože má rozhodně kontrolu nade vším, co se děje za bicí soupravu. Lze jen říci, že jste nikdy nepocítili, že by Morgenstein ztratil něco z počátečního vzrušení o bubnech, kterému lidé propadnou, když se rozhodnou stát se bubeníkem."

Steve Davidowski (Narozen ***) Keyboards (1975-1977, 2017-present) Steve Davidowski je jedinečný talent. Je klasicky vyškolený hudebník na Eastman School of Music. Davidowski byl členem průkopnické jižanské jazz-rockové skupiny The Dixie Dregs v polovině 70. let. V průběhu let připojil svůj klávesový talent a talent na dřevěné foukací nástoje do služeb hudebníků jako jsou Vassar Clements, Jerry Reed, David Allan Coe, stejně jako lokální umělci Todd Wright, Kat Williams, Firecracker Jazz Band a další. Spolupracuje s bubeníkem Robinem Tollesonem (Hipbones, Secret B-Sides, Big Block Dodge, Patrick O'Hearn), kde se Davidowski vyznává ze své lásky k jazzu, blues, gospelu, latinským a apalačským tradicím a vytváří pro posluchače nezapomenutelné hudební objevy. Steve Davidowsky prochází svým hudebním eklektizmem přirozeně. Rezident Marshall se narodil v hudební rodině Avery County, vyrůstal v Augustě, Georgia,vzdělával se v klasické hudbě v Eastman School of Music a koncertoval v polovině 70. let s průkopnickou jižanskou jazz-rockovou skupinou The Dixie Dregs. Dnes jej lze nejčastěji slyšet jako klávesového a saxofonového virtuoze, když hraje originální jazz se svým Steve Davidowsky Trio, ve kterém se odráží i mnoho jeho hudebních vlivů. Ačkoli nebyl vychován v horách, Steve Davidowsky přesto tvrdí, že Appalačské zvuky (Grandoózně hrané banjo) má jako součást své hudební DNA spolu s jeho láskou k jazzu, rocku, blues, latinské hudbě a gospelu. Jeho všestrannost jej přivedla na pódium s fiddlerem Vassarem Clementsem, Jerrym Reedem a odrodilým zpěvákem country Davidem Allanem Coe spolu s lokálními umělci jako Todd Wrightem, Kat Williamsem a Firecracker Jazz Band. Své různorodé zvuky spojuje neobvyklými způsoby, skládajícími jazz s apalačskými vlivy nebo chopinskými díly, které zahrnují improvizaci. "Je to divná směs, hybridní mix", říká Davidowsky. Skupina Trio je tvořena Jeffem Rudolphem na bicí a Jamesem Simmonsem na basu, oba dva navíc i zpívají.

Allen Sloan (Znám také jako Allen Sloan (Sloanov) (Narozen ***) Violin (1973-1981, 1988-1992) Allen Sloan je povoláním anesteziolog, ale je znám také jako houslista kapely Dixie Dregs. Během posledních čtyřiceti let se naučil spoustu zajímavých věcí, které nebyly jenom hudební. S kapelou Dixie Dregs vystupoval dvakrát v letech 1973-1981 a 1988-1992. Koncertoval s nimi v New Yorku v 90. letech a pak v roce 2001 vyjeli i do Kalifornie a hráli společně s Jerry [Goodmanem] na turné. Vystupoval i se skupinou místních mistrů Augusta Players. Udělali jsme spoustu vysílání typu Broadway. Udělali jsme Jižní Pacifik a Annie. Udělali jsme krále a já jsem to udělal na vysoké škole. Musím to být několikrát Fiddler na střeše. Nějakou dobu jsem během lékařské školy hrál s místním orchestrem. Dokázal se donutit k tomu, aby jednou nebo dvakrát zkoušel před koncertem, což mu plně stačilo. Ale v poslední době už na zoušení neměl čas. Lidé mu pravidelně zavolávají na svatbu nebo na rozvod. Někdy hraji na pohřbech pro lidi, které jsem znal. Mnoho lidí ví, že hraje. Chcete-li nastavit náladu, budu často hrát buď uvnitř nějakého shromáždění nebo dokonce u hrobu. Bylo to pro mě hodně dojemné a často hraji něco, co jsem složil sám pro sólové housle, a to bylo velmi obohacující. Rozhodně mu ale scházelo zahrát si s kluky. Chybělo mu to po celou dobu. Kdykoliv uslyšel nějakou kapelu, která měle housle v sestavě, vždy jej přepadla nostalgie a přál si, aby mohl znovu pracoval se starými kamarády Stevem, Rodem, Andym a Davidowskim. Proto se velice rád připojil v roce 2017 při obnovení činnosti kapely a vyrazil s nimi na turné. Dokázal si získat lékaře v oblasti, kteří jej zastoupí po tři až čtyři dny, takže mohl s kapelou vyjet koncertovat. Takže když opět skončí hraní, stále bude mít svoji praxi.

(Narozen 6. února 1953, Newport, Rhode Island, U.S.) Bass (1970-1988, 2017-present) Andy West je americký basový kytarista a skladatel, který je původním zakládajícím členem skupiny The Dixie Dregs spolu se Stevem Morseem v době, kdy se setkali na střední škole. Od rozpadu původní kapely v roce 1983 hrál West na albech hudebníků jako Mike Keneally, Henry Kaiser, Paul Barrere, Vinnie Moore a mnoha dalších. Od roku 1985 současně pokračuje v kariéře v softwarovém průmyslu a zároveň sporadicky vydává alba. V současné době pracuje jako viceprezident pro analýzu a adaptivní vzdělávání ve společnosti Pearson Education. V roce 2001 vydal sólovou desku: "Rama 1" (u Magna Carta Records), kde hostovali Mike Portnoy, Mike Keneally, Rod Morgenstein, Toshi Iseda, Jonathan Mover, T Lavitz, Kit Watkins a Jens Johansson. Dále nahrával s: Kapela Zazen 1997 "Cayman Blue" 1995 "Canyons of Light" 1994 "Enlightenment" 1992 "Mystery School" .. a hostoval na deskách: 2003 "fwap" 1995 "The Mistakes" (with Mike Keneally, Henry Kaiser, Prairie Prince, Immune Records) 1995 Paul Barrere "If the Phone Don't Ring" (recorded 1983, Zoo/BMG) 1994 John French "Waiting On The Flame" (Demon Records) 1987 Joaquin Lievano "One Mind" (1 cut, "An Uncommonly Fine Life", Global Pacific Records) 1986 Henry Kaiser "Those who know History are Doomed to Repeat it" (SST Records) 1986 Crazy Backwards Alphabet (SST Records) 1985 Steve Morse Band "High Tension Wires" (1 cut, "Leprechaun Promenade" - originally done as part of a promo for Ensoniq) 1985 Vinnie Moore "Minds Eye" (Shrapnel Records) 1984 T Lavitz "Solo" (Landslide Records)

(Narozen 16. března 1949, Chicago, Illinois) Violin (1992-present) Jerry Goodman je americký houslista nejznámější jako hráč na elektrické housle v kapelách The Flock a jazz fusion Mahavishnu Orchestra. Jerry Goodman se narodil a vyrůstal v Chicagu a houslím se věnoval už jako chlapec. Lekce dostával na konzervatoři, jeho oba dva rodiče hráli ve smyčcové sekci Chicago Symphony Orchestra. Jeho strýc byl známý skladatel a jazzový pianista Marty Rubenstein. Byl klasicky vyškolen a měl i zručnost pro kariéru v klasice, ale nevěnoval se tomu oboru. Byl sice vyškolen v klasické technice a repertoáru, ale zjistil, že taková hudba jej nenaplňuje a zpočátku kariéry se proto objevil na vedlejší straně hudební oblasti, když začal pracovat jako "bedňák" Chicagské kapely The Flock, která si v poslední době změnila jméno na Exclusives a pro fungovala jen pro místní label. Goodman se k této kapele připojil a vnesl do ní svůj nový zvuk v kombinaci s rock-jazzovým fusion boomem - podepsali smlouvu se společností Columbia Records a brzy vydali své první bezejmenné album. Okamžitým kultivovaným favoritem The Flock byla první velkoplošná přehlídka pro Goodmanovo hraní. Skupina byla brzy přijata jako mladší člen rockové nové elity, kde se na festivalech objevili vedle Jimi Hendrixe, Led Zeppelin, Grateful Dead, Jefferson Airplane a Janis Joplin, dokonce se mihli i v evropského dokumentu o rockovém festivalu Stamping Ground. Goodmanovo působení se skupinou skončilo v roce 1970 a poté se vytratil z hudebního průmyslu, když se odstěhoval na venkov do Wisconsinu. Byl stále ještě na venkově, když přišel John McLaughlin počátkem roku 1971 a hledal houslistu. Jeho první volbou byl Jean-Luc Ponty, ale Ponty nebyl Američan a existovaly potenciální problémy s jeho imigračním statusem. The Flock přivedli McLaughlina ke Goodmanovi a Goodman se pak podílel na nahrávání McLaughlinova sólového alba "My Goal's Beyond". Tato nahrávka následně přispěla k tomu, že se Goodman stal členem originálního Mahavishnu Orchestra, kde se na jeho hraní skutečně přesunuly světla reflektorů, které tak sdílel společně s McLaughlinem a klávesovým hráčem Janem Hammerem. Mezi všemi třemi LP "The Inner Mounting Flame", "Birds Of Fire" a "Between Nothingness and Eternity" se Goodman podařilo dosáhnout mezinárodního ohlasu se svojí kombinací contryových, rockových, klasických a jazzových vlivů, které ovlivnily jeho asertivitu a lyricismus. Skupina vytrvala až do roku 1973, kdy se rozpadla v napjatém stavu a zanechala jedno nenamixované studiové LP "The Lost Trident Sessions", které nakonec bylo vydáno o více než dvě desetiletí později. Goodman a Hammer se mezitím sblížili a pro label Nemperor natočili album "Like Children". V roce 1975 po konci Mahavishnu, Goodman nahrál album "Like Children" s bývalým klávesistou Mahavishnu Janem Hammerem. Po nějaké době, když se vytratil z veřejného koncertování a nebylo něm slyšet další desetiletí. Až v polovině osmdesátých let se znovu objevil na novém new-age zaměřeném soukromém hudebním labelu s nahrávkami "On The Future Of Aviation" (1985), "Ariel" (1985) a živým albemm "It's Alive" (1987) s takovými osobnostmi jako Fred Simon a Jim Hines - a vydal se na turné se svou vlastní kapelou. První album bylo velkým překvapením, když obsahovalo velmi málo houslí, zatímco druhá deska byla více v režimu zaměřeném na smyčce. Třetí sólová nahrávka, koncertní album s názvem "It's Alive", přišlo v roce 1987 a zaměřilo se převážně na materiál z jeho dvou studiových vydání. Kromě toho Goodman také začal pracovat na filmové hudbě, která nahrával pro Lily Tomlinovou a její "The Search For Signs Of Intelligent Life In The Universe" a objevil se jako houslista na mnoha filmových soundtracích k filmům jako "Dirty Rotten Scoundrels" (1988) od Steva Martina, "Mr. Saturday Night" od Billy Crystala, "The Truth About Cats and Dogs" (1996) a "Waiting For Guffman" (1996) nebo "Best In Show" (2000). V roce 1993 se Goodman stal členem zreformovaných Dixie Dregs a objevil se na jedné studiové nahrávce "Circle" (1994) a živém albu "California Screamin" (2000). Uskutečnil také hostitelské turné s new-age skupinou Shadowfax. V roce 1996 uvedl studiový houslista a producent Ray Tischer Goodmana na ocenění CD "Canciones del Sol/Britt Bossa Orchestra" (kapela) na Tischerově originálním instrumentálním díle "Toca Del Angel". Queen Elizabeth Hall". Ještě nedávno hrál s fusion skupinou ze San Diega nazvanou Hectic Watermelon nebo se objevil na albu Dream Theater "Black Clouds & Silver Linings", které vyšlo 23. června 2009 a Jerry se podílel na skladbách "The Best Of Times" a coverech "Odyssey" a "Larks' Tongues in Aspic, Part Two". Goodman byl také součástí kapely na turné Spectrum 40 od Billyho Cobhama. Jeho housle lze zaslechnout na více než padesáti albech od umělců jako jsou Toots Thielemans, dvojice Hall & Oates, Styx, Jordan Rudess, Choking Ghost či Derek Sherinian. Goodman se objevil na čtyřech albech Dereka Sheriniana "Inertia" (2001), "Black Utopia" (2003), "Mythology" (2004) a "Blood Of The Snake" (2006).

(Narozen ***) Bass Guitar (1988-1989, 1992-1994, 2000-dosud) Dave LaRue je americký baskytarista, který od roku 1988 vystupoval s Dixie Dregs a od roku 1989 se skupinou Steve Morse Band. Spolupracoval také se členy Dream Theater Johnem Petrucci, Mike Portnoyem, Derekem Sherinianem a Jordanem Rudessem. Hraje na basu značky Music Man, mezi nimi i "Sterling" a "StingRay" 5 strunné, ale převážně přešel k jejich "Bongo" řádě (kterou pomáhal i vyvíjet), včetně čtyř a pět-strunných a fretless modelu. Od března 2006 do září 2006 koncertoval s Joe Satrianiem na turné Super Colossal. V poslední době se LaRue stal členem supergroup Flying Colours spolu s dlouholetým kamarádem Stevem Morseem. Dave vystudoval Berklee College of Music, Boston, s titulem bakalář v oboru hudby. Vzdělání je velkou součástí Daveovy kariéry, počínaje instruktážním sloupcem v časopisu Bass Player (kde také působí jako člen poradní rady). LaRue také pořádá mezinárodní kliniky pro Music Man a byl přidruženým profesorem na Stetson University na Floridě. Učí soukromě na Bass Central v Orlandu, když není turné, a dává lekce přes Skype se studenty z celého světa. Dave vydává instruktážní videa Essentials (Alfred Music) s novou sérií výukových videí, které byly zveřejněny na JamPlay.com. Kromě 8 alb se Steve Morse Band a třemi alby s Dixie Dregs vydal Dave sólovou desku s názvem "Hub City Kid". Je uveden i na DVD/CD Joe Satrianiho "Live In Anaheimu", nahrával také s Vinnie Moorem, Johnem Petrucci a Planet X kromě jiného. Mezi další, se kterými spolupracoval, lze uvést London Symphony Orchestra, Deep Purple, Bruce Hornsby, Mike Portnoy, Hellecasters, Pat Travers, Tommy Lee a Vince Neil (Motley Crue). Počátkem roku 1998 se Dave připojil ke kapele Pat Travers Band. V letech 2000-2001 natáčel desky s kapelou Planet X Dereka Sheriniana - album "Live from Oz" z roku 2002. S projektem Angelfire, který založil Steve Morse se zpěvačkou Sarah Spencer natočil v roce 2010 jejich bezejmenné album. LaRue spolupracoval s mnoha dalšími předními kytaristy z celého světa, mezi jinými Joe Satriani, John Petrucci, Vinnie Moore, The Hellecasters, Steve Lukather, Mike Stern, Eric Johnson, Andy Timmons (Danger Danger), Steve Vai, Albert Lee, Paul Gilbert, Vinnie Moore, Tony MacAlpine, Ace Frehley, Rik Emmett (Triumph) a Ace Frehley (Kiss). V roce 2014 natočil Dave novou studiovou desku s Flying Colors, kterou skupina vydala koncem léta. Dave dokončil své druhé sólové CD, hraje se s Dave LaRue Bandem a společně s partnerem Glennem Alexandrem mixoval a vydal nové album, které dostalo název "Force Five". Dav získal dvě nominace Grammy s Dixie Dregs, v roce 1992 za "Bring 'Em Back Alive" a v roce 1994 za "Full Circle". Dave také skončin v Top 10 v kategori "Best Overall" v magazínu Bass Player volbou čtenářů v roce 1993, 1994, 1995 ad 1996. Skončuil také třetí v kategorii "Best Rock Bassist" v magazínu Guitar Player v roce 1994. Dave také obdržel cenu "Lifetime Achievement Award for Advancement of Bass Guitar" za kytarovou show v roce 1996 na Floridě.

Terry "T" Lavitz (Narozen 16. dubna 1956, United States zemřel 7. října 2010) Keyboards (1978-2010) www.tlavitz.net Terry "T" Lavitz byl americký jazz-rock/fusion klávesista, skladatel a producent. Je znám především pro jeho práci s kapelami The Dixie Dregs a Jazz Is Dead. Terry se narodil se 16. dubna 1956 a vyrůstal v New Jersey. Ve věku sedmi let se začal učit hře na klavír a nabídli mu stipendium na Interlochen Arts Akademy v Michiganu, kde studoval klávesy a saxofon. Po střední škole navštěvoval School of Music na University of Miami. V jeho vyšším ročníku na univerzitě byl požádán, zda by se připojil k The Dixie Dregs. Nabídku přijal a odehrál své první vystoupení v lednu 1980. Deska "Dregs Of The Earth", která vyšla v roce 1980, bylo první Dregs album, na kterém jsme jej mohli slyšet. V roce 1981 získal ocenění v kategorii "Nejlepší nový talent" ve čtenářské anketě časopisu Keyboard Magazine. The Dregs se rozpadli v lednu 1983 a T Lavitz, Rod Morgenstein a Andy West se vydali na turné s bývalým kytaristou a zpěvákem Little Feat Paulem Barrere. Pěti skladbové EP "Extended Play" vyšlo v roce 1984. Na albu se také představovil budoucí člen The Dregs a Steve Morse Band baskytarista Dave LaRue. V roce 1985 se Lavitz připojil k Bluesbusters, což byl blues-rockový kvintet, v němž působili Paul Barrere, kytarista a zpěvák Catfish Hodge, baskytarista Freebo (Bonnie Raitt) a bubeník Larry Zack. Cydali společně dvě alba a mnoho koncertovali. Jeho první sólové album "Storytime" vyšlo v roce 1986. Další v recenzích oceněné album "Players" vyšlo v roce 1987 a nahrál je společně s Jeffem Berlem, Stevem Smithem a Scottem Henderson. The Dregs se v roce 1988 opět aktivovali, aby nahráli dvě skladby jako demon CD pro společnost Ensoniq. Pak následovalo krátké turné s Davem LaRueem, který nahradil bubeníka Andy Westa. Později téhož roku se Lavitz připojil k reformované kapele Mother's Finest a odjel s nimi turné. Po něm přišlo ještě turné s Bill Brufordem a Billy Cobham Trio. V roce 1991 byl T Lavitz pozván, aby se připojil k Widespread Panic poté, co nahrál klávesy na jejich prvním albu pro oživený label Capricorn Records. Lavitz koncertoval s Widespread Panic od dubna 1991 do konce téhož roku, ale opustil kapelu, protože The Dixie Dregs se opětovně spojili, když podepsali smlouvu s Capricorn Records v roce 1992. Reformovaní The Dixie Dregs sdíleli jedno pödium s Widespread Panic na dvou vystoupeních v únoru 1992, kde se Lavitz uvedl s oběma skupinami, byly to jeho poslední dvě vystoupení jako klávesista u Widespread Panic. Dixie Dregs pořídili během turné v únoru živou nahrávku "Bring'Em Back Alive". Houslista Allen Sloan, který se stal anesteziologem, nebyl schopen pokračovat v turné a nahradil jej bývalým houslista Mahavishnu Orchestra Jerrym Goodmanem. V tomto roce získal T Lavitz ocenění v kategorii "Jazz Keyboardist of the Year" od časopisu Keyboard Magazine v roční anketě čtenářů. První Dregs studiové album po 12 letech "Full Circle" vyšlo v roce 1994. Další sólové album "Gossip" Terry nahrál před tím, než se připojil k Jefferson Starship v roce 1996. Jazz Is Dead vznikli na konci roku 1997 s T Lavitz v něm hráli Jimmy Sleď, Alphonso Johnson a Billy Cobham a interpretovali hudbu Grateful Dead v jazzové, instrumentální úpravě. Album "Blue Light Rain" bylo zaznamenáno během jejich prvního turné v roce 1998. V době vydání druhého alba "Laughing Water" Billy Cobhama nahradil Rod Morgenstein a Jeff Sipe. S Dixie Dregs se koncem srpna 1999 zúčastnil krátkého turné. Ke kapele se připojili i původní členové Andy West a Allen Sloan. Lavitz pak pokračoval v turné s Jazz Is Dead, fusion zaměřený kvartet, který se zaměřil na materiál od Grateful Dead, v němž hráli kytarista Jimmy Herring, basista Alphonso Johnson a bubeník Billy Cobham. Také se kdykoliv, jak jen bylo možné, ke kapele Dixie Dregs. Počátkem nového tisíciletí se T Lavitz účastnil několika projektů. Album "Endangered Species" nahrál s Jimmym Heringsem a rytmickou sekcí Little Feat, Richiem Haywardem (bicí) a Kennym Gradneym (bass), vyšlo v roce 2001, "Cosmic Farm" s Robem Wassermanem, Craigem Ericksonem a Jeffem Sipem vyšlo v roce 2005 a "Boston T Party" s Dennisem Chambersem, Jeffem Berlinem a kytaristou Dave Fiuczynskim vyšlo v roce 2006. V létě 2006 začal Terry vyučovat na Summer Performance Program na Berklee College Of Music, Boston, MA. V roce 2009 vydal ještě novou sólovou desku "Electric". T. Lavitz zemřel neočekávaně dne 7. října 2010. V roce 2015, pět let po jeho úmrtí, bylo vydáno ještě CD kapely Jazz Is Dead nazvané "Grateful Jazz", které bylo zaznamenano v roce 2004. Na tomto CD se také uvedli jeho kolega z The Dregs Rod Morgenstien, kytarista Jeff Pevar, který také album produkoval, baskytarista David Livolsi a řada zvláštních hostů, včetně Alphonse Johnsona, Bill Evanse, Howarda Levyho, Luise Conte, Bill Hollomana a Jerry Goodmana.

(Narozen 5. srpna 1961, Seattle, Washington, U.S.) Violin (1981-1982) Mark O'Connor je americký houslista, jazzový a country houslista, skladatel a učitel hudby. O'Connor získal řadu ocenění za hraní a kompozici. Již jako teenager vyhrával národní mistrovství ve hře na strunné nástroje, a to jak na kytaru a mandolínu nebo housle. Mezi jeho učitele patřili Texasský houslista Benny Thomasson, který učil O'Connora během dospívání, francouzský jazzový houslista Stéphane Grappelli, se kterým O'Connor cestoval ještě jako náctiletý a kytarista Chet Atkins. O'Connor získal národní tituly ve hře na housle, kytaru a mandolínu jako teenager. V roce 1975 ve třinácti letech vyhrál O'Connor WSM (AM), Tennessee a Grand Ole Opry sponzorované Grand Masters Fiddle Championships v Nashville proti amatérským i profesionálním konkurentům všech věkových kategorií. V témže roce vyhrál další národní mistrovství ve hře na akustickou kytaru na mistrovství národních kytarových kol ve Winfield v Kansasu. Ve věku 19 let vyhrál Mark mezinárodní šampionát Mandolonu Buck White v Kerrville, Texas. Je čtyřnásobným velkým šampionem (1979, 1980, 1981 a 1984) v soutěži National Oldtime Fiddler's Contest ve Weise v Idaho. Mark skládá, aranžuje a nahrává americkou hudbu v žánrech, které zahrnují folk, klasickou a jazzovou hudbu. Mezi jeho práce patří koncerty a kompozice pro smyčcový orchestr, smyčcové kvartety, houslová tria, sborovou hudbu, samostatné doprovodné skladby a symfonie. Jeho nahrávka "Fiddle Concerto" (1992) je houslový koncert v americkém filmu ve stylu Fidelity Symphony Orchestra a Chorus, byl uveden více než 200 krát, což z něj činí jeden z nejuváděnějších koncertů napsaných za posledních 40 let. V roce 1996 O'Connor složil The Olympic Reel pro závěrečný ceremoniál letních olympijských her v Atlantě, GA. Dílo bylo uvedeno před 100 000 lidmi na olympijském stadionu, stejně jako pro 3,5 miliardy lidí v TV přenosu. V roce 1997 O'Connor a další sestavili a představovali hudbu založenou na lidových melodiích jakoby aranžované americkým moderním klasickým skladatelem Richardem Einhorn pro dokumentární miniserií American Revolutionary War-era od Public Broadcasting Service, Liberty! The American Revolution (the companion album is Liberty!). Tématem hudby pro miniserie je O'Connorova píseň "Liberty Bell". V roce 1999 natočil svoji "Fanfare For The Volunteer" s London Philharmonic pro Sony Classical a jedním z jeho nejlépe hodnocených orchestrálních skladeb American Seasons, která se zmiňuje o The Four Seasons (Vivaldi), také pro Sony Classical. "American Seasons" a jeho "String & Threads Suite" (1986) předvedl The Metamorphosen Chamber Orchestra v roce 2001 na koncertě Great Performers v Lincoln Centre. V recenzi New York Times napsal "...kdyby Dvořák strávil americký volný čas v Nashville místo ve Spillville, Iowa, jeho 'New World Symphony' by možná zněla takhle." Díla "Strings & Threads" a "American Seasons" byly nahrány pro album "American Seasons", vydané v roce 2001 na etiketě OMAC. Mark O'Connor nahrál s mandolinistou Chrisem Thile titul Thirty-Year Retrospective. Oslavuje třicet let jako nahrávacího umělce na svém vlastním labelu OMAC. Také nahrával soundtrack k 30-minutovému animovanému filmu podle příběhu Johnny Appleseeda (a vydané hudby na jeho albu "Johnny Appleseed" z roku 1992), kterou vyprávěl Garrison Keillor. K albu z roku 1993 na téma "The Night Before Christmas" přispěl čtyřmi skladbami, vyprávěčem byla Meryl Streep. Jeho kompozice "Appalachia Waltz", která byla zařazena na stejnojmenné album, byl přijata Yo-Yo Ma jako součást jeho živého repertoáru a bývá používána často jako hudba pro svatby včetně svateb dvou dcer bývalého viceprezidenta Al Gorea. Jednou z jeho posledních snah je jeho klavírní trio s názvem "Poets and Prophets", které je inspirováno jeho dětským hrdinou Johnny Cashem. Dne 28. dubna 2009 O'Connor spolupracoval s komorními hudebníky Ida Kavafianem, Paulem Neubauerem a Mattem Haimovitzem, aby představili své druhé a třetí smyčcové kvarteto, ve kterém spojují prvky bluegrass s klasickými styly v Koncertní síni Merkin v New Yorku. O'Connor vydal nahrávku pro oba smyčcové kvartety pod labelem OMAC v květnu 2009. Některé jeho novější alba jsou nebo obsahují hold jeho hudebním mentorům a inspirací, včetně skladatelů jako Niccolo Paganini, Benny Thomasson a Stephan Grappelli. Nahrával sólová alba pro Rounder, Warner Bros. Records a Sony.

Frank Brittingham (Narozen ***, Augusta, Georgia) Guitars, Vocals (1970-1971) "Myslím, že byste mohli tvrdit, že to možná bylo o něco víc než 15 minut mé slávy, když jsem byl zpěvákem "Dixie Grit" (se Stevem Morsem a Andy Westem), než se přejmenovali na "Dixie Dregs". Nechtěl jsem se vzdát zpěvu a byl jsem v podstatě amatérským kytaristou. Podal jsem kapele pomocnou ruku pro mé pošramocené a rozdrásané ego a začal si hledat svoji vlastní hudebně cestu. Někdy v té době přišel můj starý přítel Sam Harris s nabídkou, abych se připojil ke kapele Buford, která se stala počátkem mého skládání a hráčské kariéry. Skládal jsem a nahrával písně s několika hráči / hudebníky z inkarnací Buford od té doby. Byli to lidé jako Jamie a Steve Brantley, Howard Simpers a mnoho dalších. Tyto písně jsou již staré a vybledlé, ale zdá se, že stále sedí stejně jako staré džíny...". V roce 2012 se kapela Buford rozhodla pro svůj reunion a chtějí uspořádat řadu koncertů azačali skdat materiál na novou desku. Sešli se v květnu v Augustě ve studiu, jen se trošku protáhlo mixování a produkce desky. Nakonec byla deska "Buford @ Sky City" k dispozici 7. září 2012. Kapela Buford: Frank Brittingham, Steve Brantley, Jamie Brantley, Bruce Albertine a Howard Simpers

Mark Parrish (Narozen ***) Keyboards (1970-1971,1973,1977-1978) Nejsou o něm žádné informace.

Studiová alba: 1994 Full Circle 1989 High Tension Wires (Steve Morse) 1982 Industry Standard 1981 Unsung Heroes 1980 Dregs Of The Earth 1979 Night Of The Living Dregs 1978 What If 1977 Free Fall 1975 The Great Spectacular EP a jiné nahrávky: 1988 Off The Record 1976 Demo

Live albums: 2007 Live At Montreux 1978 2003 From The Front Row... Live! 2000 California Screamin' 1997 King Biscuit Flower Hour Presents 1992 Bring 'Em Back Alive Kompilace: 2007 Dregs 2003 The Dixie Dregs - Greatest Hits Live Dregs 2002 The Best Of The Dixie Dregs - The Millennium Collection 1989 The Best Of The Dregs: Divided We Stand 1987 Best Of The Dixie Dregs DVD: 2007 Live At Montreux 1978 2002 Sex, Dregs and Rock 'n' Roll 1992 Lee Furr's Recording Studio, Tucson 1978 Ostatní nahrávky: 2001 Rama 1

Skupina: Steve Morse - Guitars Dave LaRue - Bass T Lavitz - Keyboards Rod Morgenstein - Drums, Percussion Jerry Goodman - Violin Hosté:	Full Circle Vyšlo 7. června 1994, Capricorn Records, 2-42021 Seznam skladeb: 01. Aftershock (3:42) 02. Perpetual Reality (5:31) 03. Calcutta (5:26) 04. Goin' To Town (3:37) 05. Pompous Circumstances (3:21) 06. Shapes Of Things (3:46) 07. Sleeveless In Seattle (4:05) 08. Good Intentions (3:58) 09. Yeolde (2:17) 10. Ionized (4:00) Total Time: (39:43) Producer: Steve Morse Mastering: Michael Fuller Engineer, Mixing: Nigel Walker Engineer, mastering, mixing: Tom Morris Art direction: Kimberlin Brown Photography: Lesley Bohm Art direction: Marcia Beverley
Skupina: Steve Morse - Guitars, Synthesizer T Lavitz - Keyboards, Synthesizer, Piano Rod Morgenstein - Drums Jerry Peek - Bass [ambiguous] Andy West - Bass Allen Sloan - Violin Hosté:	High Tension Wires Vyšlo 1. května 1989, MCA Records Seznam skladeb: 01. Ghostwind (3:12) 02. The Road Home (4:47) 03. Country Colors (3:47) 04. Highland Wedding (3:21) 05. Third Power (4:16) 06. Looking Back (3:59) 07. Leprechaun Promenade (6:24) 08. Tumeni Notes (4:10) 09. Endless Waves (3:46) 10. Modoc (2:20) Total Time: (41:11) Recorded at M.O.R. Studio, Cheshire Sound in Atlanta, Georgia Production, Mixing, Engineering: Steve Morse Executive production: Ricky Schultz Engineering, Mixing: Rick Sandidge Engineering: Tom Wright Mastering: Glenn Meadows
Skupina: T Lavitz - Keyboards, Saxophone Rod Morgenstein - Drums Steve Morse - Banjo, Guitars Mark O'Connor - Violin Andy West - Bass, Bass (Electric) Hosté: Steve Howe - Guitars, duet with Steve Morse (05) Alex Ligertwood - Vocals (02) Patrick Simmons - Vocals (06)	Industry Standard vyšlo 1982, Arista, AL 9588 Seznam skladeb: 01. Assembly Line (4:22) 02. Crank It Up (3:32) 03. Chips Ahoy (3:39) 04. Bloodsucking Leeches (3:56) 05. Up In The Air (2:25) 06. Ridin' High (3:38) 07. Where's Dixie? (3:54) 08. Conversation Piece (6:10) 09. Vitamin Q (5:32) Total Time: (37:08) Recorded on November 1981-January 1982 Producer: Steve Morse, Eddy Offord Artwork: Daved Levitan
"Industry Standard" je album z roku 1982. Je to jejich jediné album s vokály (Alex Ligertwood ze Santany a Patrick Simmons z The Doobie Brothers v jedné skladbě) a přivedlo skupinu k jejich čtvrté nominaci na Grammy. Ligertwood zpíval skladbu "Crank It Up", Simmons zpíval a společně napsal "Ridin 'High".
Skupina: Steve Morse - Acoustic and electric guitars Rod Morgenstein - Drums and Percussion Andy West - Fretted and Fretless Bass Allen Sloan - Electric and Acoustic 5 String Violin T Lavitz - Acoustic and Electric Piano, Organ, Synthesizer, Clavinet, Saxophone Hosté:	Unsung Heroes vyšlo 1981, Arista, AL 9548 Seznam skladeb: 01. Cruise Control (3:44) 02. Divided We Stand (5:00) 03. I'll Just Pick (3:27) 04. Day 444 (7:02) 05. Rock & Roll Park (4:35) 06. Attila The Hun (4:01) 07. Kat Food (4:58) 08. Go For Baroque (3:56) Total Time: (36:43)37 22 Producer: Steve Morse
¨"Unsung Heroes" je šesté album Dixie Dregs z roku 1981. Obdrželo nominaci Grammy za Best Rock Instrumental Performance.
Skupina: Steve Morse - Acoustic and Electric Guitars, Banjo, Pedal Steel Andy West - Fretted and Fretless Bass Allen Sloan - Acoustic and Electric Violins, Viola T Lavitz - Acoustic and Electric Piano, Organ, Synthesizer, Clavinet Rod Morgenstein - Drums and Percussion Hosté:	Dregs Of The Earth Vyšlo 1980, Arista/Regency Records, AL 9528 Seznam skladeb: 01. Road Expense (3:24) 02. Pride O' The Farm (3:41) 03. Twiggs Approved (4:34) 04. Hereafter (6:26) 05. The Great Spectacular (3:21) 06. Broad Street Strut (3:58) 07. I'm Freaking Out (9:08) 08. Old World (2:02) Total Time: (36:34) Producer: Steve Morse
"Dregs Of The Earth" je páté album kapely Dixie Dregs. Bylo nominováno na Grammy v kategorii Best Rock Instrumental Performance.
Skupina: Steve Morse - Guitars Andy West - Bass Allen Sloan - Strings Mark Parrish - Keyboards Rod Morgenstein - Percussion Hosté:	Night Of The Living Dregs Vyšlo březen 1979, Capricorn Records, CPN 0216, CPN-0216 Seznam skladeb: 01. Punk Sandwich (3:17) 02. Country House Shuffle (4:11) 03. The Riff Raff (3:16) 04. Long Slow Distance (6:43) 05. Night Of The Living Dregs (4:15) 06. The Bash (4:20) 07. Leprechaun Promenade (3:40) 08. Patchwork (4:45) Total Time: (34:27) Producer: Ken Scott
"Night Of The Living Dregs" je čtvrté album Dixie Dregs vydané v roce 1979. První polovina alba byla zaznamenána ve studiu, druhá pak na Montreux Jazz Festival 23. července 1978. Album obdrželo nominaci na Grammy za Best Rock Instrumental Performance.
Skupina: Steve Morse - Guitars, Banjo Mark Parrish - Keyboards Allen Sloan - Violin, Viola Andy West - Bass Guitar Rod Morgenstein - Drums, Vocals (05) Hosté:	What If vyšlo březen 1978, Capricorn Records, CPN 0203 Seznam skladeb: 01. Take It Off The Top (4:06) 02. Odyssey (7:37) 03. What If (5:03) 04. Travel Tunes (4:37) 05. Ice Cakes (4:38) 06. Little Kids (2:03) 07. Gina Lola Breakdown (4:01) 08. Night Meets Light (8:15) Total Time: (40:20) Recorded At Chateau Recorders Assistant engineers: Brian Leshon, Chris Gregg, Gary Coppola Mastered: SR/2
Skupina: Steve Morse - Guitar, Banjo, Keyboards, Guitar Synth Andy West - Bass Guitar Allen Sloan - Strings, Violin, Viola, Electric Violin Stephen Davidowski - Keyboards Rod Morgenstein - Drums, Percussion Hosté:	Free Fall Vyšlo 27. května 1977, Capricorn Records, CP-0189 Seznam skladeb: 01. Free Fall (4:41) 02. Holiday (4:29) 03. Hand Jig (3:18) 04. Moe Down (3:47) 05. Refried Funky Chicken (3:17) 06. Sleep (1:54) 07. Cruise Control (6:15) 08. Cosmopolitan Traveler (3:01) 09. Dig The Ditch (3:52) 10. Wages Of Weirdness (3:45) 11. Northern Lights (3:13) Total Time: (41:32) Recorded 1976-1977 Producer: Stuart Levine
Plnohodnotný debut kapely je velice efektní jazz-rocková nálož, kterou podbarvuje více či méně silný country feeling popř. lehká inspirace téměř až klasickou muzikou. Fandové jazz-rockové kytary něco ve stylu Jeffa Becka na "Blow By Blow" nebo "Wired", jen trošku více do country, jistě ocení umění Steve Morse, který si ovšem nečiní nárok na jakékoliv narcistické orgie, ale o sólový prostor se vcelku spravedlivě rozdělil s houslistou Allenem Sloanem, jehož nástroj dává téhle muzice potřebnou jiskru. Mezi nejlepší skladby lze zařadit "Refried Funky Chicken", "Holiday" nebo i country bláznivinu "Moe Down".
Skupina: Rod Morgenstein - Drums Steve Morse - Guitars Allen Sloan - Violin Andy West - Bass Guitar Frank Josephs - Electric Piano Hosté:	The Great Spectacular Vyšlo 1975, Not On Label/Label/Dregs Records (Dixie Dregs Self-released released on CD April 1997 Seznam skladeb: 01. Refried Funky Chicken (3:50) 02. Holiday (3:55) 03. Wages Of Weirdness (3:54) 04. T.O. Witcher (2:12) 05. The Great Spectacular (3:16) 06. Ice Cakes (3:46) 07. Leprechaun Promenade (3:19) 08. Country House Shuffle (3:59) 09. What If (3:28) 10. Kathreen (2:50) Total Time: (34:27)
"The Great Spectacular" je první Dixie Dregs album. Bylo pořízeno jako školní demo nahrávka a vyšlo cca ve 1000 výliscích na LP. Později bylo zařazeno mezi oficiální nahrávky a vyšlo v roce 1997 i na CD o 21 let později.

Skupina: Steve Morse - Guitars Rod Morgenstein - Drums Andy West - Bass T Lavitz - Keyboards Hosté: Dr. Allen Sloan - Violin (01) Mark O'Connor - Violin (02)	Off The Record vyšlo 1988, Ensoniq, ENS-1000 (Demo for Ensoniq synthesizers) Seznam skladeb: 01. Leprechaun Promenade (6:24) 02. Take It Off The Top (4:24) 03. Band Interview (9:06) Total Time: (19:54) All songs written: Steve Morse Recorded at M.O.R. Sound, Georgia, April 1988 Produced: The Dregs
Skupina: Steve Morse - Guitars Rod Morgenstein - Drums Andy West - Bass Allen Sloan - Violin Steve Davidowski - Keyboards Hosté:	Demo Vyšlo 1976, DD-803 Seznam skladeb: Side One 01. Cruise Control (4:30) Side Two 02. Refried Funky Chicken (2:53) 03. Cosmopolitan Traveler (2:56) Total Time: (10:19) All songs written by Steve Morse

Skupina: Steve Morse - Guitars Mark Parrish - Piano, Keyboards Allen Sloan - Violin Andy West - Bass Rod Morgenstein - Drums Hosté:	Live At Montreux 1978 Vyšlo 1. prosince 2007, Thompson Music P/L Seznam skladeb: 01. Freefall (5:04) 02. Leprechaun Promenade (3:54) 03. Country House Shuffle (3:49) 04. Patchwork (5:05) 05. Attila The Hun (3:59) 06. The Bash (5:02) 07. Night Of The Living Dregs (4:15) 08. Wages Of Weirdness (4:02) 09. Take It Off The Top (4:43) 10. Kathreen (4:19) Total Time: (44:12) Recorded at The Casino, Montreux, Switzerland, July 23, 1978
Skupina: Steve Morse - Guitars Rod Morgenstein - Drums Andy West - Bass Allen Sloan - Electric Violin T Lavitz - Keyboards Hosté:	From The Front Row... Live! Vyšlo 1. června 2004, Capricorn Records, 9 42005-2 Dolby 5.1 DVD-Audio DVD-Audio Silverline 67662-88197-9-1 Seznam skladeb: 01. Intro () 02. Moe Down () 03. Freefall () 04. Night Of The Living Dregs () 05. Travel Tunes () 06. Ice Cakes () 07. Punk Sandwich () 08. Night Meets Light () 09. The Bash () 10. Cruise Control () 11. Country House Shuffe () 12. Take It Off The Top () Total Time: (00:00) Executive Producer: John Trickett, Jeff Dean, Bob Michaels Engineer: Chris Haynes Mixing: Gustavo Bonnet Photography: Ebet Roberts Voiceover: Jannelle Guillot Authoring: Kristian Storli
Skupina: Steve Morse - Guitars, Guitars (Baritone) Rod Morgenstein - Drums (Snare) T Lavitz - Keyboards Dave LaRue - Bass, Mixing Andy West - Bass Jerry Goodman - Violin Allen Sloan - Violin Hosté: Dweezil Zappa - Guest	California Screamin' Vyšlo 1. února 2000, Zebra Records, ZS 44021-2 Seznam skladeb: 01. Wages Of Weirdness (4:10) 02. Peaches En Regalia (3:23) 03. Freefall (4:40) 04. Aftershock (3:46) 05. The Bash (6:48) 06. Night Meets Light (9:00) 07. Refried Funky Chicken (4:05) 08. Jessica (7:19) 09. What If (5:10) 10. Sleeveless In Seattle (4:15) 11. Ionized (3:49) 12. The Great Spectacular (3:30) 13. Dixie (1:30) Total Time: (61:25) Executive Producer: Ricky Schultz Mixing, Producer: Steve Morse Engineer, Recording: Mark Linnett Mixing: Dave LaRue Digital Photography, Photography: Art Dansker Mastering: Joe Gastwirt Engineer, Recording: Mark Linnett Art Direction, Design: Doug Haverty Digital Photography, Photography: Art Dansker
Skupina: T Lavitz - Keyboards Rod Morgenstein - Drums Steve Morse - Guitars Andy West - Bass Hosté:	King Biscuit Flower Hour Presents Vyšlo 16. září 1997, King Biscuit Flower Hour Records, 70710-88031-2 Seznam skladeb: 01. Intro (0:08) 02. Freefall (4:31) 03. Country House Shuffle (3:52) 04. Moe Down (3:52) 05. Ice Cakes (5:46) 06. Travel Tunes (4:04) 07. Night Of The Living Dregs (4:04) 08. Night Meets Lights (9:08) 09. Punk Sandwich (3:22) 10. The Bash (6:29) 11. Cruise Control (6:41) 12. Take It Off The Top (4:42) Total Time: (56:41) Recorded on June 17, 1979 at Sigma Sound Studios, Philadelphia, PA Executive Producer: Steve Ship, Len Handler Production Coordination: Jack Ball Engineer: Frank Lauria, Dirk Devlin Mastering: Scott Hull Design: Jim Starace Photography: Ebet Roberts
Album bylo zaznamenáno 17. června 1979 ve Philadelphii, King Biscuit Flower Hour zachycuje Dixie Dregs na vrcholu jejich kariéry, když vydali své nejlepší studiové album "What If" v předchozím roce. Kapela servíruje neměnný špičkový výkon přsně a věrně, což je zajímavé pro poslech fanoušků oddaných Dregs.
Skupina: Steve Morse - Guitars Rod Morgenstein Drums T Lavitz - Keyboards Dave LaRue - Bass (Electric) Allen Sloan - Violin Hosté:	Bring 'Em Back Alive Vyšlo 14. července 1992, Capricorn Records, 9 42005-2 Seznam skladeb: 01. Road Expense (3:45) 02. Assembly Line (3:47) 03. Holiday (4:04) 04. Country House Shuffle (4:02) 05. Kashmir (3:35) 06. Odyssey (6:13) 07. Kat Food (5:20) 08. Hereafter (6:10) 09. Medley (Take It Off The Top) (6:20) 10. Divided We Stand (4:54) 11. Bloodsucking Leeches (4:07) 12. Cruise Control (14:23) Total Time: (66:40) Arranger: Van Romaine, Dixie Drays Digital Editing: Charles Harnach, Mark Harrelson Photoshop Artist: Cecil Juanarena Audio Supervisor, Stage Manager: Skip Kent Engineer: Kooster McAllister, Jim Bickerstaff Mixing, Producer: Steve Morse Executive Producer, Mixing: Johnny Sandlin Engineer, Technical Engineer: Paul Prestopino Mastering: Benny Quinn Art Direction, Design: Linda Cobb Liner Notes: Jas Obrecht Photography: Randi Anglin Cover Photo, Photography: Brian Smale
Album bylo nominováno na Cenu Grammy za nejlepší instrumentální rockový výkon.

Skupina: T Lavitz - Clavinet, Organ, Performer, Piano, Piano (Electric), Saxophone, Synthesizer Rod Morgenstein - Drums, Percussion Steve Morse - Guitars (Acoustic), Guitars (Electric) Andy West - Bass, Fretless Bass Hosté: Steve Howe - Guitars Patrick Simmons - Guest Artist Alex Ligertwood Guest Artist	Dregs 2CD, vyšlo 10. srpna 2007, Acadia Records (UK) /Acadia/Evangeline (UK), ACAD 8168 Seznam skladeb: Track Listing - Disc 1 01. Road Expense (Steve Morse) (3:26) 02. Pride O' The Farm (Steve Morse) (3:44) 03. Twiggs Approved (Steve Morse) (4:36) 04. Hereafter (Steve Morse) (6:28) 05. The Great Spectacular (Steve Morse) (3:23) 06. Broad Street Strut (Steve Morse) (4:00) 07. I'm Freaking Out (Steve Morse) (9:10) 08. Old World (Steve Morse) (2:02) 09. Cruise Control (Steve Morse) (3:39) 10. Divided We Stand (Steve Morse) (5:02) 11. I'll Just Pick (Steve Morse) (4:03) 12. Day 444 (Steve Morse) (7:07) Track Listing - Disc 2 01. Rock & Roll Park (Steve Morse) (4:39) 02. Attila The Hun (Steve Morse) (4:04) 03. Kat Food (Steve Morse) (5:04) 04. Go For Baroque (Steve Morse) (4:00) 05. Bloodsucking Leeches (Steve Morse) (4:01) 06. Chips Ahoy (Steve Morse) (3:41) 07. Crank It Up (Steve Morse) (3:37) 08. Where's Dixie? (Steve Morse) (3:59) 09. Up In The Air (Steve Morse) (2:29) 10. Vitamin Q (Steve Morse) (6:14) 11. Conversation Piece (Steve Morse) (3:42) 12. Ridin' High/Assembly Line (Steve Morse) (4:25) Total Time: (106:35) Producer: Eddy Offord, Steve Morse Engineer: George Pappas Cover Photo: Gary Regester Design: Ian Ringrose, Phil Alfrey Liner Notes: Alan Robinson Cover Painting: Daved Levitan
Kompilační výběr ze tří alb skupiny pro Arista Records během počátku 80. let (1980 "Dregs of the Earth", 1981 "Unsung Heroes" a 1982 Industry Standard).
Skupina: T Lavitz - Keyboards Rod Morgenstein - Drums Steve Morse - Guitars Allen Sloan - Violin (Electric) Andy West - Bass Hosté:	The Dixie Dregs - Greatest Hits Live Dregs Vyšlo 22. července 2003, Capricorn Records, 9 42005-2 Seznam skladeb: 01. Intro (0:08) 02. Freefall (Steve Morse) (4:30) 03. Country House Shuffle (The Dixie Dregs) (3:51) 04. Moe Down (Steve Morse) (3:51) 05. Ice Cakes (Steve Morse) (5:46) 06. Travel Tunes (Andy West) (4:04) 07. Night of the Living Dregs (Steve Morse) (4:06) 08. Night Meets Light (Steve Morse) (9:07) 09. Punk Sandwich (Steve Morse) (3:22) 10. The Bash (The Dregs / Traditional) (6:29) 11. Cruise Control (Steve Morse) (6:41) 12. Take It Off the Top (Steve Morse) (4:44) Total Time: (56:39) Recorded on June 17, 1979 at Sigma Sound Studios, Philadelphia, PA Executive Producer: Kevin T. Cain Engineer: Dirk Devlin Mastering: Glen Robinson Liner Notes: Gary Graff
Skupina: Rod Morgenstein - Drums Steve Morse - Guitars Mark Parrish - Keyboards Allen Sloan - Violin (Electric) Andy West - Bass Hosté:	The Best Of The Dixie Dregs - The Millennium Collection Vyšlo 23. března 2002, Mercury Records, 4400167972 Seznam skladeb: 01. Free Fall (4:43) 02. Refried Funky Chicken (3:20) 03. Cosmopolitan Traveler (3:07) 04. Take It Off The Top (4:11) 05. What If (5:06) 06. Ice Cakes (4:42) 07. Night Meets Light (8:03) 08. Punk Sandwich (3:20) 09. Long Slow Distance (6:48) 10. Night Of The Living Dregs (4:17) (live) 11. Patchwork (4:53) (live) Total Time: (51:30) Track 10. and 11. recorded live at Montreux Jazz Festival 23.07.1978
Skupina: Steve Morse - Acoustic Guitars, Electric Guitars Andy West - Bass [Fretted And Fretless] Rod Morgenstein - Drums, Percussion T. Lavitz - Piano [Acoustic], Electric Piano, Organ, Synthesizer Hosté: Allen Sloan - Violin [Acoustic And Electric Violin] (02,03,05-08,10) Mark O'Connor - Violin (01,04,09)	The Best Of The Dregs: Divided We Stand Vyšlo 1989, Arista, ARCD-8608 Seznam skladeb: 01. Boodsucking Leeches (3:57) 02. Road Expense (3:25) 03. Twiggs Approved (4:32) 04. Assembly Line (4:22) 05. Kat Food (5:00) 06. Cruise Control (3:35) 07. Pride O' The Farm (3:40) 08. Divided We Stand (4:58) 09. Take It Off The Top (4:25) 10. Herafter (6:24) Total Time: (40:18) Producer: Steve Morse
Skupina: Steve Morse - Electric & Acoustic Guitars Andy West - Bass Rod Morgenstein - Drums Mark Parrish - Piano, Keyboards Allen Sloan - Violin (Strings) Hosté:	Best Of The Dixie Dregs Vyšlo 1987, Grand Slamm Records, PSP5016 Seznam skladeb: 01. Night Of The Living Dregs (4:15) 02. Ice Cakes (4:38) 03. Gina Lola Breakdown (4:01) 04. Take It Off The Top (4:06) 05. Free Fall (4:41) 06. What If (5:03) 07. Leprechaun Promenade (3:40) 08. Cruise Control (6:15) 09. Punk Sandwich (3:17) 10. Refried Funky Chicken (Live) (2:55) Total Time: (42:51)

Skupina: Steve Morse - Guitars Mark Parrish - Piano, Keyboards Allen Sloan - Violin Andy West - Bass Rod Morgenstein - Drums Hosté:	Live At Montreux 1978 Vyšlo 2007, Eagle Vision EREDV580 Seznam skladeb: 01. Freefall () 02. Leprechaun Promenade () 03. Country House Shuffle () 04. Patchwork () 05. Attila The Hun () 06. The Bash () 07. Night Of The Living Dregs () 08. Wages Of Weirdness () 09. Take It Off The Top () 10. Kathreen () 11. Dixie () Bonus Vision 1 The Dixie Dregs Live on 'American Bandstand' 12. Crank It Up () 13. Band interview with Dick Clark () 14. Bloodsucking Leeches () Bonus Vision 2 The Dixie Dregs Live on 'Don Kirshner's Rock Concert' 15. Punk Sandwich () Total Time: (00:00) Recorded at The Casino, Montreux, Switzerland, July 23, 1978
Skupina: Andy West - Bass Steve Morse - Guitars Allen Sloan - Keyboards, Strings Mark Parrish - Keyboards Rod Morgenstein - Drums, Percussion Hosté:	Sex, Dregs and Rock 'n' Roll DVD, vyšlo 1979 (?), All Of Us, AS 24, (Italy), unofficial release Seznam skladeb: 01. Patch Work (5:37) 02. Night Of The Living Dregs (4:57) 03. Night Meets Light (9:57) 04. Punk Sandwich (3:40) 05. Cruise Control (14:58) 06. Take It Off The Top (4:30) 07. Disco Rhythm (4:43) 08. Gina Lola Breakdown (4:46) 09. Odissey (4:40) Total Time: (57:48) Recorded at New York "My father's place" 06/19/1979
Skupina: Hosté:	Lee Furr's Recording Studio, Tucson 1978 Vyšlo 1992, Capricorn Records, 9 42005-2 Seznam skladeb: Part 1 01. DJ Intro > Free Fall () 02. Moe Down () 03. Refried Funky Chicken () 04. Night Meets Light () 05. The Wabash () 06. Travel Tunes () 07. Wages of Weirdness () 08. Northern Lights () Part 2 01. Punk Sandwich () 02. The Odyssey () 03. DJ Intro > Take It Off the Top () 04. Country House Shuffle () 05. Ice Cakes () 06. What If () 07. Gina Lola Breakdown () 08. Cruise Control () 09. DJ Outro & Interview () Total Time: (00:00)

Skupina: Andy West (AW) - Bass, Keyboards, Rhythm Guitar Hosté: Mike Portnoy (MP) - Drums Rod Morgenstein (RM) - Drums Jonathan Mover (JM) - Drums Mike Keneally (MK) - Guitars Toshi Iseda (TI) - Guitars Mike Keneally (MK) - Keyboards Jens Johansson (JJ) - Keyboards Kit Watkins (KW) - Keyboards Mike Keneally - Words and Vocals (05)

Rama 1 Vyšlo 1992, Capricorn Records, 9 42005-2 Seznam skladeb: 01. Mad March (MP-drums. MK-guitar, keys, TI-guitars, AW) (4:12) 02. Meetings MP-drums. MK-guitar&keys, JJ-keys, TI-guitars, AW (5:08) 03. Herd Instinct (RM-drums, MK-guitar, AW) (4:25) 04. Bloomsday (JM-drums, TI-guitars, MK-guitar, keys, AW) (5:45) 05. Old Meat Frame (RM-drums, TI-guitars, MK-guitar, vocals, AW) (4:18) 06. Memento Mori (JM-drums, TI-guitars, MK-guitars,keys, TL-keys, AW) (5:05) 07. Qubit (RM-drums, MK-guitar, AW) (3:23) 08. Government (RM-drums, TI-guitars, MK-guitars, keys, AW) (4:05) 09. Resonate (RM-drums, MK-guitar, KW-keys, sax (synth), AW) (4:54) Total Time: (41:15)

Andy k albu uvedl: "Toto je moje první album pod mým jménem. Nemohu mu říkat "sólové" album, protože jím není, byla to opravdu skupinová snaha se mnou vytvářet základní podněty a skladby, ale každý hudebník vytvářel svůj vlastní díl. Hudebníci jsou uvedeni pro každou skladbu. Hrál jsem na všech skladbách. Také jsem hrál rytmickou kytaru a napsal všechny samply a mnoho barev "kláves", které uslyšíte. Všichni hudebníci na tomto albu jsou doslova ti nejkrásnější na této planetě. Pokud o nich nevíte, klikněte prosím a dozvíte se to..."

Davidowski, Morse, West, Morgenstein and Sloan Dixie Dregs 1978 - Andy West, Rod Morgenstein, and Steve Morse. Back row: Mark Parrish, Allen Sloan. Stojící - David Sloan (Allenův syn), Allen Sloan, Rod Morgenstein, Steve Davidowski. Sedící - Andy West a Steve Morse Dixie Dregs and Dream Theater Jedno foto pro srovnání - tehdy a dnes... On New Year’s Eve 1982, at the Celebrity Theatre in Phoenix AZ. L to R back: Andy West, Steve Morse, T Lavitz and Rod Morgenstein L to R front: fans David “Dopp” Colvin, Jeff Burkhart, Mark “Microwave” Mytrowitz Steve Morse s Deep Purple... Dregs of Ridgefield: Members of the Dixie Dregs, (from left) Steve Davidowski, Rod Morgenstein, Steve Morse, Andy West (rear) and Alan Sloan (right front) backstage at the Ridgefield Playhouse with WRTC-FM’s Boris and Devo

Oficiální stránky: http://dixiedregs.com http://www.rodmorgenstein.com/ http://andywest.com/

Made by  ©  14.4.2018  Poslední aktulizace: 17.4.2024

mbrezny@centrum.cz  ...a vzkaz autorovi!