SYNKOPY 61
Biografie Členové Diskografie Fotogalerie Odkazy

Zpět
Skupina vznikla v roce 1960 jako pětičlenná kapela v původním obsazení Jiří Rybář (bicí, zpěv), Pavel Pokorný (housle, zpěv), Petr Směja (kytara, zpěv), Miloš Orság (akordeon) a Petr Fischer (klarinet), když hlavním iniciátorem byl tehdy čtrnáctiletý kytarista Petr Směja. Když na konci roku 1960 vznikla pro potřebu školního večírku hudební skupina, nikoho z jejích členů ani spolužáků asi nenapadlo, že vydrží na scéně přes třicet let. Název kapely si odvodili podle amerického filmu "Synkopy", ale také podle důrazu v hudbě na druhou dobu, a stali se orchestrem závodního klubu Vlněna. Přibrali klavíristu Pavla Smílka a využívali dokonce i akordeon, na který hrál Miloš Orság zvaný 'Veka' nebo klarinet Petra Fischera. Číslovka, značící rok založení měla být správně 60. Až do roku 1965 každý rok měnili vročení za názvem (Synkopy 62, 63...), až se vrátili ke stálému označení 61. Přestože tato brněnská kapela má v názvu zavádějící číslovku, kterou uvádí jako rok jejich vzniku, není tento údaj úplně přesný. Skupina se začala formovat už v prosinci 1960 a více než rok zkoušela, než se poprvé představila neveřejným vystoupením v zrcadlovém sále brněnského hotelu Slovan 25. ledna 1962. Zkoušky skupiny probíhala v tělocvičně na OSŠ nám. 28. října nebo v chemické posluchárně SVVŠ na Třídě kpt. Jaroše v Brně, od září roku 1961 pak v kabinetu na SVVŠ Elgartova. Jako u všech kapel se v počáteční fázi jejich historie sestava několikrát pomíchala. V červnu 1961 kapelu opustil klarinetista Petr Fischer, naopak ji v listopadu 1961 doplnil basista Jan Čarvaš (tehdy kontrabas). Jak již z nástrojového obsazení hudebníků vyplývá, zpočátku kapela neuvažovala o svém rockovém zaměření a hrála především coververze skladeb, a to celkem široký repertoár, který byl vhodný pro taneční zábavy, ve svých začátcích to byl spíše orchestr reagující na dobové trendy v hudbě. Zpočátku hráli běžný populární repertoár. Mezi dobovými tanečními hity se však již objevovaly i takové skladby jako "Teddy Bear" z repertoáru Elvise Presleyho nebo "Let's Twist Again" z repertoáru Chubbyho Checkera. Od Petrova staršího bratra, Stanislava Směji, který vedl soubor Slavia klub, hrající taneční hudbu v hotelu Slovan, převzali jeho "Kytarové boogie". Od německého salónního houslového mága Helmuta Zachariase převzali zase boogie houslové. Z rádia odposlouchávali, co se dalo a skladby nazývali, jak se dalo. Třeba "Cvando Caliendo" nebo "Papatado". Začali se pokoušet i o vlastní skladby s vlastním anglickým veršováním ("Come In Boy").

První vystoupení kapely se odehrálo dne 25. ledna 1962 v Zrcadlovém sále hotelu Slovan v Brně při příležitosti třídního večírku. Skupina hrála v té době běžný taneční repertoár. V září 1962 z kapely odchází harmonikář Miloš Orság. Kapela pak od října 1962 hrála pod patronátem ZK Vlněna v jeho sále na tehdejší Gottwaldově ulici (dnešní Cejl). Za zaznamenání stjí v té době nákup nové basy a bicí soupravy. Kapela nadále hrála běžný taneční repertoár, ve kterém se prolínaly twist, madison, rock'n'roll, boogie a další styly podle převzatých skladeb. Dne 6. března 1963 si kapela odbyla základní přehrávku pro DKO Brno, hraní "na blok". Skupina se na jaře 1962 zúčastnila Soutěže tvořivosti mládeže, kde zvítězila v městském i krajském kole. Největší úspěch mělo tenkrát u posluchačů Zachariasovo "Houslové boogie", se kterým v roce 1963 Synkopy 61 také vyhrály městské i krajské kolo Soutěže tvořivosti mládeže, která se konala ve dnech 7. března - 12. května 1963. Hned další večer dne 13. května 1963 kapela koncertovala na Městské přehlídce moderního jazzu v Brně. Od října 1963 začala hrávat pravidelně na nedělních tanečních čajích v ZK Vlněna na Cejlu a začala si postupně získávat svou posluchačskou základnu.

Synkopy 61 - ZK ZJŠ 18. dubna 1962
Proměna kapely nastala změnou stávajícího statutu kapely již v roce 1963, když si prošla přerodem z taneční kavárenské kapely na kapelu "bigbítovou". "Petře, my chceme hrát big beat!", ozvalo se jednoho dne z hloučku mladíků, postávajících před restaurací Rekord. "Neblbněte", opáčil kapelník, "vždyť oni u toho stojí a my máme takový krásný pulty, nechal jsem na ně napsat "Synkopy - orchestr závodního klubu Vlněna". Vždyť nám bude vidět na nohy, jak budeme vypadat!?" Do čtrnácti dnů hráli vestoje i s kapelníkem Smějou. Do repertoáru kapely se dostávali i Shadows (např. "Piece Pipe"), Searchers, Beatles, ale i další původní rock'n'rollové kousky. Pavel Pokorný se musel z houslí přeškolit na kytaru, Jan Čarvaš tehdy přechází z odloženého kontrabasu na elektrickou baskytaru. Navíc v roce 1964 v rámci rozšíření kapely přichází Antonín Smílek, jako hráč na doprovodnou elektrickou kytaru, a zpěváci Michal a Alice Gärtnerovi. Takže můžeme konstatovat, že v dubnu 1964 se odehrála elektrifikace kapely s přechodem na big beat. Jednoznačný příklon k big beatu se utvrdil v průběhu roku 1964, kdy Synkopy skoncovali s Vlněnou a uchýlili se pod křídla Závodního klubu Dopravy a spojů jako nového zřizovatele kapely (ano, jedná se o pohrobek tehdejší doby, kapela musela vždy působit pod nějakým zodpovědným subjektem). Ten vlastnil v obvodě Brno 3 sál U kozáků v Žabovřeskách, kde mohli pravidelně vystupovat. Častokrát hráli i v brněnském Parku kultury a oddechu, na Stadionu, v Besedním domě nebo v kavárně Máj v Brně. V Lidovém domě Husovice se zúčastnili 28. dubna 1964 'Big beatové přehlídky' společně s Medic clubem a Film clubem.

Synkopy 61 - Besední dům 17. října 1964
Na koncertě v Divadle Julia Fučíka 1. prosince 1964 vystoupili s dalšími brněnskými kapelami - Ravens, a 5. prosince v PKO se slavnou skupinou The Shakers. Na takovéhle big beatové akce přišlo v Brně až sedm stovek lidí a vstupné stehy stálo 6 - 7 korun. Se Synkopami 61 tu už zpíval a konferoval Michal Gärtner. Repertoár obsahoval velké hity Chucka Berryho Carol nebo Nadine i další klasické rock'n'rolly jako "Good Golly Miss Molly" nebo "Tallahassee Lassie". Měnící se vročení za názvem Synkopy (63, 64...) se ustálilo na definitivní podobě s číslicí 61. V sezóně 1965/1966 působily Synkopy 61 pouze v kvartetu Směja, Pokorný, Čarvaš, Rybář. Od března 1965 začíná počátek autorské spolupráce s hráčem na klávesové nástroje, zpěvákem a skladatelem Oldřichem Veselým, když Jiří Rybář od něj přinesl od svého spolužáka první skladbu "Modré oči" a od té doby Veselý pravidelně zásoboval skupinu svými písněmi, které Synkopy 61 dopracovaly pro vokální vícehlasy a kytarový sound. Ve dnech 26. až 27. června 1965 Synkopy 61 odehrály tři společné koncerty s bratislavskou skupinou The Beatmen na Stadioně v Brně, kde je navštívilo bezmála 3 400 lidí. V červnu 1965 ale odcházejí ze skupiny sourozenci Smílkovi a Gärtnerovi. Na konci srpna 1965 tak kapela zůstala pouze v kvartetu Směja, Pokorný, Čarvaš a Rybář. Závěrem roku 16. prosince 1965 si kapela odbyla první koncertní přehrávku pro KPFKE Brno.


1966: Jiří Rybář, Michal Polák, Jan Čarvaš a Pavel Váně
Zmínění Shakers si svou proslulost získali především coververzí písně Beatles "She Loves You". Členové skupiny pocházeli z řad studentů medicíny a jeden z nich, sólový zpěvák, se jmenoval Michal Polák. Poutal na sebe pozornost zejména podáním písní Cliffa Richarda. Shakers uměli chytře skloubit hráčskou, vizuální i obchodní stránku své produkce. Poslední dva aspekty byly u Synkop slabší stránkou. Kluci ze Synkop stále prohlubovali kontakty se Shakers a 31. ledna 1965 si s nimi Michal Polák poprvé zazpíval. Rok 1966 začal hned první změnou, a to přechodem na nového zřizovatele, kterým se stal Vysokoškolský klub a kapela začala vystupovat ve VŠ klubu. Potkali tu i tým šikovných a aktivních lidí a začali používat dozvuk, amatérský to výrobek technika Jindry Stožického, a nové dynamické mikrofony české značky Tesla. V dubnu 1966 přichází do skupiny Michal Polák, který dříve působil ve skupinách Medic club a The Shakers, a svým falzetovým hlasem přispěl z velké části k definitivní specializaci skupiny na vokální skladby, na vícehlasý britský sound kapel The Hollies, The Beatles, The Searchers, The Yardbirds, a poté na west-coast-sound, který ze západního pobřeží Spojených států šířily soubory na čele s Beach Boys, Mamas And Papas a Association. Rok 1965 znamenal zásadní změnu. Nejen že významné místo v repertoáru začali zaujímat Beach Boys a Hollies, ale zároveň se v repertoáru začínají postupně objevovat a stále více uplatňovat i první vlastní skladby. Jiří Rybář přivedl spolužáka z průmyslovky Oldu Veselého, který dodal první písničky "Modré oči", "Měla bys jít". Ve stejné době se rozjela plodná spolupráce s Františkem Jemelkou, který se stal kmenovým textařem skupiny. V průběhu dalšího roku vznikla série vlastních osobitých písniček "Hej pane můj", "Marťan", "Suita pro J. S. Bacha", "Válka je vůl", "Měl jsem rád tvou peněženku", "Žárlivá dívka" nebo "Musím odejít".

S Polákem se kapele přiblížil i další okruh kamarádů, kteří uměli přispět radou a pomocí. Patřili mezi ně i sourozenci Pavel a Eva Romanovi, mistři světa (1962-1965) a Evropy (1964/1965) v krasobruslení. Jednou prý přišel Pavel Roman na zkoušku Synkop 61, chvíli poslouchal a pak řekl "No nic, musíme koupit Ringošovi nové bubny." A jak řekl, tak udělal. Jiří 'Ringoš' Rybář pak dokončil zkoušku už na nové bicí. Rok 1965 ale přinesl i další zajímavosti. Vedle The Shakers a Ravens si se Synkopami zahráli i Rocky Eagles , Mefisto a Teenagers. V sobotu 26. června 1966 se na vyprodaném brněnském stadionu PKO odehrála velká beatová akce 'Brno - Bratislava v big beatu'. Synkopy 65 společně se skupinou Beatmen. Beatmen s Dežem Ursinym, to byl blesk z čistého nebe, bezkonkurenční československá odpověď na Beatles. Dva sobotní koncerty nestačily uspokojit všechny zájemce, takže akci museli zopakovat i v neděli. Rok 1965 přinesl Synkopám i první zákaz, když rozvášnění diváci po jednom z koncertů rozpojovali vozy noční tramvaje a ukradli průvodčímu lístky a čepici. Jeden z výtržníků byl dokonce synem zaměstnanců Dopravních podniků. Odnesla to ovšem, jako vždy, kapela.


Synkopy 61 - Poprask na laguně 17. září 1966
Přestože se Veselý členem kapely stal oficiálně až v roce 1974, už v roce 1966 s ní hostoval jako pianista na mezinárodní soutěži v polské Gliwici. Zřizovatel VŠ klub udržoval i kontakty do zahraničí, a tak když přišlo pozvání na přehlídku do Polska, vyslal tam Synkopy 61. V roce 1966 se tak kapela poprvé objevila i v zahraničí, když ve dnech 8. až 10. května 1966 vystupovala úspěšně na Mezinárodním hudebním festivalu "Gliwicki X", Gliwice, Polsko, kde získala 1. místo v konkurenci 17 kapel. Ještě v květnu, dne 11. 5.1966 natáčela kapela materiál pro pro Radio Warszawa. Další koncert v Polsku se odehrál na pozvání polské Jazzfederace v létě dne 17. července 1966 na Festivalu muzyky nastolatków na stadionu Lechii v Gdaňsku. Festival tehdy navštívilo cca 30 000 lidí a vystupovali tam společně s finskou skupinou Beat Stones a předními polskými skupinami Skaldowie, Black-Out a mnohými dalšími. A to ještě kapela koncertovala ve varšavském populárním studentském klubu Stodola ve dnech 26. - 27. července 1966. Na domácí scéně si kapela odbyla premiéru i na divadelních prknech, když v období 16. září 1966 až 16. prosinec 1967 vystupovala s vlastními skladbami v Mahenově divadle v Brně ve hře C. Goldoniho "Poprask na laguně". Kdo přišel 16. září 1966 na premiéru do Mahenova divadla, zažil Goldoniho klasickou komedii plnou minisukní a big beatu, s vlastními písněmi Synkop 61. Tohle angažmá pak uvolnilo kapele přístup do nahrávacího studia. Písničky z Poprasku se postupně od konce roku 1966 do konce roku 1967 nahrávaly v brněnském rozhlase. Dne 27. záři 1966 jste mohli vidět kapelu při prvním natáčení ve studiu Českého rozhlasu s vlastními skladbami "Moje tajemství" a "Musím ti říct sbohem". Ke konci roku se ještě odehrála jedna důležitá personální změna, když 28. října 1966 přichází Pavel Váně (1948) náhradou za Pavla Pokorného, který v té době nastoupil na tehdejší povinnou vojenskou prezenční službu. Dne 24. listopadu 1966 se odehrálo v Brně na Stadioně první veřejné uvedení skladeb O. Veselého "Marťan", "Hej pane můj" a "Děvče napořád".

Úspěchy ale Synkopy 61 slavily nejen v zahraničí, ale i na domácí půdě, když na 1. jazzuniversiádě v Českých Budějovicích ve dnech 9. až 10. března 1967 získaly 2. místo a Cenu diváků. Synkopy 61 se tam střetli ve finále s olomouckými Bluesmeny. Dne 12. května 1967 koncertovali v rámci Mezinárodního studentského divadelního festivalu v jugoslávském Zagrebu. Další koncertní přehrávku pro KPFKE absolvovaly 26. června 1967 a získaly 3. (tehdy nejvyšší!!!) kvalifikační třídu. Dne 25. listopadu 1967 měli premiéru s novým programem pro sezónu 1967/1968 v Divadle Reduta Brno, kde dva vyprodané koncerty pro celkem 1200 návštěvníků. V Brně už Synkopy 61 patřily mezi nejoblíbenější skupiny. Vyvrcholením sezóny byl bezesporu 1. československý beatový festival v prosinci v pražské Lucerně. Košatou moravskou scénu reprezentovali vedle Synkop 61 ještě Vulkán, Atlantis a Bluesmen. Ve dnech 20. a 22. prosince 1967 vystupovaly ve finále na 1. čs. beatovém festivalu v pražské Lucerně Praze, kde Synkopy opět patřily k oceněným, společně s pražskými Rebels. Synkopy 61 si odtud odvezly vyvříny, když získaly titul "Nejlepší moravská skupina". Z pozvání na 1. Čs. beat festival, měla celá kapela Synkopy 61 velkou radost, neboť v Praze předtím nikdy nehráli a ještě k tomu v Lucerně! Hlavní trofej si do Bratislavy odvážel Dežo Ursiny se skupinou Soulmen.

Synkopy 61 - 1. čs. beatový festival 1969
V dubnu 1968 jim vychází u Supraphonu první singl se skladbou "Válka je vůl", který se stal jejich velehitem. Text napsal kamarád skupiny František Jemelka, který s Veselým často spolupracoval. Měli s ním problémy v rádiu. Cenzor jej nechtěl schválit a navrhoval název "Na starej kůl", což se kapele vůbec nelíbilo, ale naštěstí se dal přemluvit. Zlí jazykové tvrdí, že text nenapsal Franta Jemelka jako protest proti válce, ale že byl namířen proti podplukovníkovi stejného jména, který Frantu učil na katedře předvojenské přípravy. Tato píseň později nabyla téměř kultovního rozměru a dodnes je považována za součást pomyslného zlatého fondu českomoravského beatu. V letech 1966 až 1968 ve skupině působil jako náhradník za Pokorného, který byl v té době na vojenské presenční službě, kytarista a zpěvák Pavel Váně, který výše uvedenou skladbu s Michalem Polákem nazpíval. Přínos Oldřicha Veselého spočíval především v jeho tvorbě, často na texty Františka Jemelky. Jak je pro tuto dobu příznačně, hudba kapely se se zpožděním dostávala na gramo nahrávky formou SP nebo EP, takže až v roce 1968 se jejich vlastní tvorba dostala na nosiče, když jim vydavatelství Panton v Edici Mikrofóra vydalo první EP desku s původními písněmi "Vítězství světla", instrumentální "Suita pro Johanna Sebastiana Bacha", "Tichej kout" a "Měl jsem rád tvou peněženku". Toto EP začaly Synkopy 61 natáčet dne 6. dubna 1968 Synkopy 61 ve studiu Dukla v Brně.

Spanilá jízda po Slovensku společně se skupinou The Soulmen, vítězem 1. čs. beat festivalu, proběhlo ve dnech 9. až 18. února 1968. Se Soulmeny pak vzápětí uspořádali a na oplátku vystoupení v Brně. Ale i v roce 1968 pokračovaly jejich úspěch na tehdejší hudební scéně. Dne 7. března 1968 získaly cenu za vlastní tvorbu na 2. jazzuniversiádě v Českých Budějovicích a tamtéž obsadily třetí místo a získaly i Cenu publika a Cenu za skupinový zpěv. Dne 29. března 1968 vystoupily na Protestsong festivalu v Praze se skladbou "Válka je vůl". Koncem roku 1967 se z podnětu PKO v Brně rozjela dlouhodobá soutěž s fotbalovým názvem Brněnská beatová liga. Hrálo se každý s každým a výsledky určovalo bodování poroty i publika. Synkopy 61 už měly takové postavení, že když vyrazili někam na koncert, tak dalšími dvěma autobusy putovali fanoušci odění do triček s nápisy Synkopy a 'Válka je vůl'. Všemi koly Beatové ligy tehdy procházeli hladce a ve finále se střetli s Atlantisem. Atlantis tvořili Zdeněk Kluka a Ulrychovci, tahali trumfy z rukávu v podobě Jimi Hendrixe a Cream, ale Synkopy se je zase snažili přebít přizvaným smyčcovým kvartetem Brněnské filharmonie. Výsledek slavného finále v Brněnské beatové lize ve dnech 5. dubna - 26. června 1968 skončil nerozhodně pouze s jediným bodem navíc ve prospěch Synkop 61. Ještě v dubnu, 19. 4. 1968 stihly vystoupit na "Beat Memory" v Lucerně, Praha, společně s kapelami Soulmen, Rebels a Petrem Novákem s G. & B. První účinkování v Čs. televizi se uskutečnilo 23. června 1968 ve 20 minutovém TV show s Jazzbaletem, další pak 13. července 1968 v TV pořadu "Seď a tiše poslouchej", kde zazněly písně "Válka je vůl" a "Žárlivá dívka". V listopadu 1968 se odehrála jedna comebacková změna obsazení, když 15. listopadu 1968 se do skupiny se vrací Pavel Pokorný (el. varhany, zpěv) a odchází naopak Pavel Váně (kytara, zpěv). Další 2. místo získali na 2. čs. beatovém festivalu 22. prosince 1968 v Praze, když oslnily skladbou "Casanova" (O. Veselý/F. Jemelka). Na 2. Čs. beat-festivalu v prosinci 1968 byli určitě bombou hostující The Nice s Keith Emersonem. Všem vyvstávají vzpomínky jak Keith mlsně obcházel své Hammondky a zabodával do nich nože tak, aby klávesy hrály samy! Skupina se díky orientaci k americkému west-coastu se svou suverénní vícehlasou stavbou stala v té době nejlepší vokálně instrumentální skupinou v Československu. Tehdy vznikla i jejich přezdívka moravští Beach Boys. Dne 1. prosince 1968 opět zahajovali novou sezónu 1968/1969 v Divadle bratří Mrštíků dvěma vyprodanými koncerty pro 1000 lidí. Na koncertech Synkop 61 se nezřídka stávalo, že po vystoupení zůstalo v sále poházené dámské spodní prádlo od dychtivých fanynek, pro které byla v dané době skupina málem erotickým symbolem. Pravděpodobně nejvíc byl z této situace konsternován nejmladší člen skupiny Pavel Váně, který na podobné situace (jak vzpomíná) nebyl vůbec připraven…

Rok 1969 kapele přál v jejím uvedení v české televizi, a to 5. dubna 1969 v TV pořadu "Cesta, která vede nikam" (režie: J.Vanýsek) se skladbou "Casanova", dne 15. dubna 1969 v pořadu TV Ostrava (režie Havlíček) s písněmi "Bůh lenosti", "Casanova", "Zelená louka" a "Žárlivá dívka" a konečně 23. května 1969 v pořadu TV Brno (režie Obdržálek) se skladbami "Bůh lenosti" a "Tichej kout". Slavní Beach Boys přijali pozvání jako hosté galaprogramu Bratislavské lyry 1969. Podnikavý organizátor Miloš Bernátek uspořádal 19. června1969 velký koncert na Zimním stadionu a o roli předskokanů se podělili Blue Effect, nově vzniknuvší Progress Organisation a Synkopy 61. Tohoto dne se tak souboru splnil jeden z jeho snů, když v Brně sdíleli na společném koncertu pódium se svými vzory, famózními Beach Boys před návštěvou 4000 diváků. Skvělý zážitek pro všechny. Každý člen The Beach Boys prý přišel na koncert sám pěšky z hotelu. Mike Love dokonce kráčel přes celé město ve svém bílém kostýmu, za ruku se držel s dívkou a nesl rovněž květinu, kterou stále oba očichávali (že by symbolika hippies?). Po vystoupení pro ně bylo samozřejmostí pomáhat balit a nakládat aparaturu a trpělivě zodpovídali všetečné a nemotorné dotazy. Co neutratili ze svých českých honorářů, rozdali prý před odletem. Na podzim dne 19.října 1969 odehrály Synkopy 61 první samostatný koncert v Praze-Radiopaláci, kde jako přídavek uvedly skladbu "Do It Again". Premiérové koncerty na novou sezónu 1969/1970 se odehrály ve dnech 14. listopadu 1969 a 14. prosince 1969 v divadle Reduta v Brně, kde uvedli skladby "Requiem For The Masses", "Musím odejít", "I Can Hear Music" nebo "Good Vibrations".

Třebaže skupina natočila v Československém rozhlasu hodně melodických písní (např. "Marťan", "Žárlivá dívka", "Stálo to za to", "Zelená louka", aj.), na klasické album bohužel v té době stále nedosáhla. Období normalizace, které v následujících letech ublížilo rocku více než populární hudbě středního proudu, ale i znatelný ústup west-coast-soundu na světové scéně přivodily právě profesionalizované skupině existenční krizi, kterou řešila přijímáním angažmá v zahraničí (Polsko, Rakousko) a spoluprací s brněnskými estrádními umělci. Novou orientaci nabídla Synkopám 61 populární britská skupina Uriah Heep, která velmi dovedně pracovala s bohatými, falzety zdobenými vokály v písních, které byly navíc obdařených silnou melodií a hardrockovým podkladem. Z jejího repertoáru přenesly na desky brněnské produkci nakloněnému Pantonu hity "Park" (The Park), "Bílý vrány" (Easy Livin’) a "Hrej se mnou fair" (Look At Yourself), jejichž atraktivitě se blížily i vlastní autorské počiny skladeb "Lady Godiva" Oldřicha Veselého a "Robinson" Petra Směji.

Dne 5. února 1970 kapela odehrála svůj 500-stý koncert, který se konal v ZK KSB v Brně. V roce 1970 se objevila opakovaně v pořadech v české televizi, dne 26. dubna 1970 v pořadu TV Brno Brněnské kolo (režie: J.Prokel) se skladbou "Byl jednou jeden král", dne 8. srpna 1970 opět v pořadu Brněnské kolo TV Brno (režie: J.Prokel) s písněmi "Jen si hrej", "Já slyším múzy". Od 6. září 1970, po deseti letech činnosti, se kapela profesionalizovala a vyrazila na první profesionální koncertní turné Praha-Brno-Bratislava společně s kapelami Cardinals a slovenskými Prúdy, když vystoupení v Lucerně v Praze doplněné o kapelu Beatings se konalo 18. září 1970.

Další důležitá událost v životě kapely se odehrála 16. října 1970, když kapela dělala přehrávku pro rakouskou agenturu PLONER, což nakonec vedlo k prvnímu zahraničnímu angažmá pro tuto rakouskou agenturu, v jehož rámci kapela odehrála během 5 měsíců v Rakousku 88 vystoupení ve městech Kufstein, Graz a Innsbruck (od 30. prosince 1970 až 31. března 1971), kam se ještě vrátila v únoru a březnu 1973. Ještě v roce 1970 ve dnech 3. až 6. listopadu 1970 natáčela kapela samostatný TV medailon v Janáčkově divadle v Brně k 10 výročí skupiny, v němž zaznělo 8 vlastních skladeb (režie: J.Peloušek). A dne 6. prosince 1970 se uskutečnila tradiční premiéra sezóny 1970/71 v divadle Reduta v Brně ve vyprodaném koncertu.

Společným koncertem s Beach Boys se pro Synkopy 61 uzavřela nejšťastnější tvůrčí etapa. Následující dekáda nepřála nejen Synkopám, ale bigbítu vůbec. A Synkopy se na prahu této nepříznivé éry rozhodli k profesionalizaci. Od roku 1970, kdy se skupina profesionalizovala, za 9 let do roku 1979 odehrála 1175 vystoupení. Mimo jiné absolvovala mnoho koncertních turné po Polsku, v letech 1968 až 1980 vydaly třináct vinylů (8 SP, 2 EP, 1 LPs a 2 LPM). V roce 1972 absolvovala koncertní turné po Polsku a Slovensku s hostujícími zpěváky Helenou Blehárovou, Petrem Dopitou a Tiborem Lenským. Navzdory tomu kapela zvolna přitvrzuje a reaguje na dobový hardrock skladbami od Uriah Heep, jejichž české verze se také objevují na deskách "Park" ("The Park"), "Bílý vrány" ("Easy Livin'"), "Hrej se mnou fair" ("Look At Yourself").

Během 1. profisezóny 1970/1971 kapela odehrála 150 vystoupení. Z těch nejvýznamnějších lze uvést koncert 8. listopadu 1971, Lucerna, Praha Synkopy 61 v roce 1973 - společný koncert s Marylou Rodowicz, Karlem Černochem a Petrou Černockou (+Kardinálové), návštěva 2 500 posluchačů, přehrávku pro Slovkoncert dne 24. listopadu 1971, ve dnech 2. -14. prosince 1971 udělali Turné po Slovensku (10 koncertů) společně s Helenou Blehárovou, dne 21. prosince 1971 si odbyli další premiéru na sezónu 1971/1972 v Divadle bří Mrštíků, Brno, hned v lednu ve dnech 11. - 30. ledna 1972 vyrazili opět na turné po Slovensku (20 koncertů) znovu s Helenou Blehárovou a konečně v létě absolvovali ve dnech 20. července -17. srpna 1972 turné po Polsku (30 koncertů) s H. Blehárovou a P. Dopitou.

A nyní již v rychlosti přehled hlavních vystoupení a událostí, jak je kapela uvádí na svých stránkách:

2. profisezóna 1971/1972 - celkem 130 vystoupení
Skupina nahrává v roce 1972 desku "Festival" (EPS). 26. 10. 1972 - natáčení v TV pořadu Hitparáda v Bratislavě
3. 12. 1972 - Brno, Divadlo bří Mrštíků, vyprodaný koncert, 500 diváků (přídavek "Ptačí sonáta" a "Paranoid")
Dne 14. 12. 1972 konečně začátek nahrávání LPM desky "Xantipa" pro Panton ve studiu I Čs. rozhlasu v Brně
Ve dnech 7. a 27. 4., 2. 5. proběhly playbacky a mixáž LPM desky "Xantipa", kde převažují vlastní skladby na texty Milana Hanáka.
3. 2. - 31. 3. 1973 - druhé angažmá v Rakousku pro agenturu Ploner - celkem 53 vystoupení v Pertisau am Achensee a Feldkirchu
9. 6. 1973 - Společný koncert s H. Zagorovou a Michalem Prokopem v Jihlavě

3. profisezóna 1972/1973 - celkem 132 vystoupení (z toho 53 v Rakousku)
2. -11. 10. 1973 - společné koncerty s Jazz Carriers (Polsko)
Dne 9. prosince 1973 odehrály Synkopy v brněnském Divadle bratří Mrštíků svůj 1 000. koncert (P. Smílek a O.Veselý jako hosté)
4. 1. 1974 - TV pořad"1000 taktů z Typos klubu" (Ptačí sonáta)
Od ledna 1974 pak posílil Synkopy 61 jako varhaník, výtečný zpěvák a skladatel Oldřich Veselý, což skupinu umělecky pozvedlo na mnohem vyšší úroveň
Dne 15. 1. 1974 kapela odehrála koncert v Neratovicích, který byl prvním po příchodu Oldřicha Veselého do kapely SYNKOPY 61.
20. - 24. 2. 1974 - Koncerty v Polsku (celkem 9), z toho 3 ve Varšavě
25. 4. 1974 - TV Klub mladých ("To se stává" a "Maluj krásu")
14. 5. 1974 - Veřejné vysílání Čs.rozhlasu (10 skladeb)
24. 5. 1974 - Rekvalifikační zkoušky
12. - 18. 8.1974 - Chorzów (Polsko) Hala wystaw - 7 koncertů

4. profisezóna 1973/1974 - celkem 125 vystoupení
V roce 1974 se Synkopy 61 chtěly zúčastnit písňového festivalu Bratislavská lyra. Veselého skladba Poselství dětem (textovaná Milanem Hanákem) se dostala do soutěžní přehlídky, ale kapele Synkopy 61 ani Veselému nebylo umožněno vystoupit a tuto skladbu nakonec interpretoval Karel Zich. Hlavnímu dramaturgovi festivalu Jiřímu Maláskovi se zdálo, že typ zpěváka, jako je Veselý, je pro Lyru „nebezpečný“, zatímco kultivovaný Zich splňoval dokonalé představy konformního zpěváka. Ten ovšem nepochopil původní autorský záměr a píseň tak získala jiné vyznění.
11. -12. 10. 1974 - natáčení LPM desky "Formule 1" ve studiu Čs. rozhlasu v Brně pro Panton
29. 11. 1974 - Premiéra sezóny 1974/75 v Divadle na výstavišti v Brně - vyprodaný koncert (návštěva 650 posluchačů)
27. 12. 1974 - mixáž a dokončení LPM "Formule 1" ve studiu I, Brno
Synkopy 61 natočily svůj umělecký vrchol, LPM "Formule 1", který vyšel v roce 1975. Vedle zajímavě zaranžovaných skladeb zaujal především širší formátový útvar. Ve suitě "Touhy" se skupinou spolupracovala dechová sekce Bromova big bandu a objevily se zde i zvuky vichřice a štěkot polárních psů, jakýsi předobraz domácí verze artrocku.
6. 1. 1975 - Reprisa v Divadle na výstavišti v Brně
9. 1. 1975 - TV Katowice ("Balón", "Ptačí sonáta")
20. 3. 1975 - TV Brno, pořad "Melodie klub I ("Poselství dětem")
22. 5. 1975 - Koncert Mládí a míru v Brně na cyklostadionu na Výstavišti (návštěva 8 000 lidí), spoluúčinkovali Olympic, Fermáta, Collegium musicum, Blue effect, Minesengři
Dne 2. 8.1975 se odehrálo poslední vystoupení s Oldřichem Veselým, který se rozhodl přijmout nabídku Radima Hladíka a odešel za značné nelibosti ostatních členů do kapely Blue Effect/Modrý Efekt. Skupina tím ztratila výraznou uměleckou osobnost, což znamenalo zásah do její hudební koncepce.
3. 8. 1975 - TV Brno, pořad "Mates" ("Válka je vůl", režie: Eisler)

5. profisezóna 1974/1975 : 140 vystoupení
6. 9.1975 - Brno, letní kino Stadion, Dožínky (návštěva 3000, jako host O.Veselý)
15. 11. - 7. 12. 1975 - 6 vystoupení se zpěvákem Pavlem Svobodou (zkouška náhrady za O.Veselého)
15. - 27. 3. 1976 - Koncertní turné v Polsku (15 vystoupení, jako host Vladěna Pavlíčková)
9. 6.1976 - Přehrávka pro Pragokoncert na Polsko
19. - 28. 7. 1976 - Chorzów, WPKiW, hala wystaw (Polsko), celkem 10 vystoupení
21. 7. 1976 - Chorzów, WPKiW, hala wystaw (Polsko) Eurorock (spoluúčinkovaly polské skupiny Test, Kram, Romuald i Roman)
30. 7. - 4. 8. 1976 - 8 koncertů v Polsku (vojvodství Zielona Góra)
5. 8. 1976 - Koncert Przyjazni v Zielonej Górze, spoluúčinkovaly NoToCo (Polsko), Magdeburg (NDR), Nowa Grupa a Jacek Lech

6. profisezóna 1975/1976 - celkem 170 vystoupení
22. 11. 1976 - TV Brno, pořad "Zelená pro život"(režie: Ondráček, skladby "Formule 1" a "Konečná stanice")
20. 12. 1976 - Brno, divadlo Reduta, "Koncert solidarity" - spoluúčinkovali H. a P. Ulrychovi +Javory, J.P.Břoušek
23. 12. 1976 - Účinkování na svatbě brněnského siláka Franty Kocourka v ZK Mosilana v Brně
27. 2. 1977 - Ples mládeže na Stadionu v Brně s combem orchestru Gustava Broma
5. 3. 1977 - Ples mládeže v Hradci Králové s Kati Kovacz (Maďarsko)
28. 8. 1977 - Jihlava, letní amfiteatr, spoluúčinkující Katapult (Praha) a Golf (Jihlava)

7. profisezóna 1976/1977 - celkem 150 vystoupení
15. 12. 1977 - Bratislava, PKO (spoluúčinkující M. Leiferová, návštěva 800 diváků)
22. 3. 1978 - Praha, kavárna Alfa, přehrávka pro Pragokoncert na Polsko
25. 4. - 10. 5. 1978 - Koncertní turné po Polsku - 20 vystoupení ve vojvodství Opole, Zielona Góra a Lublin (jako host Vl. Pavlíčková)
4. 8. 1978 - TV Brno, pořad "Chvilka pro písničku" ("Formule 1", "Můj svět byl prázdný dům", "Kámen mudrců", "Oheň lásky", "Mozaiky")

Kapelník Směja za podpory skupiny cíleně pracoval na tom, aby Panton realizoval regulérní album. Tehdejší šéfredaktor Aleš Sigmund měl ale výhrady vůči textům a doporučil Smějovi k přetextování známého textaře Ondřeje Suchého. Ten se ujal svěřené práce, ale ve finále stejně k realizaci alba k velkému rozčarování Synkop 61 i textaře Suchého nedošlo. Třebaže v Melodii na něj vyšla anonce a projekt měl název "Ohlédnutí" (1977). Nerealizován zůstal i pozdější albový projekt "Kolemjdoucí" (1979). Po odchodu O. Veselého se do vlastního repertoáru skupiny začaly vracet zahraniční skladby, a tak byla skupina až do jeho návratu v roce 1980 odkázána hlavně na přehrávání převzatého repertoáru, zejména od skupin Queen a Kansas, na tanečních zábavách se sporadickou gramofonovou produkcí.

8. profisezóna 1977/78 - celkem 170 vystoupení
17. - 28. 9. 1978 - Koncertní turné (12 vystoupení) po Slovensku, jako host H. Blehárová
8. 10. 1978 - Utkání herců a hudebníků v kopané Praha-Brno na stadionu KSB v Brně (spolu s Progres II)
Březen 1979 - do kapely přichází Vratislav (Aťa) Lukáš, violoncellista (el. violoncello), zpěvák a hráč na akustickou kytaru, který je pro kapelu vítanou transfúzí.
6. - 10. 3. 1979 - Koncerty v Polsku (celkem 5), Jelenia Góra
4. - 8. 4. 1979 - Koncerty v Polsku ( celkem 8), jako host Vl. Pavlíčková
13. 5. 1979 - "Utkání století" v kopané - Amphora spoluúčastníci V. Mišík a ETC (návštěva 1000 lidí)
9. 6. 1979 - Ostrava, stadion NHKG, spoluúčinkující V. Špinarová s orch. I. Pavlíka, Zelenáči
3. 7. 1979 - Plzeň, výstaviště EX, spoluúčinkující I. Mládek a Metronom


1981: Kopriva, Lukáš, Veselý, Rybář, Pokorný
9. profisezóna 1978/79 - celkem 108 vystoupení
11. 10. 1979 - Praha, klub Dvojka Přehrávka pro Zjednocone Przedsiedbiorstwo Rozrywkowe v Polsku
18. 11. - 20. 12. 1979 - Koncertní turné po Polsku (74 vystoupení), spoluúčinkující Ed. Gaye (Senegal), M.Gorgoň a B. Kolotowski (Polsko), E.Radziejowska (konf.)
V roce 1978 skupinu posílil absolvent brněnské konzervatoře, violoncellista, zpěvák a hráč na akustickou kytaru Vratislav Lukáš, který se stal vítanou transfúzí pro kapelu na dalších pět sezón. Dne 31. 12. 1979 ale po 13 letech působení odchází ze SYNKOP 61 její zakladatel Michal Polák, když odešel za nabídkou Folk Teamu, a začíná období personálních změn uvnitř kapely... V roce 1980 se také vrací Oldřich Veselý z kapely Blue Effect a zároveň se změnilo hudební směřivání kapely směrem k art rocku.

Od roku 1981 se ve skupině postupně vystřídali brněnští muzikanti Emil Kopřiva, Vraťa Lukáš, Miloš Makovský, Vilém Majtner a Miloš Morávek. Další odchody Jana Čarvaše a Petra Směji (kompenzované nástupem kytaristy Emila Kopřivy) si 1981 vynutily formální změnu názvu na pouhé Synkopy. Popřípadě Synkopy & Oldřich Veselý, neboť hlavní slovo ve skupině převzal její klávesový guru, který se - podobně jako jiná špičková brněnská skupina Progres 2 a pražský Olympic který se shlédl ve velkolepých artrockových projektech, které čerpaly z bohatých zvukových možností syntezátorů a dokázaly se pocitově přiblížit zážitkům z artificální hudby. Oldřich Veselý si v tomto směru dokonale porozuměl s renomovaným pražským textařem Pavlem Vrbou a z jejich autorské dílny vzešla albová trilogie, art rockový projekt "Sluneční hodiny" (1981), "Křídlení" (1983) a "Zrcadla" (1985), která byla v koncertním provedení umocněná mnohými audiovizuálními efekty.

Dodnes se vedou nedořešené úvahy nad tím, zda Synkopy 61 měly udržet vzájemnou kooperaci bez ohledu na další vývoj a zůstat propojeny svými tradicemi, anebo radikálně změnit koncepci a promluvit tak do progresívnějších hudebních principů. Jejich příznivci, pamětníci a kamarádi jsou rozděleni zhruba na dva tábory a asi to tak i zůstane. V každém případě skupina pod názvem Synkopy 61 končí...

Synkopy 61 v roce 1980
Takže nyní v rychlosti hlavní události kapely:
23. 1. 1980 - Lovosice,ZK Lovoš, první koncert s Oldřichem Veselým od jeho odchodu ze Synkop 61 v srpnu 1975.
1. 2. 1980 - TV Praha, pořad "Hitšaráda" (scénář: K. Šíp, skladba "Touha pradávná")
30. 4. - 30. 5. 1980 - Koncertní turné po Polsku (37 vystoupení, z toho 4 ve Varšavě)
2. - 19. 6. 1980 - Koncertní turné po Slovensku (10 vystoupení)
6. 7. 1980 - Poslední vystoupení s baskytaristou a zpěvákem Janem Čarvašem, odchází ze Synkop po 19 letech z důvodu dokončení studia na VŠZ a poté se věnuje povolání veterináře
30. 8. 1980 - Frýdlant n.Ostr. - poprvé s novým programem: Sluneční hodiny
16. 9. 1980 - Praha, divadlo v Bráníku Premiéra audiovizuálního pořadu "Sluneční hodiny"
21. 10. 1980 - rekvalifikační zkoušky v Brně - ZK KSB
24. 11. 1980 - Brno, Reduta - koncertní premiéra pořadu "Sluneční hodiny" (návštěva 600 posluchačů - vyprodáno)
7. 12. 1980 - Brno, Reduta - reprisa koncertu "Sluneční hodiny"
9. 1. 1981 - TV Praha - natáčení v pořadu Televizní klub mladých ("Vnuk Amundsenův")
20. 1. 1981 - Praha, DKK na Smíchově, poprvé vystoupili s kytaristou Emilem Kopřivou
9. a 10. 3. 1981 - Vyprodané koncerty v Praze a Plzni
29. 4. 1981 - TV Hitšaráda ("Černý racek")
11. - 19. 7. 1981 - natáčení LP "Sluneční hodiny" v Pezinoku, Slovensko
4. - 14. 8. 1981 - Koncertní turné po Slovensku (11 vystoupení)

Dne 22. srpna 1981 z kapely po dvacetiletém působení odchází její zakladatel a kapelník Petr Směja, který s kapelou odehrál celkem 2 180 vystoupení. Po jeho odchodu se na podzim 1981 po demokratické volbě ujímá funkce vedoucího bubeník Jiří Rybář a na post managera přivádí Radko Pavlíčka. Skupina hraje ve složení: Jiří Rybář - bicí, zpěv, vedoucí, Oldřich Veselý - klávesy a zpěv, Pavel Pokorný - druhé klávesy, housle, dopr. kytara, zpěv, Vratislav "Aťa" Lukáš - violoncello, dopr. kytata, zpěv, Emil Kopřiva - sólová kytara, zpěv, zvukařem kapely se stal Ladislav Holek. V roce 1981 Jiří Rybář nastupuje do kapelnického kurzu a členové souboru se dohodli na změně názvu skupiny na Synkopy a Oldřich Veselý. Skupina nadále koncertuje po celé republice.

Zde stojí za zmínku připomenout i folkové uskupení tří brněnských osobností Pavel Váně (Progres 2), Pavel Kopřiva (Folk Team) a Jiří Vondrák (Vondrák-Bodlák), které vzniklo v roce 1981 náhodně jako formace známých muzikantů, kteří hráli studentům na chmelových brigádách. Skupina se od počátku soustředila na vlastní tvorbu hranou v netradičním složení dvou kytar a houslí. VKV však zaujalo publikum natolik, že se svým programem slavili úspěchy na klubových i festivalových scénách po dva roky. Členové tohoto sdružení se poté opět věnovali vlastním projektům a mateřským skupinám (Folk Team, Bronz, Vondrák–Bodlák–Polák, Bowle) a to znamenalo konec skupiny.

V roce 1982 skupina Synkopy připravuje nový koncertní pořad "Křídlení" s hudbou O. Veselého a texty od Pavla Vrby, vše v aranžmá skupiny Synkopy. Dne 23. října 1982 skupina Synkopy, konkrétně její členové J. Rybář a R. Pavlíček za spolupráce KKS a OKVS Brno I zavádějí novou koncertní tradici "Rock v hale I", na Náplavce v Brně. Místo ale původně inzerovaného Czeslawa Niemena kvůli nemoci, zde kromě kapely Synkopy ("Sluneční hodiny") vystoupili SLS s Leškem Semelkou, ETC s Vladimírem Mišíkem, Blues Session s Petrem Kalandrou a P. Skálou, tehdejší východoněmecká berlinská skupina Scirocco a Tublatanka (Slovensko). Ke konci roku dne 24. prosince 1982 ale odcházejí kytarista Emil Kopřiva a zvukař Ladislav Holek. V roce 1983 O. Veselý přivádí do skupiny nového sólového kytaristu Miloše "Šmak" Makovského. Skupina v té době hraje v sestavě J. Rybář, O. Veselý, P. Pokorný, V. Lukáš a M. Makovský. V témže roce vychází kapele SP u Pantonu se skladbami "Válka je vůl" a "Mladší sestry vzpomínek" v novém přepracování.

Další koncerty:
26. 4. 1983 - Brno Kohoutovy koleje (menza) - konala se neveřejná předpremiéra nového pořadu "Křídlení", pouze pro studenty VŠZ
28. 5. 1983 - Brno hala Náplavka "Rock v hale II" - Synkopy hrají pořad "Křídlení", spoluúčinkují Turbo, Blues Band, Stern Combo Meisen z NDR
1983 - Praha Smetanovo divadlo, začátek nahrávání LP "Křídlení"
19. 9. 1983 - Brno Reduta - premiéra "Křídlení" (dvakrát vyprodáno, odpol. i večer)
19. 12. 1983 - Brno Divadlo bratří Mrštíků: společný koncert s Marianem Vargou (dvakrát vyprodáno, odpol. i večer)
1984 a 1985 Mimo samostanou koncertní činnost, několik společných koncertů s Marianem Vargou
1984 - Vychází LP "Křídlení"

V roce 1984 kapelu opustil Vratislav Lukáš (violoncello, dopr. kytara, zpěv) a nahradil jej Vilém Majtner (baskytara, dopr. kytara, zpěv), který si první koncertní vystoupení odbyl ve VŠ klub Brno, Gorkého. Jako host zde vystoupil slovenský klávesový mág Marian Varga. Skupina Synkopy tak hraje v sestavě J. Rybář, O. Veselý, P. Pokorný, M. Makovský, V. Majtner. Kapelu ještě opustil její manager R. Pavlíček a tento post si přibíra vedoucí kapely Jiří Rybář.

V roce 1984 začala kapela připravovat (1984-1985) nový pořad "Zrcadla" s hudbou O. Veselého, M. Makovského a V. Majtnera, texty opět ztvárnil Pavel Vrba, o aranžmá pořadu se postarala celá skupina Synkopy. Ve Smetanově divadle v Praze si v roce 1984 obdyla premiéru i anglická verze "Křídlení" - "Flying Time", když Vrbovy texty do angličtiny přeložil a poupravil známý hudebník a zpěvák Ondřej Hejma. V roce 1985 pak nakladatelství ARTIA vydalo anglickou verzi "Flying Time". Dne 22. dubna 1985 se konala pražská premiera nového pořadu "Zrcadla" (DP, vyprodáno 700 lidí). Bratislavské uvedení proběhlo 26. dubna v Hale PKO, kde bylo rovněž vyprodáno (cca 1.000 lidí). Na domácí půdě v Brně proběhla premiéra v divadle Večerní Brno, a to celkem ve 4 koncertech ve dnech 28. a 29. dubna 1985, kde odpolední i večerní vystoupení byly vyprodány. V roce 1985 ještě vychází u nakladatelství Panton SP "Blues o výčepu" / "Modřiná soustava". během celého roku kapela Synkopy nahrává LP "Zrcadla" v Praze ve Smetanově divadle. Dne 20. října 1985 kapela odehrála "Zrcadla" pro 800 lidí v Janáčkově divadle v Brně.

Koncem roku 1985 skupina připravila koncertní turné k 25. výročí založení skupiny SYNKOPY 61 s pořadem "Čtvrtstoletí Synkop". Na koncertu se podíleli a spoluúčinkovali bývalý zpěvák Michal Polák, kytarista Blue effectu Radim Hladík, zpěvák Lešek Semelka a občasní hosté Petr Směja, Marian Varga, J. Čarvaš nebo Pavel Váně. Vydavatelství Panton vydalo na na kazetě kompilaci "Výběr k 25. výročí skupiny Synkopy 61". Premiéra pořadu "Čtvrtstoletí Synkop" se konala dne 28. ledna 1986 v sále Stadionu, Leninova, Brno. Koncert byl vyprodán a mimo základní sestavu kapely vystoupili i hosté: Petr Směja, Michal Polák, Jan Čarvaš, Pavel Váně, Radim Hladík, Lešek Semelka a Marian Varga. Pražská premiéra proběhla dne 3. března 1986 v sále Paláce Lucerna, Praha. V květnu 18. 5. 1986 pak byla brněnská repríza "Čtvrtstoletí Synkop". Během celého roku skupina Synkopy koncertuje s pořadem "Zrcadla" a "Čtvrtstoletí Synkop". Ve stejném roce vyšla pak i nahrávka LP "Zrcadla".

Ani osmdesátá léta se neobešla bez muzikantských pohybů, když Emila Kopřivu nahradil v roce 1983 Miloš Makovský, Vratislava Lukáše v roce 1984 kytarista, basista a zpěvák Vilém Majtner. V roce 1988, když přišel kytarista Miloš Morávek, ve skupině už nebyli Makovský ani Pokorný. Spojení Rybář (leader) - Veselý - Majtner nazval Oldřich Veselý v rozhovoru pro Mladý svět (1986, č. 32, s. 31) tzv. "skeletem skupiny“.

Skupinu ale v roce 1986 opouštějí M. Makovský a P. Pokorný. Oldřich Veselý si na vánoce 1986 koupil computer Comodor. Dne 27. září 1987 proběhl koncert brněnských skupin v hale Náplavka na Vodové, Brno, pod názvem "Píseň přes Atlantik" a vystoupily na něm skupiny Synkopy, Futurum a Progres 2. V roce 1987 vyšlo u Pantonu SP "Blues pro můj den" a "Hra s pamětí". Mezitím si Jiří Rybář kupuje computer - automatického bubeníka. Po celý rok 1987 skupina Synkopy zůstává v muzikantském triu - J. Rybář (bicí, zpěv, automatický bubeník), O. Veselý (klávesy, zpěv, computer Comodor) a V. Majtner (sólová kytara, zpěv) a začínají pouze v tomto triu i zkoušet. Na doporučení bývalého manažéra R. Pavlíčka skupina Synkopy přijímá do souboru pro vizuální složku kubánskou tanečnici Veranie Feraut del Carmen a připravují ve spojení živých nástrojů a computerových mašinek v novém pořadu pod názvem "Synkopy 2000".

Premiéru měl nový pořad "Synkopy 2000" měl 22. dubna 1987 v Brně, Semilasso na odpoledním a večerním koncertu. Derniéra proběhla na témže místě dne 28. 11. 1988 a skupina Synkopy hrála ve složení J. Rybář, O. Veselý, V. Majtner a V. F.del Carmen. v ROCE 1988 Vychází u Pantonu SP "Loutka na setrvačník" a "V příštím století". Koncem roku 1988 ale Jiří Rybář přijímá nabídku, z počátku na poloviční úvazek, od KKS Brno na pozici hudebního dramaturga pro taneční a poslechové diskotéky, později koncerty s dechovkou Stříbrňanka a spolupráci na některých rockových pořadech. Zanedlouho ale členové skupiny Synkopy zruší spolupráci s tanečnicí V. F. del Carmen a pokračují dál s pořadem "Synkopy 2000" a skupina se představuje pouze na trio J. Rybář, O. Veselý, V. Majtner. V roce 1989 byly Synkopy zařazené do předkola Bratislavské lyry se skladbou Oldřicha Veselého "Blues z kavárny". Ve stejném roce přizvali ke spolupráci kytaristu Miloše Morávka a rozšiřili se tak na kvarteto. V kvartetu J. Rybář, O. Veselý, V. Majtner a M. Morávek odehráli svá poslední profesionální vystoupení.

V roce 1989 Oldřich Veselý začíná sám přípravovat nové LP "Dlouhá noc". Ostatní členové skupiny J. Rybář, V. Majtner a M. Morávek se na přípravě podílejí jen do té míry, pokud jsou O. Veselým přizváni. Takže pouze velmi okrajově a deska již vzniká pouze v jednoznačné režii O. Veselého, který si přizval i další hostující externí hudebníky. V Praze ve Smetanově divadle pak O. Veselý, skupina Synkopy a další přizvaní hudebníci natočili LP desku "Dlouhá noc". Úplně poslední vystoupení v rámci profesionální činnosti skupina SYNKOPY hrála v Klubu mladých dne 4. února 1990 v sále u Ševčíků v Brně. V roce 1990 pak vyšla nahrávka "Dlouhá noc". Skupina zanikla jako profesionální těleso v roce 1990. Neodmítla však pozvání ke třem koncertům v Praze, Brně a Bratislavě v rámci série "Comeback 1992":
3. 1. 1992 - Praha, Lucerna - COMEBACK II, jako hosté P.Váně, V.Majtner, O.Veselý, spoluúčinkovaly skupiny Olympic, Prúdy, Collegium Musicum, Blue Effect, Flamengo, Petr Novák a George & Beethovens, Rebels)
4. 1. 1992 - Brno, sál Na Vodove - COMEBACK II
5. 1. 1992 - Bratislava, hala Na Pasienkoch - COMEBACK II

Znovuzrození kapely má na svědomí Pavel Kopřiva z nakladatelství FT Records, který jim v roce 1995 vydal CD s názvem "Válka je vůl – The Best off“, kde byly nejlepší skladby z minulých let. To kapela samozřejmě uvítala, ale on navíc chtěl, aby při příležitosti křtu nového CD zahráli také živě. Petr Směja vzpomíná... "V první chvíli jsem si myslel, že si dělá legraci, neboť jsem ani ne věděl, zda po tolika letech jsou ještě všichni naživu, natož zda jsou schopni a ochotni hrát. Nakonec jsme se ale dali opět dohromady a koncertujeme dodnes. Takřka v původním obsazení a s repertoárem ze šedesátých let, který oslovu je jak naše vrstevníky, tak i mladé posluchače, což nás těší dvojnásob."

Při comebacku v roce 1995 kapela znovu ohlásila návrat k původnímu názvu skupiny SYNKOPY 61 a vystupuje živě téměř v původním kompletním obsazení z přelomu 60. a 70. let: Petr Směja - zakladatel a kapelník, sólová kytara, zpěv Pavel Pokorný - klávesové nástroje, elektrické housle, zpěv Jan Čarvaš - baskytara, zpěv, Jiří Rybář - bicí, zpěv, Michal Polák - sólový zpěv a Vilém Majtner - kytara, zpěv. Odehrála bezmála přes 70 koncertů a repertoár tvořily vlastní skladby a skladby skupiny The Beach Boys ze 60. let.

V roce 2006 došlo ke změně sestavy, neboť odešel Jan Čarvaš a Pavla Pokorného vystřídal u kláves Jan Korbička, do té doby také klávesista kapely The Madmen (revival Uriah Heep), který do kapely okamžitě zapadl nejen jako dobrý hráč, ale i svým vokálním projevem. V roce 2011 kapela oslavila svojí 50-letou historii.

V roce 1995 byly Synkopy 61 nakladatelstvím FT Records vzkříšeny ke sporadickému vystupování s mírně pozměněnou sestavou (staré obsazení doplnil baskytarista a zpěvák Vilém Majtner a v roce 2006 klávesový hráč a zpěvák Jan Korbička) a reagovaly tak na vydání jejich hudební tvorby na CD nosičích, které vrátily československou big bítovou legendu na hudební scénu.

   
Nakladatelství FT records připravilo k vydání kompilaci nahrávek kapely pod společným názvem "Válka je vůl", když ke každé desce proběhl koncertní křest, a to:
16. 12. 1995 - Brno, Bílý dům: křest 1. CD "Válka je vůl, The Best of...". Po 15 letech kapela zahrála v původním obsazení s hosty: P. Váně, A. Lukáš, V. Majtner a O. Veselý, spoluúčinkovaly přitom kapely Progres, Folk Team, písničkáři Slávek Janoušek, Pepa Streichl aj.
6. 7. 1996 - Festival Strážnice křest 2. CD "Válka je vůl, vol.2, hity 1967-1979"
6. 12. 1996 - Brno, Bílý dům, křest 3. CD "Válka je vůl, vol.3, nevydané hity a rarity"

Od comebacku v roce 1992 kapela dosud odehrála přes 100 koncertů, jejichž přehled je k nalezení na stránkách kapely, přesto zde uvedu alespoň ty nedůležitější:
18. 4.1997 - Brno,IBC : "Moravští Beach Boys po 35 letech" (spoluúč. Folk Team a Los Brňos) opak.skladby: Casanova, Válka je vůl, Barbara Ann
16. 1.1998 - Brno, IBC : Ples UNISTAVu (spol.P.Bobek) naposledy s Janem Čarvašem. Baskytarový part přebírá Vilém Majtner
23. 5.1999 - Praha, Lucerna bar: "Setkání 3 legend" (s Blue Effect a Progres)
24. 6. 2004 - Brno, Masarykova univerzita (s Progres, O.Veselým a R.Dragounem)
22. 8. 2005 - Brno,KD Rubín (charita pro DD Dagmar) (s P.Spáleným, M.aT.Elefteriadu, B.Frídlem)
7. 4. 2006 - Praha, KD Kbely (spoluúč. Progres 2, O.Veselý, R.Dragoun)
14. 7. 2006 - Strážnice, zámecký amfiteatr : Festival Slunce Jan Korbička (klávesy, zpěv) nahrazuje Pavla Pokorného (klávesy, el.housle, zpěv)

Synkopy 61 v roce 2008
24. 2. 2009 - Praha, Lucerna (spoluúč.: M.Prokop + Framus 5, R.Hladík + Blue Effect, P.Hammel + Prúdy, Collegium musicum, Fermáta)- vyprodáno 2300 lidí
5. 9. 2009 - Zlín, Rockové babí léto v malenovickém podhradí (spoluúč.: O.Veselý + Eband, V.Třešňák a Victoria Regia)
26., 27. a 31. 10. 2011 - Brno, klub Šelepova No.1, jubilejní koncerty k 50. výročí založení skupiny, (spoluúčinkovali: Pavol Hammel, Michal Prokop, Oldřich Veselý, Pavel Váně a další)
15. 12. 2011 - Bratislava, Stredisko kultúry Vajnorská ul., Bigbítové Vianoce (spoluúčinkovali: P.Váně, Buttons, Stará škola, J.Lehotský a další)
28. 7. 2012 - Banská Štiavnica, Počúvadlianske jazerá, festival Sitnoblues (spoluúčinkovali: V.Mišík & ETC, K.Kahovec a George & Beethovens)
24. 11. 2012 - Teplice, Dům kultury, 2. beatový festival (spoluúčinkovali : P. Hammel, K. Ursíny & Provisorium, Progres 2, K. Kahovec, V. Sodoma a George & Beethovens)
24. 8. 2013 - Ostrava, Slezskoostravský hrad, Slezskoostravský rockfest (spoluúčinkovali: Abraxas, Kurtizány z 25. avenue, Cold Cold Ground - Finsko a další)

Zpět
Členové kapely:
 Jiří Rybář - Drums
 Petr Směja - Guitars, Vocals, Band Leader (1960-1981)
 Jan Korbička - Guitars 1984-1985)
 Michal Polák - Vocals (1966-1980)
 Pavel Pokorný - Violin, Vocals (1960-1966,1968-1987)
 Vilém Majtner - Vocals, Bass, Guitars (1984-1990)
 Oldřich Veselý - Keyboards (1974-1975,1980-1990)
 Miloš Morávek - Guitars (1988-1990)
 Miloš Makovský - Guitars (1983-1986)
 Pavel Váně - Guitars, Vocals 1966-68) (1984-1985)
 Vratislav "Aťa" Lukáš - Vocals, Cello, Guitars, Keyboards (03/1979-1984)
 Emil Kopřiva - (1981-1983)
 Jan Čarvaš - Double Bass, Bass (11/1961-1981)
 Pavel Smílek - Piano, Keyboards, Vocals (1961-1966)
 Petr Fischer - Clarinet (1960-06/1964)
 Antonín Smílek - Electric Guitars 1942 (1964)
 Michal Gärtner - Vocals (1964)
 Alice Gärtnerová - Vocals (1964)
 Miloslav "Veka" Orság - Akordeon (1960-09/1962)
Zakládající sestava (leden 1961):
Petr Směja - kytara, zpěv, vedoucí skupiny
Pavel Pokorný - housle, zpěv
Pavel Smílek - piano, zpěv
Miloslav Orság - akordeon
Petr Fischer - klarinet
Jiří Rybář - bicí

Současné složení kapely (2018):
Petr Směja - sólová kytara, zpěv
Jan Korbička - klávesové nástroje, zpěv
Jiří Rybář - bicí, zpěv
Michal Polák - sólový zpěv
Pavel Pokorný - doprovodná kytara, housle, zpěv
Vilém Majtner - baskytara, zpěv

(Zakl. sestava - leden 1961)
(1961-09/1962) (1962-1963)
Petr Směja - kytara, zpěv
Pavel Pokorný - housle, zpěv
Pavel Smílek - piano, zpěv
Miloslav Orság - akordeon
Petr Fischer - klarinet (do 09/1961)
Jiří Rybář - bicí
Petr Směja - kytara, zpěv
Pavel Pokorný - housle, zpěv
Pavel Smílek - piano, zpěv
Miloslav Orság - akordeon
Jiří Rybář - bicí
Jan Čarvaš - kontrabas (od 11/1961)
Petr Směja - kytara, zpěv
Pavel Pokorný - kytara, zpěv
Pavel Smílek - piano, zpěv
Jiří Rybář - bicí
Jan Čarvaš - Bass
Antonín Smílek - El. kytara
(1964-06/1965) (06/1965-04/1966) (05/1966-10/1966)
Petr Směja - Guitars, Vocals
Pavel Pokorný - Guitars, Vocals
Pavel Smílek - Piano, Vocals
Jiří Rybář - Drums
Jan Čarvaš - Bass
Antonín Smílek - El. kytara
Michal Gärtner - Vocals
Alice Gärtnerová - Vocals
Petr Směja - Guitars, Vocals
Pavel Pokorný - Guitars, Vocals
Jiří Rybář - Drums
Jan Čarvaš - Bass
Petr Směja - Guitars, Vocals
Pavel Pokorný - Guitars, Vocals
Jiří Rybář - Drums
Jan Čarvaš - Bass
Michal Polák - Vocals
(10/1966-11/1968) (11/1968-01/1974) (01/1974-08/1975)
Petr Směja - Guitars, Vocals
Pavel Váně - Guitars, Vocals
Jiří Rybář - Drums
Jan Čarvaš - Bass
Michal Polák - Vocals
Petr Směja - Guitars, Vocals
Pavel Pokorný - Guitars, Vocals
Jiří Rybář - Drums
Jan Čarvaš - Bass
Michal Polák - Vocals
Petr Směja - Guitars, Vocals
Pavel Pokorný - Guitars, Vocals
Jiří Rybář - Drums
Jan Čarvaš - Bass
Michal Polák - Vocals
Oldřich Veselý - Keyboards, Vocals
(08/1975-03/1979) (03/1979-12/1979) (01/1980-07/1980)
Petr Směja - Guitars, Vocals
Pavel Pokorný - Guitars, Vocals
Jiří Rybář - Drums
Jan Čarvaš - Bass
Michal Polák - Vocals
Petr Směja - Guitars, Vocals
Pavel Pokorný - Guitars, Vocals
Jiří Rybář - Drums
Jan Čarvaš - Bass
Michal Polák - Vocals
Vratislav "Aťa" Lukáš - Vocals, Cello, Guitars, Keyboards
Petr Směja - Guitars, Vocals
Pavel Pokorný - Guitars, Vocals
Jiří Rybář - Drums
Jan Čarvaš - Bass
Oldřich Veselý - Keyboards, Vocals
Vratislav "Aťa" Lukáš - Vocals, Cello, Guitars, Keyboards
(07/1980-12/1980) (01/1981-08/1981) (09/1981-12/1982)
Petr Směja - Guitars, Vocals
Pavel Pokorný - Guitars, Vocals
Jiří Rybář - Drums
Oldřich Veselý - Keyboards, Vocals
Vratislav "Aťa" Lukáš - Vocals, Cello, Guitars, Keyboards
Petr Směja - Guitars, Vocals
Pavel Pokorný - Guitars, Vocals
Jiří Rybář - Drums
Oldřich Veselý - Keyboards, Vocals
Vratislav "Aťa" Lukáš - Vocals, Cello, Guitars, Keyboards
Emil Kopřiva - Keyboards
Pavel Pokorný - Guitars, Vocals
Jiří Rybář - Drums
Oldřich Veselý - Keyboards, Vocals
Vratislav "Aťa" Lukáš - Vocals, Cello, Guitars, Keyboards
Emil Kopřiva - Keyboards
(1983-1984) (1984-1986) (1986-1989)
Pavel Pokorný - Guitars, Vocals
Jiří Rybář - Drums
Oldřich Veselý - Keyboards, Vocals
Vratislav "Aťa" Lukáš - Vocals, Cello, Guitars, Keyboards
Miloš Makovský - Guitars
Pavel Pokorný - Guitars, Vocals
Jiří Rybář - Drums
Oldřich Veselý - Keyboards, Vocals
Miloš Makovský - Guitars
Vilém Majtner - Bass, Guitars, Vocals
Jiří Rybář - Drums
Oldřich Veselý - Keyboards, Vocals
Vilém Majtner - Bass, Guitars, Vocals
(1989-1990) (Deska "Dlouhá noc") (Comeback 1995-)
Jiří Rybář - Drums
Oldřich Veselý - Keyboards, Vocals
Vilém Majtner - Bass, Guitars, Vocals
Miloš Morávek - Guitars
Oldřich Veselý - Keyboards, Vocals
Jiří Rybář - Drums (host)
Vilém Majtner - Bass, Guitars, Vocals (host)
Miloš Morávek - Guitars (host)
Petr Směja - Guitars, Vocals
Pavel Pokorný - Keyboards, El. Violin, Vocals
Jan Čarvaš - Bass, Vocals († 2008)
Jiří Rybář - Drums, Vocals
Michal Polák - Vocals
Vilém Majtner - Guitars, Vocals

Členové
(Narozen 24. listopadu 1945, Brno, Československo)
Drums


Jiří Rybář je moravský bubeník, zpěvák a podnikatel. Jeho bratrem je malíř Jan Wolf.

Na konci roku 1960 se stal bubeníkem brněnské skupiny Synkopy 61, kterou založil kytarista Petr Směja. V Synkopách vydržel jako jediný člen po celou dobu jejich působení do roku 1990. S kapelou hrál na sérii koncertů Comeback v roce 1992 a nadále v ní působí od obnovení koncertní činnosti v roce 1995. Po roce 1989 se stal podnikatelem, galeristou a majitelem aukční síně 1. Art Consulting Brno CZ.

Narodil se v Brně těsně po válce v roce 1945, a to přímo symbolicky na klavíru. "Máma to nestihla do porodnice, neboť všechno ještě nefungovalo, jak mělo. A možná i to způsobilo, že jsem v životě následoval hudební múzu Euterpé,“ líčí hudebník Rybář. V jeho případě se však dá říct, že jej políbily skoro všechny inspirace umělců. Jiří Rybář totiž natáčel v mládí i filmy, hrál a režíroval divadlo, zpíval, bubnoval a ovládal i jiné nástroje, a k tomu všemu maloval a psal.

Jeho životní dráhu jako umělce ovlivnil především starší bratr, malíř Jan Wolf. Ten kromě výtvarného umění rovněž hrál na různé hudební nástroje. "Zbyly po něm jednou i nějaké staré bubny. A tak jsem to zkusil a zůstal u toho. Navíc se na to nejlíp balily holky,“ popisuje své hudební začátky Rybář. V pubertě vyzkoušel kdeco, ale v jednom měl jasno - chtěl být umělcem. V patnácti letech například zakládali spolu s bratrem divadlo Na dvorku v Brně-Husovicích. "Přišli k nám tehdy na konkurz i sourozenci Ulrychovi. Ale nevzali jsme je,“ směje se dnes Rybář.

Mezi tím zkoušel i pod vlivem italských neorealistických filmů režii, když sám stal za kamerou studentských pokusů proniknout do tajemství filmové tvorby. "V té době jsem i maloval. Za rok mě vzali na textilní průmyslovku, na obor umělecké tvorby. Hráli jsme si na bohémy. Nosili jsme dlouhé šály, vlasy, žili jsme avantgardou. Zajímaly nás jen koníčky, které se točily kolem umění všeho druhu. A holky, kvůli těm jsem vlastně u muziky zůstal“, popisuje svá středoškolská léta sám Rybář.

Do legendární skupiny Synkopy 61 vstoupil později proto, že uměl hrát na židle. "Jednou na pionýrském táboře jsem v patnácti letech předváděl v nějaké scénce hru na bubny. Můj spolužák, co tam tehdy byl, mě doporučil jednomu klukovi, který chtěl zakládat skupinu pro školní večírek. Prý dobře mlátím do židlí." Tak se v roce 1960 dal dohromady s kytaristou Petrem Smějou. Přibrali ještě houslistu Pavla Pokorného a kontrabasistu Jana Čarvaše. "Nakonec mně to změnilo život na třicet let,“ říká s úsměvem bubeník. Vokální rock, jak hudbu Synkop 61 označovali umělečtí kritici, byl v šedesátých letech stále oblíbenější.

Brněnští muzikanti stoupali ke hvězdám. Po třech letech se vryli do povědomí hudebních fanoušků a v roce 1966 vyhráli mezinárodní festival v polském městě Gliwice. V té době byly Synkopy 61 nejúspěšnější moravská kapela a díky hitu "Válka je vůl" ji znalo celé tehdejší Československo. "Nahráli jsme ji v roce 1968. Sklízela ohromné úspěchy. Všichni ji znali, dokonce ta tři slova nesli studenti na protestních akcích v osmašedesátém roce z Brna do Prahy. Lidé ten nápis malovali i po veřejných záchodcích. Tehdy nám došlo, že jsme slavní,“ vzpomíná Rybář. Po srpnové okupaci Československa v roce 1968 skupina začala jezdit po koncertních šňůrách se zpěvačkou Helenou Blehárovou nebo jezdili hrát do rakouských tanečních barů. V roce 1980 se ke kapele Synkopy 61 z Blue Effect vrátil Olda Veselý. Pak začali dělat audiovizuální pořady, jako byly "Sluneční hodiny", "Křídlení" a jiné audiovizuální pořady protkané art rockem. Setkaly se s velkým ohlasem.

Brno je Rybářovo rodné i oblíbené město zároveň. O zlaté brněnské generaci kolem Franty Kocourka, Miroslava Donutila nebo Bolka Polívky může dlouze vyprávět, protože všechny dobře zná. Zaujal jej také brněnský básník Oldřich Mikulášek.

Od roku 1980 byl vedoucím kapely, musel proto podle tehdejší praxe docházet před různé komise a ty ho zkoušely z hudební teorie. Musel obcházet různé úředníky, kulturní referenty. "Když jsem si šel pro občanku, byl problém, co napsat do kolonky zaměstnání. Nejdřív jsem byl jenom „zaměstnanec“ a pak měl oficiálně „svobodné povolání“,“ směje se Rybář. Kromě hudby, koncertů a výchovy dvou dětí, které mu dnes výrazně pomáhají v podnikání, se bavil i jinak. "Za komunistů jsem měl pěkný život. A abychom přečkali tu podivnou dobu, založili jsme si v roce 1972 recesní společnost Ronson klub. Ronson je takový Rolls Royce mezi zapalovači. Pod touto hlavičkou se vytvořila ohromná společnost muzikantů, výtvarníků a dalších umělců z celé České republiky,“ vysvětluje Rybář. Seskupení tehdy pořádalo různé akce. Pochod Jeden jarní kilometr na Brněnské přehradě nebo třeba Ronson Rallye na Vysočině, kdy tři dny jezdili na starých kolech po kopcích. Oblíbený byl brněnský Ronson ples, vždy s bohatým programem. Umělci vystupovali pro umělce, hrály tam nově objevené skupiny i stálice na nebi populární hudby". Muzikou se Jiří Rybář živil až do roku 1990. Poslední koncert kapela hrála v nějakém klubu mladých v Žabovřeskách. Protože jsem dělal i manažera skupiny, řekl jsem klukům, až zase bude nějaký koncert, ozvu se. A od té doby jsme se už pořádně na pódiu neviděli, i když občas ještě příležitostně vystupujeme,“ líčí přelomové roky Rybář.

Bylo to přelomové období, neboť od devadesátých let se jeho pozornost začala upínat jiným směrem. Převážila láska k barvám, k plátnu a olejům. Začal tehdy obchodovat s uměním. ¨"Bylo mi ale stydno stát za pultem, když jsem třicet let před tím strávil na jevišti. Vymyslel jsem si proto taková setkání sběratelů. A ta měla velký úspěch. Z kraje devadesátých let totiž u nás ještě nic podobného nebylo,“ vypráví Rybář. Nejdřív schůzky organizoval v brněnském Červeném kostele, nebyl ještě vysvěcený. Postupem času rozšířil své působení i do Prahy - do Slovanského domu a do Karolina. V roce 1997 založil aukční společnost, tehdy Art Consulting Brno, dnes 1. Art Consulting Brno – Praha. "Během půl roku jsme se stali nejúspěšnějšími v České republice. A první místo bez přestání a s náskokem držíme dodnes. Jsme totiž k zákazníkům slušní, vstřícní, proto o nás vědí a lidé si nás vyhledávají sami. Nezklamali jsme ještě jejich důvěru. V obchodu s uměním je velmi důležitá. Já bych třeba obraz v hodnotě pětadvacet milionů nesvěřil jen tak někomu,“ říká Rybář.

Rychlý přechod od hudební branže mezi olejomalby zvládl tehdy začínající obchodník snadno a rychle. Před tím sám maloval a o výtvarná díla se zajímal. Už jen proto, že jeho bratr byl úspěšný akademický malíř. V rozjezdu podnikání pomohlo, že jako soukromník se živil a žil odjakživa. Kapela musela vydělávat na všechny členy. Obchod s uměním podle Rybáře zatím vzkvétá. Obrat jeho společnosti loni činil dvě stě milionů korun. I v době krize si vede společnost dobře. „Přece jen to je jistá investice do budoucna. Je hodně podnikatelů, kteří ani umění nerozumějí, jenom se třeba přes mobil zúčastňují dražeb nebo si najímají zástupce. Nezazlívám jim to, jen jim nerozumím. Mám obrazy rád, takhle bych já nakupovat nemohl,“ řekl Rybář. Doma pár obrazů má. Hlavně plátna bratra, ale i vlastní díla. Případně si nechává obrazy, které dostane darem. "Nepatřím k těm, kteří by si stavěli mohyly a sbírali obrazy po stovkách. Nemám ani žádný obzvlášť cenný kus. Stačí mi, když mi ty skvosty procházejí rukama,“ řekl Rybář. K takovým patřil například obraz Františka Kupky Élévation. V roce 2007 ho společnost prodala v dražbě za šestadvacet milionů korun. Byl to absolutní rekord v českých aukcích s uměním. "Lidé si myslí, že obchodníci s uměním nevědí, co s penězi. I když máme slušný obrat, všechno investujeme zase do obrazů. Nebo spravujeme Topičův salon v Praze. Je to krásná budova s neopakovatelnou atmosférou, kde se pořádaly výstavy už v roce 1893. Fungoval ještě před Mánesovým domem,“ připomíná zlatá léta Rybář. Na výstavy, které v Topičově saloně společnost pořádala, chodilo prý v devadesátých letech i tisíc lidí denně. "I když nás výstavy něco stojí, pořádám je rád. Je to krásný pocit, když lidem uděláte dobrým uměním radost. A to je pro mě asi to nejdůležitější. Pocit z dobré práce, která přináší radost druhým lidem,“ svěřuje se Rybář.

Pro potěchu milovníků umění a hudby pořádá Jiří Rybář každý rok i setkání umělců v Jedlové u Poličky. Na festivalu se schází se svými známými, s kolegy z hudební i výtvarné branže. Vznikají tam zajímavé obrazy či hudební improvizace legendárních i nejpopulárnějších kapel. Jiří Rybář práci, aktivitu a činorodost miluje. "Práce mě naplňuje. Dělám to, co mě baví. Už ani nemám čas ani potřebu malovat. Stačí, když mi dobré obrazy procházejí pod rukama,“ říká obchodník.

Nyní žije s partnerkou, se kterou i společně pracují. Adoptovali poloromskou holčičku. "Tancovat umím jen průměrně. Teď se musím i v třiašedesáti snažit víc. Dcerka tancuje ráda, a tak jí dělám doprovod,“ uzavírá vyprávění brněnský polyglot umění.
Zdroj: https://brnensky.denik.cz/serialy/do-umeni-delam-kvuli-obrazum-ne-pro-penize20090914.html (jen mírně poupraveno)

Členové
(Narozen 16. května 1946, Brno, Československo)
Kytara, Zpěv, Vedoucí skupiny


Petr Směja je moravský kytarista a zpěvák. V prosinci 1960, ještě jako žák základní školy, založil skupinu Synkopy 61, v níž působil jako kytarista, zpěvák a kapelník, V roce 1968 získal titul inženýra na VUT fakultě strojní, ale před projektováním dal přednost muzice. Když se Synkopy 61 v roce 1970 profesionalizovaly působil v kapele jako kapelník, sólový kytarista, skladatel, textař, aranžér a od roku 1976 i manažer skupiny. Synkopy opustil v létě 1981 po nahrání alba "Sluneční hodiny", neboť mu nevyhovovalo art rockové směřování skupiny pod vedením Oldřicha Veselého. Má rád melodické písně s vokály a komplikovaný Oldův artrock s příliš dlouhými instrumentálními pasážemi mu byl cizí. Proto po dlouhém rozvažování a s těžkým srdcem po dvaceti letech „své dítě“ opustil.

V roce 1981 tak skupinu opustil a do roku 1990 byl zaměstnán na GŘ podniku Lachema. Od roku 1991 podniká v oboru dřeva a dřevěných výrobků. Se Synkopami vystoupil na koncertech série Comeback v roce 1992 a hraje s nimi od obnovení činnosti v roce 1995. V roce 1995 se stal opět kapelníkem, kytaristou a zpěvákem v kapele, kterou kdysi založil. Za 20 let činnosti (1961–1981) odehrál 2 181 vystoupení doma i v zahraničí. Zkomponoval 40 skladeb a textem opatřil 10 písní. Na svém kontě má 1 LP, 1 double LP, 2 LPM, 1 LP special, 2 EP, 8 SP, 3 CD a 1 double CD.

Jeho druhým životním koníčkem je horolezectví. Dosud zdolal ve Vysokých Tatrách přes 130 vrcholů, v Alpách a Dolomitech 140 vrcholů, zúčastnil se několika vysokohorských expedic (Himálaje, Andy, Kavkaz, Pamír). Je také autorem dvou knižních publikací. které se tomuto tématu "Ve stínu Aconcaguy" (2000) a částečně též "Na vlastní kůži" (2002), v níž popisuje v ilustrovaných povídkách své zážitky ze života, z hor a také příhody bigbíťácké. Je ženatý, má jednoho syna a dvě vnučky.

Členové
(Narozen 4. května 1952, Brno, Czechoslovakia)


Jan Korbička je moravský hudebník a regionální politik, je hráčem na klávesy a piáno a je znám jako člen rockové kapely Synkopy 61. Od útlého mládí se učil hrát na akordeon a byl předurčen ke studiu na konzervatoři. Významně ovlivněn rockovou hudbou však ke studiu na konzervatoři nedošlo a již v roce 1966 je zakladatelem skupiny The Madmen (dnes revival Uriah Heep a Deep Purple), kde do roku 1971 vystřídal posty kytaristy a bubeníka. Skupinu opustil v roce 1971, ale po sametové revoluci v roce 1997 se k nim znovu připojil. Nakonec vystudoval střední školu dopravní stavby a Fakultu stavební VUT v Brně.

Od znovuobnovení skupiny The Madmen v roce 1997 zde působí jako klávesista. Od roku 2006 hraje současně na klávesy ve skupině Synkopy 61, kde vystřídal Pavla Pokorného.

Jako politik působil v brněnské městské části Bosonohy, ve volbách 2010 byl jako nestraník zvolen za ODS do zastupitelstva a stal se také radním a místostarostou této městské části.

Od roku 1990 podniká a je jednatelem firmy KORCO CZ vyrábějící interiérové dveře a zárubně.

Členové

(Narozen 10. března 1944, Brno, Czechoslovakia)
Vocals, Guitars (1966-1980)


Michal Polák je moravský zpěvák a kytarista. V první polovině 60. let působil v brněnských skupinách Medic club a Shakers. Zmínění Shakers si svou proslulost získali především coververzí písně Beatles "She Loves You". Členové skupiny pocházeli z řad studentů medicíny a jeden z nich, sólový zpěvák, se jmenoval Michal Polák. Poutal na sebe pozornost zejména podáním písní Cliffa Richarda. Kluci ze Synkop stále prohlubovali kontakty se Shakers a 31. ledna 1965 si s nimi Michal Polák poprvé zazpíval. V dubnu 1966 přichází do kapely Synkopy 61 Michal Polák, který předtím působil ve skupinách Medic club a The Shakers, a svým falzetovým hlasem přispěl z velké části k definitivní specializaci skupiny na vokální skladby, na vícehlasý britský sound kapel The Hollies, The Beatles, The Searchers, The Yardbirds, a poté na west-coast-sound, který ze západního pobřeží Spojených států šířily soubory na čele s Beach Boys, Mamas And Papas a Association.

Jejich hlavním zpěvákem a frontmanem byl až do 31. 12. 1979, kdy po 13 letech působení z kapely odchází za nabídkou Folk Teamu...

V polovině 70. let vystupovalo duo Bodlák – Vondrák, hráli pod brněnskou uměleckou agenturou, takže už nemohli chodit do povinného, zákonem stanoveného zaměstnání. Jednak by neměli čas přemýšlet a nemohli by hrát příliš často. Zaměstnavatel by je z aktivního budování socialismu příliš často neuvolňoval. Chtělo to „volnou nohu“. A tak se Jiří Vondrák stal ovětlovačem a „bedňákem“ , tedy nosičem aparatury, a byl technickým šéfem agentury přidělen k Synkopám! V této funkci tedy dostal do vytouženého svobodného povolání. Vondrák pak se Synkopamasjezdil celou republiku. Tahat těžký reprobedny mu pomáhal i Michal Polák. Pak se na konci 70. let vrátil z Prahy Olda Veselý a Michal Polák od Synkop odešel. Vondrák s Bodlákem už byli na volný noze docela oficiálně a plnili sály

Na archivním snímku zleva Zdeněk Němeček, Michal Polák, Jiří Vondrák a Antonín Bodlák

minimálně po celé Moravě. Pak zlanařili Michala Poláka s jeho skvělou fistulí jsme a začaly nejkrásnější čtyři roky jejich hraní ve triu Bodlák-Vondrák-Polák. Trio Vondrák-Bodlák-Polák v propojení s dalšími muzikanty nahrálo na ostravském Folkovém kolotoči naživo album "Barvy", které ale vyšlo ale až v roce 2015 díky snaze vydavatelství Indies Happy Trails. Jde o výběr nahrávek ze samého počátku 80. let. Trio se rozpadlo v roce 1982. Toto jediné album jje vůbec prvním uceleným titulem, který vyšel trojici brněnských ne-písničkářů. Trio Vondrák, Bodlák, Polák hrálo už za totáče a bylo mezi užším okruhem posluchačů, kteří vyhledávali kvalitní folkovou (či folk-rockovou) hudbu, dobře známé. Přes nejrůznější peripetie umělecké i životní se trio s přestávkami stále scházelo a tvořilo i během další éry. Album "Barvy" je profilovým titulem přinášejícím průřez celou tvorbou. Album mělo křtiny dne 2. listopadu 2015 v kavárně Stará Pekárna v Brně, kdy se na společném křtu a koncertu sešlo trio 33 let po rozpadu folkrockové trojice Vondrák-Bodlák-Polák. Jako hosté se dostavili VKV, Kopřiva & Venclovský, Zdeněk Němeček a Mikoláš Chadima.

Koncem roku 1985 skupina připravila koncertní turné k 25. výročí založení skupiny SYNKOPY 61 s pořadem "Čtvrtstoletí Synkop". Na koncertu se podíleli a spoluúčinkovali bývalý zpěvák Michal Polák, kytarista Blue effectu Radim Hladík, zpěvák Lešek Semelka a občasní hosté Petr Směja, Marian Varga, J. Čarvaš nebo Pavel Váně. V roce 1992 hrál se Synkopami na koncertech série Comeback. Znovuzrození kapely má na svědomí Pavel Kopřiva z nakladatelství FT Records, který jim v roce 1995 vydal první ze série desek s názvem "Válka je vůl – The Best off“, kde byly nejlepší skladby z minulých let. V obnovené skupině působí Michal Polák od roku 1995 až dodnes.

Členové

(Narozen 25. listopadu 1946)
Violin, Vocals


Pavel Pokorný je moravský klávesista, kytarista, houslista a zpěvák.

Od 1. třídy základní školy studoval hru na housle a po gymnáziu jsem navštěvoval brněnskou Konzervatoř na Tř. kpt. Jaroše v Brně obor housle a klavír. Na gymnáziu společně s kamarádem založili kapelu Synkopy 61 a v roce 1970 se rozhodli touto muzikou i „živit“. Od této doby se pro něj stala hudba zaměstnáním, kterou dělá opravdu rád a jak říkají známí – někdy i s přehnaným nasazením.

Od konce roku 1960 byl jako houslista a zpěvák členem brněnské skupiny Synkopy 61, kterou založil kytarista Petr Směja. V pozdějších letech začal také hrát na klávesy a kytaru. V říjnu 1966 skupinu kvůli vojně na dva roky opustil, místo něj hrál Pavel Váně. Do Synkop se vrátil v listopadu 1968 a působil zde až do roku 1986/1987.

Poté v letech 1987 až 1990 spolupracoval na estrádách Zbyška a Libora Pantůčkových, v letech 1990–1996 hrál se skupinou Play Band v norských a českých klubech. S kapelou působil v Norsku vždy 5-6 měsíců v roce, zbytek měsíců jsme hráli po nočních tanečních restaurantech v České republice. Se Synkopami odehrál sérii koncertů Comeback v roce 1992, jejich členem se stal znovu v roce 1995 při obnovení koncertní činnosti. V roce 2006 jej ve skupině nahradil Jan Korbička, po návratu v roce 2011 hraje na kytaru a housle.

Členové
(Narozen 17. května 1954, Brno, Czechoslovakia)
Vocals, Bass, Guitars (1984-1990)


Vilém Majtner je moravský basista a zpěvák. Členem kapely Synkopy 61 byl v letech 1984 až do jejího rozpuštění v roce 1990. S kapelou se podílel již na nahrávání desky "Zrcadla" v roce 1984.

Působil také v heavy metalové kapele z Brna. Brněnská hard rocková skupina DETTO byla založena v roce 1987 ostřílenými rockovými hudebníky v čele se zpěvákem a kytaristou Pavlem Řehořem, známým ze sestavy Krabat nebo Maxon. Mezi další zakladatele patří známá jména jako baskytarista Vilém Majtner nebo kytarista Tomáš Jégr. Název DETTO znamená "totéž, to stejné" a mělsnad vyjadřovat návaznost na předchozí hudební aktivity zúčastněných členů, totiž hrát pořád stejně tvrdě a dobře... Kapela ale neměla moc dlouhé trvání a po dvou nahrávkách ještě v roce 1991 zakládá frontman Pavel Řehoř další dobově známou brněnskou skupinu DRUNK PRESIDENT.

Vilém Majtner od roku 1992 podnikal a byl majitelem např. rockového klubu Brooklyn. Byl také prvním provokatérem a největším agitátorem k založení kapely The Madmen v roce 1966, aby si splnil celoživotní sen hrát skladby od Deep Purple nebo Uriah Heep. Spolu s ním tam působil také Jan Korbička, další budoucí člen Synkop.

Je také zpěvákem české heavy/speed metalové kapely Nemesis známé pod tímto názvem od roku 1996 (dříve se jmenovala Otter). Kapela hrála v rockovém klubu Brooklyn, jehož byl Vilém Majtner majitelem, a dost se mu líbila. Proto přijal jejich nabídku v roce 2000 a nazpíval s nimi demo a později i jejich debut "Goddess Of Revenge" pod italským labelem Underground Symphony.

Kapelu MR.RAIN založil brněnský kytarista a milovník blues a vůbec muziky ze 60. let Rosťa Hadraba v roce 2008 a mezi jejími členy se mihl také Vilém Majtner jako zpěvák. V současné době hraje hraje a zpívá v revivalu Uriah Heep s názvem The Madmen a asi dvacet let vystupuje s nejstarší brněnskou kapelou Synkopy 61. Dne 1. srpna 2017 Ing. Vilém Majtner skončil jako majitel Rock clubu Brooklyn, který vedl po dvacet let.


   Členové







(Narozen 13. listopadu 1948, Brno,
zemřel 17. ledna 2018, Brno)
Keyboards (1984-1990)
Oldřich Veselý se narodil v Brně, vystudoval textilní průmyslovkou, kde v roce 1967 také maturoval. Takže původní profesí byl textilní výtvarník. Pracoval v tehdejším podniku Vlněna, kde dělal návrháře, jenže zároveň nastalo jaro roku 1968 a on právě od přiděleného stolu viděl přímo na nádraží. Bylo krásně, všichni někam jezdili, navíc tehdy vyšel i singl "Válka je vůl", takže rozvázal pracovní poměr a řekl si, že od té doby se budu živit jenom hudbou.... načež přišla ruská opkupace. Půl roku se pak všelijak nějak plácal a uvažoval, že snad bude muset krást zálohované láhve před mlékárnama, aby měl na cigára. Tehdy mu kamarád dohodil druhé zaměstnaní u Městského ústavu národního zdraví, kde jako šofér tři a půl roku rozvážel brněnským zdravotním střediskům prádlo, sádru na zubní oddělení atd. Úžasně volná práce bez štípaček, navíc mezi inteligentními lidmi. A navrch si služební robur a později žuk mohl půjčovat na převážení aparatury, protože u toho samozřejmě hrál. Byla to doba zvláštní svobody a rád na ni vzpomínal.

K muzice jej přivedli nejspíše rodiče, kteří doma měli desky jak vážné hudby, tak i jazzové. A pak jej přinutili alespoň na čas chodit do klavíru. Úplně prvními kapelami, které poslouchal byli snad Little Richards, Shadows, teprve později Beatles. Jako jedny z prvních LP desek si pořídil "Love Me Do“ s Beatles, pak Cream "Disraeli Gears" a "Goodbay Cream". Moc desek tu tehdy opravdu nebylo. Všechno se přehrávalo na pásky. České desky si nekupoval a až do desky "Kuře v hodinkách“ od kapely FLAMENGO jej toho moc nezaujalo. V úplných počátcích, kdy člověkem zmítala puberta, tak samozřejmě všichni chtěli být jako Beatles. Později se mu začaly strašně líbit kapely jako Keef Hartley Band, John Mayall, Yardbirds, Cream, Vanilla Fudge aj. To je stále jen přelom 60. tých a 70. tých let. V pozdějších dobách přibyla mezi jeho oblíbence raná tvorba Uriah Heep, Deep Purple, Yes, Genesis, Pink Floyd, Peter Gabriel, U.K….

Ale na všech tehdejších středních školách vznikaly studentské kapely, Olddřich s kamarády ji založili v roce 1963, kdy bigbít teprve začínal. První impuls, aby vznikla přímo v jejich třídě, přišel od kluka-dixilenďáka z Ústí nad Labem, který dal dohromady muzikálnější spolužáky a začali tedy spolu srandovně vrzat. Doma hrál Olda na klavír, a protože žádné varhany nebo klávesy neměl, začal spíše písničky skládat. A protože v jedné ze tříd klavír kupodivu byl, učil pak u něj kluky své melodie. Do třídy s nim chodil chodil i Jirka Rybář, který hrál v Brně už s relativně známými Synkopami, a tomu se některé pokusy líbily. Také proto, že tehdy se s původní tvorbou vlastně začínalo, jinak všichni hráli převzaté věci, covery, a to včetně Synkop. Teprve po jeho příchodu se začali nesměle pokoušel o česky zpívané původní skladby.

Řádným členem Synkop se nestal, protože měl svoji studentskou kapelu, nejdřív bezejmennou, s níž vystupovali na různých školních večírcích, Šibřinkách apod. Navíc byl pro Synkopy možná příliš mladý. Až po maturitě, už s jinými spoluhráči, se Oldova kapela přetavila do Great Music Factory, s níž to paradoxně dotáhli až k profesionální třídě. Nahráli tři skladby, ale ty nikdy nevyšly. A tehdejší agentura s duchem ještě docela pokrokovým jim udělila vůbec nejvyšší možné ohodnocení. Takzvané "přehrávky" ovšem znamenaly nejvýš to, že směli hrát, ale ne že by se hraním uživili. Zvlášťtě po příchodu okupačních armád to bylo absolutně nemožné, v takových zlomových chvílích se zájem veřejnosti vždycky upne jiným směrem.

V roce 1967 začaly Synkopy 61 pořizovat své první nahrávky. Prý se na ně tehdy v brněnském nahrávacím studiu Československého rozhlasu dívali tamní zaměstnanci jako na vykouřené máničky, které tam nemají co dělat. Podle Oldřicha "...celkem oprávněně. my jsme to tehdy opravdu moc neuměli", neboť tehdejší rockeři se učili hrát víceméně na pochodu. Olda přestože chodil předtím na hodiny klavíru soukromě k paní profesorce, jej toho moc nenaučila, protože byla moc hodná a málo přísná. Maximálně na noty a nějakého toho Bacha. Pak šest let nehrál vůbec až do doby, kdy jej puberta začala nutit hudebně se vyjádřovat. Tehdy se začal učit sám, vždyť v podstatě sám ani neznal, co je akord. Věděl maximálně, která klapka je céčko, ale že by se k tomu měly držet ještě jiné tóny, to netušil. Mnohému se všichni rockeři a bigbíťáci učili tehdy hrát jeden od druhého nebo docela. Byl to tehdy obecně hlavně velký výtrysk spontaneity, který se nejdřív moc nerozrůzňoval, až v letech 1967-1968 s tuzemskými beatovými festivaly se kapely vyhranily. Konkrétně Synkopy byly tehdy naprosto nedostižné ve vícehlasých vokálech, však také hned na prvním festivalu byly oceněny jako nejlepší moravská skupina díky vokálnímu projevu. Oldřich tehdy se Synkopami ještě nehrál, ale podstatná část původních českých skladeb, které hráli, byly právě Oldovy písničky. Na první beatový festival Olda ale jel a dost se vyděsil, protože skoro všechny pražské kapely hrály "Massachusetts". Jako by to byla předepsaná skladba a kapely ji absolvovaly jako jakési povinné krasobruslařské jízdy. Což ale vůbec neplatilo pro moravské a slovenské kapely. Úplným zjevením se tu stal Slovák Dežo Ursini a jeho zcela se vymykající Soulmen, kteří festival vyhráli. A na druhém festivalu skončila jako druhá Oldova píseň "Casanova", kterou hrály Synkopy 61. První nahranou skladbou ale byl singl "Válka je vůl". Na druhé straně singlu byla úplně jiná skladba, která se Synkopami 61 ani se žánrem neměla nic společného. Byl to vychytralý tah pracovníka brněnského rozhlasu, který vlastně za zády Synkop i autorů sám podepsal smlouvu se Supraphonem a nechal ji vydat. I když Synkopy 61 už měly v té době podepsanou smlouvu s nově vzniklým nakladatelstvím Panton.

Tehdy generačně starší zaměstnanci nahrávacího studia Československého rozhlasu se nedokázali s jejich hudbou moc poradit. Třebas technik, který natáčel "Válka je vůl", nad tou písničkou ohrnoval nos, pak jej v rámci generační výměny přeřadili na dechovku. A když kapelník Petr Směja donesl do studia pokoutně vyrobený zkreslovač na kytaru, ten technik prohlásil: "Vždyť to zkresluje." A Směja na to: "To je schválně." "No jo, vy jste zase poslouchali ten Luxembourg (pozn. na "západní" hudbu zaměřené rádio) nebo co." odsekl tehdy technik.

V roce 1971 přijal nabídku na angažmá do západní Evropy a Oldovi se tak přes Pragokoncert podařilo ještě legálně vyjet ke dvouletému angažmá v západní Evropě s kapelou Atlantis, která byla sestavena speciálně pro tento účel a oslovili jej. Dva roky pak s kapelou trávil cestováním a hraním v klubech v západních zemích. Práce to podle něj rozhodně nebyla jednoduchá. "Byl to tvrdý chleba. Úplně nejhorší bylo, když jsme hráli v klubu ve známé vykřičené přístavní čtvrti v Hamburku. Vystupovali jsme tam osm hodin v kuse každý den. Když jsme nad ránem dohrávali poslední písničky, naběhly mezi opilce válející se po zemi jugoslávské uklízečky, vysypaly tam piliny a vytřely to. Bylo to příšerné, ale dostali jsme za to dost peněz,“ vzpomíná Veselý. Byla celkově úžasná zkušenost, i když Olda nebyl levicově zaměřený, odcházel na západ s obavami, zmasírovaný celoživotními tvrzeními, že tam jsou všichni zlí a jenom čekají, až nás budou moct okrást. Byla to však i jediná možnost, jak si koupit kvalitní nástroj a vybavení. Kromě Německa procestoval také Rakousko a Švýcarsko a jak říká, hodně ho lákalo zůstat na Západě a do komunistického Československa se už nikdy nevrátit. Nakonec však zpátky do Brna přijel. Nechtěl totiž dělat problémy své rodině, která na jihu Moravy stále žila. A venku se mu otevřely oči, protože hned vzápětí zjistil, že všude jsou lidi dobří a zlí. Taky se naučil německy, v rámci volna projezdil kus světa a poslechl si ohromující koncerty tehdejších kapel. Pak ale nastal tvrdý návrat do rozběhlé normalizace roku 1973. Oldřich se vrátil do úplně jiné země, než ze které odjížděl. Před odjezdem ještě jezdil s náklaďákem, nad ničím moc nedumal a myslel si, že všichni vnímáme všechno stejně. A po návratu, kdy všechny zvenčí postupně stáhli a začaly rekvalifikační zkoušky, byl v šoku, jak neuvěřitelným způsobem se lidé v republice za tu chvíli ohnuli. Jenomže Olda už hraní venku měl také plné zuby, byla to dost dřina, navíc vlastně námezdní nádenické řemeslo, kdy hlavně kopírovali tehdejší hitparády, a on sám se přece jen považoval za tvůrčího muzikanta. Stáhl se do vlastního světa jako tehdy kdekdo. Žil v uzavřené komunitě kapely a přátel, protože po svém návratu do Čech už se stal členem Synkop 61jako jejich standardní člen. Nadlouho jej spojilo trvající přátelství s bubeníkem Jiřím Rybářem, i jejich rodiny žily hodně dohromady. Předtím se Synkopami hrál jen roku 1966 jako pianista na mezinárodní soutěži v polské Gliwici, kde mezi šestnácti kapelami vyhráli hlavní cenu. "I to byl neuvěřitelný zážitek. V rámci jakéhosi třídenního polského Majálesu starosta první den předal studentům symbolicky klíče od města, zmizela policie, respektive se převlékla do středověkých krojů s kordíky a nesměla moc prudit, na každé křižovatce hořely vatry a byl naražený sud piva, jenom jsme zírali. Sice mi tam ukradli šusťák, ale bylo to ohromné." vzpomínal Oldřich.


The Blue Effect v roce 1977 - zleva: Fedor Frešo (basová kytara, zpěv), Oldřich Veselý (klávesy, zpěv), Radim Hladík (kytara) a Vlado Čech (bicí)
Od ledna 1974 pak posílil Synkopy 61 jako varhaník, zpěvák a skladatel Oldřich Veselý, což skupinu umělecky pozvedlo na mnohem vyšší úroveň. Dne 15. 1. 1974 kapela odehrála koncert v Neratovicích, který byl prvním po příchodu Oldřicha Veselého do kapely Synkopy 61. Po svém "řádném" přistoupení k Synkopám začal vytvářet i rozměrné artrockové kompozice s dominantními klávesami a většinou též velmi vznosným zvukem. Na desce "Formule 1" se objevil čtrnáctiminutový projekt "Touhy", suita ze tří propojených písniček, která zabrala celou jednu stranu desky. Asi to bylo trochu těžší na poslech, ale díky tomu se o nich dozvěděl Jiří Černý, který přišel na jejich pražský koncert v Řeznické a napsal úžasnou recenzi do Melodie, která se tehdy jako jediné periodikum věnovalo současné hudbě tak, že to mělo nějakou váhu. A tu si přečetl Radim Hladík, kterému zrovna z Blue Effect odešel Lešek Semelka. Takže si přijel poslechnout Synkopy do Rokycan a tam mu hodil lano.

V roce 1976 Veselý odešel na pár let do Prahy za nabídkou Radima Hladíka do kapely Blue Efekt, kde nahrál alba "Svitanie" a "Svět hledačů". I když to kapelník Směja nesl dost těžce jako Oldovu zradu, šlo o nabídku, která nešla odmítnout - asi jako by fotbalistovi z okresního města nabídla angažmá třeba Sparta. Dne 2. srpna 1975 se odehrálo poslední vystoupení s Oldřichem Veselým, který se rozhodl přijmout nabídku Radima Hladíka a odešel za značné nelibosti ostatních členů do kapely Blue Effect / Modrý Efekt. Skupina tím ztratila výraznou uměleckou osobnost, což znamenalo zásah do její hudební koncepce.

   
Působení v Praze přineslo Veselému kromě radosti i nesnáze. "Musel jsem žít v podnájmech a pořád cestovat zpět do Brna, kde jsem měl ženu. Stalo se mi, že lidi, u kterých jsem v Praze bydlel, emigrovali do Německa. Když jsem přišel k bytu a našel jsem ho zapečetěný, vlezl jsem do něj. Neměl jsem kam jít. Veřejná bezpečnost mě pak zatkla za vloupání,“ směje se Veselý. Neustálé cestování jej nakonec přestalo bavit. Blue Effect se navíc stal popovější, a tak jsem šel radši zpět do Synkop,“ vzpomínal Veselý. V roce 1980 se proto vrátil k Synkopám 61, kde se prosadil jako vokalista, autor a lídr kapely. Dne 23. ledna 1980 v ZK Lovoš, Lovosice, se uskutečnil první koncert s Oldřichem Veselým od jeho odchodu ze Synkop 61 v srpnu 1975. Brzy po jeho příchodu si skupina upravila své jméno na Synkopy. "Ten název se mi od samého začátku moc nelíbil,” uvedl Veselý v rozhovoru pro Mladý svět v roce 1986.

Další odchody Jana Čarvaše a Petra Směji (kompenzované nástupem kytaristy Emila Kopřivy) si 1981 vynutily formální změnu názvu na pouhé Synkopy. Popřípadě Synkopy & Oldřich Veselý, neboť hlavní slovo ve skupině převzal její klávesový guru, který se - podobně jako jiná špičková brněnská skupina Progres 2 a pražský Olympic který se shlédl ve velkolepých artrockových projektech, které čerpaly z bohatých zvukových možností syntezátorů a dokázaly se pocitově přiblížit zážitkům z artificální hudby. Oldřich Veselý si v tomto směru dokonale porozuměl s renomovaným pražským textařem Pavlem Vrbou a z jejich autorské dílny vzešla albová trilogie, art rockový projekt "Sluneční hodiny" (1981), "Křídlení" (1983) a "Zrcadla" (1985), která byla v koncertním provedení umocněná mnohými audiovizuálními efekty. Poslední deska "Dlouhá noc", ačkoliv opět nahraná se Synkopami, vyšla pod hlavičkou Oldřich Veselý/Pavel Vrba.

Kvůli klesajícímu zájmu publika začal postupně každý z muzikantů dělat něco jiného a svůj poslední koncert odehrály legendární Synkopy v Brně v roce 1990. "Koncertování mě přestalo bavit. Navíc už jsem měl zařízené studio a začal jsem se naplno věnovat skládání,“ vysvětluje Veselý. V roce 1990 ukončily Synkopy svoji činnost a Veselý se začal věnovat studiové práci. Od té doby působil jako skladatel scénické hudby pro televizi, divadlo (Odysseia pro Městské divadlo Brno, 2006, od října 2017 uvádí MD Most) či různé další příležitosti (festival ohňostrojů Ignis Brunensis, 200. výročí bitvy u Slavkova aj.). Výjimečně hostoval na výročních koncertech svých bývalých skupin. Od roku 2002 spolupracoval jako hostující zpěvák se skupinou U nás se svítí. Ta se v roce 2005 přejmenovala na E-band a Veselý se stal jejím členem. S touto kapelou nahrál v roce 2011 album "Restart". Občas vystupoval se skupinou E-band, kde se to éčko ovšem píše jako symbol pro euro. I jeho spoluhráči se na webu prezentují jako "podnikatel", "manažer" nebo "obchodní zástupce". Každý z nich se opravdu živí úplně jinak, jenom hraním to nejde.

Po roce 1990 Veselý ukončil koncertní činnost, založil nahrávací studio, věnoval se autorské a studiové práci pro film, divadlo, reklamu. V nenápadném a tak trochu před světem schovaném nahrávacím studiu v brněnské ulici Bašty se tak svým hudebním fantaziím oddává jeden z nejvýznamnějších muzikantů, kteří kdy v Brně vyrostli. Později vystupoval se skupinou €-band a ojediněle také jako host formací, ve kterých dříve působil. V roce 2011 vydal Veselý po osmi letech koncertování s €-bandem CD "Restart". €-band tvořili Pavel Bříza (bicí), Dalibor Dunovský (baskytara) a Petr Krkavec (kytary). Deska obsahuje dvanáct nových skladeb a jednu bonusovou předělávku písně "Malý Princ". Hudbu ke všem skladbám složil sám Oldřich Veselý, texty většinou pocházejí z pera Pavla Vrby, s nímž zpěvák spolupracuje už od 70. let, a dále od Ivana Huvara nebo Aleše Hrbka. Hudebníkovu kariéru mapuje knižní biografie "Černý racek".

Na webových stránkách uvedl mnohapoložkový soupis divadelní hudby, kterou složil, jen pro brněnské Národní divadlo je to přes deset inscenací. Skládá také pro některé filmové projekty. V roce 2006 složil spoustu muziky také k divadelní Odyssei režírované Zbyňkem Srbou v Městském divadle Brno včetně scénických podkresů a hudby pro spoluúčinkující bicí soubor Dama Dama. Nebyla to ovšem jeho první hudba pro Odyseu, tu první (pro takto nazvané představení) v roce 1979 složil k legendární inscenaci režiséra Zdeňka Pospíšila s brněnským amatérským Divadelním studiem Josefa Skřivana (DSJS). Práce pro DSJS byl vůbec jeho první kontakt s divadlem - hudba k Mikulkovým pohádkám v roce 1977. Později pro ně zkomponoval i hudbu k Médei
v režii Solona Arcanidise, kde se hudební složka projevila jako široko daleko jediný klad inscenace. Skládal Odysseiu v roce 2005, kdy si s Pavlem Váněm projel i USA, kde hráli české písničky, a i když se Oldovi v tom nabitém roce nejdřív nikam nechtělo, nakonec šlo o ohromný zážitek. Nejen že Američani srdečně přijali jejich muziku, ale v dobrém jej šokovaly i jejich korektní vztahy a primární mezilidská slušnost. Oldřich Veselý prožil skoro celý život věrný Brnu. Bedlel naproti brněnskému podniku pro pány jménem Moulin Rouge, a když se vraceli z té Ameriky, zrovna hrozně pršelo. Ze dveří onoho bohulibého domu vyběhly tři nádherné holky jenom v kalhotkách, nahoře bez. A než je jejich vratočuč zahnal zpátky, ony v tom dešti tančily se zdviženýma rukama - právě když jsme přijížděli. Takové přivítání jinde nezažijete. V USA jsme potkali jedinou hezkou ženskou - a to byla Polka.

Oldřich vydal průřez svou tvorbou "Best of Oldřich Veselý". Když vybranou hudbu nesl Pavlu Kopřivovi do FT Records, navrhl: "Co kdyby se to jmenovalo Třicet let v hluku?" A Pavlův zaměstnanec Tomáš řekl: "Ale to je už čtyřicet let." Málem se mu zastavila hercna.

"Oldřich Veselý a Synkopy z historického vývoje znamenají nejen pro Brno, ale i pro československou hudební scénu společně s Progres 2 významné artrockové milníky, jejichž význam je v kontextu historie domácí scény neopominutelný,” napsal publicista Petr Gratias v knize Decibely nad Brnem. Na české rockové scéně zanechal po sobě nesmazatelnou stopu. Se svými skupinami a spolupracovníky vytvářel podhoubí pro progresivně (artrockově) laděnou hudbu, která pro tehdejší posluchače vytvářela ostrovy kreativity a svobody.

Hráč na klávesy, zpěvák a skladatel Oldřich Veselý zemřel 17. ledna 2018 ve věku 69 let. Veselého úmrtí oznámili ve středu večer na Facebooku jeho syn a snacha, v noci informaci přineslo na webu rádio Beat. Přestože byl rocker nemocný, byla jeho smrt nečekaná a přátele zaskočila. Poslední rozloučení s hudebníkem, zpěvákem a skladatelem Oldřichem Veselým se konalo v brněnském krematoriu v pondělí 29. 1. 2018 ve 14.00h.

Zdroj: https://brno.idnes.cz/synkopy-61-manicky-se-ucily-hrat-za-pochodu-fjd-/brno-zpravy.aspx?c=A080602_153156_brno_atk, (doplněno a upraveno)

Členové
(Narozen 29. května 1951, Brno, Czechoslovakia)


Miloš Morávek je moravský rockový kytarista, hudebník a podnikatel. Známý je jako člen brněnských skupin Progres 2, Futurum, Kern a Synkopy.

Pochází z hudebně založené rodiny. Jeho otec povoláním sice účetní, byl amatérským jazzovým pianistou, který svého syna přivedl ke klavíru, na který se učil hrát v LŠU. Nedlouho poté byl jeho zájem věnovat se hudbě zaměněn ve vášeň pro modely letadel a tehdejší dobovou elektroniku, což načas vytěsnilo z jeho života hudební směr. Odmalička totiž projevoval výrazné technické nadání, orientované zejména na slaboproudou elektrotechniku. Po vyučení v oboru, absolvoval v Brně střední elektrotechnickou průmyslovou školu, kam se dostal díky zájmu o slaboproudou elektrotechniku.

Muzikantské sklony se u něho probudily v r. 1965, kdy se začal učit hrát na kytaru, od následujícího roku již působil ve školní rockové skupině, která vystupovala na zábavách a jejíž repertoár tvořily převážně instrumentální skladby anglických The Shadows. V roce 1966 poprvé vystupoval na veřejnosti s bezejmennou školní bigbítovou skupinou v brněnském zábavním centru Rozmarýn. Od prvopočátku ho jeho technická orientace vedla ke stavbám stále komplikovanějších kytarových sól. Jeho smysl pro preciznost a trpělivost (pravděpodobně i díky modelařině) mu umožňoval dlouhé hodiny cvičit stupnice a kytarovou techniku. Díky zájmu o elektrotechniku sestavoval vlastní technické doplňky pro kytary (kvákadla, boostery, zesilovače, aj.). Brzy dokázal na profesionální úrovni zhotovit různá technická doplňková zařízení k elektrickým kytarám, jako byly booster, wah wah pedál, ale i echo effect, vyrobit zesilovače, opravovat mikrofony, snímače, reproduktory… prostě všechno, co amatérská rocková skupina nevládnoucí finančním potenciálem ke své existenci nezbytně potřebovala. Silnou motivací byla okolnost, že v tehdejších časech nebylo možné legálním způsobem získat kvalitní profesionální technická přídavná zařízení, ale i kdyby byla, nikdo by je nedokázal z amatérských hudebníků zaplatit… Díky těmto technickým úletům získal přezdívku "Edison".

První zajímavější pokusy pracovat s hudebním tématem realizoval v duu Morávek a Fanfrdla. V domácích podmínkách tehdy dochází k prvním vážnějším krokům v nahrávání hudebního záznamu. Kytarový tón vnímal vždy jako živý materiál a proto celkem pochopitelně prozkoumával i jeho zvukově barevné spektrum. Vzrušovalo jej tónové zkreslení a hledal jeho další možnosti. Když uslyšel hrát fenomenálního Jimiho Hendrixe, dokonale mu propadl a naučil se jeho slavné sólo ve skladbě "Hey Joe".

První skutečnou skupinou, do které nastoupil v roce 1971, byla amatérská formace The Madmen, která se orientovala na hardrock a v jejím repertoáru byly skladby kapel Uriah Heep, Deep Purple nebo Black Sabbath. S nimi získával první větší praxi na tanečních zábavách na Brněnsku až do jejich rozpadu v roce 1975.

Po rozpadu základního kádru známé skupiny Generace Q (potažmo Generace) se v roce 1975 připojil ke skupině Regenerace, která hrála v sestavě Miloš Morávek (sólová kytara), Vilém Majtner (kytara, zpěv), Roman Dragoun (varhany, zpěv), Jaroslav Píchovec (baskytara) a Jiří Netík (bicí nástroje). Zde se setkal s klávesistou a zpěvákem Romanem Dragounem, se kterým později spojil část své hudební kariéry. Koncem roku 1977 Regeneraci opustil, neboť v létě roku 1977 si jej vytipoval na taneční zábavě jako kytaristu do nově se formujících Progres 2 bubeník Zdeněk Kluka. Nastoupil ovšem jako samostatný projektant automatizace v JmVAK, proto jeho nabídku nejprve odmítl. Potom ale z profesně vývojového a slušně placeného místa odešel na nejistou a rozhoupanou bigbítovou loď a od podzimu téhož roku se stal kytaristou skupiny. Zde se také zprofesionalizoval a Zdeněk Kluka, Pavel Váně, Pavel Pelc, Miloš Morávek a talentovaný klávesový konzervatorista Karel Horký tvořili tehdejší kádr skupiny. Morávkovy zajímavé improvizační schopnosti a velmi slušná, neustále pilovaná kytarová technika se pro Progres staly cennou devízou. Se skupinou Progres 2 připravil velký projekt – první českou velmi úspěšnou rockovou operu "Dialog s vesmírem". Její premiéra se odehrála 27. února 1978 v Brně a do roku 1980 následovalo přibližně 350 repríz po celém Československu. Skladby "V zajetí počítačů", "Odlet" a "Honička" ve velmi pozitivním světle představují jeho kytarový potenciál. V roce 1980 přišel do Progres 2 i Roman Dragoun, který v pozici klávesisty nahradil Karla Horkého a na místě zpěváka Pavla Váněho. Následoval další úspěšný tematický projekt "Třetí kniha džunglí" (premiéra 30. května 1981 v Brně), který kapela hrála do roku 1983. Tam se i více projevil jako skladatel. Jeho kytarové party jsou zde velmi výrazné ve skladbách "Kdo jsem", "Zákon", "Strach", "Ozvěny" nebo "Čím je svět můj".

Počátkem roku 1983, unaven z dlouhých artrockových ploch a tematických audiovizuálních pořadů odchází Morávek s klávesovým hráčem a zpěvákem Romanem Dragounem a založili na brněnské scéně novou vlastní skupinu Futurum. Inspirační zdroje jejich hudby přicházely od U.K., King Crimson a Talking Heads.

V této době používal jako jeden z prvních československých kytaristů (společně s Radimem Hladíkem) analogový kytarový synthesizer Korg.

Futurum v roce 1984 vydalo jejich první album "Ostrov Země", Morávek ale z kapely za nevyjasněných okolností následující rok odešel. Jako záskok nastupuje v letech 1985 až 1987 do populární heavy-metalové skupiny Kern s charismatickým zpěvákem Jaroslavem Albertem Kronkem. V roce 1986 skupinu zprofesionalizoval. Jako kytarista se podřídil jejich kmenovému repertoáru, bez dalších autorských ambicí. Objevil s se s nimi na albu "Blízko nás".

V roce 1988 se stal kytaristou poslední fáze známých brněnských Synkop, hledajících novou hudební tvář, kde působil v sestavě Oldřich Veselý (klávesy, sólový zpěv), Jiří Rybář (bicí nástroje, sbory), Vilém Majtner (kytara, baskytara, zpěv) a Miloš Morávek (kytara a elektronika). Pro Synkopy byl cenným přínosem i po technické stránce, když skupina začala experimentovat s počítači. Protože koncertů začalo časem ubývat (se souhlasem Veselého) vytvořil s kreativním technikem skupiny Michalem Sedlaříkem a zpěvačkou Pavlou Dvořáčkovou (Progres/Pokrok) experimentální vlastní projekt, který se ve finále nepodařilo plně realizovat. Po sametové revoluci se Synkopy neplánovaně v roce 1990 rozešly, nicméně Morávek ještě vystupuje na albu Oldřicha Veselého a Pavla Vrby "Dlouhá noc" (1990). Morávek a Majtner plánovali založit vlastní skupinu, což se bohužel nezdařilo.

Po roce 1990 Miloš Morávek svoji hudební kariéru také (dočasně) ukončil a začal se věnovat podnikání. Nejdříve prodával motocykly a pak založil firmu zabývající se elektrickým pohonem zvonů na kostelních věžích. Poté s kamarádem Milanem Kuncem založili firmu M-servis, zabývající se opravami hudebních nástrojů, aparatur a ozvučovací techniky se stálým servisem pro soukromá rádia. Věnuje se prodeji kytar a poradenství v dané oblasti.

Po šesti letech v roce 1997 (aniž by předpokládal, že se k hudbě někdy vrátí) přijal pozvánku dávných kamarádů a připojil se k The Madmen, kteří se stali Uriah Heep Revival Band, kapela ale vystupuje spíše příležitostně. Po odchodu kytaristy Ivana Manolova v roce 2005, se opět stal součástí slavných Progres. V roce 2006, po znovuvzkříšení skupiny Futurum, zaujal i zde svoje místo. Obdivuje kytaristy Roberta Frippa, Al DiMeolu a Johna McLaughlina.

Na české artrockové scéně se ve své době objevili tři giganti, z nichž hned dva pocházeli z Moravy a také i rovnou z Brna. Jedním z nich byli Synkopy v období alba "Sluneční hodiny" a druhým byli Progres 2. Jejich deska "Dialog s vesmírem" bylo něco neuvěřitelného. Kdo byl na jejich koncertě, mohl být překvapen řadou věcí, mj. i tím, že součástí vstupenky byl i tištěný program, mimochodem graficky velmi dobře udělaný, který provázel návštěvníka celou jejich rockovou operou. Prostě tak, jako když přijdete na klasickou operu do divadla. Mimochodem, ten program je dneska už rarita...

Miloš Morávek, který svou zálibou v elektrotechnice a následně i výrobou a úpravou nejrůznějších efektů získal přezdívku Edison, vstoupil k Progresu 2 roku 1977. Po další desce, Třetí kniha džunglí z kapely odešel a s Romanem Dragounem založil roku 1983 Futurum. V té době začal jako jeden z prvních českých kytaristů (spolu s Radimem Hladíkem) používat kytarový syntezátor. Po odchodu z Futura Morávek působil u Kernu, u Synkop, a po roce 1990 začal podnikat v obchodě a servisu hudebních nástrojů. Poté obnovil činnost skupiny The Madman (Uriah Heep Revial) a od roku 2005 opět působí v obou kapelách Progres 2 a Futurum
Členové

(Narozen 25. ledna 1957 Zlín (tehdejší Gottwaldov), Československo)
Bass (1945-2008)


Miloš Makovský je moravský rockový kytarista.

Miloš Makovský se narodil ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově). Jeho rodina se ovšem brzy přestěhovala na Českomoravskou vrchovinu a tak významnou životní etapu svého dětství a mládí prožil ve Velkém Meziříčí. V letech 1972 až 1976 vystudoval střední průmyslovou školu dřevařskou v Bystřici pod Hostýnem. Vedle sportování jej vždycky bavila práce se dřevem… a hudba. Tam se odehrávaly jeho hudební začátky. Kytara ho fascinovala již od mala, ale hrát začal až ve 14 letech tak, že si kytaru půjčoval od souseda (samozřejmě “španělku”). Hrát se učil trampské písničky, jak bylo tehdy v jeho okolí obvyklé. Když mu bylo 15 roků, vyrobili spolu s kamarády jeho první elektrofonickou kytaru. Velice brzy začal převyšovat své kytarové konkurenty, když hrál s různými skupinami, a projevil mimořádný talent i přesto, že byl absolutní samouk tak jako v té době většina kytaristů. Jeho vzorem byl anonymní kytarista z Brna, který hrál mollovou pentatoniku dvěma prsty a trsátkem pouze shora. V roce 1974 se dostal do Zlína (tehdejším Gottwaldově) na koncert M. Efektu a tam s obdivem sledoval hru Radima Hladíka a obdivně sledoval kytaristu Hladíka a zjistil, že používá při hře čtyři prsty. (Sám tvrdí, že k té opravdu správné technice dospěl až ve čtyřiadvaceti letech).

Během studií působil jako kytarista ve Velkém Meziříčí v rockové skupině Renovace. O něco později v nedaleké Velké Bíteši účinkuje ve skupině Rocks. Svou pracovní a hudební působnost přemístil v roce 1981 do Brna. Stává se kytaristou skupiny Electriss, kterou založil V. Majtner. Začal se zajímat o experimentální hudbu a podle svých možností si začal vlastní nápady natáčet na cívkový magnetofon. Na venkovské zábavě si jej povšiml zpěvák a klávesový hráč Oldřich Veselý a nabídl mu místo kytaristy ve skupině Synkopy. Od roku 1983 rozšířil jejich řady a stal se profesionálním hudebníkem. Ve velmi krátkém období zvládnul jejich artrockový repertoár a na jejich koncertních vystoupeních se prezentoval jako vyhraněný, technicky velmi vyspělý kytarista. Se Synkopami natočil albové projekty "Křídlení" (1983), jeho anglickou verzi "Flying Time" (1986), "Zrcadla" (1987) a pár singlů. V roce 1985 se mu splnil sen a na několika koncertech v rámci tehdejší republiky v řadách Synkop hrál po boku kytaristy Radima Hladíka a varhaníka Mariána Vargy.

Na jaře 1986 zakládá vlastní skupinu Taxi, ve které chtěl autorsky a novými kytarovými postupy prezentovat svoje osobité hudební záměry. V řadách Synkop ze solidarity setrval až do podzimu roku 1987, kdy k nelibosti ostatních členů definitivně odešel.

Skupina Taxi ve složení Miloš Makovský - elektrická kytara, Borek Nedorost - klávesové nástroje, Miroslav Kern - bicí nástroje, byla silná a dobře sehraná rocková jednotka. Docházelo pouze ke změnám na postu baskytary - Zdeněk Němeček, Zdeněk Smetana a Jiří Navrátil. Původním zpěvákem byl Miloš Hudec, kterého nahradil Jiří Zonyga, v nedávné minulosti vítěz televizní soutěže Česko hledá SuperStar. Skupina Taxi hrála výhradně autorskou hudbu Miloše Makovského. Zpívané texty autorsky připravil před několika lety předčasně zesnulý Josef Drgáč a Slávek Janoušek. Jak známo, 80. léta byla v československém prostředí značně netolerantní. Domácí publikum preferovalo heavy metal, novou vlnu, v menší míře underground. Pro novou a neznámou skupinu s progresívními tendencemi prosadit hudební ambice mimo schematické proporce byla situace značně obtížná, nehledě na poměry státem řízené kultury. Skupina Taxi získala respekt především mezi hudebníky a typem posluchačů, kteří vyhledávali náročnější hudbu.


TAXI - Dunovský, Kern, Makovský, Nedorost, Zonyga
Makovský kladl velký důraz na vzájemnou souhru a na precizní ovládání nástrojů. Sám dokázal dlouhé hodiny pilovat svoji kytarovou hru do bezchybné, instrumentálně velmi vyspělé polohy. Jeho hudebními oblíbenci jsou skupiny Saga, Yes, Gentle Giant... Na domácí scéně se mu líbily rané nahrávky Blue Effectu. Rovněž ho zaujala mimořádná kytarová hra Dagmar Voňkové-Andrtové. Souběžně vedle Taxi hrál ve skupině Pojazzie, se Slávkem Janouškem, se Zůstali jsme doma (Redl, Lenk, Janoušek) a příležitostně s dalšími osobnostmi českého rocku a folku.

Kytarista Petr Janda, nadšen z jejich demosnímků, pozval skupinu do studia Propast, do svého projektu Rockmapa. Postupné uznání skupinu přivedlo do Čs. rozhlasu v Brně, kde natočila několik nahrávek. V roce 1989 byla skupina Taxi pozvána do Studia B, kde se prezentovala vlastním profilem, což vzbudilo - zejména v pražském prostředí - velkou pozornost. V roce 1990 skupina podepsala smlouvu na natočení alba s vydavatelstvím Reset. V té době se na baskytarovém postu objevil bývalý člen brněnských Progres - Dalibor Dunovský. Album nakonec nevyšlo, protože nakladatelství zkrachovalo a ambiciózní projekt zůstal na dlouhá léta natočen, ale utajen. Nakonec skupina Taxi navzdory velkým ambicím v roce 1991 zanikla z důvodu zdravotních problémů Makovského. Jediné album bylo nakonec realizováno na labelu FT Records až v roce 2008 pod názvem "Taxi incl. Miloš Makovský".

Kytarová hra Miloše Makovského se objevuje na projektu Čeští mistři rockové kytary (1991) a v řadě instrumentálních skladeb, překvapujících invencí a kytarovými technikami, např. "Bludištěm", "Delfíni" nebo "V oblacích". Makovský se prezentoval i jako hudebník napříč žánry a objevil se např. ve skupině Pojazzie. Spolupracoval také s brněnským studiovým kytaristou Otakarem Olšaníkem, ale i s folkovými osobnostmi jako Slávek Janoušek, Vlasta Redl, Jarek Nohavica nebo Jaroslav Samson Lenk.

Miloš Makovský se stal respektovaným kytaristou, přesahujícím význam tehdejší republiky a dá se o něm hovořit v evropském kontextu. Byl velmi invenční a progresivní. Jeho práce s vibrační pákou, flažolety, mute-pick nebo kombinované techniky a zvláště hammeringová technika jej v 80. letech přivedly ke světové špičce v daném oboru. Některé jeho speciální techniky jsou dodnes pravděpodobně světu utajeny. Ne náhodou byl jako encyklopedický pojem zařazen mezi velikány i do publikace "Kdo je kdo - Kytaroví mistři" Cliffa Douseho. Legendární americký virtuos Eddie van Halen jej vyzval, aby napsal vlastní kytarovou školu, k čemuž bohužel nedošlo. Prezentace hudebníka socialistického Československa v USA na pokyn amerického hudebníka nebyla v té době vůbec reálná. (Vyzvání přišlo prostřednictvím generálního zástupce kytarové firmy Kramer.) V roce 1992 ale ze zdravotních důvodů ukončuje aktivní kariéru hudebníka z důvodu neurologického onemocnění rukou.

Oldřich Veselý mu v devadesátých letech nabídl místo hudebního režiséra v jeho nahrávacím studiu BH v Brně. V současné době pracuje na volné noze jako producent, aranžér, hudební a zvukový režisér ve vlastním nahrávacím studiu. Pověstný je jeho téměř netopýří sluch, smysl pro detail a zvukovou vyváženost. Výjimečně působí i jako občasný kytarista na různých projektech nerockové scény. Kromě toho provozuje i výuku hry na kytaru. Drtivá většina jeho kytarových nahrávek má progresivní charakter a dosud zůstává hudební veřejnosti utajena. Ještě před velikány typu Joe Satriani nebo Steve Vai dokázal determinovat to, k čemuž implicitně dospěl, aniž byl o existenci těchto slavných jmen nějak informován už dlouho před nimi… V současnosti překonává své zdravotní omezení a připravuje nové sólové album… Jeho nejzajímavější nahrávky zůstaly dlouho nevydané...

V roce 2011 vydal své první sólové album "Neopak" a při jeho křtu 6. října 2011 se vrátil k živému hraní, když se skupinou Naopak zahrál některé skladby ze své nové desky. V současném světě elektrické kytary na domácí české scéně nenajde Makovský adekvátní konkurenci v uchopení kytarové hry, aplikaci jednotlivých technik a celkovém pojetí. Jeho flažolety, mute pick, hammeringová technika hry a kombinované techniky, stejně jako práce s vibrační pákou se mi chce nazvat famózními a album "Neopak" nás o tom příkladně přesvědčuje. Ze třinácti skladeb s poetickými názvy lze těžko hledat nějaké klíčové momenty. Kompozice jsou vzácně vyrovnané jak po stránce skladatelské, instrumentální, aranžérské, tak i zvukové a přitáhnou pozornost nejen hudebníků, ale i skutečných znalců náročnějších hudebních forem. Makovského hudba se nepodbízí a řídí se vlastními zákony a je vytvářena niternou snahou propojit hudební nástroj s lidskou duší…

Částečně použito: http://www.rock.cz/clanek/2670-goldies-oldies-22-milos-makovsky---kytarovy-perfekcionalista, 07 / 11 / 2010 / Petr Gratias.
Doporučuji navštívit jeho stránku na http://bandzone.cz/milosmakovsky.

Členové
(Narozen 23. února 1949, Velké Losiny, okr. Šumperk, Czech Republic)


Pavel Váně je moravský zpěvák, kytarista, hudební skladatel, aranžér, hudební producent a režisér. Hrál ve skupinách Synkopy 61, Collegium Musicum, Atlantis, The Progress Organization/Progres 2, Bronz, Bowle a VKV a několika dalších doprovodných kapelách, jež doprovázely popové zpěváky. Od roku 1992 je kapelníkem skupiny Progres 2. Pro Českou televizi připravil několik scénářů pro rockové pořady. V devadesátých letech působil jako programový ředitel v rádiích Krokodýl a Jih. Koncertoval v USA, Mexiku, Jihoafrické republice a dalších státech afrického kontinentu, také v Kostarice, Izraeli, zemích střední Asie a snad ve všech zemích Evropy. Když se v brněnských rockových kruzích řekne "Vanš", i průměrně informovaný hudební fanoušek bude vědět, že pod touto přezdívkou je znám Pavel Váně – kytarista, skladatel, zpěvák, producent a kapelník brněnské artrockové legendy Progres.

K hudbě jej nejspíše přivedl jeho otec, který začínal hrát ještě ve swingové éře na bicí a muzicíroval i doma. Pavel měl tedy poměrně inspirativní zázemí pro budoucí hudební život. Trochu tehdy brnkal na klavír a na kytaru a s tátovými překlady poslouchal rádio Luxembourg. Jeho otec dřel angličtinu, aby po roce 1968 emigroval, Pavel s ním byl v kontaktu občas jenom písemnéě. Pendloval po Spojených státech a Kanadě. Komunisté Pavla ani nepustili na jeho pohřeb. "Jeho američtí přátelé si mysleli, že jsem nevděčný syn a syčák, který nepřijede ani na funus vlastního táty. Bylo to v roce 1984 a já zažíval vrchol svých největších profesních problémů s režimem." přimoměl si Pavel svého otce.

Pavel Váně se narodil ve Velkých Losinách dětství však prožil v Karlových Varech. Teprve v roce 1958 se jeho rodina přestěhovala do Brna, kde se již definitivně usídlila a s nímž je Pavel Váně ve své hudební kariéře pevně spjat. Váně začínal v roce 1964 v různých amatérských skupinách dnes pozapomenutých názvů. Jeho první rockovou kapelou se stala amatérská formace Beatmongers (v letech 1963 až 1964), v roce 1965 hrál ve skupině Fellows (zde původně na baskytaru), kteří tehdy prezentovali drsný rock and roll.. Kapela měla v repertoáru hlavně převzaté písničky (The Rolling Stones nebo The Kinks), postupně ale zkoušela i vlastní tvorbu. Váněho první profesionální skupinou se staly až Synkopy 61, kam přišel v roce 1966 jako náhrada za Pavla Pokorného, který musel jít na vojnu.

Synkopy byly celorepublikově úspěšné, vyhrály několik soutěží (Brněnská beatová liga, 1. Beatfestival v Praze, Jazzuniverziáda v Českých Budějovicích) a velmi populární se stala píseň "Válka je vůl“, kterou už nazpíval jako hlavní zpěvák. Byla to slavná písnička speciálně v Brně, kde slovo "válka" znamenalo Synkopy1966 i povinnou vojenskou službu. Proto to dostalo i druhý, stejně důležitý význam. Každý se snažil odpírat vojnu. Sám Pavel Váně si našel cvokařskou diagnózu a získal tak modrou knížku. Bez ní by jej snad ani do žádné kapely nevzali. Bylo to velmi složité. Kdo dostal na bednu modrou knížku, nemohl mít třeba řidičák a byl by při přejíždění po štacích vyřízený. Pavel nakonec získal i ten řidičák. To období už bylo ve znamení pravidelných vystoupení s honorářem asi osmdesáti korun. Přineslo taky první nahrávky v rozhlase, televizi a především dnes téměř nepředstavitelnou popularitu. Po koncertě na jevišti často zůstávala hromada svršků, podprsenky, kalhotky. A před šatnou čekal hysterický dav fanynek. Tyhle ročníky gymplu Pavel v lavici tak trochu prospal. Byla to taky doba prvních festivalů, jako jsou Jazzuniverziáda v Českých Budějovicích, Brněnská beatová liga nebo 1. Beatfestival v Praze. Synkopy 61 vyhrávaly jednu soutěž za druhou. Docela se tam otrkal a taky se trochu naučil aranžovat vokály, čehož později využil i v dalších kapelách.

V roce 1968 se ale z vojny vrátil Pavel Pokorný a Váně tak ze Synkop odešel. Ještě téhož roku se spojil s bubeníkem Zdeňkem Klukou, který hrál ve skupině Atlantis, a společně s různými dalšími hudebníky zkoušeli hrát. Přibrali k sobě především klávesistu Jana Sochora, Váněho kamaráda z dětství, na podzim i Emanuela Sideridise, baskytaristu řeckého původu, čímž v říjnu 1968 vznikla skupina The Progress Organization (později zkráceně jen na Progres 2). Koncertní premiéra této kapely se uskutečnila 3. dubna 1969 v divadle Reduta, ale již na čtvrtém vystoupení hráli The Progress Organization dne 19. června 1969 na zimním stadionu Za Lužánkami společně s kapelami The Blue Effect a Synkopy 61 s americkou skupinou The Beach Boys. Při demonstraci 21. srpna 1969 byl Váně zadržen Veřejnou bezpečností a po několika týdnech strávených ve vazební věznici v Bohunicích byl propuštěn.

The Progress Organization odehráli celkem 44 koncertů, vyhráli např. beatový festival v Táboře, ale v roce 1970 kapela kvůli počínající normalizaci ukončila činnost a tak první album "Barnodaj" nahrané v lednu 1971 je jen jejich připomínkou. Po rozpadu The Progress Organization přijal Váně nabídku Fedora Freša na post kytaristy ve slovenské kapele Collegium Musicum, ale rozcházel se s nimi v představách o hudbě, byli pro něj příliš akademičtí, zatímco Pavel byl přímočařejší rocker, a tak se vrací zpět do Brna. Již v roce 1971 ale z této skupiny odešel a vrátil se z Bratislavy zpět do Brna.

V roce 1971 byla skupina The Progress Organization na několik koncertů obnovena. Po návratu ze Slovenska hrál Váně krátký čas na baskytaru ve skupině Atlantis, která v té době vystupovala v pražském divadle Rokoko. Následně se stal členem Skupiny Aleše Sigmunda, která doprovázela pěvecké duo Martha a Tena a kde se setkal s bývalým spoluhráčem Emanuelem Sideridisem. Ten se ale ještě v první polovině 70. let 20. století odstěhoval s rodinou zpátky do Řecka. Od března 1974 byl Váně členem Skupiny Jana Sochora, která doprovázela zpěváka Boba Frídla. Zde se setkal s ostatními bývalými členy The Progress Organization – Klukou a Sochorem, novou postavou zde byl Pavel Pelc, pozdější dlouholetý člen Progres 2.

Díky producentovi Hynku Žalčíkovi začalo v roce 1976 vznikat druhé album tehdy neexistujících Progres. Čtveřice Váně – Pelc – Sochor – Kluka se sešla v roce 1977 ve studiu a pod hlavičkou skupiny Barnodaj nahrála album "Mauglí". To již ale byla kapela nesoucí pozměněný název Progres 2 obnovena, doplněna o nové hráče a společně s dalšími brněnskými umělci chystala rozsáhlý audiovizuální projekt, rockovou operu "Dialog s vesmírem", jejíž premiéra se konala v únoru 1978 a se kterou skupina následně koncertovala až do roku 1980.

Váně byl prezentován jako frontman skupiny a vedle jeho skladatelského přínosu lze vyzdvihnout jeho kytarové sólo ve skladbě "Planeta Hieronyma Bosche II" nebo pěvecký výkon v baladě "Píseň o jablku". Po ukončení koncertních vystoupení s "Dialogem s vesmírem" nastaly ve skupině diskuse o dalším projektu, ve kterých se Váně nepohodl s bubeníkem a kapelníkem Zdeňkem Klukou a na konci roku 1981 z Progres 2 odešel (k velké nelibosti fanoušků). Ještě v roce 1981 založil vlastní skupinu Bronz, která byla v brněnském prostředí poměrně úspěšná. V březnu 1983 ale v časopisu Tribuna vyšel článek "Nová vlna se starým obsahem“, po kterém bylo několik v článku vyjmenovaným kapelám včetně Bronzu tehdejším režimem zakázáno vystupovat. Skupině nepomohla ani výměna některých hudebníků či změna názvu na Pavel Váně se skupinou, Bronz koncertoval ještě v roce 1984, poté ale definitivně zanikl. Teprve až dodatečně natočil Váně ve svém domácím studiu s pomocí bývalých členů Bronzu a dalších hostů desku "Zimní království", která vyšla v roce 1986, kdy již skupina několik let neexistovala.

Nakonec Pavel Váně nedobrovolně rezignuje na rockovou platformu a přijímá nabídku folkového zpěváka Jiřího Vondráka a stává se členem akustické folkrockové skupiny VKV (Váně – Kopřiva – Vondrák). S nimi procestoval Československo, NDR, Polsko, Ukrajinu, Rusko a Kazachstán i Rakousko. Jako skladatel a hudebník spolupracuje i s Divadlem na provázku. Společně s houslistou Pavlem Kopřivou a kytaristou Jiřím Vondrákem vystupuje v akustickém triu VKV pro česáče chmele, ale i pro citlivé klubové publikum. Po dvou letech v roce 1983 se ale VKV rozpadlo a každý z členů se začal plně věnovat svým aktivitám. V roce 1985 se Váně dal opět dohromady s Jiřím Vondrákem (VKV) a Richardem Laškem (Bronz) a vytvořili folkrockové hudební trio Vondrák a spol., později nazývané Vondrák–Váně–Lašek a v roce 1987 přejmenované na Bowle. Kapela Bowle fungovala do roku 1995, když v roce 1992 vydala jediné album "Live" nahrané na koncertech po celé Evropě.

Ve druhé polovině 80. let hrál Váně na dvou výročních turné - v roce 1986 se Synkopami a o dva roky později s Progres (se všemi dosavadními sestavami). Na začátku 90. let hrál Váně s ostatními členy skupiny Progres 2, jež mezitím zanikla, na koncertech série Comeback (Praha, Brno, Bratislava), a v roce 1992 ji definitivně obnovil. Skupina dodnes živě vystupuje, i když spíše jen příležitostně. V roce 2005 uspořádal Pavel Váně společně s Oldřichem Veselým menší turné po USA a Mexiku, předtím sám měsíc hrál po klubech v jižní Africe, například v Jihoafrické republice, ve Střední Americe. Z těchto výjezdů uvedl i jeden nejlepší zážitek z koncertu. Když vystupovali s Oldou Veselým v LA ve slavném klubu Venus Beach, kde začínali třeba Doors, posluchači jim kupovali pivo a pak nám je udivený barman představoval - tak tohle je bubeník od Stinga, tohle basista snad od Santany, klávesák od... Prostě nedaleko klubu jsou studia a kluci si odskočili si nás poslechnout. To potěšilo...

Několik let je programovým ředitelem vysílání brněnského rádia Krokodýl, odkud po několika letech odchází do hodonínského rádia Jih. Jako neúnavný organizátor a entuziasta významným podílem zajistil realizaci „živého“ projektu Progres Story na DVD a 2 CD. V prvním desetiletí 21. století byla obnovena skupina VKV, se kterou Váně příležitostně koncertuje (vydali i album), rovněž ožila i kapela Bronz (v roce 2008). Sám Váně se výraznou měrou podílel i na dvojkoncertu ke 40. výročí založení The Progress Organization v říjnu 2008, kde vystoupili téměř všichni hudebníci, kteří touto kapelou pod několika různými názvy prošli.

A na konec jednoho rozhovoru z roku 2009, který se točil kolem celoživotní existence s bigbítem, slavných projektů jako Dialog s vesmírem a kličkování mezi zákazy a cenzurou, tento jubilant se záviděníhodným optimismem Pavel ohodnotil sám sebe: "Můj profesní život plný drobných šikan a zásahů režimu je typickým příběhem tisíců podobných osudů. Já nebyl žádný disident. A ta svoboda, s níž jsem si vlastně dělal jen muziku, a co jsem chtěl, je při zpětném pohledu největší štěstí, které mne mohlo potkat."

Členové

(Vratislav "Aťa" Lukáš)
(Narozen ***, 1946)
Vocals, Cello, Guitars, Keyboards (1979-1984)


Vratislav Lukáš je moravský kytarista, hráč na violoncello a elektrické cello a zpěvák. Je znám z působení v kapelách Synkopy 61 (1979-1984) a Folk Team (1979-1989 a znovu od roku 2012).

Vratislav "Aťa" Lukáš přichází a posiluje kapelu Synkopy 61 v březnu 1979 absolvent brněnské konzervatoře jako violoncellista (el. violoncello), zpěvák a hráč na akustickou kytaru a je v té době pro kapelu vítanou transfúzí.

V roce 1978 bychom Vratislava Lukáše mohli najít v tehdy čerstvém folkkovém sdružení Vondrák - Bodlák - Lukáš, se kterým později vystupovala i zpěvačka Froso Terasidu v pořadech zhudebněné poezie. Ani to uskupení dlouho nevydrželo.

Skupina Folk team vznikla na přelomu let 1973 a 1974 nejprve jako duo Venclovský - Kopřiva. Šlo spíše o pevné jádro, kolem kterého jako elektrony kroužili další hudebníci a v letech 1979-1989 zde působil Vratislav Lukáš – kytara, violoncello, zpěv (ex-Synkopy).

Členové
(Narozen 9. srpna 1956)
Guitars


Emil Kopřiva je český hudebník, kytarista a skladatel, známý jako člen brněnských rockových skupin Synkopy a Futurum nebo Špilberg.

Kopřiva přišel do Synkop na začátku roku 1981 a působil zde jako jeden ze dvou kytaristů, benjamínek společně s jedním ze zakladatelů skupiny Petrem Smějou. První koncert s Emilem Kopřivou Synkopy odehrály 20. ledna toho roku. Kapela tehdy hrála art rockový koncertní audiovizuální program "Sluneční hodiny", který v létě 1981 nahrála a Panton jej vydal jako LP. V té době ale odešel Petr Směja a Emil Kopřiva tak zůstal ve skupině jediným kytaristou, takže se zřejmě podílel i na singlu "Mladší sestry vzpomínek“ z roku 1982.

Emil Kopřiva 1981 Když Emil Kopřiva v roce 1983 odešel, v Synkopách jej nahradil Miloš Makovský. Emil se stal členem nově vzniklé skupiny Futurum, kde byl opět jedním ze dvou kytaristů (tím druhým byl Miloš Morávek), kromě toho také hrál částečně na baskytaru. Futurum, kde byl vůdčí osobností klávesista a zpěvák Roman Dragoun, začalo hrát progresivní rock ovlivněný King Crimson, UK či Talking Heads a roku 1984 vydalo desku Ostrov Země. V roce 1985 odešel Morávek, naopak novým hudebníkem v sestavě se stal baskytarista Lubomír Eremiáš. O dva roky později vyšlo druhé album Jedinečná šance. Roku 1988 z kapely odešli Dragoun a bubeník Jan Seidl, kteří začali hrát se skupinou Stromboli. Futurum s Emilem Kopřivou v čele, jakožto jediným původním členem, ještě nějaký čas fungovalo jako předkapela právě Stromboli, během roku 1989 ale nakonec zaniklo.

Emil Kopřiva následně založil vlastní skupinu Špilberk, která navázala na poslední období Futura. Špilberk ale existoval pouze krátkou dobu, roku 1990 vydala kapela jediný singl a později ukončila činnost. Kopřiva se poté začal věnovat podnikání, v roce 1994 vznikla společnost Studio Špilberk Production, která se věnuje produkci audio- i videonahrávek, jejich natáčení a rovněž se pohybuje i v oblasti dabingu.

Futurum bylo v „klasické“ sestavě (Dragoun - Morávek - Kopřiva - Seidl) obnoveno v roce 2005 a od té doby příležitostně koncertuje, přičemž v roce 2009 opožděně oslavilo 25. výročí vzniku skupiny dvojkoncertem se všemi bývalými členy kapely.

Na přelomu roku 2011-2012 začala opět existovat znovu obnovená skupina Špilberk, aby po více než 20 letech vystoupila 1. března 2012 na 3. Beat Festu v brněnském Semilasse. V listopadu roku 2013 bylo vydáno první album kapely, s názvem „Spielberg“ (křest CD se uskutečnil v brněnském Semilasse na Novemberfestu).

Se Synkopami Emil nahrál jen album "Sluneční hodiny" (1981) a singl "Mladší sestry vzpomínek“ (1982). K jeho dalším nahrávkám patří:
1990 Špilberk: "Bouře doznívá“ (SP)
1991 Loretta: Loretta (CD)
1992 Mňága a Žďorp: Furt rovně (CD)
2013 Špilberk: "Spielberg“ (CD)

Členové

(Narozen 13. listopadu 1945, zemřel říjen 2008)
Bass (11/1961 - 6. 7. 1980)


Jan Čarvaš byl moravský baskytarista a zpěvák. Členem brněnské skupiny Synkopy 61 se stal v listopadu 1961, tedy necelý rok po jejím založení a působil zde jako kontrabasista, později baskytarista a zpěvák.

Se Synkopami hrál do léta 1980, kdy z kapely odešel po 19 letech, aby dokončil studium na Vysoké škole zvěrolékařské. Dne 6. 7. 1980 se odehrálo poslední vystoupení s baskytaristou a zpěvákem Janem Čarvašem. Poté se věnoval praxi veterináře.

Se Synkopami vystoupil v roce 1992 na koncertech série Comeback a hrál s nimi v obnovené skupině v letech 1995 až 1998.

Zpět
Studiové desky:
1990 Dlouhá noc
1986 Flying Time
1986 Zrcadla
1983 Křídlení
1981 Sluneční hodiny
1975 Formule 1
1974 Xantipa
1972 Festival (EP)
1970 Synkopy 61 (EP)
1968 Synkopy 61 (EP)
Ostatní nahrávky:
2016 Synkopy 61
2014 Mladší sestry vzpomínek (Singly z let 1982-1987) (komp.)
2008 Festival-Xantipa-Formule 1
2000 Zrcadla / Dlouhá noc
1996 Válka je vůl (Vol. 3): Nevydané hity a rarity
1996 Válka je vůl (Vol. 2): Hity 1967-1979
1995 Válka je vůl (The Best of)
1987 25 let Synkop: Výběr z let 1966–1974

Oldřich Veselý & E-Band
2011 Restart
Miloš Makovský
2011 Neopak
2008 Taxi Incl. Miloš Makovský


Skupina:
Oldřich Veselý - Vocals (A2-B5), Backing Vocals
Zdeněk Kopřiva - Alto Saxophone
Jan Fiala, Martina Růžičková, Zuzana Růžičková (03) - Choir
Jiří Rybář - Drums, Percussion
Radek Kudrna - Flute
Miloš Morávek - Guitar, Vocals [Parlando] (A4)
Vilém Majtner - Guitar, Vocals (A4)
Tomáš Hruška - Saxophone
Radek Kudrna - Soprano Saxophone (B2)
Jan Hrdlička - Tenor Saxophone
Jaroslav Jiráček - Trumpet (A2,A4-B1,B3,B5)
Marta Skarlandtová - Voice
Hosté:
Diskografie Dlouhá noc
Vyšlo 1990, Panton, 81 0957-1311

Seznam skladeb:
A1. Uspávanka (3:26)
A2. Dýchám - Rostu (3:29)
A3. Román (6:30)
A4. Automat "Strach" (3:54)
A5. Dlouhá Noc (5:32)
B1. Afrika (4:55)
B2. Žena - Sen (4:24)
B3. Jsi sám, když spíš (6:33)
B4. Nová myšlenka (3:10)
B5. Vstávej (3:05)
Total Time (69:22)

Lyrics: Oldřich Veselý (B4, B5), Pavel Vrba (A2-B3)
Music, Arranged: Backing Vocals – Oldřich Veselý
Recorded At Studio Smetanova Divadla

Skupina:
Oldřich Veselý - klavír, elektronické varhany, clavinet, syntezátory, zpěv
Miloš Makovský - elektrická kytara, akustická kytara, baskytara
Pavel Pokorný - klavír, varhany, clavinet, syntezátory, housle, zpěv
Vratislav Lukáš - violoncello, baskytara, akustická kytara
Vilém Majtner - zpěv
Jiří Rybář - bicí, perkuse, zpěv
Hosté:
Diskografie Flying Time
Vyšlo 1986, Panton-Artia, 8113 0543

Seznam skladeb:
01. Flying Time - Prolog (Křídlení - Prolog) (1:23)
02. Pendulum (Kyvadlo) (1:37)*
03. Homo Sapiens (5:13)
04. Raindrops (Krůpěj) (3:49)
05. How Many Times (Krát Kolikrát) (2:48)
06. Argument (Spor) (2:15)
07. Stew (Lečo) (0:53)*
08. Baroom Blues (Blues o výčepu) (4:01)
09. A Guitar Extempore (Kytarové extempore) (1:11)*
10. Blueprints (Modřinná soustava) (4:38)
11. The Heart (Srdce) (5:30)
12. Masox (Masox) (3:05)*
13. Harmony (Souznění) (2:25)
14. Flying Time - Epilogue (Křídlení - Epilog) (4:41)
Total Time (00:22)

Nahráno 1983, únor 1985, studio Smetanova divadla, Praha
* = instumentální skladby
"Flying Time" je exportní verze alba "Křídlení" české rockové skupiny Synkopy. Deska vydalo vydavatelství Panton-Artia v roce 1986. Byly použity původní hudební základy "Křídlení" z roku 1983, na které byly roku 1985 nahrány nové vokály Synkop v nové sestavě, když Lukáše nahradil Vilém Majtner. Anglickými texty skladby doprovodil Ondřej Hejma, který přeložil původní Vrbovy texty. Na CD bylo album "Flying Time" vydáno v neúplné podobě v roce 2001 ve vydavatelství Sony Music/Bonton v rámci reedice alba "Křídlení". Toto CD obsahuje kompletní "Křídlení", které je doplněno téměř všemi písněmi z "Flying Time" s výjimkou čtyř instrumentálních skladeb, které jsou shodné na české i anglické verzi. Rovněž některá sóla byla zkrácena, aby nebyla překročena maximální stopáž CD.

Skupina:
Oldřich Veselý - syntezátory, zpěv
Pavel Pokorný - syntezátory, zpěv
Miloš Makovský - kytary
Vilém Majtner - baskytara, kytara, zpěv
Jiří Rybář - bicí, zpěv
Hosté:
Diskografie Zrcadla
Vyšlo 1986, Panton, 8113 0587

Seznam skladeb:
Side One:
01. Zrcadla (M: Veselý, Makovský) (2:32)
02. Kšíry (M: Makovský) (2:14)
03. Malá dívka s čelenkou (M: Veselý) (3:14)
04. Už se perem (M: Majtner) (3:28)
05. Láskovej mučedník (M: Makovský) (3:43)
06. Blues pro můj den (M: Veselý) (3:44)
07. Poznám (M: Makovský, Majtner) (2:44)
Side Two:
08. Průměrný (M: Veselý) (3:04)
09. Co po tobě zbylo (M: Makovský) (3:07)
10. Ztráty a nálezy (M: Veselý) (3:15)
11. Ten můj svět se mění (M: Majtner) (3:55)
12. Chytal bych v žitě (M: Makovský, Majtner) (3:47)
13. Hra s pamětí (M: Veselý) (4:02)
Total Time (69:22)

Nahráno září – říjen 1985, studio Smetanova divadla, Praha
"Zrcadla" jsou páté studiové album české rockové skupiny Synkopy. Vyšlo ve vydavatelství Panton v roce 1986 a proti předchozím projektům "Sluneční hodiny" a "Křídlení" byla koncipována jako písničkový projekt. Na CD bylo album "Zrcadla" vydáno v roce 2000 ve vydavatelství Sony Music/Bonton v rámci kompilace "Zrcadla/Dlouhá noc".

Skupina:
Oldřich Veselý - klavír, elektronické varhany, clavinet, syntezátory, zpěv
Miloš Makovský - elektrická kytara, akustická kytara, baskytara
Pavel Pokorný - klavír, varhany, clavinet, syntezátory, housle, zpěv
Vratislav Lukáš - violoncello, baskytara, akustická kytara, zpěv
Jiří Rybář - bicí, perkuse, zpěv
Hosté:
Diskografie Křídlení
Vyšlo 1983, Panton, 8113 0407

Seznam skladeb:
01. Křídlení (Prolog) (1:23)
02. Kyvadlo (H: V.Lukáš) (1:37)*
03. Homo sapiens (5:13)
04. Krůpej 3:49)
05. Krát kolikrát (H: V.Lukáš) (2:48)
06. Spor (H: V.Lukáš) (2:15)
07. Lečo (0:53)*
08. Blues O Výčepu (4:01)
09. Kytarové Extempore (H: M.Makovský) (1:11)*
10. Modřinná Soustava (4:38)
11. Srdce (5:30)
12. Masox (3:05)*
13. Souznění (2:25)
14. Křídlení (Epilog) (4:41)
Total Time: (43:30)

Nahráno v roce 1983, studio Smetanova divadla, Praha
* = instrumentální skladba
"Křídlení" je čtvrté studiové album české rockové skupiny Synkopy. Vyšlo v roce 1983 ve vydavatelství Panton. Stejně jako předchozí deska "Sluneční hodiny" bylo i "Křídlení" nejprve zpracováno v art rockové koncertní podobě, teprve o něco později vyšlo na LP. Vznikla i exportní verze alba s anglickými texty a názvem "Flying Time". Na CD bylo album "Křídlení" vydáno v roce 2001 ve vydavatelství Sony Music/Bonton.

Skupina:
Oldřich Veselý - syntezátory, clavinet, elektrické piano, elektronické varhany, klavír, zpěv
Vratislav Lukáš - akustické kytary, syntezátor, clavinet, violoncello, zpěv
Pavel Pokorný - syntezátory, elektronické varhany, elektrické piano, housle, zpěv
Emil Kopřiva - elektrická kytara, zpěv
Petr Směja - elektrická kytara
Jiří Rybář - bicí, perkuse, syntezátor, zpěv
Hosté:
Diskografie Sluneční hodiny
Vyšlo 1981, Panton, 8113 0078

Seznam skladeb:
01. Introdukce (2:56)*
02. Hůl v slunečních hodinách (7:35)
03. Jsi nádherně pravěká (6:50)
04. Intermezzo 2:20)*
05. Černý racek (7:45)
06. Klávesové extempore (4:00)*
07. Vodopád (3:35)*
08. Toulka je oblá (7:30)
Total Time (42:34)

Nahráno červenec – srpen 1981, studio Pezinok
Texty: Pavel Vrba
* = instrumentální skladba
"Sluneční hodiny" jsou třetí studiové album české rockové skupiny Synkopy. Vydáno bylo ve vydavatelství Panton v roce 1981. Jedná se o první klasické LP této skupiny, neboť předchozí nahrávky byly vydávány pouze jako singly, EP nebo v méně obvyklém formátu desetipalcové gramofonové desky. Synkopy se pódiovým a poté i albovým projektem Slunečních hodin přeorientovaly pod vedením Oldřicha Veselého, který se vrátil z M. efektu, na art rock s výrazným používáním kláves. Na CD bylo album Sluneční hodiny vydáno poprvé v roce 1999 ve vydavatelství Sony Music/Bonton, podruhé v roce 2007 ve vydavatelství FT Records.

Skupina:
Oldřich Veselý - klávesy, vokály, zpěv (03,05)
Michal Polák - zpěv (02), vokály, perkuse
Petr Směja - kytara, vokály
Pavel Pokorný - klávesy, vokály
Jan Čarvaš - baskytara, vokály, zpěv (04)
Jiří Rybář - bicí, vokály, zpěv (01)
Hosté:
Oldřich „Alfa“ Šmíd - vibrafon (05)
členové Orchestru Gustava Broma a Studio Brno (03,05)
Diskografie Formule 1
Vyšlo 1975, Panton, 22 0503

Seznam skladeb:
Strana 1
01. Formule I (M: Rybář/L: František Jemelka) (2:57)
02. To se stává (M: Směja/L: Hanák) (3:11)
03. Poselství dětem (M: Veselý/L: Hanák) (3:22)
04. Kámen mudrců (M: Směja/L: Hanák) (3:36)
Strana 2
05. Touhy (M: Veselý/L: Hanák) (13:21)
     a. Vnuk Amundsenův
     b. Epitaf Julese Verna
     c. Atomový věk
Total Time: (26:34)

Nahráno únor - prosinec 1974
Producent: Milan Ferebauer
"Formule 1" (též "Formule I.") je druhé studiové album české rockové skupiny Synkopy 61. Vyšlo ve vydavatelství Panton v roce 1975 na 10'' gramofonové desce. Jedná se o jediné album natočené v době, kdy byl členem skupiny i Oldřich Veselý, než v roce 1975 odešel do M. efektu. Oproti předchozím albům a EP již "Formule 1" obsahuje výhradně vlastní skladby. Na CD vyšlo album poprvé v roce 2008 na kompilaci Festival-Xantipa-Formule 1.

Skupina:
Petr Směja - Electric Guitars, Acustic Guitars, Vocals
Jan Čarvaš - Bass, Vocals
Pavel Pokorný - Electronic Organ, Pianor, Bells, Vocals (01,02,04,05,07)
Jiří Rybář - Drums, Vocals
Michal Polák - Acustic Guitars, Bongas, Tambourine, Vocals (03)
Hosté:
Rudi Hájek - Flute (05)
Jiří Budař, Bohumil Štourač, Jan Slabák - Trumpets
Theodor Zawicki - Trombone
Oldřich Veselý - zpěv (06)
Diskografie Xantipa
Vyšlo 1974, Panton, 22 0414

Seznam skladeb:
Strana 1
01. Xantipa (Xanthippe) (Směja) (2:40)
02. Zelený lučištník (The Green Archer) (Veselý - na přebalu chybně uveden Směja) (4:10)
03. Brouk (The Beetle) (Směja) (2:57)
04. Bílý vrány (Easy Livin) (Hensley) (2:27)
Strana 2
05. Balón (Balloon) (Veselý) (4:17)
06. Ptačí sonáta (Bird Sonata) (Veselý) (3:40)
07. Hrej se mnou fair (Look At Yourself) (Hensley) (4:41)
Total Time: (24:04)

Nahráno prosinec 1972 - květen 1973, studio Československého rozhlasu Brno
Produced: Milan Ferebauer
Musical Direction: Lubomír Novosad (02,03,04,05,07), Jiří Hudec (01,06)
Sound Director: Oto Tajovský (02,03,04,05,07), Miloš Šindelář (01,06)
Cover: Svatopluk Žampa
Photo: Petr Jero
"Xantipa" je debutové album české rockové skupiny Synkopy 61. Vyšlo v roce 1974 na 10'' gramofonové desce pod vydavatelstvím Panton. Kromě původních skladeb napsaných Oldřichem Veselým a Petrem Smějou se na albu nachází i dvě coververze písní od Uriah Heep "Bílý vrány" ("Easy Livin'") a "Hrej se mnou fair" ("Look At Yourself“). Na CD vyšlo album poprvé v roce 2008 na kompilaci "Festival-Xantipa-Formule 1".

Skupina:
Petr Směja - Electric Guitars, Acustic Guitars, Vocals
Pavel Pokorný - Electronic Organ, Guitars, Violin, Vocals
Jan Čarvaš - Bass, Vocals
Jiří Rybář - Drums, Vocals
Michal Polák - Lead Vocals, Guitars
Hosté:
Oldřich Veselý – vokály
Diskografie Festival
EP, vyšlo 1972, Panton, 08 0248

Seznam skladeb:
Strana 1
01. Festival (M: Davis/L: Směja) (2:59)
02. Pár týdnů (M: Směja) (2:56)
03. Chci děvče stálý (M: Rybář) (2:56)
04. Ďáblova známá (M: Blakley, Hawkes (2:25)
Strana 2
05. Lady Godiva (M: Veselý) (3:56)
06. Bytost podivná (Směja) (3:49)
07. Žárlivá dívka (M: Veselý/L: František Jemelka) (2:14)
Total Time (20:57)

Nahráno červen 1967, duben 1971 - leden 1972, studia Čs. rozhlasu Brno
Producent: Jiří Millonig
"Festival" je třetí EP české rockové skupiny Synkopy 61. Deska byla vydána v roce 1972 vydavatelstvím Panton na 7'' sedmipalcové gramofonové desce s netypickou rychlostí 33 a 1/3 otáček za minutu. Na album byly zařazeny písně nahrané v letech 1971 a 1972 s jedinou výjimkou, kterou je skladba "Žárlivá dívka“. Tu Synkopy na koncertech hrály již ve druhé polovině 60. let, přičemž její studiová nahrávka pochází už z roku 1967.

Skupina:
Petr Směja - Guitars, Vocals
Jan Čarvaš - Bass, Vocals
Pavel Pokorný - Electronic Organ, Guitars, Violin, Vocals
Jiří Rybář - Drums, Vocals
Michal Polák - Lead Vocals
Hosté:
Oldřich Veselý - Vocals
Diskografie Synkopy 61
EP, vyšlo 1970, Panton, 08 0248

Seznam skladeb:
Strana 1
Strana 1
01. A bylo nám hej (M: Wilson, Love/L: Směja) (2:22)
02. Venuše (M: Rybář/L: František Jemelka) (4:11)
Strana 2
03. Jen si hrej (M:Směja/L: František Jemelka) (2:21)
04. Svatební (M: Rybář/L: Směja) (3:07)
Total Time (12:07)

Nahráno červenec 1969 - květen 1970
Producent: Aleš Sigmund
"Synkopy 61" je druhé EP české rockové skupiny Synkopy 61, které vyšlo u vydavatelství Panton v roce 1970 v rámci edice Mikrofóra. Na CD vyšly všechny skladby z tohoto EP na kompilaci "Válka je vůl (Vol. 2): Hity 1967-1979".

Skupina:
Petr Směja - Guitars, Vocals
Pavel Váně - Guitars, Vocals
Michal Polák - Lead Vocals
Jan Čarvaš - Bass, Vocals
Jiří Rybář - Drums, Vocals
Hosté:
Diskografie Synkopy 61
EP, vyšlo 1968, Panton, 03 0122

Seznam skladeb:
Strana 1
01. Měl jsem rád tvou peněženku (M: Veselý/L: František Jemelka) (2:46)
02. Tichej kout (M: Veselý/L: František Jemelka) (2:33)
Strana 2
03. Vítězství světla (M: Směja Směja, Čarvaš) (2:44)
04. Suita pro J. S. Bacha (M: Veselý/L: Veselý) (3:18)
Total Time (11:25)

Nahráno duben 1967 - květen 1968
"Synkopy 61" je první EP české rockové skupiny Synkopy 61. Bylo vydáno v roce 1968 ve vydavatelství Panton v rámci edice Mikrofóra. Na CD byly všechny skladby z tohoto EP vydány na kompilacích "Válka je vůl (The Best of)" a "Válka je vůl (Vol. 2): Hity 1967-1979".


Skupina:
Hosté:
Diskografie Synkopy 61
Vyšlo 31. srpna 2016, Supraphon, VT 8368-2

Seznam skladeb:
01. Tichej kout (2:32)
02. Měl jsem rád tvou peněženku (2:46)
03. Vítězství světla (2:47)
04. Suita pro J. S. Bacha (3:21)
05. Venuše (4:10)
06. Jen si hrej (2:20)
07. Svatební (3:08)
08. Byl jednou jeden král (2:59)
09. Válka je vůl (2:16)
10. Jennifer Eccles (2:59)
11. Step Inside (2:52)
12. Hůl, nůž a cop (2:34)
13. Přichází den (2:15)
14. V pátek uragán vál (2:11)
15. Robinson (2:28)
Bonus
16. Kolemjdoucí (4:40)
17. Mlha (4:16)
Total Time (69:22)

Skupina:
skupina jako na originálních nahrávkách
Hosté:
Diskografie Mladší sestry vzpomínek (Singly z let 1982-1987)
Vyšlo 25. dubna 2014, Supraphon, VT 8370-2

Seznam skladeb:
01. Mladší sestry vzpomínek (3:03)
02. Válka je vůl (3:10)
03. Blues o výčepu (4:05)
04. Modřinná soustava (4:42)
05. Blues pro můj den (3:47)
06. Hra s pamětí (4:04)
07. Loutka na setrvačník (3:23)
08. V příštím století (3:37)
Total Time (29:57)

Hudebníci ze skupiny Synkopy resp. Synkopy & Oldřich Veselý nabídli v letech 1982-1987 posluchačům u vydavatelství Panton 4 SP desky obsahující celkem 8 skladeb. Vedle básníka Pavla Vrby, který byl jediným textařem dlouhohrajících alb "Sluneční hodiny", "Křídlení" a "Zrcadla", je seznam autorů singlových veršů přeci jen pestřejší: Soňa Smetanová, František Jemelka a Ivan Huvar. Skladatelský "monopol" má hráč na klávesové nástroje Oldřich Veselý. Synkopy zde dokazují, že i na malé ploše singlových nahrávek se dá dělat velká (art)rocková hudba.

Skupina:
skupina jako na originálních nahrávkách
Hosté:
Diskografie Festival-Xantipa-Formule 1
2CD, vyšlo 2. května 2008, FT Records, FT0104

Seznam skladeb:
CD 1
Festival (1972)
01. Festival (Davies/Směja) (2:58)
02. Pár týdnů (Směja) (2:31)
03. Chci děvče stálý (Rybář) (3:02)
04. Ďáblova známá (Blakley, Hawkes) (2:15)
05. Lady Godiva (Veselý) (3:54)
06. Bytost podivná (Směja) (3:48)
07. Žárlivá dívka (Veselý/František Jemelka) (2:09)
Xantipa
08. Xantipa (Směja) (2:43)
09. Zelený lučištník (Veselý) (4:02)
10. Brouk (Směja) (2:57)
11. Bílý vrány (Hensley) (2:28)
12. Balón (Veselý) (4:18)
13. Ptačí sonáta (Veselý) (3:41)
14. Hrej se mnou fair (Hensley) (4:43)
Formule 1
15. Formule 1 (Rybář/František Jemelka) (2:57)
16. To se stává (Směja) (3:12)
17. Poselství dětem (Veselý) (3:24)
18. Kámen mudrců (Směja) (3:36)
19. Touhy (Veselý) (13:18)
    1. Vnuk Amundsenův
    2. Epitaf Julese Verna
    3. Atomový věk
CD 1
01. Hej pane můj (Veselý/František Jemelka) (1966) (2:50)
02. Když se tě ptám (Čarvaš/Čarvaš) (1966) (2:47)
03. Moje tajemství (Směja/Směja) (1966) (2:25)
04. Musím ti říct sbohem (Směja/Směja) (1966) (3:34)
05. Děvče napořád (Veselý/František Jemelka) (1966) (2:30)
06. Marťan (Veselý/František Jemelka) (1966) (2:43)
07. Válka je vůl (Veselý/František Jemelka) (SP "Parte na prodej“/Válka je vůl“, 1968) (2:16)
08. Zelená louka (Veselý/František Jemelka) (1968) (3:44)
09. Nenechte umíráček znít (Čarvaš, Leoš Továrek/František Jemelka) (1968) (3:43)
10. Stálo to za to (Směja/František Jemelka) (1968) (2:49)
11. Bůh lenosti (Směja/František Jemelka) (SP 1969) (2:32)
12. Casanova (Veselý/František Jemelka) (B side SP "Bůh lenosti“, 1969) (2:20)
13. Nenech si lhát (Polák/Polák) (1969) (2:54)
14. Robinson (Směja) (SP 1973) (2:31)
15. Válka je vůl (verze 2) (Veselý/František Jemelka) (1973) (2:43)
16. Píseň bolavá (Veselý/Pavel Cmíral) (1975) (4:14)
17. Konečná stanice (Směja) (1976) (4:01)
18. Mozaiky (Veselý) (1977) (2:32)
19. Listopad (Veselý) (1977) (7:27)
Total Time (134:04)

Texty napsal Milan Hanák, pokud není uvedeno jinak.
První disk kompilace obsahuje kompletní tři alba, která Synkopy vydaly v první polovině 70. let 20. století na méně obvyklých gramofonových formátech. Jedná se o desky Festival, Xantipa a Formule 1. Na druhém disku se nachází výběr skladeb z let 1966–1977, v některých případech se jedná o singly, jiné písně byly již předtím vydány na kompilacích Válka je vůl (1995–1996), část skladeb ale má na tomto výběru oficiální premiéru. V roce 2009 vyšla v témže vydavatelství i zkrácená verze na dvou LP. Ta obsahuje kromě tří alb ze 70. let pouze dva bonusy, skladby "Konečná stanice“ a "Mozaiky“.

Skupina:
jako na originálních albech
Hosté:
Diskografie Zrcadla / Dlouhá noc
Vyšlo 2000, Sony Music/Bonton, 495275

Seznam skladeb:
Disk 1 (Zrcadla)
01. Zrcadla (Veselý, Makovský) (2:30)
02. Kšíry (Makovský) (2:14)
03. Malá dívka s čelenkou (3:14)
04. Už se perem (Majtner) (3:28)
05. Láskovej mučedník (Makovský) (3:43)
06. Blues pro můj den (3:44)
07. Poznám (Makovský, Majtner) (2:45)
08. Průměrný (3:02)
09. Co po tobě zbylo (Makovský) (3:08)
10. Ztráty a nálezy (3:16)
11. Ten můj svět se mění (Majtner) (3:54)
12. Chytal bych v žitě (Makovský, Majtner) (3:47)
13. Hra s pamětí (4:00)
14. Loutka na setrvačník (Huvar) (3:20)
15. V příštím století (Huvar) (3:33)
16. Mladší sestry vzpomínek (Smetanová) (2:59)
17. Válka je vůl (František Jemelka) (3:10)
Disk 2 (Dlouhá noc)
01. Uspávanka (instrumentálka) (2:33)
02. Dýchám – rostu (3:48)
03. Román (6:23)
04. Automat "strach“ (3:54)
05. Dlouhá noc (5:36)
06. Afrika (4:55)
07. Žena – sen (4:24)
08. Jsi sám, když spíš (6:33)
09. Nová myšlenka (Veselý) (3:09)
10. Vstávej (Veselý) (3:05)
11. Blues z kavárny (Žáček 2:27)
12. Žena – sen 2000 (3:09)
13. Dlouhá noc 2000 (3:25)
14. Afrika 2000 (3:14)
Total Time (112:22)

Remastered: Oldřich Veselý
"Zrcadla" originálně vyšlo v roce 1985 se 4 bonusy, celk. čas (56:59)
"Dlouha noc" originálně vyšlo v roce 1990 se 4 bonusy, celk. čas (57:16)
"Zrcadla / Dlouhá noc" je kompilační album české rockové skupiny Synkopy. Vyšlo v roce 2000 pod vydavatelstvím Sony Music/Bonton. Jedná se o dvojalbum zahrnující poslední dvě studiové desky skupiny, Zrcadla (1986) a Dlouhou noc (1990), které jsou doplněny bonusy, singly a dalšími nahrávkami.

Skupina:
Hosté:
Diskografie Válka je vůl (Vol. 3): Nevydané hity & rarity
Vyšlo 1996, FT Records, FT0019

Seznam skladeb:
01. Válka je vůl - Verze 2 (2:44)
02. Hej pane můj (2:49)
03. Když se tě ptám (2:46)
04. Zelená Louka (3:42)
05. Nenechte umíráček znít (3:42)
06. Můj svět byl prázdnej dům (4:02)
07. Divný sen (2:06)
08. Nenech si lhát (2:53)
09. Stálo to za to (2:47)
10. Píseň dětských snů (Find The Cost Of Freedom) (1:51)
11. Královna (Gypsy) (4:51)
12. Jsem tu sám (5:02)
13. Touha pradávná (3:11)
14. Křídla (3:23)
15. Píseň bolavá (4:11)
16. Kostka ledu (3:42)
17. Barbara-Ann - Live 95 (2:10)
Total Time (56:08)
"Válka je vůl (Vol. 3): Nevydané hity & rarity" je kompilační album české rockové skupiny Synkopy 61. Jedná se o třetí a poslední část výběru "Válka je vůl", který se zaměřuje tvorbu Synkop v 60. a 70. letech. Tato deska obsahuje nahrané, ale předtím oficiálně nevydané písně z repertoáru skupiny v letech 1966–1979, přičemž živý záznam skladby „Barbara-Ann“ pochází z roku 1995. Album bylo vydáno ve vydavatelství FT Records v roce 1996, jeho slavnostní křest proběhl 6. prosince 1996 v Brně.

Skupina:
Hosté:
Diskografie Válka je vůl (Vol. 2): Hity 1967-1979
Vyšlo 1996, FT Records, FT0018

Seznam skladeb:
01. Já slyším múzy (I Can Hear Music) (2:31)
02. Tichej kout (2:33)
03. Venuše (4:11)
04. Byl jednou jeden král (2:56)
05. Jen si hrej (2:21)
06. Pár týdnů (2:56)
07. Svatební (3:07)
08. Vítězství světla (2:44)
09. A bylo nám hej (Do It Again) (2:22)
10. Měsíční park (The Park) (4:20)
11. Bytost podivná (3:49)
12. Festival (Festival) (2:59)
13. Balón (4:16)
14. Robinson (2:29)
15. Ďáblova známá (Right Wheels Left Hammer) (2:25)
16. Brouk (2:53)
17. V pátek uragán vál (2:12)
18. To se stává (3:11)
19. Kolemjdoucí (Carry On Wayward Son) (4:36)
Total Time (59:26)

"Válka je vůl (Vol. 2): Hity 1967–1979" je kompilační album české rockové skupiny Synkopy 61. Jedná se o druhý díl trojdílného výběru "Válka je vůl", který se zaměřuje na tvorbu Synkop v 60. a 70. letech. Album bylo vydáno v roce 1996 vydavatelstvím FT Records, křest desky proběhl 6. července 1996 ve Strážnici.

Skupina:
Hosté:
Diskografie Válka je vůl (The Best of)
Vyšlo 1995, FT Records, FT 0015-2 331

Seznam skladeb:
01. Válka je vůl (2:15)
02. Marťan (2:43)
03. Suita pro Johana Sebastiana Bacha (3:18)
04. Žárlivá dívka (2:14)
05. Měl jsem rád tvou peněženku (2:46)
06. Bůh lenosti (2:31)
07. Casanova (2:19)
08. Hůl, nůž a cop (2:35)
09. Chci děvče stálý (2:56)
10. Lady Godiva (3:56)
11. Zelený lučištník (4:01)
12. Ptačí sonáta (3:42)
13. Xantipa (2:42)
14. Oheň lásky (3:38)
15. Kámen mudrců (3:36)
16. Formule 1 (2:57)
17. Poselství dětem (3:22)
18. Touhy (13:21)
    a. Vnuk Amundsenův)
    b. Epitaf Julese Verna)
    c. Atomový věk)
19. Černý Racek (5:46))
20. Sluneční Hodiny /Toulka je oblá (7:00)
Total Time (78:10)

"Válka je vůl (The Best of)" je druhé kompilační album české rockové skupiny Synkopy 61. Vydáno bylo v roce 1995 vydavatelstvím FT Records. Deska obsahuje výběr písní, které skupina nahrála mezi lety 1966, kdy vznikly její vůbec první oficiální nahrávky, a 1981, kdy se Synkopy pod vedením Oldřicha Veselého přeorientovaly k art rocku. Při příležitosti křtu alba se uskutečnil 16. prosince 1995 v Brně koncert Synkop, čímž byla po pěti letech odmlky zahájena trvalá koncertní aktivita skupiny, která se zaměřila na svůj repertoár 60. a 70. let.

Skupina:
Hosté:
Diskografie 25 let Synkop: Výběr z let 1966–1974
Tape, vyšlo duben 1987, Panton, 8923 0594

Seznam skladeb:
Side 1:
01. Válka je vůl (Lyrics: František Jemelka/Music: Oldřich Veselý) ()
02. Měl jsem rád tvou peněženku (L: František Jemelka/M: Oldřich Veselý) ()
03. Suita pro J. S. Bacha (L: František Jemelka/M: Oldřich Veselý) ()
04. Marťan (L: František Jemelka/M: Oldřich Veselý) ()
05. Hej, pane můj (L: František Jemelka/M: Oldřich Veselý) ()
06. Casanova (L: František Jemelka/M: Oldřich Veselý) ()
07. Bůh lenosti (L: František Jemelka/M: Petr Směja) ()
08. Žárlivá dívka (L: František Jemelka/M: Oldřich Veselý) ()
09. Hůl, nůž, a cop (L: Pavel Cmíral/M: Petr Směja) ()
10. Chci děvče stálý (L: Milan Hanák/M: Jiří Rybář) ()
11. Robinson (L: Milan Hanák/M: Petr Směja) ()
Total Time (29:30)
Side 2:
01. Zelený lučištník (L: Milan Hanák/M: Oldřich Veselý) ()
02. Ptačí sonáta (L: Milan Hanák/M: Oldřich Veselý) ()
03. Balón (L: Milan Hanák/M: Oldřich Veselý) ()
04. Poselství dětem (L: Milan Hanák/M: Oldřich Veselý) ()
05. Touhy (L: Milan Hanák/M: Oldřich Veselý) ()
    a. Vnuk Amundsenův
    b. Epitaf J. Vernea
    c. Atomový věk
Total Time (28:47)

Record Company: Panton, Vydavatelství Českého Hudebního Fondu
Cover: Josef Šimek
Performer: Oldřich Veselý, Synkopy
Vyšlo: 1967 [A1, A2, A8], 1966 [A3, A4, A5], 1968 [A6, A7], 1970 [A9], 1971 [A10], 1972 [A11, B1, B2, B3], 1974 [B4, B5]

E-band:
Pavel Bříza – bicí, perkussion
Dalibor Dunovský – basová kytara
Petr Krkavec – kytary
Oldřich Veselý – zpěv, klávesové nástroje, programování
Hosté:
Dan Piršč – zpěv duety (01,03)
Vlastimil Třešňák – foukací harmonika (10)
Skupina Avocado – sbory - Martina Růžičková, Zuzana Fialová-Dobešová, Jan Fiala (02,04,06,07,08,09,11,12)
Diskografie Restart
Vyšlo 29. srpna 2011, FT Records, FT0122-2

Seznam skladeb:
01. Bylo nebylo (L: Ivan Huvar/M: O.Veselý) (2:56)
02. Dej mi napít (L: Pavel Vrba/M: O. Veselý) (3:47)
03. Pomsta (L: Pavel Vrba/M: O. Veselý) (3:05)
04. Ježíšek (L: Ivan Huvar/M: O. Veselý) (3:29)
05. Na sever! (L: Ivan Huvar/M: O. Veselý) (5:15)
06. Líp než psát pár vět (L: Aleš Hrbek/M: O. Veselý) (4:11)
07. Hezká píseň (L: Aleš Hrbek/M: O. Veselý) (5:42)
08 1. jarní den (L: Aleš Hrbek/M: O. Veselý) (3:27)
09. Pavoučí síť (L: Aleš Hrbek/M: O. Veselý) (4:30)
10. Blues pro můj den (L: Pavel Vrba/M: O. Veselý) (4:02)
11. Kdo je tu king??? (L: Ivan Huvar/M: O. Veselý) (3:16)
12. Sunrise (L: Aleš Hrbek/M: O. Veselý) (6:17)
Bonus:
13. Malý Princ (L: Martin Kolář/M: O. Veselý) (4:46)
Total Time (69:22)

Nahráno květen–červen 2011, studio Disk Systems 01, Praha
Producent: Petr Tolar
"Restart" je studiové album české rockové skupiny E-band pod vedením zpěváka a klávesisty Oldřicha Veselého. Vyšlo v srpnu 2011 ve vydavatelství FT Records. Práci na albu zahájil Oldřich Veselý na podzim 2010, když začal upravovat písně, které již E-band hrál na koncertech, i skladby, které zatím měl z předchozích let přichystány "v šuplíku“. Kvůli požadované různorodosti písní napsali texty tři textaři. Kromě nově složených skladeb album obsahuje i dvě přepracované starší Veselého písně, „Blues pro můj den“, která vyšla již v roce 1986 na desce Zrcadla skupiny Synkopy, a jako bonus „Malého prince“ ze stejnojmenné divadelní hry, kterou v roce 1998 napsal Veselý se Zbyňkem Srbou pro Národní divadlo Brno.

Skupina:
Miloš Makovský - elektrické kytary, programování basy a bicích
Hosté:
Diskografie Neopak
Vyšlo 2. září 2011, FT Records

Seznam skladeb:
01. Intro (0:31)
02. Velval (4:58)
03. Neopak (4:20)
04. O duze ve sněhu (4:29)
05. Stejně jiná (3:52)
06. Vodou (3:11)
07. Skovajda (4:29)
08. Variace na X (5:02)
09. Já vím (3:18)
10. Neblues (4:38)
11. Může být (4:58)
12. Zuz a na (4:33)
13. Tajemství vzpomínek (5:12)
Total Time (54:11)

Všechny skladby napsal Miloš Makovský
Nahráno 2009 - 2011, studio Masound
"Neopak" je debutové sólové album českého kytaristy Miloše Makovského. Vyšlo ve vydavatelství FT Records v roce 2011. Makovský jej nahrál mezi lety 2009 a 2011 ve vlastním studiu Masound po téměř 20 leté přestávce ve své hudební kariéře zaviněné zdravotními problémy s rukou. V tomto mezidobí se věnoval především zvukové režii a působil jako skladatel. Jedná se o kompletně instrumentální kytarové album s celkem 13 skladbami.

Dne 6. října 2011 byla deska pokřtěna v brněnském klubu Musilka, při této příležitosti vytvořil Miloš Makovský doprovodnou skupinu, se kterou zahrál skladby z alba. Toto uskupení dále vystoupilo i např. na 3. brněnském Beatfestu (březen 2012)[3] či v dubnu 2012 ve Velkém Meziříčí.

Skupina:
Miloš Makovský - elektrické kytary
Jiří Zonyga - zpěv, sbory
Miroslav Kern - bicí
Borek Nedorost - klávesové nástroje, zpěv (03,06,08,10), sbory
Dalibor Dunovský - baskytara
Bonusy
Miloš Makovský - kytary (12-19), klávesové nástroje (14, 16-18), programovatelné bicí (14,16-18)
Borek Nedorost - klávesové nástroje (12-17), zpěv (13), sbory
Jiří Zonyga - zpěv (12,15), sbory
Otakar Olšaník - klávesové nástroje (19), baskytara (19), programovatelné bicí (19)
Miroslav Kern - bicí (12,13,15)
Zdeněk Němeček - baskytara (12)
Zdeněk Smetana - baskytara (13)
Jiří Navrátil - baskytara (15)
Diskografie Taxi Incl. Miloš Makovský
Vyšlo únor 2008, FT Records, FT0102-2

Seznam skladeb:
01. Madam Závist (3:47)
02. Půlnoční sportovec (4:14)
03. Dívám se na tebe rád (Text: Slávek Janoušek) (3:44)
04. Pimprlové Divadlo (Text: Slávek Janoušek) (4:07)
05. Tuřanská Masáž (instrumentální) (3:03)
06. Tisíckrát (Text: Josef Drgáč, Miloš Makovský, Borek Nedorost) (3:48)
07. Doktor Cs (3:36)
08. Země (3:43)
09. Telefonní Dostihy (4:02)
10. Tvůj Lístek (4:44)
11. Taxi (5:36)
Bonus:
12. Cvok (3:36)
13. Sedmnáct (4:04)
14. V Oblacích (4:42)
15. Hadí Král (3:44)
16. Valamil (4:28)
17. Valčík (4:11)
18. Hádej (4:04)
19. Vyznání (4:15)
Total Time (78:29)

Nahráno v srpnu 1990, studio Citron, Ostrava
Všechny skladby napsal Miloš Makovský
Producent: Pavel Kopřiva
"Taxi incl. Miloš Makovský" je jediné studiové album české rockové skupiny Taxi pod vedením kytaristy Miloše Makovského. Vyšlo v únoru 2008 ve vydavatelství FT Records. Brněnská skupina Taxi podepsala v roce 1990, po čtyřech letech své existence, smlouvu na natočení alba s hudebním vydavatelstvím Reset. Ještě před samotným nahráváním, které se uskutečnilo v srpnu 1990 v Ostravě, nahradil ve skupině na postu baskytaristy Jiřího Navrátila Dalibor Dunovský. Taxi natočilo pro plánované album celkem 11 skladeb, vydavatelství Reset ale zkrachovalo a gramofonová deska tak nikdy nespatřila světlo světa. K vydání alba došlo až po osmnácti letech ve vydavatelství FT Records, Miloš Makovský jej koncipoval jako vzpomínku na svoji skupinu, která ukončila činnost již v roce 1991. Vydaná deska, kromě nahraného alba, obsahuje dalších osm bonusových skladeb, které Taxi, nebo sám Makovský, natočili mezi lety 1985 a 1998, včetně písně z jediného vydaného singlu skupiny "Sedmnáct“. Album vyšlo v únoru 2008, dne 4. června téhož roku se konal jeho slavnostní křest a při této příležitosti se skupina Taxi znovu zformovala a odehrála kratší vystoupení. Taxi je česká rocková skupina pocházející z Brna. Pod vedením kytaristy Miloše Makovského fungovala v letech 1986-1991, v částečně změněném obsazení příležitostně vystupuje od roku 2008.

Zpět


Synkopy 61 v ZK ZJŠ 18. 4. 1962


Synkopy 61 na střeše Continentalu 9. 5. 1969


Synkopy 61 s Oldřichem Veselým (1974-1975)


Synkopy 61 - Bílý dům 16. 12. 1995, křest 1.CD


Synkopy 61 - Šelepka 30. 4. 2009


Czech rock band Synkopy 61 (from left to right): Jan Korbička, Pavel Pokorný, Jiří Rybář, Michal Polák, Vilém Majtner and Petr Směja, Brno, Czech Republic


Slezskoostravský rockfest 24. 8. 2013


Synkopy 61: Petr Směja - kytara, zpěv, Pavel Pokorný - doprovodná kytara, housle, zpěv, Jan Korbička - klávesové nástroje, zpěv, Vilém Majtner - baskytara, zpěv, Jiří Rybář - bicí, zpěv, Michal Polák - sólo zpěv, akustická kytara.

Zpět
Oficiální stránky:
http://synkopy61.cz/
http://www.zateckecountry.cz/mp3/diskografie/index.htm
....+spousta rozhovorů, recenzí, atd.

ProgressRock Nahoru
Made by 
©  7.2.2018 
Menu Poslední aktualizace: 7.2.2018
mbrezny@centrum.cz© 
...a vzkaz autorovi!©