 
|
|
|
Skupina Futurum vznikla počátkem 80. let let a zajímavým způsobem osvěžila brněnskou rockovou scénu. Vedle zavedených jmen jako Progres 2 a Oldřich Veselý a Synkopy se stala dalším brněnským souborem, které oslovovalo rockové pamětníky, ale rovněž i novou rockovou generaci… Počátky kapely Futurum je možné vysledovat počátkem 80. let 20. století, konkrétně v letech 1981 -1983, kdy se ve slavné artrockové brněnské skupině Progres 2 sešli kytarista Miloš Morávek a klávesista a zpěvák Roman Dragoun, který nahradil Karla Horkého (alias Daniel Forro). Během hraní rockové opery "Třetí kniha džungle" kapely Progres 2 spolu začali vytvářet nový hudební materiál, který se ale nehodil do repertoáru mateřské kapely Progres 2. Po náročném projektu Třetí kniha džunglí (Progres 2),navrhl kytarista Miloš Morávek zpěvákovi a hráči na klávesové nástroje Romanu Dragounovi založit vlastní projekt o dvou muzikantech a ostatní nástroje doplnit tehdy nastupující elektronikou. Původní záměr byl paralelně (vedle koncertů s Progres 2) hrát vlastní nové skladby, které se stylově od tvorby Progres 2 zcela odlišovaly. Krátce poté, co již byl intenzivně připravován nový repertoár pro tento v té době zcela raritní projekt, |
Roman Dragoun oslovil svého dávného kamaráda z Písku - bubeníka Jana Seidla (skupina bratří Seidlů, Pumpa) a vzniklo trio. Z vedlejšího
projektu nakonec vznikla nová kapela - po odehrání všech koncertů s Progres 2 se Dragoun s Morávkem rozhodli nepokračovat v Progres,
ale rozhodli se vykročit vlastní cestou s poněkud odlišnými skladbami a hlavně hudebním stylem. Posléze se k triu přidal i Emil Kopřiva,
který na sklonku roku 1982 opustil Oldřicha Veselého a Synkopy, kde se podílel na známém artrockovém albu "Sluneční hodiny" (1981), ten
měl (zejména na koncertech) střídat kytaru a baskytaru.Nová formace dostala název Futurum, který odrážel snahu hrát moderní a svěží hudbu, a začali pečlivě od roku 1983 připravovat nový repertoár a chystat tak premiéru své prezentace na brněnské scéně. Jejich hudba opustila klasický artrockový model a nechávala se inspirovat skupinami jako byly Talking Heads, U.K. a King Crimson. Seidl získal brzy pověst jednoho z nejpřesnějších progresivních bubeníků 80. let v Československu. Morávek v Brně první a v rámci tehdejší republiky vedle Radima Hladíka jako jeden z prvních začal používat analogový kytarový synthesizer, což byl zcela progresivní hudební počin, který významným způsobem ovlivnil sound skupiny (podobně jako slavné crimsonovské Frippertronics), vedle jeho výtečné techniky kytarové hry.  |
 Debutové album "Ostrov Země" bylo nahráno v dubnu 1984 a uvedeno na pulty prodejen ještě v tomto roce 
(u nezavedené kapely na tu dobu poměrně krátká doba!) a kapela s tímto materiálem začala objíždět republiku. O jejich síle naživo svědčí záznam
z koncertu 17. března 1984 (tedy ještě před vydáním alba), který vyšel jako bonus na CD reedici alba v roce 2009, kde je skladba "Juliet" různými
sóly prodloužena až na 9 minut, a poněkud delší je i nespoutaná verze "Oblouk". Album "Ostrov Země" bylo plné energie, neotřelých zvuků a výborného
zpěvu Romana Dragouna a vznikalo zčásti ještě v době Morávkova a Dragounova angažmá v Progres a jednotlivé aranže byly tvořeny během jam
sessions při zkouškách FUTURUM. Střídají se tu jak energické a rychlé písně s funkovým nádechem, tak písně pomalejšího rázu s dominancí
zkreslené kytary. Texty - stejně jako na výše zmíněné singly - napsala skvělá brněnská básnířka Soňa Smetanová. I ony dotvářejí velkou měrou
celkový obraz kapely, když se v nich promítají vlivy sci-fi a fantasy, stejně tak lyrické až snové obrazy. Pro album byla zvolena jakási volná
koncepce, která by se dala nazvat jako "Stručná historie planety Země,“ a prolínání všeho přirozeného a nadpřirozeného v kulisách planety
Země.Koncerty kapely se stávaly skutečně kultovní záležitostí !!! Zvuk a obrovská flexibilita muzikantů (během koncertu se na postu basového kytaristy střídali Kopřiva i Dragoun, který se občas zmocnil i kytary a perkusí) byly na české scéně jevem skutečně nevídaným...  Zhruba po roce dochází v kapele k prvním změnám. První bylo rozšíření o progresivního baskytaristu Lubomíra Eremiáše na kvintet, v květnu 1985 přichází saxofonista Leopold Dvořáček, a sestava se tak dokonce na krátkou dobu rozšiřuje až na šest členů, ne však nadlouho. Už v červenci odchází Miloš Morávek, který se začal věnovat profesionalizaci hardrockové skupiny Kern. V sestavě Dragoun / Kopřiva / Eremiáš / Dvořáček / Seidl 
nahrává kapela píseň "Soumrak" (autoři Kopřiva/Smetanová) na kompilaci "Rockový maratón", to se píše rok 1986. V této písni upoutá především
úvodní dialog kláves a saxofonu, ten se později objevuje i v instrumentálních částech skladby. V tuto dobu už probíhaly přípravy na další album s
názvem "Jedinečná šance"(1987).Proti debutovému albu se na nové nahrávce objevilo několik změn. Tou první bylo, že na všech skladbách se podílel Roman Dragoun minimálně spoluautorsky, a naopak nastoupil širší výběr textařů - kromě Soni Smetanové zde psal texty i Milan Princ (nar. 1958), Dragounův známý a básník z Písku, podílející se na jeho další tvorbě jako dvorní textař, a František Roman Dragoun (nar. 1916, zemřel 2005), Romanův otec. Jinak je album spíše rockové až pop rockové. Hlas Romana Dragouna je klidnější, jakoby rockovější a procítěnější, přesně souznějící s naturelem písní. Ač bylo nahráno už v létě 1986, vydáno bylo až v roce 1987. Na nahrávání se podílel také hostující klávesista Ivan Minárik. S nadhledem lze říci, že album "Jedinečná šance" posunulo tvorbu skupiny zase o něco dál, ale ztratilo něco z jisté nadčasovosti a elánu předchozího "Ostrova...". Dá se zde vysledovat přechod Romana Dragouna jako skladatele od prog-rockových až artrockových skladeb stylu Progres 2 ke svým sólovým albům, směřujícím spíše do jazzu a blues.  Po dokončení alba však přišly další velké změny v sestavě. Odešel saxofonista Dvořáček, pro kterého v kapele již nebylo uplatnění. V průběhu roku 1987 pak kapela nahrávala skladby na připravovaný singl z třetího alba. Nahrávky probíhaly ve studiu Propast u Petra Jandy. Jedná se o dvojici skladeb "Moře, ty a nebe" a "Je čas", ale skladby ani singl nakonec nebyly vydány. Obě jsou autorským dílem Romana Dragouna. V roce 1988 odchází také baskytarista Lubomír Eremiáš. Náhrada za něj je však více než skvělá, a sice kolega z Progres 2 Pavel Pelc, který jako basista patřil od roku 1974 k pilířům skupiny Progres 2 a hrál tedy s Romanem už na výše zmíněné dšesce "Třetí kniha džunglí": Odešel až po albu "Změna!" (1988), kdy jej v Progres nahrazuje Dalibor Dunovský a začíná se chystat projekt Progres-Pokrok. V roce 1988 se také začíná připravovat materiál na třetí album, nakonec tedy v sestavě Dragoun - Kopřiva - Pelc - Seidl. Existuje několik nahrávek, a to dvojice skladeb natočených ve studiu ČRo v Brně "Tak jak" a "Svět kouře", která je hrána dodnes jako úvodní skladba koncertů, a skladba "Střílej", která byla nahrána živě 14. dubna 1988 v Táboře. Tyto skladby spolu s výše zmíněným „singlem“ vyšly až na CD reedici "Jedinečná šance" z roku 2009 a naznačují, že by se styl ubíral směrem naznačeným na originálním albu "Jedinečná šance", ovšem s určitým přitvrzením. Ke všem post-šancovým písním psal texty Milan Princ, s výjimkou "Moře, ty a nebe", jenž napsal Libor Zikmund. 
Nicméně přichází další změna, a tentokrát dost zásadní. Michal Pavlíček si do své skupiny Stromboli pozval Dragouna a Seidla jako náhradu za
své spoluhráče, kteří emigrovali. Oba hudebníci nestíhají pracovat pro dvě kapely s podobným vytížením, a proto padá volba na Stromboli. Skupina
Futurum tedy ještě nějaký čas funguje jako předkapela Stromboli, aby v roce 1989 definitivně ukončila svou činnost.Roku 1994 se skupina objevila na několika koncertech ve složení Roman Dragoun, Jan Seidl, Dirdové, Roman Pokorný, Miroslav Barabáš a Milan Krajíc. Název Futurum se objevil také na dvou deskách. Poprvé v roce 1991 na eponymním albu Báry Basikové, kde jsou pod jménem Futurum u skladby "Víkend lvích vášní“ uvedeni Roman Dragoun a klávesista Vít Popp. Druhá zmínka je na Dragounově sólovém albu "Stín mý krve" (1995), na kterém je část doprovodných hudebníků (mj. i bubeník Jan Seidl či kytarista Roman Pokorný) prezentována jako Futurum. V průběhu 90. let se hudebníci věnovali svým dalším projektům. Roman Dragoun se vydal na svoji sólovou dráhu a vydal již zmíněné album "Stíny mý krve" (1995) a další s názvem "Slunci blíž" (2000), zahrál si v muzikálu Jesus Christ Superstar (titulní role Ježíše) nebo spolupracoval v pořadu Na kloboučku s Michalem Pavlíčkem. Emil Kopřiva založil skupinu Špilberk, která však neměla dlouhého trvání, a posléze vlastní produkční společnost. Pavel Pelc se vrátil v roce 1992 ke znovuzrozeným Progres 2 a začal podnikat, Jan Seidl se věnoval několika dalším projektům. Celá skupina (bez Pelce) se několikrát sešla, hudebníci vypomáhali i na Romanových albech. 
Svou koncertní činnost skupina obnovila v roce 2005 při příležitosti první reedice svých alb. Znovuzrozené Futurum dodnes vystupují v sestavě: Roman
Dragoun, Miloš Morávek, Emil Kopřiva, Jan Seidl a Jakub Michálek (baskytara), občas doplněná o dechovou sekci Divoké větry. V této sestavě odehráli
i koncert k 25. výročí založení kapely v roce 2008, který vyšel později na CD a DVD, a dodnes se objevují na pódiu.Při tomto koncertu na Musilce se setkali příslušníci mladší generace s pamětnickými ročníky, aby alespoň na chvíli vrátili čas v hudebních souvislostech. Setlist skladeb nabídl projekci z obou alb "Ostrov Země" a "Jedinečná šance", ale i skladby mimo tento formát jako např. skladby "Velkoměsto", "Zóny lidí", "Spěch", "Vyplouvám", "Po kapkách", ale i "Jedinečná šance", "Filmy dnů", "Voda", "Střílej…". Za vyzdvihnutí by stála funková skladba "Stopy" s výrazným rytmickým podílem, stejně jako hymnická "Zdroj", nebo superhit kapely "Juliet" jako hodně prodloužený přídavek. Skupina Futurum svoje narozeniny oslavila v původní sestavě, která se vytvořila už v roce 1983 - frontman Roman Dragoun (sólový zpěv, klávesové nástroje), Miloš Morávek (elektrická kytara), Emil Kopřiva (elektrická kytara, zpěv) a Jan Seidl (bicí nástroje). Původní sestavu doplnil i Jakub Michálek (baskytara), který ve skupině působí od doby jejich reinkarnace. Lze jen litovat, že pro tuto příležitost se výročí nezúčastnili i další bývalí členové skupiny jako saxofonista Leopold Dvořáček nebo baskytaristé 
Luboš Eremiáš a Pavel Pelc. Je třeba podotknout, že za mixážním pultem stál dvorní zvukový technik kapely Vladimír Holek, který se skupinou spolupracoval
od prvopočátku, což dnes zdaleka nebývá zvykem. Hudební výkony všech aktérů lze pochválit. Oba kytaristé Miloš Morávek a Emil Kopřiva na společném pódiu
i prostoru nijak nebojovali, ani se vzájemně nevytěsňovali, což bývá poměrně běžnou praxí v případě kapel metalové orientace. Tím dali posluchači příležitost si
vychutnat jejich odlišné hráčské principy, aniž by tím utrpěla umělecká stránka věci. Baskytarista Michálek je pevnou oporou kapely, přesto se nijak nepouštěl do
samostatných basových exhibicí, jak bývává zvykem u funkových hráčů ve slapech. Výrazným rytmickým pilířem kapely je ovšem precizně vypilovaný bubeník
Seidl, jehož bubenické postupy nabízely superpřesné rytmické obrazce, které jsou základním stavebním kamenem hudby skupiny Futurum. Samozřejmě největší
pozornost se upírala na frontmana kapely Romana Dragouna, který ostatně nijak nezklamal a jeho vroucný a emocionální zpívaný projev ovládl Musilku, stejně
jako hra na troje klávesové instrumenty, jež tvořily významné spojnice jednotlivých skladeb.
Hudba Futura byla ve své době v určitých ohledech doopravdy nadčasová, neboť nezáleží ani tak na aranžmá skladby, jako spíše na jejím jádru a případně i textu.
Po odeznění artrockové orientace v první polovině 80. let v Československu, se kapela Futurum vydala modernějším směrem, v němž hudebně reagovala na dobové
trendy a to především na new wave, funk, i když artrockové principy nebyly zcela zapuzeny. Byly ovšem transformovány do kratších kompozic a přehlednějších
a méně komplikovaných aranžmá, s cílem napsat kompozice výrazně kratšího písňového formátu. Významný podíl na úspěchu zajímavých písní má i textařka
Soňa Smetanová (Skulová), stejně jako později Milan Princ. |
|
|
Členové:Roman Dragoun - Vocals, Keyboards, Bass (1983-1988) Miloš Morávek - Guitars (1983-1985) Emil Kopřiva - Guitars, Bass Jan Seidl - Drums (1983-1988) Jakub Michálek - Baskytara Luboš Eremiáš - Bass (1985-1988) Leopold Dvořáček - Saxophone (1985-?) Pavel Pelc - Bass (1988-1989) |
| 1983-1984 | 1985-1987(?) | 1987(?)-1988 |
|
Roman Dragoun - Vocals, Keyboards Miloš Morávek - Guitars Emil Kopřiva - Guitars, Bass Jan Seidl - Drums |
Emil Kopřiva - Guitars Luboš Eremiáš - Bass Roman Dragoun - Vocals, Keyboards Leopold Dvořáček - Saxophone Jan Seidl - Drums |
Emil Kopřiva - Guitars Lubomír Eremiáš - Bass Roman Dragoun - Vocals, Keyboards Jan Seidl - Drums |
| 1988 | 1988-1989 | 1994 |
|
Emil Kopřiva - Guitars Pavel Pelc- Bass Roman Dragoun - Vocals, Keyboards Jan Seidl - Drums |
Emil Kopřiva - Guitars Pavel Pelc - Bass |
Roman Pokorný - Guitars Dirdové - Bass, Keyboards Roman Dragoun - Vocals, Keyboards Miroslav Barabáš - Trumpet Milan Krajíc - Saxophone Jan Seidl - Drums |
| 2005-2008 | Od 2008 | *** |
|
Miloš Morávek - Guitars Emil Kopřiva - Guitars, Bass Roman Dragoun - Vocals, Keyboards Jan Seidl - Drums |
Miloš Morávek - Guitars Emil Kopřiva - Guitars Jakub Michálek - Bass Roman Dragoun - Vocals, Keyboards Jan Seidl - Drums |
 |
(Narozen 8. dubna 1956, Písek, Československo) Keyboards, Organ, Vocals |
Česká rocková legenda Roman Dragoun, zpěvák, skladatel a klávesista působí na hudební scéně od poloviny 70. let. Jako rodák z jihočeského Písku,
nyní žije na okraji Brna v romantickém zahradním domku s malým bazénkem a rockovou muzikou. Je otcem čtyř dětí a již brzy i osminásobný dědeček
samých vnuček. Byl a je členem kapel Progres 2, Futurum, Stromboli či T4, nejnověji i Supergroup, představitelem hlavní role v muzikálu Jesus Christ
Superstar a studiový hráč pyšnící se spoluprací například s Michalem Pavlíčkem, Bárou Basikovou, Leonou Machálkovou či Lucií Bílou a zároveň člen
Beatové síně slávy vyhlašované Radiem Beat.
Roman v rozhovoru vzpomínal: "Když jsem byl malý, do mých patnácti let jsme neměli televizi. Místo toho jsme doma poslouchali na takovém stařičkém
gramofonu na kliku vážnou hudbu. Vyrůstal jsem tedy na klasické muzice a k tomu ještě navíc navštěvoval hudebku. Po dvou letech mě z ní ale vyrazili,
protože jsem se nechoval jako žák školy a házel po dětech použitý toaletní papír. Od té doby jsem si hrál sám doma na piano. A zůstalo mi to doteď.
Spousta lidí, kteří chodili deset let na klavír, si nezahrají. Já naopak pracuji a mám pořád možnost vymýšlet a skládat.“Z Písku pocházeli rodiče jeho mámy, takže tam jako rodina od malička jezdili. Když babička zemřela a v roce 1974 se Roman oženil, z rodného Písku se přestěhoval právě do Brna. O rok později tam společně s Milošem Morávkem, se kterým hraje dodnes, založili kapelu Regenerace a poté se stal členem Progres 2, se kterými natočil slavné album "Třetí kniha džunglí“, na kterém se podílel i autorsky. Jeho skladba "Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce“ se stala rockovou písní roku 1982. Ač pochází z jihočeského Písku, velká část jeho hudební kariéry je těsně spjata s Brnem. Plakáty na jeho první vystoupení, ještě se školní kapelou v Písku, mu maloval jeho otec - akademický malíř. Před tím, než se vydal na hudební dráhu, vystřídal řadu zaměstnání. Byl závozníkem, cestářem, profesionálním počišťovačem, lepil plakáty, umýval okna a dokonce i ladil foukací harmoniky. V Brně začínal v polovině 70. let 20. století v amatérské rockové skupině Regenerace. Jeho expresivní zpěv i precizně odehrané klávesy tvořily ne nepodstatnou část soundu brněnské formace Regenerace, kde se setkal s kytaristou Milošem Morávkem, jejichž hudební kariéra se významně propojila v následujícím desetiletí. Po rozpadu této formace pak v roce 1979 pak krátký čas zkoušel s jedním z projektů folkového seskupení Vondrák, Bodlák a spol., ale ponejvíce hrával doma jen tak pro sebe a maxilmálně pro několik sezvaných přátel. S těmi také poslouchal a poslouchá desky U.K., Queen, Genesis, Pink Floyd, ..., Etc., M.Efektu, punkrockových kapel a samozřejmě také Beatles, Rolling Stones apod. Morávek se v roce 1978 stal členem skupiny Progres 2, kam jej o dva roky později následoval i Dragoun, kde nahradil jednak klávesistu Karla Horkého a svým pěveckým projevem i zpěváka a kytaristu Pavla Váněho. Progres 2 vytvořili tematický projekt "Třetí kniha džunglí" (premiéra 30. května 1981 v Brně), se kterým další dva roky koncertovali po celém Československu. Jako dvojalbum vyšla Třetí kniha džunglí v roce 1982, roku 1983 byla vydána i anglicky zpívaná verze "The Third Book of Jungle".
 Roku 1983 ale s Morávkem z Progres 2 odešli a společně založili novou progressive rockovou skupinu Futurum, kam přizvali ještě druhého kytaristu Emila Kopřivu (Synkopy) a bubeníka Jana Seidla (Dragounova kamaráda z dětství). Futurum s pozměněným obsazením vydalo dvě alba "Ostrov země“ (Panton 1984) a "Jedinečná šance“ (Supraphon 1987), chystaná třetí deska ale již nevyšla. Na podzim 1984 získává cenu (Tip Vokalízy) za zpěv na pražském festivalu Jany Koubkové - Vokalíza. V roce 1988 Roman Dragoun a Jan Seidl opustili Futurum v roce 1988, když přijali nabídku Michala Pavlíčka, aby se stali členy pražské skupiny Stromboli. Zde pod vedením kytaristy Michala Pavlíčka vydali album "Shutdown" (Panton 1989), kapela se ale v porevolučním roce 1990 rozpadla. Po rozpadu kapely v roce 1990 se podílí na mnoha hudebních projektech, spolupracuje s Bárou Basikovou, Michalem Pavlíčkem, Raven, Marakana, Pavlou Kapitánovou, Leonou Machálkovou a především skládá nové skladby. V první polovině 90. let byl Dragoun členem skupiny Pavitram, ve které dosud příležitostně hostuje. 
V roce 1996 vydává své první sólové album s názvem "Stín mý krve“, které produkoval Michal Pavlíček a hostovaly na něm špičkové jazzové i rockové
osobnosti jako Karel Růžička jr. - sax, Roman Pokorný a Michal Pavlíček - kytary, Jan Seidl - bicí a další. Od jara 1996 do roku 1998 zpívá Roman
Dragoun také titulní roli v muzikálu Jesus Christ Superstar, kde společně s Martinem Skalou alternoval Kamila Střihavku. Odehrál tam asi sto dvacet
představení, na každé chodilo až osm set diváků. Rozvíjí i další aktivity - společně s Lucií Bílou zpívá v Oratoriu k poctě sv. Vojtěcha při návštěvě
papeže Jana Pavla II. V roce 2000 vychází druhé sólové album "Slunci blíž“, na kterém se podílejí opět špičkoví muzikanti: Mireček Chyška - el. guitar,
Jiří Kovář - acoustic guitar, Olin Nejezchleba - violoncello, Filip Jelínek - trombone, Musa Imran Zangi - percussion, Karel Růžička jr. - sax, Jan
Seidl - drums, Guma Kulhánek a Martin Lehký - bass.Dne 22. září 2001 byl televizní cyklus "Noc s Andělem“ věnován právě Romanu Dragounovi, jeho otci akademickému malíři, básníkovi a textaři Františku Romanu Dragounovi a Romanovu synovi Davidovi. V přímém televizním přenosu zahrál Roman své největší hity a zahrál si i s kapelou svého syna Davida, která ho příležitostně doprovází na koncertech. V roce 2001 se Roman Dragoun podílel na muzikálu Apokalypsa česko-krumlovské kapely "Bratři Karamazovi“. Aranžuje hudební materiál, složil několik skladeb a hlavně sestavil studiovou skupinu, která celý projekt zaznamenala na CD (Guma Kulhánek - bass, Jan Seidl - drums, Ivan Korený, Pavel Marcel, Ota Petřina - guitars, Olin Nejezchleba - violoncello, Jiří Hála - flute, Míra Barabáš - trumpet atd…). Muzikál je od října 2001 uváděn v Českých Budějovicích. 
V roce 2002 spoluzaložil rockovou superskupinu T4 (Stanislav Kubeš - Vladimír Guma Kulhánek - Roman Dragoun - Martin Kopřiva), která dosud koncertuje.
Roman Dragoun si zahrál jako host na piáno na sólovém albu písničkáře Jiřího Smrže, které se objevilo na pultech počátkem roku 2002.Rok 2002 byl věnován přípravě nového alba, které by mělo být ještě více nakloněno jazzovým názvukům a jehož produkce se ujal člověk nadmíru povolaný - Roman Holý. Žánrově se Dragounova hudba blíží směru, ve kterém se pohybují např. Sting, Stevie Wonder nebo Phil Collins. Prostě melodická hudba s prvky jazzu, funky a rocku, kterou dokreslují duchovně-poetické texty, jejichž autory jsou převážně Romanův otec, akademický malíř František Roman Dragoun a písecký básník Milan Princ. Je to hudba určená pro citlivé a vnímavé posluchače všech generací. Pořad "Stín mý krve“ je koncipován jako „one man show“ a je pro klubová pódia přímo ideální. Páteř tvoří písně z obou sólových alb i skladby z připravované desky. Pamětníci nepřišli ani o skladby "Juliet", "Zdroj" nebo "Voda". Víra, láska a pokora se jako červená nit táhnou tvorbou Romana Dragouna. Roku 2005 byla obnovena kapela Futurum, s níž Roman Dragoun také hraje při příležitostných vystoupeních. Začal hostovat i na koncertech Progres 2, jejichž plnohodnotným členem se opět stal v roce 2007.  V současnosti kromě těchto aktivit Roman Dragoun vystupuje sólově či se svojí doprovodnou skupinou His Angels, občas hraje i s kapelou svého syna David Dragoun Band. V roce 2009 vydal své třetí sólové album "Otlučená srdce", na kterém hostovalo mnoho dalších rockových i jazzových hudebníků. V roce 2012 jej poslucháči Radia Beat vybrali do Beatové síně slávy v kategorii "Osobnost“, do které byl uveden 17. května 2012, což se neobešlo bez koncertu s mnohými hosty. |
 (Narozen 29. května 1951, Brno, Czechoslovakia) Guitars (1983-1985) Miloš Morávek je moravský rockový kytarista, hudebník a podnikatel. Známý je jako člen brněnských skupin Progres 2, Futurum, Kern a Synkopy. Pochází z hudebně založené rodiny. Jeho otec povoláním sice účetní, byl amatérským jazzovým pianistou, který svého syna přivedl ke klavíru, na který se učil hrát v LŠU. Nedlouho poté byl jeho zájem věnovat se hudbě zaměněn ve vášeň pro modely letadel a tehdejší dobovou elektroniku, což načas vytěsnilo z jeho života hudební směr. Odmalička totiž projevoval výrazné technické nadání, orientované zejména na slaboproudou elektrotechniku. Po vyučení v oboru, absolvoval v Brně střední elektrotechnickou průmyslovou školu, kam se dostal díky zájmu o slaboproudou elektrotechniku. Muzikantské sklony se u něho probudily v r. 1965, kdy se začal učit hrát na kytaru, od následujícího roku již působil ve školní rockové skupině, která vystupovala na zábavách a jejíž repertoár tvořily převážně instrumentální skladby anglických The Shadows. V roce 1966 poprvé vystupoval na veřejnosti s bezejmennou školní bigbítovou skupinou v brněnském zábavním centru Rozmarýn. Od prvopočátku ho jeho technická orientace vedla ke stavbám stále komplikovanějších kytarových sól. Jeho smysl pro preciznost a trpělivost (pravděpodobně i díky modelařině) mu umožňoval dlouhé hodiny cvičit stupnice a kytarovou techniku. Díky zájmu o elektrotechniku sestavoval vlastní technické doplňky pro kytary (kvákadla, boostery, zesilovače, aj.). Brzy dokázal na profesionální úrovni zhotovit různá technická doplňková zařízení k elektrickým kytarám, jako byly booster, wah wah pedál, ale i echo effect, vyrobit zesilovače, opravovat mikrofony, snímače, reproduktory… prostě všechno, co amatérská rocková skupina nevládnoucí finančním potenciálem ke své existenci nezbytně potřebovala. Silnou motivací byla okolnost, že v tehdejších časech nebylo možné legálním způsobem získat kvalitní profesionální technická přídavná zařízení, ale i kdyby byla, nikdo by je nedokázal z amatérských hudebníků zaplatit… Díky těmto technickým úletům získal přezdívku "Edison". 
První zajímavější pokusy pracovat s hudebním tématem realizoval v duu Morávek a Fanfrdla. V domácích podmínkách tehdy dochází k prvním vážnějším
krokům v nahrávání hudebního záznamu. Kytarový tón vnímal vždy jako živý materiál a proto celkem pochopitelně prozkoumával i jeho zvukově barevné
spektrum. Vzrušovalo jej tónové zkreslení a hledal jeho další možnosti. Když uslyšel hrát fenomenálního Jimiho Hendrixe, dokonale mu propadl a naučil
se jeho slavné sólo ve skladbě "Hey Joe".První skutečnou skupinou, do které nastoupil v roce 1971, byla amatérská formace The Madmen, která se orientovala na hardrock a v jejím repertoáru byly skladby kapel Uriah Heep, Deep Purple nebo Black Sabbath. S nimi získával první větší praxi na tanečních zábavách na Brněnsku až do jejich rozpadu v roce 1975. Po rozpadu základního kádru známé skupiny Generace Q (potažmo Generace) se v roce 1975 připojil ke skupině Regenerace, která hrála v sestavě Miloš Morávek (sólová kytara), Vilém Majtner (kytara, zpěv), Roman Dragoun (varhany, zpěv), Jaroslav Píchovec (baskytara) a Jiří Netík (bicí nástroje). Zde se setkal s klávesistou a zpěvákem Romanem Dragounem, se kterým později spojil část své hudební kariéry. Koncem roku 1977 Regeneraci opustil, neboť v létě roku 1977 si jej vytipoval na taneční zábavě jako kytaristu do nově se formujících Progres 2 bubeník Zdeněk Kluka. Nastoupil ovšem jako samostatný projektant automatizace v JmVAK, proto jeho nabídku nejprve odmítl. Potom ale z profesně vývojového a slušně placeného místa odešel na nejistou a rozhoupanou bigbítovou loď a od podzimu téhož roku se stal kytaristou skupiny. Zde se také zprofesionalizoval a Zdeněk Kluka, Pavel Váně, Pavel Pelc, Miloš Morávek a talentovaný klávesový konzervatorista Karel Horký tvořili tehdejší kádr skupiny. Morávkovy zajímavé improvizační schopnosti a velmi slušná, neustále pilovaná kytarová technika se pro Progres staly cennou devízou. Se skupinou Progres 2 připravil velký projekt první českou velmi úspěšnou rockovou operu "Dialog s vesmírem". Její premiéra se odehrála 27. února 1978 v Brně a do roku 1980 následovalo přibližně 350 repríz po celém Československu. Skladby "V zajetí počítačů", "Odlet" a "Honička" ve velmi pozitivním světle představují jeho kytarový potenciál. V roce 1980 přišel do Progres 2 i Roman Dragoun, který v pozici klávesisty nahradil Karla Horkého a na místě zpěváka Pavla Váněho. Následoval další úspěšný tematický projekt "Třetí kniha džunglí" (premiéra 30. května 1981 v Brně), který kapela hrála do roku 1983. Tam se i více projevil jako skladatel. Jeho kytarové party jsou zde velmi výrazné ve skladbách "Kdo jsem", "Zákon", "Strach", "Ozvěny" nebo "Čím je svět můj". Počátkem roku 1983, unaven z dlouhých artrockových ploch a tematických audiovizuálních pořadů odchází Morávek s klávesovým hráčem a zpěvákem Romanem Dragounem a založili na brněnské scéně novou vlastní skupinu Futurum. Inspirační zdroje jejich hudby přicházely od U.K., King Crimson a Talking Heads. V této době používal jako jeden z prvních československých kytaristů (společně s Radimem Hladíkem) analogový kytarový synthesizer Korg. Futurum v roce 1984 vydalo jejich první album "Ostrov Země", Morávek ale z kapely za nevyjasněných okolností následující rok odešel. Jako záskok nastupuje v letech 1985 až 1987 do populární heavy-metalové skupiny Kern s charismatickým zpěvákem Jaroslavem Albertem Kronkem. V roce 1986 skupinu zprofesionalizoval. Jako kytarista se podřídil jejich kmenovému repertoáru, bez dalších autorských ambicí. Objevil s se s nimi na albu "Blízko nás".  V roce 1988 se stal kytaristou poslední fáze známých brněnských Synkop, hledajících novou hudební tvář, kde působil v sestavě Oldřich Veselý (klávesy, sólový zpěv), Jiří Rybář (bicí nástroje, sbory), Vilém Majtner (kytara, baskytara, zpěv) a Miloš Morávek (kytara a elektronika). Pro Synkopy byl cenným přínosem i po technické stránce, když skupina začala experimentovat s počítači. Protože koncertů začalo časem ubývat (se souhlasem Veselého) vytvořil s kreativním technikem skupiny Michalem Sedlaříkem a zpěvačkou Pavlou Dvořáčkovou (Progres/Pokrok) experimentální vlastní projekt, který se ve finále nepodařilo plně realizovat. Po sametové revoluci se Synkopy neplánovaně v roce 1990 rozešly, nicméně Morávek ještě vystupuje na albu Oldřicha Veselého a Pavla Vrby "Dlouhá noc" (1990). Morávek a Majtner plánovali založit vlastní skupinu, což se bohužel nezdařilo. Po roce 1990 Miloš Morávek svoji hudební kariéru také (dočasně) ukončil a začal se věnovat podnikání. Nejdříve prodával motocykly a pak založil firmu zabývající se elektrickým pohonem zvonů na kostelních věžích. Poté s kamarádem Milanem Kuncem založili firmu M-servis, zabývající se opravami hudebních nástrojů, aparatur a ozvučovací techniky se stálým servisem pro soukromá rádia. Věnuje se prodeji kytar a poradenství v dané oblasti. 
Po šesti letech v roce 1997 (aniž by předpokládal, že se k hudbě někdy vrátí) přijal pozvánku dávných kamarádů a připojil se k The Madmen, kteří se stali
Uriah Heep Revival Band, kapela ale vystupuje spíše příležitostně. Po odchodu kytaristy Ivana Manolova v roce 2005, se opět stal součástí slavných Progres.
V roce 2006, po znovuvzkříšení skupiny Futurum, zaujal i zde svoje místo. Obdivuje kytaristy Roberta Frippa, Al DiMeolu a Johna McLaughlina.Na české artrockové scéně se ve své době objevili tři giganti, z nichž hned dva pocházeli z Moravy a také i rovnou z Brna. Jedním z nich byli Synkopy v období alba "Sluneční hodiny" a druhým byli Progres 2. Jejich deska "Dialog s vesmírem" bylo něco neuvěřitelného. Kdo byl na jejich koncertě, mohl být překvapen řadou věcí, mj. i tím, že součástí vstupenky byl i tištěný program, mimochodem graficky velmi dobře udělaný, který provázel návštěvníka celou jejich rockovou operou. Prostě tak, jako když přijdete na klasickou operu do divadla. Mimochodem, ten program je dneska už rarita... Miloš Morávek, který svou zálibou v elektrotechnice a následně i výrobou a úpravou nejrůznějších efektů získal přezdívku Edison, vstoupil k Progresu 2 roku 1977. Po další desce, Třetí kniha džunglí z kapely odešel a s Romanem Dragounem založil roku 1983 Futurum. V té době začal jako jeden z prvních českých kytaristů (spolu s Radimem Hladíkem) používat kytarový syntezátor. Po odchodu z Futura Morávek působil u Kernu, u Synkop, a po roce 1990 začal podnikat v obchodě a servisu hudebních nástrojů. Poté obnovil činnost skupiny The Madman (Uriah Heep Revial) a od roku 2005 opět působí v obou kapelách Progres 2 a Futurum |
 (Narozen 9. srpna 1956) Guitars, Bass Emil Kopřiva je český hudebník, kytarista a skladatel, známý jako člen brněnských rockových skupin Synkopy a Futurum nebo Špilberg. Kopřiva přišel do Synkop na začátku roku 1981 a působil zde jako jeden ze dvou kytaristů, benjamínek společně s jedním ze zakladatelů skupiny Petrem Smějou. První koncert s Emilem Kopřivou Synkopy odehrály 20. ledna toho roku. Kapela tehdy hrála art rockový koncertní audiovizuální program "Sluneční hodiny", který v létě 1981 nahrála a Panton jej vydal jako LP. V té době ale odešel Petr Směja a Emil Kopřiva tak zůstal ve skupině jediným kytaristou, takže se zřejmě podílel i na singlu "Mladší sestry vzpomínek“ z roku 1982. 
Když Emil Kopřiva v roce 1983 odešel, v Synkopách jej nahradil Miloš Makovský. Emil se stal členem nově vzniklé skupiny Futurum, kde byl opět
jedním ze dvou kytaristů (tím druhým byl Miloš Morávek), kromě toho také hrál částečně na baskytaru. Futurum, kde byl vůdčí osobností klávesista
a zpěvák Roman Dragoun, začalo hrát progresivní rock ovlivněný King Crimson, UK či Talking Heads a roku 1984 vydalo desku Ostrov Země. V roce
1985 odešel Morávek, naopak novým hudebníkem v sestavě se stal baskytarista Lubomír Eremiáš. O dva roky později vyšlo druhé album "Jedinečná
šance". Roku 1988 z kapely odešli Dragoun a bubeník Jan Seidl, kteří začali hrát se skupinou Stromboli. Futurum s Emilem Kopřivou v čele, jakožto
jediným původním členem, ještě nějaký čas fungovalo jako předkapela právě Stromboli, během roku 1989 ale nakonec zaniklo.
Emil Kopřiva následně založil vlastní skupinu Špilberk, která navázala na poslední období Futura. Špilberk ale existoval pouze krátkou dobu, roku
1990 vydala kapela jediný singl a později ukončila činnost. Kopřiva se poté začal věnovat podnikání, v roce 1994 vznikla společnost Studio Špilberk
Production, která se věnuje produkci audio- i videonahrávek, jejich natáčení a rovněž se pohybuje i v oblasti dabingu.Futurum bylo v „klasické“ sestavě (Dragoun - Morávek - Kopřiva - Seidl) obnoveno v roce 2005 a od té doby příležitostně koncertuje, přičemž v roce 2009 opožděně oslavilo 25. výročí vzniku skupiny dvojkoncertem se všemi bývalými členy kapely. Na přelomu roku 2011-2012 začala opět existovat znovu obnovená skupina Špilberk, aby po více než 20 letech vystoupila 1. března 2012 na 3. Beat Festu v brněnském Semilasse. V listopadu roku 2013 bylo vydáno první album kapely, s názvem „Spielberg“ (křest CD se uskutečnil v brněnském Semilasse na Novemberfestu). Se Synkopami Emil nahrál jen album "Sluneční hodiny" (1981) a singl "Mladší sestry vzpomínek“ (1982). K jeho dalším nahrávkám patří: 1990 Špilberk: "Bouře doznívá“ (SP) 1991 Loretta: Loretta (CD) 1992 Mňága a Žďorp: Furt rovně (CD) 2013 Špilberk: "Spielberg“ (CD) |
 (Narozen 9. září 1957) Drums Jan Seidl je český bubeník, známý je jako člen skupin Futurum a Stromboli. Jan Seidl začal hrát v amatérské rodinné skupině Andy Seidl Band společně se svými bratry Adolfem („Andym“; kytara) a Jiřím (baskytara). V květnu 1981 spoluzaložil společně s baskytaristou Antonínem Smrčkou (ex Abraxas) a kytaristou Michalem Němečkem (ex Alternativy a Kramle) pražskou hard rockovou skupinu Pumpa. V podobě tria kapela vystupovala pouze několik měsíců, již v září 1981 byla doplněna o další hudebníky a Seidl nahrazen Jiřím Horálkem. V roce 1983 vznikla v Brně art rocková skupina Futurum, jejíž hlavní vedoucí osobností byl klávesista a zpěvák Roman Dragoun, Seidlův kamarád z dětství, který jej také do nové kapely přizval. Futurum nahrálo v 80. letech dvě desky, v roce 1988 ale Seidl s Dragounem skupinu opustili a stali se členy pražských Stromboli, kde nahradili bubeníka Klaudia Kryšpína a klávesistku Vendulu Kašpárkovou, kteří emigrovali z tehdy socialistického Československa. Ve Stromboli se podíleli na nahrávání alba "Shutdown", kapela se ale ve koncem roku 1989 rozpadla. 
V první polovině 90. let 20. století byl Jan Seidl členem skupiny Pavitram, od té doby také spolupracuje s Romanem Dragounem na jeho sólových
albech, s bubeníkem Radimem Kovářem napsal také knihu "Výuka kreativní hry na bicí nástroje aneb bouchej, bude ti otevřeno".V roce 2005 byla obnovena činnost Futurum, které v původní sestavě Roman Dragoun - Miloš Morávek - Emil Kopřiva - Jan Seidl dodnes příležitostně vystupuje. Skupina v roce 2009 opožděně oslavila 25. výročí založení dvojkoncertem se všemi bývalými členy kapely. Se Stromboli nahrál 1989 "Shutdown" - bicí Romanem Dragounem 1995 "Stín mý krve" 2000 "Slunci blíž" 2009 "Otlučená srdce" (CD, live DVD) |
 Bass Typově poněkud méně nápadný mladý baskytarista, který na jaře 2008 doplnil sestavu znovuzrozené kapely Futurum, s ním v brněnském klubu Fléda opožděně oslavil 25. výročí existence dvěma koncerty ve dnech 29. a 30. března 2009. DVD "Futurum - 25. narozeniny" vyšlo v prosinci 2009 u FT Records. Jakub také působí v po 20 letech oprášené kapele Špilberk, hrající v sestavě Daria Hrubá (zpěv), Emil Kopřiva (kytara, zpěv), Roman Jež (klávesy, zpěv), Jakub Michálek (bass) a Miloš Nahodil (bicí), která v pátek 1. března 2012 vystoupila na pódiu 3. Brněnského Beatfestu v KC Semilasso, kde se také při Novemberfestu 2013 ve středu 27. 11. 2013 uskutečnil i křest víceméně debutového CD "Spielberg" (FT Records, 2013). |
 (Narozen 30. října 1954) Bass (1985-1988) Lubomír Eremiáš přišel do kapely Futurum na konci roku 1984. |
 (Narozen 15. dubna 1956, ***) Saxophone (1985-?) 
Leopold Dvořáček se členem kapely Futurum stal v květnu 1985. |
 (Narozen 29. července 1949, Brno, Česká Republika, zemřel 22. července 2021, Brno, Česká Republika) Bass, Synthesizer, Vocals (1976-1987,1992-present) Pavel Pelc je český hudebník, baskytarista, zpěvák, skladatel a podnikatel. Byl členem brněnských rockových skupin Speakers, Progres 2 a Futurum. Pavel Pelc začínal svoji hudební kariéru v roce 1965 ve vokální skupině Singings. Ve druhé polovině 60. let již byl členem a lídrem kapely Speakers, se kterou vydal dva singly "Mlha se ztrácí“ (1970) a "Atlantida“ (1970). Na počátku 70. let ale ze Speakers (později se přejmenovali na Junior) odešel a stal se členem Skupiny Jana Sochora, která doprovázela folkového zpěváka Boba Frídla. Zde se setkal s kytaristou Pavlem Váněm, klávesistou Janem Sochorem a bubeníkem Zdeňkem Klukou, kteří společně s Pelcem v roce 1977 natočili pod hlavičkou kapely Barnodaj album "Mauglí". De facto tak byla obnovena skupina The Progress Organization, kde jedinou změnou byl Pavel Pelc, který nahradil na postu baskytaristy Emanuela Sideridise, který se v první polovině 70. let odstěhoval do Řecka. Již v době nahrávání Mauglího ale koncertovala skupina pod názvem Progres 2 (trio Váně, Kluka a Pelc zůstalo), novými hudebníky se stali klávesista Karel Horký a kytarista Miloš Morávek, která chystala rozsáhlé audiovizuální představení - rockovou operu "Dialog s vesmírem" (premiéra 1978). Pavel Pelc se společně se Zdeňkem Klukou stal jádrem skupiny, která v následujících letech poměrně často měnila obsazení. 
Následovala další alba a další koncertní tematické programy "Třetí kniha džunglí", "Mozek" a "Změna!". Po vydání desky "Změna!" v roce 1988
se ale skupina Progres 2 transformovala do formace s názvem Progres-Pokrok, ve které už Pavel Pelc nefiguroval. Ten se téhož roku stal členem
jiné brněnské skupiny, Futurum, kterou v první polovině 80. let založili bývalí členové Progres 2 Miloš Morávek a Roman Dragoun. Pelc zde
vystřídal Lubomíra Eremiáše. Kapela chystala třetí album, brzy ale odešli lídr kapely Dragoun s bubeníkem Janem Seidlem a Futurum se v roce
1989 rozpadlo.Pavel Pelc se po sametové revoluci pustil do podnikání v oblasti stavebnictví, po rozvoji internetu založil také vlastní server s databází restaurací v Česku (http://www.i-restaurant.cz/). V roce 1992 byla skupina Progres 2 obnovena, koncertuje doposud a Pavel Pelc v ní nadále figuruje na postu baskytaristy. 
V roce 2008 krátce působil ve znovuobnovené skupině Bronz s Pavlem Váněm. V roce 2009 hostoval Pavel Pelc na dvojkoncertě v Brně při příležitosti
25. výročí založení skupiny Futurum.
Brněnskému deníku Rovnost jeho úmrtí v pátek potvrdila zpěvákova dcera Michaela Vaverková. "Této zprávě jsem celou noc odmítal uvěřit a naplnila mne obrovským smutkem s pocitem jakési beznaděje...," napsal na Facebooku také jeho kamarád Josef Sodomka. "Pavel natočil s Progresem všechna stěžejní alba, která patří k opravdovým klenotům našeho rocku... je samozřejmě třeba zmínit i jeho působení ve skupině Futurum... Český rock přišel o svoji velkou osobnost a rozhodně se nestydím za slzy, které se mi derou do očí... Pavle, bylo mi obrovskou ctí Tě poznat a přeji požehnání na Tvé další cestě...," dodal Sodomka. |
|
|
|
Studiové desky: 2009 25. Narozeniny 1987 Jedinečná šance 1985 Ostrov země |
Ostatní nahrávky: 2005 Ostrov země / Jedinečná šance DVD 2009 25. Narozeniny |
|
Skupina: Roman Dragoun - Keyboards, Vocals Jan Seidl - Drums Emil Kopřiva - Guitars Miloš Morávek - Guitars Kuba Michálek - Bass Luboš Eremiáš - Bass Pavel Pelc - Bass Petr Kudibal - Percussion Leopold Dvořáček - Saxophone Radek Kudrna - Alto Saxophone Tomáš Hruška - Tenor Saxophone Petr Hnětkovský - Trombone Josef Buchta - Trumpet Kristýna Kopřivová - Backing Vocals Marky - Backing Vocals (19) Hosté: |
25. NarozeninyVyšlo 2009, FT Records, FT0113-2 Seznam skladeb: CD 1 01. Svět Kouře (4:13) 02. Po Kapkách (4:34) 03. Superměsto (3:57) 04. Zóny Lidí (3:36) 05. Spěch (4:35) 06. Vyplouvám 1 (1:19) 07. Ostrov Země (5:07) 08. Kámen Tvář (5:02) 09. Sluneční Město (5:37) 10. Stopy (4:46) 11. Oblouk (6:55) 12. Vyplouvám 2 (1:18) 13. Genese (4:36) CD 2 14. Klaun (6:02) 15. Hry (6:26) 16. Jedinečná Šance (4:31) 17. Standa (5:10) 08. Nekonečná (4:01) 19. Filmy Dnů (5:30) 20. Voda (4:21) 21. Zdroj (7:15) 22. Tak Jak (4:36) 23. Soumrak (4:54) 24. Střílej (4:28) 25. Juliet (5:31) 26. Je Čas (5:05) Total Time: (53:34) Producer: Emil Kopřiva |
|
Skupina: Roman Dragoun - Keyboards, Vocals Jan Seidl - Drums, Percussion Lubomir Eremias - Bass Leopold Dvoracek - Alt & Tenor Saxophone, Percussion Emil Kopřiva - Guitars, Backing Vocals Hosté: Ivan Minárik - Keyboards |
Jedinečná šance Vyšlo 1987, Supraphon, 1113 4360, Czechoslovakia Seznam skladeb: 01. Klaun (6:06) 02. Hry (6:15) 03. Jedinečná šance (4:44) 04. Standa (3:22) 05. Nekonečná (3:56) 06. Filmy dnů (5:41) 07. Voda (4:38) 08. Zdroj (6:55) Total Time (69:22) |
|
Skupina: Miloš Morávek - Leader, Guitar, Synthesizer, Backing Vocals Jan Seidl - Drums, Percussion, Backing Vocals Emil Kopřiva - Vocals, Guitar, Bass Guitar Roman Dragoun - Keyboards, Vocals, Guitar, Bass Guitar, Percussion Hosté: |
Ostrov země Vyšlo CZE 1985, Panton, 8113 0479, Czechoslovakia Seznam skladeb: Side A 01. Spěch (L: Soňa Smetanová/M: Miloš Morávek) (4:40) 02. Vyplouvám I (L: Soňa Smetanová/M: Roman Dragoun) (1:30) 03. Ostrov Země (L: Soňa Smetanová/M: Emil Kopřiva) (5:19) 04. Kámen Tvář (L: Soňa Smetanová/M: Miloš Morávek) (5:02) 05. Sluneční Město (L: Soňa Smetanová/M: Jan Seidl) (6:04) Side B 06. Stopy (L: Soňa Smetanová/M: Miloš Morávek) (4:20) 07. Hledání (L: Soňa Smetanová/M: Jan Seidl) (5:15) 08. Oblouk (L: Soňa Smetanová/M: Jan Seidl) (7:07) 09. Vyplouvám II (L: Soňa Smetanová/M: Roman Dragoun) (1:18) 10. Genese (M: Emil Kopřiva) (4:15) Total Time: (55:11) Recorded at studio Koliba, Bratislava, April-May 1984 Producer: Miloš Morávek Recording Supervisor [Hudební Režie]: Ivan Minárik Engineer [Zvuková Režie]: Ing. Juraj Solan Pressed: Gramofonové Závody Cover: Vladimír Ambroz Photography: Miroslav Ambroz Sleeve Notes: Petr Dorůžka |
|
První album brněnské progressive rockové skupiny Futurum, vydané v roce 1984. | |
 Skupina: CD1 Milos Moravek - Guiters, Synthesizer, Backing Vocals Roman Dragoun - Keyboards, Vocals, Guitars, Bass, Percussion Emil Kopriva - Guitars, Vocals, Bass Jan Seidl - Drums, Percussion, Backing Vocals CD2 Roman Dragoun - Keyboards, Vocals Emil Kopriva - Guitars, Backing Vocals Leopold Dvořáček - Alt & Tenor Saxophone, Percussion Lubomir Eremias - Bass Jan Seidl - Drums, Percussion Hosté: Ivan Minárik - Keyboards Recording Supervisor [Hudební Režie]: Ivan Minárik Engineer [Zvuková Režie]: Ing. Juraj Solan Cover: Vladimír Ambroz Sleeve-note: Petr Dorůžka Photography: Miroslav Ambroz |
Ostrov země / Jedinečná šance Vyšlo 2005, Jiří Vaněk, JV01 Seznam skladeb: CD 1: Singles 01. Juliet (L: S.Smetanová/M: R.Dragoun) (4:37) 02. Po Kapkách (L: S.Smetanová/M: R.Dragoun) (4:32) 03. Superměsto (L: S.Smetanová/M: E.Kopřiva) (3:51) 04. Zóny Lidí (L: S.Smetanová/M: R.Dragoun) (3:19) LP "Ostrov Země" 05. Spěch (L: S.Smetanová/M: M.Morávek) (4:39) 06. Vyplouvám I (L: S.Smetanová/M: R.Dragoun) (1:30) 07. Ostrov Země (L: S.Smetanová/M: E.Kopřiva) (5:23) 08. Kámen Tvář (L: S.Smetanová/M: M.Morávek) (5:04) 09. Sluneční Město (L: S.Smetanová/M: J.Seidl) (6:05) 10. Stopy (L: S. Smetanová/M: M. Morávek) (4:22) 11. Hledání (L: S.Smetanová/M: J.Seidl) (5:17) 12. Oblouk (L: S.Smetanová/M: J.Seidl) (7:06) 13. Vyplouvám II (L: S.Smetanová/M: R.Dragoun) (1:17) 14. Genese (M: E.Kopřiva) (4:20) Live 17. 3. 1984 15. Juliet (L: S.Smetanová/M: R.Dragoun) (9:18) 16. Oblouk (L: S.Smetanová/M: J.Seidl) (9:04) CD 2: From LP Rockový Maratón 2 17. Soumrak (L: S. Smetanová/M: E.Kopřiva) (5:20) LP "Jedinečná Šance" 18. Klaun (L: M.Princ/M: R.Dragoun) (6:09) 19. Hry (L: S.Smetanová/M: J.Seidl, R.Dragoun) (6:18) 20. Jedinečná Šance (L: S. Smetanová/M: R.Dragoun) (4:45) 21. Standa (M: E.Kopřiva, J.Seidl, L.Eremiáš, R.Dragoun) (3:25) 22. Nekonečná (L: M.Princ/M: L.Eremiáš, R.Dragoun) (3:59) 23. Filmy Dnů (L: S.Smetanová/M: E.Kopřiva, R.Dragoun) (5:45) 24. Voda (L: S. Smetanová/M: R. Dragoun) (4:41) 25. Zdroj (L: F. R. Dragoun/M: R. Dragoun) (6:59) 1987 26. Moře, Ty A Nebe (L: L. Zikmund/M: E.Kopřiva, R.Dragoun) (4:56) 27. Je Čas (L: M. Princ/M: R.Dragoun) (4:24) ČR Brno 1988 28. Tak Jak (L: M. Princ/M: R.Dragoun) (3:59) 29. Svět Kouře (L: M. Princ/M: R.Dragoun) (3:50) Live 14.4.1988 30. Střílej (L: M.Princ/M: R.Dragoun) (4:07) 31. Zdroj (L: F.R.Dragoun/M: R.Dragoun) (10:03) Total Time: (78:24) Producer: Miloš Morávek Remastered At Indies Studio Remastered: Bronislav Šmíd |
 Skupina: Roman Dragoun - Keyboards, Vocals Jan Seidl - Drums Emil Kopřiva - Guitars Miloš Morávek - Guitars Kuba Michálek - Bass Luboš Eremiáš - Bass Pavel Pelc - Bass Petr Kudibal - Percussion Leopold Dvořáček - Saxophone Radek Kudrna - Alto Saxophone Tomáš Hruška - Tenor Saxophone Petr Hnětkovský - Trombone Josef Buchta - Trumpet Kristýna Kopřivová Backing Vocals Marky - Backing Vocals (19) Hosté: |
25. Narozeniny DVD, vyšlo 2009, FT Records, FT0113-9 Seznam skladeb: CD 1 01. Svět Kouře (4:13) 02. Po Kapkách (4:34) 03. Superměsto (3:57) 04. Zóny Lidí (3:36) 05. Spěch (4:35) 06. Vyplouvám 1 (1:19) 07. Ostrov Země (5:07) 08. Kámen Tvář (5:02) 09. Sluneční Město (5:37) 10. Stopy (4:46) 11. Oblouk (6:55) 12. Vyplouvám 2 (1:18) 13. Genese (4:36) CD 2 14. Klaun (6:02) 15. Hry (6:26) 16. Jedinečná Šance (4:31) 17. Standa (5:10) 18. Nekonečná (4:01) 19. Filmy Dnů (5:30) 20. Voda (4:21) 21. Zdroj (7:15) 22. Tak Jak (4:36) 23. Soumrak (4:54) 24. Střílej (4:28) 25. Juliet (5:31) 26. Je Čas (5:05) Total Time: (53:34) Phonographic: Studio Špilberk Producer: Emil Kopřiva |
|
Recorded live on 29th and 30th March 2009 in club Fléda, Brno. | |
|
|
 |
 |
|
Futurum - zleva Dragoun, Seidl, Kopřiva, Pelc  Futurum - zleva Dvořáček, Kopřiva, dole Dragoun, Seidl, Jeremiáš    Výročního koncertu Futura v roce 2009 se zúčastnili i bývalí členové skupiny: Leopold Dvořáček (vlevo) a Lubomír Eremiáš (uprostřed) 
  | |
|
|
|
Oficiální stránky: http://bandzone.cz/futurum https://www.romandragoun.cz/ |
 |
|
mbrezny@centrum.cz ...a vzkaz autorovi! |
Poslední aktulizace: 22.11.2021