Bohemia

      
    
    

    Zpět

Jedna z raných sestav kapely 1975 - Lešek Semelka, Andrej Horváth, Vladimír Kulhánek, vzadu producent Vladimír Mertlík, Pavel Frištenský a Jan Kubík
Skupina Bohemia v tehdejším Československu byla něco, co by se na britské scéně nazvalo "superskupinou". Tvořila ji v té době vlastně smetánka české prog a fusion hudby. Zformovali se v roce 1975. Mezi ně patřili klávesista Lesek Semelka (ex-Blue Effect), saxofonista Jan Kubík (ex-Flamengo), baskytarista Vladimír Kulhanek (ex-Flamengo), bubeník Pavel Frištenský (Jazz Q) a až jako třetí kytarista dvacetiletý kytarový zázrak Michal Pavlíček (ex-Expanze, později Pražský Výběr a Stromboli), který se do téhle sestavy dostal vlastně náhodou, neboť Kulhánek, Kubík a Semelka chtěli do kapely Jiřího Jelínka z Expanze, ale spletli si osoby, a navíc šlo o jeho první profesionální angažmá vůbec. Vůdčí postavy kapely a dva hlavní autoři byli Lešek Semelka a Jan Kubík.

Jejímu zformování ale předcházelo několik důležitých okolností. Už na konci roku 1974 ještě jako člen Modrého Efektu začal Lešek Semelka, hráč na klávesové nástroje a výrazná pěvecká osobnost, uvažovat o založení vlastní skupiny. Byl v tom opět střet dvou silných individualit Hladíka a Semelky a pouť za důslednějším sebebevyjádřením. Přitom Semelka nechtěl sólově demostrovat své pěvecké kvality, šlo mu stejně jako Hladíkovi o vytvoření kolektivní kapely se stejnorodým hudebním názorem. A tak v únoru 1975 vystoupila se svoji labutí písní sestava kapely Modrý Efekt ve složení Hladík, Semelka, Čech a Kůstka. Také nově tvořená skupina Katapult nepřežila ve své původní podobě porodní bolesti. Nebyl to známý Katapult s Oldřichem Říhou, který vznikl v Plzni pod původním názvem Mahagon. Mahagon ale v tehdejším režimu dostal totální zákaz činnosti v západočeském kraji, a tak se kapela doslova ze zoufalství přemístila do Prahy, kde získala takzvané "kvalifikační přehrávky", tj. povolení ke hraní. Stala se z ní oficiální pražská kapela s registrací u Okresního kulturního střediska Praha-západ. Mahagon se chtěli přejmenovat na Katapult, ale tam již byla kapela stejného názvu v rozkladu. Dne 7. srpna 1975 se Mahagon po neúspěšném jednání se stejnojmennou pražskou skupinou (Petr Klapka) oficiálně přejmenovává na Katapult. Problém s názvem vyřešil Tolja Kohout, který přešel z původního pražského Katapultu. Nikdo z muzikantů proti "uloupení" názvu neprotestoval, takže vznikla kapela Katapult Oldy Říhy.

Původní Katapult existoval přibližně jeden rok ve složení Viktor Sodoma, Tolja Kohout, Pavel Fořt, Vladimír Kulhánek, Větrovec a Jan Kubík, vydal pouze jeden singl a dříve než se mohli na veřejnosti řádně reprezentovat, začali se od ní hudebníci odvracet a rozpadl se. Pavel Fořt (kytara) přijal nabídku orchestru Ladislava Štaidla, Pavel Větrovec (piano) se vrátil do divadla Semafor, odešel i bubeník Tolja Kohout do již zníněného transformovaného Mahagonu.

Naopak původní flamengovský tandém Vladimítr Kulhánek (basa) a Jan Kubík (tenor a soprán sax) přešli do nově se tvořící skupiny, pro které to byla po Flamengu zřejmě první plnohodnotná rocková kapela. Nová rodící se kapela zatím hledala svůj název a prozatím si říkala Rondo. Pod patronací Přemysla Černého tam s nimi budou působit i dvě bývalé opory M.Efektu Lešek Semelka (klávesy, zpěv) a Josef Kůstka (kytara, zpěv), kterému v té době nebylo dopřáno nahrát plnohodnotnou desku a musel navíc u Hladíka hrát na baskytaru. Pátým členem sestavy se stal Pavel Frištenský (bicí), dříve člen kapely Fousy. Ale nebyla tu přítomna jenom stará garda, do toho jazzového rachotu ještě přizvukoval na syntezátor ARP Jan Hála, známým z působení jazz-rockového Mahagonu (opět ne ten plzeňský). Problémy měli s obsazením postu kytaristy. Semelku, Kulhánka a Kubíka nakonec doplnila mladá krev v podobě již tehdy výborného kytaristy Michala Pavlíčka z legendární Expanze a bubeníka Pavla Trnavského, který po prvním singlu nahradil Pavla Frištenského. Michal Pavlíček přes svoje mládí zásadní měrou přispěl k unikátnímu a vybroušenému zvuku téhle skupiny, který je slyšet na jejím jediném albu, na kterém ale ze sebe vydala naprosté maximum. Repertoár nově se rodícího uskupení cele těžil z vlastní tvorby a chtěl přinášet průzračou hudbu srozumitelnou širokému publiku. Teprve v polovině roku si kapela zvolila název Bohemia.

V únoru 1975 odešli od Modrého efektu Lešek Semelka a Josef Kůstka s představou o vlastní kapele. Spojili se s dvěma bývalými členy Flamenga, saxofonistou Janem Kubíkem a baskytaristou Vladimírem Kulhánkem, přibrali bubeníka Pavla Frištenského. Celé jaro a léto pak proběhlo v horečné práci při skládání a zkoušení. Premiérový koncert skupiny byl naplánován na březen 1975, v plné síle probíhaly i přípravy vlastního komponovaného pořadu. Autorem námětu i textů se stal výhradně Boris Janíček. Kapela se sehrávala, vznikal zcela nový repertoár a vše se chystalo k mohutnému rozjezdu do nové sezóny. Ale v srpnu 1975 byl kytarista Josef Kůstka zlákán do kapely Bacily Václava Neckáře, což se jevilo jako velký problém už v prvopočátcích kapely. Začalo usilovné hledání nového kytaristy, neboť všichni hráči, kteří by odpovídali vysokým technickýám i stylovým požadavkům byli zadáni. Navíc se nad kapelou neustále vznášely nabídky doprovodných kapel populárních hvězd. Pár větších a důležitých vystoupení s kapelou pomohli odehrát kamarádi Luboš Andršt a Pavel Fořt. Než se našla stála náhrady za za Kůstku, šli členové raději brigádničit. Pavel Frištenský třebas umýval schody a ostatní tři dělali zeměměřičské figuranty. Po večerech pak zkoušeli a nepřestávali hledat pátého člena, dokud se jednoho říjnového večera neozval sám. Byl to třiadvacetiletý Andrej Horváth z Bratislavy, neměl za sebou do té doby žádné významnější angažmá, ale zato měl dost chuti a odvahy nasednout do vlaku a přijet se předvést muzikantům, na které dosud jen obdivně vzhlížel. Zkouška dopadla dobře a hudebníci si ulehčeně oddychli. Nová a v pravém smyslu rocková skupina Bohemia byla definitivně potvrzena.

Výhradním skladatelem se stal Jan Kubík, časem pak i ostatní. Texty jim psal zpočátku pouze Boris Janíček, pak se přidal i Pavel Kopta a Pavel Vrba. Skladby nosil Kubík vlastně hotové i s instumentací, na zkouškách pak dělali drobné úpravy a korektury. Vždycky byla nejříve hudba, pak se písní ujímal textař.

Ovšem kytarista Horváth v kapele nevydržel ani rok, už na letní turné po Polsku společně s kapelou SBB v roce 1976 jej nahradil Michal Pavlíček, někdejší člen kapely Expanse. Bohemia původně chtěla získat jeho kolegu ze skupiny Expanze, Jiřího Jelínka, ten ale ten zamířil k Vladimíru Mišíkovi do Etc... Semelka na to vzpomíná: "V Příbrami jsme tehdy viděli skupinu Expanze, kde byli dva úžasní kytaristi, Jelínek a Pavlíček. Trochu nám to připomnělo kapelu Wishbone Ash, ta kombinace dvou sólových kytar. Byli opravdu jeden lepší než druhý, ale nevěděli jsme, který je který. Chtěli jsme spíš Jelínka, ale nějak jsme to popletli, a tak jsme oslovili Pavlíčka. Michal k nám šel do svého prvního profesionálního angažmá, ale začal skupinu tlačit do jazz rocku".

Mezitím ale vyšly tři rozhlasové nahrávky Kubíkových skladeb "Ticho", "Nádraží bylo mým domovem" a "Návštěva ve Zverexu". První dvě otextoval Boris Janíček. Kapela si v rámci Pražských jazzových dnů v roce 1976 zahrála v nedělní 2. Jazzrockové dílně, kde se vedle osvědčených jazzrockerů z kapel Impuls, Jazz Q, Energit a Mahagon objevili stylově podobný host z Bratislavy, soubor Fermáta s kytaristou Františkem Griglákem, pak turnovský Modus, Semelkova art rocková Bohemia s bývalým saxofonistou Flamenga Janem Kubíkem, dále C&K Vocal a konečně folk-bluesový písničkář Vladimír Merta a jeho sestava nazvaná ČDG (Čundrgrunt).

Bohemii všichni dávali dohromady s představou, že budou hrát energické rockové písně, v nichž bude hodně místa pro zpěv. Modrý efekt v dobách "Nových syntéz" hodně inklinoval k rozsáhlým jazz-rockovým plochám, což ale Semelka snášel čím dál hůř. Pak se ukázalo, že podobným směrem jde i Bohemia: "Hodně kapel se tehdy nechalo ovlivnit americkou jazz-rockovou scénou a hrály pak všechny stejně. Ten funky styl vnesl do Bohemie i Michal. Je v pořádku, že se kapely vyvíjejí, jinak je to stojatá voda a nezajímavé. Já jsem ale duše romantická, tíhnoucí k art rocku, takže mi ta nová cesta nevyhovovala." Napětí mezi Semelkovým sklonem k art rocku a rockovým písničkám na jedné straně, a jazzovými sklony dalších členů na straně druhé, dávalo někdy vzniknout vzrušující hudbě, ale nebylo nadlouho udržitelné. "V té době jsem byl hodně ovlivněný hudbou King Crimson. Když jsem je slyšel poprvé, byla to pro mě rána jak z děla, strašně mě to zaujalo. Nemyslel jsem si, že bychom v Bohemii měli hrát jenom krátké písničky, ale taky mě nebavila jazz-rocková prstová cvičení - co nejrychleji nahoru a dolů."

Situace v kapele se zkomplikovala v létě roku 1977, když ji opustili Lešek Semelka zklamaný z toho, že se polehoučku přešlo z původého trendu písniček na velké instrumentální plochy a dravý jazz-rock, kde si moc nezazpíval. Proto se Lešek Semelka rozhodl vrátit k M. efektu, kde měl příslib krátkých písniček. Zároveň Pavel Frištenský odešel k Mišíkovu ETC. U Semelky došlo zřejmě k opětovnému střetu osobnosti a rozporech v hudebním směřování, protože Semelka chtěl, aby se kapela dostala do popového směru, někdy také hráli jako doprovodná kapela pro popové umělce, zatímco Kubík měl více prog-orientovanou vizi. Dokonce kolovalo, že členové Bohemia stojí za tajemným obsazením kapely Diskobolos.

Na Pražských jazzových dnech v roce 1977 nedělní "Jazzrocková" dílna představila staré známé, Semelkovskou Bohemii s baskytaristou Kulhánkem a kytaristou Pavlíčkem, Klapkův Mahagon a přestavěné Mišíkovo Etc.... Ve středu se chopili pořadatelství opět lidé z Jazzové sekce a na pódiu Lucerny se předvedli Jazz Fragment & Jana Koubková, pianista Karel Růžička, duo Déczi (tp) - Dvořák (g), Nouzové přistání Michaela Kocába, což byla podivná fúze vážné hudby a jazzu, dále art rocková Bohemia Jana Kubíka, ovšem už bez Semelky, a jazzový Hemenex.

Do nové sezóny tak kapela vyrazila s novým klávesistou Janem Hálou a Pavlem Trnavským za bicími nástroji. V té době se sestava rozšířila také o hostujícího klávesistu Michaela Kocába a Jiřího Tomka na perkuse. Tato raná asociace Kocáb a Pavlíček ukazuje kořeny nové legendy 80. let a to kapely Pražský výběr. Pražská premiéra nové sestavy byla naplánována na listopad. V únoru 1978 si kapela odehrála první koncert v novém roce v pražském Futuru s novým členem Jiřím Tomkem (percussion) a se svěžím repertoárem, který svědčil o žánrovém posunu. Kapela se svým omlazením posunuůa o kousek dále. Ale ještě v únoru ji vyšly dva singly, které s Bohemií nazpíval už bývalý člen Lešek Semelka.

Studiové album kapely "Zrnko písku" autorsky vznikalo asi rok, nahrávalo se v létě 1977, a dostal se na ně už dříve připravený repertoár. Bohemia hrála rock s artrockovými a jazzrockovými prvky a díky přítomnosti Kubíka, který byl dominantní ve zvuku skupiny i jako autor většiny hudby, hodně navazovala na Flamengo. Deska vyšla v roce 1978 po tříleté existenci kapely a je zároveň uzavřením první etapy stylového vývoje skupiny a zachycuje ji ještě před odchodem Leška Semelky. Skupině zde šlo především o rockové album a takovým také je. Je prozatím jen málo ovlivněno doteky jazz-rocku. Bohemia si zde ponechala to, co je na ní nejcennější - osobitý zvuk, elán, nasazení, rocková atmosféra a drive, který ji mohly mladší kapely jenom závidět. Na albu jednoznačně převážil Kubíkův artrockový materiál, ačkoli Semelka zde má jednu ze svých nejlepších autorských skladeb "Sen o snu". Všechny texty na album napsal jiř dvorní textař Pavel Vrba. Většinu kláves ovšem nahráli Michael Kocáb a Jan Hála, který se spolu s perkusionistou Jiřím Tomkem (později Pražský výběr) stali novými členy skupiny. Kubíkův odchod do ciziny pak přispěl k následnému nedolisování LP, které je z dnešního pohledu výborným svědectvím doby.

Album s pěkným obalem Josky Skalníka zachycovalo sestavu, která mezitím již zanikla odchodem Leška Semelky zpět k Modrému Efektu. Samotná deska dostála očekáváním, která vyplynula ze složení skupiny. Je to, dalo by se říci, "Flamengo své doby", které absorbovalo jazz-rockové vlivy poloviny 70. let, nebylo tak rockové a provokující, ale stavělo na kvalitních muzikantech (Kulhánek, Pavlíček, Kubík i Kocáb hrají prostě úžasně) i materiálu (posunutému blíž k jazzu), i když samozřejmě zdaleka nedosáhlo takového úspěchu a už vůbec se nemohlo měřit s kvalitou textů Josefa Kainara. Vzhledem k sestavě s klávesami, saxofonem/flétnou/klarinetem i kytarou si mohli dovolit bohaté a zajímavé aranže. Kromě Semelky hrají na klávesy i nový člen Jan Hála a hostující Michael Kocáb, který dodal svůj úsečný jazzový doprovod na piano a clavinet, charakteristický pro jeho jazzrockové období (např. na prvním albu Mahagonu nebo na desce "Žízeň" od Pražského výběru). Vznikla tak skutečně úctyhodná sestava někde na pomezí mezi art-rockem a jazz-rockem.

Pak se kapela vydala na cestu, kde se rock splétá s jazzem. Po odchodu Semelky kapela rezignovala na zpěv a tíhla stále více k jazz-rocku, jak je je možno slyšet na instrumentální EP se skladbami Michala Pavlíčka "King Gong / U studánky"). Hráči Bohemie pak ne zcela pověsili hudbu na hřebík, když ve složení Jan Kubík, Vladimír Kulhánek a Michal Pavlíček zkoušeli zatím jako trio vice méně akustické a více méně jazzové. Do budoucna počítali ještě s congy. Jazz-rock byl ovšem v té době již na ústupu a Bohemia se tak postupně vytratila z hudební scény. Kytarista Pavlíček se pak znovu objevil po více než třech letech v kapele Expanze.

V letech 1976-1978 jí kromě jediné plnohodnotné studiové desky vyšlo i několik SP a EP. Vedle krátkých jazz-rockových instrumentálek jako "Návštěva ve Zverexu" a flamengovských art/jazzrockově laděných písní "Kam jdou" se projevily i popové ambice Leška Semelky na singlu "Co mi brání/Vina křídel", ne němž se ovšem nepodílel Kubík. Tyto nahrávky dobře dokumentují nejednotnou koncepci, která vyústila v odchod Leška Semelky zpět k Blue Effectu. Lešek Semelka se ke konci v kapele vyjádřil: "Co jsem mohl v Bohemii dělat? To prostě nešlo. Já přece nemůžu pěti lidem vnucovat něco svého. Oni všichni chtěli hrát jazz. Rozhodli se dělat muziku bez ohledu na publikum, spíš pro sebe, a já se na to jenom díval. Nakonec to všechno skončilo a je to škoda, byla to výborná kapela." Muž v pozadá kapely Vladimír Mertlík k tomu jen dodal: "Tím, že Lešek šel pryč, se vlastně skupina položila, Trvalo to sice ještě rok, ale je to tak."

V roce 1976 členové Bohemie ještě pořád zdůrazňovali, že se snaží o "skutečně jadrný, vervní rock". Koncerty opravdu živelné byly, ale na singlových nahrávkách se toho rockového nápřahu zas tolik nedostalo. Proto mohou být pro mnohé posluchače vítaným překvapením snímky z roku 1976, vzniklé ještě před příchodem Michala Pavlíčka. Byly ostatně překvapivé i pro Leška Semelku, který na ně mezitím úplně zapomněl. V rozhlasových archivech se zachovaly dvě zpívané skladby s texty Borise Janíčka, "Nádraží bylo mým domovem" a "Ticho". Další pozoruhodnou ukázkou neznámé tváře skupiny jsou koncertní nahrávky z jara 1977, kdy Bohemia hrála na Pražských jazzových dnech. Jazzově laděné skladby "Mlhavé ráno" a "Sousto" byly na svou dobu kvalitně natočeny, nikdy se však nedostaly na desky.

Bohemia nějaký čas fungovala jako instrumentální těleso. Pak se cesty jednotlivých hudebníků rozešly různými směry, což koncem 70. let zapříčinil i odliv zájmu o jazz-rockovou hudbu, ale album přesto zůstalo svědectvím té doby. Její muzikanti se ale v muzikantském světě neztratili. Lešek Semelka po M.Effektu prošel ještě krátkodobými projekty aby se ukázal jako skladatel vkusného popu (např "Šaty z šátků", "Jména"), po kterém neváhal sáhnout třeba i Karel Gott ("Bloudím pasáží"), Vladimír Kulhánek dlouhá lstrávil třeba v ETC... Vladimíra Mišíka, Michalové Kocáb s Pavlíčkem nedlouho po rozpadu Bohemie dali dohromady první, tehdy ještě jazz-rockový, Pražský výběr který se transformoval v novovlný, který jim ale záhy zakázali bolševici. Oba se poté chytili na poli filmové muziky, Pavlíček si na čas postavil Stromboli a také točil se svými hosty televizní pořad na Kloboučku.

Deska vyšla v dubnu 2008 v reedici na CD s bonusy, které tvoří směs nahrávek ze singlů, které poměrně dobře dokumentují, jakými vývojovými fázemi Bohemia prošla a k čemu směřovali jednotliví členové. Singl "Co mi brání/Vina křídel" představuje pop-rockové tendence Leška Semelky, který je autorem obou skladeb. Zatímco první je dost funky, druhá je pomalejší a méně nápaditá. Jak Semelkovy singlové ambice postupovaly, ukazují bonusy na CD jeho dalšího působiště v Blue Effect "Svět hledačů". Když z Bohemie odešel a nahradil jej spíše jazzový nezpívající klávesista Jan Hála, převážila pochopitelně orientace na jazzrock. To zachycuje singl "King Gong/U studánky", jehož autorem je Michal Pavlíček. Obě skladby mají hodně exotickou atmosféru. V divokém "King Gong" vyniká výrazná baskytara, zatímco "U studánky" se akustická kytara setkává s flétnou a latin-jazzová prostřední část (včetně Jiřího Tomka) je přehlídkou krátkých sól. Poslední dvě krátké instrumentálky jsou dobou vzniku nejstarší. Vyšly jako B-strany zpívaných skladeb na prvních dvou singlech skupiny. Nadupaná "Návštěva ve Zverexu" trochu připomínající Jethro Tull jistě za poslech stojí.

PAVEL VRBA: ZRNKO PÍSKU BYL VÝJIMEČNÝ PROJEKT
U příležitosti vydání alba "Zrnko písku" na CD poskytl v roce 2008 pro Supraphon rozhovor autor textů Pavel Vrba.

Supraphonské CD s původnim albem skupiny Bohemia "Zrnko pisku" a několika bonusy připomíná jednu z našich nejpozoruhodnujnějších rockových desek druhé poloviny 70. let minulého století. Texty kapele (sestavene z tehdejších rockových špiček) napsal Pavel Vrba. "Zrnko písku" vyšlo v roce 1978, tedy v době, která rockové muzice v Československu zrovna nepřála.

Jaká byla tehdejší rocková atmosféra v Československu?
To se asi uplně vysvětlit nedá, navíc by to chtělo encyklopedický slovník, protože některé tehdy živé termíny už dnes prakticky neexistují. Kdybych se o nějaké vysvětleni přiesto měl pokusit, tak asi takhle: byla to enkláva okolo rocku, enkláva kluků a fanynek, kteří byli průměrně stejně chudí a drželi dost pohromadě. Samozřejmě rivalita byla, ale spíše naoko; všichni jsme se znali, drželi jsme spolu a všichni, ať šlo o hráče na nástroje, zpěvaky, či ty, kteří psali nějaké ty verše, jsme měli společného nepřítele.

Rock - to byl vlastně názor a víra. Celá generace měla drive a režim spolehlivě rozeznal, Iž jde o jistý druh vzpoury. Proto to měl rock hodně těžké. S dneškem se to nedá srovnávat. Současné kapely vznikaji a působi ve zcela jiných podmínkách.

Je pravda, že jste práci na textech kapely Bohemia bral jako projekt, na kterém se můžete projevit víc, než u písniček pro zpěváky populární hudby?
Každopádně. Bylo mi od prvopočátku jasné, že tady to nechce takovou tu běžnou "písničkovou" poetiku, že se tenhle projekt více blíží třeba surrealismu, větší obraznosti, větším šifrám. Tuto nabidku jsem tehdy velice uvítal, protože jsem celý život psal básničky a tohle byl prostor pro spojení poezie s hudbou.

Psal jste ty texty na muziku?
Ano, na muziku, a snažil jsem se napsat texty odpovídající povaze hudby skupiny Bohemia.

Sledoval jste poté osudy téhle kapely?
Sledoval, a nejen kapely Bohemia. Vždyť to byla součást mého života. Tehdy mohly vznikající kapely mít dvou, třídenní životnost - nebo mohly přežít dlouho. U Bohemie bylo pikantní a absurdní, že se objevilo LP, právě to "Zrnko písku", ale sotva se objevilo, bylo staženo; několik členů skupiny totiž emigrovalo. Nebyla tedy žadná propagace a už vůbec ne žádný dolisek. Dneska je ta černá deska unikat, ma ji asi malokdo. Proto jsem měl radost, že se Supraphon rozhodl pro reedici. O tu desku si totiž různi lidé, znalci a fajnšmekři psali. "Zrnko pisku" byla prvni výrazně jiná rocková deska po polovině 70. let minulého století.

Máte to původní elpíčko?
Mám, tedy - asi ano. Staršíh LP desek mám obrovskou hromadu, asi by mi chvíli trvalo, než bych mezi nimi "Zrnko písku" našel. Ale našel bych je.
Zdroj: https://www.supraphon.cz/archivy-katalogy/na-doslech/152-supraphon-news-duben-2008

    Zpět
Členové:
Vladimír "Guma" Kulhánek - Bass
Jan Kubík - Tenor & Sopran Saxophone, Flute
Pavel Trnavský - Drums
Michal Pavlíček - Electric & Acoustic Guitars, Vocals
Jiří Tomek - Congas
Jan Hála - Keyboards, ARP Synth
Lesek Semelka - Electric Piano, Lead Vocals
Josef Kůstka - Bass, Guitars
Pavel Frištenský - Drums

Členové Vladimír "Guma" Kulhánek
(Narozen 4. září 1944 Praha, Československo)
Bass


Vladimír „Guma“ Kulhánek je přední český baskytarista, který jako jeden z prvních v tehdejším Československu začal experimentovat s bezpražcovou baskytarou. Jeho velkým vzorem je Jaco Pastorius. Byl členem mnoha významných českých hudebních skupin např. Flamengo, Bohemia, Blues Band, Etc..., Stromboli nebo Krausberry. Je oblíbeným studiovým hráčem a podílel se na dlouhé řadě hudebních alb různých žánrů. Má velmi osobitý a nezaměnitelný styl plný bohatých figur.

Kulhánek vystudoval VŠCHT, ale už od studentských let se věnoval hudbě. K muzice se dostal tak, že si za výdělek z chmelové brigády koupil první kytaru, na kterou pak s kamarády hrál třeba písně Osvobozeného divadla. Nejprve hrál na kytaru, pak se shodou náhod dostal k baskytaře a u té už zůstal. Tento obrat pro něj přišel až při maturitním večírku, kdy se kapele "ztratil" basista a Vladimír byl požádán, aby za něj zaskočil. Jelikož se pohřešovaný muzikant do konce mejdanu neukázal, kapela mu dovolila odvézt si basu domů. Majitel nástroje se objevil až po půl roce, kdy už na ni Vladimír poctivě cvičil a měl již pouliční kapelu. Když mu potom bubeník donesl na zkoušku první baskytaru, nebylo co řešit.

První významnější kapelou, ve které hrál byla skupina Donald, která vznikla v roce 1964 a hrála rock'n'roll, písničky Elvise Presleyho, později i repertoár Rolling Stones či Beatles. Tehdy také vznikla jeho přezdívka "Guma". Během té doby stihl vystudovat obor silikáty na Vysoké škole chemické a získal tak titul inženýra. Po rozpadu Donaldu se rozhodl opustit Československo a odjel do Německa, kde se během čekání na azyl živil jako malíř pokojů. Osud tomu chtěl, aby se potkal s kapelou Flamengo, se kterou se vrátil do Československa. Jen o několik dní později mu přišlo kladné vyřízení jeho žádosti o azyl. Po několika personálních změnách vznikla sestava muzikantů, která dala vzniknout jednomu z nejlepších alb československé historie "Kuře v hodinkách", které vyšlo v roce 1972. Kapela koncertovala i v Polsku, kde měla velký úspěch. Ovšem doba husákovské normalizace bigbítu nepřála, takže se Flamengo rozpadlo. Část muzikantů, mezi kterými Guma nechyběl, ještě nahrála s Dežem Ursinym rovněž výbornou desku "Provisorium" (1973).

Od roku 1972 hrál v Semaforu spolu se saxofonistou Janem Kubíkem, kam byli oba dva přijati. Ze Semaforu se spolu s Kubíkem dostali do doprovodné skupiny Evy Pilarové. V roce 1975 byl Guma u založení "předříhovské" skupiny Katapult s Viktorem Sodomou, Pavlem Fořtem, Janem Kubíkem a Toljou Kohoutem. Tato sestava se ale záhy rozpadla. Kulhánek s Kubíkem založili spolu s Michalem Pavlíčkem a Leškem Semelkou jazzrockovou skupinu Bohemia, se kterou vydali jedinou desku "Zrnko písku" (1978). Dalšími zastaveními byla popová kapela Kroky Františka Janečka a kapela Jany Kratochvílové.

V letech 1981-1984 hrál společně s Lubošem Andrštem a Petrem Lipou v kapele Blues Band Luboše Andršta, z jejichž spolupráce vzniklo výborné live album "Blues z Lipového dřeva" (1984). V té době, zhruba v polovině 80. let, byl okouzlen zvukem baskytary Jaca Pastoriuse, a tak začal jako jeden z prvních basistů u nás hrát na bezpražcovou baskytaru.

Od roku 1985 působil Guma dvanáct let ve skupině Etc… Vladimíra Mišíka, se kterou natočil šest alb. V té době se zúčastňoval i jiných projektů – byl hostem Pražského výběru, s Michalem Pavlíčkem a Bárou Basikovou vytvořili kapelu Stromboli.

Po odchodu z Etc se objevil ve skupine Krausberry, s níž natočil jednu desku. Několik let doprovázel zpěvačku Annu K, zahrál si také ve skupině November 2nd. Byl rovněž velmi oblíbeným studiovým hráčem, často hrával v projektech Karla Svobody např. hudba k seriálu "Návštěvníci" či "Létající Čestmír" nebo na albech Petra Hapky, který mu dával hodně volnosti při hraní linek na bezpražcovou baskytaru.

V roce 2002 založil spolu s Romanem Dragounem, Stanislavem Kubešem a Martinem Kopřivou skupinu T4, se kterou nahráli výborné album "Pár tonů a slov" (2005). Tato formace se po šestnácti letech se rozpadla, aby se mohla začátkem roku 2018 změnit na PRAK, kde na místo zpěváka nastoupil Pavel Bohatý. Od listopadu 2011 hraje v blues rockové kapele Kulhánek – Holeček – Razím – Kowacz.

Ke všem vyjmenovaným skupinám je potřeba připočítat ještě velké množství studiových nahrávek. Vladimír Kulhánek nemá přesný přehled o všech nahrávkách, odhaduje tento počet asi na osmdesát. V roce 2013 byl uveden do Beatové síně slávy.
V poslední době Kulhánek hraje v kapele Energit s Lubošem Andrštem a nově i v Livin Free Jana Holečka. Ve svém volném čase je vášnivým čtenářem a stále nadšeným cyklistou.

Členové Jan Kubík
(Narozen 15. prosince 1944, Praha, Československo)
Tenor & Sopran Saxophone


Jan převzal své hudební tradice přímo z vlastní rodiny - babička příležitostně doprovázela pěvkyni Emu Destinovou. Své dětství strávil v Ústí nad Labem. Jan docházel od devíti na lekce klavíru u kterých vytval celých sedm let. Později mu ale učarovaly nástroje s třtinovými plátky, a tak začal v šestnácti s klarinetem. Maturitu absolvoval na SVVŠ, pak studoval nezvyklou kombinací oborů, trochu stavební a pedagogickou fakultu, ale jeho jediným zájmem se mu však stala hudba.

Svoji nástrojovou specializaci si během hudební kariéry rozšířil ještě o flétnu a sopránsaxofon. Mezi jeho oblíbené vzory patřil John Coltane a Cannonball Adderley. Jeho koníčky jsou rybaření, je ženatý a otec dcery Petry.

Po příchodu do Prahy hrál v roce 1965 na klarinet v Revival Clubu. Dixielandová kariéra však trvala necelé dvě sezóny, pak se uchytil jako hudebník, hráč na klarinet a klavír, v ústeckém Kladivadle. V roce 19710 se ale už ocitl v pražském rockovém prostedí. Na přelomu 60. a 70. let začal v anglických rockových kapelách najednou letět saxofon. Lidé jako Jack Lancaster (Blodwyn Pig), Keith Gemmel (Audience), Mel Collins (King Crimson) nebo John Almond ulehčovali roli někdy až příliš jednotvárné kytaře a přinášeli do kapel jazzové prvky. Už jako tenorsaxofonista přijal nabídku pražské kapely Flamendo a přesně taková byla také role Jana Kubíka i v této kapele. S legendární skupinou natočil album "Kuře v hodinkách" a realizoval i své první autorské pokusy. Navíc klátící se obrýlený muzikant byl jedním z motorů kapely. Pamětníci si jistě připomenou energii, která z jeho hry sálala. Po rozpadu kapely Flamengo se objevil v roce 1972 v Havlíkově orchestru divadla Semafor. Během krátké existence Flamenga na sebe dokázal dostatečně upozornit, takže neměl problém se v tehdejší době dokázat se dál živit jako profesionální hudebník. Zaskakoval také ve studiu vždycky tam, kde bylo potřeba uplatnit řízný saxofon nebo znepokojivou flétnu. Z divadla pak odešel spolu s Větrovcem a Vladimírem Kulhánkem do doprovodné kapely zpěvačky Evy Pilarové.

Po konci Flamenga se společně tři hudebníci a jazz-rockoví nadšenci přihlásili do nově se rodící formace Katapult spolu s bubeníkem Toljou Kohoutem a zpěvákem Viktorem Sodomou. Pro novou kapelu složil Kubík písně "Motýlí král" a "Kosmonaut" s texty Ondřeje Suchého. S klarinetem hostoval také na desce kapely Jazz Q "Symbiosis".

Pak se v roce 1975 stal spoluzakladatelem kapely Bohemia, kde by spolu s Leškem Semelkou vůdčí a skladatelskou osobností. Bohužel rozpory v hudebním směřování vedly k odchodu Semelky z kapely v roce 1977. Jejich první a jediné vydané album "Zrnko písku" vyšlo až v roce 1978 a spolu sněkolika songly a EP představuje jednu z mnoha vzpomínek na jeho působení na české rockové scéně.

Najdeme jej ale skoro na všech deskách rockového charakteru, které v tehdejší době vycházely. Objevit jej můžete na deskách kapely Marsyas, na albu "Mauglí" rockové kapely Progres 2, albu "Provisorium" Deža Ursínyho nebo na prvních nahrávkách Mišíkových ETC. Doba byla těžká, a tak Kubík zkoušel hrát i pop a pop-rock. Jeho sóla tam můžeme objevit i pod hlavičkou souboru Diskobolos, který rozvíjel starší bratr Karla Svobody Jiří, nebo i na prvních nahrávkách Petry Janů. Jedna z posledních desek, na kterých se objevil bylo "Planetarium" Václava Neckáře.

Udajně ještě zkoušel s kapelou Heval Jany Kratochvílové, kde byl spoluhráč z Bohemie bubeník Pavel Trnavský. Ale pak se o něm slehla zem, neboť krátce poté emigroval a zůstal v zahraničí. V roce 2012 při koncertech ke 40. výročí vydání alba "Kuře v hodinkách" se neobjevil. Údajně se prý usídlil v Insbrucku, Rakousko, a úplně se odřízl od hudby, když se věnoval stavebnictví, které vystudoval. Pouze Guma Kulhánek si vzpomněl, že mu Kubík v roce 1991 zavolal a pozval jej na hraní právě v v Insbrucku. Bylo to v rámci nějakého pouličního festivalu, hráli někde na pouti a náramně si to užili. Spokojený Kubík říkal, že se ozve, ale to se nikdy nestalo.

Členové Pavel Trnavský

(Narozen 20. června 1953, Olomouc, Československo)
Drums


Pavel je rodem moravský hudebník a hráč na bicí a percuse, zpěvák a skladatel. Působil v kapelách Armadeica, Expanze (1973-1976), Bohemia (1976-1978), Kroky Frantiska Janecka (1976-1977), Jazz Q (1978-1979), Discobolos (1978-1979), Skupina Pavla Trnavskeho (1980-1981), Heval (1981-1983) a Sbor Pavla Trnavského.

Pavel od svých obligátních houslových začátků přešel ve čtrnácti letech ke kytaře a v roce 1977 se stal kytaristou a zpěvákem skupiny Spectres. Při jedné ze zkoušek si vypůjčil od kolegy bubeníka jeho nástroj a o další dlouholeté specializaci bylo rázem rozhodnuto. Založil vlatní kapelu, ale po roce hraní prodal bubny a zcela se rozloučil s hudební činností. Krok to ale zřejmě nebyl moc uvážený, protože po krátké odmlce opět stejnou soupravu bicích vykoupil zpátky a pustil se s novou vervou do zkoušení. Návštěvníci koncertů ve strahovských klubech si jej mohou pamatovat třebas ze skupiny Anion. V roce 1971 se stal i členem kapely Satori, kde jej pak nahradil Josef „Méďa“ Jelínek. Po nějaké době se do Satori na čas vrátil i Pavel Trnavský a kapele se pod změněným názvem Kurt Miller Band s nim podařilo vystoupit v Letňanech. Jeho hlavním mezníkem v hudební kariéře ale bylo založení souboru Expanze, jehož se stal vedoucím.

Skupinu Expanze založili na podzim roku 1973 bubeník Pavel Trnavský, baskytarista Jiří "Plech" Novotný, kytarista Jiří "Jelen" Jelínek (ex-Feeling Free, ex-Kurt Miller Band) a zpěvák Slobodan "Lola" Popovič (ex-Kurt Miller Band). Soubor však potřeboval ještě druhého kytaristu a ti se v té době hledali hlavně po hospodách. Michala Pavlíčka, hráče hard rockového Penguinu objevil Lola v hospodě u Glaubiců. Později se ke kapele připojila ještě perkusionistka Naďa Vávrová. Skupina se orientovala na interpretaci převzatého repertoáru např. Wishbone Ash, Cpt. Beyond, F. Zappy a vyznačovala se na české amatérské poměry velmi vysokou instrumentální kvalitou. Postupně se kapela dopracovávala k jazz rockovým skladbám J. McLaughlina a Weather Report. Kapela si záhy si získala respekt a jméno díky svým koncertním vystoupením. Na festivalu rockových kapel v Nymburce v roce 1974 získali druhé místo za skupinou Combo FH, o rok později vyhráli podobně zaměřenou příbramskou přehlídku. Přestože uskupení zpočátku těžilo z repertoáru Cobhama, Chicka Corey a Soft machine, usilovalo časem o vlastní hudební výraz. Do sféry vlastních skladeb přispěl i Pavel Trnavský skladbou "Kombajnér". Kapela si vytkla za cíl organicky spojit melodiskou linku s moderní jazz-rockovou rytmikou a snažila se hledat i nová spojení této hudby se zpěvem.

Bohužel se po pár vydařených koncertech objevil problém. Lola Popovič emigroval a tak nastala potřeba přijmout nového člena. Na začátku roku 1976 se krátce v Expanzi objevil saxofonista Ferdinand Dremla. Pavel Trnavský však jednoho dne přivedl do kapely novou zpěvačku Janu Kratochvílovou (se kterou tehdy chodil), což však vyvolalo rozkol. Soubor se v březnu 1976 rozešel, ale stačil ještě vyhrát soutěžní přehlídku amatérských kapel Na rokosce v rámci IV. Pražských jazzových dnů. Kvalitních hráčů si všimli lanaři od profi souborů a Expanzi si rozebrali. Trnavský s Kratochvílovou se stali členy Jazz Q, po Pavlíčkovi omylem sáhla Bohemia, když původně chtěla Jelínka, tak se Jelínek se objevil v jazz rockovém Mahagonu a později v Mišíkových Etc. Jediná Naďa Vávrová odešla do méně známé amatérské skupiny a tou byl Elektrobus. V roce 1976 se stal členem kapely Bohemia, kde nahradil Pavla Frištenského a připojil se k bývalému spoluhráči Michalu Pavlíčkovi. Stihli ale nahrát pouze jednu desku a pár singlů a vytratili se. Od května 1976 bylo možno vidět Pavla i v řadách Jazz Q Martina Kratochvíla. Po rozpadu tohoto souboru odešel spolu s kytaristou Františkem Franclem a Lexou Čihařem do kapely Kroky. Od září 1976 se začal i připravovat ke studiu hry na bicí na lidové konzervatoři. Kromě tlučení do bubnů si doma občas zabrnkal i na piano.

Pak začal spolupracovat s Janou Kratochvílovou a v roce 1981 založili kapelu Heval, kde hráli tehdy průkopnický rock-reggae ve složení Pavel Trnavský, Zdenek Juračka, Franta Kotva a Jiří Novotný. V roce 1983 bylo Janě Kratochvílové povoleno účinkovat na hudebním festivalu v Irsku, kam vyjela společně s Pavlem Trnavským, ale vzápětí po jejím odjezdu bylo rozhlášeno, že emigrovala. Hudební nosiče byly staženy a Jana Kratochvílová "přestala oficiálně existovat". Na hudebním festivalu v Irsku získala několik ocenění a nezbylo pak oběma, než skutečně emigrovat do Anglie, protože v Československu by je po návratu čekalo vězení. V roce 1984 Janu následoval někdejší bubeník kapel Pražský výběr a Žlutý pes Jiří Hrubeš, který rovněž emigroval do Velké Británie. Kratochvílová působila pod uměleckým pseudonymem Jana Pope.

V roce 1985 podepsali spolu s Pavlem Trnavským a Jiřím Hrubešem exkluzivní smlouvu s Polydorem na LP "Bohemian". Natáčeli v nejlepších studiích a na nahrávání hostoval také baskytarista skupiny Level 42 Mark King. Deska vyšla v roce 1986 v deseti zemích západní Evropy a v Japonsku. V samotné Anglii vyšel pouze singl. Než došlo ke zrušení smlouvy, když se Jana se nepohodla s novým vedením Polydoru, stihla desítky rozhovorů pro světový tisk, radia a televizní stanice a několik živých vystoupení hlavně v Německu a Francii. Nahrávací společnost, ale Janu Kratochvílovou tlačila do pozice, ve které se jí nelíbilo a tak od smlouvy odstoupila.

Zpěvačka se se spolupoutníky Trnavským a Hrubešem v dalších letech dala na nezávislou dráhu, jistý čas studovala různé filosofie a obory alternativní medicíny, propojovala se se spoustou alternativních umělců, ať už to bylo ve stylu new age anebo anarchistický hard core. Anonymně zpívala také ve velkých kostelních sborech. O dalším působení Pavla v Británi toho není moc známo. Hrubeš s Kratochvílovou se poté dali na nezávislou dráhu a založili metal-rockovou skupinu Illuminati. "Mezinárodní magazín Terrorizer ji vyhlásil jako nejlepsi londýnskou HardCore Kapelu, ale britská kritika koncerty odsoudila jako 'příliš šokující'," popsal tehdejší dění Hrubeš. Společně s Kratochvílovou hledali další formy hudebního vyjádření, objížděli festivaly a kluby ve světě a vrátili se až po sametové revoluci také do České republiky, kde se opět spojili s Pavlen Trnavským.

Aktuální sestava kapely Illuminati.ca tak v roce 2017 představuje sestavu zkušených hudebníků, kteří se nebojí experimentovat. Kapela hraje ve složení Jiří "George" Hrubeš (kapelník, bicí), Pavel "Thorn" Trnavský (klávesy, perkuse), David "Robert" Pavlík (kytara) a Honza "Poky" Pokorný (baskytara). Skladby, které Kratochvílová zpívá kompletně v angličtině, se žánrově pestře přelévají mezi hard-rockem a synth-popem. Na jejich poslední desce se autorsky podílel zovu také Pavel Thorn Trnavský, autor řady dřívějších hitů Kratochvílové. Ten se do kapely vrátil loni po několikaleté pauze.

Členové Michal Pavlíček
(Narozen 14. února 1956 Praha)
Electric & Acoustic Guitars, Vocals


Michal Pavlíček je český hudební skladatel, kytarista, zpěvák, textař a producent. Je znám jako autor introvertních rockových opusů, stejně jako melodicky silných působivých balad. Je považován za jednoho z nejlepších českých kytaristů a je držitelem řady vítězství a ocenění v odborných anketách. Jeho kytarová virtuozita a skladatelská invence vnesly do tehdejší československé hudební scény nejen srozumitelný rejstřík stylového vyjádření rockového undergroundu, ale také preciznost instrumentace a osobitost interpretace. V tomto směru bylo a je nejvýznamnějším jeho působení v legendárním Pražském výběru, který kromě muzikantské originality přinášel texty odrážející nálady a pnutí v neoficiální a neloajální kultuře.

Vstup čerstvého absolventa Filmové fakulty AMU na muzikantskou scénu v polovině 70. let minulého století byl součástí širšího průlomu do hudební strnulosti normalizace. Svoji hudební dráhu začínal jako hráče hard rockového Penguinu. V roce 1973 jej člen Expanze Lola objevil v hospodě u Glaubiců a Michal se přesunul do Expanze. Jeho první profesionální angažmá bylo v roce 1978 ve skupine Bohemia, kam si jej Semelka, Kulhánek a Kubík vytáhli znáhradou za odcházejícího Josefa Kůstku. Michal Pavlíček přes svoje mládí zásadní měrou přispěl k unikátnímu a vybroušenému zvuku téhle skupiny, který je slyšet na jejím jediném albu "Zrnko písku" (1977) a několika singlech. V této kapele se uplatnil i autorsky. Zároveň v té době složil a natočil dvě písně na LP Jany Kratochvílové "No a co". Po rozpadu kapely v roce 1981 natáčí první autorsko-interpretační album tria "Horký dech" Jany Koubkové.

Ještě v témže roce se postavil vedle Michaela Kocába v čele skupiny Pražský výběr, která se stala zakrátko legendou. S jejím zakladatelem se v podstatě seznámil ještě jako člen Bohemia, když Michal Kocáb hostoval na jejich albu. První album kapely Pražský Výběr (všeobecně známé pod neoficiélním názvem "Straka v hrsti") obsahuje originální, stylově těžko zařaditelnou hudbu s prvky new wave i fusion. Šlo o bizardní karikaturu a reakci na politické represe, které značně zesílily po vzniku opozičního hnutí Charty 77, s níž se do značné míry identifikovala určitá část umělců alternativní kultury. Po dvou letech existence byl také Pražský výběr na čele seznamu zakázaných skupin a zmíněné debutové album spatřilo světlo světa až v období pokročilé perestrojky v roce 1988. Existovalo však mezi fanoušky v tisících exemplářů na neoficiálních kazetách jako doslova kultovní záležitost. Po pádu komunistického režimu bylo mimo jiné kritiky vyhlášeno druhou nejlepší deskou za uplynulých třicet let. Pavlíčkův vklad do skupiny byl nemalý: skládal, aranžoval, nahrával kytarové vrstvy i basové party, zpíval, podílel se na textech. Pražský výběr se stal jedním ze symbolů resistence proti totalitě.

V nedobrovolné pauze Pražského výběru, která trvala plné čtyři roky, se Michal Pavlíček věnoval nejrůznějším projektům. Mimo jiné složil, natočil a produkoval vysoko ceněné album "Rány" zpěvačky Zuzany Michnové a napsal rádiový hit "Diskotéka" pro F.R.Čecha. Když s uvolněním politického napětí do jisté míry pominulo embargo na osobnosti Pražského výběru, sestavil Pavlíček v roce 1986 skupinu Stromboli, se kterou naplnil svůj dosavadní hudební vývoj. První čtvrtina debutového dvojalba "Stromboli" je live intrumentálního tria, další dvě části obsahují základní repertoár skupiny, postavený na netradičním vokálním projevu Báry Basikové s použitím básní Christiana Morgensterna, poslední čtvrtina je pak směsicí rockových songů s různými interprety. Stromboli je Pavlíčkův hudební obraz, jde o jeho klíčové album, z něhož lze slyšet podstatu jeho tvorby. Z písně v podání Viléma Čoka "Ó hory, ó hory" nebo tituloví "Stromboli" se staly rockové hity.

V roce 1986 také došlo k dlouho očekávanému obnovení Pražského výběru, což dokumentuje velmi úspěšné druhé album skupiny "Výběr", po kterém následovalo comebackové turné. Je také autorem hudby pro řadu krátkých i celovečerních filmů jako "Proč" režiséra K. Smyczka o fanatických a násilnických fotbalových fanoušcích, či úspěšné celovečerní dětské filmy režisérky Plívové Šimkové "Nefňukej, Veverko", "Veverka a kouzelná mušle". Později ještě Pavlíček už vlastně s rozpadlými Stromboli natáčí v angličtině album "Shutdown" (1989). Počátkem roku 1989 se začíná realizovat i celovečerní film Pražského výběru "Pražákům těm je tu hej", co ž je crazy výpověd o neobyčejné historii skupiny ve vypjaté době. Film byl ovšem dokončen až po sametové revoluci. V roce 1989 vydává také s Michaelem Kocábem společné improvizační album "Black Light". Významným byl i koncert při příležitosti odchodu sovětských vojsk z tehdejšího Československa pod názvem Adieu C.A. (Sbohem Ruské armádě), kterého se účastnil i prezident Václav Havel a na kterém vystoupil jako host také Frank Zappa. Z tohoto koncertu vznikl stejnojmenné CD, které se skládá převážně z Pavlíčkových písní.

V roce 1992 vychází první album jeho instrumentálního tria Big Heads, obsahující osobité fusion s některými prvky českého folklóru a postavené na Pavlíčkově autorském rukopisu i jeho kytarovém mistrovství. Píseň "Osiřelá" z tohoto projektu se objevuje tež na CD "Czech masters of rock guitar". V témže roce také vytvořil scénickou hudbu pro výstavu Expo 1992 v Sevillem která se objevila na CD "Imagination". Od roku 1992 působí v poprockové formaci BSP (Balage–Střihavka–Pavlíček) a podílel se na jejich dvou albech BSP, když to druhé z roku 1994 dobývá hitparádové žebříčky a Pavlíčkova skladba "Země vzdálená" v podání Kamila Střihavky se stala jednou z nejúspěšnějších českých písní 90. let. Píseň byla nominovaná na cenu Grammy za rok 1994 v kategorii nejlepší píseň roku. V témže roce složil i svůj první divadelní muzikál "Klaun" podle scénáře Pavla Kohouta pro Vinohradské divadlo. Michal se začal věnovat i skládání hudby k reklamním spotům a stal se žádaným autorem v tomto oboru (např. Nestle, PepsiCola, Mazda, Velkopopovický kozel, Paegas, Eurotel a jiné). Od roku 1995 začal realizovat vlastní televizní pořad Na Kloboučku, kde se k scházeli k live sessions nejvýraznější rockové i jazzové osobnosti české scény. Tyto hudební jamy jsou zaznamenány na třech CD "Na Kloboučku 1,2,3". Ve stejném roce rovněž produkuje a natáčí se zpěvákem a skladatelem Romanem Dragounem CD "Stín mé krve". V roce 1995 složil symfonickou hudbu k šestidílnému televiznímu románu Konec velkých prázdnin podle scénáře Pavla Kohouta a Jeleny Mašínové.

V roce 1996 se uskutečnil na na praždké Štvanici památný koncert skupiny Stromboli v původním obsazení. Vznikl tam i dokument české televize režisera Petra Orozoviče Stromboli o Stromboli. Po dokončení hudby k psychotrilleru "Holčičky na život a na smrt" zkomponoval Pavlíček hudbu k symfonickému baletu Hádanky pro divadlo Laterna magika. V polovině roku 1997 dokončil Pavlíček spolu s Kocábem nové CD Pražského výběru "Běr", které získalo během jednoho měsíce zlatou desku, což koresponduje i s pozitivní kritikou, která toto album řadí mezi zajímavé desky 90. let a Pražský výběr podepisuje exkluzivní kontrakt se Sony Music Bonton na tři alba. V roce 1998 vrcholí Pavlíčkova tvůrčí aktivita, když skládá symfonickou hudbu pro tři díly britského historického seriálu The Scarlet Pimpernel (Červený bedrník, 4. série) pro televizi BBC.

V prosinci 1999 vychází Pražskému výběru CD "Habaděj" s archivními unikátními snímky rané tvorby Výběru. V průběhu května a června 2000 dokončil hudbu k CDROM "Praha stroj času" a hudbu k počítačové hře Original War pro anglické vydavatelství Virgin. Na konci srpna absolvoval koncerty Pražského výběru, BSP, Big Heads v Chicagu na rockovém festivalu československých kapel. Od října 2000 točil s Filharmoniky města Prahy hudbu k dalším epizodám The Scarlet Pimpernel II (Červený bedrník II) pro BBC. Za hudbu k seriálu Červený bedrník byl v roce 2000 nominován na cenu města Birminghamu na TV a filmovém festivalu v Birminghamu, který se uskutečnil 23. listopadu. Během roku 2000 složil hudbu k televizním filmům "Znásilnění" režiséra Petra Slavíka, "Politik a herečka" režiséra Juraje Herze a "Svatí a andělé" režiséra Viktora Polesného.

V průběhu jara 2001 produkoval a natočil CD "Stromboli in Quartet", které vyšlo v červnu jako 2CD spolu s reedicí alba Stromboli "Shutdown". Na konci června dal opět dohromady skupinu Stromboli v původním obsazení a absolvovali dva koncerty, z čehož ten druhý se konal v Paegas Aréně při příležitosti vyhlášení klipu desetiletí. Zároveň se autorsky a textařky podílel na CD zpěvačky Michaely Polákové "Slečna mrcha", které zároveň produkoval a aranžoval. Jeho syn Michal natočil na tomto albu živé bicí. Na podzim 2001 vydal opět s formací Big Heads, posílenou o hráče na hoboj, moog a akordeon Janem Kolářem, dlouho očekávané kytarové CD "Čombió". V průběhu roku složil scénickou hudbu k dalším televizním filmům "Experiment" režiséra Juraje Herze a "Help for you" a "Svědek" režiséra Petra Slavíka. V roce 2002 se podílel na albu "Woo-doo" Kamila Střihavky, "Za kyslík" Michaela Kocába. Na požádání prezidenta Václava Havla vytvořil hudební kompozici Oslava svobody (slova Michael Žantovský) pro závěrečnou slavnost summitu NATO, který se konal v Praze 21. a 22. listopadu 2002, kterou v roce 2003 vydal i na CD. Na konci roku pak natočil poslední díly televizního hudebního pořadu Na Kloboučku, v kterém byl vedle Ondřeje Konráda hlavním dramaturgem a protagonistou. Jako příloha časopisu Report vyšlo CD "Michal Pavlíček Story", které rekapitulovalo jeho bohatou kariéru. Během roku 2003 napsal scénickou hudbu pro představení Smrt obchodního cestujícího v divadle Rokoko v režii Viktora Polesného, představení Hradeckého divadla Othello v režii Vladimíra Morávka a představení Kodaň v režii Jakuba Špalka v divadle v Celetné.

V divadle Ta Fantastika měl 3. listopadu premiéru jeho první muzikál Excalibur, ve kterém vystupovali Kamil Střihavka, Lucie Bílá, Michael Kocáb, Dan Hůlka, Lucie Vondráčková, Vilém Čok a další. Scénář napsal Karel Steigerwald a písně otextovali Vlastimil Třešňák a Jan Sahara Hedl. Od ledna 2004 se rozjíždí za Pavlíčkovy účasti série nových TV pořadů Na Kloboučku, tentokrát z nahrávacího studia Sono.

V roce 2004 složil symfonickou hudbu k baletu Malý princ v režii a choreografii Ondřeje Šotha, scénickou hudbu k televizním filmům "Hadí tanec" režisera Petra Slavíka a "Zlatá brána" režisera Jaroslava Brabce. V červnu natočil se symfonickým orchestrem hudbu k baletu "Malý princ" pod taktovkou anglického dirigenta Vartana Melkoniana. V druhé polovině roku se skladatelsky soustředil na práci na třináctidílném britském TV seriálu Outlaw. Složil pro něj symfonickou hudbu s prvky rapu a elektroniky. Seriál vstoupil do TV vysílání v Anglii na konci října. Tento seriál přebrala do svého vysílání i česká televize pod názvem "Zbojníci". Během roku se Pražský výběr opět objevoval na koncertních podiích po celé republice a přes léto sklízel úspěchy na velkých rockových festivalech. V listopadu Pražský výběr koncertoval i v USA, kde závěrečný koncert turné v newyorkském klubu Knitting factory byl zcela vyprodán. Na přelomu let 2004 a 2005 dokončil hudbu k televiznímu seriálu Dobrá čtvrť režisera Karla Smyczeka. V únoru 2005 složil scénickou hudbu pro divadlo v Celetné k představení Helverova noc v režii Jakuba Špalka, od března pracoval podle scénáře Jiřího Pokorného a Marie Reslové na novém muzikálu Obraz Doriana Graye pro divadlo Ta Fantastika. Divadlo v Celetné se pro něj stalo oblíbeným, když v červnu 2006 pro složil hudbu k divadelní hře Cyrano z Bergeracu v režii Jakuba Špalka. V listopadu 2006 po vleklé vyhrocené krizi definitivně nastal rozpad Pražského výběru v původní sestavě.

Michal pak neustával ve skládání scénické, TV nebo divadelní hudby. Napsal ji např. pro inscenaci Produkt divadla Ta Fantastika (2006), TV film "Cesta zpět" v režii Petra Slavíka, hru "Pískoviště, Cesta do Bugulmy" v divadle Na zábradlí v réžii Jiřího Pokorného (2006), TV seriály "Dobrá čtvrť" pro Českou televizi a "Místo v životě II" pro Novu, TV detektivce režiséra Petra Slavík "V hlavní roli", v divadle na Vinohradech hudbu pro představení "Višňový sad" (2008), k filmu režiséra Petra Slavíka "Karambol" (2008), k animovanému filmu "Na půdě" režiséra Jiřího Bárty (2009), TV filmu "Divnovlásky" v režii Petra Slavíka (2009), k celovečernímu filmu režisérky Lenky Kny "Stínu neutečeš" (2009), k celovečerním dokumentárním filmům "Útěk na Mauricius" tvůrců Libora Špačka, Petry Doležalové a k filmu "Heřman - Cesta za snem" režisera Miloslava Doležala. Na přelomu roku 2009 a 2010 Michal dokončil svou baletní kompozici Kráska a zvíře, jejíž premiéra v režii a choregrafii Jiřího Pokorného se konala 13. března na scéně plzeňského divadla J.K.Tyla. Michal byl několikrát za svoji scénickou tvoru nominován na Cenu Alfréda Radoka.


Pražský výběr 2013, nahoře zleva Vilém Čok (baskytara), Jiří Hrubeš (bicí), Jiří Tomek (perkuse), Klaudius Kryšpín (bicí), dole zleva Ondřej Soukup (baskytara), Michal Pavlíček (kytara) a Michael Kocáb (zpěv, klávesy)

Po roztržce, která před sedmi lety ukončila existenci klasické sestavy skupiny Pražský výběr, přišlo v roce 2012 k usmíření. Jeho vrcholem bylo podzimní koncertní turné 2013, které ukázalo, že hlavy již vychladly a muzikanti jsou spolu schopni pokračovat dále. Na další koncerty se tedy chystají na jaře a existují i další plány. Třeba ten, že se ke kapele zatím dočasně připojí původní baskytarista Ondřej Soukup.

Jako autor a interpret se podílel na albech předních českých interpretů, jako jsou Bára Basiková, Zuzana Michnová, Monika Načeva, Jana Koubková, Kamil Střihavka, Daniel Hůlka, Richard Müller a dalších. Za hudbu k filmu Odcházení Václava Havla byl nominován na Českého lva 2011. Přiležitostně vystupuje s velkými orchestrálními tělesy, jako např. se symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Pražské konzervatoře (2006 O2 Arena, 2010 Rudolfinum, 2016 Smetanova síň Obecního domu).

Jako autor vydal přes 70 nosičů CD a DVD (jeho DVD Síň slávy Radia Beat se stalo double-platinové a získalo hudební cenu Anděla). V roce 2008 mu vyšla autobiografie "Země vzdálené" a o osm let později její nové vydání, rozšířené o roky 2008-2015.

V roce 2016 vstoupil do síně slávy a získal ocenění Anděl za celoživotní tvorbu. V roce 2019 vydal Michal Pavlíček zatím svoji poslední nahrávku "Pošli to tam!".

Členové Jiří Tomek

(Narozen 1. října 1949, Šluknov, Czechoslovakia)
Congas


Jiří je český hudebník, speciálně hráč na conga a percuse a zpěvák, který zvládal styly od rocku, popu až po jazz a jazz fusion. V letech 1970-1980 působil v kapelách Bohemia, Czechoslovak Radio Jazz Orchestra, Discobolos, Horký Dech Jany Koubkové, Jazz Celula, Jazz Q, Jazzrocková Dílna, Keyboard Conclave, Pražský výběr, SHQ, Skupina Karla Růžičky nebo Studiová Skupina Michaela Kocába.

Jiří se sice narodil ve Šluknově, ale už po třech letech života odjel do Indie. V Dillí, Bombaji a Kalkatě strávil celkem sedm let jako dítě pracovníka zahraničního obchodu. A jako muzikální dítě, se u něj dalo předpokládat, že bude vstřebávat něco z asijské hudební kultury. On si ale doma nejraději pouštěl ze starých desek Glena Millera. V rohu pražského bytu rodiny Tomkovy stával indický suvenýr - sitar.

V osmé třídě si pořídil kytaru a už na střední škole začal zpívat s vlastní kapelou rhythm'n'bluesový převzatý repertoár. V roce 1969 se dostal ke kapele Yatchmen, se kterou zvítězil v témže roce v amatérské přehlídce pražských rockových skupin nazvané Beat Salon. Třenaže v Yatchmen zastával roli drsného bluesového zpěváka , se svým indickým přítelem Mahinderem Singhem, který pro potěšení bubnoval na tabla, vysedával na malém koberečku a pronikal do tajů rág.

V roce 1970 vytvořil s Kubošem Andrštem, Vladimírem Padrůňkem a Jiřím Kyselou první tuzemskou hard rockovou kapelu Exit. Pak dva roky prodával v zahraničním obchodě kompresory a chladící zařízení a během tohoto období se rozhodl věnovat se něčemu jinému než zpěvu, především pak nástroji, o kterém se tehdy toho moc nevědělo. "Nebylo to proto, že bych snad nenacházel dostatečný prostor k seberealizaci ve zpěvu. Vždycky jsem inklinoval k bicím nástrojům. Zčásti proto, že se mi používání cong v jazzu i rocku zamlouvalo, zčásti proto, že jsem měl vztah k rytmickým pořadům indické muziky, jsem najednou pocítil vnitřní nutkání dát se právě na tohle. S vědomím, že ke zpívání se můžu vždycky vrátit, ale že ve třiceti se těžko učit hrát na nový nástroj." A tak se Jiří vrhl na prosazení a objevení úplně něčeho nového. Pořídil si conga a začal se na ně zpočátku sám učit hrát.

V roce 1972 dostal angažmá do skupiny polské zpěvačky Maryly Rodowicz a rok strávil v Polsku, kde už conga byla zavedenější a setkal se tam s výbornými hráči, od nich leccos pochytil. O rok později zakotvil v kapele Jazz Q martina Kratochvíla, kde i občas zpíval, a sextetu Karla Velebného. Od té doby se datuje jeho přátelství a spolupráce s bubeníkem Janem Vejvodou a rovněž tak i jeho trvalý zájem o jazz. S Velvodou také přešel od Velebného k Lacovi Déczimu a jeho Jazz Celula. Díky těmto spoluhráčům se také začal objevovat pravidelně na frekvencích v nahrávacích studiích. Pak dva roky působil ve skupině Heleny Vondráčkové, údajně až do zaplacení dluhů, aby se zase vrátil k Jayy Celula a k externí práci s orchestry TOČR a JOČR.

Vzhledem k tomu, že byl prakticky jediným hráčem a specialistou na conga, nahrával pak snad s kdekým - s kapelami Energit, Bohemia, kvartet Karla Růžičky, Diskobolos, ale i s Českou filharmonií nebo Jiřím Stivínem. Aktivně se podílel na bicí konklávě Pražských jazzových dnů, na Kocábově projektu kapely kapelníků a vedl i rytmickou sekci Congomerátu, sdružení, jehož byl spolu s Janem Hálou spoluzakladatelem a spolukapelníkem.

Členové Jan Hála
(Narozen 10. srpna 1956, Praha, Czechoslovakia)
Keyboards, ARP Synth


Jan Hála je český skladatel, hudební režisér a pedagog, producent, pianista, aranžér, hráč na tubu a klávesy a band leader. Je synem Vlastimila Hály a synovcem Kamila Hály. Působil v kapelách 2hp, Mahagon, Bohemia, Discobolos, Horká Linka, Orchestr Karla Vágnera nebo Skupina Pavla Trnavského.

O jeho osudu bylo rozhodnuto, už kdy se narodil, neboť jeho otcem je Vlastimil Hála, skladatel a hudební režisér Čs. rozhlasu. Na piano se učil od sedmi let a ve třinácti se pokusil o svoji první skladbičku. Studoval na pražské konzervatoři (1971-1979) u Jindřicha Felda a Václava Hozy. Zároveň založil s kamarádem Petrem Klapkou folkové duo, vystupovali např. v klubu Sluníčko, ale nakonec se rozhodli vytvořit bezejmennou skupinu, jakýsi prazáklad budoucí kapely Mahagon, kde Jan hrával na piano.

Při různých jam sessionech ovšem uchopil "školní" tubu, třebas na Pražských jazzových dnech nebo v Pražském big bandu. Nezanedbával ani skládání, když vedle skladeb pro Mahagon složil i skladbu "Oči dokořán", kterou hrál v rozhlase Felix Slováček. Oficiálně Mahagon založili v roce 1972 tehdy ještě studenti pražské konzervatoře Petr Klapka a Jan Hála. Repertoár skupiny Mahagon tvořily zpočátku převzaté skladby, když velkým vzorem pro ně byly skupiny jako Chicago, Blood, Sweat & Tears a Tower Of Power, snažící se o propojení rockové hudby s jazzem.

Mahagon se prosazoval na Pražských jazzových dnech, v roce 1976 vydal dva singly, jejichž nahrávání se účastnili členové C+K Vocalu zpěvák Luboš Pospíšil a zpěvačka Zdena Adamová, z níž se později stala Klapkova manželka. V roce 1977 nahrála kapela své první bezejmenné studiové album, které vyšlo o rok později a vzbudilo velkou pozornost mezi hudebními kritiky a poučenými posluchači.

O něco méně nadšenou odezvu vyvolálo druhé album Mahagonu s názvem "Slunečnice pro Vincenta Van Gogha", které vyšlo v roce 1980. Nahrávka, na níž se můžeme mimo jiné potkat s Michalem Kocábem, Michalem Pavlíčkem a Jiřím Hrubešem, budoucími členy Pražského výběru, je na rozdíl od většiny alb jazz-rockových kapel tehdejší doby zaměřeno spíše písničkově a lze v něm slyšet výrazné funkové motivy. A to je bohužel z historie Mahagonu téměř vše. Klapka se svoji ženou rozhodli k emigraci, ke které je pravděpodobně kromě jiného vedl i vztah tehdejšího režimu k hudbě, blízké jejich srdcím. V současné době žijí manželé Klapkovi ve městečku Merrimack ve státě New Hampshire coby spoluvlastníci hudební školy TLP Music School. Na hudbu rozhodně nezanevřeli, o čemž svědčí i CD "Klapka - Version 5.5", které vyšlo v roce 2010.

Působení v kapele Mahagon tak ohraničují roky 1972-1976. Pak působil v roce 1978 v kapele Bohemia, se kterou natořil rovněž jednu desku. Působil pak ještě v kapelách Profanohagha, Expanze a Congomerát a jako studiový hráč působil v TOČRu a ve FISYO. Hudební fakultu AMU v oboru "Skladba" zakončil v roce 1983 u Josefa Ceremugy. V letech (1984-1997) působil jako hudební režisér v Československém rozhlase v Praze. Mezi jeho nejznámější písně patří "Babí léto", "První píseň", "Sladké lži", "Vlasy ve větru". Spolupracuje s textaři Vladimírem Čortem, Lucií Stropnickou, Janem Burianem, Michalem Bukovičem. V roce 1982 byl oceněn Zlatou Bratislavskou lyrou.


V roce 1984 pianista, skladatel a aranžér Jan Hála založil kapelu Hot Line, která původně byla pouze studiovou skupinou. Po úspěšných rozhlasových nahrávkách se rozhodla vystupovat i veřejně. Od té doby pravidelně hraje v jazzových klubech a na jazzových festivalech doma i v zahraničí (Německo, Izrael, Anglie + Skotsko, aj.). Vedle pravidelných natáčení v českém rozhlase vydala Hot Line LP "Just Now" (1989, Panton) a 2CD u ARTA Records Energy s americkým saxofonistou Darrylem Kennedym nazvané "A Still Calling". Na jaře roku 2000 natočila Hot Line album "Lizard" a jejich zatím posledním albem je "Storytelling". Během 15 let se několikrát proměnilo obsazení skupiny. Vedoucím skupiny a autorem všech skladeb je Jan Hála, který působí na naší jazzové scéně již bezmála třicet let. Hot Line je dodnes přední česká jazzová skupina věnující se více než 15 let jako jedna z mála stylu fusion.

Od roku 1994 je producentem 2HP Production s r.o. Praha.

Vedle Hot Line je Hála leaderem příležitostné sestavy Velebandu - big bandu, se kterým úspěšně vystoupil i v USA a v Libanonu. Druhou neméně zajímavou Hálovou skupinou je Limited Edition zaměřená na moderní jazz. Skupina Limited Edition se poprvé objevila na české jazzové scéně v roce 2001. Jejím zakladatelem je pianista a skladatel Jan Hála a kapela vznikla jako jazzový protipól Hálovy fusion skupiny Hot Line. Proto pro Limited Edition zvolil akustické obsazení se třemi dechovými nástroji. V Limited Edition se sešli špičkoví pražští jazzmani. Z Hot Line si Hála přivedl vynikajícího saxofonistu Rostislava Fraše a bubeníka Pavla Razíma.

Od roku 2002 Jan vyučuje aranžování na Konzervatoři Jaroslava Ježka a současně zde vede místní Big Band. Jeho články a recenze o jazzu jsou publikovány v časopise Harmonie.

Vedle vlastních formací působí Hála ještě v kvintetu kytaristy Petra Zemana. Své skladatelské, aranžérské a kapelnické zkušenosti Hála již dva roky předává posluchačům Konzervatoře Jaroslava Ježka, kde vede školní big band a učí aranžování. Na postu hráče na saxofon se v průběhu existence skupiny Hot Line vystřídalo několik vynikajících hráčů jako Štěpán Markovič, Petr Venkrbec, Ivan Myslikovjan, Karel Růžička Jr. a Martin Plachý. V současnosti hraje na saxofon od září ´99 nová naděje českého jazzu Rostislav Fraš, známý také ze skupin Šavle Meče a Veleband. Na baskytaru vystupuje Aleš Duša, který byl členem Hot Line již v první polovině 90. let. Kytaristou je rodák z Hradce Jarda Friedl a na bicí hraje Pavel Razím známý z působení v mnoha jazzových souborech.

Členové Lešek Semelka
(Narozen 24. listopadu 1946, Pardubice, Československo)
Vocals


Lešek Semelka je český zpěvák, skladatel a hráč na klávesové nástroje, nevlastní otec české zpěvačky Heleny Zeťové a otec vlastního syna Leška Semelky ml.

Vyrůstal v Litvínově, kde absolvoval SVVŠ a učil se hrát na piáno a violoncello, zároveň zpíval v dětském sboru. "První big beat, co jsem hrál, byl ve školních letech na piano. Tenkrát totiž žádné syntetizéry ani elektrické nástroje neexistovaly," vzpomíná Lešek Semelka. K Litvínovu se Lešek Semelka originálním způsobem přihlásil 2005, když hokejistům HC Chemopetrol složil a nahrál klubovou hymnu "Heja, heja, Litvínov!". V Litvínově se konaly různé hudební akce. Chodil i na koncerty vážné hudby a vzpomíná si, jak byl ohromený, když přijela Severočeská filharmonie z Teplic a provedla "Rhapsody in Blue" od George Gershwina. Byl tak okouzlen, že z toho asi tři měsíce pořádně nespal. Definitivně tehdy pochopil, že hudba nejsou jen tři akordy a písničky, které se dají hrát u ohně. V mládí pracoval v různých profesích, od horníka až k referentu daně ze mzdy. Ale jeho touha stát se muzikantem byla vždy na prvním místě. Jeho dráha v oblasti popmusic byla odstartována až v roce 1968, když po vojenské prezenční službě odešel do Prahy, kde to zpočátku také nebylo slavné. Povolání prodavače zmrzliny nebylo nikterak výdělečné, ale byl mezi lidmi a tak se dozvěděl o tom, že se koná konkurz do skupiny Cardinals. Ti jej v roce 1968 přijali, ale kdo si ze zlatých časů big beatové muziky vzpomíná na jejich repertoár ví, že písničky které hráli, úplně neodpovídaly Semelkovu hlasovému zabarvení. Kapela se totiž orientovala na kalifornský west-coastový styl, a on jen posílil její příznačný vícehlasý vokál. Nakonec sám jednou prohlásil: "Nemám rád, když někdo zpívá tak, aby si neublížil. Bojím se, aby mě nenaučili také tak zpívat." Na Vánoce 1968 s ní vystoupil na 2. československém beat festivalu a debutoval na deskách na jejím singlu "I Believe", zpívaném a cappella.

Snad nejvíce se proslavil jako člen Blue Effectu, kde v roce 1970 nahradil Vladimíra Mišíka. Na festivalu byla vyhlášena objevem roku skupina Blue Effect se zpěvákem Vladimírem Mišíkem, který 1970 nedobrovolně odešel a jeho úlohu převzal Semelka, lišící se od kytaristy Mišíka zpíváním u kláves, fyziognomií i charakteristicky zastřeným hlasem. Celá 70. léta toužil, jako každý klávesista v téhle zemi, dobrat se varhan značky Hammond. Když přišel do Blue Effect zvukař mu vyrobil speciální snímač, kterým ozvučil klavír. Teprve potom se domohl prvního elektrického piana, ale nebylo moc dobré. Někdy v roce 1977 nebo 1978 se stal majitelem polyfonního klávesového nástroje Korg. Padly na něj všechny jeho úspory, a ještě si peníze vypůjčil. Doporučil mu jej jeho kamarád, polský hudebník Czeslaw Niemen, se kterým se znal ze společných turné. Také do kapely koupili dva syntetizátory Moog a Olda Veselý měl rovněž nějaký syntezátor. Všechny zvuky techto nástrojů zkombinovali a vytvořili tak nový zvuk nejenom Blue Effect, ale i na československé hudební scéně a Blue Effect byl v tomto ohledu průkopnická kapela.

Ačkoliv přestup představoval pro Semelku uměleckou výhru, další vývoj Blue Effectu nebyl jednoznačný. Někdy v roce 1967, když ještě bydlel v Litvínově, byl se podívat na Matadors a strašně se mu tehdy líbil Hladík. Tenkrát Lešek furiantsky prohlásil: "S tím Hladíkem stejně jednou budu hrát". Když byli s Cardinals na Slovensku, najednou jejich bedňák povídá, že přijel Hladík. Radim se na Leška celý koncert díval, potom jsme šli na večeři, během níž dostal od Hladíka nabídku do kapely.

Skupina změnila v roce 1972 pod tlakem úřadů název na Modrý efekt resp. M. efekt a existenčně ji udržovaly opakované zájezdy do Polska. Nevyplnily se jejich nadějné představy o fúzi rocku s jazzem, které po prvotních nahrávkách Blue Effectu se souborem Jazz Q Martina Kratochvíla pokračovaly už za Semelkovy přítomnosti na studiových projektech s velkým jazzovým big-bandem Československého rozhlasu "Nová syntéza" (1971) a "Nová syntéza II" (1974). Na první syntéze se Lešek Semelka podílel autorsky ("Směr jihovýchod"), ovšem skladby, které na koncertech zpíval, se zde proměnily v instrumentálky. Na druhé už dostal pěveckou příležitost a zejména Hladíkovo a Janíčkovo "Klíště" povýšil na krátký, avšak intenzivní zážitek. Leškovo jméno se objevilo také na nahrávce "Kingdom Of Life" (1971), což byly exportní podoba slavné "Meditace" (1970), kterou původně nazpíval Vladimír Mišík. Ve dvou ročnících 1971 a 1974 se s oběma tělesy prezentoval na Mezinárodním jazzovém festivalu v Praze a 1972 vystoupil s Blue Effectem na rockovém festivalu v Helsinkách.

V roce 1975 Semelka shromáždil znamenité hráče, mimo jiné Jana Kubíka (saxofon), Michala Pavlíčka (kytara), Vladimíra Kulhánka (basová kytara) a Pavla Trnavského (bicí), ve vlastním souboru jazzrockového zaměření Bohemia, sám hrál na elektrické piáno. Instrumentalisté však postupně vytlačovali písňový repertoár a Lešek Semelka, silně ovlivněný art rockem a skupinou Yes, se po natočení alba "Zrnko písku" v říjnu 1977 rozhodl pro návrat do M. efektu. Zde se po boku druhého klávesisty a zpěváka Oldřicha Veselého podílel na albu Svět hledačů (1979), když na minimoogu nahradil absentujícího basového kytaristu, a už jen ve trojici s kytaristou Radimem Hladíkem a bubeníkem Vlado Čechem nahrál LP 33 (1981). Vydržel zde až do roku 1981, kdy po neshodách s Radimem Hladíkem odešel podruhé.

Prakticky souběžně s tím se od počátku 70. let pokoušel prorazit i jako zpěvák v tzv. hlavním písničkovém proudu, měl pro to i jisté předpoklady a ani si je neupíral, neboť disponoval a až doposud disponuje zajímavě chraplavým a dle mnohých příjemně zastřeným hlasem a s citem pro kantilénu (byť v chraptivém rejstříku, typickém např. pro italské interprety). V roce 1972 se zúčastnil soutěže Děčínská kotva s písní Bohuslava Ondráčka a Zdeňka Borovce "Dlouhý lán" a o rok později vystoupil na Bratislavské lyře s vlastní a Janíčkovou "Písní o štěstí". Na tomto festivalu s puncem oficiality dominoval 1979 s textem Pavla Vrby na vlastní hudbu "Šaty z šátků". Skladba se dost často hrála v rádiích, ovšem jeho největším hitem se zpořátku 80. let stala diskotékově laděná píseň "Jsi prostě nejlepší". Lešek Semelka byl rovněž členem projektu Discobolos, který pod vedením Karla Svobody reagoval na módu disco music.

Skládal pro jiné zpěváky – Věru Špinarovou "Čekám tě dál v zóně příletů", Karla Gotta "Bloudím pasáží", Marii Rottrovou "Když tohle vím jen já", hostoval na albech rozličného zaměření. I to byl jeden z důvodů, proč se Semelka 1981 podruhé rozešel s Radimem Hladíkem, tentokrát již definitivně. "Zdálo se mi, že těch velkých celků, těch ploch, co jsme dělali s Radimem, už je dost. Chtěl jsem se vrátit trochu na zem a dělat dravější hudbu", konstatoval tehdy.

V roce 1981 založil další vlastní hudební uskupení S.L.S. (Společnost Leška Semelky). Její rockerské obsazení sblížilo Semelku s hard rockem, ale veřejnost si zpěváka zapamatovala především z televizního přenosu Děčínské kotvy 1983, kde se umístil jako třetí s písní "Jména", další z jeho typických balad, opět otextovanou Pavlem Vrbou. O rok později vyšla na singlu "Zvláštní máma", rovněž trvalka v Semelkově repertoáru. V roce 1985, když vyšlo jediné bezejmenné album Leška Semelky s S. L. S., se skupina rozpadla, zpěvák si však zachoval značku S. L. S. pro své další projekty, v nichž se přiklonil k taneční a rhythmandbluesové hudbě, podobným způsobem jak to na světové scéně učinil bývalý člen skupiny Genesis Phil Collins. Omlazujícím prvkem v této proměně se 1987 stala zpěvačka Marcela Březinová, se kterou Lešek vytvořil rozpohybované a v nejlepších okamžicích výbušně vokální duo, zapsané v sérii singlů Supraphonu, které však znamenaly definitivní příklon k popu.

V listopadu 1989 se výrazně angažoval v řadách Občanského fóra. V 90. letech se z části potvrdila obava, kterou Lešek Semelka vyjádřil po převratných událostech na konci 1989, kdy se výrazně angažoval na straně Občanského fóra: "Trochu se obávám, že teď, kdy se v rádiu vedle popu dostane ke slovu i underground, budu tvořit jakousi nadbytečnou třetí frontu." Ne každému byl po chuti Semelkův hudební background v TV pořadu S politiky netančím, příliš se nezdařil ani pokus o comeback v podobě alba "Můj věk", kde Lešek Semelka vedle nových písniček nechal přearanžovat a za doprovodu renomovaných hudebníků, mj. Miloš Dodo Doležal (kytara), Richard Scheufler (basová kytara), Petr Volný (altsaxofon), znovu nazpíval své nejžádanější tituly jako "Vina křídel", "Jména", "Šaty z šátků", "Koukej, ptáky když kroužkujou".

Novou šanci mu poskytly role ve třech muzikálech Michala Davida "Kleopatra" (jako Apollodoros), "Tři mušketýři" (postava krále Ludvíka XIII, Porthos) a "Angelika" (jako Lorraine), které uvedlo pražské Divadlo Broadway. S krátkými hudebními bloky Leška Semelky se setkáváme na večírcích s přítomností celebrit, zpěváka rovněž zaměstnává pozoruhodná pěvecká kariéra jeho nevlastní dcery Heleny Zeťové.

Na začátku nového tisíciletí vydal čistě sólové album "Můj věk" (2001). Naposledy se jako host překvapivě objevil na desce "Gorila vs. Architekt" (2008) rappera Vladimira 518, člena legendárních PSH a mimo jiné autora mnohých komiksů a ilustrací.

Od roku 2009 je členem souboru RockOpera – účinkuje v představeních Oidipus Tyranus Rock Opera a Antigona Rock Opera v roli věštce Teirésia. Skupinu S.L.S. obnovil rovněž v roce 2009 a o dva roky později s ní vydal desku "Čas vlků", která je v diskografii Leška Semelky zatím poslední. Současnou sestavu kapely vedle hlavního protagonisty tvořili Tomáš Vychytil (kytara), Dalibor Mucha (baskytara) a Jan Nikendey (bicí).
Pak mu ale mozková příhoda v roce 2013 obrátila život naruby! Lešek Semelka od tédoby zhubl 15 kilo, přestal pít alkohol a změnil životosprávu. Jen občasnou cigaretku si ve svém »životě po životě« neodpustí. Dal rovněž vale velkoměstskému životu a odstěhoval se na venkov, koupil si kolo a stará se o dva psy. S manželkou Alenou si koupili domek se stodolou u Běrunic na Nymbursku a spokojeně tam hospodaří a budují. Mají v plánu postavit tam dokonce i zkušebnu pro jejich kapelu. Radost si ale udělal, když si za patnáct stovek koupil v bazaru kolo, na kterém drandí po vesnici. Opustit hlavní město nebylo pro Leška tak těžké. Praha se mu totiž velmi znelíbila. "Žil jsem tam drahná léta, ale dneska už to považuju takřka za válečnou zónu. Myslím, že lidstvo zvlčilo. S manželkou Alenkou a našimi dvěma psíčky jsme se proto rozhodli, že se odstěhujeme na venkov," vysvětlil Lešek s tím, že do Prahy teď zavítá už jen za prací a večírkům se vyhýbá obloukem.

Členové Josef Kůstka
(Narozen 20. července 1947, Teplice, Československo)
Bass, Guitars


Josef je český kytarista, basista, zpěvák a skladatel. Je švagrem Jana Kavale. Působil v kapelách The Cardinals (1967-1971), The Blue Effect (1972-1975), Bohemia, Bacily (1976-1980), Gen, Irish Dew (1995-1997), Dick O' Brass (od roku 2003) a Studiový Sbor Jindřicha Brabce.

Josef se deset let učil na LŠU hře na violu, na SVVŠ maturoval v roce 1965. Hudební kariéru začínal v hloubětínské amatérské skupině Hurikán. V roce 1968 se stal spoluzakladatelem kapely The Cardinals. V červnu 1968, pouhé týdny po svém založení, nahráli v sestavě Jan Aleš Vaculík (zpěv), Josef Kůstka (kytara, zpěv), Miroslav Růžička (basová kytara, zpěv), Emil Kalivoda (bicí, zpěv) a hostující Jiří Řeháček (varhany, zpěv) ve studiu Čs. rozhlasu snímky, s nimiž debutovali na singlech Supraphonu. Vokální dispozice všech členů a původ písní (dvě od skupiny Mamas And Papas a jedna od Turtles v kombinaci s vlastní skladbou "Stín magnolií") jasně naznačovaly vliv amerického west-coast-soundu.

Do následujícího roku vstoupila skupina s významnou posilou, zpěvákem a klávesistou Leškem Semelkou, který se stal dominantní osobností první fáze existence souboru s názvem (The) Cardinals, zatímco prioritou J. A. Vaculíka se staly manažerské povinnosti. Pozoruhodným završením snah o prosazení melodického, na vokálních harmoniích postaveného rocku bylo 1970 společné turné skupin Cardinals (Praha), Beatings, Synkopy 61 (obě z Brna) a Prúdy (Bratislava). V Praze mělo zastávku ve Velkém sále Lucerny, kde už ale Cardinals vystoupili v pozměněné sestavě s hráči z rozpadlého souboru Yearning Lorry (zpěvák Tony Vacek, varhaník Miroslav Helcl a bubeník Ludvík Šíma vedle Kůstky a Růžičky) a stavěli na tvrdším repertoáru, převzatém od skupin Deep Purple, Vanilla Fudge a Spooky Tooth.

V roce 1971 došlo k dalšímu zvratu a s příchodem zpěváka Jindřicha Vobořila se hovořilo o návratu k původním plánům. Ty se ovšem logicky musely podřídit ženskému prvku, který v roce 1972 vnesla do skupiny zpěvačka Petra Černocká. Záhy po ní rozšířili řady souboru klávesista a hudební skladatel Zdenek Merta a zpěvák Petr Rezek. Všechny převratné změny se odehrály na pozadí celkové atmosféry ve společnosti, kde zejména na rockové soubory dolehla tvrdá nepřízeň vládnoucího režimu. V rámci tzv. normalizace nastalo rovněž tažení proti anglickým názvům skupin, které u The Cardinals paradoxně vyústilo v přechod na pop pod hlavičkou Kardinálové.

Když normalizace takto mávala s big-beatem v Čechách a manažér Honza Vaculík přivedl v roce 1972 do kapely zpěvačku Petru Černockou, vzal raději Pepa lano na post basisty u Blue Effect, kde v roce 1972 nahradil odcházejícího Jiřího Kozla. V kapele se z kytaristy přeškolil na basistu a houslistu. Nahrál s nimi dvě významné alba "Modrý efekt & Radim Hladík" (1974) a "Nová syntéza II" (1974). Krátce nato ale na počátku roku 1975 stál u zrodu progresívní kapely Bohemia, kterou Lešek Semelka a Josef Kůstka na počátku roku 1975 spoluzakládali, když opustili Modrý efekt. Časem vyzrál v jednoho z nejosobitějších kytaristů.

The Blue Effect
The Blue Effect - Josef Kůstka, Lešek Semelka, Radim Hladík a Vlado Čech
Když pak odcházel ke kapele Bacily, Bohemia těžko hledala náhradu. Tady se opět setkal s Jindrou Vobořilem a plánovali nový projekt. Čekali na vhodnou dobu k jeho uskutečnění a po sedmi létech se dočkali. V roce 1980 založili kapelu Gen, která vydržela tři roky, než jí pomalu zklikvidovaly ekonomické problémy. Kapela Gen působila v letech 1980-1984 ve složení Josef Kůstka, kytara, housle a zpěv, Jindřich Vobořil, basa a zpěv, Ladislav Čepelák, kytara a zpěv a Jaroslav Vondrák, bicí. Rozešli se v roce 1984 a Josef Kůstka působil jako studiový hráč. Zbylo po ní šest rozhlasových snímků a supraphonský singl "Dopis pro Sally / Páteční večer". To, co po ní zůstalo, je z hudebního hlediska aktuální i dnes.

Později se Pepa ještě epizodně ukázal v několika kapelách, za zmínku stojí snad jen Irish Dew hrající world music/irské a české lidové písně, kde se pro změnu po čase ukázal jako excelentní houslista a invenční autor a nahrál s ní již desky "Závist" (1997) a "Šance". Dnes působí i v podobně zaměřené kapele Dick O´Brass, ale i ve výborné písničkářské formaci O´Gee.

Dick O'Brass byli založeni koncem roku 2001, do jisté míry jako reakce na rozpad skupin ZOO a Bran, kdy několik jejich bývalých členů začalo po krátkém období deziluze opět pokukovat po nějaké hudební avantýře. Pět let od roku 2003 krystalizovala hudba Dick O’Brassu do podoby, kterou zachytil jejich debut "Disk O´Brass" (2006) v šestičlenné sestavě, v níž najdeme třeba rockového veterána Josefa Kůstku nebo hráče na keltskou harfu Seána Barryho z Irish Dew. Jedenáct skladeb alba nabízí původní skladby i tradicionály zpívané česky, bretonsky a anglicky včetně instrumentálek Tune for a Raggy Boy a Little Bone Reel. Spojení tradičních nástrojů, jež představují bombard, skotské dudy, flétny a harfa, s rockovou rytmikou u nás dnes prakticky nemá konkurenci. Hlásit se k bretonskému rocku mi však přijde trochu odvážné, protože takoví Armens nebo Tri Yann by svým tahem na branku Dick O’Brasse svékli do trenýrek. Dick O’Brass je silnější v baladách, ne v rychlejších číslech.

Premiéra nové sestavy GEN 2000 se odehrála v pražském rockovém klubu Kain dne 30. listopadu 2005. Současnou sestavu kapely "Gen 2000", tvoří dva původní protagonisté Josef Kůstka (kytara, housle a zpěv /Hurikáni, Cardinals, Bohemia, Blue Effect, Bacily, Pavilon B, Irish Dew, Dick O´ Brazz) a Jindra Vobořil (zpěv a perkuse/Alarm Group, Cardinals, Shut Up, Markýz John, Bacily, Pumpa, Los Vobos, Deep Purple Revival Grill, Buran Buran ), které doplňují osvědčená muzikantská esa Jiří Hausser-Matoušek (basa a zpěv/Pedál, Zoo, Dobrohošť, Los Vobos, Dick O´Brazz), Luděk Hauzar (kytara a zpěv) a Libor Remta (bicí/Toyen, Index Y). V programu Gen 2000 má svůj samostatný blok zpěvačka Ariana Tomsová (T.I.R.). Gen 2000 navazuje na někdejší repertoár.

Josef ještě spolu s Jindřichem Vobořilem působí v progresivní kapele Česká trojka, kde s oběma působí ještě Kryštof Hon (bicí) a Jiří Hess (basa) a vydali v roce 2017 již svoji první desku "Krokodýlí farma".

Členové Pavel Frištenský
(Narozen ***)
Drums, Percussion


Pavel je český hudebník a hráč na bicí. Působil v kapelách Fousy, Bohemia (1975-1976) a ETC Vladimíra Mišíka (drums, 1976-1977).

Pavel se na počátku roku 1975 stal pátým členem sestavy Bohemia, dříve člen kapely Fousy. V kapele ale dlouho nevydržel a po prvním singlu (je uveden pouze u jediné nahrávky, a to "Bulgaria expres") jej v létě 1977 nahradil jmenovec Pavel Trnavský, neboť zhruba v době Semelkova návratu k Modrému Efektu zároveň Pavel Frištenský odešel k Mišíkovu ETC. Neobjevil se však na žádné nahrávce a po jeho odchodu v roce 1977 o něm nejsou žádné informace.

    Zpět
Studiové desky:
1979 Mini Jazz Klub 19
1978 Zrnko písku
1978 Přístav žíznicích / Návštěva ve Zverexu (SP)
1977 Co mi brání / Vina křídel (SP)
1977 Kam jdou / Bulgaria expres (SP)
Kompilace:
1977 Bratislavské Džezové Dni 1977


Skupina:
Vladimír Kulhánek - Bass
Jiří Tomek - Congas
Michal Pavlíček - Guitars
Pavel Trnavský - Drums
Jan Hála - Keyboards
Jan Kubík - Tenor Saxophone, Flute
Hosté:
Diskografie Mini Jazz Klub 19
SP, vyšlo 1979, Pantom, 8135 0001 (Czechoslovakia)

Seznam skladeb:
01. King Gong (Michal Pavlíček) (5:36)
02. U studánky (Michal Pavlíček) (5:33)
Total Time: (11:09)

Producer [Spolupráce Na Realizaci]: Vladimír Mertlík
Design [Cover]: Aleš Striegl
Photography: František Brabec
Liner Notes [Sleevenote]: Ondřej Konrád
Released as part of the series Mini Kazz Klub by Panton.
Skladba "King Gong" je typický příklad tvorby a zvuku tehdejší Bohemie. Prokomponovaná a svěží aranžérské nápady, orientální nádech témat vycházející z nezvyklé harmonie i ukázkově stavěná sóla jako dominující na tenorsaxofon Jana Kubíka, dynamická rytmika - to vše je tu dávkováno s přesností lékárnických vážek. Pozitivní je zde snaha o shodný poměr kompoziční stavby a improvizace, což jak se ukazuje, bude v budoucnu předmětem zájmu jazzových i rockových tvůrců, hledajících východisko z určité stagnace v obou oblastech. Jakoby z jiného světa je skladba "U studánky", kde po lyrickém zpěvném tématu rozjedou conga latinský rytmický vzorec, nad nímž mohou hráči Bohemie uvolněně sypat z rukávu vtipné nástrojové nápady. Ačkoli Bohemia disponuje dvěma hráči bicích nástrojů, slyšíme na každé straně desky jednoho - ve skladbě "King Gong" je to bubeník Pavel Trnavský, zatímco ve druhé má stěžejní úlohu hráč na conga Jiří Tomek. Na baskytaru hraje Vladimír Kulhánek, klávesové nástroje obsluhuje Jan Hála, tenorsaxofon a flétnu Jan Kubík a na kytaru Michal Pavlíček, který se zde také představuje jako talentovaný autor.

Skupina:
Lesek Semelka - Electric Piano, Lead Vocals
Jan Kubík - Tenor Sax, Clarine, Flute, Vocals
Michal Pavlí?ek - Electric & Acoustic Guitars
Vladimír Kulhánek - Bass
Pavel Trnavský - Drums (01-10)
Jan Hála - ARP Synth, Keyboards (01-05,08,09)
Pavel Frištenský - Drums (11)
Jiří Tomek - Percussion (06-10)
Hosté:
Michael Kocáb - Piano, Electric Piano, Clavinet (01-05)
Diskografie Zrnko písku
Vyšlo 1978, Panton, 11 0699 (Czechoslovakia)
CD 18. dubna 2008, Supraphon, SU 5905-2 (reedice with 6 bonus tracks)

Seznam skladeb:
01. Chór minulých nohou v průchodu "Pasáž" (7:15)
02. Zátiší peronních lístků (6:31)
03. Sen o snu (5:55)
04. Horké letní stmívání (9:10)
05. Milenci před Pollockovým obrazem (7:19)

Bonus Tracks on 2008 CD:
06. Co mi brání (3:17)
07. Vina krídel (4:59)
08. King Gong (5:33)
09. U studánky (5:31)
10. Návstěva ve Zverexu (2:38)
11. Bulgaria express (1:40)
Total Time: (60:14)

Cover: Joska Skalník
Michael Kocáb nebyl členem skupiny ale podílel se na nahrávání alba jako host. Je to v podstatě první hudební setkání budoucích členů Pražského výběru - Kocáb a Pavlíček. K reedici desky příspěla dvě výročí. Autor všech textů Pavel Vrba se v dubnu dožil 80 let, a to právě v době, kdy uplynulo 30 let od původního vydání desky s pozoruhodným obsahem i osudem. K původnímu albu jsou bonusově přidány tři singly: zpívaný semelkovský (Co mi brání / Vina křídel), kytarově instrumentální pavlíčkovský (King Gong / U studánky) a flétnově / saxofonově kubíkovský (Kam jdou / Bulgaria expres).

Skupina:
Vladimír Kulhánek - Bass Guitar
Pavel Trnavský - Drums
Michal Pavlíček - Guitars
Jiří Tomek - Percussion
Lešek Semelka - Keyboards
Jan Kubík - Saxophone
Hosté:
Diskografie Přístav žíznicích / Návštěva ve Zverexu
Vyšlo 1978, Phantom, 44 0620 (Czechoslovakia)

Seznam skladeb:
01. Přístav žíznicích (Kubík) (3:03)
02. Návštěva ve Zverexu (Kubík/Janíček) (2:38)
Total Time: (5:41)

Producent: Vlastimil Mertlík
Design (Cover): Oldřich Pošmurný
Převzatý snímek Čs. rozhlasu v Brně

Skupina:
Vladimír Kulhánek - Bass Guitar
Pavel Trnavský - Drums
Michal Pavlíček - Guitars
Jiří Tomek - Percussion
Lešek Semelka - Vocals, Keyboards
Jan Kubík - Saxophone
Hosté:
Diskografie Co mi brání / Vina křídel
Vyšlo 1977, Phantom, 44 0625 (Czechoslovakia)

Seznam skladeb:
01. Co mi brání (3:15)
02. Vina křídel (4:58)
Total Time: (8:13)

Producent: Vlastimil Mertlík

Skupina:
Vladimír Kulhánek - Bass Guitar
Michal Pavlíček - Guitars
Jiří Tomek - Percussion
Lešek Semelka - Keyboards
Jan Kubík - Saxophone
Pavel Frištenský - Drums
Hosté:
Diskografie Kam jdou/Bulgaria expres
SP, vyšlo 1977, Phantom, 44 0604

Seznam skladeb:
01. Kam jdou ()
02. Bulgaria expres ()
Total Time: (00:34)

Producent: Vlastimil Mertlík


Skupina (09):
Vladimír Kulhánek - Bass Guitar
Michal Pavlíček - Guitars
Jiří Tomek - Percussion
Jan Hála - Keyboards
Jan Kubík - Saxophone
Pavel Trnavský - Drums
Hosté:
Diskografie Bratislavské džezové dni 1977
2LP, vyšlo 1979, Opus, 9115 0851-52 44 0604 (Czechoslovakia)

Seznam skladeb:
01. Kvarteto Zbigniewa Namyslowského - Kaloryfer (Zbigniew Namysłowski) (6:27)
02. Kvarteto Zbigniewa Namyslowského - Keď rozkvitne mesiac Máj (Zbigniew Namysłowski) (8:22)
03. Combo Petra Lipu - Aqua De Berber (Lead Vocals - Peter Lipa, Written: A.C. Jobbim) (8:05)
04. Jazz Sanatorium Luďka Hulana - Wendy (Paul Desmond) (4:38)
05. Jazz Sanatorium Luďka Hulana - Airmail Special (Lead Vocals – Jana Koubková, Written: G.Goodman, L.Hampton) (3:16)
06. Rudolf Dašek - Čo Mi Povieš (Rudolf Dašek) (10:05)
07. Skupina Energit - Stratus (Luboš Andršt) (5:09)
08. Trio Weiden - Scrapple From The Apple (Cole Porter) (4:44)
09. Skupina Bohemia - Po Funuse Veselka (Jan Hála) (6:35)
10. Skupina Impulz - V klidu a pohodě (Michal Gera) (4:04)
11. Combo Ladislava Gerhardta +L.Deczi +P. Král - Misty (Erol Gardner) (5:00)
12. Retuperä W B K - Charleston (C.Mack, J.P.Johnson) (3:00)
13. Quarteto Bélu Lakatosa-Szakcsiho - Cigán (B. Lakatos-Szakcsi) (8:26)
14. Quarteto Bélu Lakatosa-Szakcsiho - Čertovo pokušenie (B.Lakatos-Szakcsi) (10:44)
Total Time: (00:34)

Nahráno v Estrádnej hale PKO v Bratislavě, december 1977
Nahrávky jsou převzaté z Čs. rozhlasu v Bratislavě

    Zpět

Flamengo 1972: J.E. Šedivý, I.Khunt, V.Kulhánek, P.Fořt, V.Mišík, J.Kubík


The Blue FEffect - Lešek Semelka, Radim Hladík, Vlado Čech, Josef Kůstka




Bohemia - Pavel Frisštenský, Lešek Semelka, Vladimír Kulhánek, Michal Pavlíček, Jan Kubík






Pražský výběr 1981 - Jiří Hrubeš, Michal Pavlíček, Ondřej Soukup, Michael Kocáb a Jiří Tomek

    
Kapela s ostřílenými českými hudebními mágy Supergroup.cz, roztančila návštěvníky koncertu v Jičíně 23. října v Masarykově divadle. Název si kapela nevybrala sama, ale byl jí přidělen. Supergroup.cz je kapela, která vznikla na základě přání a hlasování fanoušků. Zleva: Miloš Meier - bicí, Kamil Střihavka - zpěv, Michal Pavlíček - kytara, Vladimír „Guma“ Kulhánek - Bass, Jan Hrubý - housle a Roman Dragoun - klávesy.

    Zpět
    Oficiální stránky:
     nejsou

     http://www.gen.webzdarma.cz/index.html/


ProgressRock Nahoru
Made by 
©  8.7.2019 
Menu Poslední aktualizace: 25.5.2022
mbrezny@centrum.cz© 
...a vzkaz autorovi!©