CAMEL - progressrock.cz

Nahoru...



1. HLEDÁNÍ A FORMOVÁNÍ
2. ...A PŘECE JENOM ÚSPĚCH
3. TÁPÁNÍ UPROSTŘED VELKÝCH ZMĚN
4. NEJTĚŽŠÍ OBDOBÍ
5. NÁVRAT NA VÝSLUNÍ
6. V NOVÉM TISÍCILETÍ
Zpět 1. HLEDÁNÍ A FORMOVÁNÍ
Over, Ian Latimer, A.Latimer, Butcher ako skupina se začali formovat někdy kolem roku 1964, kdy bratři Andrew a Ian Latimer se dali dohromady se svými tehdejšími přáteli Alanem Butcherem a Richardem Overem a vytvořili uskupení The Phantom Four. Kapela hrávala převážně v okolí jejich rodného města Guildford, Surrey, Anglie. Brzy se stali místní atrakcí, ovšem když nahradili doprovodného kytaristu Richarda Overa Grahamem Cooperem, změnili si jméno na StrangeBrew. Skupina předváděla hlavně cover melodie jiných autorů až do poloviny roku 1968, kdy Ian Latimer odešel, aby se oženil. Graham Cooper opustil kapelu nedlouho poté s vlastními svatebními plány. Andrew Latimer a Alan Butcher pak podali inzerát do Surrey Inzerenta na hráče na baskytaru, na který odpověděl Doug Ferguson. Dne 13. listopadu 1968 Ferguson přišel na konkurz a okamžitě zapůsobil na duo svoji důvěryhodností, 'hustým' zvukem basy, vynikajícím vybavením (Fender jazz bass, 2 Vox T-60 cabs s amps) a jeho vlastním roadie!, nabídli mu flek rovnou na místě. Nové bluesově orientované trio si říkalo The Brew. Krátce po svém nástupu k The Brew, Ferguson řekl Latimerovi, že ví o úchvatném bubeníkovi, kterého osobně znal. A tak Andy Ward k nim nastoupil ve svých pouhých 14 letech a jádro budoucích CAMEL se začalo rýsovat.


A.Latimer, Ward, Ferguson erguson se rychle osvědčil, aby se stal velkým přínosem svým talentem pro získávání pozornosti ke kapele a koncertování. Byl také velmi dobrý v přesvědčování o slibovaných poplatcích od promotérů, kteří často protestovali proti tomu, že nemají peníze v hotovosti. Výsledkem pro The Brew byl stálý hlad po vystoupeních a zaznamenali i své první demo, "Crossroads", o nějž DJM Records jak se zdá, projevila zájem, ale trio bylo zklamáno zjištěním, že demo bylo používáno jen jako doprovodná kapela pro jiného umělce jménem Philip Goodhand-Tait. V roce 1971 nahráli album s Goodhand-Tait nazvané "I Think I’ll Write A Song" (Myslím, že napíši píseň), ale jeho úspěch byl minimální a trio bylo zavrženo. Zkušenosti nicméně byly poučné.



hil Tait byl klavírista. Tři hudebníci se pak dohodli, že hráč na klávesové nástroje by rozšířil zvuk kapely a oni znovu dali inzerát, tentokrát do listu The Melody Maker. Dne 20. září 1971 odpověděl na inzerát Bardens Petr s rozsáhlým hudebním životopisem (Shotgun Express [Rod Stewart & Beryl Marsden], Them [Van Morrison], Peter B’s Looners [Peter Green & Mick Fleetwood]), stejně jako se dvěma sólovými alby pod svým vlastním jménem. Čtveřici padl do oka okamžitě. Bardens, který měl v plánu odejít z Anglie, protože měl za to, že jsou "více slibnější břehy v USA", předtím zařídil ještě pár koncertů v Irsku. Tak 8. října 1971 skupina odehrála svůj první koncert v Belfastu pod názvem "Peter Bardens On". V Surrey nedlouho poté se ale všichni kolektivně dohodli na novém názvu...CAMEL.





Zpět 2. ...A PŘECE JENOM ÚSPĚCH
vůj první koncert CAMEL odehráli ve Waltham Forest Technical College jako předkapela před vystoupením Wishbone Ash dne 4. 12. 1971. V srpnu roku téhož roku se pak CAMEL upsali labelu MCA Records. Rychle se nastěhovali do studia, aby nahráli svoje první stejnojmenně pojmenované album "CAMEL". Kolekce jednotlivých písní alba, hlavně z dílny Latimera a Bardense, byla přivítána celkem rozpačitě a MCA pod vlivem toho netrvala na dodržení závazku druhého alba. Tou dobou už skupina získala manažery, Geoff Jukese a Maxe Hole z Gemini Artists (později se z ní stala GAMA Records), a tak se přemístili k Decca Records, kde setrvali celých dlouhých následujících 10 let. Vzájemný vůdčí i vazalský vztah mezi
Camel 1975
Latimerem a Bardensem přinášel to nejlepší z jejich skladatelských dovedností. Inspirovali jeden druhého na základě své individuální sólové práce jak ve studiu, stejně tak i na pódiu. Energie z nich vyzařovala velmi vysoko. CAMEL koncertovali po 9 měsíců v roce a upevnili si svoji pověst pro svůj vynikající živý zvuk.

ruhé album "MIRAGE" zvýšilo jejich věhlas a album přitáhlo nechtěnou pozornost tabákové branže v USA s cigaretami CAMEL, kteří požadovali po kapele změnit přebal desky nebo podniknou právní kroky. Americká nahrávací společnost rychle vytvořila novou obálku, aby se tak vyhnula právním potížím. Napodobenina obalu známých cigaret tak způsobila, že ve Spojených státech muselo být album vydané s odlišným přebalem - jakýmsi ne příliš působivě nakresleným drakem s hlavou velblouda. Naopak evropská pobočka koncernu kapelu podporovala. Originální přebal zůstal nezměněn pro celý zbytek světa, protože Geoff Jukes již uzavřel dohodu s evropskou pobočkou cigaretové společnosti. Evropská pobočka navíc vyrobila speciální vydání krabiček s pěti cigaretami v obalu s kompletní grafickou CAMEL obálkou včetně seznamu skladeb a hodlala zajít tak daleko, že zcela vážně navrhla změnu názvů skladeb na desce a koncerty zcela ve stylu těchto cigaret. Manažeři v Evropě byli tak okouzleni, že navštívili kapelu ve studiu, aby přemluvili CAMEL k přejmenování písně na albu "MIRAGE" (např. "Dvacet do balíčku"). Chtěli také, aby CAMEL vyzdobili své zesilovače velbloudími kůžemi a aby v rámci reklamy rozdávali cigarety na všech představeních. Toto už kapela naštěstí odmítla a dokonce se rozčílila a Peter Bardens sarkasticky přejmenoval jednu skladbu na "Twenty Sticks of Cancer", tedy "Dvacet tyčinek rakoviny". Na tomto albu Bardens s Latimerem našli společnou řeč, co se týče celkového zvuku CAMEL, i když jejich kompozice zůstaly výrazně osobní. Bardensova hravá rozkošatělost se místy dostává až na dohled jazzrocku (Freefall, Supertwister), zatímco Latimer zase slyšitelně inklinoval k emotivní zvukomalbě táhlých kytarových sól, syté melodice a patosu (viz Tolkienovým Pánem prstenů inspirovaná devítiminutovka "Nimrodel"). Objevila se na něm i skladba "The White Rider Suite" (inspirovaná Pánem prstenů J. R. R. Tolkiena), která přinesla nový koncepční přístup a získala jim na západním pobřeží Ameriky jistou pozici. Oba dva přístupy se ale skvěle doplňují hlavně v závěrečné třídílné skladbě "Lady Fantasy". Poté nějakou dobu cestovali jako "Pete Bardens' Camel" v letech 1973-1974 - možná kvůli cigaretovým rozepřím, ale údajně se chtěli odlišit od jiné skupiny Peter Frampton’s Camel.

oku 1975 se skupina rozhodla natočit koncepční album. Pro "Mirage" Latimer napsal "The White Rider" (inspirovaný Tolkienovým příběhem "Lord Of The Rings - Pán prstenů") a Ferguson navrhl, aby udělal celé album založené na této knize. Všichni členové kapely si nalezli dostatek času ke čtení, takže každý z nich hledal nějaký dobrý příběh. Bardens navrhoval "Siddhartha" a "Steppenwolf", ale když Ferguson navrhl "THE SNOW GOOSE" od Paula Gallico, vyvolalo to velké nadšení. "THE SNOW GOOSE" přineslo fanouškům překvapení. Zcela instrumentální, "THE SNOW GOOSE" jim vynesla ocenění Melody Maker "Brightest Hope" a pevně spojila zavedenou kapelu se silnou a loajální fanouškovskou základnou. Rovněž pro autora Paula Gallico to bylo překvapení. Gallico, divoký oponent kouření cigaret, nenáviděl název kapely, protože uvěřil ve spojení kapely k cigaretové společnosti a hrozil žalobami, pokud by titul nebyl změněn. Urovnání sporu proběhlo tak, že název alba doplnila slova "inspirovano..." a hrozba byla vyřešena. Toto pozákulisní drama nemělo ale žádný vliv na celkový dobrý dojem z alba, deska byla velmi úspěšná. Album přineslo porvní spolupráci Camel s The London Symphony Orchestra, když se dne 17. října 1975 "The Snow Goose" dočkala společného koncertního provedení společně s London Symphony Orchestra ve vyprodané The Royal Albert Hall, David Bedford dirigoval a aranžoval skvělé skladby napsané Latimerem a Bardensem. Udělat takový kousek pouze z instrumentálního alba jim přineslo obrovskou slávu a Bardensova brilantnost v ovládání standardních kláves, stejně jako ARP Odyssey, Minimoog a varhany přidaly extra okázalost jejich pevně uspořádaným živým vystoupením. Nejvíce se ze studiového LP prosadila stejnojmenná instrumentálka.

očátkem roku 1976 vydané album "MOONMADNESS" přineslo pak i větší ohlas u kritiků ve Spojených státech. Producent Rhett Davies připravil otevřený, intimní zvuk a celková koncepce alba byla více éterická a byla inspirována jednotlivými charaktery interpretů. Od prvního tónu je jasné, že se CAMEL vrátili do období kolem alba "Mirage". Příjemnou zvukomalbu zvýrazňuje často nasazovaná Latimerova flétna a kytara, převládající tesknivě působící pasáže jsou vyvažovány pádivě rozparáděnými instrumentálními proklady ("Song Within Song"), Bardensovými volnomyšlenkářskými chuťovkami. Nejznámější skladbou, hranou občas v dospěláckých rádiích, se stala kolektivně zkomponovaná "Another Night" s podprahově chytlavým motivem. Přesto se "MOONMADNESS" stalo pro některé labutí písní. Následné evropské turné bylo ve znamení příchodu proslulého saxofonisty Mela Collinse do sestavy, který oživil (někdy až příliš) decentní a vybroušený, ovšem lehce akademický zvuk CAMEL nepřeslechnutelnými jazzovými tóny. Dynamický zvuk saxofonisty Mel Collinse naznačil první změnu ve zvuku CAMEL po Fergusonově povzbuzení Collinse při jeho zařazení ve skupině. To předjímalo první zásadní změně v sestavě CAMEL.

dubnu 1977 od skupiny odchází jeden z jejich rytmických motorů, baskytarista Doug Ferguson, který již udajně nechtěl nadále akceptovat komplikovanější rytmiku, prosazovanou dalším členem kapely Andym Wardem. V novém basistovi Richardu Sinclairovi, bývalém členovi canterburských Caravan, našel stále zřetelněji "jazzující" Andy Ward spřízněnou duši. Doug Ferguson se už nikdy s nimi znovu neobjevil. Ztráta poklidné Fergusonovy síly se ukázala během následujících let, jako největší dopad na skupinu... Mel Collins i přes své působení v CAMEL, chvílemi poměrně intenzivní, si Mel Collins udržoval statut volného hráče a můžeme jej nalézt na desítkách alb mnoha interpretů. Mel se pak objevoval s CAMEL střídavě až do roku 1985.


Andy Ward, Mel Collins, Andrew Latimer, Doug Ferguson a Peter Bardens

Zpět 3. TÁPÁNÍ UPROSTŘED VELKÝCH PROMĚN
rvní hlavní posun v sestavě CAMEL se odehrál při "RAIN DANCES". I když stále nebyl "oficiálním členem" CAMEL, od roku 1979 Mel Collins trávil většinu svého času ve studiu a na cestách s kapelou. Basista Richard Sinclair (dříve člen "Caravan" z Canterbury, Hatfield a The North), zadrápnutý jazzovým stylem Andyho Warda vnesl naději, ale mix osobností nedokázal vyrovnat rovnováhu předchozích dnů. Nevyhnutelná změna začala sbírat dynamiku. Tlak na hitový singl přicházel od producentů a společnosti Decca Records. Latimer a Bardens zápasili s jejich nepřátelským stylem psaní, nastaly komplikace místo urovnávání jejich vztahů. Navíc byl zvuk CAMEL dále ovlivněn i novým producentem Mick Glossopem. Camelovské jemné rukodělné předivo na albu bylo do značné míry nahrazeno unifikovanou rockovou konfekci. Navíc Collinsův saxofon se ukázal jako příliš agresivní a cizorodý prvek, jenž občas ubíjel vlažné nekomplikované kompozice s přemírou zpěvu (ten u CAMEL měl doposud spíše úlohu nenápadného doprovodu) a upozaděnými kytarami i flétnami. Zaujmou jednotlivé fragmenty, jsou jich naštěstí na albu rozesety spousty, pořád však máte pocit, že zlatavým cihličkám chybí nějaké to pojivo... ještě jedna věc se udála v roce 1976. Susan Hoover dělala interview s Andrew Latimerem pro její tehdejší rádiovou show tak se nějak blíže seznámila s Andym. Od alba "Nude" v roce 1981 a v následujících letech Susan již připravovala koncepty a texty pro jejich alba. Nakonec se Susan provdala za Andrew Latimera (někdy během stěhování do USA) a od té doby spolu žijí v Mountain View v Kalifornii.

dyž se na trhu objevilo album "BREATHLESS", byl to pro fanoušky tak trochu pro jeho neobvyklou kombinaci popu, jazzu a progresivního rocku. Některými bylo milováno, ale jiní jej nenáviděli. "BREATHLESS" vstoupilo do hitparád a docela rychle vystoupalo i vysoko krátce poté. Ale úspěch v žebříčcích nebyla ta poslední událost, která u skupiny nastala během roku 1978. 30. července 1978 po prudké hádce a v předvečer turné, totiž formaci opustil s Latimerem již delší dobu rozhádaný klávesista Peter Bardens. Jejich rozepře vznikla již při nahrávání LP "Rain Dancers" a Bardens velmi rozumně odešel až poté, co společně s ostatními dotočil desku "BREATHLESS". Roztržka s Peterem Bardensem byla prudká, ale nevyhnutelná. Bardens odešel rovnou na zkoušky s bývalým kolegou z kapely Van Morrisonem k albu "Wavelength" a na turné. Bardens také ihned podepsal novou lukrativní sólový kontrakt s Arista Records a brzy vydal vlastní desku "Heart To Heart". Andy Ward a Andrew Latimer se rozhodli využít danou příležitost, aby mohli rozšířit kapelu. Dvoje klávesy by vytvořily v CAMEL souhru, se kterou dříve nebyli schopni experimentovat. Kontaktovali proto bratrance Richarda Sinclaira, Dave Sinclaira a jeho bývalého spoluhráče Jana Schelhaase pro letní turné v roce 1978 na podporu alba "BREATHLESS". Přestože tato sestava neudělala žádnou studiovou nahrávku, Dave Sinclair spoluvytvořil klidné vyznění na "BREATHLESS", skvělou hrou na klávesy při "You Make Me Smile" a "Rainbows End", dvě Latimerovy písně, které napsal pro Bardense. Turné na podporu "BREATHLESS" trvalo 3 měsíce. Tlaky živého hraní si ale vybraly svou daň. Po konci turné by se Dave Sinclair rád vrátil do Canterbury a Richard Sinclair byl požádán, aby už s CAMEL nepokračoval... Album jako takové je nesourodou směsicí jazzu, popu a progresivního rocku. Část fanoušků sice kvitovala dílčí návrat k ranému soundu, ovšem pro většinu je "Breathless" jasným důkazem rozpadu komunikace mezi Bardensem a Latimerem, což se jeho odchodem potvrdilo. I zde však zní leccos zajímavého, nápaditá instrumentálka "The Sleeper", excelentní kytarové a klávesové party v "Echos" a "Summer Lightning", evokující "Another Night" z "Moonmadness".

dyž v roce 1979 uslyšeli album skupiny "Happy Man", Andrew Latimer a Andy Ward se okamžitě shodli, že by Kita Watkinse měli rádi za klávesistu v CAMEL. Basákovi Colinu Bassovi navrhli, aby se stal stálým baskytaristou CAMEL. Jan Schelhaas zůstal s CAMEL ještě po turné "Breathless" a to kvůly svým hráčským schopnostem a jeho poklidné povaze. Watkins a Bass přišli během zkoušek ve Wood Farm, Suffolk, na počátku roku 1979. Pozoruhodný technik, takový dojem zanechal Kit na všechny, kdo jej slyšeli; Colinův plný, zemitý zvuk se spojil s Wardem ve zdánlivě dokonalé harmonii. Chvíli se zdálo, že CAMEL si sednou a zklidní, ale zase nevyhnutelné okolnosti převládly. Skupina pracovala téměř 12 měsíců z roku 1979, všichni si užívali jen krátkých přestávek v období mezi nahráváním a cestováním po koncertech. Původně titul nové desky "Endangered Species’" byl na poslední chvíli změněn na "I CAN SEE YOUR HOUSE FROM HERE", což zafungovalo jako špatný pokus o vtip, který pak kapele přidělal problémy, a to nejen u jejich inzerentů. Album přišlo s provokujícím obalem s ukřižovaným kosmonautem a stalo se takovou tichou vodou, co břehy mele. Žádná skladba nevyčnívá, snad jen grandiózní instrumentální finále v "Ice". Taková "Hymn to Her" je prostě klasa, úletem je "novovlnná" "Remote Romance", zajímavostí pak pohostinská účast Phila Collinse a produkce Ruperta Hinea. Náročný program ale vytvářel konflikty a nedorozumění mezi jednotlivými hudebníky. Dvanáctiměsíční kolotoč nahrávání a koncertování si vybral svou daň.

atkins opustil kapelu krátce před tím, než CAMEL vstoupili do studia nahrávat album "NUDE" v roce 1981 (nahrazuje jej Duncan Mackay z Cockney Rebel), ale pak se ještě vrátil na turné pomoci skupině a ihned po jeho ukončení opět odchází. Druhé koncepční album "NUDE" zobrazuje příběh o japonském vojákovi zapomenutém na jednom z tichomořských ostrovů aniž by tušil, že již skončila válka. Příběh je sice smyšlen, vycházel však ze známých reálií. Nahrávání koncepčního alba a následující světové propagační turné v polovině roku 1981 mělo nejvíce devastující účinky na členy kapely. Andy Ward podlehl alkoholu a drogám a bezúspěšně, k úlevě všech, se pokusil o sebevraždu. Podařilo se jej zachránit, ale pro skupinu to nadlouho znamenalo přerušení činnosti. Andy Ward nebyl schopen hrát na bicí v dohledné budoucnosti. V šoku, skupina byla rozpuštěna, zbytek turné byl zrušen a nahrávání dalšího alba bylo odloženo v naději, že by se Ward někdy zotavil... Počátkem roku 1982 CAMEL de facto neexistovali.

nitřní problémy skupiny však nezajímaly společnost Decca Records, které smlouva s CAMEL zaručovala povinnost přesně dodržovat nahrávání nového materiálu. Decca odmítla udělat pauzu a zvyšovala tlak na vydání nového alba. Andy Latimer zahájil ve studiu Abbey Road práce na novém albu v podstatě sám. Musel tak přijmout fakt, že jeho přítel a bubeník Andy Ward se nemůže tak rychle uzdravit a jako jediný zakládající člen CAMEL přijal výpomoc dalších hudebníků. Psaní na zakázku přineslo podivnou směs písniček, ale vstup do studia se postaral o nečekaný světlý bod. Během nahrávání "NUDE" ve studiu 3 v Abbey Road Studios, rovněž nahrávali Alan Parsons Project jen o patro níže v hale ve studiu 2. Od přírody zvědavý zpěvák Chris Rainbow a basista/zpěvák David Paton se zjevili při session CAMEL ve studiu a zrodila se nová přátelství. Aniž by to tušili, zrodil se základ nové sestavy skupiny. Na novém albu "THE SINGLE FACTOR", které bylo vydáno v dubnu 1982, se tak objevila celá řada umělců, již zmínění zpěvák Chris Rainbow, zpívající baskytarista David Paton, dále kytarista Anthony Phillips (ex-Genesis), klávesista Francis Monkman (Sky) a hostující bubeníci Simon Phillips (Who, Jeff Beck, Toto), Dave Mattacks (Fairport Convention) a Graham Jarvis (Cliff Richard). Dočasně se urovnal i rozpor mezi Latimerem a Bardensem a přestože jejich rozdílné hudební styly byly opět tak do očí bijící, Bardens si zahrál na albu jako hostující umělec, když se podílel na skladbě "Sasquatch". Navíc tam Peter získal i nové přátele, se kterými se pak podílel na projektu "KEATS". Album chvílemi ani nezní jako CAMEL. Latimer do jisté míry podlehl svodům tehdy módní vlně honosného AOR a la Asia či APP, zúčastnění boys od Alana Parsonse na sebe strhli část pozornosti i jako muzikanti a zpěváci. Propagační turné pro k albu ukázalo jako správný závan čerstvého vzduchu, který Latimer právě potřeboval. Mix osobností byl kouzelný díky neutuchající pozitivní energii z Chrise Rainbowa, který spolu s Patonem a Toshem (všichni tři Skotové) udržovali neustálý tok zábavy od počátku až do konce turné. Kit Watkins se vrátil na své třetí turné s CAMEL a úroveň muzikantství vzbuzovala nadšení publika. Latimer dokonce prohlásil, že to bylo "...nejzábavnější turné, na jakém jsem kdy byl". Byl to ale jen dočasný oddych, neboťzáhy poté, co na konci října, manažer Max Hole, nečekaně oznámil svůj odchod na post ve velké nahrávací společností, takže CAMEL se reálně ocitli bez managementu. Andy Ward stále nebyl chopen se objevit na albu, připojil se pouze k turné. Ale nelze být neustále pod vlivem alkoholu a přitom pokračovat s CAMEL. A tak muselo přijít, co muselo. Téměř po 13 letetech ode dne, kdy se připojil k Fergusonovi a Latimerovi, Andy Ward počátkem roku 1983 definitivně opustil CAMEL, aby se již k nim nikdy nevrátil. Nakrátko to pak zkoušel u Marillion ale hned nato mizí z hudební scény.

Zpět 4. NEJTĚŽŠÍ OBDOBÍ
tráta Warda zanechala Latimera v prázdnotě a hudební snažení bylo z velké části zastíněno potřebou soustředit se na vyřešení právních problémů, které trápily kapelu delší dobu. Bývalý ředitel Geoff Jukes podal žalobu proti CAMEL kvůli nárokům na ušlé provize z dřívějšího období CAMEL. Táhlo se to doslova z doby, kdy kapelu v roce 1978 opustil Bardens a v předvečer celosvětového turné, Jukesův soudní spor se nakonec ukázal být marným. Právní bitva vrcholila v roce 1983. Latimer bojoval v obleku sám navzdory všem a trvalo to ještě bezmála 5 stresujících let s vysokými náklady, duchovními i finančněmi, než se vše vyřešilo ve prospěch CAMEL. V tomto roce změn Latimer bojoval usilovně. Za CAMEL stálo za to bojovat. Ale v roce 1983 se objevily i světlejší okamžiky, včetně nové pracovní smlouvy s Records Decca, kterou právě převzal PolyGram. V rámci přípravy splnit svoji novou nahrávací povinnost se kytarista Andrew Latimer potkal s holandským klávesistou Tonem Scherpenzeelem (Kayak), jehož hraní vždycky obdivoval. Ton navštívil Londýn a oba hudebníci rychle dali dohromady plány pro nahrání nové studiové nahrávky CAMEL. V Londýně pak za doprovodu basisty Colina Basse a nového bubeníka Paula Burgesse (Jethro Tull, 10cc) nahráli studiové album "STATIONARY TRAVELLER", které vyšlo v dubnu 1984. Toto album je v diskografii CAMEL třetím koncepčním albem skupiny. Inspirací byla Berlínská zeď, dlouholetý symbol rozděleného světa a dění s ní související. Susan Hooverová se mezitím vypracovala jako textařka na celkem solidní úroveň. Reakce na "Stationary Traveller" jsou opět silně polarizované, od vynášení do nebe, po výtky až tematická i muzikantská potemnělost a přemíra patosu. Povzbuzeni nadšeným ohlasem z desky, se Camel vrhli opět na koncertován ve složení Andrew Latimer, Colin Bass, Chris Rainbow a Paul Burgess. Bývalý basista CAMEL Colin Bass se vrátil do velké Británie poté, co se odstěhoval do zahraničí v roce 1981. Bass se zkontaktoval s Latimerem a s bývalými spoluhráči překonal dřívější nesrovnalosti. Chris Rainbow se připojil k turné, stejně jako Paul Burgess, který se sblížil s Latimerem již před nahráním "STATIONARY TRAVELLER". Ton Scherpenzeel s kapelou většinou vůbec nekoncertoval, protože kvůli strachu z létání s ostatními většinou necestoval. Ton se přesto ukázal jako vynikající doplnění CAMEL, přestože nadšené fanoušky KAYAK a CAMEL zklamal tím, že nepřekonal svůj strach z létání a omezil svůj strávený čas s CAMEL. Koncertní vystoupení z turné "Stationary Traveller" bylo zachyceno na videokazetě i CD pod názvem "Pressure Points". Živý záznam byl pořízen 11. 5. 1984 za spoluúčasti hostujícího Petera Bardense. CAMEL chtěl vydat celý koncert, ale kvůli problémům s osvětlením byla polovina záznamu příliš tmavá, aby jej schválili Mansfield, a tak se na nahrávku dostala jen druhá polovina představení. Dřívější část koncertu byla překvapivě skutečně vymazána PolyGramem a tudíž i navždy ztracena! Na snímku byl zachycen i vypomáhající klávesista Richie Close, který o pár měsíců později zemřel na legionářskou nemoc. Je tak navždy uchován v historii jako mladík na videu CAMEL.

atimer mezitím sváděl vleklé soudní potyčky s bývalým manažerem "CAMEL" Geoffem Jukesem. Svůj čas tak musel rozdělit mezi právní kanceláře a gramofonovou firmu, když se snažil najít podporu pro svoji novou desku s názvem "Dust And Dreams". Každá jeho snaha byla bržděna spostou překážek, ale soudní spor se nakonec začal náhle obracet k lepšímu. Když Susan Hoover kontrolovala staré smlouvy, vyšlo najevo, že firma dlužila CAMEL poplatky za honoráře, které nikdy nebyly vyplacené manažerům/producentům CAMEL společností GAMA Records. Díky těmto vyšším nalezeným poplatkům Latimer získal i podporu Bardense, Warda a Fergusona a mohl proto podat žalobu proti společnosti GAMA (což byla společnost Goeffa Jukese a Maxe Holeho). Následné soudní přelíčení pak mohlo být stručné a slavné. Dne 25. března 1985, po dlouhé době, nakonec společně sklidili zasloužený prospěch jejich dosavadní práce. Shledali se ve stejné advokátní kanceláři, která přijímala Wardovu rezignaci v CAMEL jen o dva roky dříve a nyní zvítězily šťastnější časy. Bývalí spoluzakladatelé konečně vypořádali jejich soudní při s agenturou GAMA a získali posléze své první autorské poplatky přijít. Vítězství pak neformálně oslavovali v místní hospodě až do zavírací doby. Vyléčili si své staré rány, probírali staré vzpomínky a i když už neměli zájem znovu spolu hrát, všichni se rozcházeli domů jako přátelé. S ohledem na převzetí PolyGramem, změny v Decca dosáhly extrému a Latimer konečně dospěl k tomu, že je pro CAMEL nutné se vyvázat z jejich nahrávací smlouvy. Po 10 letém spojení se Decca a CAMEL oboustranně a smírně dohodli, že se jejich cesty rozejdou, což se stalo 10. dubna 1985.

Zpět 5. NÁVRAT NA VÝSLUNÍ
tak měli CAMEL najednou volnost k nalezení více stejně smýšlející nahrávací společnosti, ale tato nově nalezená svoboda přinesla Latimerovi i šok, jak později poznamenal, že "se nemohl dostat k novým zadržovaným záznamům CAMEL", takže nemohl materiál pro "DUST AND DREAMS" dále rozvíjet. Pokud neměl souhlas advokátní kancelář, Latimer poslal celou dohodu CAMEL k ledu. Na konci roku 1987 ale začal vyjednávat s EG Records po zdánlivě úspěšném konkurzu. Malá firmička EG, u níž nahrávala taková jména jako Brian Eno, Robert Fripp, Brian Ferry, alespoň ti z nejdůležitějších, a spojení CAMEL / EG se zdálo být slibným krokem. Ale jednání se vlekla 6 měsíců, až dospěla k ráznému konci, když byl Latimer dotázán, proč už Peter Frampton není v kapele... Zklamaný Latimer se rozhodl udělat převratnou změnu. V polovině roku 1988 prodal svůj byt v Londýně a přestěhoval se do Ameriky do Kalifornie. Byl v té době již rok bez smlouvy a uvědomil, že "políček" od EG Records bylo vlastně rozhodujícím znamením budoucnosti CAMEL. Mezitím se rozhodl, že druhá polovina "DUST AND DREAMS" nebylo podle jeho přání a v roce 1990 ji celou přepsal. Za výnosy z prodeje svého londýnského bytu si vybudoval malé studio, kde nahrál a produkoval "DUST AND DREAMS". Nyní už zbývalo jen najít nějakou nahrávací společnost, ale tentokrát "DUST AND DREAMS" byla již kompletní a dokončená a věci by mohly dopadnout lépe a nalezení nahrávací společnosti se zdálo jen otázkou formalit. Nebo si to aspoň myslel... Nakonec po dlouhém a neproduktivním jednání s Virgin Records A&R rep, Latimer, spolu s partnerkou a manažerkou Susan Hoover, se rozhodl využít zbývající finanční prostředky z prodeje domu, aby si založili vlastní produkční společnost, Camel Productions (CP). Konečně mohli vydat desku "DUST AND DREAMS" ve vlastní produkci, což učinili v roce 1991. "DUST AND DREAMS" je dílo volně inspirované Steinbeckovými "Hrozny hněvu". Nepřeslechnutelně pinkfloydovsky (gilmourovsky) zabarvený styl a sound nových Camel je sice ztrátou dřívější výsostné originality, současně ale oslavou hymnického a patetického pojetí rocku. Do popředí výrazně vystupuje Latimerova kytara, takhle naposledy silově rezonovala na debutovém albu! Snové pasáže ("Needles") navozují pocit filmové hudby. Na "D&D" hraje sestava starých přátel z různých období existence CAMEL, nedá se hovořit o klasické kapele, spíše se jedná o Latimerův projekt.

lbum "DUST AND DREAMS" připravilo Latimerovi ještě jeden šok, ale tentokrát to byl šok z nebývalého úspěchu alba. Jednáním přímo s distributory, kteří znali CAMEL, prodej desky vzlétl do výšin. Toto energetické povzbuzení bylo velmi opojné. CP brzy začala organizovat světové turné a zároveň i licenční jednání o vydání prvního alba CAMEL pro vydání na CD-ROM. Tak začalo oživování CAMEL dvěma nejpalčivějšími nahrávkami... první deskou, "CAMEL" a nejnovější "DUST AND DREAMS". Během přemísťování zřízení ve studiu studiu, Latimer narazil na některé staré nahrané kotouče s páskami. Tyto vzácné drahokamy zahájily obrovsky úspěšnou "Offical Bootleg" sérii. Latimer byl znechucen špatnou kvalitu zvuku a přemrštěnými cenami načerno šířených nahrávek a tak svým další projektem vytřel zrak bootlegovým spekulantům. Krátce nato se deska "WARNING: CAMEL ON THE ROAD 1972" stala vlajkovou lodí pro tuto sérii, obálka byla inspirovaná samolepkou od fanouška, kterou mu ji někdy dávno poslal a Latimerovi se zdála velmi vtipná a vhodná. V srpnu 1992 byli CAMEL připraveni vyrazit na turné po 7 leté přestávce. Paul Burgess se vrátil na svou sedačku k bicím a byl zlanařen klávesista Mickey Simmonds (Fish, Mike Oldfield). Colin Bass a Andrew Latimer byli nyní nosnými pilíři CAMEL a fanoušci je přivítali s otevřenou náručí. Tohle turné přapadalo členům kapely tak emocionální, že někteří stěží zadržovali slzy na jevišti. Turné bylo zakončeno v Londýně je London’s Town & Country (nyní již zaniklém). V hotelu poté následovala oslava, která trvala dlouho do noci.

očátkem roku 1993 se Latimer připravoval na vydání "Never Let Go", živé nahrávky z turné 1992, ale to netušil, co smutného jej potká. V březnu místo práce ve studiu, Latimer věděl již, že jeho otec umírá a že začíná jeho nová životní etapa. Jeho otec, hudební samouk, Stan Latimer rozpoznal kdysi hudební talent mladého Andrewa a začal jej posílat do hudební školy. Tato událost zaskočila Latimera, takže protáhl produkci alba "NEVER LET GO" až do srpna 1993. Andy Latimer strávil celé léto roku 1993 spolu s rodinou. Vzpomínalo se na otce, vyprávěly se prastaré příběhy, jedním z hlavních témat bylo i masivní přesídlování Irů do Ameriky. V roce 1994 se vrátil do studia hledat útěchu v hudbě a začal pracovat na albu, kterým se stalo "HARBOUR OF TEARS". Ústřední téma "vystěhovatelství" je patrné na první poslech i pohled. Keltské spodní proudy navozují tesknivou náladu, přímo cítíte smutek a slzy odplouvajících i zůstavších. Latimer, žijící dnes v Americe, vzdal tímto albem hold své domovině a předkům. Jednotlivé kompozice se prolínají, soundu dominuje jeho nahalená zpívající kytara. Na albu si Latimer vylil i své srdce a nakonec i ve skladbě s názvem "The Hour Candle (A song for my father)", která byla inspirována hymnou zpívanou na pohřbu. V té době mu psalo mnoho fanoušků, aby se s ním podělilo o své zkušenosti z takové ztráty a jak se zotavovali. Latimerův smutek se časem utišoval a CAMEL se začali připravovat na další turné. Konečně byli CAMEL připraveni znovu vyrazit na cesty. Na turné v roce 1992 fanoušci prokázali, že absence skutečně sbližuje srdce a roste laskavost a společné uzdravování.


urné v roce 1997 bylo ještě úspěšnější i v získávání nových území v nyní otevřeném východním bloku, včetně České republiky a Polska. CAMEL dohnaly přirozené změny v jejich složení, když se Paul Burgess a Mickey Simmonds rozhodovali mezi cestováním a strávením času se svými malými dětmi a rodinou. Rozhodli se pro rodiny. Dave Stewart zaujal místo Burgesse a Foss Patterson nahradil Simmondse. Tak byla zaznamenána další živá vystoupení na pásky a videozáznamy pro další generace. V roce 1998 se přiřadil do velmi úspěšné kolekce živých nahrávek další záznam "COMING OF AGE", který byl uvolněn na videa i CD. Záznamu koncertu v Los Angeles, Kalifornie se zúčastnili fanoušci a přátelé, stejně tak i původní klávesista, Peter Bardens, jehož vystoupení bylo ohlášeno publiku, když Latimer věnoval skladbu "Never Let Go" na "Mému starému kamarádovi, Petemu". Dlouho do noci následoval improvizovaný večírek a oba hudebníci v soukromí vzpomínali až do časných ranních hodin, zatímco zbytek doprovodu tančil celou noc. "COMING OF AGE" se ukázalo jako vynikající vizuální a zvukové svědectví o přetrvávající síle CAMEL. Pohled na Hale-Bopp kometu k vidění na obloze dodal kouzlo celému turné, až se zdálo se, že bude následovat kapelu po celém světě. Toto turné se stalo tak emocionální jako turné roku 1992. Obliba ke CAMEL byla hmatatelná.

dyž 20. století procitlo v tom 21. (obrazně řečeno), CAMEL jakoby dospěli ke klidnému zlomu. Už bez svázanosti rozmarů nahrávacích společností a tlaků, CAMEL dosáhli úrovně všeobecného ohlasu a zralosti. Nezávislost je tvrdá práce, ale nakonec uspokojující a umělecká svoboda za to stojí. CAMEL byli připraveni na závěrečnou desku století. Bass, již dávno zapojen do světové hudební scény, dal Latimerovi jako dárek knihu s názvem "World Music - Rough Guide". V kapitole Arabská hudba se Latimer dočetl o formě hudební poezie s názvem "rajaz". Zpívala se v dávných dobách, "rajaz" byla spontánní kompozice inspirovaná rytmem chůze velbloudů, která pomáhala unaveným poutníkům dosáhnout jejich cíle. Latimer byl uchvácen myšlenkou, že rytmus velblouda by mohl pomoci lidem dosáhnout konce jejich cesty. Návratem ke svým hudebním kořenům, kdy Latimer skládal především na kytaru, bylo v říjnu 1999 vydáno album "RAJAZ". Je to krásná sbírka písní, jež se hypnoticky prolíná, "RAJAZ" rovněž uvítalo návrat Tona Scherpenzeela u kláves. Vrcholem alba jsou zřejmě skladby "Rajaz" a "Straight To My Heart". "RAJAZ" opravdu vlnivě rezonuje exotickou pouštní inspirací. Již sám úvod evokuje východ slunce nad dunami ... z ticha se nad obzorem vynořuje těkavá rytmika... Latimerovsky zvučná táhlá kytara se po chvíli rozjíždí do "arabské" harmonie... Názvy skladeb "Sahara", "Lawrence" vypovídají samy o sobě.

osíláním souborů elektronicky a přímou komunikaci dva bývalí spoluhráči plánovali své budoucí projekty společně, včetně Latimerova hostování na albu Y2K Kayak. Přes více než 27 let byli CAMEL roztomilou, trvale roztomilou hudební silou. Hráči přicházeli a odcházeli, někteří se vraceli. Některá alba byla lepší než ostatní, ale je to vždy jen o hodnocení jejich posluchačů. Málokdy se lze dohodnout, které jejich album je nejlepší. Ale není pochyb o tom, že jedinou, nejodolnější veličinou CAMEL byl a vždy bude Andrew Latimer. Latimer vedl CAMEL přes všechny vzestupy i pády hudebních trendů, chutí a módy. Čas od času narazil i on pod tlakem vnějších sil a tyto časy jsou ponechány na posluchačích, aby je rozpoznali. Ale určitě všichni budou všichni souhlasit, že Latimer nikdy ohrozil zvuk, cítění a integritu CAMEL. Latimer zůstal vždy věrný sám sobě, a je to jeho "SOUND", který vás přenese zpátky nebo vás pohltí znovu v současnosti. Jako dobří přátelé, kteří se scházejí po dlouhé přestávce a navazují tam, kde skončili, jako kdyby se nikdy nerozešli. Život vždy mění všechno, i když jste měli dopředu naplánovány velké plány...

Zpět 6. V NOVÉM TISÍCILETÍ
ačalo to ke konci roku 1999... Když CAMEL zahájili přípravu na jejich Y2K turné na podporu alba "Rajaz", mraky se začaly zatemňovat. Zpočátku všechno probíhalo hladce a Latimer, Bass a Stewart nedočkavě očekávali jejich reunion a zkoušky pro Y2K. Agent CAMEL pro velkou Británii, Paul Boswell, svědomitě rezervoval data vystoupení a připravovalo se jedno z větších turné skupiny s možností hrát v nových zemích. Základní trojice sestavy byla zdánlivě pevná, všichni byli i zajedno v tom, že je nutno pouze zajistit klávesistu. Na počátku roku 2000 dorazila zpráva z východního pobřeží od promotéra CP Roba La Duca s jednoduchým návrhem, aby vyzkoušeli francouzsko-kanadského klávesistu jménem Guy LeBlanc. LeBlanc, působícího jako nezávislý umělec, měl svou vlastní internetovou prezentaci, takže to byla jen otázka času navštívit jeho stránky a poslechnout si několik zvukových ukázek. Latimer se s ním rychle domluvil na schůzce. V polovině března 2000 se Guy LeBlanc oficiálně připojil ke CAMEL na turné Y2K. Takhle hladce to ale vypadalo jen necelé 2 týdny, než Camel Productions dostali nečekaný e-mail od bubeníka Dave Stewarta, ve kterém stálo, že přijal místo ředitele v Edinburgh drum shop a nebude schopen dodržet svůj závazek k turné. Po krátkém ohromení zprávou se Latimer, Bass a Hoover neúspěšně pokusili vyjednávat se Stewartem, ale nakonec uznali nutnost jej nahradit, i když to přijali s velkou nechutí.
ass navrhl svého bývalého spoluhráče Clive Bunkera, který kdysi hrával s Jethro Tull. Bunker nabídku přijal a přišel do Little Barn Studios na zkoušky 4. srpna. Nálada byla na pár chvil skvělá, ale roky hraní alternativního stylu omezilo Bunkerovy schopnosti provádět složité sekvence a přechody, které vyžadovala hudba CAMEL a nálada rychle poklesla. Pak ale vyšlo najevo, že se stalo něco více než jen pouhý výkyv na umělecké frontě. To ale nebylo zdaleka všechno. Jen o 48 hodin zasáhla do děje další údálost, když byla manažerka Susan Hoover vážně zraněna při jízdě na koni. Když ji vrtulník záchranky Life Flight Rescue zvedl k nebi, zdálo se, že plány na turné definitivně zmizely v oblacích spolu s ní. Manažerka Susan Hoover později zavtipkovala, "Nebyl to zase tak velký zásah, abych zrušila celé turné". Přesto, že naléhání skupiny bylo neoblomné, odmítla zrušit turné a okamžitě začala pracovat ze svého nemocničního lůžka. Ještě tu ale zůstával problém bubeníka. Naštěstí měl LeBlanc měl eso v rukávu. 10 dní od prvního představení, Leblancův krajan, Denis Clement (vyslovováno Den-ee Clahmah) dorazil na Little Barn Studios. Přesto, že byl pro ně osobou zcela neznámou, bylo jasné po 10 minutách jeho první "zkoušky" se skupinou, že on je tím mužem, kterého potřebovali. Vysoká energie nahradila dřívější napětí a zkoušky nabraly seriózní směr. Dne 21. září Susan Hoover opustila nemocnici v invalidním vozíku a o 3 dny později navštívila CAMEL na generální zkoušku, aby uslyšela poprvé CAMEL připravené na turné Y2K.
ne 26.srpna bylo k vidění první oficiální vystoupení kapely, kde ke konci koncertu Susan Hoover obdržela bouřlivé ovace ve stoje. Je jasné, že vše by nebylo tak zajímavé, kdyby to probíhalo úplně hladce. Představení před vyprodanými davy, které popoháněly neustále skupinu vpřed, opět povzbudily i Latimera. Konečně se pomuninulo i jeho nachlazení, která se jej drželo páru dní od Klementova prvního vystoupení. Překonával to a trpěl celé turné, až nakonec docela ztratil hlas v Holandsku. Když se objevili v Británii na začátku října, Latimer

Camel 1981: Jan Schelhaas, Kit Watkins, Andrew Latimer, Colin Bass a Andy Ward
byl operován a dostal štěp do kolenní kosti, za čož se mu dostalo dokonce přezdívky "čip". Ale jeho předchozí nachlazení mělo takový vliv na jeho výkon v Dublinu, že po na 23 hodině, mu lékaři nařídili odpočívat, jinak by podstoupil riziko poškození svých hlasivek. Do té doby se Susan Hooverová natolik zotavila, aby se ve Velké Británii 4. října vítězoslavně objevila při koncertu v Cambridge a mohla chodit i bez cizí pomoci. V době, kdy se kapela dostala do Řecka, byl již Latimer natolik uzdraven, že Camel Tour Y2K mohli ukončit vysoce položenou písni "Lady Fantasy", kterou zazpíval jako přídavek, což Řeky dostalo tak do varu, že vymazali všechny myšlenky na předchozí dramata a nahradili je pocitem obrovského úspěchu a spokojenosti.
ěhem turné Y2K 30. září 2000 v Paříži bylo nahráno i koncertní album "The Paris Collection". Na celkem 71 minutovém CD je zaznamenáno deset vřele přijatých písní a také bonus "Slow Yourself Down", jenž vznikl během zkoušek. Další zprávy z tábora CAMEL hovoří o údajné reedici všech alb vydaných u firma Decca. Problém je, že firma chce současně vydat i část doposud nevydaného materiálu a Latimer má obavy o kvalitu těchto záznamů, protože nechce, aby bylo poškozeno renomé skupiny.
a jaře roku 2001 CAMEL dokončili tolik očekávané turné po Jižní a Střední Americe. Tato část Y2K turné byla odložena od listopadu 2000 v důsledku předchozích nepříjemností ostatních členů kapely a vzhledem k Latimerově potřebě vrátit se domů nejen se plně zotavit z nachlazení, které jej trápilo, ale také k operaci kolena a odstranění "Chipu". O velikonocích roku 2001 se CAMEL dočkali vřelého přivítání fanoušků po celé jižní polokouli. Dne 3. března se CAMEL objevili ve Velké Briánii v televizním kanálu Channel 4 v sérii "Top Ten" (o progresivním rocku), který obsahoval rozhovory s originálními členy CAMEL. Hodně se hovořilo o změnách, dobrých, špatných i ošklivých, ale většinou jen o těch dobrých věcech, které kapelu potkaly. Andrew Latimer si je velmi dobře vědom své odpovědnosti vůči "zvuku", který tvoří CAMEL. A ať budoucnost přinese cokoliv, Latimer povede CAMEL pečlivě, vždy s vědomím kontaktu na kořeny CAMEL. Jejich původní bubeník Andy Ward prohlásil v rozhovoru "změna je dobrá věc a jeho odchod je dobrý pro Camel".



ne 22. ledna 2002 zemřel v Los Angeles na rakovinu plic první klávesista kapely CAMEL - Peter Bardens.


kupina CAMEL vydala 27. března 2002 antologii "Lunar Sea: An Anthology 1973-1985". Ještě téhož roku 13. srpna 2002 Latimer, Guy LeBlanc, Colin Bass a Denis Clement vydali nové album "A NOD AND A WINK", na kterém se nachází celkem sedm skladeb v celkové délce 55 min. Po dokončení této nahrávky se LeBlanc a Latimer vrhli na nahrávání akustického alba s oblíbenými skladbami CAMEl. O výběru deseti skladeb mohli rozhodovat samotní fanoušci. V roce 2002 je rovněž naplánováno vydání dokumentárního DVD "The History Of Camel" a podle zájmu fanoušků se na tomto nosiči možná objeví také koncert "Coming Of Age" z roku 1997.
e španělském městě Murcia bylo 8. října 2003 odstartováno dvacetizastávkové evropské turné na rozloučenou "Farewell tour", které bylo ohlášeno jako poslední turné naživo. Původně se mělo uskutečnit již v roce 2002, ale bylo odloženo do roku 2003. Předcházel mu ale Latimerův dlouhý boj s nemocí, která téměř skončila tragicky. Bitva nebyla snadná, ale umělec se vrátil zpět v plné síle, což přineslo obrovský nárůst nové energie a dal kapele sílu vrátit se na hudební scénu. Skupina se vrátila velkým způsobem - v roce 2013 vydala novou verzi "The Snow Goose" a vydala se na vyprodané turné po Evropě, které skončilo až v roce 2014 a které inspirovalo časopis Prog Magazine, aby udělil Andrewu Latimerovi cenu za "Lifetime Achievement Award" (cena za celoživotní tvořivost). CAMEL hráli ve složení Andrew Latimer, Colin Bass, Guy LeBlanc a Denis Clement Po koncertech ve Španělsku, Francii, Německu, Holandsku, Belgii a Velké Británii skončilo 29. října 2003 v britském Sheffieldu.
urné i tak bylo sužováno velkými problémy a doprovázel jej triumf stejně jako tragédie. Byli nuceni přeložit část svého světového turné, protože manželku klávesisty Guye LeBlanca postihl počátkem května 2003 infarkt. Jako náhradník byl nalezen pro americkou část Tom Brislin, který byl například před časem na Yessymphonic tour s legendárními YES, a staronový Ton Scherpenzeel pak pro evropské koncerty jako host. Když první část turné byla téměř u konce, tragédie udeřila znovu, poté co bubeník Denis Clement musel být hospitalizován, když byl postižen extrémní alergickou reakcí. Naštěstí byl Denis zpátky včas pro zbývající představení. V rámci koncertního turné se CAMEL stali i jedním z headlinerů festivalu NEARfest 2003, jehož pátý ročník se konal 28. a 29. června v Trentonu v New Jersey. Hrály tam kromě CAMEL i Magma (Francie), The Flower Kings (Švédsko), Anglaglrd (Švédsko), Kraan (Německo), Tunnels (USA), Glass Hammer (USA), High Wheel (Německo), Sleepytime Gorilla Museum (USA) a Alamaailman Vasarat (Finsko).
ěhem října 2006 se Latimer vrátil do velké Británie se záměrem dokončit a vydat nevydané skladby CAMEL. Tento projekt začali realizovat v roce 2003 s Andym Wardem a Doug Fergusonem. V říjnu 2007 kapela CAMEL ohlásila vydání DVD zvaného "Moondances", na kterém se ale objevil velmi nekvalitní záznam z londýnského koncertu z Hammersmith Odeon ze 14. dubna 1976 a vystoupení, které o rok později natočilo BBC v Hippodrome během Raindances tour.
roce 2007 Andrew Latimer opět pracuje na nahrávání nového alba kapely CAMEL. V květnu 2007 Andyho manželka Susan Hoover oznámila prostřednictvím Camel Productions na jejich stránkách, že manžel trpěl nemocí zvanou "Polycythaemia Vera", což je opak leukémie, když nemocný trpí převahou bílých krvinek, a jeho imunitní systém byl na tom stále hůře. Touto nemocí trpěl již od roku 1992. Až 21. listopadu 2007 prodělal těžkou operaci - transplantaci kostní dřeně a teprve rok po operaci, až v září 2008 byl zpátky doma a konečně znovu nabírá sílu, bylo oficiálně oznámeno, že vše proběhlo úspěšně a Andy Latimer se postupně zotavuje. Transplantace kostní dřeně dopadla úspěšně. Až v létě 2010 podle Latimerova vlastního vyjádření je již zcela zdráv a s ohledem na zdravotní stav nevyloučil možnost absolvovat menší turné v budoucnosti.
a podzim 2010 by kapele CAMEL mělo konečně vyjít opožděné DVD "The Opening Farewell", které skupinu hrající ve složení Andrew Latimer, Colin Bass, Guy LeBlanc a Denis Clement zachycuje na jejím prvním koncertě při rozlučkovém "Farewell Tour" z roku 2003 v Santa Cruz v Kalifornii. Nejnovější zprávy o Latimerovi proběhly přes blog Davida Minasiana, který režíroval několik realizací DVD CAMEL v minulých letech. Minasian vydal své vlastní album album "Random Acts of Beauty" v srpnu 2010. Latimer byl již tak uzdraven, že se podílel na jeho desce kytarovým sólem a vokály v úvodní skladbě alba "Masquerade".
oznámili termíny koncertů v UK v září 2014. V rozhovoru pro časopis Prog v listopadu 2013 Andy Latimer nedávno prohlásil, že kapela pracuje na novém materiálu s cílem vydat nové studiové album v roce 2014.


egendární Camel, kteří se nedávno vrátili k pravidelnému koncertování, ohlásili na svých internetových stránkách změnu na postu klávesisty během turné po Evropě ohlášeném v břěznu 2014. Vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu se musel vzdát vystupování Guy LeBlanc, kterého tak zastoupí starý známý člen dřívější člen Camel Ton Scherpenzeel (nyní Kayak). Tento hudebník spolupracoval se skupinou na albech "Stationary Traveller", "Dust & Dreams" a "Rajaz" a kopncertoval s kapelou i během Farewell Tour v roce 2003.
roce 2015 se kapela opět představila na letních festivalech, včetně Ramblin 'Man Fair ve Velké Británii, BeProgMyFriend ve Španělsku a Night of the Prog v Německu. Poprvé po patnáctileté přestávce si také zahrál dva vyprodané koncerty v Polsku - 19. července 2015 v Poznani a o den později v Krakově. V roce 2016 se kapela objevila na jevišti pouze čtyřikrát, v květnu, ve vzdáleném Japonsku. V lednu 2017 byl vydán audiovizuální záznam této události ve formě DVD "Ichigo Ichie". Kapela se objevila na japonských koncertech s mírně odlišnou sestavou než dříve. Kromě Andy Latimer, Colin Bass (basa) a Denis Clement (bicí) se na jevišti objevili Pete Jones (klávesy a zpěv), známý mimo jiné z projektu Tiger Moth Tales.
ne 30. října 2017 Rockové progresivní ikony Camel oznámili svůj plánovaný návrat ke koncertování v roce 2018, které bylo zvýrazněno jejich vystoupením v Royal Albert Hall v neděli 17. září. Polské fanoušky však nejvíce elektrifikovala skutečnost, že součástí "The Moonmadness Tour 2018" byla i dvě představení v Polsku ve dnech 2. června 2018 ve Varšavě a 3. června 2018 v Zabrze. Na Moonmadness Tour 2018 Camel uvedli celé své slavné album tohoto názvu a "další klasické skladby". Tato nahrávka vyšla v roce 1976 jako jejich čtvrtá studiová deska, a dostalo se do Top 20 ve Velké Británii a Holandsku, je to poslední nahrávka skupiny v původní čtyřčlenné sestavě. Současnou sestavu Camel tvoří spoluzakladatelé Andrew Latimer spolu s Denisem Clementem, Colinem Bassem a Pete Jonesem. Po úspěchu japonského turné s klávesistou Jonesem v roce 2016 se rozhodli vrátit se na turné příští rok. Rozhodnutí o předvedení "Moonmadness" přišlo po jejich úspěšném turné Snow Goose v letech 2013 a 2014.


kupina založená roku 1970 kytaristou a zpěvákem Andy Latimerem a kytaristou Petem Bardensem. Hudba Camel je ovlivněná všemožnými styly, nejdete tu progrock, artrock, jazz, blues i pop. Většinu desek lze však zvukem přirovnat ke skupině Genesis. První čtyři alba CAMEL jsou trochu tvrdší a progrockovější než zbytek jejich diskografie, asi právě proto je mnoho posluchačů řadí k nejlepším. Největšího úspěchu v žebříčku dosáhlo album "Moonmadness". Skupina vydala 4 koncepční alba. Deska "Snow Goose" je inspirována pohádkou o sněžné huse od spisovatele Paula Gallica. Album "Nude" o vojákovi žijícím na ostrově, netušícím, že již skončila válka. "Harbour Of Tears" vyprávějící irských emigrantech a "Dust And Dreams" podle novely Johna Steinbecka Hrozny hněvu (The Grapes of Wrath).



Nahoru...
Andrew Latimer (1964-present)
Colin Bass (1979-1981, 1984-present)
Pete Jones (2016-present)
Dennis Clement (2000-present)
Jason Hart (2013-2016)
Guy LeBlanc (2000-2015)
Clive Bunker (2000)
Dave Stewart (1996-1999)
Foss Paterson (1996-1997)
Mickey Simmonds (1992-1996)
John Xepoleas (1995 session)
Paul Burgess (1983-1994)
Ton Scherpenzeel (1983-1991,1999/2003,2014-2016 live)
Chris Rainbow (1982-1984)
David Paton (1982-1984)
Andy Ward (1971-1983)
Andy Dalby (1982-1983)
Kit Watkins (1979-1981,1981,1982)
Jan Schelhaas (1978-1981, 2013 live)
Stuart Tosh (1982)
Mel Collins (1976-1979)
Richard S. Sinclair (1977-1978)
Peter Bardens (1971-1978)
Doug Ferguson (1971-1977)
Duncan Mackay

The Phantom Four
1964-1967

Strange Brew
zima-léto 1968

The Brew
1969-1971

Andrew Latimer - Guitars, Flute, Vocals
Richard Over - Rhythm Guitar
Ian Latimer - Bass, Vocals
Alan Butcher - Drums
Andrew Latimer - Guitars, Flute, Vocals
Ian Latimer - Bass, Vocals
Alan Butcher - Drums
Graham Cooper - Rhythm Guitar
Andrew Latimer - Guitars, Flute, Vocals
Doug Ferguson - Bass, Vocals
Andy Ward - Drums, Percussion, Vibraphone
October 1971 - summer 1976
Summer 1976 - early 1977
Early 1977 - July 1978
Andrew Latimer - Guitars, Flute, Vocals
Doug Ferguson - Bass, Vocals
Peter Bardens - Keyboards, Synthesisers, Vocals
Andy Ward - Drums, Percussion, Vibraphone
Andrew Latimer - Guitars, Flute, Vocals
Doug Ferguson - Bass, Vocals
Peter Bardens - Keyboards, Synthesisers, Vocals
Andy Ward - Drums, Percussion
Mel Collins - Saxophones, Flute, Clarinet
Andrew Latimer - Guitars, Flute, Vocals
Peter Bardens - Keyboards, Synthesisers, Vocals
Richard S. Sinclair - Bass, Vocals
Andy Ward - Drums, Percussion
Mel Collins - Saxophones, Flute, Clarinet
July 1978 - March 1979
June 1979 - summer 1980
summer 1980 - autumn 1980
Andrew Latimer - Guitars, Flute, Vocals
Richard Sinclair - Bass, Vocals
Jan Schelhaas - Keyboards, Synthesisers
Dave Sinclair - Keyboards, Synthesisers (live)
Andy Ward - Drums, Percussion
Duncan Mackay - Keyboards
Mel Collins - Saxophones, Flute, Clarinet
Andrew Latimer - Guitars, Flute, Vocals
Jan Schelhaas - Keyboards, Synthesisers
Colin Bass - Bass, Vocals
Kit Watkins - Keyboards, Flute, Clarinet
Andy Ward - Drums, Percussion
Andrew Latimer - Guitar, Flute, Keyboards, Vocals
Colin Bass - Bass, Vocals
Jan Schelhaas - Keyboards, Synthesisers
Andy Ward - Drums, Percussion
January - mid-1981
Early 1982
Spring - autumn 1982
Andrew Latimer - Guitar, Flute, Keyboards, Vocals
Colin Bass - Bass, Vocals
Jan Schelhaas - Keyboards, Synthesisers
Kit Watkins - Keyboards, Flute, Clarinet
Andy Ward - Drums, Percussion
Andrew Latimer - Guitar, Flute, Keyboards, Vocals
David Paton - Bass, Vocals
Chris Rainbow - Keyboards, Vocals
Andrew Latimer - Guitar, Flute, Keyboards, Vocals
Andy Dalby - Guitars
David Paton - Bass, Vocals
Chris Rainbow - Keyboards, Vocals
Kit Watkins - Keyboards, Flute, Clarinet
Stuart Tosh - Drums, Vocals (touring only)
Late 1983
Early - summer 1984
Summer 1984 - summer 1991
Andrew Latimer - Guitar, Flute, Keyboards, Vocals
David Paton - Bass, Vocals
Chris Rainbow - Keyboards, Vocals
Ton Scherpenzeel - keyboards, synthesisers
Paul Burgess - drums, percussion
Andrew Latimer - Guitar, Flute, Keyboards, Vocals
Colin Bass - Bass, Acoustic Guitar, Vocals
Chris Rainbow - Keyboards, Vocals
Ton Scherpenzeel - Keyboards, Synthesisers
Richie Close - Keyboards
Paul Burgess - Drums, Percussion
Andrew Latimer - Guitar, Flute, Keyboards, Vocals
Colin Bass - Bass, Acoustic Guitar, Vocals
Ton Scherpenzeel - Keyboards, Synthesisers
Paul Burgess - Drums, Percussion
Early 1992 - March 1993
March - May 1995
Summer 1996 - summer 1997
Andrew Latimer - Guitar, Flute, Keyboards, Vocals
Colin Bass - Bass, Acoustic Guitar, Vocals
Mickey Simmonds - Keyboards
Paul Burgess - Drums, Percussion
Andrew Latimer - Guitar, Flute, Keyboards, Vocals
Colin Bass - Bass, Acoustic Guitar, Vocals
Mickey Simmonds - Keyboards
John Xepoleas - Drums (session only)
Andrew Latimer - Guitar, Flute, Keyboards, Vocals
Colin Bass - Bass, Acoustic Guitar, Vocals
Foss Paterson - Keyboards, Vocals
Dave Stewart - Drums, Percussion
Summer 1997 - March 2000
March - April 2000
August 2000
Andrew Latimer - Guitar, Flute, Keyboards, Vocals
Colin Bass - Bass, Acoustic Guitar, Vocals
Dave Stewart - Drums, Percussion
Ton Scherpenzeel - Keyboards (session only)
Andrew Latimer - Guitar, Flute, Keyboards, Vocals
Colin Bass - Bass, Acoustic Guitar, Vocals
Guy LeBlanc - Keyboards, Synthesisers, Vocals
Dave Stewart - Drums, Percussion
Andrew Latimer - Guitar, Flute, Keyboards, Vocals
Colin Bass - Bass, Acoustic Guitar, Vocals
Guy LeBlanc - Keyboards, Synthesisers, Vocals
Clive Bunker - Drums, Percussion
August 2000 - early 2003
June 2003
(North American farewell tour lineup)

October 2003
(European farewell tour lineup)

Andrew Latimer - Guitar, Flute, Keyboards, Vocals
Colin Bass - Bass, Acoustic Guitar, Vocals
Guy LeBlanc - Keyboards, Synthesisers, Vocals
Dennis Clement - Drums, Percussion, Keyboards
Andrew Latimer - Guitar, Flute, Keyboards, Vocals
Colin Bass - Bass, Acoustic Guitar, Vocals
Denis Clement - Drums, Percussion, Keyboards
Tom Brislin - Keyboards, Vocals (substitute)
Andrew Latimer - Guitar, Flute, Keyboards, Vocals
Colin Bass - Bass, Acoustic Guitar, Vocals
Denis Clement - Drums, Percussion, Keyboards
Ton Scherpenzeel - Keyboards (substitute)
2003-2013
March - October 2013
October 2013 - February 2014
Band on hiatus
Andrew Latimer - Guitar, Flute, Keyboards, Vocals
Colin Bass - Bass, Acoustic Guitar, Vocals
Denis Clement - Drums, Percussion, Keyboards
Guy LeBlanc - Keyboards, Synthesisers, Vocals
Jan Schelhaas - Keyboards (touring only)
Andrew Latimer - Guitar, Flute, Keyboards, Vocals
Colin Bass - Bass, Acoustic Guitar, Vocals
Denis Clement - Drums, Percussion, Keyboards
Guy LeBlanc - Keyboards, Synthesisers, Vocals
Jason Hart - Keyboards, Acoustic Guitar, Vocals
February 2014 - February 2016
February 2016 - present

Andrew Latimer - Guitar, Flute, Keyboards, Vocals
Colin Bass - Bass, Acoustic Guitar, Vocals
Denis Clement - Drums, Percussion, Keyboards
Jason Hart - Keyboards, Acoustic Guitar, Vocals
Ton Scherpenzeel - Keyboards (substitute)
Andrew Latimer - Guitar, Flute, Keyboards, Vocals
Colin Bass - Bass, Acoustic Guitar, Vocals
Denis Clement - Drums, Percussion, Keyboards
Jason Hart - Keyboards, Acoustic Guitar, Vocals
Pete Jones - Keyboards, Saxophones, Vocals


Andrew Latimer Zpět
(narozen 17. května 1949, Guildford, Surrey, Anglie)
Guitars, Vocals


Andrew Latimer je anglický hudebník a skladatel, poslední zbývající původní člen progresivní rockové kapely CAMEL, kterou spoluzakládal v roce 1971. Hraje v ní na kytaru, zpívá, ale zvládne i hru na flétnu a klávesy. Latimerova kytara je charakteristická melodickým, elegantním a emocionálním zvukem. Často bývá příznivě srovnáván s postavením i hrou na kytaru Davida Gilmoura z Pink Floyd. Je také považován za velkolepého hudebního skladatele, textaře a příležitostného zpěváka s jemně emocionálním hlasem... Před vznikem Camel působil v kapelách The Phantom Four a Brew.

Patří k sestavě CAMEL od jejích prvopočátků a v podstatě zůstal jediným oprávněným nositelem této značky.

Spolu se svoji partnerkou Susan Hoover se Latimer přestěhoval do Ameriky, kde založil hudební produkční společnost Camel Productions, aby mohli vydat nová studiová alba Camel "Dust And Dreams" (1991), "Harbor Of Tears" (1996), "Rajaz" (1999) a "A Nod And A Wink" (2002), ale také množství "Official Bootlegs" na CD. Kapela se vydala na turné v letech 1992, 1997, 2000, 2001 a 2003. V roce 1997 vydali své první plné koncertní DVD s názvem "Coming Of Age", které zahájilo sérii následných DVD vydání. V polovině roku 2006 se Latimer a Hoover vrátili do Velké Británie a založili Camel Productions UK Ltd.

V květnu 2007 Hoover prostřednictvím webové stránky Camel Productions a zpravodaje oznámila, že Latimer trpěl od roku 1992 progresivní krevní poruchou polycytheemia vera, která nečekaně přerostla v myelofibrózu. V listopadu 2007 podstoupil úspěšnou transplantaci kostní dřeně a začala dlouhá cesta k jeho úplnému uzdravení.

V říjnu 2013 se Latimer s Camel ocitli zpátky v centru pozornosti. Na oslavu této příležitosti zahrál Camel v prvním setu "The Snow Goose" jako celek a věnovali jej spoluzakládajícím členům kapely Andy Wardovi, Peteru Bardensovi (zesnulému) a Dougovi Fergusonovi. Kromě toho Camel znovu téhož roku nahráli toto album. Opětovné nahrávání zůstalo věrné originálu, ale obsahuje některé drobné úpravy a některé rozšířené části. Živé DVD s názvem "In From The Cold" bylo nahráno v Barbican Center London. Turné "The Snow Goose" bylo zcela vyprodané a kapela byla požádána, aby pokračovala na začátku roku 2014. Ve druhé polovině turné však vystupoval Ton Scherpenzeel (Kayk), protože vážně onemocněl klávesista Guy Leblanc, který následně 27. dubna 2015 zemřel.

Navzdory problémům s artritidou v rukou a kolenou, Latimer vzal Camel opět na turné v roce 2015. V roce 2016 absolvovali turné po Japonsku s novým klávesistou Petem Jonesem a v roce 2018 Camel absolvovali rozsáhlé turné s jejich nejoblíbenější nahrávkou "Moonmadness". Turné v roce 2018 vyvrcholilo návratem kapely do Royal Albert Hall před vyprodaný dav. Představení bylo natočeno na video pro očekávané vydání na DVD a Blu-Ray.
Zpět
(narozen 4. května 1951, London, Anglie)
Bass, Vocals)


Colin Bass je britský hudebník, zpěvák a hráč na basovou kytaru. Je znám jako člen kapely CAMEL od roku 1979 dodnes. Působil také v kapelách The Krisis, Clancy, 3 Mustaphas 3, Sabah Habas, Mustapha a Jugala Allstars.

Profesionálně začal hrát v roce 1968, hrával na kytaru, oblečen v květovaných košilích v sametových Loon-kalhotách, v klubech, veřejných sálech, školách, vojenských základnách a v podstatě kdekoliv, kam tehdy cestovali po celé Velké Británii s kapelou The Krisis. V roce 1970 přešel na basovou kytaru a udělal svoji první profesionální nahrávku s psychedelickou rockovou kapelou Velvet Opera ještě před tím, než se připojil v 60. létech k žebříčkami ověnčené pop-soulové kapele The Foundations kvůli špatně vypláceným provizím na cestách po kabaretních klubech.

V roce 1972 se spojil s písničkářkou Ernie Graham a vytvořili formaci Clancy, jednu z nejoriginálnějších londýnských "pub-rockových" kapel, se kterou nahrál dvě alba pro Warner Bros, obsahujících některé z jeho prvotních originálních (ale ne moc kvalitních) skladeb. V roce 1976 se připojil k Steve Hillage Band na rozsáhlé turné po Evropě a USA a v roce 1979 vstoupil do progressivní rockové kapely CAMEL, se kterou nahrál řadu alb a odehrál několik celosvětových turné až do rozloučkového tuené v roce 2003.

V letech 1984 až 1992 byl také hlavní postavou v průkopnické "World Music" skupině "3 Mustaphas 3". Vydal také dvě samostatná a dvě živá alba pod svým vlastním jménem a další tři alba nahral v Indonésii pod hlavičkou Sabah Habas Mustapha. Titulní skladba z první desky "Denpasar Moon" se stala po Indonésii velmi populární v polovině 90. let a nahrána více než 50 indonéskými, malajskými, japonskými či filipínskými umělci.

Jako hudební producent spolupracoval s celou řadou mezinárodně uznávaných umělců včetně: The Klezmatics (USA), Sambasunda (Indonésie), Etran Finatawa (Niger), Daniel Kahn & Painted Bird (USA) a Krar Collective (Etiopie) mimo jiné. Jako hostující umělec se objevil na albech řady mezinárodních hvězd, včetně pěvecké hvězdy z Mali Oumou Sangare, kde nahrál všechny basové party na jeho albu "Ko Sira" z roku 1993. Mezi další spolupracující umělce patří alžírský pianista Maurice el Medioni, zimbabwská královna mbira Stella Chiweshe, módní anglický kytarista/skladatel Duncan Brown, rockeři s madagaskarskými kořeny Tarika, senegambianský mistr kora Dembo Konte & Kausu Kouyaté a polská art-rocková legenda Josef Skrzek. Od roku 1994 do roku 2008 uváděl a hostoval v týdenní rozhlasové show pro kanál RBB German Radio Network zvaný Radio Multikulti, vysíláném z Berlína. Také přispíval články - většinou o indonéské populární hudbě - do různých publikací včetně encyklopedie "The Rough Guide to World Music" (Penguin Books).
Vlastní stránky: http://www.colinbass.com/
Pete Jones Zpět
(narozen 6. října 1980, Edwinstowe, Nottinghamshire)
Keyboards, Guitars, Sax


Pete Jones je legendární nevidomý klávesista, saxofonista a hráč na cokoliv - nemluvě o jeho vynikajících vokálech! Je finalistou dvou soutěží ve dvou velkých TV seriálech a nyní také pracuje sólově. Peter Jones se stal členem kapely Camel na jejich nadcházející vystoupení v Japonsku v roce 2016. Peter je multi-instrumentalista, který přišel o zrak vlivem zhoubného nádoru sítnice postihující děti, když mu bylo pouhých 15 měsíců. Proto se již od útlého věku věnoval všem hudebním věcem a ve čtyřech letech měl svůj první klavír. "Hudba byla vždy velkou součástí mého života. Kolik z toho bylo ovlivněno moji ztrátou zraku je nemožné odhadnout, ale vždycky jsem měl zručnost pochopit hudbu podle sluchu docela rychle".

Od svých školních let se podílel na všech druzích hudebních aktivit při školních hrách, hudebních festivalech a koncertech. Jedním z vrcholů jeho mladého života bylo vítězství v juniorském finále BBC s písní "Song For Christmas" v roce 1988, kde se setkal s producentem Bobem Howesem. Pete studoval hudbu a hudební technologie a hrál v kapelách, kde zpíval a hrál jazz, swing, rock i klasické kusy. V této době začal věnovat pozornost hudbě z žebříčků a byl také ovlivněn hudbou, kterou poslouchali jeho rodiče. Umělci jako Phil Collins, Paul McCartney a George Michael měli velký vliv, spolu s kapelami včetně Queen, Genesis, Beatles a Carpenters.

Hraje na klavír a klávesy, kytary a basy, saxofon, klarinet, různé zobcové flétny, píšťaly, soupravu a bicí nástroje. Také skládá a produkuje své vlastní písně ve svém domácím studiu.

Po absolvování školy v roce 1999 založil úspěšné duo "2 To Go" s přítelkyní a zpěvačkou Emmou Paine. V příštích deseti letech se stali jednou z nejúspěšnějších dvojic, které vystupovaly v kasinech, restauracích, hotelech, firemních i charitativních akcích. Během té doby se stali finalisty v pořadu Star For A Night od Jane McDonald v říjnu 2001 a v ITV The X Factor v roce 2004. Také hráli na National Arena X Factor Tour 2005 a živě rádiem přenášené vystoupení v Nottingham Arena, společně s hvězdami jako Lemar, McFly a Natasha Bedingfield. "Turné bylo úžasné! Hráli jsme až pro 15.000 lidí. Naprostý vrchol mé kariéry!" hodnotil Pete.

Pete stále spolupracuje s Emmou a dalšími kapelami, ale se soustředil se i na sólovou dráhu a skládá svůj vlastní materiál. V roce 2010 Pete vydal své první oficiální album "Look At Me Now". Má vždy zájem spolupracovat s dalšími umělci a autory a experimentovat s novými nápady. Pete pokračoval v práci s Jules Holland, Jackie Grahama a Candi Staton, legendárními soulovými umělci.

Na začátku roku 2013 Pete začal pracovat na novém projektu, který měl podobu koncepčního alba a byla to jeho první progresivní hudba, kterou napsal již jako teenager. Po celý rok 2013 Pete pokračoval skládáním a nahráváním nové progresivní hudby až do října 2013, kdy album "Cocoon" bylo dokončeno. "Cocoon" je koncepční album na téma dětství a tom, jak se vyrovnat se ztrátou dětství. Cesta prochází fází nevinnosti, radosti, fantazii, příběhy, přátelstvím, láskou, přírodou, nostalgií, smutkem, přijetí a znovuzrozením. Album vyšlo pod názvem skupiny "Tiger Moth Tales". Nový název následuje rozhodnutí Pete pokračovat v psaní hudby pro progresivní žánr. V roce 2015 vyšla pod hlavičkou tohoto projektu druhá deska "Story Tellers - Part One".

Ujme se kláves u Andy Latimera a jeho přátel na Progressive Rock Fes 2016 v Hibiya Outdoor Theater, Tokyo, který se konal ve dnech 21. - 22. května 2016 a účastnil se jej také Steve Hackett. Jones řekl: "Je pro mě velké potěšení, nemluvě o trochu nedůvěře, abych oznámil, že budu hrát na klávesy u Camel".
Dennis Clement Zpět
(narozen 5. července 1971, Maniwaki, Quebec, Kanada)
Drums


Dennis je kanadský hudebník a hráč na bicí a perkuze. Je znám jako člen kapel CAMEL (2000 - Present), Tokyo Rose, Stone Soul Picnic, Steve Groves Trio, Spyral Jones a R.B.C.

Jeho obdivuhodný hudební talent byl rozpoznán již v útlém věku a rozvíjel jej studiem jazzu a vážné hudby na univerzitě v Montrealu.

"Připojil jsem se ke CAMEL v roce 2000 těsně před Rajaz Tour. Nevěděl jsem o nich nic před Andyho pozváním a to všechno se stalo velmi rychle. Andymu scházel bubeník pro nadcházející turné a vyzval mě, abych pořemýšlel, jestli bych tam mohl být druhý den ráno! Nemohl jsem se uvolnit rovnou, kvůli mým závazkům tady, ale odcestoval jsem do do San Francisca o pár dní později. Během cestování v letadle jsem se dozvěděl tři písně; "Three Wishes", "Song within a Song" a "Echoes" (tři první písně setlistu z Rajaz turné). Když jsem se dostal do San Franciska, Andy mě vyzvedl na letišti a šli jsme rovnou do studia. Hráli jsme ty tři písně a Andy se mě zeptal hned poté, zda bych nechtěl hrát s CAMEL! Udělali jsme několik týdnů zkoušek a pak jsme rovnou odjeli na turné."

Bydlí v Kanadě a hraje na bicí na volné noze s jazzovými umělci, soulovou i latinskou hudbu. Také hodně pracuje jako studiový hudebník nahrávající s jinými umělci, nahrává znělky pro televizi a rozhlasové vysílání.

Nyní pobývá ve Švédsku, kde provozuje svoje vlastní nahrávací studio. V roce 2007 přijal pozvání od kolegy z CAMEL Colina Basse, aby si s nim zahrál pod značkou R.B.C. (což je zkratka příjmení tří hudebníků Prince Robinson, Colin Bass a Denis Clement), aby si zahráli na několika koncertních projektech.

http://www.jaywildnerproject.com/music/artists/rbc/rbc.html
Jason Hart Zpět
(narozen ***, Knoxville, Tennessee, United States)
¨ Keyboards, Synthesisers, Acoustic Guitars, Vocals


Jason je hudebník, hráč na klávesy, skladatel a hudební režisér. Ja znám z působení v kapelách Camel, Renaissance a The Orange Lights. Žije v Jackson Heights, New York.

Vystudoval obor Music Composition na škole NYU. Pracoval jako Musical Director - Whisper House pro Old Globe Theater nebo pro American Psycho - The Musical. Jako Creative Mastermind působil ve společnosti I and THOU. Spolupracoval také s Duncan Sheik, Rufus Wainwright, Antony & the Johnsons, Keren Ann a dalšími.
Guy LeBlanc Zpět
(narozen 16. října 1960, Moncton, New Brunswick, Canada,
zemřel 27. května 2015, Kemptville, Canada)
(Keyboards and Vocals)


Guy byl kanadský klavesista a skladatel, žil v Kemptville, Ontario, Kanada. Byl členem CAMEL v letech 2000 až 2003. Vedl rovněž vlastní progresivní rockovou kapelu Nathan Mahl (1983-2006).

"Poslouchal jsem hudbu každý den a podle toho jak hrála jsem klátil rukama a nohama, což vyznělo nakonec tak, že to pobavilo matku. Chtěl jsem hrát na klavír... a na bubny taky. Tak jsem začal chodit do lekcí klasické hry na klavír ve čtyřech a na bicí v mých 12 letech.

Když mu bylo 15, byl přijat do místní rockové skupiny, kde hrátl na elektrické piano a synthezátor. Poměrně brzy byl znechucen jen hraním převzatých skladeb... a všech těch přehrávkách chtěl začít skládat a nahrávat své vlsatní skladby.

Spolu se svým přítelem Donem Princem začali dávat dohromady nějaké kapely. Delerium byla z první z nich někdy v roce 1978. Ale tou další se stala hned skupina Nathan Mahl, kterou založil ve svých 20 letech spolu s Markem Spenardem, Don Princem a v prosinci 1981 přijali Dana Lacasse.

Guy byl vždycky jedním z hlavních skladatelů v Nathan Mahl, což někdy ospravedlňoval tím, že byl vlastně vedoucím kapely. První album "Parallel Eccentricities" natočili společně v roce v roce 1983. A pak už rychle postupovali vpřed přes mnoho startů a zastávek v průběhu dalších 15 let a také hodně osobního nahrávání a komponování. Byla to skoro opovážlivost, že Guy napsal většinu materiálu pro druhé album Mahl "the Clever use of Shadows", které produkoval kytarista Jose Bergeron a Guy LeBlanc, s Claude Prince (bass) a Alain Bergeron (drums) (jen shoda jmen). Aby bylo zajištěno v budoucnu Mahl nahrávky budou vydávány, LeBlanc založil Mahl Productions se svým partnerem Dawnem a jejich první deskou bylo právě druhé album Mahl. Některým lidem se opravdu líbila tato nahrávka... a to tak, byli pozváni k vystoupení na prvním NEARfest v roce 1999, což byl padný důkaz. Své první sólové album "Subversia" složil a vydal v roce 1999. Od konce roku 1999 začal produkovat všechny své disky ve vlastním digitálním studiu Subversia pojmenovaném po sólovém albu z téhož roku.

Během následujících 3 let LeBlanc byl zaměstnán psaním, nahrávaním a produkcí trilogie Nathana Mahl "Heretik". Pro toto obrovské hudební dílo, inspirované knihou Thomas Szasze "The Manufacture of Madness" se nahrávání účastnili LeBlanc, Alain Bergeron, Claude Prince, Mark Spenard, Daniel Lacasse a Guy Dagenais. V roce 2001 nahrál jednu píseň s Curtisem Reidem na jeho albu Omniumgatherum. Ono představení a jeho výkon na festivalu NEARfest byl i důvodem, aby byl přizván na konkurz kapely CAMEL. Takže pak se upsal jako klávesista a skladatel skupině CAMEL v letech 2000 až 2003 a nahrál s nimi studiové album "Nod and a Wink" v roce 2002. Bylo by možná i velmi pravděpodobné, že by s nimi pokračoval i nadále, ale život často mění běh okolností podivnějí, než bychom si přáli. Musel jsem odejít zcela neočekávaně od CAMEL při turné Farewell v roce 2003, aby se mohl starat o svoji nemocnou manželku.

V roce 2003 hrál na klávesy s Donnamatrix v několika skladbách jejich EP desky "Cool Lynx". V té době začal pracovat na svém druhém sólovém disku "All the Rage", který bal pak vydán v roce 2004. V roce 2005 pak odložil práce na třetím sólovém albu, aby se opět mohl věnovat naplno práci s kapelou Nathan Mahl. V roce 2006 účinkovali v Ottawě a tohle představení bylo natáčeno na video a bylo nahráno profesionálně s úmyslem jeho pozdějšího vydání jako první DVD Nathan Mahl "live and unbound" (zatím nebylo vydáno).

V září roku 2007 byli Nathan Mahl pozváni poprvé na vystoupení v Montrealu pod hlavičkou "The Finnish Progressive Music Association" (Colossus) a francouzského labelu Musea, kde odehráli 21 minutový otevírací opus "Odyssey" z díla "Odyssey-the Greatest Tale...". Jednalo se o velkou spolupráci 9 kapel pod organizací FPMA. Po této prvotní spolupráci pak skládal další díla, pro "Divine Comedy: Inferno" 4CD komplet nazvaný "Comfort of Tears" (vyšlo v roce 2008), 2 písně zahrál na klavír pro Ilias, jedna píseň "the Oval Portrait" pro příběhy Edgara Allana Poea (obě vydané v roce 2010), jednu skladbu "Beyond The Wall Of Sleep" pro Stories of H.P. Lovecraft (vydány v roce 2012), to vše pod značkou Colossus/Musea.

Nově sestavená sestava kapely Nathan Mahl pak nahrála v roce 2008 vzrušující disk "Exodus", který vydala na etiketě Unicorn Digital.


Na stránkách kapely Camel se objevila zpráva, že Guy LeBlanc, klávesista této kapely, zemřel dne 27. května 2015 ve věku 54 let, když podlehl svému boji s rakovinou ledvin.

http://www.guyleblanc.com/WWW.GUYLEBLANC.COM/Welcome.html
Clive Bunker Zpět
(celým jménem Clive William Bunker)
(Narozen 30. prosince 1946, Luton, Bedfordshire, England)
Drums


Clive je britský bubeník, je nejznámější jako původní bubeník rockové kapely Jethro Tull, když hrál v této skupině v letech 1967 až 1971. Jako samouk technický bubeník se Clive zabýval esencí blues a rock and rollu, když byl ovlivněn hráči jako Ginger Baker a Mitch Mitchell, inspirovali jej také Buddy Rich a bubeník The Hollies Bobby Elliott. Clive postupně vystřídal nebo spolupracoval s řadou kapel jako A A A, Aviator, Blodwyn Pig, Gathering, Gordon Giltrap Band, Jethro Tull, Manfred Mann's Earth Band, Solstice, Steve Hillage Band, The John Evan Band a Wild Turkey.

Bunker se narodil v Lutonu v Bedfordshire a v 60. letech hrál na bicí ve své první kapele The Warriors. S Mickem Abrahamsem v roce 1967 založil kapelu známou jako McGregor's Engine. V této rané kariéře, kdy hráli na malých místech v okolí Lutonu, měl Bunker mimořádně nesourodou bicí soupravu, poskládanou z kousků a vybavení různých výrobců.

Jako bubeník označovaný "mix and match" se na konci roku 1967 připojil k rodícím se Jethro Tull, kde působil vedle Iana Andersona, Micka a Glenna Cornicka v raných, opojných letech post blues-boomu britského rocku až do roku 1971, tedy poté co kapela vydala své nejpopulárnější album k tomuto datu "Aqualung", aby se oženil a strávil více času se svoji novomanželkou. S kapelou nahrál alba "This Was" (1968), "Stand Up" (1969), "Benefit" (1970) a již zmiňované "Aqualung" (1971). Nahradil jej přítel zpěváka a skladatele skupiny Iana Andersona ze školních dnů v Blackpoolu Barriemore Barlow. Bunker o svém rozhodnutí opustit Jethro Tull, když její úspěch nazrůstal, řekl: "Vždycky jsem Ianovi říkal‚ že pokud najdu tu pravou dámu, půjdu pryč...". A udělal to právě na začátku jejich turné po světě v roce 1972 a já bych se nevrátil do Anglie najednou na věky. Takže jsem si myslel, že bych to mohl také ukončit. Kromě toho byl Barrie stejně vždy v pozadí, takže jsem věděl, že je nedostanu do obtížné situace. Musíte to pochopit, tehdy jsme neměli žádné volno, byla to nepřetržitá práce a chtěl jsem trávit čas se svoji ženou".

Během působení v Jethro Tull se Clive spřátelil s Corky Laingem z Mountain a mnoha dalšími bubeníky z kapel, s nimiž se brzy Jethro Tull objevili na prvních amerických turné v letech 1969 a 1970.

Clive se dobrovolně rozhodl odejít do předčasného důchodu do jiného světa manželství, přestěhoval se na farmu mimo Luton a začal podnikat v chovatelských stanicích pro psy a v lehkém strojírenství, což byla jeho dřívější profese.

V roce 1974 se Clive připojil ke skupině Blodwyn Pig, kterou založil Mick Abrahams po jeho odchodu z Jethro Tull v roce 1969. Po odchodu z Jethro Tull Bunker nahrával a vystupoval jako studiový hudebník s různými počiny, včetně hudebníků či kapel jako Blodwyn Pig, Robin Trower, Jude, Steve Howe, Jeff Pain (jako Dicken, zakladatel britská kapely Mr.Big), Manfred Mann's Earth Band, Jack Bruce, Gordon Giltrap, Anna Ryder, Uli Jon Roth a jeho Electric Sun, Steve Hillage, Vikki Clayton, Solstice, Glenn Hughes a Jerry Donahue.

Byl také studiovým hráčem na druhé desce punkové kapely Generation X "Valley Of The Dolls" v roce 1979. V roce 1978 založil Bunker kapelu Aviator s Jackem Lancasterem, bývalým spoluhráčem z Blodwyn Pig, později vydali dvě desky "Aviator" (1979) a "Turbulence" (1980). Bunkerovo debutové sólové album s názvem "Awakening" vyšlo v roce 1998 a pomáhali mu s ním kolegové z Jethro Tull Ian Anderson a Martin Barre. Dodnes Clive stále zůstává vyhledávaným hudebníkem, který má na svém kontě mnoho a mnoho nahrávek ve světě starých a ne tak starých hudebních skupin.
Dave Stewart Zpět
(narozen 27. January 1972, Scotland, Great Britain)
Drums


Dave je britský hudebník pocházející ze Skotska, hráč na bicí a perkuze. Je nejznámější jako účastník canterburské hudební scény, kde působil v kapele Hatfield and the North. Rovněž působil v kapelách CAMEL (1997-1999), KT Tunstall, hrával s Fishem, Deacon Blue, Sandi Thom, John Young a Donnie Munro.

Dave Stewart pochází ze Skotska a nyní žije v Midlands, nyní žije ve West Lothian (Linlithgowshire), Scotland. Dave hraje na bicí od svých 8 let a v průběhu let měl veké štěstí, že mohl hrát na bicí se skupinou Deacon Blue, CAMEL, osobnostmi jako je Fish, KT Tunstall, Paul Buchanan (Blue Nile), Paul Buchanan (Blue Nile), John Young Band, Nick Robertson, Simple Minds, Matt Goss, Sandi Thom, Donnie Munro, Blair Douglas, Dean Owens, The Felsons, Tam White či Colin Bass...

Pracoval s producenty jako Calum Malcolm, Pete Wingfield, Steve Wilson, Avril McIntosh, James Cassidy. Dave nyní hraje jako bubeník na volné noze, studiový hráč s prací pro Sabian Cymbals ve Velké Británii.

V prvních hudebních zkušenostech byl ovlivněn jazzem již ve 13 letech, kdy hrál Edinbourgh Youth Jazz Orchestra a později v 15 letech, když mohl sdílet bubenickou stoličku pod dirigentem Tommy Sampsonem v BBC Radio Big Band. V 16 letech se připojil k edinbourgské kapele Slice založenou Nickem Robertsonem, který později přešel pracovat do Circa Records. Poté Dave koncertoval s edinbourgskou skupinou The Liberties, která podepsala smlouvu se společností Chrysalis Records a měla stejný management jako kapela The Proclaimers. Ti pozvali Davea na podporu turné ve Velké Británii vedle Langa. Po nich se Dave připojil k edinbourgské kapele Smile, která měla ve skotském žebříčku úspěch s jejich debutovým singlem "Obvious", když se dostal do Top 40. The Smile se pak transformovali na The Felsons, pod tímto názvem je pozvali jako svého speciálního hosta na turné The Maverisks.

V roce 1995 obdržel nabídku ve svých 23 letech hrát v kapele bývalého zpěváka Marillion Fishe, kde vydržel dlouhých sedm let a nahrál s nim čtyři studiová alba a projel mnoho světových turné. Ke skupině CAMEL byl přizván v roce 1997 na jejich turné Harbour Of Tears, když se tehdejší členové Paul Burgess a Mickey Simmonds rozhodli pro strávení času se svými malými dětmi a rodinou. Dave Stewart zaujal místo u bicích místo Burgesse a klávesista Foss Patterson nahradil Simmondse. S CAMEL pak absolvoval zbývající turné v roce 1997, což je zachyceno na živé nahrávce "Coming Of Age" a nahrál s nimi v roce 1999 desku "Rajaz". S Colinem Bassem z CAmel pak nahrál jeho sólové album "An Outcast Of The Islands".

Dave je v současné době silně zapojen do nového projektu s názvem "Tilt", ve kterém pracuje po boku Steve Vantsise (Bass/Producer) a Robina Boulta (kytara) spolu s dalšími úžasnými hudebníky, kteří "Tilt" používají ve svých službách po jejich první nahrávce "Million Dollar Wound".
Foss Patterson Zpět
(narozen 19. června 1955, Skotsko)
Keyboards


Foss je britský hudebník pocházející ze Skotska, který byl členem CAMEL v letech 1997-1998. Působil však také v mnoha dalších skupinách nebo s hudebníky jako John Martyn, Fish, Eddie Reader, Bonnie Raitt, Jethro Tull, Jerry Donohue, The Donnie Munro Band. Absolvoval koncertní turné s osobnostmi jako John Martyn, Julie Fordham, Fish, Clive Gregson, Any Trouble, Dave Knopfler, Tracy Nelson, The Cheaters, Donnie Munro, Jaquie McShee a Dan Ar Braz.

Jako častý člen House Band pro "BBC Hogmany Show", Foss provázel mnoho umělců, včetně, Eddie Readera, Midge Ure, Bonnie Raitt, Paula Brady, Rosanne Cash a Liberty X a mnoho dalších. Skupina Musician's Union služila jako instruktážní jednotka spolu s hudebními kolegy a žáky škol.

Jako autor se Foss podílel na několika skladbách pro John Martyna, Spyro Gyra, Fishe a Kenny Thomase, jehož verze "Piece by Piece" po vydání dosáhla výšin v britských hitparádách a podobně i v dalších zemích. Tato píseň byla také vybrána jako titulní skladba pro album Johna Martyna pro Island Records, která oslavuje 25 let Johnova působení v hudebním byznysu.

Foss se také objevuje ve světě filmu a TV, kde již nějakou dobu nahrává soundtracky pro Channel 4, BBC1, BBC2 a Virgin Films a docela nedávno i na sérii WWII dokumentů pro The Discovery and History channels.

Spolu s několika přáteli: Alan Thomson (bass), Aran Ahmun (drums) a Doug Morter (guitar/voc) dokončil nové album "Think I will Fall". Kapela se jmenuje "The Wheel" a album bylo zaznamenáno zejména v Dánsku. Je to R & B se smíšeným obsahem a mělo širokou odezvu.
http://fish-thecompany.com/biofoss.htm
Mickey Simmonds Zpět
(narozen 31. ledna 1959, Chesterfield, Derbyshire, England)
Keyboards


Mickey je britský studiový klávesista a skladatel. Byl členem CAMEL (1997-1999), ale působil i v dalších kapelách a s hudebníky jako Mike Oldfield, Fish, Paul Young, Art Garfunkel, The Rutles, Kiki Dee, Renaissance, Joan Armatrading, Imagination, Breathe, Bucks Fizz, Bill Nelson, Peter Green, 4 Bills & Ben a The Dog Bonzo Doo-Dah Band.

Za své insporační vzory označuje takové progresivní rockové veličina, jako jsou raní Genesis, Emerson, Lake and Palmer a Pink Floyd. Pro svoji práci v progresivním rocku bývá Mickey Simmonds označován jako "The Prince Prog".

Známý je svou spoluprací s Mikem Oldfieldem, Fishem a skupinami Renaissance a CAMEL. Spolupracoval také s Joan Armatrading, Paul Youngem, Rutles, Art Garfunkelem, Kiki Dee, Diesel Band s Johnem Coghlanem, Elkie Brooks, Judie Tzuke, Imagination, Bucks Fizz, Jennifer Rush, The Mods a nejnověji s The Dog Bonzo Doo-Dah Band.

S Mikem Oldfieldem nahrál alba "The Complete Mike Oldfield" (1985), "Islands" (1987), "Earth Moving" (1989) a "Heaven's Open" (1991)) a turné v letech 1983-1993. Mickey Simmonds byl jedním z hlavních autorů na Fishově sólovém debutu "Vigil in a Wilderness of Mirrors" z roku 1990, také je uveden jako spoluautor u všechn skladeb na dalším albu "Internal Exile" a odehrál turné na podporu obou těchto alb. Fish jej označil za hudebního ředitele jeho raných sólových let. Když odstoupil v roce 1992, byl nahrazen Fosterem Pattersonem, ale později se vrátil na turné k albu "Sunsets on Empire" (1997) a autorsky se podílel na dvou písních a tři napsal pro "Raingods With Zippos" (1999).

Mickey Simmonds se objevil s CAMEL na živém albu "Never Let Go" (1993) a studiovém "Harbour of Tears" (1996). Foster Patterson, jeho nástupce Simmonds a Fish u Fishovy sólové kapely o něco později převzal i jeho místo u CAMEL.

Jeho spolupráce se skupinou "Renaissance" je zaznamenána na desce "Tuscany" (2001) a živém albu "In the Land of the Rising Sun: Live In Japan" (2002).

Mickey dlouhodobě spolupracuje s Neil Innesem, kterého zná již z The Rutles (podílel se mimo jiné na aranžmá nahrávky "Archaeology" z roku 1996) a The Bonzo Dog Doo-Dah Band, který právě vydal nové studiové album "Pour l'Amour des Chiens ("For the Love of Dogs"), které produkovala dvojice Simmonds & Innes.

V roce 1996 vydal svoji první sólovou nahrávku "The Shape of Rain". Simmonds v současné době pracuje na své druhé sólové desce s názvem "The Seven Colours of Emptiness".
John Xepoleas Zpět
(narozen ***, San Francisco, California)
Drums (Dust and Dreams & Harbour of Tears)


John Xepoleas je bubeník, skladatel, pedagog a umělec žijící a pracující v San Francisco Bay Area. Žije v Pleasant Hill, California. Byl členem CAMEL (1990, 1995, v poslední době vede a hraje v kapele The Fundamentals.

V roce 1978 John absolvoval studia s titulem Bachelor of Arts degree Cal State University Hayward. Vystupoval v mnoha hudebních polohách od jazzu, rocku a fusion, klasické, big band, R & B a funk. V roce 1981 John publikoval svoji první knihu, "Studies for the Contemporary Drummer". Jeho články a sloupky se objevovaly pravidelně v Modern Drummer magazínu a přispěl řadou článků do magazínu Drums and Drumming a Drum Tracks.

V roce 1990 John hrál na bicí v debutu u The Gone Jackals "Out and About". Pozdějí téhož roku vypomáhal k nahrávání desky CAMEL "Dust And Dreams". V roce 1991 pak produkoval a je spoluautorem prvního dílu "Drum Lessons with the Greats" (Warner Bros Publications). Kniha obsahuje myšlenky a koncepty od Dave Weckla, Steve Smithe, Terry Bozzio, Petera Erskine, Kenny Arnoffa a Gregga Bissonette.

V roce 1993, vzhledem k úspěchu první knihy, John spolupracoval s některými ze současných nejtalentovanějších hudebníků, aby zpracoval cyklus učebnic "Lessons with the Greats" pro kytaru, basu a saxofon. Mike Stern, Steve Lukather, Alphonso Johnson, Jimmy Haslip, Ernie Watts a Hubert Laws jsou jen někteří z umělců obsažených v této sérii. Na jaře roku 1995 byl John jmenován ředitelem hudebního kempu Soundwall Rock 'N' Roll. Na podzim téhož roku si hrál na dalším CD CAMEL s názvem "Harbour of Tears". V lednu 1996 vyšli Johnovi "Drum Lessons with the Greats 2". Skladba tohoto svazku obsahuje jména jako Neil Peart, Mike Portnoy, Chris Parker, William Kennedy, Tim Alexander a Jonathan Moffett.

V roce 2004 vyšla v reedici Johnova kniha "Studies for the Contemporary Drummer" pod novým titulem "Style Studie pro Creative Drummer". Nově přepracovaná verze má mnoho nových a aktualizovaných příkladů.

John v současné době vystupuje se skupinou The Fundamentals a současně ji i vede. Vystupuje také s Fundz Jazz a pokračuje v práci na vybraných externích projektech, udržuje svou prosperující pedagogickou praxi ve svém domácím studiu a pravidelně se stává ředitelem letních hudebních kempů Soundwall Summer Rock Camps.
http://www.johnxdrums.com/
Paul Burgess Zpět
(narozen 28. září 1950, Manchester, England)
Drums, Vocals


Paul je anglický rockový bubeník, pozoruhodný pro své spojení s širokou škálou britského rocku a folk-rocku. Byl členem kapel CAMEL (1984-1985, 1992-1993), 10cc, Jethro Tull, Magna Carta a The Icicle Works

Burgess začal hrát na bicí v roce 1965 a hrál v 60. letech ve Stockportské čtyřčlenné kapele Axis, kterou opustil v červenci 1971. Pak se připojil k 10cc na jejich turné po UK v roce 1973 a následně hrál s kapelou na většině jejich turné až do roku 1983.

Paul se setkal s Grahamem Gouldmanem s 10cc při nahrávání ve Strawberry Studios, když plánovali turné a požádali jej, aby přidal jako výpomoc na bicí, perkuse a klávesy, což byl začátek jeho desetileté kariéry u 10cc. Uvedl se na albu 10cc "Live: King Biscuit Flower Hour" nahraném v roce 1975 a oficiálně se připojil k 10cc v roce 1976 po odchodu Kevina Godleye a Lol Creme. Jeho první studiové album s kapelou bylo "Deceptive Bends", který uvedlo hity "The Things We Do For Love", "Good Morning Judge" a "People In Love". Během turné z roku 1977 se u 10cc Burgess střídal na bicí se Stuartem Toshem. Burgess pokračoval ve své spolupráci s 10cc na jejich albu z roku 1978 "Bloody Tourists, Look Hear?" (1980) a "Ten Out of 10" (1981). Paul také hrál na bicí na soundtracku "Animalympics" od Grahama Gouldman (1980) a Ericu Stewartovi na jeho prvních dvou sólových albech, soundtrack pro francouzský film "Girls" (1980) a "Frooty Rooties" (1982).

Burgess se později stal členem The Invisible Girls, kapely, které ovlivnil punkový básník John Cooper Clarke svými nahrávkami z konce 70. let a počátku 80. let. Burgess dočasně opustil kapelu v roce 1980 a byl nahrazen bubeníkem Buzzcocks Johnem Maherem pro album "Pauline Murray and The Invisible Girls", kde se objevil ex-punkový zpěvák Pauline Murray. Byl také členem folk-rockového seskupení Magna Carta na jednom jejich albu "Midnight Blue" (1981). Po vydání tohoto alba se ale Magna Carta rozešli na několik let.

Následující rok byl Burgess krátce členem skupiny Jethro Tull, kde nahradil Gerry Conwaye, a absolvoval s nimi turné po celé Evropě a Severní Americe. Burgess byl pak nahrazen Doanem Perry a není na žádné nahrávce kapely. Burgess se vrátil k 10cc pro jejich turné 1983, po kterém se však 10cc rozpadli.

V roce 1984 se Burgess stal členem progresivních CAMEL, když nahradil Stuarta Toshe, který byl také členem 10cc. Nahrál s nimi jedno studiové album "Stationary Traveller" a jedno živé album "Pressure Points" před dočasným rozpuštěním skupiny v roce 1985.

Zhruba ve stejném období byl Burgess studiovým bubeníkem (i když ne oficiálně členem kapely) pro populární kapelu Colourfield, s nimiž nahrál bicí prakticky u všech skladeb na jejich debutovém LP 1985 "Virgins & Philistines". V roce 1986 cestoval s Joan Armatrading a začlenil se znovu do reformovaných Magna Carta. Na konci 80. let Burgess koncertoval s řadou umělců, včetně glam-rocker/rockabilly revivialistz Alvina Stardusta a disco zpěvačkou Glorií Gaynor. V roce 1990 Burgess nahrazuje bubeníka Zaka Starkeyho v pozdní verzi novovlné rockové kapely The Icicle Works. Nahrál s nimi jedno album "Permanent Damage" (1990) a poté se skupina rozpadla.

V roce 1992 nastoupil k zreformovaným CAMEL opět k bicím. Zůstal u nich až do roku 1993 při nahrávání studiového alba "Dust And Dreams" a živého "Never Let Go". Přibližně ve stejnou dobu Burgess pracoval na debutu Jynine James, kde se také představil Peter Frampton na sólovou kytaru. Burgess pak spolupracoval se zpěvákem Chris Farlowe a jeho R & B doprovodné kapele v roce 1995 a pracoval s Farlowem skoro celých následujících deset let. V roce 2000 se Burgess znovu spojili k 10cc pro sérii živých vystoupení.

Uprostřed roku 2000 Paul také začal hrát a cestovat s kapelou pocházející ze Stockportu The Removal Men. V roce 2003 kromě občasných koncertů s Farlowem a 10cc hrál Paul Burgess hrál na bicí s The Soul Company (skupina vedená Davem Sharpem, ex-The Alarm), nebo také s kapelou Then Came The Wheel, poskládanou z několika veteránů britské folk-rockové scény. V poslední době Paul pracuje a vystupuje jako člen anglické skupiny Katy Lied, jejíž album, "Late Arrival" bylo vydáno v roce 2008.

V roce 2013 se Burgess připojil ke skupině Midnite Johnny Band. V roce 2017 se Burgess spojil s baskytaristou Rickem Kempem a kytaristou Ken Nicolem, aby vytvořil trio "supergroup", "Burgess, Nicol a Kemp".
Ton Scherpenzeel Zpět
(narozen 6. srpna 1952, Hilversum, Nizozemsko)
Keyboards


Ton Scherpenzeel je nizozemský hudebník, který je nejznámější jako klávesista a zakládající člen nizozemské rockové kapely KAYAK. Působil také v kapelách CAMEL (1984-1991, dnes), Earth & Fire, nebo realizoval projekty s baletem, v muzikálech a nahráváním s dalšími umělci.

Je klávesistou a zakládajícím členem nizozemské rockové kapely KAYAK. Skupinu KAYAK založil v roce 1973 spolu s Pim Koopmanem (keyb, drums) a Maxem Wernerem (drums), kterého potkal během studií na Hilversum Muziek Lyceum (Hilversum College of Music). Kapela začínala s hudbou označovanou jako symfonický progresivní rock s důrazem na psaní písní, ale od roku 1977 se zaměření skupiny KAYAK změnilo více ke crossoveru. Jejich debut "See See The Sun" (1973) je často hodnocen jako jejich největší přínos progresivě-symfonického žánru. Jejich mix naivních, ale velmi melodických symfonických písní je atraktivní a vyvolává vzpomínky na časné GENESIS, YES a některé dokonce i na Supertramp. KAYAK má dva hlavní skladatelé a těmi jsou Ton Scherpenzeel a Pim Koopman. Další desky následovaly postupně: "Kayak II" (1974), "Royal Bed Bouncer" (1975), "The Last Encore" (1976), "Starlight Dancer" (1977), "Phantom Of The Night" (1979), "Periscope Life" (1980), "Merlin" (1981), "Eyewitness" (1981) ("Live" studio album).

Jeho prvním sólovým albem (1978) byla adaptace Le Carnaval des Animaux podle francouzského klasického hudebního skladatele Camilla Saint-Saënse. V roce 1980 Ton napsal partituru pro holandský film Spetters, v němž se představil v hlavní roli Rutger Hauer. Jeho druhé sólové album "Heart of the Universe" (s Chrisem Rainbow) přišlo v roce 1984 a je kombinací instrumentálních a vokálních skladeb.

Po KAYAK se Ton se v roce 1984 stal klávesistou CAMEL, se kterými nahrál 4 alba "Stationary Traveller" (1984), "Pressure Points" (1984, live), "Dust And Dreams" (1991) a napodruhé vypomohl i při "Rajaz" (1999). Několik let také hrával s formací "Earth and Fire" na albu "Phoenix" (1989). Také složil většinu hudby pro písně do představení holandské komediální skupiny Youp van't Hek. V roce 1991 Scherpenzeel vydal své třetí sólové album "Virgin Grounds" pod pseudonymem Orion. V roce 1998 nahrál synthezátorové sólo v písni "Cosmic Fusion" na album projektu Ayreon "Into the Electric Castle" a rockovou operu, ve které Edward Reekers, také z KAYAKU, hrál jednu z hlavních rolí.

Scherpenzeel má pozoruhodný strach z létání, který omezil jeho turné jen na evropský kontinent. Od roku 2000 již je opět členem uskupení KAYAK a nahrává s nimi další desky.
Chris Rainbow Zpět
(vlastním jménem Christopher James Harley
(narozen 18. listopadu 1946, Glasgow, Skotsko,
zemřel 22. února 2015, Isle of Skye, Scotland)
Vocals


Chris je skotský rockový zpěvák a hudebník. Byl členem kapel CAMEL (1982, 1984), Alan Parsons Project, Jon Anderson, Runrig, Wolfstone, Donnie Munro, Culture Club a Dave Lewis. Chris měl i dva menší hity "Give Me What I Cry For" a "Solid State Brain" v roce 1970.

Narodil se jako syn Jamese Harleye a Pamely Clapham. Přijal umělecké jméno "Rainbow", aby nedocházelo k záměnám s Steve Harleyem, řka: "Steve Harley stál u mého vrcholu a nechtěl, aby nás zaměňovali. Přezdívku Rainbow jsem objevil jednoho večera, když jsem se já a několik přátel dívali na televizi a reportérérovo jméno problesklo na obrazovce jako "Christopher Rainbow", a už to bylo."

Před tím, než se začal věnovat hudbě, Rainbow prošel řadou povolání, včetně propagační práce pro Dream Police, přispíval karikaturami do glasgowského undergroundového listu The Word a studoval na Society for Psychic Research. Rainbow sice koktal, které nebylo to patrné, když zpíval. V letech 1972 a 1973 byl Rainbow zapojen do kapely s názvem Hopestreet, kde nahráli dva singly "Iron Sky" a "Wait Until Tomorrow/Ladies (At The Bottom Of A Garden)". Poté nahrál nejprve jako Christopher Rainbow singly "Give Me What I Cry For" a "Solid State Brain" v roce 1974, poté "Mr. Man a Gimme Just A Little Beat Of Your Heart" v roce 1975. Pak si zkrátil jméno na Chris Rainbow a vydal tři sólová alba "Home Of The Brave" v roce 1975, "Looking Over My Shoulder" v 1977 a "White Trails" v roce 1979. Skladby z těchto dvou alb byla spoluvydány na "Best Of Chris Rainbow" z roku 1994, "The Best of Chris Rainbow, 1972–1980", ktere se objevilo na CD/2CD v roce 2000, The Chris Rainbow Anthology 1974-1981 vydaná v roce 2001, které obsahovaly i rozhlasové spoty a vzácný a dosud nevydaný materiál.

Rainbow získal širší uznání za svou hudbu díky podpoře Kennyho Everetta, poté v Capital Radio v Londýně, který jeho hudbu hojně prezentoval. Některé ze znělek, které Rainbow vytvořili pro Capital v této době, byly později vydány na "Unreleased & Demo Tracks 1973-1983" v roce 2000 a "Waves" v roce 2007, albech, která obsahují další vykopávky, dema a dříve nevydaný materiál. Před nástupem do Alan Parsons Project, byl Chris na rok zakotven v kapele Hope Street.

V roce 1979 Rainbow také zahájil svou dlouhou spolupráci s The Alan Parsons Project, nahrával na mnoha jejich albech od "Eve" v roce 1979 až do jejich alba "Gaudi" z roku 1987. Objevil se také v dalších přidružených dílech Alana Parsonse, jako je "Panarama Can This Be Paradise" v roce 1982 (s Ianem Bairnsonem a německým hráčem na klávesové nástroje Hermannem Weindorfem) a "Freudiana" Erica Woolfsona a Alana Parsonse v roce 1990, a na sólovém albu Alana Parsonse z roku 1999 "The Time Machine".

Rainbow v roce 1980 koncertoval s Jonem Andersonem a v roce 1980 dělali vokální práci na "Song of Seven" a v roce 1983 na "Animation".

Rainbow nahrával a cestoval s CAMEL a jeho vokály se objevily i na studiových albech "The Single Factor" (1982) a "Stationary Traveller" (1984). Spoluracoval s klávesistou CAMEL Tonem Scherpenzeelem jeho albu "Heart Of The Universe" (1984), které nahráli v jako duo, kde odzpíval 5 skladeb.

Rainbow během své kariéry přispěl vokální prací na široké škále alb, včetně "And How!" od Blonde on Blonde v roce 1978, "Another Sleeper" Maxe Middletona a Roberta Ahwaie v roce 1979, od Killdoz stejnojmenné album v roce 1980, "Beauty Life" od Trevora Heriona v roce 1983, od Elaine Page stejnojmenné album "Elaine" v roce 1983, "Waking Up With The House On Fire" od Culture Club v 1893, "Desire" od Toyah Willcox v roce 1987, album Lenny Zakateka "Small But Hard" v roce 1989 a od Tomoyase Hotei "King & Queen" v roce 1996 a "Fetish" v roce 2000.

Rainbow pracoval jako producent na různých singlech a albech ve Velké Británii v 70. a 80. letech, včetně singlů "It Doesn't Really Matter Now" od Justina & Wylde z roku 1975, "Such A Lovely Night" a "Cafe A Go Go" od Sunfighter v roce 1976 a 1977, píseň "Does It Rain (When You Get Lonely)" ze singlu "Steady Love" od Nobbyho Clarka z Bay City Rollers v roce 1977 a Les Lavinovu skladb u "Love's At The Bottom" v roce 1980. Rainbow byl producentem filmu Lennieho Macdonalda "Hard Road" v roce 1975, Dave Lewise "From Time To Time" v roce 1976 a "Townley" Johna Townleyho v roce 1979. Rainbow se také podílel na produkci po boku Maxe Middletona pod aliasem Maximum Penetration, který měl jeden stejnojmenný singl ""Maximum Penetration" v roce 1980.

Rainbow produkoval několik alb pro skotskou gaelskou rockovou skupinu Runrig, počínaje singlem "Loch Lomond" v roce 1982, poté alba "Heartland" v roce 1985, "The Cutter & The Clan" v roce 1987, "Once In A Lifetime" v roce 1988, "Capture The Heart" v roce 1990, "The Big Wheel" v roce 1991, "Amazing Things" v roce 1993 a "In Search Of Angels" v roce 1999, všechny pod svým rodným jménem Chris Harley. Rainbow také produkoval sólové práce pro předchozí členy Runrig Blaira Douglasa a Donnie Munroa s Douglasovými alby "Beneath The Beret" v roce 1990 a "A Summer In Skye" v roce 1996 a Munrovo "On the West Side" v roce 1999, "Donnie Munro - Live" v roce 2001, "Across The City And The World" v roce 2002, singl "Down Under" v roce 2003, "Gaelic Heart" v roce 2003 a "Heart Of America – Across The Great Divide" v roce 2006. V roce 1987 Rainbow produkoval album R.A.F. "Restless Spirit". Rainbow produkoval hudbu sólového zpěváka skupiny R.A.F. Davida Valentina dříve v roce 1976 se singlem "Second Hand Ladies" a znovu v roce 1986 pod názvem Harley se singlem "We Can Only Dream". Produkoval také singl od The River Detectives "Saturday Night Sunday Morning" v roce 1989 a jejich studiové album "Elvis Has Left The Building" v roce 1996. Rainbow produkoval album "The Half Tail" skupiny Wolfstone v roce 1996.

Rainbow vybudoval a provozoval hudební studio Vital Spark na ostrově Skye, kde několik umělců včetně Donnie Munro, Blair Douglas a KT Tunstall nahrávalo alba. V roce 2000 prý pracoval na svém čtvrtém sólovém albu, které se jmenovalo "In A Perfect World", které ale nikdy nebylo vydáno. Vital Spark poskytl hudbu vydavatelství EM Records k nahrávkám "The Instrumental Chris Rainbow" a "Love You Eternally E.P." v roce 2000 s jednou ze skladeb "Sea Drift", původně zamýšlenou pro "In a Perfect World".



Chris Rainbow zemřel 22. února 2015 na Parkinsonovu chorobu.

Andy Latimer z Camel řekl: "Je smutné slyšet o úmrtí Chrise Rainbowa. Byl to úžasný talent a přítel. RIP."

Alan Parsons na svých oficiálních stránkách zveřejnil: "S velkým smutkem jsem dnes četl o úmrtí Chrise Rainbow. Byl to úžasný talent a nedílná součást zvuku The Project. Eric a já jsme mu říkali "One Man Beach Boys". Vždy si budu pamatovat jeho vtipné historky, jeho schopnost napodobování a jeho veselé fráze. Setkání s ním byla vždy plná smíchu. Bude mi moc chybět."
David Paton Zpět
(narozen 29. řijna 1949, Edinburgh, Skotsko)
Bass, Vocals)


David je skotský skladatel, basista a zpěvák. Působil v kapelách jako CAMEL (1982-1983), Pilot, Alan Parsons Project, Fresh, Keats nebo spolupracoval s hudebníky jako Phil Cunnigham, Dougie Mc Lean, Donnie Munro, Archie Fisher, Rab Noakes a Ray Wilson.

David Paton se objevil na rock-and-popové scéně počátkem 70. let a pomalu vystoupal k vrcholům žebříčků jako charismatický zpěvák skipny Pilot. David je umělec s výrazným vokálem, je také nadaný skladatel, kytarista a studiový hudebník.

Vyrůstal na jihovýchodním předměstí Gilmerton v Edinburghu, kde on navštěvoval střední školu Liberton High School. Hře na kytaru podlehl v 11 letech, když byl na rodinné dovolené v San Sebastianu ve Španělsku. Tam na něj zanechal velký dojem a jakéhosi procitnutí, když viděl španělského chlapce v jeho věku, jak sedící na parapetu hrál na kytaru. "Seděl jsem na chodníku, sledoval a poslouchal tento krásným zvuk. Doma jsem pak otravoval rodiče, aby mi koupili kytaru tak dlouho, dokud jsem je neobměkčil."

V počátcích jeho kariéry jej můžeme nalézt v řadě skupin, např. Boots nebo Christian. Paton byl také členem rané sestavy Bay City Rollers. Byl ale hlavně v roce 1973 jedním ze zakládajících členů kapely stylu adult pop "Pilot". V sestavě Pilot se sešli on, Ian Bairnson, Billy Lyall a Stuart Tosh. Název kapely Pilot je odvozen z iniciál jejich příjmení Paton, Lyall, Tosh, psáno jako PiLoT. Jejich singl "Magic" z roku 1970 (napsal jej Paton a Lyall, produkoval Alan Parsons) doslova okouzlil všechny žebříčky a dostal se na pozici #1 a doslova ze skotské skupiny udělal mezinárodní hvězdy. Další zlatou nahrávkou byl Patonův "January". Skupina vydala celkem čtyři alba v období 1973-1977 a na všech byl Paton účasten. Pilot se rozpadli v roce 1980. Tosh se připojil k 10cc, Bairnson a Paton se vydali na studiovou dráhu, která zahrnovala mimo kiné i setkání při debutu Kate Bush "The Kick Inside" (1978) a Chris DeBurgha.

Během tohoto období si jej povšiml Alan Parsons a byl přijat do jeho studiové sestavy. Od roku 1976 se objevil na každém albu Alana Parsonse až do "Stereotomy", dokonce i jeho vedlejších projektech jako je "Keats" a "Ladyhawke". Hrál na mnoha dalších albech, hostuval u Chris Rea, Elton Johna. Mimo to, že je uznáván jako vynikající baskytarista je i výborný doprovodný zpěvák. Byl členem kapely Ricka Wakemana i Fishe (ex-Marillion).

Se slavnou prog rockovou kapelou CAMEL nahrál alba "The Single Factor" (1982), "Stationary Traveller" (1984), "Dust and Dreams" (1991), na živé "On the Road 1982" (1994) a "Harbour of Tears" (1996).

Jeho první sólové album vyšlo v roce 1991 s názvem "Passions Cry" a druhé "No Ties No Strings" vyšlo v roce 2003. "No Ties No Strings" byla nahrávka jeho nikdy vydaného alba z roku 1980.

Paton se také sólově objevil na sérii koncertů "Countdown Spectacular 2" v Austrálii v období mezi srpnem a září 2007, a to jako účinkující i hudební režisér. Zazpíval si duet s názvem "All of My Days" se skotským zpěvákem a skladatelem Kenny Herbertem.

V poslední době vydal další album Pilot, kde se sešel s bývalým spoluhráčem Ian Bairnsonem.

http://www.davidpaton.com/
http://www.davidpatonsongs.com/newmusic/studiodiary/newmusicstudiodiary.htm
Andy Ward Zpět
(narozen 20. září 1952 v Epsom, Anglie)
Drums, Percussion


Andy Ward je britský hudebník a hráč na bicí a perkuze. Je nejznámější jako člen kapely CAMEL v letech 1971-1982. Působil rovněž v kapelách Brew (1968-1969), Marillion (1983), John's Children, Skaboosh! (1987-1988), Going Going (1990), Mark Hewins' FF (1990), Caravan Of Dreams (1991-1994), Mirage (1994), Bevis Frond, (1994-2002), Yukio Yung, Steve Adams Band (2002), Stoffer Blegvad, Jeremy Harrington, Viv McAuliffe uprostřed 80’ let, Terry Burrows (1995-1999).

Od jeho školních let bylo Andyho jediným cílem hrát na bicí. Když uviděl Frankie Fox-Wilsona, jak hraje na svoji soupravu ve škole s kolegy žáků Eddie Offorda na kytaru (který se později stal producentem YES), Andy si sestavil vlastní kit doma z plechovek od sušenek. Ačkoli nepochází ze zvláště známé hudební školy (The City of London Freemen’s School v Ashtead, Surrey), přesto se setkal s dalším slavným hudebníkem: John Mellor, který byl později znám jako Joe Strummer (Police).

Andyho trpěliví rodiče koupili mu jeho první pořádnou sadu v době, kdy ještě nehrál na profesionální úrovni. V jeho 15 letech se setkal s Geoff McCellandem, který byl nedávno vyloučen z nezkušených John’s Children mladým Marc Bolanem. Spolu založili "Misty Romance" a Doug Ferguson se stal baskytaristou. Misty Romance se ale rozpadla a Doug se přestěhoval do Guildfordu, kde se setkal s Andy Latimerem. Ferguson a Latimer vytvořili Brew spolu s Andyho bratrem. Brew koncertovali po jižní Anglii a když Doug nakrátko odjel ze země, Andy odpověděl zrovna na inzerát z Melody Makeru bluesové kapely hledající bubeníka. Bylo mu 16 let. Kapela - zvaná Shades - byla doprovodná kapela legendárního bluesového zpěváka Championa Jack Dupree a Andyho první ochtnávka hraní na stadionu se odehrála v Německu, když se Champion Jack Dupree zůčastnil třídenního rockového a bluesového festivalu v Gruggehalle v Essenu. Hráli mezi Deep Purple a Pink Floyd, ale jejich podání blues neladilo s publikem. Po návratu do Blighty se přidal k Andymu a Andrewovi Latimerovým, kteří se spojili s americkým baskytaristou Paul St.Georgem, a nahráli album dřívějších Latimerových skladeb "Abrahama" pro německou nahrávací společnost. Toto album ale nikdy nevyšlo. Když pak Doug vrátil zpátky k Brew, už u nich zůslal a připojil se Peter Bardens. A zrodili se CAMEL.

Turné k desce "Nude" bylo posledním představením, které s CAMEL Andy udělal a bylo pro něj zvláště zničující. Co se v tu dobu nevědělo, byla nemoc, která jej neustále trápila ho začala se projevovat docela dramaticky. Maniodepresivní psychóza, známá jako "bipolární afektivní porucha", se projevuje afektivními poruchami, tedy „poruchou nálad“, které přivádějí nemocného z jednoho konce emocionální stupnici do druhé. Na turné se u Andyho projevily všichny deziluze z velikášství, jak se očekávalo vlivem této nemoci. Zatímco mánie řídilá nějakou zcela výjimečné herecké projevy na jevišti, v zákulisí je grandiosita byla nesnesitelná pro ostatní členy kapely. Maniodepresivní psychóza často končí své euforické pocity ve spojení s alkoholem nebo drogami a Andy nebyl výjimkou, zejména co se týče pití alkoholu, a bylo to opíjení se, které maskovalo skryté projevy nemoci po mnoho let. Zatímco se jevil jako vtipný, okouzlující a skvělý společník, trpěl královskou bolestí pro ty, kteří se od něj odvrátili. Krátce poté dosáhl svéh dna, když se provedl zoufalý pokus o sebevraždu, což při vydání desky "The Single Factor" bylo taktně uvedeno jako důvod jeho neúčasti při nahrávání jen jako "poranění ruky".

Léčil se v jednom převorství, takže nebyl k dispozici v té době, ale po několika měsících na psychiatrickém oddělení byl Andy propuštěn. Když míjel studium, kde měl uloženy své bicí, setkal se tam s Marillion, jak zkoušejí na nadcházející turné. Potřebovali bubeníka a Andy se k nim připojil. Ačkoli s nimi není na žádné oficiální nahrávce, existují bezpochyby bootlegy z koncertů s Marillion. Odehrál představení v The Marquee, Glastonbury, na Reading Festival a během turné po Scandinavii a USA. Můžete jej také spatřit na videu "Garden Party" (z alba "Script for a Jester’s Tear"). Příliš mnoho rozdílů jak hudebních i osobních, ale znamenalo, že Andyho čas s Marillion byl velmi krátký.

Poté hrával po hospodách... třeba se Skaboosh: zdarma v Německu a pouličním hraním v Miláně. Pracoval rovněž v továrně v Canterbury. Andy měl silný vztah s Richardem Sinclairem (Caravan, Hatfield a sever) už od jeho působení v CAMEL. Ti dva se dali dohromady s Hughem Hopperem a kytaristou Markem Hewinsem a odehráli pár koncertů jako Going Going, z nichž jeden (a tím i zvolené jméno) byl na podporu Gong The Fridge in Brixton. Andyho současná přítelkyně a pozdější manželka vedle chvíli Gong na chvíli a kombinace progresivní a psychedelické rockové hudby vytvořila skutečně kouzelný večer. Tato magie zapůsobila k založení formace "Caravan of Dreams" pod vedením Richarda Sinclaira. Caravan of Dreams koncertovali extenzivně po Evropě a USA, stejně extenzivně nahrávali i alba. Andy byl přijat jako čestný člen Canterburské scény a posílila tak své hudební vztahy s mnoha z těchto nadaných hráčů, kteří se v té či oné době ocitli v tomto vzdáleném jihovýchodním cípu Anglie.

A tak se stalo že pro oddané Canterburské fanoušky byla sestavena kapela "Mirage". S Peterem Bardens a Dave Sinclairem u kláves, Rick Biddulphem na basu, Pye Hastingsem na kytaru a zpěvem, Jimmym Hastingsem na saxofon a flétnu a Steve Adamsem na kytaru, stejně jako Andy Wardem na bicí, se mohla kapela lklidně nazývat Canterbury Dream Team. Ale neměli nikdy dostatek finančních prostředků a po několika těžkých setkání v hospodách, nezodpovězených zprávách a zvěstech, že kluci tak rozhádali, že Pete Bardens převzal kontrolu a nasměroval "Mirage" z Velké Británie do USA ze sestavou se Spojených států. Dave Cohen nahradil Andyho Warda u bicích.

I díky jeho napojení na Canterbury, se Andy se setkal v Londýně s chlapci Nick Salomanem a Adrianem Shaw, čili Front Bevis. Byla to láska na první pohled. Andy hrál na mnoho výjezdech a festivalech s Frond ve Velké Británii, Evropě a USA, stejně jako se objevil na několika albech. Avšak v roce 1998 jej jeho nemoc opět dostihla. Ještě se neléčil, ale všem bylo jasné, že něco není v pořádku. Dokonce ani pijícímu bubeníkovi se to nevyhlo. Po několika sezeních u nesprávných psychiatrů Andy konečně našel toho pravého, který správně diagnostikoval jeho nemoc a začal tu správnou léčbu. Znovu se uchýlil do léčebny na několik týdnů a tak začal znovu běh na dlouhou cestu k nápravě.

S nemocí nyní pod kontrolou se Andy se soustřeďuje na to, co opravdu chce od života. Ačkoli by rád vyjel na turné, je více než jasné, že už nemůže. Cestování je vyčerpávající pro každého - příliš mnoho nejistoty, příliš málo zabezpečení, nedostatek spánku a nepravidelné stravovací návyky se opravdu těžko snášejí. Pro každého s touto nemocí, navíc i po dalším záchvatu v blázinci, se tak může odehrát těchto představení u Andyho jen pramálo a s větší časovou mezerou a omezena jen na několik málo vybraných koncertů.

Pokud je cestování příliš namáhavé pro zdraví Andyho, je studio jeho ideálním prostředí. Narodil se pro hraní na bubny, Andy není neměl daleko od sady paliček. Na počátku roku 2003 se sešel opět s představiteli CAMEL a Brew, on, Andy Latimer a Doug Ferguson nahráli album zcela nového materiálu, který bude vydán na začátku roku 2004.

http://www.andywardmusic.com/history.htm
http://spiritofthewater.com/2008/10/andy-ward-bio/
Andy Dalby Zpět
(celým jménem Andrew Kenneth Dalby)
(narozen: 8. prosince 1948, Gainsborough, Lincolnshire, England)
Guitars


Andy Dalby je anglický rockový kytarista, který byl hlavně aktivní v letech 1970 a počátkem 80. let. Působil v kapelách CAMEL (1980-1982), Kingdom Come, Arthur Brown a Vapour Trails.

Byl předním členem skupiny Kingdom Come, se kterou nahrál tři alba v letech 1971 až 1973 a byl jediný stálý člen na rozdíl od Arthura Browna. Po Kingdom Come hrál na sólovém albu od Arthura Browna "Dance With Arthur Brown and Chisholm In My Bosom", stejně tak se věnoval i studiové práci. Počátkem roku 1980 se připojil k obnoveným CAMEL. Podílel se na nahrávání "On the Road 1982", která vyšla v roce 1994, a na albu "The Single Factor" z roku 1982. V roce 1984 Andy Dalby zároveň s dalším členem Davidem Patonem odchází od CAMEL.

V dalším období o něm není známo, že by působil v hudební branži.
Zpět
Kit Watkins
(narozen 1953, Virginia USA)
Keyboards


Kit je americký hudebník a hráč na klávesy. Je znám jako člen kapely CAMEL v letech 1979 - 1983. Působil také v kapelách Happy The Man (1973-1979), nebo Tone Ghost Ether (2001).

Narodil se učitelům klasického klavíru v roce 1953 ve Virginii. Hru na klavír studoval od svých 5 až do 13 let. Během jeho teenagerských let se Kit propracoval do progresivní rockové hudby ovlivněn takovými vzory jako YES a ELP a stal se hnací silou řady místních kapel, v nichž hrával na varhany, syntezátor, flétnu, stejně tak i zpíval. Někdy kolem 18 let objevil své vlastní skladatelské schopnosti. Během sttudia na James Madison University se setkal s kytaristou Stanley Whitakerem, který jej seznámil s hudbou Gentle Giant, Genesis a Van der Graaf Generator. Brzy se v roce 1973 připojil k Whitakerově začínající kapele Happy The Man (HTM), která se vytvořila na místní univerzitě. Během hraní HTM Kit piloval své dovednosti při skládání, koncertování, aranžování a produkci. V létě 1975 se skupina přesunula do Washingtonu, DC, a tím pádem i do vysílání rádia WGTB-FM (rozhlasová stanice Georgetown University, která již nevysílá). Kapela pravidelně účinkovala v hudebním klubu The Cellar Door v Georgetownu, DC, když si toto místo pronajala od místních úřadů. V roce 1976 podepsali smlouvu s Arista Records Clive Davis, která jim vydala dvě alba "Happy The Man" (1977) a "Crafty Hands" (1978). Obě alba produkoval Ken Scott, zvukový inženýr známý z White Album od Beatles, který ale také řídil a produkoval alba Davida Bowie, Supertramp, Mahavishnu Orchestra nebo Dixie Dregs. Watkins úzce se Scottem spolupracoval jako zástupce kapely při nahrávání a mixování obou alb. Ale dříve než bylo nahrávání "Crafty Hands" dokončeno, Clive změnil názor a uvolnil skupinu z jeho společnosti. Během roku 1979 o skupinu HTM neustále rostl zájem stále ještě místního publika. Snažili se najít novou nahrávací společnost, která by se o ně starala. Na jaře roku 1979 ale byla HTM rozpuštěna pouze měsíc poté, co nahráli demo k jejich třetímu albu. V roce 1983 pak Kit vydal tento demo záznam pod názvem "3rd, Better late..." u své firmy Azimuth Record Label.

Kit a Brad Allen odehráli pouze jediné představení "Frames Of Mind" na podporu DC Space 21. ledna 1982. Během tohoto koncertu Bradovi praskly struny a vzal si přestávku na opravu. Během této přestávky ale někdo zavolal žádost "Play Untitled!". "Untitled" byla skladba z alba "Labyrinth", kterou často hrával během představení "Kit & Coco". Kit splnil jeho prosbu. "Untitled" byla později vydána Kitově CD "Holographic Tapestries".

V červnu roku 1979 Kit odcestoval do Velké Británie, aby se připojil k britské kapele CAMEL při nahrávání alba produkovaného Rupertem Hinem "I Can See Your House From Here" pro Decca Records. S CAMEL odehrál i několik turné po Velké Británii, Evropě a Japonsku od roku 1980 až do roku 1982.

Po odchodu od CAMEL poprvé v roce 1980, Watkins zahájil svoji sólovou kariéru a nahrál své první sólové album "Labyrinth" (s Coco Roussel na bicí) v roce 1980 na vlastní značce Label Azimuth. V recenzi alba kritik George Varga popsal Watkinse jako "skladatele a syntezátorového mága téměř nepřekonatelného talentů." Deska byla ve velmi podobném duchu jako Happy The Man, včetně několika skladeb napsaných pro třetí desku Happy The Man. Koncertní duo "Kit & Coco" hrálo jen zřídka během podzimu a zimy v letech 1980 a 1981 - to pobýval na turné s CAMEL. Duo používalo předehrané pásky, často ale končili svůj set bez jejich doprovodu improvizací. Historický video záznam "Kit & Coco" z vystoupení 1. prosince 1981 v klubu DC's 9:30 Club bylo sice pořízen, ale nikdy oficiálně nevyšel. Watkinsovo další CD "Frames of Mind" s Bradem Allenem na kytary a zpěv se objevilo v roce 1982. Album bylo zábavné s nepředvídatelnou směsi nové vlny popu a hybridní world music a bylo nahrané v domácím studiu Watkinse v Arlingtonu ve Virginii, vyšlo pouze na jeho etiketě Azimuth Records.

V roce 1987 se Watkins přestěhoval do Linden, Virginie do venkovských Blue Ridge Mountains, kde natočil a vydal několik alb v dalších 10 letech, včetně "Azure" (1988), "SunStruck" (1990), včetně "wet, dark, and low" (1992) pro minneapoliský label East Side Digital (ESD), "Thought Tones" (1990), "A Different View" (1991), "Kinetic Vapors" (1993), "Holographic Tapestries" (1995) a "Beauty Drifting" (1996) u jeho labelu Linden Music. Linden vydával také řadu alb jiných pozoruhodných elektronicko/ambientních umělců včetně Davida Borden, Roberta Riche a Jeffa Greinkeho. Linden Music zavřelo své brány v roce 1997 kvůli distribučním problémům, ale Watkins pokračuje v uvolňování své práci na CD, nejdříve přes MP3.com a v současné době pomocí Cafepress. V roce 2000 podepsal smlouvu s One Way Records pro uvolnění čtyř jeho alb (Labyrint, SunStruck, wet, dark, and low, a Holographic Tapestries), které jsou i nadále distribuovány na vnitrostátní úrovni.

Mezi zatím poslední alba patří "Unseen" (2000), "Rolling Curve" (2000), "The Gathering" (2001 - live nahrávka z koncertu příležitostně uvedeného ve Philadelphii toho roku), "music for the end " (2001), "This Time and Space" (2003), "unraveled" (2003), "Flying Petals" (2004) a "World Fiction" (2005). Kritik Ernie Rideout v recenzi "Flying Petals" napsal, že "je fascinující pro hloubku kompozičního talentu a že je krásným zvukovým designem s monstrózními zářezy."

V roce 2001 Kit založil improvizační soubor s názvem "Tone Ghost Ether". Skupina byla realizována prostřednictvím fyzické interakce mezi třemi hudebníky (Kit Watkins, Brad Allen, John Tlusty), hledajících společnou formu vyjádření. Všechny nahrávky Tone Ghost Ether byly improvizační a hrály se v reálném čase, bez jakýchkoliv předehrávek.

Watkins vydal i dvě DVD - hypnotické vizuální dílo založené na jeho albu "This Time and Space" (2004) a "The Gathering" (2005), živé představení, natočené jeho dlouholetou přítelkyní a partnerkou z Azimuth Records Sally Heldrich. V roce 2008 Watkins se přidal k Mantra Earth, ambientní netlabel, kteří vydali mnoho z jeho alb zdarma pod licencí Creative Commons.

Vlastní stránky: http://www.kitwatkins.com/
Zpět
Jan Russell Schelhaas
(narozen 11. března 1948, Liverpool, Anglie)
Piano, Keyboards


Jan je anglický hudebník, známý především jako klávesista z kapely Caravan a CAMEL (1978-1981). Působil také v kapelách The Buzz Band, Mike Hart Band, Scaffold (1968-1969), National Head Band (1969-1971), Gary Moore Band (1972-1974), Caravan (1975-1978, 1983-1984, 2002-souč.), Thin Lizzy (Vagabonds), Banzai (1978-1980).

Narodil se v Liverpoolu jako syn nizozemského otce a anglické matky. Schelhaas byl původně basista a svoji kariéru začal hraním na basu pro několik progrockových kapel v okolí Canterbury mezi lety 1963 a 1965. V roce 1968 nastoupil do soulové kapely The Buzz Band, se kterou si vystřihl dva singly. Následujícího roku pomáhal vytvořit progresivní rockovou kapelu Business, jejíž hlavní činností byla ale podpora zpěváků a vokální skupiny, jako byli Scaffold a Mike Hart (s ním nahráli album "Mike Hart Bleeds"). Ještě za hraní se Scaffoldem se ale přeorientoval na klávesové nástroje, kde se cítil mnohem jistější se svým talentem na tomto novém nástroji. Proto v roce 1970 spoluzakládal softrockovou kapelu "National Head Band"v níž se setkal i s dalšími členy Business. V roce 1970 se těšíli z menšího úspěchu v softrockovém pořadu "Sounds of the 70s" v jednom rádiu. V produkci Eddie Offorda vydali album "Albert One" u Warner Bros v roce 1971, na kterém se představily i původní skladby od Schelhaase. Album ale proběhlo bez valného úspěchu v žebříčcích a tak se jejich bubeník Lee Kerslake rozhodli připojit k Uriah Heep a kapela se pak rozpadla v listopadu 1971.

Další jeho zastávkou byla kapela kytaristy Gary Moore, s nimiž se objevil na jejich debutové nahrávce "Grinding Stone" z roku 1973. Po jejím dokončení ale od kapely odešel, aby se v letech 1974-1975 věnoval sólovým projektům.

Až jednoho dne v červenci 1975 mu byla nabídnuto místo u kláves v Caravan poté, co od nich odešel Dave Sinclair. Jan Schelhaas cestoval s kapelou po celém světě a nahrál s nimi tři alba "Blind Dog At St.Dunstans" (1976), "Better By Far" (1977) - zvláště na tomto albu je vynikající, a "Cool Water", která ale byla vydána až v roce 1994. Ke Caravan se vrátil ještě jednou v roce 2004, když nahrál album "The Unauthorised Breakfast Item". Ačkoli toto období není hudební vrcholem kariéry Caravan, Jan přispěl svými klávesovými dovednostmi k úspěchu těchto nahrávek, zvláště pak ve skladbě "The Last Unicorn" na "Better By Far".

V létě 1978 měli Caravan pauzu a Schelhaas rád přijal nabídku, aby se připojil ke CAMEL na jejich světovém turné k albu "Breathless". V té době se v kapele setkal Richard Sinclair s Dave Sinclairem, s nímž už hrál v Caravan. Když byl u CAMEL, zahrál si ještě Schelhaas během krátkého propagačního turné s Caravan po vydání antologie "Canterbury Tales" na podzim 1976, kde se Dave objevil s kapelou jako "speciální host". Schelhaas pracoval s CAMEL až do roku 1981, kdy se podílel ještě na "I Can See Your House From Here" v roce 1979 a na albu "Nude" v roce 1981. Zúčastnil se i turné kapely během tohoto období, když se u kláves střídal s nově zlanařeným Kit Watkinsem z americké progresivní kapely Happy The Man.

Byl také členem skupiny Thin Lizzy v počátku 70. let a znovu v letech 1980 a 1985.

Bohužel pak byla jeho "hudební kariéra" přerušena. Poté, kdy se spojil s Caravan pro představení v Marquee v červenci 1983, se začal věnovat produkci a různým profesem, které jej odvedly ho od jeho nástroje. Po krachu jeho studia a produkční firmy počátkem devadesátých let, Schelhaas pracoval jako instruktor a zkoušející na British School of Motoring, ale opakovaně hovořil o návrátu k hudbě.

V posledních letech odmítal žádosti k návratu ke Caravan, ale do spolupráce při své sólové práci zahrnuje i Douga Boyle a Jimmy Hastingse z Caravan. A tak se stalo překvapením a trochu i šokem, když se Schelhaas, po hostování s Caravan na Canterburském festivalu v roce 2001 plně se vrátil ke skupině i přes hudební neshody mezi Pye Hastingsem a Dave Sinclairem během nahrávání nového studiového alba. Opět tak Schelhaas vyplnil tohle místo a "znovudebutoval" s Caravan na britském a nizozemském turné v listopadu 2002. Od té doby se objevil na posledním albu kapely "The Unauthorised Breakfast Item" z roku 2004. V roce 2008 vydal sólové album "Dark Ships" u Esoteric record a hudba má všechny ingredience Camel/Caravan.
Stuart Tosh Zpět
(Celým jménem Stuart Mcbeath Tosh)
(Narozen 26. září 1948, Aberdeen, Scotland)
Drums


Stuart Tosh je skotský bubeník, skladatel a zpěvák. Stuart nyní žije v Brigge of Don, nedaleko Aberdeenu.

Stuart Tosh nahrával a koncertoval s řadou známých a respektovaných kapel během 70. a 80. let, včetně Pilot, The Alan Parsons Project, 10cc, Camel nebo Roger Daltrey.

Skotskou soft rockovou kapelu Pilot založili v roce 1973 v Edinburghu David Paton (basy a vokály), Billy Lyall (syntezátor, flétna a vokály) a Stuart Tosh (bicí). Po jejím rozpadu se v roce 1976 připojil k 10cc, kde nahradil Kevina Godleye. Natočil s nimi desku "Dreadlock Holiday", se kterou dosáhli světového úspěchu.

U příležitosti 40. výročí debutového alba Pilot se David Paton, Ian Bairnson a Stuart Tosh znovu spojili jako Pilot. V srpnu 2014 vydali "A Pilot Project" jako poctu zpěvákovi Alan Parsons Project Ericu Woolfsonovi. V roce 2007 Tosh společně s Patonem uspořádali v Japonsku řadu koncertů pod jménem Pilot.
Mel Collins Zpět
(vlastním jménem Melvyn Desmond Collins)
(narozen 5. září 1947, ostrov Man)
Saxophone, Flute


Mel je známý britský rockový saxofonista a flétnista, rovněž působí jako studiový hudebník. Je znám z působení z mnoha známých a slavných kapel jako jsou CAMEL (1977-1979), King Crimson (1970-1972, 1974), Humble Pie (1974-1975), Bad Company (1974-1982) nebo The Alan Parsons Project (1982-1984). Spolupracoval s mnoha významnými muzikanty včetně Alexise Kornera, Erica Claptona, Bryana Ferryho, Rogera Chapmana nebo Marianne Faithfullové, Alvin Lee, Meat Loaf a skupin Clannad, Dire Straits, The Rolling Stones a Tears for Fears.

Jeho první kapelou byli Stormsville Shakers, což byla pouze lokální skupina z Guildfordu, která se časem přejmenovala na Circus a v roce 1969 nahrála i stejnojmenné album. Obsazení kapely bylo Ian Jelfs (guit,voc), Kirk Riddle (bass), Chris Burrows (drums), Mel Collins (flute/tenor sax). V té době se Collins seznámil s Andrewem Latimerem, svým budoucím kolegou z kapely Camel. Na jaře 1970 Collins nahradil v King Crimson Iana McDonalda. Kvůli četným personálním změnám několikrát z kapely málem odešel, až se konečně sestava Crimson roku 1971 ustálila ve složení Fripp/Wallace/Burrell/Sinfield/Collins. Se skupinou nahrál alba "In the Wake of Poseidon", "Lizard (obě 1970) a "Islands" (1971). V roce 1974 se podílel na albu "Red" jako studiový hráč.

Poté co spolupracoval s Alexis Kornerem a jinými umělci, vstoupil Collins do rhythm and bluesové kapely Komoko, kde působili i zpěváci jako je Joe Cocker, vystupoval s Alvinem Leem. V tomto období se Collinsovo jméno stávalo ve světě proslaveným a objevovalo se doslova na stovkách alb. Se skupinou Bad Company hrál na albech "Bad Company", "Burning Sky" a "Rough Diamonds".

Na začátku roku 1977 přijal nabídku Andrewa Latimera, aby vstoupil do skupiny CAMEL. U kapely CAMEL se Collins podílel na albech "Rain Dances" (1977), "Breathless" (1978) a jako studiový hráč též na "I Can See Your House from Here" (1979), "Nude" (1981) a "Stationary Traveller" (1984).

Po odchodu z CAMEL Mel Collins pracoval jako hráč u Rogera Chapmana, Dire Straits a především Rogera Waterse. V roce 1981 účinkoval jako host na albu Caravan "Back To Front" a o tři roky později pak na londýnském koncertě CAMEL. Od té doby působí jako studiový muzikant, i když s menším veřejným vlivem, přestože jeho nedávná spolupráce s kapelou Clannad si zajistila pozornost kritiků.

V současnosti je Collins členem King Crimson „revivalu“ a skupiny "21st Century Schizoid Band" společně s některými dalšími bývalými členy King Crimson.

V roce 1978 zahrál Mel Collins saxofonové sólo na singlu „Miss You“ od Rolling Stones, který se dostal do čela hitparády. Stejně tak si živě zahrál s Dire Straits na jejich albu "Alchemy" v písni "Two Young Lovers" a také v živé verzi "Going Home", což je téma z filmu "Local Hero".

V roce 1985 byl Collins na videu Willie and the Poor Boys, v roce 1986 hudebník z animovaného filmu "When the Wind Blows" a v roce 2006 člen kapely Die Harald Schmidt Show.

V květnu 2008 byla reformována skupina Kokomo. S Collinsem v ní byli Tony O'Malley, Neil Hubbard, Mark Smith, Adam Phillips, Andy Hamilton, Paddy McHugh, Dyan Bříza, Frank Collins, Bernie Holland a Glen Le Fleur.

Collins si zahrál na dechové nástroje v King Crimson ProjeKct 7 "A Scarcity of Miracles" (2011), což je jeho nahrávka opět na albu King Crimson poprvé od roku 1974.
Richard S. Sinclair Zpět
(narozen 6. června 1948, Canterbury, Kent, Anglie)
Bass, Vocals


Richard je britský hudebník, zpěvák a hráč na basovou kytaru. Je nejznámější jako účastník canterburské hudební scény, kde působil v kapelách Caravan (1968-1972, 1982), Hatfield and the North (1972-1975, 2005-2006) a Sinclair and the South (1976). V letech 1971-1979 byl členem kapely CAMEL. Hrával také v dalších kapelách jako Wilde Flowers (1964-1965), In Cahoots (1982-1984), Skaboosh (1988), Caravan of Dreams (1991-1993) a R.S.V.P. (1994-1996).

Sinclair hrával na kytaru (a občas zpíval) v canterburských Wilde Flowers, než se stal jedním ze zakládajících členů skupiny Caravan, kde přešel na basovou kytaru a doprovodnáý zpěv s Pye Hastingsem. Jeho skladatelské dílo se dostalo do popředí na třetím albu "In The Land Of Grey And Pink", na kterém napsal a zpíval titulní skladbu "Golf Girl" a epos "Winter Wine".

Sinclair opustil Caravan v roce 1972, aby vytvořil uskupení "Hatfield and the North" s ex-členy Delivery Philem Millerem a Pipem Pyle. Této skupině propůjčil svůj výrazný, ryze anglický hlas a stále působivou basskytaru, stejně jako skladatelské schopnosti na dvou albech, kde napsal některé jejich nejoblíbenější písně "Share It", "Let's Eat (Real Soon)" (obě s texty od Pip Pyle) a "Halfway Between Heaven And Earth".

Když se Hatfield rozpadli v roce 1975, Sinclair se vrátil do Canterbury, kde začal, provozovat truhlářskou a kovodělnu profesi při zachování minimální hudební aktivity, často pod humornou přezdívkou "Sinclair & The South". Z tohoto hudebního polo-důchodu si odskočil v roce 1977, když byl požádán členy CAMEL, aby nahradil jejich zesnulého baskytaristu. Tento post zastával dvě studiová alba a polovinu živé nahrávky "A Live Record". Jeho odchod v roce 1979 znamenal i konec kariéry Sinclaira jako hudebníka v hudební "první lize".

V roce 1980 byly jeho hudební aktivity sporadické. Natočil album ve spolupráci s Philem Millerem a Alanem Gowenem "Before A Word Is Said" v roce 1981. Se znovuobnovenými Caravan v roce 1982 vypotil "Back To Front", zpíval v jedné skladbě National Health's swansong D.S. Al Coda (také 1982) a připojil se k Phil Millerovým In Cahoots při jejich hostování v jazzovém klubu Bull & Gate v Londýně a v roce 1984 absolvoval evropské turné. Bohužel odešel před první nahrávkou skupiny. Jeho hlas nebo basa pak nebyly slyšet až do konce dekády, které si šetřil na nenápadné nizozemské turné v roce 1986 a nebo jako host na albu Phila Millera "Split Seconds" (1989). V roce 1990 se uskutečnilo jedno představení formace Hatfield and the North a po dlouhé době znovu obnovené originální sestava Caravan v letech 1990-1991.

V tomto období Sinclair založil vlastní skupinu "Caravan Of Dreams" spolu s ex-bubeníkem CAMEL Andy Wardem a bývalým členem Hatfield Rickem Biddulphem na basu (jen na živé koncerty), hráče na saxofon/flétnu Jimmym Hastingsem a s občasnou účasti bratrance Dave Sinclaira. Titulní album projektu vyšlo v roce 1992. Sinclairým dalším úsilím byli R.S.V.P. (1994), který míval proměnlivou sestavu, v níž rotovali Pip Pyle, Didier Malherbe, Patrice Meyer, Tony Coe a Kit Watkins, bývalý klávesista Happy The Man. Pravidelné koncertování ukončili v roce 1996, protože Sinclair se přestěhoval do Nizozemska na několik let. Objevil se až v roce 2002 s občasnými koncerty a na archivních živých nahrávkách, ale největší představení přišlo až při znovuobnovené Hatfield and the North v letech 2005-2006, které bylo ale bohužel náhle ukončeno, když Pip Pyle zemřel v srpnu 2006. Krátce poté opustil svůj dlouholetý domov v Canterbury a přestěhoval se natrvalo do Itálie.
Peter Bardens Zpět
(narozen 19. června 1945, Westminster, Londýn, Anglie,
zemřel 22. ledna 2002 v Malibu, Kalifornie)
Keyboards, Vocals
Manželka Julia Neal, dva synové, jedna dcera


Peter je britský hudebník, který byl nejznámější jako člen kapely CAMEL v letech 1972-1978. Působil také v kapelách Cheynes, Them, Peter B's Loness, Shotgun Express nebo Mirrage. Hrával na mellotron a syntezátor s kapelou, napsal většinu písní (obvykle společně s kytaristou Andrew Latimerem).

Bardensovou první kapelou byli The Cheynes, což byla shodou okolností také první kapela Micka Fleetwooda, a byl to Peter, kdo zapsal Micka do kapely. Počínaje rokem 1963 nahráli tři singly pro label EMI Columbia. Jejich třetím byl "Down And Out" doprovázený skladbou "Stop Running Around", kterou produkovali Glyn Johns a Bill Wyman, baskytarista Rolling Stones, který napsal B-stranu stejně jako přidal příspěvek k nahrávce. Krátce poté, co se nepodařilo prodat jejich třetí singl, se The Cheynes v roce 1965 rozpadli a Bardens se připojil k Van Morrisonově kapele Them. Ale už v roce 1964 už hrál ve studiu s Van the Manem na skladbě "Baby Please Don’t Go", poté, co ostatní nebyli považováni za dost dobré pro nahrávání. Decca přivedla Bardense, aby hrál na varhany a Jimmyho Page, aby hrál na kytaru. Moudrý krok, protože singl dosáhl vrcholu na #10 místě ve Spojeném království počátkem roku 1965 a propasíroval se do American Hot 100 na #93 pozici. V roce 1965 pak u Them strávil krátký pobyt jako klávesista a hráli repertoár Bo Diddleye a Chuck Berryho převážně ve čtvrti Soho v klubech jako například Mandrake.

Po nich založil Peter svoji vlastní kapelu B’s Looners (zkráceně Pete B's), v níž se objevili Green a Fleetwood (bicí), Dave Ambrose, Byam Shaw (bass). Je od nich znám singl "Do You Want to Be Happy for The Rest of Your Life" a hrávali převážně v soulových klubech. Tato kapela se nakonec přeměnila v letech 1966 až 1967 na skupinu Shotgun Express, kterou tvořili on, Rod Stewart, Peter Green a Mick Fleetwood. Kapela hrála soulovou hudbu. V roce 1967 ale Peter Green dostal lano od Johna Mayalla a jeho Bluesbreakers. Brzy nato za ním odešel i Mick Fleetwood, ale dlouho u něj nezůstal neboť spolu s Johnem McVie zakládal Fleetwood Mac. Po odchodu Greena a Fleetwooda se k Shotgun Express připojila zpěvačka Beryl Marsden a trio natočilo několik singlů pro Columbii. Ale kapela se rozpadla. Dave Ambrose se připojil k Brian Auger Trinity. V tomto období hrál Bardens s Bruce Thomase, jenž se v pozdějších létech stal členem Attractions od Elvise Costello.

Poté, co se Shotgun Express rozešli, se Bardens nakrátko připojil k The Love Affair a Mike Cotton Sound. V roce 1970 pak založil kapelu s názvem The Village a nahráli album "The Answer" (1970), na kterém se představili Peter Green, Andy Gee a Steve Ellise, zpěvák Love Affair, v úžasné titulní skladbě, která může nebo nemusí zahrnovat i Petera Greena, nikdo si není zcela jistý. Na to navázal Bardens eponymním albem v roce 1971, které bylo vydáno ve Spojených státech pod názvem "Write My Name In The Dust" ještě před tím, než spoluzaložil CAMEL v roce 1972. Když se Bardens připojil ke Camel, bylo to jeho klávesové kouzlo, které z nich udělalo sílu, se kterou je třeba počítat. Po debutovém albu z roku 1973 na něj navázali "Mirage", na němž "The White Rider Suite" (inspirovaná Pánem prstenů J. R. R. Tolkiena) přináší nový koncepční přístup a získala jim na západním pobřeží Ameriky jistou pozici. Jejich třetí album "The Snow Goose" bylo inspirováno stejnojmenným románem Paula Gallica a přineslo porvní spolupráci Camel s The London Symphony Orchestra, David Bedford dirigoval a aranžoval skvělé skladby napsané Latimerem a Bardensem. Udělat takový kousek pouze z instrumentálního alba jim přineslo obrovskou slávu a Bardensova brilantnost v ovládání standardních kláves, stejně jako ARP Odyssey, Minimoog a varhany přidaly extra okázalost jejich pevně uspořádaným živým vystoupením.

Během té doby Bardens začal zkoumat elektroniku, která jej přivedla do společnosti progresivní elektronické hudební scény, kde sólově vydal album "Heart to Heart" (1972). V roce 1976 na albu "Moonmadness" Camel přinesli nárat k vokálnímu písňovému přístupu a vycházeli z konceptu popisujícího každého člena skupiny. Závěrečný střih, "Lunar Sea", dosáhl legendárního statusu pro svou koncovou drážku outro, kde efekt vyjícího větru přivádí disk k vynikajícímu závěru. Deska "Rain Dances" se objevila v roce 1977, v roce 1978 "Breathless", ale bylo to Bardenovo poslední album s Camel. CAMEL opustil v roce 1978 po nahrání alba "Breathless" a připojil se ke kapele bývalého člena Them, Van Morrisonovi, s nimiž nahrál "Wavelength" (1978) a objevil se i na propagačním turné k albu. Spolu s Bobby Tenchem napsal "Looking For A Good Time", ten je uveden i na B straně singlu "Chain Gang" (1982), který Bobby Tench označil jako poctu Samu Cookeovi.

V roce 1984 se stal členem Keats, s nimiž vydal jedno album. Zajímavostí je, že album produkoval Alan Parson. V roce 1985 se Bardens odstěhoval z Londýna, aby se usídlil v Malibu v Kalifornii. Tam Bardens pracoval na svých vlastních elektronických dílech a vydal řadu sólových alb, včetně elektronické mírně úspěšné nahrávky "SEEN ON EARTH" z roku 1986, která měla úspěch ve Spojených státech. Jeho první singl z tohoto alba "IN DREAMS" se těšil přízni rádii FM rock v USA a Austrálii. V roce 1988 následovalo "Speed Of Light", na kterém jako host vystupoval v několika skladbách na bicí jeho dlouhodobý kamarád Mick Fleetwood. "Whisper in the Wind" a "Gold" byly vydány jako singly v USA "Gold" se těšil i mimořádné přízni stanice MTV.

V roce 1991 mu vyšla deska "Water colours". V roce 1994 vytvořil Pete Bardens skupinu "Mirage". MIRAGE se měli původně jmenovat KARAMEL, naštěstí si to Peter Bardens rozmyslel. V sestavě kapely se objevili bývalí spoluhráči z CAMEL Andy Ward a z Caravan David Sinclair. Svůj poslední koncert, v návaznosti na to, co mu byl diagnostikován nádor na mozku, odehrál v Los Angeles v létě 2001. Další umělci, kteří jej na koncertě podpořili, byli John Mayall, Mick Fleetwood, John McVie, Sheila E a Ben Harper. Spolu se svým přítelem Mick Fleetwood skládal album filmové hudby, která vyšla pod názvem "Art Of Levitation" v roce 2002, ale bohužel až po jeho úmrtí.

Bardens zemřel 22. ledna 2002 na rakovinu plic v Malibu, v Kalifornii ve věku 57 let. Je pohřben v Hollywoodu Forever Cemetery, Hollywood, CA.

Dvojité CD "Write My Name in the Dust" vyšlo až po jeho smrti a jsou na něm nahrány skladby z celé jeho kariéry. Peter Bardens bude nejlépe zapamatovatelný pro jeho příspěvek jako klávesista s CAMEL až "Breathless" a jako host na "The Single Factor". Jeho hudební kreativita a dovednost je nejvíce příznačná na albech "MUSIC INSPIRED BY THE SNOW GOOSE", "MIRAGE" a "MOONMADNESS".

Jeho sólové nahrávky:
The Answer, studio album (1970)
Peter Bardens, Studio album (1971)
Heart To Heart, Studio album (1979)
Seen On Earth, Studio album (1987)
Speed Of Light, Studio album (1988)
Water Colours, Studio album (1991)
Further Than You Know, Studio album (1993)
Big Sky, Studio album (1995)
Speed Of Light , Live album (2000)
Art Of Levitation, Studio album (2002)
Live Germany 1996 (2006)
Doug Ferguson Zpět
(narozen 4. dubna 1947, Anglie)
hráč na baskytaru
Bass


Dough je britský hudebník a hráč na basovou kytaru. Je nejznámější jako člen kapely CAMEL v letech 1971-1977. Hrával také v kapele Headwaiter.

Doug Ferguson byl basovým kytaristou CAMEL od 20. září 1971 do ledna 1977. Před příchodem ke CAMEL Doug hrával v jazzovém triu s názvem The Brew spolu se budoucími členy CAMEL Andrew Latimerem a Andy Wardem. Doug Ferguson byl tím, kdo navrhl, aby se Andy Ward připojil k The Brew v roce 1969, když spolu předtím hrál v krátcetrvající kapele společně.

Doug byl donucen opustit CAMEL v začátku roku 1977 kvůli hudebním rozdílům s Andy Wardem. Doug chtěl, aby CAMEL byli progresivní rockovou kapelou, ale Andy Ward viděl směřování CAMEL více k jazzovějšímu směru. Nahradil jej Richard Sinclair. Doug je připočítáváno autorství na jediné písně CAMEL "Lady Fantasy", což je jediná píseň v historii CAMEL, kde bylo autorství připsáno celé kapele. Píseň "Another Night" z alba "Moonmadness" je zase asi od Doug Fergusona. V pozdějších letech Andrew Latimer uvedl, že Doug byl pravděpodobně nejvýznamnějším členem skupiny vzhledem k tomu, že rozhodoval, kde budou CAMEL hrát, staral se o vše co se odehrávalo na zkouškách, a co je nejdůležitější, srovnával hádky mezi Andrew Latimerem a Peterem Bardensem.

Po odchodi z hudební scény se stal Doug Ferguson úspěšným realitním makléřem.
Duncan Mackay Zpět
(narozen 2. července 1950, Leeds, Yorkshire, Anglie)
Keyboards (Nude)


Duncan Mackay je britský skladatel, zpěvák, aranžér a klávesista, který zaznamenal také tři sólová alba. Působil v kapelách jako Alan Parsons Projects, Budgie, 10cc, Steve Harley & Cockney Rebel (1975-1977), Camel (1978-1981), Colosseum II, nyní RE’UNION.

Duncan Mackay je bohužel poněkud opomíjený britský klávesista, který nahrál dva sólové prog rockové alba v 70. letech spolu s několika alby již dnes tak málo známých kapel jako "Steve Harley & Cockney Rebel" a 10CC, později v 80. letech nahrál s CAMEL desku "Nude". Je škoda, že jeho diskografie obvykle není tak dobře známá fanoušky prog rocku. Je to určitě jeden z nejlepších klávesových hráčů historie.

V jeho 11 letech byl oceněn jako nejlepší mladý houslista ve Velké Británii. Jeho rodina odešla do Jižní Afriky a tam v roce 1963 na Shrewsbury School dostal hudební stipendium. V roce 1967 absolvoval studium na Port Elizabeth University s diplomy LTCL a L.R.S.M na housle. Během studia si Duncan přivydělával hrou na klávesy v místních hudebních sálech. Toto hraní jej přivedlo v roce 1970 i na turné po Brazílii s členy kapely Sergio Mendese.

Poté, co se odstěhoval do Johannesburgu v roce 1971, Duncan a bubeník Mike Gray pracovali v kabaretních kapelách po hotelích, ale byli stále nespokojeni. Chtěli rozšířit své obzory a přehrávat hudbu, ke které se ubíral jejich talent. Jako by tomu osud nahrával, týden před ukončením hraní v The Criterion byli osloveni velkým Skotem, Tomem Buchananem, který je poslouchal celou noc. Měl v pronájmu starou restauraci na dolním konci ulice Jeppe a navíc předchozího večera měl Tom sen o vytvoření místa pro progresivní hudbu a požádal Duncana, zda by do toho nešel s ním. Duncan se chopil příležitosti, postavili jeviště a začali zkoušet. Slovo dalo slovo a tak se z toho stalo známé místo. Zrodil se tak "Branch Office" pojmenovaný po Tomově jazzovém klubu v New Yorku.

Duncan a Mike cvičili dennodenně, zdokonalovali své dovednosti, hrát skladby Peddlers, Nice a ELP, stejně jako Duncanovy vlastní skladby. Všichni od vedení nahrávacích společností, hudebníci, lidí z médií, ti všichni se hrnuli do této fantastické nové hudební lokality, aby slyšeli ceněnnou talentovanou kapelu, která tam hraje večer co večer. Kapela tehdy známá jako Tricycle (tříkolka), spolu s bratrem Duncana, Gordonem hrajícím na housle a klávesy, byla známá po celém městě. Sami The Peddlers navštívili toto místo během jejich návštěvy v země. Bylo to na jednom z těchto vyprodaných představení, kdy Peter Knight, hlavní zvukový technik Phonogram International, navštívil klub a přičinil se o nahrání a vydání jejich alba.

Deska "Chimera" byla nahrána prakticky "naživo" v Gallo Studios, Johannesburg v dubnu 1974. Celý týden trvalo stěhování jeho B3, Leslie boxů a ARP syntezátorů tam a zpět mezi klubem a studiem. Zapsali se tak jako milník klávesově zaměřeného progresivního rocku v Jižní Africe. Původně bylo album vydáno pod značkou Vertigo "Spaceship" Record label, album produkoval samotný Duncan a bylo smícháno v Pye Studios v Londýně.

Duncan se vrátil do Anglie na pozvání Petera Knighta a přidal se k Gingeru Bakerovi a bratům Gurvitzovým, Adrianu a Paulovi, v sestavě Baker Gurvitz Army. Zřejmě to ale nebyli nejjednodušší muzikanti a pracovat s nimi nebylo snadné. Tak začal zkoušet s Jonem Hisemanem a Gary Moorem v nově vytvořené Hisemanově sestavě Colosseum IIi, ačkoli s nimi nikdy nenahrál žádné album (Don Airey se objevil na 3 albech kapely). Pak se roce 1974 přidal ke Steve Harley & Cockney Rebel, kterými nahrál velký hit v Británii a Evropě píseň "Come Up And See Me, Make Me Smile" a absolvoval s nimi následující velké turné a obdrželi čtyři zlaté a platinové desky.

V tomto období nahrál a vydal své druhé sólové album "Score" s respektovanými hudebníky jako Clive Chaman - Bass (Jeff Beck, Hummingbird), Andy McCulloch - bicí (King Crimson, Fields, Greenslade) a Mel Collins - sax (Kokomo, CAMEL). Jeho dovednosti Jeho hudební a studiové dovednosti byly hodně v poptávce a zúčastnil se i na nahrávání prvních tři desek Kate Bush, desky CAMEL, The Alan Parsons Project a Budgie. Třetí sólové album "Visa" bylo jeho zcela sólové, pouze s hostováním Simona Phillipse a Alana Jonese, bylo vydáno v roce 1980. Duncan se stal také členem lOCC. Nahrál s nimi první album "Bloody Tourists" včetně celosvětového hitu číslo 1 "Dreadlock Holiday". Album se stalo platinovým a bylo následováno koncerty po stadiónech po celém světě. Byl jmenován hudebním ředitelem pro ex-Vinegar Joe chráněnku, Elkie Brooks, se kterou nahrál další tři alba.

Nebyl ale spokojen jen se studiovým hraním a více se chtěl soustředit na skládání a produkci. Duncan investoval do vybudování svého vlastního studia a tak, když v roce 1993 se vrátil do Jižní Afriky, otevřel "Down South Recording", ve kterém vytvořil mnoho TV pořadů. Téma a scénická hudba pro "The Syndicate", SABC díly 1 až 13 dramatického pořady. 24 písní pro nové výchovné DVD "Pingu" ve Velké Británii. Několik dokumentů o přírodě včetně "White Lions - King of Kings", kterou si objednali Animal Planet. Za spolupráce s Gregem McEwan vydal album "Reunion" a 4 alba s virtuózním jihoafrickým klasickým kytaristou Jamesem Gracem.

V roce 2004 dokončil album s jihoafrickým zpěvákem a skladatelem Gregem McEwanem-Kocovaosem nazvané "The First Time". Toto indie album bylo vysílano na rádiu Caroline britským DJ veteránem Martinem Turnerem a bylo příznově přijato oficiálním fanklubem kapely 10cc.
http://www.rock.co.za/files/duncan_mackay.htm

PODROBNĚJŠÍ PŘEHLED SESTAV SKUPINY
Andrew Latimer - kytary, zpěv, flétna ABCD EFG HIJK LMN
Andy Ward - bicí ABCD
Doug Ferguson - baskytara, zpěv A
Peter Bardens - klávesy, zpěv AB(E) (G)
Richard Sinclair - baskytara B
Mel Collins - saxofon, flétna B(C)D F(G)
Colin Bass - baskytara CDG HIKL MN
Jan Schelhaas - klávesy CD
Kit Watkins - klávesy C J
Duncan Mackay - klávesy D(E)
Graham Jarvis - bicí (E)
David Paton - baskytara, zpěv (E)F (H)JK
Chris Rainbow - zpěv (E)FG J
Anthony Phillips - kytara (E)
Paul Burgess - bicí FG HI
Tony Scherpenzeel - klávesy CFG (H)(M)
Hyden Bendall - klávesy F
Richie Close - klávesy G
Don Harris - klávesy (H)
Christopher Bock - bicí (H)
Mae McKenna - zpěv (H)K
Neil Panton - oboe, saxofon, harmonium (H)K
Mickey Simmonds - klávesy IK
Stuart Tosh - bicí J
Andy Dalby - dopr. kytara J
John Xepoleas - bicí K
Foss Patterson - klávesy L
Dave Stewart - bicí LM
Guy Le Blanc - klávesy N
Denis Clement - bicí N
Poznámka: V tabulce jsou vynechány mezisestavy nezachycené na albech. Nejdůležitější hostující muzikanti na jednotlivých albech jsou uvedeni v závorkách.

Nahoru...
STUDIOVÉ DESKY
2013 The Snow Goose [Re-release]
2002 A Nod And A Wink
1999 Rajaz
1996 Harbour Of Tears
1991 Dust And Dreams
1984 Stationary Traveller
1982 The Single Factor
1981 Nude
1979 I Can See Your House From Here
1978 Breathless
1977 Rain Dances
1976 Moonmadness
1975 The Snow Goose
1974 Mirage
1973 Camel
1971 I Think I'll Write A Song
ŽIVÉ NAHRÁVKY
2010 Farewell To Madrid
2002 Camelitis
2000 Live In Osaka
2000 73-75 Gods Of Light
1997 Camel On The Road 1981
1997 Coming Of Age
1992 On The Road 1972
1993 Never Let Go
1984 Pressure Points
1982 Warning: On The Road 1972
1978 A Live Record
1977 Unevensongs
KOMPILACE A DVD
2019 Live At The Royal Albert Hall
2017 Live in Japan 2016
2014 In From The Cold
2010 The Opening Farewell
2007 Moondances
2005 Footage II
2004 Footage
2003 Curriculum Vitae
1976 Another Night

STUDIOVÉ DESKY

Skupina:
Andrew Latimer - Electric, Acoustic and Slide Guitars, Flute, Keyboards, Vocals
Colin Bass - Bass
Denis Clement - Drums, Percussion, Keyboards, Bass, Cannon
Guy LeBlanc - Keyboards, Organ, Moog, Vocals
Diskografie The Snow Goose
Vyšlo květen 2013, Camel Productions
[Re-recording]

Seznam skladeb:
01. The Great Marsh (2:09)
02. Rhayader (3:06)
03. Rhayader Goes to Town (5:28)
04. Sanctuary (2:57)
05. Fritha (1:27)
06. The Snow Goose (3:02)
07. Friendship (1:50)
08. Migration (4:29)
09. Rhayader Alone (3:24)
10. Flight Of the Snow Goose (2:27)
11. Preparation (3:54)
12. Dunkirk (5:39)
13. Epitaph (1:32)
14. Fritha Alone (1:47)
15. La Princesse Perdue (5:18)
16. The Great Marsh (1:35)
Total Time: (50:04)

Artwork: Michael Munday

Skupina:
Andrew Latimer - Guitars, Flute, Keyboards, Vocals
Colin Bass - Bass Guitar, Backing Vocals
Guy LeBlanc - Keyboards, Backing Vocals
Denis Clement - Drums
Terry Carelton - Drums (02,06), Percussion, Backing Vocals (07)
JR Johnston - Backing Vocals (07)
Diskografie A Nod And A Wink
Vyšlo 2002

Seznam skladeb:
01. A Nod And A Wink (11:16)
02. Simple Pleasures (5:31)
03. A Boy's Life (7:20)
04. Fox Hill (9:19)
05. The Miller's Tale (3:34)
06. Squigely Fair (8:02)
07. For Today (10:40)
Total Time: [55:42]

Skupina:
Andy Latimer - Guitars, Vocals, Flute, Keyboards, Percussion
Colin Bass - Bass
Ton Scherpenzeel - Keyboards
Dave Stewart - Drums, Percussion
Barry Phillips - Cello
Susan Hoover plays her part in the composing
Diskografie Rajaz
Vyšlo 1999

Seznam skladeb:
01. Three Wishes (6:58)
02. Lost And Found (5:38)
03. The Final Encore (8:07)
04. Rajaz (8:15)
05. Shout (5:15)
06. Straight To My Heart (6:23)
07. Sahara (6:44)
08. Lawrence (10:46)
Total Time: [58:06]

Skupina:
Andy Latimer - Guitars, Flute, Keyboards, Vocals, Penny Whistle
Colin Bass - Bass Guitar, Backing Vocals
Mickey Simmonds - Keyboards
John Xepoleas - Drums
Hosté:
David Paton - Bass, Lead Vocals (05)
Mae McKenna - A Capella Vocal (02)
Neil Panton - Oboe, Soprano Saxophone
Barry Phillips - Cello
John Burton - French horn
Karen Bentley - Violin
Anita Stoneham - Violin
Diskografie Harbour Of Tears
Vyšlo 1996

Seznam skladeb:
01. Irish Air (0:57)
02. Irish Air (Instrumental Reprise) (1:57)
03. Harbour of Tears (3:12)
04. Cóbh (0:50)
05. Send Home the Slates (4:23)
06. Under the Moon (1:16)
07. Watching the Bobbins (7:13)
08. Generations (1:01)
09. Eyes of Ireland (3:09)
10. Running From Paradise (5:20)
11. End of the Day (2:29)
Total Time: [62:09]

Poté, co zemřel otec Andrew Latimera v roce 1993, začal pátrat v jeho rodokmenu. Jednoho dne pak narazil na některé informace o jeho irských rodinných kořenech. A to bylo důvodem natočení LP "Harbourské slzy" v roce 1996 o irských lidech, kteří opustili svoji zemi, aby hledali lepší budoucnost. Nachází se zde spousta emocí, hodně truchlivých kytar, někdy až příliš, až je z toho těžko, ale je to především dobře promyšlené a řemeslně zpracované koncepční album a docela dobře se poslouchá.

Skupina:
Andrew Latimer - guitars, flute, keyboards, vocals
Colin Bass: bass
Ton Scherpenzeel - keyboards
Paul Burgess - drums
David Paton - vocals
Mae McKenna - vocals
Christopher Bock - drums
Don Harriss - keyboards
Neil Panton - oboe
Kim Venaas - timps, harmonica
John Burton - french horn
Diskografie Dust And Dreams
Vyšlo 1991

Seznam skladeb:
01. Dust Bowl (1:54)
02. Go West (3:42)
03. Dusted Out (1:35)
04. Mother Road (4:15)
05. Needles (2:34)
06. Rose of Sharon (4:48)
07. Milk n' Honey (3:35)
08. End of the Line (6:52)
09. Storm Clouds (2:07)
10. Cotton Camp (2:55)
11. Broken Banks (0:35)
12. Sheet Rain (2:15)

Dust and Dreams byla inspirována novelou Johna Steinbecka "Hrozny hněvu" (The Grapes of Wrath).

Skupina:
Andy Latimer - 12 strings, acoustic, classic and electric guitars, flute, bass, piano, PPG, juno 60, Yamaha CS-60, drumulator, pan pipes, vocals
Paul Burgess - drums
Ton Scherpenzeel - Yamaha CS-80, grand piano, PPG, Prophet, accordion, Juno 60
Hyden Bendall - PPG voices, fairlight
David Paton - bass, fretless bass
Chris Rainbow - vocals
Mel Collins - saxophone
Diskografie Stationary Traveller
Vyšlo 1984

Seznam skladeb:
LP:
01. Pressure Points (instrumental) (2:10)
02. Refugee (3:48)
03. Vopos (5:32)
04. Cloak and Dagger Man (3:53)
05. Stationary Traveller (instrumental) (5:34)
06. West Berlin (5:10)
07. Fingertips (4:29)
08. Missing (instrumental) (4:22)
09. After Words (instrumental) (2:01)
10. Long Goodbyes (5:14)
Total Time: [42:14]
CD:
01. In the Arms of Waltzing Frauleins
02. Refugee
03. Vopos
04. Cloak and Dagger Man
05. Stationary Traveller
06. West Berlin
07. Fingertips
08. Missing
09. After Words
10. Long Goodbyes
11. Pressure Points (extended mix)(bonus)

Skupina:
Andy Latimer - guitar, piano, vocal
Peter Bardens - organ, Mini moog
Graham Jarvis - drums
David Paton - bass, vocal
Chris Rainbow - vocal
Duncan Mackay - keyboard
Simon Phillips - drums
Francis Monkman - keyboard
Anthony Phillips - keyboards
Haydn Bendall - keyboard
Dave Mattacks - drums
Tristan Fry - glockenspeil
Jack Emblow - accordian
Diskografie The Single Factor
Vyšlo 1982 The Decca Record, England
CD 1994 Deram/ The Decca Record Co. Ltd. London England (800 081-2)

Seznam skladeb:
01. No Easy Answer (2:55)
02. You Are the One (5:20)
03. Heroes (4:47)
04. Selva (3:30)
05. Lullabye (0:55)
06. Sasquatch (4:40)
07. Manic (4:24)
08. Camelogue (3:41)
09. Today's Goodbye (4:04)
10. A Heart Desire / End Peace (4:00)
Total Time: [38:16]
Na tomto CD skladba 10 byla remasterována na dvě skladby (č. 10 a 11) a obsahuje jednu bonusovou nahrávku (č. 12): You are The one - edited version (3:41). Andy Ward se neúčasnil nahrávání tohoto alba pro vážné "poranění" ruky.

Skupina:
Andrew Latimer - guitars, vocals, flute, koto & various keyboards
Andy Ward - drums & percussion
Colin Bass - bass & vocals
Mel Collins - flute, piccolo & saxophones
Duncan Mackay - keyboards
Jan Schelhaas - piano on 'The Last Farewell'
Chris Green - cello
Gasper Lawal - all Percussions on 'Changing places'
Herbie Flowers - tuba
Diskografie Nude
Vyšlo 1981

Seznam skladeb:
01. City Life (4:41)
02. Nude (0:22)
03. Drafted (4:20)
04. Docks (3:50)
05. Beached (3:34)
06. Landscapes (2:39)
07. Changing Places (4:11)
08. Pomp & Circumstance (2:05)
09. Please Come Home (1:12)
10. Reflections (2:39)
11. Captured (3:12)
12. The Homecoming (2:49)
13. Lies (4:59)
The Last Farewell:
14. The Birthday Cake (0:30)
15. Nude's Return (3:42)
Total Time: [44:45]

Skupina:
Andrew Latimer - guitar, flute, vocals
Kit Watkins - keyboards
Jan Schelhaas - keyboards
Colin Bass - bass, vocals
Andy Ward: drums
Hosté:
Mel Collins - alto saxophone (02)
Phil Collins - percussion
Rupert Hine - vocals
Diskografie I Can See Your House From Here
Vyšlo 1979

Seznam skladeb:
01. Wait (5:02)
02. Your Love Is Stranger Than Mine (3:25)
03. Eye Of The Storm (3:52)
04. Who We Are (7:51)
05. Survival (1:12)
06. Hymn To Her (5:36)
07. Neon Magic (4:39)
08. Remote Romance (4:07)
09. Ice (10:17)
Total Time: [46:04]

Skupina:
Andrew Latimer - Guitar, Yamaha CS80/50, Vocals
Mel Collins - Flute, Saxophones
Peter Bardens - Keyboards, Organ, Vocals
Richard Sinclair - Bass, Vocals
Andy Ward - Drums, Percussion
Dave Sinclair - Keyboards
Diskografie Breathless
Vyšlo 1978

Seznam skladeb:
01. Breathless [4:19]
02. Echoes [7:18]
03. Wing and a Prayer [4:45]
04. Down On the Farm [4:24]
05. Starlight Ride [3:25]
06. Summer Lightning [6:09]
07. You Make Me Smile [4:17]
08. The Sleeper [7:06]
09. Rainbow's End [3:00]
Total Time: (44:43)

Skupina:
Andrew Latimer - guitar, flute, vocals
Peter Bardens - Keyboards, Electric Piano, String Synthesizer, Minimoog
Andy Ward - Drums, Money, Percussion
Richard Sinclair - bass, vocals
Mel Collins - Tenor Saxophone, Bass & Concert Flutes
Hosté:
Martin Drover - trumpet, flugel horn
Malcolm Griffiths - trombone
Brian Eno - Mini moog, electric piano, acoustic piano
Fiona Hibbert - harp
Diskografie Rain Dances
Vyšlo 1977

Seznam skladeb:
01. First Light (5:01)
02. Metrognome (4:15)
03. Tell Me (4:06)
04. Highways of the Sun (4:29)
05. Unevensong (5:33)
06. One of These Days I'll get an Early Night (5:53)
07. Elke (4:26)
08. Skylines (4:24)
09. Rain Dances (2:53)
Bonus:
10. Highways Of The Sun (single edit) (3:59)
Total Time: [41:00]

Všechny skladby napsali Andrew Latimer a Peter Bardens, s výjimkou:
05, 08 - Andrew Latimer, Peter Bardens, Andy Ward
06 - Andrew Latimer, Peter Bardens, Andy Ward, Richard Sinclair, Mel Collins
07 - Andrew Latimer

Producer: Rhett Davies
Remastering: Bernie Grundman, Anthony Hawkins
Assistant Engineer: Dave Hutchins
Cover Design: Paul Henry
Photography: Trevor Rogers

Skupina:
Doug Ferguson - bass, lead vocal (02)
Andy Ward - drums, percussion, voice (01)
Peter Bardens - keyboards, vocal (04)
Andrew Latimer - guitars, flute, recorders, vocal (02,06,07)
Diskografie Moonmadness
Vyšlo 1976

Seznam skladeb:
01. Aristillus (1:56)
02. Song within a Song (7:14)
03. Chord Change (6:44)
04. Spirit of the Water (2:07)
06. Another Night (6:57)
07. Air Born (5:01)
08. Lunar Sea (9:10)
Total Time: [39:32]

Skupina:
Andrew Latimer - electric, acoustic and slide guitars, flute and vocalist
Peter Bardens - organ, Mini Moog, electric piano, pipe organ, acoustic piano, ARP Odyssey
Andy Ward - drums, vibes, varispeed percussion
Doug Ferguson - bass and Duffle Coat
Diskografie The Snow Goose
LP 1975, Decca, 800 080-2 (UK)
CD 2002, Decca, 882930 - remaster

Seznam skladeb:
01. The Great Marsh (2:02)
02. Rhayader (3:01)
03. Rhayader Goes to Town (5:20)
04. Sanctuary (1:05)
05. Fritha (1:19)
06. The Snow Goose (3:12)
07. Friendship (1:44)
08. Migration (2:01)
09. Rhayader Alone (1:50)
10. Flight of the Snow Goose (2:40)
11. Preparation (3:58)
12. Dunkirk (5:19)
13. Epitaph (2:07)
14. Fritha Alone (1:40)
15. La Princesse Perdue (4:44)
16. The Great Marsh (1:20)
Total Time: (43:22)
Bonusy na Decca remaster (2002):
17. Flight of The Snow Goose (single edit) (2:05)
18. Rhayader (single edit) (3:09)
19. Flight Of The Snow Goose (alternate single edit) (2:49)
20. Rhayader Goes To Town (Live 10-30-1974) (5:07)
21. The Snow Goose / Freefall (Live 10-30-1974) (11:01)

Skupina:
Doug Ferguson - Bass, Vocals
Andy Ward - Drums, Cans, Bottles & Body Mist
Peter Bardens - Organ, Piano, Celeste, Mini Moog, Mellotron & Vocals
Andrew Latimer - Guitars, Flute and Vocals
Diskografie Mirage
Vyšlo 1974

Seznam skladeb:
01. Freefall (5:47)
02. Supertwister (3:20)
03. Nimrodel/The Procession/The White Rider (9:12)
04. Earthrise (6:42)
05. Lady Fantasy (12:46)
      Encounter / Smiles for You / Lady Fantasy
Total Time: [37:47]

Bonusy na CD 2002:
(nahráno živě v The Marque Club - 30. října 1974)
06. Supertwister (3:14)
07. Mystic Queen (6:09)
08. Arubaluba (7:44)
(Originální mix Basing Street Studios - listopad 1973)
09. Lady Fantasy (12:59)
       Encounter / Smiles for You / Lady Fantasy
Třetí skladba je inspirována Tolkienovou knihou "Lord of the Rings". Mirage dosáhl místa 149 na US Billboard charts a po vydání následovalo masivní turné po USA.

Skupina:
Andrew Latimer - Guitars, Vocals (01,04)
Andy Ward - Drums and Percussion
Peter Bardens - Organ, Mellotron, Piano, VCS3 Synthesizer & Vocals (05)
Doug Ferguson - Bass and Vocals (02,06)
Diskografie Camel
Vyšlo 1973, 1992 remastered by Andrew Latimer

Seznam skladeb:
01. Slow Yourself Down (4:47)
02. Mystic Queen (5:40)
03. Six Ate (6:06)
04. Separation (3:57)
05. Never Let Go (6:26)
06. Curiosity (5:55)
07. Arubaluba (6:28)
Total Time: (39:17)

Bonusy na CD verzi 2002:
08. Never Let Go (3:36)(single edit)
09. Homage to the God of Light (19:01)
(Peter Bardens cover)
(nahráno živě v The Marquee Club)
Úvodní skladba Slow Yourself Down vychází sice ze základní melodické písňové struktury čitelného rocku, ale jsou v ní čitelné principy jiných hudebních ingrediencí. Do dusající rytmiky vstupují percussion a výrazně se profilují klávesové nástroje - zejména výrazné hammondky svým tříštivým soundem a vtom zcela nečekaně do hry vstoupí vyprecizovaná elektrická kytara za podpory wah wah pedálu. Vokální projev v mezihře výtečně souzní s melodickou linkou a klávesový sound za podpory elektrické kytary stupňuje harmonickou strukturu až do finále. Druhá skladba začíná subtilně akustickou kytarou a dělá čest svému názvu Mystic Queen. Jako bych mírně cítil vliv Canterburské scény, což připomíná hladivý sound hammondek a nekomplikované bicí nástroje, nad kterými kvílí ve zvýrazněných tónech elektrická kytara. Akustické kytary však v mollových tóninách příjemně ovlažují svými zvonivými akordy a elektrická kytara klouzavě koloruje prostorem. Jako v klasické etudě v sestupných harmoniích dělají varhany prostor rozlamovaným akordům akustické kytary a vypravěčsky znějícímu hlasu. Prostá baladická píseň díky aranžmá a zajímavé instrumentaci získala nový posluchačský rozměr, v níž atmosféru dotváří elektronické vibráto… Six Ate přináší na album kontemplativní atmosféru, která má jazzové nálady, ale i instrumentální zádumčivost osamělých bažin a rašelinišť. Důrazné akcentování rytmů se proměnlivě vrací a ztrácí a jednotlivé harmonické postupy jsou pečlivě zdůrazňovány a výtečnou souhrou v unisonech. Přechází se zde do různých proměn a skladba tím získává velkou harmonickou svobodu. Klávesové nástroje a kytara jsou zde ústředními nástrojovými podpěrnými sloupy, za vydatné podpory důrazných melodických basů a zemitých bicích. Separation se příliš neodchyluje od melodické struktury předešlé skladby, přesto zde nelze hovořit o nějakém plagiátorství. Latimer do skladby nahrál výtečně propracované kytarové sólo, které nadzvedne její strukturu a tříštěné rytmické akcenty. Ke slovu opět přicházejí varhanní party hrané v zajímavých playbacích. Never Let Go otevírají nádherně zurčící zvonivá témata akustických kytar podporovaných mellotronem jako smyčcová stěna se zdůrazňovanými basy. Poněkud neočekávaně nastoupí dusavý melodický nástup rockového podhoubí. Skladby Camel, většinou v autorském pojetí Latimera a Bardense mají svůj rukopis. Nikdy nenabírají nástup k extrémně tvrdému pojetí, ale pohybují se v mezzoforte s výraznými dynamickými proměnami. Prolínání klávesových kouzel a flétny má melancholické podhoubí. Finále opět v akustickém zurčení kytar a zrychleném dynamickém zhuštění melodického vibrování. Skladba patří mezi nejsilnější okamžiky na albu. Curiosity patří do kategorie písní, které pracují s impresemi a náladami a třebaže rytmické postupy rozsekají její strukturu, pořád se pohybujeme na písňové platformě. Ta je ovšem formátově delší než běžná produkce a pracuje s jinými aranžérskými postupy vystavěné kolektivní instrumentace. Mile překvapují tajemně zabarvené hlasy a zpěvný tón výrazné elektrické kytary a důrazné klavírní party. Arubaluba je tečkou za eponymním albem Camel. Úvod preferuje hammondky s Leslie boxem a dravou elektrickou kytaru s přítomným synthesizerem. Hráčské nasazení je ve velkém stylu a divoká jízda (aniž by přitvrzovala sound) strhává svou dynamikou jako náhlá povodeň.

Phillip Goodhand-Tait - Keyboards and Vocals
Andy Latiner - All Guitars
Doug Ferguson - Bass
Andy Ward - Drums
Diskografie Phillip Goodhand-Tait - I Think I'll Write A Song
Vyšlo 1971

Seznam skladeb:
01. I Think I'll Write A Song
02. Who Laid Your Living Down
03. In The Old Country
04. Oh Rosanna
05. Cold Night
06. Sunrise Sunset
07. Silverwing
08. Jingle Jangle Man
09. Parents Eyes
10. Medicine Man


ŽIVÉ NAHRÁVKY


Skupina:
Andrew Latimer - Guitar & Vocals
Colin Bass - Bass
Ton Scherpenzeel - Keyboards
Denis Clements - Drums
Diskografie Farewell To Madrid
Vyšlo 2010, 2003-10-10 - Madrid, SP - Spain Sala Macumba - (2CD)

Seznam skladeb:
DISC 1:
01. introduction (1:04)
02. Lady Fantasy (13:49)
03. Unevensong (8:08) *
04. Hymn To Her (6:28)
05. Echoes (9:16)
06. Drafted (4:53)
07. Rhayader (2:48)
08. Rhayader Goes To Town (5:37)
09. Lunar Sea (8:22)
10. Another Night (7:16)
DISC 2:
01. Ice (9:20)
02. Spirit Of The Water (3:17)
03. Fox Hill (10:18)
04. Arubaluba (8:13)
05. Mother Road (5:29)
06. For Today (15:41)
Encore:
07) Never Let Go - band intro (12:02) **

Poznámky:
* konec s technickými problémy on P.A.. "Oh, sorry 'bout that...". ** "Ton Scherpenzeel...Denis Clement...Colin Bass...Andy Latimer... adios mi amigos, farewell,thank you".

Source: Master Source recorded by OP.
[PRRP 057 Camel 2003 10 10 Madrid]


Skupina:
Guy LeBlanc - keyboards
Denis Clement - drums
Colin Bass - bass, vocal
Andrew Latimer - guitar, vocal
Diskografie Camelitis
Live, vyšlo 2002

Seznam skladeb:
CD 1:
01. Three Wishes
02. Echoes
03. Rhayader + Rayader goes to town
04. Ice
05. Chord Change
06. Watching the Bobbins
CD 2:
01. Fingertips
02. Rajaz
03. Sahara
04. Mother Road
05. Little Rivers and Little Rose
06. Hopeless Anger
07. Lady Fantasy

Neoficiální vydání; nahráno live 1. 4. 2001 v Teatro Providencia v Santiago de Chile. Label: Liverpool Records 2002.


Skupina:
Guy LeBlanc - keyboards, vocals
Denis Clement - drums
Colin Bass - bass, vocals
Andrew Latimer - guitars, vocals
Diskografie Live In Osaka
Vyšlo 2000

Seznam skladeb:
Disc 1:
Electric Set
01. Three Wishes (album Rajaz)
02. Echoes (Breathless)
03. Nimrodel / White Rider (Mirage)
04. Song Within A Song (Moonmadness)
05. Cord Change (Moonmadness)
06. Watching The Bobbins (Harbour of tears)
Disc 2:
Acoustic Set
01. Refugee (Stationary Traveller)
02. Fingertips (Stationary Traveller) / Slow Yourself Down (Camel)
03. Eyes of Ireland (Harbour of tears)
04. Send Home The Slates (Harbour of tears)
05. Rajaz (Rajaz)
Electric Set
06. Sahara (Rajaz)
07. Mother Road (Dust and Dreams)
08. Little Rivers and Little Rose (Dust and Dreams)
09. Hopeless Anger (Dust and Dreams)
Encore
10. Lady Fantasy (Mirage)

Neoficiální vydání, nahráno live v Umeda Heat Beat v Osace (Japonsko) dne 4.9.2000.

Skupina:
Andrew Latimer - guitar, vocals
Peter Bardens - keyboards, vocals
Doug Ferguson - bass, vocals
Andy Ward - drums
Diskografie 73-75 Gods Of Light
Live, vyšlo 2000

Seznam skladeb:
01. God of Light Revisited (16:09)
02. White Rider (8:52)
03. Lady Fantasy (11:33)
04. Arubaluba (6:50)
05. Excerpts from the Snow Goose (27:20)
Total Time: [70:44]

Skupina:
Andy Latimer - guitars, flute, vocals
Colin Bass - bass, vocals
Andy Ward - drums
Kit Watkins - keyboards, flute
Jan Schelhaas - keyboards
Diskografie Camel On The Road 1981
Live, vyšlo 1997

Seznam skladeb:
01. Never Let Go (7:03)
02. Song Within A Song (7:20)
03. Lunar Sea (10:50)
04. City Life (4:43)
05. Nude (0:27)
06. Drafted (3:55)
07. Docks (4:06)
08. Beached (3:34)
09. Landscapes (3:22)
10. Changing Places (3:31)
11. Reflections (2:24)
12. Captured (3:19)
13. The Last Farewell (4:04)
Total Time: [58:38]

Nahráno live v londýnském Hammersmith Odeon dne 2.4.1981; turné k albu "Nude".

Skupina:
Andrew Latimer - Guitars, Keyboards, Flute, Vocals
Foss Patterson - Keyboards
Colin Bass - Bass, Keyboards, Acoustic Guitar, Vocals
Dave Stewart - Drums, Percussion
Hosté:
Mae McKenna - Vocal (06
Diskografie Coming Of Age
Live, vyšlo 1997

Seznam skladeb:
Disc 1: (61:20)
01. Lunar Sea (8:57)
02. Hymn to Her (6:34)
03. Rhayader (2:53)
04. Rhayader goes to Town (5:03)
05. Preparation (3:19)
06. Dunkirk (5:05)
07. Drafted (4:28)
08. Docks (3:54)
09. Beached (4:00)
10. Spirit of the Water (3:09)
11. Ice (9:40)
12. Sasquatch (4:18)
Disc 2: (63:05)
01. Milk n'Honey (3:23)
02. Mother Road (4:29)
03. Needles (2:30)
04. Rose of Sharon (5:09)
Harbour of Tears:
05. Irish Air (0:57)
06. Irish Air Reprise (2:27)
07. Harbours of tears (3:16)
08. Cobh (0:52)
09. Send Home the Slates (4:04)
10. Under the Moon (1:46)
11. Watching the Bobbins (7:38)
12. Eyes of Ireland (3:13)
13. Running From Paradise (5:39)
14. End of the Day (2:44)
15. Coming of Age (7:38)
16. The Hour Candle (7:20)
Total Time: [124:25]

Nahrávalo se živě 13. 3. 1997 v klubu The Billboard v Hollywoodu; je to záznam z turné k albu "Harbour of Tears".

Skupina:
Andrew Latimer - Lead Guitar, Vocals
David Paton - Bass Guitar, Vocals
Chris Rainbow - Vocals, Keyboards
Stuart Tosh - Drums, Backing Vocals
Kit Watkins - Keyboards
Andy Dalby - Back-up Guitar
Diskografie On The Road 1972
Live, vyšlo 1994

Seznam skladeb:
01. Sasquatch (4:30)
02. Higways Of The Sun (4:38)
03. Hymn To Her (5:23)
04. Neon Magic (4:04)
05. You Are The One (5:21)
06. Drafted (4:01)
07. Lies (5:10)
08. Captured (3:19)
09. A Heart's Desire / End Peace (4:34)
10. Heroes (5:36)
11. Who We Are (6:21)
12. Manic (4:11)
13. Wait (4:49)
14. Never Let Go (6:44)
Total Time: [68:41]

Oficiální bootleg - nahráno 13.6.1982 v Holandsku.

Skupina:
Andy Latimer - guitars, flute, keyboards, vocals
Colin Bass - bass, bass pedals, keyboards, vocals
Mickey Simmonds - main keyboards
Paul Burgess - drums, octopad, bells, tambourine
Diskografie Never Let Go
Live, vyšlo 1993

Seznam skladeb:
Disc 1: (59:19)
01. Never Let Go (7:22)
02. Earthrise (8:02)
03. Rhayader (2:23)
04. Rhayader Goes to Town (5:14)
05. Spirit of the Water (3:03)
06. Unevensong (5:44)
07. Echoes (7:48)
08. Ice (10:21)
09. City Life (5:10)
10. Drafted (4:12)
Disc 2: (72:24)
The entire "Dust and Dreams" album:
01. Dust Bowl (1:58)
02. Go West (3:47)
03. Dusted Out (1:36)
04. Mother Road (3:44)
05. Needles (3:31)
06. Rose of Sharon (5:32)
07. Milk N' Honey (3:28)
08. End of the Line (7:27)
09. Storm Clouds (3:16)
10. Cotton Camp (2:28)
11. Broken Banks (0:45)
12. Sheet Rain (2:20)
13. Whispers (1:06)
14. Little Rivers and Little Rose (2:10)
15. Hopeless Anger (4:54)
16. Whispers in the Rain (3:56)
17. Sasquatch (4:58)
18. Lady Fantasy (15:28)
Total Time: [131:43]

Skupina:
Andy Latimer - lead guitar, vocals
Colin Bass - bass guitar, vocals
Ton Scherpenzeel - lead keyboards
Chris Rainbow - vocals, keyboards
Richie Close - keyboards
Paul Burgess - drums, percussion
Hosté:
Mel Collins - sax (07)
Peter Bardens - organ (09,10)
Diskografie Pressure Points - Live In Concert
Vyšlo 1984

Seznam skladeb:
01. Pressure Points (7:17)
02. Drafted (3:51)
03. Captured (3:02)
04. Lies (5:16)
05. Sasquatch (4:09)
06. West Berlin (5:19)
07. Fingertips (4:48)
08. Wait (4:28)
09. Rhayader (2:29)
10. Rhayader Goes To Town (6:05)
Total Time: [46:51]

Recorded at the Hammersmith Odeon, London, 1984

Diskografie Warning: On The Road 1972
Live, vyšlo 1982
Camel Productions, CP-003CD

Seznam skladeb:
01. Lady Fantasy (13:45)
02. Six Ate (6:11)
03. White Rider (9:56)
04. God of Light Revisited (14:24)
Total Time: [44:16]

Skupina:
Andrew Latimer - guitar, vocal
Peter Bardens - keyboards, vocals
Doug Ferguson - bass, vocals
Andy Ward - drums

Skupina:
Peter Bardens - keyboards
Andrew Latimer - guitars, flutes, vocals
Andy Ward - drums, percussion
Mel Collins - saxophones, flute (01-04)
Richard Sinclair - bass (01-04), vocals (01,02)
Doug Ferguson - bass (05,06; disc 2)
London Symphony Orchestra conducted by David Bedford (disc 2)

CD 1: skladby 1-4 z turné k albu "Rain Dances", nahrány 10/1977; skladby 5 a 6 nahrány na turné k albu "Mirage" (10/1974)
CD 2: nahráno v Royal Albert Hall v Londýně, 10/1975
Diskografie A Live Record
Vyšlo 1978

Seznam skladeb:
Disc 1: (49:45)
01. Never Let Go (7:29)
02. Song Within a Song (7:09)
03. Lunar Sea (9:01)
04. Skylines (5:43)
05. Ligging at Louis (6:39)
06. Lady Fantasy (14:27)
- a) Encounter
- b) Smiles for You
- c) Lady Fantasy
Disc 2: (46:01)
The Snow Goose:
01. The Great March (1:45)
02. Rhayader (3:07)
03. Rhayader Goes To Town (5:13)
04. Sanctuary (1:09)
05. Fritha (1:23)
06. The Snow Goose (3:02)
07. Friendship (1:35)
08. Migration (3:52)
09. Rhatader Alone (1:47)
10. Flight Of The Snow Goose (2:59)
11. Preparation (4:10)
12. Dunkirk (5:26)
13. Epitaph (2:35)
14. Fritha Alone (1:22)
15. La Princesse Perdue (4:46)
16. The Great March (1:50)
Total Time: [95:46]
"A Live Record" je první živé album progresivistů Camel vydané v roce 1978. Jedná se o 2LP složené z nahrávek ze tří různých alb. Jedná se o klasickou živou nahrávku, perličkou je nikde jinde nezařazená instrumentálka "Ligging at Louis" z období kolem "Mirage". 1. LP představuje nahrávky z Mirage turné v roce 1974 a Rain Dances tour z roku 1977. Skladby 1-4 na LP jsou z Rain Dances turné, 5-6 jsou z turné Mirage. 2. LP zachycuje kompletní jevištní provedení The Snow Goose v živém provedení během turné k albu v roce 1975, odehrané společně s Londýnským symfonickým orchestrem.

Skupina:
Peter Bardens - keyboards
Andy Latimer - vocals, guitars
Andy Ward - drums
Richard Sinclair - bass, vocals
Mel Collins - saxophone, flute
Diskografie Unevensongs
Live, vyšlo 1977

Seznam skladeb:
01. First Flight (5:02)
02. Metrognome (4:57)
03. Unevensongs (5:57)
04. The Snow Goose (12:59)
05. Highways Of The Sun (5:17)
06. Lunar Sea (8:54)
07. Never Let Go (6:30)
08. One Of These Days I'll Get An Early Night (6:59)
Total Time: [56:35]

Nahráno v Golder's Green Hippodrome v Londýně pro Radio One's Sight and Sound series dne 22. září 1977 (vysíláno 1. října 1977).

KOMPILACE A DVD

Skupina:
Andrew Latimer - Guitars, Flute, Vocals
Colin Bass - Bass, Vocals
Pete Jones - Keyboards, Vocals
Denis Clement - Drums
Diskografie Live At The Royal Albert Hall
DVD/CD live, vyšlo 17. září 2019, Camel Productions

Seznam skladeb:
Set 1:
01. Aristillus ()
02. Song Within a Song ()
03. Chord Change ()
04. Spirit of the Water ()
05. Another Night ()
06. Air Born ()
07. Lunar Sea ()
Set 2:
01. Unevensong ()
02. Hymn to Her ()
03. End of the Line ()
04. Coming of Age ()
05. Rajaz ()
06. Ice ()
07. Mother Road ()
08. Hopeless Anger ()
09. Long Goodbyes ()
10. Lady Fantasy ()
Total Time: 150 min.

Recorded Live September 17th, 2018

Skupina:
Andrew Latimer - Guitars, Vocals, Flute, Recorder
Colin Bass - Bass, Vocals
Denis Clement - Drums, Recorder
Pete Jones - Keyboards, Vocals, Penny Whistle
Diskografie Live In Japan 2016
DVD, 25. ledna 2017, Camel Productions, London

Seznam skladeb:
01. Never Let Go (:)
02. White Rider (:)
03. Song Within A Song (:)
04. Unevensong (:)
05. Rhayader/Rhayader Goes To Town (:)
06. Preparation (:)
07. Dunkirk (:)
08. Spirit Of The Water (:)
09. Air Born (:)
10. Lunar Sea (:)
11. Drafted (:)
12. Ice (:)
13. Mother Road (:)
14. Hopeless Anger (:)
15. Long Goodbyes (:)
16. Lady Fantasy (:)
Total Time: (120:00)

Nahráno živě v EX Theatre, Tokyo, Japan, 20.-21. května 2016
Sleeve design: Michael Munday

Skupina:
Andrew Latimer - Guitars, Flute, Vocals, Keyboard
Denis Clement - Drums, Fretless Bass, Keyboard
Colin Bass - Bass, Acoustic Guitar, Vocals
Guy LeBlanc - Leading Keyboards, Vocals
Jason Hart - Supporting Keyboards, Acoustic Guitar, Vocals
Diskografie In From The Cold - Live In London 2013, 2014
DVD, 28. října 2013, London,

Seznam skladeb:
Set One: (The Snow Goose)
01. The Great Marsh
02. Rhayader
03. Rhayader Goes To Town
04. Sanctuary (revised)
05. Fritha
06. The Snow Goose
07. Friendship
08. Migration (revised)
09. Rhayader Alone (revised)
10. Flight Of The Snow Goose
11. Preparation
12. Dunkirk
13. Epitaph (revised)
14. Fritha Alone
15. La Princesse Perdue
16. The Great Marsh (reprise)
Set Two:
01. Never Let Go
02. Song Within A Song
03. Echoes
04. The Hour Candle
05. Tell Me
06. Watching The Bobbins
07. Fox Hill
08. For Today
09. Lady Fantasy
Total Time: (130:00)

Recorded Live At The Barbican, London, England, 28 October, 2013
Co-Director-Editor: Dave Minasian
Audio Recording: Robert Cooper
Mixed by: Denis Clement and Andrew Latimer
Mastered by: Tony Cousins
Video Director: Duncan Harris
Video Assistant: Dave Halberstadt
Executive Producer: Susan Hoover


Skupina:
Andrew Latimer - Guitar, Flute, Recorder, Vocals
Tom Brislin - Keyboards, Vocals
Colin Bass - Bass, Bass Pedals, Vocals
Denis Clement - Drums, Percussion, Recorder
Diskografie The Opening Farewell
Vyšlo 2010, DVD, Camel Productions

Seznam skladeb:
01. Lady Fantasy - Peter Bardens, Doug Ferguson, Andy Latimer, Andy Ward
02. Unevensong - Peter Bardens, Andy Latimer, Andy Ward
03. Hymn to her - Andy Latimer, Jan Schelhaas
04. Echoes - Peter Bardens, Andy Latimer, Andy Ward
05. Stationary traveller - Susan Hoover, Andy Latimer
06. Drafted - Susan Hoover, Andy Latimer
07. Rhayader - Peter Bardens, Andy Latimer
08. Rhayader goes to town - Peter Bardens, Andy Latimer
09. Lunar Sea - Peter Bardens, Andy Latimer
10. Another night - Peter Bardens, Doug Ferguson, Andy Latimer, Andy Ward
11. Ice - Andy Latimer
12. Spirit of the water - Peter Bardens
13. Slow yourself down - Andy Latimer, Andy Ward
14. Mother road - Susan Hoover, Andy Latimer
15. For today - Susan Hoover, Andy Latimer, Guy LeBlanc

Live, 26 June 2003, The Catalyst, Santa Cruz, USA

Skupina:
Peter Bardens - Keyboards
Andrew Latimer - Guitar, vocals
Mel Collins - Flute, Saxes
Doug Ferguson - Bass
Andy Ward - Drums, Percussion
Diskografie Another Night
Vyšlo 1976

Seznam skladeb:
01. Aristillus
02. Song Within A Song
03. The Great Marsh
04. Rhayader
05. Rhayader Goes To Town
06. Air born
07. Chord Change
08. The White Rider
09. Lunar Sea
10. Preparation
11. DunKirk
12. Another Night

1976-06-26 - Broadcast on WSAN -FM San Francisco

Moondances DVD bylo vydáno 5. února 2008 labelem Camel Productions. NTSC/Region 0.
Diskografie Moondances
Vyšlo 2007, DVD

Seznam skladeb:
Camel Live in Concert at the Hammersmith Odeon, April 14, 1976:
01. White Rider
02. Lunar Sea
03. Preparation
04. Dunkirk
05. Another Night
06. Lady Fantasy
Camel Live in Concert at the Hippodrome, September 22, 1977:
01. First Light
02. Metrognome
03. Unevensong
04. Rhayader
05. Rhayader Goes To Town
06. Skylines
07. Highways Of The Sun
08. Lunar Sea
09. Rain Dances
10. Never Let Go
11. One Of These Days I'll Get An Early Night
Bonus Audio Tracks:
01. Autumn
02. Riverman
Total Playing Time: 120 min
Dva živé koncerty z let 1976 - 1977.
Camel Live in Concert v Hammersmith Odeon ze dne 14. dubna 1976:
Dávno ztracený záznam byl nakonec obnoven v roce 2006 a CAMEL nyní mohli předvést tuto velmi vzácnou raritu se spoustou nádherných záběrů a vydat je. V originální sestavě Andrew Latimer, Doug Ferguson, Peter Bardens na svém posledním turné a Andy Ward, byla tato nahrávka pořízena během propagace alba "Moonmadness" (1976).

Plus - Camel Live in Concert v Hippodrome, 22. září 1977 (BBC Sight and Sound):
Představuje Latimera, Bardense, Warda, s Richardem Sinclairem a Mel Collinsem. Jedná se o speciální vystoupení v odpoledních hodinách před jejich večerním představením v Hammersmith Odon v Londýně, když byla tato verze vydána se svolením BBC, kteří uchvávali bezpočet takových nahrávek z minulosti, u nichž se nikdy neví, jak důležité se stanou jednoho dne.

Plus BONUS: zvukové nahrávky nikdy dříve nevydaných skladeb "Autumn" (1974) a "Riverman" (1975).

Diskografie Footage II
Vyšlo 2004, DVD

Seznam skladeb:
01. Arubaluba
02. White Rider
03. Another Night
04. Rhayader
05. Rhayader Goes to Town
06. Skylines
07. Highways of the Sun
08. Never Let Go
09. Lies
10. Drafted
11. Slow Yourself Down
12. Eyes of Ireland
13. Fox Hill
Total Time: (78:00)
01. Arubaluba
1973, Guildford Civic Hall, Latimer, Bardens, Ferguson, Ward
02. White Rider, 03. Another Night
1976, Hammersmith Odeon, London, Latimer, Bardens, Ferguson, Ward
04. Rhayader, 05. Rhayader Goes to Town, 06. Skylines, 07. Highways of the Sun, 08. Never Let Go
1977, BBC Sight and Sound at the Hippodrome, Latimer, Bardens, Ward, Sinclair, Collins
09. Lies
1981, BBC Old Grey Whistle Test in Shepperton Studios, Latimer, Ward, Bass, Watkins, Schelhaas
10. Drafted
1984, Hammersmith Odeon, London, Latimer, Bass, Burgess, Rainbow, Close, Scherpenzeel
11. Slow Yourself Down, 12. Eyes of Ireland
2000, The Troubadour, Los Angeles, Latimer, Bass, LeBlanc, Clement
13. Fox Hill
2003, The Catalyst, Santa Cruz, Latimer, Bass, Clement, Brislin
Ještě větší skvosty z archivu pokrývající roky 1973 - 2003. Camel Footage II obsahuje "speciální ztvárnění" skladby "Fox Hill" od Colina Basse představené během Farewell Tour 2003 na Catalyst v Santa Cruz, Kalifornie, dlouho ztracené záběry původní sestavy nahrávané v Hammersmith Odeon v Londýně v roce 1976 a záběry z roku 1984 na vystoupení také v "Hammy Odeon", dříve uvedené na "Total Pressure".

Na Camel Footage II se přdstavují Andrew Latimer, Peter Bardens, Andy Ward, Doug Ferguson, Richard Sinclair, Mel Collins, Colin Bass, Jan Schelhaas, Kit Watkins, Chris Rainbow, Ton Scherpenzeel, Richie Close a Paul Burgesse.

Skupina:
Andrew Latimer - Guitars, Flute, Vocals
Doug Ferguson - Bass, Vocals
Andy Ward - Drums
Peter Bardens - Keyboards, Vocals
Mel Collins - Saxophones, Flute
Richard Sinclair - Bass, Vocals
David Sinclair - Keyboards
Jan Schelhaas - Keyboards
Colin Bass - Bass, Vocals
Kit Watkins - Keyboards
David Paton - Bass, Vocals
Chris Rainbow - Vocals
Stuart Tosh - Drums
Andy Dalby - Rhythm Guitar
Tom Scherpenzeel - Keyboards
Richie Close - Keyboards
Paul Burgess - Drums
Mickey Simmonds - Keyboards
Dave Stewart - Drums
Foss Patterson - Keyboards
Guy LeBlanc - Keyboards, Vocals
Dennis Clement - Drums
Diskografie Curriculum Vitae
DVD, vyšlo 2003, Camel Productions, CP805DVD

Seznam skladeb:
01. Arubaluba ()
02. Never Let Go ()
03. The Snow Goose ()
04. Friendship ()
05. Rhayader Goes To Town ()
06. First Light ()
07. Metrognome ()
08. City Life ()
09. Lies ()
10. Stationary Traveller ()
11. Hopeless Anger ()
12. The Hour Candle ()
13. Drafted ()
14. Fox Hill ()



Diskografie Footage
DVD, Vyšlo

Seznam skladeb:
1973 Guildford Civic Hall
01. Never Let Go
1975 Old Grey Whistle Test
02. The Snow Goose
03. Friendship
04. Rhayader Goes To Town
1977 Sight and Sound
05 - First Light
06. Metrognome
07. Unevensong
08. Lunar Sea
09. Rain Dances
1981 - Old Grey Whistle Test
10. City Life
1984 Hammersmith Odeon, London
11. Captured
1992 - Town & Country, London
12. Hopeless Anger
13. Whispers in the Rain
1997 - (dříve nevydané záznamy z Billboard Live, Los Angeles)
14. Preparation
15 - Dunkirk
BONUS TRACK: (jam nahraný v Little Barn Studios)
16. Left Luggage
Total Playing Time: 80 min
Mírný audio "šum" trvající po dobu několika sekund byl objeven na jedné ze starších nahrávek. Bohužel, při kontrole hlavního pásku poskytnutého BBC, tam audio závada byla také. Tyto pásky jsou téměř 30 let staré, takže je nemožné zjistit, kdy, kde a jak se to stalo. Jsme na CP vděční, že vůbec existují.


Nahoru...

rvní vystoupení Andrew Latimera, kolem roku 1964 se starším bratrem Ianem v pozadí (Foto Stan Latimer)
THE PHANTOM FOUR (1964 - 1968) zleva: Richard Over - Rhythm guitar, Ian Latimer - Bass & vocals, Andrew Latimer - Guitar, Alan Butcher - Drums
The Brew (1969) - Andrew Latimer, Andy Ward, Doug Ferguson





Camel, London, 29th October 1972
Zpět
Camel (1971 - 1975) - Peter Bardens, Doug Ferguson, Andy Ward, Andrew Latimer (zachyceno před Albert Hall, London, 1975)
Camel - klasická sestava na "Snow Goose" (1975)

First band's line-up, 1971-1977: Doug Ferguson, Andy Ward, Andrew Latimer, Peter Bardens

Camel (1976) v Berlíně 1976, zleva doprava - Peter Bardens, Andrew Latimer, Mel Collins, Doug Ferguson, Andy Ward
Camel (1977) zleva doprava - Richard Sinclair, Andy Ward, Peter Bardens, Andrew Latimer, Mel Collins
















CAMEL's lineup 1977 created 'RAIN DANCES - Peter Bardens, Andy Ward, Andrew Latimer and Richard Sinclair
Camel (1978) - stojící zleva: Jan Schelhass, Richard Sinclair, Andrew Latimer, Mel Collins
sedící zleva: Andy Ward, Dave Sinclair

Camel (1978) - sestava pro "Breathless"
Camel 1979 - Jan Schelhaas, Andrew Latimer, Kit Watkins, Andy Ward and Colin Bass
Camel (1979 - 1981) - zleva doprava: Jan Schelhass, Kit Watkins, Andrew Latimer, Andy Ward, Colin Bass
Camel (1982) - Andrew Latimer, Kit Watkins, Andy Dalby, Chris Rainbow, Stuart Tosh, David Paton
Camel (1984) - zleva doprava:
Ton Scherpenzeel - Keyboards,
Colin Bass - Bass, Vocals,
Andrew Latimer - Guitars, Flute, Vocals,
Chris Rainbow - Vocals,
Paul Burgess - Drums
Camel (1985) reunion sestava - Andrew Latimer, (advokát), Pater Bardens, Andy Ward, Doug Ferguson
Camel (1992) - Mickey Simmonds, Colin Bass, Paul Burgess, Andrew Latimer
Camel (1997-1998) - Foss Patterson, Colin Bass, Dave Stewart, Andrew Latimer
Camel (1999) Trio - Dave Stewart, Colin Bass, Andrew Latimer
Camel (2002) - Colin Bass, Andrew Latimer, Guy LeBlanc, Dennis Clement

Camel (2003) - Ton Scherpenzeel, Dennis Clement, Colin Bass, Andrew Latimer


Picture from 2016 Tour - Colin Bass, Peter Jones, Andrew Latimer, Denis Clement


Camel 2017-2018 - Denis Clement, Colin Bass, Pete Jones, Andrew Latimer

Nahoru...
OFICIÁLNÍ WEB:
http://www.camelproductions.com/
(obsažné oficiální stránky spravované Susan Hooverovou)
Pavouk pro Line-up:
http://pink-camel.de/timeline.htm

Recenze na většinu alb v češtine můžete
naleznout na:
http://www.progboard.com/Camel/32

Přehled všech odehraných koncertů CAMEL:
http://www.edensongs.com/recordings/Camel_Performances.html
Zdroje informací:
http://www.magenta.co.il/camel/lyrics/nudelrc.htm
http://www.sing365.com/music/lyric.nsf/Camel-lyrics/

Další zdroje informací:
http://www.last.fm/music/Camel/+wiki
http://www.rajaz.co.uk/Main_html_pages/timeline.htm
http://www.magenta.co.il/camel/
http://www.rajaz.co.uk/
http://www.ferhiga.com/camel/news.htm
http://pink-camel.de/home.htm
http://beatzone.cz/component/album/Camel/Stationary+Traveller
http://www.allmusic.com/artist/peter-bardens-mn0000840845
http://home.wanadoo.nl/c.van.lieshout/concert_pix/camel+related/index.htm
http://www.sing365.com/music/lyric.nsf/Camel-lyrics/284BB70A2563B3E848256D43002E86E7
Nahoru ProgressRock
Made by 
©  28.12.2012 
Menu Poslední aktualizace: 6.7.2022
mbrezny@centrum.cz 
...a vzkaz autorovi!