BOSTON



Zpět
Boston, zcela zásadní, stylotvorná, pomprocková kapela, pocházející z amerického města Boston, která svého největšího úspěchu dosáhla během 70. a 80. let. Hlavní strůjcem úspěchu kapely, která se stala jedním z hlavních představitelů rocku označovaného AOR, také bombastický rock či pomprock, byl vždy klávesista, kytarista, skladatel a producent Tom Scholz. Mezi nejznámější skladby patří "Smokin'", "More than a Feeling", "Peace of Mind", "Foreplay/Long Time", "Don't Look Back" a "Amanda". Po celém světe prodali přes 50 milionů alb, z toho 31 milionů v USA. Kurt Cobain, frontman Nirvany na jejich koncertě v Reading Festivalu kombinoval riff jejich legendární skladby "Smells Like Teen Spirit" s Bostonským "More Than A Feeling" (znějící nápadně podobně). Originální sound kapely byl postaven na nezaměnitelných, vícenásobných vokálních a kytarových harmoniích, využívajících technických dovedností leadera Toma Scholze. Výsledky jeho libozvučných pokusů s chorusy, reverby, equalizéry, kompresory, mikrofony, vazbami apod. uplatnil Scholz nejenom u kapely, viz „unique Boston guitar sound“, ale i při vývoji zázračné krabičky pro muzikanty, zejména kytaristy, uvedené na trh v roce 1982 jako Rockman. Mimo Boston jej používali Journey, ZZ Top, Rush, Ted Nugent, Def Leppard a další proslulí, plus desetitisíce bezejmenných.

Zpět Tom Scholz, syn architektky a stavitele z Toleda v Ohiu, absolvent Ottawa Hills High School, bakalář i magistr v oboru strojírenství na Massachusetts Institute of Technology, inovátor z Polaroid Corporation, který je držitelem 34 amerických patentů, multiinstrumentalista a perfekcionalista, duchovní otec stylotvorné hudební formace, z "rytířů urozeného rocku" ten nejurozenější. Mr. Rockman podle vynálezu zesilovače tohoto jména. Curriculum vitae vůdčí osobnosti skupiny Boston neobsahuje úplně běžné položky a ne zcela obvyklé okolnosti provázely také vznik debutového alba.

Tom Scholz začal skládat hudbu již v roce 1969, zatímco navštěvoval Massachusetts Institute of Technology (tj. onen slovutný MIT), kde napsal instrumentálku s názvem "Foreplay". Během studia na MIT se Scholz připojil ke skupině "Freehold", kde se setkal s kytaristou Barry Goudreau a bubeníkem Jimem Masdeaou, kteří se později stali i členy kapely BOSTON. V bezejmenných souborech či málo známých skupinách jako The Monks, The Hard Core, Freehold, Bagshot Row, Middle Earth, Revolting Tunes Revue se od konce šedesátých let střetávali Tom Scholz (kytary, klávesové nástroje), Barry Goudreau (kytara), Jim Masdea (bicí), Fran Sheehan (baskytara), John ’Sib’ Hashian (bicí) a zpěvák Bradley Delp.

Tom Scholz

Poté, co Tom odpromoval s magisterským titulem, začal pracovat pro firmu Polaroid Corporation v oddělení vývoje produktů. Po večerech, když hrál na klávesy v barových kapelách v Bostonu a na klubové scéně, spolupracoval s klávesistou a bubeníkem Jimem Masdeou. Dvojice sdílela společný sen o dokonalé rockové kapele "s křišťálově čistými vokály a jako kostí křupájícími kytarami", ale oba se považovali pouze za hudebníky na částečný úvazek. Navzdory tomu si dvojice začala stavět malé sklepní nahrávací studio v blízkosti Watertown, Massachusetts, aby mohli zaznamenávat své nápady. Scholz nahrával bez přestání, často je předělával, mazal a zahazoval pásky ve snaze vytvořit "dokonalou písničku." Zpočátku s nimu spolupracoval i zpěvák Ron Patti z místních Boston Creme. Schulz začal dema nabízet nahrávacím společnostem, ale reakce byly trvale negativní, někdy i urážlivě odmítavé. Scholz sám byl spokojen s výsledky těchto drahých nahrávání, ale neposkytovaly mu nezbytnou složku pro jeho budoucí úspěch, dokud se nesetkal s Bradem Delpem. S ohledem na jeho technické zázemí Scholze v Polaroidu, poskládali dohromady primitivní páskový systém a v roce 1971 pak s Masdeou nahráli "Foreplay" u Masdea v suterénu. Páru se pracovalo společně tak dobře, že Masdea pokračoval nahráním bicích na každou demo pásku, kterou se Scholzem pořídili.

"Byli jsme dva kluci, kteří ve svém volném čase psali písně a s pomocí Jima a dalších přátel je nahrávali v domácím suterénním studiu. Celých šest let jsme tuto činnost financovali z vlastní kapsy, až jsme byli jen krůček od krachu. Štěstí se na nás usmálo doslova na poslední chvíli a zájem projevily hned tři významné labely," vzpomíná Scholz na první polovinu sedmdesátých let.

Někdy počátkem 70 let oba dva začali formovat kapelu, dvojice se tak rozrostla o doprovodného kytaristu Barry Gaudreaua, který bojoval o uznání na hudební scéně v Bostonu. Pojmenovali se Mother's Milk. Ze Scholze se stal klávesista a skladatel, a kapela začala hledat zpěváka. Konkurzem prošly desítky zpěváků, než před ně stanul Brad Delp, který byl rodákem z Danveru, MA, což bylo bostonského předměstí. Delp býval továrním dělníkem ve firmě vyrábějící elektrické cívky firmy v Danvers a víkendy trávil v různých cover skupinách, z nichž jedna se jmenovala Monks. Delp odjel na Revere Beach, kde probíhal konkurz v klubu s názvem Jojo's. Delp byl ohromen nahranými demo a páskami, a že kapela stále nahrává. Poté, co na konkurzu odezpíval skladbu Joe Walshe "Rocky Mountain Way", získal místo v kapele. Mother's Milk se tak stali základem budoucích Boston. Delpův hlas byl perfektní volbou pro Scholzův styl, Delp byl přirozeným doplňkem jeho až absurdních extrémů. Delp tak doplnil harmonické sbory vokálů a navíc si chválil Scholzův orchestr kytar. Ale poté, co Scholz a Delp začali pracovat společně, Delp se začal rozvíjet i jako autor a brzy skončil s Scholzem ve sklepním studiu, které mu poskytlo prostor i pro jeho vlastní materiál. Scholz popustil trochu hlouběji svůj bankovní účet, aby nechal běžet grafické reklamy v Bostonském zábavním prostředí na jejich vystoupení. Zahrnutím Scholzova hudebního materiálu, přineslo kapele pár písní více či méně identifikovatelných jako předchůdce budoucích písní Boston, ale ke skutečným hitům měly stále ještě daleko. Pouze jedna píseň se objevila následně jako eventuální skladba Boston "San Francisco Day", kterou Scholz podle kapely nahrál již v roce 1970 a byla později přepsána a stala se z ní píseň "Hitch Ride."

Zpěvák Bradley Delp zrod kapely později glosoval: "Já jsem znal Frana, ten znal Barryho a hrával se Sibem, který hrál s Tomem, a Tom znal mě..." Brad Delp Hudební spojení mezi Scholzem a Masdeou spustilo další zájem Scholze o nahrávání demozáznamů. V roce 1973 již čtyřka Mother's Milk měla přichystáno šest demonahrávek. Tyto rané demo pásky nahrávali tedy (v různých časech) Brad Delp (zpěv), Barry Goudreau na kytaru, Jim Masdea na bicí a Scholz na kytaru, basu a klávesy, na některých vypomohl pátý člen, bubeník John "Sib" Hashian. Scholz a jeho žena Cindy zasílali kopie každé nahrávací společnosti, kterou objevili. Skupina ale obdržela jen samá odmítnutí - RCA, Capitol, Atlantic a Elektra z těch nejznámějších, Epic Records dokonce odmítla pásku rozhodně s "velmi urážlivým dopisem" podepsaným Lennie Petzem, který se domníval, že kapela "nabízí nic nového". Páska, která získala nejvíce pozornosti obsahovala zárodky budoucích písní, které se objevily na debutovém albu Boston. O tyto nahrávky však nahrávací společnosti neměly zájem.

Zpět Při vyčerpání svých financí v roce 1974 si Scholz uvědomil, že jeho sen hrát hudbu profesionálně pravděpodobně, se pravděpodobně nestane. Utratil obrovskou sumu peněz a času, ale bez nějakého náznaku výsledků tohoto úsilí. Neutěšená finanční situace ale zasáhla také Delphův sen, který pak krátce poté odešel, protože "tam prostě odnikud žádné peníze nepřicházely." Přes veškeré Scholzovo úsilí se Mother's Milk zdálo stále příliš kyselé. Zklamaný bez náznaků zlepšení, Scholz dočasně vedlo začátkem roku 1974 rozpustil kapelu. V roce 1975 Tom Scholz skončil s hraním na klubové scéně a soustředil se výhradně na demo pásky nahravanými doma v jeho suterénu. V poslední zoufalé snaze zahazardoval, vzal peníze ze spořicího účtu, aby koupil zastaralý 12 stopý magnetofon - zbytek světa již používal 24 stopý - a uvedl jej do provozu co nejjednodušeji, ale použitelně do suterénního studia. Měl v plánu nahrát hudbu na šest nových dem, a pak prodat své vybavení, pokud by byla jeho hudba opět zamítnuta. Tentokrát se rozhodl pracovat samostatně, s výjimkou Jima Masdea. Jako obvykle, Scholz spoléhal na jeho nahrané bicí, ale všechny ostatní nástroje u skladeb nahrál Scholz sám, metodicky daboval jednu část a dělával je s rozsáhlým užitím sterea s vícenásobnou nahrávací technikou k dokonalosti. Využil několik pomocných zařízení, včetně jednoho s názvem Power Soak, další se nazýval Space Echo pedál, a raný prototyp sborové jednotky namontované v krabici od doutníků. V tomto ohledu také experimentoval s neobvyklým zpracováním s ekvalizéry, které pomáhaly dosáhnout jeho nový zvuk. Když tak dokončil hudební základy pro čtyři ze svých nových písní, Scholz opět vyhledal Delpa a požádal jej, aby nazpíval vokální části. Delp souhlasil a Scholz se jako zvukař a producent pečlivě ujal vedení a vokální harmonie byla nahrány také s využitím rozsáhlých vícenásobných stop. Nahráli tak šest nových demonahrávek, včetně "More Than a Feeling", "Peace of Mind", "Rock and Roll Band", "Something About You" (tehdy nazvané "Life Isn't Easy"), "Hitch a Ride" (tehdy nazvané "San Francisco Day") a "Don't Be Afraid". Scholz skálopevně věřil v kvalitu rozpracovaného materiálu a za Delpova přispění neváhal ve vlastním dvanáctistopém studiu Foxglove ve Watertownu dopilovat těchto šest skladeb. Scholz uvedl, že dokončili čtyři ze šesti nahrávek ke konci roku 1974. Scholz nahrál všechny nástroje na demech kromě bicích, které nahrál Masdea, a používal vlastní navržené pedály k vytvoření požadovaného kytarového zvuku. Housle - jako zvuk kytar byl vytvořen již v roce 1970 podle Scholze, a to se stalo opravdu výrazná inovace v americké hudbě.

Po smíchání prvních čtyř skladeb, Scholz zaslal kopie do několika vydavatelství a začal se připravovat psychicky na likvidaci studia a na to, že pověsí kytaru na hřebík. Tentokrát mu ale zazvonil telefon. Najednou měl tři hlavní vydavatelství, které měly zájem o jeho písně, a čtvrtá, která nabídla dva manažery pro rozhlasovou reklamu, kteří slíbili získat nahrávací smlouvu. jednalo se o promotéry Paula Aherna a Charlie McKenzie. Noví manažeři, kteří si říkali Pure Management, se rozhodli pro label Epic Records, i když již byli Epic jednou zamítnuti. Jejich plánem ale bylo, aby měli sestavu i na živá představení pro Epic/CBS, jenže kapela právě neexistovala. Masdea opustil kapelu někdy v té době. Podle Scholze, manažeři trvali na tom, že Masdea by měl být nahrazen, než skupina získá nahrávací smlouvu. O několik let později, Delp řekl novináři Chuck Millerovi: "[Jim] mi vlastně řekl, že ztratil zájem o hru na bicí. Vím, že se Tom se cítil velmi špatně, když se to stalo. A pak, samozřejmě, vzbudili jsme i nějaký zájem..." Scholz a Delp podepsali smlouvu s Epic Records po Masdeově odchodu, díky Ahernovi a McKenziemu. Kromě odchodu Masdea, label také trval na tom, aby Scholz znovu nahrál demo nahrávky v profesionálním studiu. Nicméně Scholz chtěl nahrávat ve svém suterénním studiu z důvodu, aby mohl pracovat svým vlastním tempem. Bubeníkem se stal po konkurzu 28. listopadu 1975 hodně rychlý lokální hráč na bicí David Currier. Týdny míjely, ale smlouva s Epic stále nebyla. Mezitím Scholz pozval Couriera, aby s ním pracoval na nějaké další hudbě v jeho suterénním studiu, ale bez zjevné smlouvy na obzoru, a bez záruky, Courier odmítl další spolupráci s kapelou. Scholz také věděl, že by Courier stejně dlouho nevydržel, protože uspořádání jeho skladeb dávalo jen malou šíři pro sóla na bicí, které byly Courierovou vášni. K prvním čtyřem demonahrávkám pak Scholz dončil skladby "More Than a Feeling" a "Something About You" v roce 1975. Na žádost Toma Scholze, Masdea nahrál bicí ve skladbě "Rock and Roll Band", a instrumentace byla zaznamenána ve studiu u Scholze. Vícestopé pásky byly pak přivezl do Los Angeles, kde Brad Delp přidal vokály. Epic trvali na tom, aby stávající demo řezy byly znovu nahrané v profesionálním studiu, ale Scholz věděl, že v tomto ohledu by se mohl změnit jeho zvuk, takže pracuval svým vlastním tempem ve svém vlastním studiu. Tajná dohoda s profesionálním producentem Johnem Boylanem, který by najat na tuto práci, nechal Scholze nahrat všechny nástrojové stopy v jeho suterénním studiu, a zaštítil produkci jen svým jménem, když se album chystalo k vydání. Než mohla být dohoda podepsána, kapela musela udělat živé předvedení pro vedení nahrávací společnosti. Do sestavy se tedy vrátil Barry Goudreau a rytmiku propříště obstarávali Fran Sheehan a John "Sib" Hashian, který se tak vrátil k bicí soupravě, a vytvořili koncertní sestavu, která byla schopna replikovat Scholzovy bohatě vrstvené nahrávky na jevišti. Firma si však ještě vymínila změnu názvu na BOSTON podle údajného vzniku kapely. Návrh na tento název přišel z podnětu Boylana a jeho inženýra Warrena Deweye. Předvedení mělo úspěch a měsíc poté, co dělali předskokany Aerosmith, jim Epic Records (CBS) nabídla smlouvu na dalších deset alb v příštích šesti letech.

Navzdory dostupným údajům nelze úplně spolehlivě zmapovat ani historii zrodu prvního alba. S jistotou lze uvést, že i přes nátlak společnosti Scholz nadále preferoval (a prosadil) práci ve Foxglove, že Delpův nadoblačný vokál byl zachycen v hollywoodských Capitol Studios na jaře 1976, ale měl v Los Angeles se smogem a tak musel znovu nazpívat alespoň jednu píseň během roku ve Scholzově studiu. Vedle ústřední dvojice dostal na albu největší prostor Sib Hashian. Účast ostatních byla pouze sporadická, Masdeaovi byla připsána v Rock & Roll Band (s původně uváděnou délkou 2:60!), Sheehanovi v první části Foreplay/Long Time a Goudreauovi v jejím pokračování. Jediným číslem, které odráželo společnou práci kvintetu, tak nakonec bylo Delpovo gradující finále "Let Me Take You Home Tonight", natočené v losangeleském studiu The Record Plant.

Po velmi úspěšném pilotním singlu "More Than a Feeling", jehož si koupilo 8 milionů posluchačů, vyšla 25. srpna 1976 debutová bezejmenná deska "Boston", která zaznamenala obrovský úspěch. V krátkém čase se jí prodalo více než 17 milionů výlisků. V rockových análech to byla událost naprosto nevídaná, a album tak získalo titul "Nejlepší debut v rockové historii". Nahrávce je nejprodávanější debutové album v historii Spojených států s více než 17 milionů prodaných kopií. (O toto ocenění nejrychleji a nejvíce prodávané debutové desky kapelu připravila až albová prvotina Whitney Houston z roku 1986). Do dnešních dní se této eponymní desky celosvětově prodalo přes 25 milionů nosičů.

Zpět Koncem léta a počátkem podzimu roku 1976 Boston přitáhli velkou publicitu díky bezprecedentním rekordním prodejům neznámé kapely, díky jejímu jedinečnému zvuku a vokálním schopnostem zpěváka Brada Delpa. Nicméně bylo tam příliš "vědomé úsilí k vyzdvižení Scholze jako celkového duchovního otce Boston". Po koncertování jako předkapela s Black Sabbath, Blue Öyster Cult, Foghat a dalších se na podzim skupina se pustila na turné v zimě a na jaře roku 1976-1977 na podporu alba. To pomohlo etablovat Boston jako jeden z nejlepších rockových počinů v krátkém čase, byli nominováni také na cenu Grammy jako "Best New Artist". Boston byla první kapela v historii, jejíž debut v New York City se odehrál v Madison Square Garden. Album přineslo tři singly, "More Than a Feeling" (#5 US), "Long Time" (#22 US) a "Peace of Mind" (#38 US), které bodovaly ve všech národních hitparádách. Navíc album dosáhlo na pozici #3 na Billboard 200 a udrcželo se tam po 132 týdnů. "Byli jedni z mála, na které jsem se díval každý večer," přiznal později Geezer Butler z Black Sabbath.

Přes problémy s manažerem Paulem Ahernem, kdy se Tom ocitl uprostřed rozmíšek mezi Ahernem a jeho obchodním partnerem Charlsem McKenzie, udělal většinu nahrávací práce sám, a dokončil druhé album Boston dva roky po vydání debutu. Druhé album "Don't Look Back" vyšlo v srpnu 1978 u Epic a opět přineslo chytlavé melodie plné sborových vokálů, kytarových sól a také báječného zvuku hammondek. V té době byla dva roky považovány za dlouhou mezeru mezi alby, ale Scholz stále považoval "Don't Look Back" za uspěchanou práci a byl nešťastný zvláště z druhé strany alba. Úspěch pokračoval, i když se album prodávalo o polovinu méně než debutové album, přesto se desky se prodalo více než 7 milionů záznamů. Následovalo další úspěšné světového turné a titulní skladba alba se stala Top 5 hitem. Navíc další dva singly "A Man I'll Never Be" a "Feelin' Satisfied" se umístily v Top 40, resp. Top 50.

Tom Scholz informoval členy Bostonu, že by neměli spolu pracovat na materiálech Boston po dobu nejméně jednoho roku, během jeho soudních jednání s manažery labelem CBS, a že klidně mohou dělat své sólové projekty. Po ukončení úspěšného světového turné na podzim 1979 ze skupiny Boston odešel kytarista Barry Gaudreau, aby nahrál své sólové album. Pomáhali mu i dva členové Boston, Brad Delp a Sib Hashian. Album bylo nahráno s pomocí Paula Gruppa, inženýra a producenta obeznámeného se studiovými technikami Scholze. Album, které vyšlo v roce 1980, se jmenovalo prostě "Barry Goudreau" a přineslo jeden menší hit "Dreams". Vzniklo při tom ale napětí, když CBS marketing připisovala sólovému albu Goudreaua kytarový zvuk Boston, CBS ji dokonce prezentovala jako "Almost Boston", a to i přes to, že Scholz na tomto albu vůbec nehrál. Naštvaný Scholz dosáhl zastavení této podpásové marketingové podpory albu, dokonce došlo mezi triem a Scholzem k prvnímu soudnímu sporu, ukončenému mimosoudním vyrovnáním. Nakonec se ale ukázalo jako irelevantní, když ze strany Epic klesla podpora Goudreauva alba kvůli nedostatečnému ohlasu a zájmu. Goudreau kapelu rozpustil v roce 1981 a vytvořil kapelu Orion The Hunter, která v roce 1984 vydala stejnojmenný debut. V kapele figurovali také členové Boston Brad Delp a Sib Hashian a zpěvák Frank Cosmo. Delp přispěl vokály a byl spoluautorem písně na albu, ale pak se vrátil k Bostonu a nahral vokály na třetí album Boston.

Zpět I přes úspěch druhého alba se zhoršují Scholzovy vztahy s manažerem Paulem Ahernem. Zpozdily se technické renovace jeho ateliéru, a tak když Scholz nakonec začal ke konci roku 1979 pracovat na třetím albu, rozhodl se dokončit album svým vlastním tempem a až do svého náročného standardu. Ztěžují mu to však četné právní problémy. Bývalý co-manager Boston, Paul Ahern, argumentoval, že podle dohody, kterou Scholz podepsal před lety s Ahernem, Ahern vlastní podíl ze všech písní Scholzem napsaných. Martýrium s CBS však pokračovalo. Scholz se o něco později nechal slyšet, že tehdy existoval plán, s podporou CBS, jak jej vyštípat z kapely. Firma CBS požadovala po kapele Boston další řadové album. Tyto představy však Scholz nebyl v dané lhůtě schopen naplnit. Scholz, který spolu s Delpem, původním bicmenem Masdeaou a bývalým kytaristou od Sammyho Hagara, Gary Pihlem, nahrával třetí album, byl CBS zažalován pro nedodržení smlouvy a firma mu zastavila vyplácení tantiém! Tak v roce 1982 začal mezi ním a gramofirmou vleklý soudní spor o ušlých 20 milionů zisku z plánovaného a neuskutečněného třetího alba. Právní problémy zpomalily práce směrem k dokončení dalšího alba, které tak trvaly šest let, včetně nahrávání a produkce. V roce 1985 kytarista Gary Pihl opustil od hostování v bandu Sammyho Hagara a začal pracovat s Scholzem jako hudebník a také ve vedení SR & D. Soudní pře nakonec skončila Scholzovým vítězstvím. Soudní proces v prvním stání v roce 1985 nakonec rozhodl ve prospěch Scholze a ten následně kapelu vyvázal a podepsal smlouvu s MCA Records.

Během tohoto období Scholz také založil svou úspěšnou high-tech společnost Scholz Research & Development (SR & D) , která vyráběla zesilovače a další hudební elektronická zařízení. Jeho nejslavnějším produktem byl zesilovač Rockman, který byl představen v roce 1982. Tom Scholz pokračoval v natáčení alba ve své režii, mohl si to dovolit, neboť jeho proslulý Rockman se úspěšně prodával po celém světě a jeho firma Scholz Research & Development prosperovala.

I přes nepřízeň osudu však úspěšně pokračovalo nahrávání třetího alba Boston. Páska s jednou z písní "Amanda" unikla ze studia v roce 1984. Píseň se pak stala singlem, když deska "Third Stage" nakonec vyšla 23. září 1986. Jak kvalitní hudbu měl Scholz k vydání připravenu, svědčí i to, že honosná árie Amanda, kompletně nahraná v roce 1980 a vydaná na singlu až koncem roku 1986, krátce po třetím albu "Third Stage", se jako jediná píseň Boston umístila na pozici #1 US singlové hitparády! A album také. Tuto smetanu již slízla, namísto CBS, konkurenční MCA. Další singly "We're Ready" a "Can'tcha Say" dosáhly na Top 10 a Top 30. Na albu, zejména na její druhé části, je zcela výlučně použit Scholzův revoluční a velice úspěšný kytarový patent Rockman, což je přenosné kytarové kombo se zabudovaným distortionem, chorusem a delayem.

Skupina vyrazila na turné na podporu alba v letech 1987 a 1988. "Third Stage" se hrálo v plném rozsahu v průběhu show, pouze s rozšířením o některé skladby. Boston vždy zahajovali s "Rock and Roll Band", neboť se vrátil původní bubeník, Jim Masdea, který hrál na bicí pouze tuto jedinou píseň. Pro turné se skupina spojila s Doug Huffmanem a Davidem Sikesem, oba nakonec zůstali s kapelou do poloviny roku 1990.

Spor s CBS se táhl celkem sedm let, až v dubnu 1990 Scholz získal konečné vítězství nad CBS. Porota mu přisoudila miliony z neplacených licenčních poplatků a odškodné, vše v celkové výši 1.6 milionu dolarů. Zanedlouho Scholz prodává výhodně i svou firmu, vyrábějící Rockmana. Scholz v té době u veřejnosti boduje i svou charitativní činností, angažuje se za práva bezdomovců, v boji proti AIDS, atakdále. Začíná pracovat na Boston IV.

Od jara 1990 byl Scholz zpátky ve studiu, kde pracoval na čtvrtém studiovém albu kapely. Pozdněji téhož roku mu Delp oznámil, že se chce soustředit na jiné projekty, a nemusí být k dispozici po delší dobu. Delpovým odchodem tak Scholz zůstal posledním původním členem kapely. Ještě než Delp odešel, napsal Schulz a Delp spolu píseň "Walk On" i s Davidem Sikesem, která se nakonec se stala titulní skladbou nového alba. Roku 1991 se pod zkratkou RTZ spojil zpěvák Brad Delp a kytarista Barry Gaudreau k nahrání bokovky "Return to Zero" pod hlavičkou souboru RTZ, která styl a sound Boston kopírovala více než věrně.

Scholz pokračuje svým pomalým tempem víceméně sám, jako zpěváka angažuje Frana Cosmo, který se předtím objevil, vedle Delpa, v dalším z bostonovských klonů Goudreaua, ve skupině Orion (The Hunter). Se zpěvem vypomohli také David Sikes a samotný Tom Scholz. Bylo to druhé album v řadě a podruhé za posledních deset let, kdy Scholzova práce byla opožděna kvůli rekonstrukci jeho studia. Nakonec uplynulo osm let mezi "Third Stage" a albem "Walk On", které vyšlo v červnu 1994. "Walk On" bylo certifikováno jako platinové RIAA, ale dosáhlo jen č. 7 na Billboard Top 200 albového žebříčku, což byl na již v tehdejší době na starosvětský pompézní rock solidní úspěch. Propadlo ale v Top 5 stejně jako všechny jejich předchozí alba. Album přineslo jeden hitový singl "I Need Your Love", který byl docela často hrán na několika rozhlasových rockových stanicích. Delp se sešel s Boston znovu na konci roku 1994. Jejich první vystoupení bylo na dvou benefičních představeních v House of Blues 12. a 13. prosince 1994 v Cambridge. Kapela také darovala šek na 5,000$ Globe Santa a další šek opět na 5,000$ Operation Christmas ve Fall River.

Skupina, nyní s Delpem v sestavě, na turné v létě 1995 kombinovala oba dva zpěváky Cosma i Delpa. Tehdejší bubeník Huffman byl nahrazen Curly Smithem, který předtím účinkoval v kapele Jo Jo Gunne. Po ukončení následujícího turné "Livin 'For You" v roce 1995 Scholz oznámil, že kapela vydá album největších hitů. Původně bylo naplánované k vydání v srpnu 1996, ale bylo odsunuto až na 3. červen 1997. Album "Greatest Hits" (1997) obsahovalo všechny singlové hity kapely s výjimkou "We're Ready", "Can'tcha Say (You Believe In Me)/Still In Love" a "I Need Your Love" spolu se třemi novými písněmi "Higher Power", po deseti letech první s Delpem u mikrofonu, "Tell Me" a upravenou instrumentální verzi americké hymny "Star Spangled Banner". Píseň "Higher Power" je na této kompilaci obsažena dokonce dvakrát, poprvé ve verzi z léta 1996 a podruhé v upravené remixované podobě od věhlasného Johna Kalodnera.

Smith a Sikes kapelu opustili koncem roku 1997 a nahráli společné album.

Zpět Organizace Recording Industry Association Of America (RIAA) se v roce 1999 rozhodla udílet ceny "Diamand Awards" při dosažení prodeje jednoho titulu desetimilionové hranice, interpret tak získá "diamantovou desku". 16. 3. 1999 se diamantové desky udílely poprvé. K oceněným patřilo i album "Boston" (1976), kterého se jen v USA prodalo 16 milionů kusů. Do dnešních dnů si tento skvělý albový debut koupilo více než 25 milionů posluchačů.

Scholz zamířil zpátky do studia v roce 1998, aby začal pracovat na pátém albu, ze kterého se nakonec po opětovném osmiletém oddechu vyklubala deska "Corporate America", jež se s tradiční "kosmickou" kytarou na obalu dostala na trh 4. listopadu 2002. Tři skladby Scholz pustil do oběhu před vydáním alba, jejich odvysíláním v rozhlasovém pořadu Rockline (1999). Titulní skladbu "Corporate America" nahrál Tom Scholz na MP3.com pod pseudonymem "Downer's Revenge" na počátku roku 2002 s cílem otestovat album na mladší generaci posluchačů. Píseň dosáhla č. 2 na žebříčku progresivního rocku na internetových stránkách po dobu dvou týdnů. Jeho nahrávání se zúčastnila historicky nejpočetnější sestava kapely ve složení Tom Scholz, Brad Delp, Fran Cosmo a kytarista Gary Pihl ze staré sestavy, kterou posílila zpěvačka Kimberley Dahme a Franův syn, kytarista Anthony Cosmo a střídající se bubeníci Curly Smith a Jeff Neal. Zpěvu se ujali Dahme, Delp a Cosmo. Kimberley, která kromě zpěvu ovládá hru na několik nástrojů včetně baskytary a kytary, si spolu s Anthonym odbyla svůj křest před publikem již první den roku 2003. Album "Corporate America" vyšlo u nezávislé firmy Artemis Records a v žebříčku Billboard končí až na 42. místě. Na desce doplňuje devítku zbrusu nových skladeb koncertní verze staršího songu "Livin' for You". Tom Scholz, jenž má lví podíl na více než padesáti milionech prodaných nosičů skupiny, se za celá léta mnoho nezměnil. Skládá a hraje stále stejnou muziku, aktivně se účastní v Greenpeace, je vegetariánem, zabývá se problémem opuštěných dětí i bezdomovců a bojuje za práva zvířat. Podobné životní hodnoty jako on zastávají i někteří členové jeho kapely. Není tedy divu, že se titulní skladba nového alba "naváží" do velkých amerických koncernů, které se obrovskou měrou podílejí na ekologických problémech někdejší "modré planety".

Po velmi dlouhé přestávce se Boston představili znovu na otevřené scéně 1. ledna 2002, kdy během zahájení slavnostního ceremoniálu na arizonském stadiónu Fiesta Bowl a rozbalování 100-yardové americké vlajky vlastenecky před 70-ti tisíci diváky zahráli národní hymnu známou z jejich výběrového alba.

Skupina se vydala na celostátní turné na podporu alba v letech 2003 a v létě 2004 koncertovala po jednadvaceti městech. Předpokládal se částečný návrat bývalého zpěváka Brada Delpa. Zbytek sestavy tvořili baskytaristka zpěvačka Kimberley Dahme, kytaristé Anthony Cosmo, Fran Cosmo, kytarista, klávesista Gary Pihl a bubeník Jeff Neal.

V roce 2006 Anthony a Fran Cosmo zakládají soubor s lapidárním názvem Cosmo. Scholz se po dlouhých letech usmiřuje s Barrym Goudreauem, oba v této souvislosti vyjadřují lítost nad svými dřívějšími činy. V roce 2006 se objevují první dvě alba Boston v Scholzem remasterované podobě. Po třiceti letech od vydání debutu se objevila informace na obalu digipakové reedice, kterou připravil Scholz s pečlivostí jemu vlastní, kde uváděl již přes 17 milionů prodaných kopií debutu! Ani tento projekt se však nerodil bez komplikací: "V roce 2004 jsem se pustil do práce na novém materiálu, zastavily mě ale dlouhodobé zdravotní problémy. Když jsem se dal konečně do kupy, oklikou jsem se dozvěděl o plánu Sony BMG vydat remasterované verze dvou nejstarších alb Boston. Měly být rozšířené o nějaké Zpět živé nahrávky, které jsem nikdy předtím ani neslyšel. Jak se později ukázalo, tzv. bonusový materiál se skládal ze dvou skladeb. Šlo o ne zrovna nejlepší ztvárnění "Smokin’" a "Foreplay/Long Time" z 18. prosince 1976 z haly The Spectrum ve Philadelphii. Veden snahou zabránit obchodní válce jsem - bez ohledu na nekalé praktiky v hudebním průmyslu - zvolil diplomatický přístup. A vyplatilo se. Můj manažer odvedl skvělou práci a firmu záhy přesvědčil o nutnosti změnit plány." Remaster od Sony (produkce Bruce Dickinson) byl ale před stažením z oběhu začátkem dubna 2006 k mání v několika kanadských obchodech. Oficiální reedice se díky nezměrnému Scholzovu úsilí objevila na pultech již 13. června a setkala se s ohromným úspěchem. V té souvislosti třeba připomenout jeho další vyjádření: "Nejcennější jsou dopisy od lidí, kterým naše hudba nějakým způsobem pomohla překonat těžké časy, nebo nastartovat pozitivní změnu v životě. Takový druh úspěchu pro mne znamená mnohem víc, než cokoli jiného."

Dne 9. března 2007 by Brad Delp nalezen mrtev ve svém domě v Atkinson, New Hampshire. Podle tisku, odvolávajícího se na rodinu, spáchal sebevraždu pod vlivem vleklých deppresí. Přitom plánoval turné a svatbu. Brad zemřel ve věku 55 let. Policie nalezla Delpa mrtvého v jeho hlavní koupelně, spolu s několika poznámkami pro toho, kdo by jej našel. V koupelně, kde Delp spáchal sebevraždu, se nacházely dva grily na dřevěné uhlí a dveře byly utěsněny lepicí páskou a ručníkem. Podle policejní zprávy byl Delp v době své smrti sám a nalezla jej jeho snoubenka Pamela Sullivan. Podle patologa z New Hampshire, Delpovu smrt způsobila otrava oxidem uhelnatým. Zůstala po něm nádherná muzika, včetně obrovského hitu "More Than a Feeling" z eponymního debutového alba z roku 1976. Dne 19. srpna 2007 se uskutečnil na jeho počest vzpomínkový koncert v Bank of America Pavilion v Bostonu. Vystoupili na něm Ernie and the Automatics, Beatlejuice, Farrenheit, Extreme, Godsmack, RTZ a Boston. Na jevišti se v Bostonském finále objevili všichni žijící členové všech sestav kapely, až na nemocného Frana Cosma a Siba Hashiana, jenž odmítl, i když chvíli předtím vystoupil s RTZ. Celá akce byla nahrávána a natáčena na DVD. Poslední koncert Boston s Delpem na jevišti se odehrál v Boston Symphony Hall dne 13. listopadu 2006 na počest Douga Flutie. Brada poté nahradil Tommy DeCarlo, který se spolu s Tomem Scholzem podělil o hlavní vokály.

Tribut pro Brada Delpa
Probíhající rozepře mezi zbylými členy kapely se přelily do prezidentské kampaně v roce 2008. Barry Goudreau se objevil vedle Mike Huckabee a hrál s ním na některých shromážděních v New Hampshire. Huckabee používá píseň "More Than a Feeling" jako doprovod kampaně. Scholz naproti tomu sepsal "Obama supporter" a poslal jej jako otevřený dopis Huckabeemu v únoru 2008 s vyjádřením, že kapela nikdy nepodporovala žádného kandidáta a že on nikdy nepovolil použití "More Than a Feeling" jako Huckabeeho doprovodnou píseň jeho kampaně. Scholz v jednom odstavci říká, že to on, a nikoli Goudreau nebo Sheehan, vlastně nahrál všechny kytary na "More Than a Feeling", stejně jako ve většině písní Boston. Huckabee pak přestal používat skladbu v kampani.

Na jaře roku 2008 Scholz a Sweet představil novou sestavu Boston, který následně absolvoval severoamerické letní turné, hrál na 53 místech během 12 týdnů (i na dvojkoncertech se Styx). Scholz byl jediným zakládajícím členem Boston na turné, ale dlouholetý člen Gary Pihl byl také součástí kapely a Dahme a Neal se vrátili na basu resp. na bicí, DeCarlo a Sweet se pak dělili o vokály. V lednu 2009 vyšel znovu výběr "Greatest Hits" jako remasterovaný CD.

Zpět Nové album kapely Boston bylo plánováo na konec roku 2009. Dokončovací práce na nové desce proběhly až po skončení letního turné 2008. Vedle Thoma Scholze nastoupil na místo zemřelého Breda Delpa Michael Sweet (člen metalových Stryper). Dalším velmi významným přírůstkem Boston se stal Tommy DeCarlo, který vzešel z řad fanoušků kapely a Schulz ho objevil během vzpomínkové akce, která se konala jako pocta Bredu Delpovi. Šestice Boston od té doby existuje v sestavě: Tom Scholz, Gary Pihl, Kimberley Dahme, Jeff Neal, Michael Sweet a Tommy DeCarlo. Vydání desky se však stále prodlužovalo.

Michael Sweet kapelu opustil v srpnu 2011 s cílem zaměřit se na kapelu Stryper. V roce 2012 se kytarista a zpěvák David Victor připojil ke skupině, zpočátku ve studiu, kde přispěl vokály u několika skladeb na albu během nahrávání. Scholz a Pihl přivedli kapelu v roce 2012 na North American Tour, které začalo 28. června 2012 v Seminole Hard Rock Live aréně v Hollywoodu, Florida a končilo dne 8. září v U.S. Cellular Grandstand v Hutchinsonu, Kansas. Victor a DeCarlo se střídali u mikrofónu, bubeník Curly Smith se vrátil poprvé po více než deseti letech, a bývalý člen Stryper Tracy Ferrie hrál na basu. Ani Dahme ani Neal ale nehráli na turné. O postavení Dahme v kapele nebylo nic oznámeno, i když (v prosinci 2012), podle její webové stránky se zdá, že se vydává na sólovou kariéru. O jejím spojení s Boston se mluví v minulém čase: "Cestovala s kapelou Boston, kde hrála na basu a zpívala od roku 2001 do roku 2012".

Dne 3. prosince 2013 vyšlo v Americe a 9. prosince v Evropě nové, teprve šesté, studiové album skupiny Boston pod názvem "Life, Love & Hope". Písničky pro něj napsal frontman a kytarista kapely Tom Scholz, který navíc desku také produkoval. Když se jej v jistém rozhovoru ptali, jak hodnotí zvuk a umění některých současných kytaristů, přiznal se, že je vlastně vůbec nezná. Novou hudbu prý neposlouchá už skoro čtyřicet let. Občas sice něco zaslechne v posilovně nebo třeba na kluzišti, ale rádio nezapíná doma ani v autě. Nechce být totiž ovlivňován. I na chystané desce tedy budou Boston znít tak, jak si je pamatujeme ze sedmdesátých let. U americké kapely BOSTON si člověk na dlouhé prostoje mezi vydáním alb za těch sedmatřicet let už zvykl. O podrobném obsahu díla, které začalo vznikat brzy po zatím posledním, nejméně úspěšném albu "Corporate America", toho nebylo zatím moc zveřejněno. Boston se jako mnozí přesunuli k vydavatelství Frontiers Records. Zpěvem nahrávky opatřili Brad Delp (ten zemřel v roce 2007), Tommy DeCarlo, Kimberley Dahme, David Victor a Tom Scholz. Posledně jmenovaný, autor, kytarista, klávesista a technik kapely slibuje klasický zvuk: "Záměrně jsem u některých písní zůstal blízko klasickému stylu Boston, používal jsem stejné zesilovače a nástroje, u jiných jsem nechal svou představivost volně se vznášet."

Dne 11. prosince 2013 kapela Boston vydala i vánoční píseň "God Rest Ye Metal Gentleman".


Zpět
Současní členové
Tom Scholz - zakládající člen; kytara, bass, klávesy, perkuse, doprovodný zpěv (1976-dosud)
Michael Sweet - zpěv, kytara (2008-dosud)
Tommy DeCarlo - zpěv, doprovodný zpěv (2008-dosud)
Gary Pihl - kytara, klávesy, doprovodný zpěv (1985-dosud)
Jeff Neal - drums (2002-dosud)
Tracy Ferrie - bass (2012-2013)
Beth Cohen - keyboards, vocals, rhythm guitar (2002, 2012, 2015–present)
Bývalí členové
David Victor - vocals, guitar (2012-dosud)
Brad Delp († 9. března, 2007) zpěv, kytara, klávesy, perkuse (1976-1989, 1994-2007)
Barry Goudreau - kytara, doprovodný zpěv (1976-1981)
Sib Hashian - bicí, perkuse, doprovodný zpěv (1976-1983)
Fran Sheehan - bass, doprovodný zpěv (1976-1983)
Jim Masdea - bicí, perkuse, klávesy (1983-1988)
Kimberley Dahme - baskytara, kytara, zpěv(2001-2011)
Curly Smith - bicí, perkuse, harmonika, doprovodný zpěv (1994-1998)
David Sikes - bass, klávesy, zpěv (1987-1998)
Doug Huffman - bicí, perkuse, klávesy, doprovodný zpěv (1987-1994)
Fran Cosmo - zpěv, kytara (1992-2006)
Anthony Cosmo - kytara, zpěv (1998-2006)
Anthony Citrinite - bicí (2001-2002)
Tom Hambridge - bicí (2002)

Členové     (Narozen 10. března 1947, Toledo, Ohio)
    (celým jménem Donald Thomas Scholz)


Narodil se a vyrůstal v Toledu, Ohio a vyrůstal na předměstí Ottawa Hills. Tom Scholz strávil velkou část svého dětství sportem a hrát si s čímkoliv, co mělo motory. Měl slabost pro mini-kola, chodítka a modely letadel, vždy měl něco "rozdělaného". Neustále přemýšlel, aby vše co měl, pracovalo trochu lépe nebo jednoduše vytvářel něco z ničeho. "Byl jsem seřizovač, stavitel, vynálezce, od té doby, co si pamatuji..." řekl Scholz. Tato vlastnost jej pak provázela a byla společným jmenovatelem průběhu jeho života, a v podstatě trvá až dodnes.

Jeho otec, Don Scholz, byl domovní architekt, který získal značné bohatství z jeho návrhů panelových luxusních domů a založil firmu Scholz Homes Inc. Nebylo proto žádným překvapením, že Tom měl takovou chytrou a analytickou mysl a stal se premiantem jejich třídy na střední škole. Jeho matka Olive byla rovněž premiantkou třídy, a pak pokračovala, když se stala architektkou-projektantkou a zahradní architektkou.

Tom byl špičkový student a basketbalový hráč Varsity, byl vždycky zaměstnán nebo byl zahloubán do knih. "Byl jsem tehdy úplný stroj..." vzpomíná Scholz se smíchem. Po absolvování střední školy Ottawa Hills High School v roce 1965 Tom sbalil svůj "55 T-bird", který si opravil, a zamířil na východ a nikdy se ohlédl zpět. Po příjezdu do Cambridge v Massachusetts Institute of Technology Tom ponořil hlavu do knížek a ponořil se do intenzivního vzdělávacího programu. Ještě před začátkem jeho hudební kariéry Scholz získal bakalářský titul (1969) a magisterský titul (1970) v oboru strojního inženýrství na Massachusetts Institute of Technology a začal pracovat pro Polaroid Corporation jako senior produktový design inženýr. Od té doby Scholz bydlí v Bostonu.

Scholz projevil zájem o hudbu a začal nahrávat dema ve svém domácím studiu při práci pro Polaroid. Tyto ukázky přitáhly po složitějších peripetiích zájem labelu Epic Records, kteří podepsali smlouvu se Scholzem. Scholz věřil, že jeho dema jsou natolik dobré, aby mohly vajít jako album, ale Epic mu řekli, aby je přehrál. Většinu nástrojů, kytaru, basu a klávesy nahrál Scholz, i když ostatní hráči byli zapojeni sporadicky v průběhu nahrávání alba. Epic nechtěli, aby nahrál album zcela v jeho domácím suterénním studiu, ale většina z toho, co skončila na albu byla nakonec nahrána v jeho suterénu. Album vyšlo v roce 1976 a stalo se nejprodávanějším debutovým album do té doby. Scholzův údajný perfekcionismus zpožďoval dobu vydávání Členové dalšího alba až na dva roky. Když album "Don't Look Back" vyšlo, tvrdil, že bylo vydáno pod tlakem z nahrávací společnosti. Scholz prohlásil, že neuvolní žádnou další hudbu, pokud nebude zcela spokojen s konečným výsledkem. Bostonské třetí album "Third Stage" se proto neobjevilo dříve než v roce 1986. Samotné album získalo 4x platinu a singl "Amanda" dosáhl na vrchol žebříčku singlů. Scholz a zpěvák Brad Delp byli jediní členové původní skupiny, kteří se objevili na albu.

Scholz také začal vyvíjet a poté i vyrábět svou vlastní řadu kytarových efektů pod názvem Rockman. Ty měly znít jako "skutečný Boston" zvuk. Krabice byly uspořádány do skříněk a hrálo se přes (analogové) cesty stereo signálu. Originály se dodnes staly sběratelskými předměty.

Po smrti Delpa v březnu 2007 Delpovy dospělé děti uspořádaly vzpomínkový koncert dne 19. srpna 2007 v Bank of America Pavilion v Bostonu a vyzvali skupinu, aby jej odehrála. Fran Cosmo nemohl zpívat v důsledku poranění hlasivek, takže Tom pozval hosty zpěváky, včetně Michaela Sweeta ze Stryper a dlouhodobého fanouška Boston Tommyho DeCarlo, kteří po konkurzu u Scholze, odezpívali celé vystoupení.

Scholz byl vegetariánem pro více než třicet let. Založil svou vlastní charitativní nadaci DTS Charitable Foundation v roce 1987, aby přispěl k podpoře takových aktivit jako je ochrana zvířat, poskytování vegetariánských zdrojů, zastavení hladu ve světě, na pomoc bezdomovcům, potravinových bank, stejně jako záchrany a ochrany zvířat a obhajobu práv dětí. Díky jeho práci s fondem již na tuto činnost věnoval milióny dolarů. PETA mu udělila svoji akční cenu Compassionate Action Award v roce 2013.

Členové Scholz se oženil s svoji druhou manželkou, Kim Hart, ve Florida Keys 11. ledna 2007. Žijí v oblasti Bostonu. Ze svého prvního manželství má Scholz jednoho syna, Jeremyho, který také vystudoval MIT v roce 2005 s titulem v oboru strojní inženýrství. Když se jej zeptali, zda jeho syn má také rád hudbu, Scholz zavtipkoval, "Já si myslím, že ano, ale je to takový milý kluk, který by to předstíral, že to má rád, i kdyby neměl." Na MIT Scholz vyvíjel vlastní pedály pro elektrickou kytaru a experimentovali s různými zvuky.

Scholz poznamenal o vztahu s různými nahrávacími společnostmi v Bostonu, že "[hudební] podnikání by byla dobrá věc, kromě toho, že je ovládán narkomany a kšeftmany." V souvislosti s tématem jeho alba "Corporate America", Scholz řekl v Sierra Club, že "Věc, která u mě rozhodla skoncovat s předchozími alby a zahájila otevřeně politické písňě, byla, když jsem zjistil, že poprvé v americké historii velký byznys vlastní sdělovací prostředky." Dále uvedl, že "veřejnosti se podává prodej zboží na volném trhu jako všelék pro lidstvo. Proměna korporací se uvolnila a ponechala amok motivace na zisk, což není předpis pro více zabydlený svět".

Scholz byl zapojený do několika soudních sporů okolo sebevraždy zpěváka Brada Delpa. Scholz žaloval Boston Herald při zveřejnění Delpova úmrtí, kde tvrdili ve svém novinovém oznámení, že on byl zodpovědný za jeho smrt.
Členové
(Narozen 4. července 1963)
(celým jménem Michael Harrison Sweet)


Je zpěvák z Whittier, Kalifornie, USA. Nejznámější je jako spoluzakladatel, autor, kytarista, zpěvák a frontman křesťanské rockové kapely Stryper. Je také zpěvákem a kytaristou Boston od roku 2008.

Na začátku roku 1980 Sweet a jeho bratr založili kapelu Roxx Regime a hráli v malých sálech. Byli trio na určitou dobu se Sweetem jako jediným kytaristou v kapele. Z této skupiny se později stali Stryper. Kapela zpochybnila stereotyp heavy metalu jsou satanské hudby a přijal křesťanské pojetí do hlavního proudu.

V kapele Sweet není jen zpěvákem a sólovým kytaristou, ale také napsal většinu hudby pro kapelu, stejně jako co-produkoval a aranžoval hudbu. Kapela nahrála pět úspěšných studiových alb. Sláva kapely poklesla v roce 1990.

Po devíti letech v kapele Stryper jako vedoucí zpěvák a kytarista Sweet kapelu opustil v roce 1992, aby se mohl začít věnovat své sólové kariéře. On nejprve vydal demo album s názvem "Unstryped", které uvádlo několik písní údajně určených pro kapelu. Sweet později použil některé z nich na svém prvním oficiálním albu. Jeho bezejmenné debutové album vyšlo v roce 1994 a prodalo se jej přes 250.000 kopií. Následovníkem se stalo mírně měkčí album s názvem "Real" v roce 1996, které si vysloužilo nominaci na Dove Award. Krátce po vydání "Real", Sweet opustil Benson Records, s nimiž vydal dvě alba.

V této době se Sweet a jeho manželka Kyle přestěhovali do Massachusetts, kde Sweet pracoval a vypomáhal u svého tchána v kempu Maple Park. V roce 1998 vydal nezávislé demo album s názvem "Truth", které sklidilo pochvalné kritiky.
Členové
(narozen 23. dubna 1965)
(celým jménem Thomas DeCarlo)

Je americký zpěvák a současný zpěvák Bostonu.

Narodil se v Utica, New York a ještě jako teenager se stal fanouškem Bostonu. Začal nahrávat covery jejich skladeb a dával je svůj MySpace se svými vokály.

Když v březnu 2007 zpěvák Boston Brad Delp spáchal sebevraždu, jako poctu Delpovi DeCarlo napsal píseň a zaslal ji na svoji stránku Myspace. Další fanoušek Bostonu ji slyšel DeCarlovi navrhl, aby poslal odkaz Myspace stránky spolupracovníkům Boston. DeCarlo odkaz poslal a byl osloven vedoucím Boston Tomem Scholzem, aby byl jedním ze zpěváků na koncertu Brad Delp Tribute v Bank of America Pavilion v Bostonu, MA. Později byl přijat jako stálý člen kapely.
Členové
(Gary O. Pihl, narozen 21. listopadu 1950, Chicago, Illinois)

Je kytarista nejznámější ze spolupráce se Sammy Hagarem a pro jeho členství v kapele Boston.

V Chicagu prožil prvních 12 let svého života. V roce 1963 jeho rodina přesídlila do San Mateo, Kalifornie, kde Pihl začal působit v hudbě a byl členem řady místních kapel. Gary absolvoval Hillsdale HS, San Mateo California.

Na jeho domácím nahrávacím studiu Pihl pracoval se zakládajícími členy kapely, která se nakonec pojmenovala "Night Ranger". Nahráli demo pro jejich první i druhé album, "Dawn Patrol" a "Midnight Madness", ve svém domácím studiu. Night Ranger se zpočátku byli "Ranger", ale kapela zjistila, že název byl již použit u jiné kapely a změnili jej před vydáním prvního alba.

Také hrával s několika dalšími kapelami včetně Day Blindness, Crossfire ve složení Steve Jones, Mitchell Froom, David Froom, Phil Marshall s Jeffem Dorenfeldem jako manažerem, Crossfire také hráli s Normanem Greenbaumem jako hlavním zpěvákem několik let, Stark Raving Mad - Gary zpěv a kytara, Donovan Stark, Paul Taylor (později Winger), Jay Causbrook a David Payne, s Ericem Martinem z Mr. Big se spojil, když Gary odešel, mezi ostatními hráči, a Alliance.

Crossfire uvedla ARP Odyssey a ARP String Ensemble, na které hrál Mitchell Froom, později se stal známý pro soundtrack k filmu "La Bamba" a jiným filmům a zároveň produkoval kapely v LA. Pro CrossFire bylo klíčovým okamžikem vystoupení na Stop the Dam Concert, které se konalo v Sonoma State College, nyní Sonoma State University. Koncert probíhal na podporu zastavení vystavby Army Corps of Engineers z Lake Sonoma Dam project v Geyserville's Dry Creek Valley.

Před odjezdem Stark Raving Mad se připojil k Sammymu Hagarovi, známému např. pro píseň "Olga on the Volga." Sammy Hagar zahajoval koncerty Boston při jejich prvním turné v roce 1977 a otevírali i celé druhé turné v roce 1978-1979. Bylo to na těchto turné, kdy se Pihl setkal s Tomem Scholzem. Oba dva zjistili, že mají tolik společného díky jejich rozsáhlým domácím studií a technikou. Tím začalo jejich celoživotní pouto a o pár let později byl Gary Tomem požádán, aby se připojil k Boston.

Poté, co se Jeff Dorenfeld stal manažerem Boston, Pihl mu představil Douga Huffmana, dalšího bubeníka z Sevastopolu v Sonoma County, když Boston potřebovali náhradu, a ještě později, basistu Davida Sikes z Fairfield, Kalifornie poblíž Sonoma County.
Členové
(Narozen 15. června 1969, Maine USA)
(celým jménem Jeffrey T. Neal)

Je bubeník a zpěvák nejznámější z jeho působení v rockové kapele Boston 2002 - 2011.

Narodil se a žil jen kousek od Portlandu, v Maine, kde Jeff strávil větší část svých prvních let mládí dováděním na venkově v Nové Anglii. Pocházel ze tří dětí. "Hudba byla všude kolem, když jsme vyrůstali, a já jsem věděl, že od útlého věku to bylo něco, v čem bych chtěl pokračovat."

Stejně jako mnoho jiných matek od poloviny roku 1970 v ženském hnutí, Jeffova matka zůstala doma a starala se o děti. "Máma hrála pro nás na klavír a na kytaru pro nás. Většinou kombinace lidových písní, které byly v módě v té době a samozřejmě také křesťanské skladby. BVždycky nám doporučovala zpívat, tančit a tleskat společně. Hudební nástroje byly vždy po ruce a nikdy nebyly tabu. Navíc, staré modré AM tranzistorové rádio nebo RCA stereo stěna vždycky hrála a hudba se prolínala od folku, country, jazzu, popu až po rock.

Uchvatily jej bicí na jednom představení - letním slavnostním festivalu Olde Home Days!, ale hned se k nim nedostal. Kvůli dohodě se svou matkou, se nejdříve učil na dechový nástroj, pak trochu hudební teorii a pak teprve mohly přijít na řadu bubny.

Během studia na vysoké škole měl jen málo příležotostí hrát naživo, když se tam věnoval jak studiu, tak i sportu, hrál vysokoškolský fotbal, ale také pracoval, aby se uživil na studiích. Teprve ke konci jeho studií se ukázalo "světlo na konci tunelu" a Jeff začal spolupracovat s hudebníky, kteří byli stejně naladěni. Tyto rané spolupráce se ukázaly jako plodné a přinesly mu mnoho vztahů a jako odrazový můstek do dalších kapel.

Po absolvování University of Maine na Farmington s titulem Bachelor of Science, Neal hrával více než 15 let v celé řadě kapel, jako např. Picture This, Eye 2 Eye, Stone Circus a Mr. Magoo a koncertoval po celé Nové Anglii, především hráli v malých kluby a sálech. V roce 1999 Jeff zakládal skupinu Punchbug, zpočátku jako cover kapela, ale s aspiracemi vybojovat si vlastní repertoár v krátkém čase. Tento projekt jej nakonec dovedl k jeho náhodnému setkání s Tomem Scholz a jeho konkurzu u Boston.

Na konci roku 2002, když byl Tom Scholz byl na dovolené v Maine, uvidí Neala hrát na Sunday River Ski Resort s jeho tehdy aktuální kapelou Punchbug. Při přestávkách mezi vystoupeními, Scholz pozval Neala na konkurz. Brzy poté Neal dostal nabídku na pozici bubeník a zpěvák na turné, kterého se pak zúčastnil v roce 2003 k albu "Corporate America". V roce 2004 se Boston znovu vydali na turné a v roce 2008 společné turné s kolegy ze Styx.

Další vystoupení s kapelou zahrnují různé jednorázové a mimořádné vystoupení, mezi které patří i odehrání národní hymny ve Fenway Park v Bostonu v roce 2003 před AIDS Game 3 matchup mezi Red Sox a Oaklandje a v lednu 2004 na Gillette Stadium před playoff zápasem mezi New England Patriots a Tennessee Titans. Také se objevil se skupinou na konci roku 2006 v Symphony Hall v Bostonu, v doprovodu členů z Boston Pops pro Douga Flutie Day.
Členové
(Narozen 5. dubna 1966, Elkhart, Indiana)
(Celým jménem Tracy A. Ferrie)


Pochází z Elkhart, Indiana a je národním mistrem v kolečkových bruslích. Tracy je absolventem Berklee College of Music, v Nashville působil jako studiový hráč.

Tracy vyrůstal v N. Indianě, kde jej povzbudil ředitel jejich školní kapely, aby se věnoval hudbě a on nakonec pokračovat ve studiu na Berklee College of Music, obor Music Production and Engineering. Během studia na zákldní škole Tracy hrál na tubu, kytaru, bicí, a konečně také na elektrickou basu na žádost ředitele. Byla to elektrická basa, která jejdostala na Berklee a brzy se stal žádaným studiovým hráčem. Tyto výzvy živého a studiového hraní jej podnítily, aby se věnovat kariéře jako profesionální hudebník.

Po dvou a půl letech na Berklee ale Tracy byl přepaden a surově zbit ve městě, mimo Boston. Potřebovat hospitalizaci a delší hispitalizaci a jeho dny v Boston byly u konce. Tracy strávil příštích několik měsíců v Indianě, kde se zotavoval a nakonec zamířil na západ do Hollywoodu, kde se zapsal na Musicians Institute. V LA se rychle zapojil do práce ve studiu, hrál na "Sunset Strip" s místními kapelami a vystupoval ve videích, z nichž některé byly uváděny v hudební televizi. Jedna z kapel, Electrik, se stala jeho prvním koncertním počinem na jihozápadě.

Tracyho první zlom nastal po pozvání od Deze Dickersona (Princ), aby se účastnil konkurzu ke křesťanské rockové kapele Whitecross. Tracy skončil psaní, koncertování a nahrávání v jiné skuopině od stejného labelu s názvem Seraiah. Po přesídlení do Nashvillu nahrál s Whitecross dvě desky a absolvoval světové turné. Tracy ta získal zkušenosti po celém světě, když hrál ve dvaceti pěti zemích, vystupoval v domácích i zahraničních televizních pořadech. Nahrával také různé filmové a televizní soundtracky jako je A View from the Top, Felicity a Tarzan. Jeden z jeho nejvíce nezapomenutelných zážitků bylo, když hrál pro papeže Jana Pavla II s Rebecca St. James v roce 2000.

Basista Tracy Ferrie je dlouholetý veterán na koncertech, stejně jako dokonalý studiový hráč. Je nejznámější jako bývalý basista křesťanské metalové kapely Stryper. Původně hrál na basu v doprovodné kapele Michaela Sweeta, ale Tracyho dovednosti a přístup jej přivedly ke spolupráci s mnoha hudebníky a skupinami jako Plumb, Sonic Flood, Rebecca St. James, Michael Sweet, Kimberly Locke (AI), Electrik, Danielle Bollinger, Kristy Starling, Greg Long (Avalon), April McLean, Jeff Deyo, Guardian, Whitecross, Sally Steele, Guardian, SONICFLOOd a Strange Celebrity. Některé desky také nahrál se Sonia V., Boe Braswell, Paul Alan a Kimberly Locke.

Během doby strávené v Los Angeles, Nashville a Bostonu, jeho studiové zkušenosti mu umožnily pracovat po boku některých nejtalentovanějších a nejvlivnějších hudebníků včetně bubeníka Kenny Arnoffa, pedal steel legendy Johna Hughleyho, kytaristy Phila Keagy, Paula Moaka, klávesisty Steve Hornbeaka (Faith Hill), producenta Jay Joyce a mnoho dalšími. Za dobrou vyváženost mezi studiovou přesností a živým hraním Tracy získal 25. výroční ocenění EMG jako hudebník a místo na pamětní CD vedle Robert Trujillo (Ozzy). Na představení Ferrie zahrál a napsal několik nahrávek Dove a Grammy umělců.

V létě 2012 Tracy vyrazil na turné s Boston, když nahradil Kimberley Dahme.
V současné době Tracy pracuje jako studiový hráč, učí hru na kytaru/basu a pravidelně koncertuje s různými kapelami a hudebníky. Jeho všestranný styl je vyvrcholením vkusu a zkušeností, od stylu jako blues, funk, r & b, rock, punk k lehkému jazzu, gospelu a country.
Členové
(Narozena ***, Long Island, NY, USA)
keyboards, vocals, rhythm guitar (2002, 2012, 2015–present)


Beth Cohen, rodačka z Long Island, NY, vyrůstala v domě naplněném hudbou. Ačkoli hrála na klavír i na flétnu v době, když jí bylo 10, ona brzy zjistila, že zpěv je to, co jí opravdu inspiruje a začala skládat své vlastní písně ještě jako dospívající někdy ve 13 letech. Studiem na University of Miami na plné stipendium získala svůj titul v hudbě a zdokonalovala své řemeslo jako zpěvačka, když postupně své vlivy rozšiřovala.

Beth vystupovala na různých místech, zpívala rock, R & B a latinskou hudbu a začala zařazovat i zpěv ve španělštině. Její talent upoutal pozornost Jona Secady a brzy poté s ním koncertovala jako jedna z jeho doprovodných vokalistek. Kromě toho, že byla úspěšná autorka, koncertovala po světě a dělala to, co miluje, navíc spolupracovala s umělci jako Julio Iglesias, Barbra Streisand, Tina Turner, Rode Stewart, Pink a nejnověji i Barry Gibb, kde také vystupovala jako sólová zpěvačka při jeho turné.

Tom Scholz ji náhodou spatřil při vystoupení v klubu v Miami koncem 90. let, zatímco pracoval na několika studiových nahrávkách. Byl tak zaujat jejím neuvěřitelným hlasem, že ji požádal, aby se pokusili o nějaké vokály u některých písní, které tenkrát psal. Tom vzpomíná: "Spousta lidí má skvělý hlas, co bylo ale úžasné, ona má svoji schopnost jej používat." Beth nazpívala na demo skladby pro "You Gave Up on Love" a její doprovodný zpěv se objevil u skladeb v roce 2012 na albu "Life, Love & Hope", starší verze byla vydána v roce 2002 na albu "Corporate America". Scholz říká: "Je to ta nejlepší studiová zpěvačka, se kterou jsem kdy pracoval." jako dokonalá jazzová pianistka Beth navíc plně využije své dovednosti klávesistky, občasnou rytmickou kytaru a samozřejmě její výjimečné vokály, když se připojí k sestavě Boston, protože plánují jejich live show po celé Severní Americe. Gary Pihl říká: "Viděl jsem některé z YouTube videí zpěvu Beth, všemožné druhy věcí, ale když jsem ji slyšel zpívat sólo při naši písni "Surrender", věděl jsem hned, že ona bude skvělá na jevišti s námi."

Pokud necestuje, je Beth je nejlepší vokální trenérkou v Miami, spolupracuje se známými umělci, stejně jako s mladými, nedočkavě se rodícími umělci. Beth říká: "Je to skvělý způsob, jak pomoci zpěvákům prožít sen, který já prožívám každý den." Beth také zasedá ve správní radě Trustees for the Recording Academy, což je organizace, která dohlíží na Grammy.
Další informace na adrese: beth-cohen.com
Členové
(Narozen 7. srpna 1962, San Francisco Bay, USA)
(celým jménem David Victor Borgman)


Zpěvák a kytarista David Victor, rodák ze San Francisco Bay, poprvé uchopil kytaru v 16 letech poté, co viděl přítele jeho sestry brnkat pár akordů. Už v 18 letech David začal hrát s několika originálními hard rockovými a coverovými kapelami v severní Kalifornii. Po promoci, kdy získal titul v oboru v informatiky na California State University v roce 1989, David financoval, složil, natočil a vyprodukoval svoji první komerční nahrávku "Proof Through The Night" v roce 1991. Album bylo původně vydáno pouze na kazetě a představilo především rychlejší pop-rockové originály.

David zformoval svoji první původní kapelu VELOCITY v roce 1996 a nahrával a produkoval jejich debutové album "IMPACT" v roce 1997, na němž s ním spolupracoval veterán bubeník Pat Torpey (Mr.Big, Robert Plant, The Knack). VELOCITY byl dynamický projekt, který odehrál mnoho koncertů po celých západních USA od roku 1996 do roku 2000. Díky turné, stejně jako vysílání v komerčních rádiích v USA a Kanadě, album "IMPACT" (1997) stejně jako následující deska "ACTIVATOR" pokračovaly dobře v prodejích v USA, více než 5000 se jich prodalo jen ve státě Utah, kde album bylo pravidelně vysíláno v rádiu na jedné rebelské rockové stanici K-ROCK. IMPACT se prodalo přes 12.000 kusů po celém světě za podpory evropské MTM Records a japonské AVEX Records a stále se prodává.

V roce 1999 se David rozhodl přestěhovat do Los Angeles, aby tam prozkoumal nové živé hudební příležitosti. LA kapely včetně BOSTON tribute kapely "Smokin'", vynikající rockové jam kapely EXILE SOCIAL CLUB, v níž působili Chuck Wright z Quiet Riot na basu a Pat Torpey z Mr.Big a Robert Plant na bicí, a několika firemních večírkových kapel.

V roce 2012 jeho kariéru zasáhl blesk, když byl David pozván, aby se připojil k legendární platinové kapele BOSTON. David koncertoval s kapelou jako kytarista a doprovodný zpěvák, zpíval hity včetně "Amanda", "More Than A Feeling" a "Peace Of Mind". Navíc David nahrál vokály i pro nadcházející album BOSTON, které opět produkuje kultovní hitový skladatel, producent a zakladatel BOSTON Tom Scholz. Jedná se o album "Life, Love & Hope" které vyšlo v září 2013. Další turné BOSTON turné je plánováno následně po vydání alba.

David také pravidelně vystupuje s projekty, které spoluzakládal PLATINUM ROCKSTARS™ (rozsáhlá klasická rocková koncertní kapela) a BOSTYX, což je cover, vzdávající hold hudbě BOSTON a STYX. V roce 2013 vydal další sólové album "Strength of Conviction".
Členové
(narozen 12. června 1951, Danvers - dříve se jmenovalo Salem - město čarodějnic, Massachusetts, USA
zemřel 9. března 2007, Atkinson, New Hampshire)
(Celým jménem Bradley Edward Delp)


Celým jménem Bradley E. Delp, byl americký hudebník a zpěvák. Je nejznámější jako člen kapely BOSTON.

Delp se narodil v Peabody, Massachusetts, v rodině kanadských přistěhovalců. Přestože jeho otec hrával doma na housle, hudba jej inspirovala až poté, co shlédl Beatles vystupující tehdy v The Ed Sullivan Show v roce 1964 a běžel si hned ve třinácti koupit první kytaru a začal se na ni učit hrát. Naživo viděl Beatles ještě v Suffolk Downs v East Boston 18. srpna 1966.

V roce 1970 se stal členem cover bandu Hot-Watt. Tam se taky setkal s Tomem Scholzem a založili spolu skupinu Boston. V roce 1970 vyráběl topné elementy pro Mr. Coffee v danverské společnosti Hot-Watt, když se setkal se zakládajícími členy Boston Tomem Scholzem, Barry Goudreau a Jimem Masdeou. Delp šel ma konkurs jako hlavní zpěvák kapely, ze které se stali Boston v roce 1976 a okamžitě dostal práci. Kromě sólového zpěvu dělal i doprovodné vokály, hrál na kytaru, harmoniku a na klávesy na albech Boston. Jeho spolupráce s kytaristou Tomem Scholzem přivedla na svět sérii hitů.

Delp zazpíval sólové i doprovodné vokály na prvních třech albech Boston. Po 1978 albu "Don't Look Back" (1978) přispěl vokály i na sólovém albu Barryho Goudreaua. Nahrával také doprovodné vokály na debutovém stejnojmenném albu kapely Orion the Hunter (1984) a později i skupině RTZ (Return to Zero). K Boston se vrátil při nahrávání "Third Stage", vydaném v roce 1986.

V roce 1994 je na albu "Walk On" nahradil Fran Cosmo, který také byl členem Return to Zero, ale album se neprodávalo příliš dobře. Delp později sdílel vokály s Cosmo při koncertech, kde Delp řekl Cosmovi, aby se zaměřil "na opravdu těžké vysoké části". Delp se vrátil do sestavy Boston v roce 1994 a nahrával jejich alba "Greatest Hits" (1997) a "Corporate America" (2002).

V letech 1995 - 2007 Delp hrával v hold kapele Beatles nazvané Beatlejuice, když měli pauzu v Boston. Delp také hrál s Goudreau na albu vydaném v roce 2006 s názvem "Delp And Goudreau".

V pátek 9. března 2007 byl ve svém domě ve městě Atkinson ve státě New Hampshire nalezen mrtvý 55. letý Bradley E. Delp. Podle tisku, odvolávajícího se na rodinu, a podle ukončeného policejního vyšetřování spáchal sebevraždu pod vlivem vleklých deppresí. Toxikologické vyšetření totiž ukázalo, že Delp zemřel na následky otravy oxidem uhelnatým. Dle protokolu policie se zavřel v koupelně, utěsnil všechny přístupy, kudy by do místnosti mohl proudit čerstvý vzduch, dveře byly utěsněny lepicí páskou a ručníkem, a následně si zapnul dva grily na dřevěné uhlí. Policie nalezla Delpa mrtvého v jeho hlavní koupelně, spolu s několika poznámkami pro toho, kdo by jej našel. Podle policejní zprávy byl Delp v době své smrti sám a nalezla jej jeho snoubenka. Podle patologa z New Hampshire, Delpovu smrt způsobila otrava oxidem uhelnatým.

Přitom plánoval turné a svatbu. Delp byl ženatý s Micki Delp - s níž měl dvě děti. V roce 2007 v létě se chtěl oženit podruhé - během letní šňůry kapely Boston se jeho chotí měla stát Pamela Sullivan. Brad byl vegetarián a často koncertoval na charitativních akcích.
"Byl jedním z těch, kteří se o vše, co měli, dělili s těmi, kteří se pohybovali v jeho blízkosti. A bylo úplně jedno, jestli šlo o rodinu, přátele, fanoušky nebo někoho úplně cizího," uvedli nejbližší příbuzní zpěváka kapely Boston ve svém prohlášení. Dále napsali: "Dával tak dlouho, jak jen mohl, ale byl již velmi unavený. Vezměme s úctou na vědomí, že nyní má konečně svůj klid a pokoj." Pohřeb se konal pouze v úzkém rodinném kruhu.
Členové
(Narozen 29.listopadu 1951)
(celým jménem Barry L. Goudreau)


Barry byl jedním z původních kytaristů Bostonu, dokud odešel v roce 1980. Od odchodu se Goudreau spojil s několika členy Boston na různých projektech, včetně kapely Orion Hunter, Return to Zero, Delp-Goudreau a různé koncertování, přehlídky a EPS.

Hudební zájem u Goudreau se vyvinul již v raném věku, tehdy uchopil svoji první kytaru, akustickou, kterou mu půjčil kamarád, když mu bylo 11 let. Lekce na kytaru začal brát ve 13 letech, připojil se také k jeho první kapele s názvem "Tornadoes". V 15 letech se připojil k další kapele s budoucím bubeníkem Boston Sib Hashianem. Často hrávali v nočních klubech, někdy až sedmkrát týdně. Když začal navštěvovat Boston University na studium geologie, byl již dokonalým kytaristou. Později se tak setkal s Bradem Delpem a Fran Sheehanem, budoucími členy Boston. Zúčastnil se zkoušky s Delpovou kapelou, jak o tom hovoří:
"Bylo to v době, kdy jsem se setkal s Frane Sheehanem a Bradem Delpem. Franův dům byl místem, kam hudebníci chodili a zkoušeli. Měli jsme tam několik skvělých zkoušek, kde jsme pilovali naše úlety až do časných ranních hodin. Jsem si jistý, že sousedé z toho nebyli nadšeni, stejně jako jsme to prováděli. Setkal jsem se Bradem, když jsem se ucházel o místo v jeho kapele. Kytarista se rozhodl odejít a přivedl mě tam jako jeho nahradu. Brad zpíval Led Zeppelin "Communication Breakdown". Nikdy jsem neslyšel nikoho zpívat tak dobře předtím, nikdy na to nezapomenu. Bohužel jsem se nedostal ale na koncert."

Když se dostal na Boston University, aby se snažil získat titul v oboru geologie, snažil se dát hudbu stranou a soustředit se na školu, ale brzy se setkal s Tomem Scholzem, který pracoval přímo přes řeku na MIT.

Spolu z Goudreauovými kolegy založili kapelu "Mother's Milk" , v níž byli i Tom Scholz a Brad Delp. Goudreau pracoval se Scholzem a Delpem již v roce 1969 na počáteční sadě demo nahrávek, kde nahrával všechny rytmické a sólové kytary. Tyto rané pokusy přilákat zájem gramofonových firem ale neuspěly. Nakonec dali dohromady demo nahrávku a přivezli ji do New Yorku, aby uzavřeli nahrávací smlouvu. Bylo to mnoha letech čekání, a znovu museli čekat v čekárně, když se nemohli dostat přes recepční dále. Bylo to v těch několika letech neustálého odmítání, které i nadále vedly Toma stále vylepšovat skladby a nahrávky k bodu, kdy již nebylo možné pokračovat. Později Scholz přepracoval a přehrál některé z těchto demo písní a napsal několik nových písní pro druhou sadu demo nahrávek, tentokrát si Scholz nahrál všechny kytary, basu i klávesy. Tento druhý demo set získal nakonec nahrávací smlouvu s Epic Records.

Ačkoli není Goudreauovi připsáno žádné autorství písní Boston, jeho kytarová práce byla nedílnou součástí ochranné známky zvuku a stylu Boston. Goudreau složil a aranžoval "Foreplay/Long Time", "Don't Look Back" a "Used To Bad News", kde uplatňoval hodně tvůrčí vstup k primárnímu skladateli Tomu Scholzovi. Na konci roku 1979 se Scholz dostal do zákonných a smluvních bitev s manažerem kapely, a později i s CBS. Poté informoval členy Bostonu, že by neměli spolu pracovat na materiálech Boston po dobu nejméně jednoho roku a že klidně mohou dělat své sólové projekty.

Během tohoto období Goudreau napsal mnoho písní v naději, že je Scholz začlení do příštího LP Boston. Scholz ale neprojevoval zájem o použití některých z Goudreauových prací. V roce 1980 tak Goudreau nahrál své první sólové LP s názvem "Barry Goudreau", vypomáhali mu se zpěvem Brad Delp a Fran Cosmo, který se pouzději připojil k Boston v roce 1991, Sib Hashian na bicí. Nahrávací společnost se snažila vydělat pomocí reklamy na této nahrávce s "téměř Boston" sestavou. LP přineslo hity pro rozhlasové a televizní vysílání s písněmi "Dreams" a "Mean Woman Blues". Album bylo propagována jako nějaký řez "Boston-lite", když to ale Scholz uslyšel, byl vzteky bez sebe. Nakonec tohle album vyvolalo spor, po němž Scholz požádal Goudreaua, aby opustil Boston.

V roce 1984 Goudreau založil kapelu Orion the Hunter a vydali debutové LP. Tentokrát se Fran Cosmo objevil jako zpěvák, zatímco Delp nazpíval doprovodné vokály a spolupracoval na pěti písních alba. Album zahrnovalo jeden hit "So You Ran". Ke kapele se pak připojil klávesista a doprovodný zpěvák Brian Maes a skupina se vydala na turné jako předkapela Aerosmith v roce 1984, ale nakonec se rozpadla v roce 1985.

V roce 1990 Goudreau zformoval kapelu RTZ (Return to Zero). Delp opustil Boston a přidal se ke skupině. RTZ zažila ale jen malý úspěch s hitem "Until Your Love Comes Back Around", kterou složil Brian Maes. Delp a Goudreau cítili, že nahrávací společnost nepodporovala kapelu nejlepe, proto požadovali zrušení kontraktu. Později podepsali smlouvu s MTM Records, ale Delp odešel krátce poté, když se vrátil k Boston.

V roce 1997 se objevil Goudreau v kapele Lisy Guyer na jejím albu "Gypsy Girl" a v roce 2000 pak na albu " Leap of Faith". V roce 1998 se RTZ přeskupili a vydali své druhé album "Lost" s menším úspěchem než jejich debut.

V roce 2003 se Goudreau a Delp spojili, aby nahráli jejich nezávislou desku "Delp and Goudreau". Singl "It's What You Leave Behind" mělo ale minimální úspěch v rádiích. V roce 2005 Goudreau a členové RTZ shromáždili písně, které byly byly kdysi vyřazeny a nikdy nevydány, a vydali třetí album RTZ ve formě 2CD. Album vyšlo v USA u Briola Records jako "Lost in America" a "Found in America". Goudreau nadále hrával s Sheehanem a Hashianem v malých, lokálních místech po celém státě Boston, a také pokračoval v hraní s Delpem až do jeho smrti v roce 2007.

V roce 2006, Goudreau a Scholz obnovili svůj kontakt po 20 letech mlčení, ale Goudreau naznačil, že nebyl pozván do sestavy kapely Boston. 16. října 2007 Goudreau vydal jednu závěrečnou píseň, kterou nazpíval Delp s názvem "Rockin 'Away". Podle Goudreau, "Rockin 'Away" byla napsána v létě roku 2006 k 30. výročí vydání první desky Boston. Byla to poslední píseň, kterou Brad a Barry napsali společně. V tomto Bradově přístupu se odráží, jak byl zaujat hudbou, hlavně díky jeho mnoha fanouškům a jejich dlouhodobé loajalitě. Byla to jeho poslední naděje, že píseň povede k znovuobnovení vztahu s kapelou, ale bohužel se tak nestalo. Píseň se stala menší hitem na začátku roku 2008, získala #18 pozici v americkém hudebním žebříčku rockového rozhlasového vysílání.

Goudreau občas hraje s Jamesem Montgomerym a je v současné době členem Ernie and the Automatics spolu se Sib Hashianem, Timem Archibaldem, Brianem Maesem, Michael Antunese a Ernie Boch, Jr.

Po Delpově smrti se zbývající členové RTZ sešli, aby nahráli skladbu "Set The Songbird Free", kterou napsal Brianem Maes. "Chtěli jsme, aby to byla pocta z lásky a respektu, kterou všichni sdílíme s náším spoluhráčem a kamarádem Bradem," vzpomíná Maes.

Goudreau nyní žije v Swampscott, Massachusetts s manželkou Connie, synem Seanem a dcerou Michele. Connie je sestra Micki, která byla provdaná za Delpa v roce 1980 a měli spolu dvě děti, ale rozvedli se v roce 1996.

Goudreau je v současné době členem Ernie and the Automatics spolu s Hashianem. Jejich debutové album "Low Expectations" vyšlo 17. února 2009. Dne 25. února 2012 Goudreau odehrál tři hodinový set s Sheehanem a dalšími v "All Star Jam" na benefitním koncertu pro Sydney and Berne Davis Art Center ve Ft Myers na Floridě.
Website: BarryGoudreau.com
Členové
(Narozen 17. srpna 1949, Boston, Massachusetts,
zemřel 22. března 2017, near Nassau, Bahamas)
(Celým jménem John Thomas "Sib" Hashian)

Byl hráč na bicí, perkuse, doprovodný zpěvák na koncertech.

Sib hral na bicí od základní školy, ačkoli neměl žádný na bicí žádný kurs. Hrával v různých kapelách s Franem Sheehanem a později poznal Toma Scholze díky Franovi. Sib hrál desce Barryho Goudreau z roku 1980 a také se podílel na počátečních studiových nahrávkách pro "Third Stage", než byl nahtazen Jimem Masdeaou.

Alba Boston a album Barry Goudreaua byly poslední tradiční projekty, na kterých Hashian pracoval. Pak začal podnikat a vlastnil řetězec solárií v Bostonu, stejně jako malý obchod s deskami v Danvers, Massachusetts nazvaný Soundwaves. Občas hraje koncerty v oblasti Bostonu s bývalými spoluhráči, včetně Goudreaua, Fran Sheehana a Brada Delpa, až do jeho sebevraždy v roce 2007.

V roce 2001 natočil své první jevištní představení jako herec na Cape Cod Repertory Theater ve světové premiéře hry "9-Ball", kterou napsal jeho přítel Art Devine. V roce 2003 se objevil na albu Sammyho Hagara "Live: Hallelujah" jako neoficiální člen jeho kapely "The Waboritas".

V roce 2004 se vrátil na pódium na Tremont divadla pro Bostonskou premiéru "9-Ball", kterou také produkoval spolu s Ernie Boch Jr. V roce 2005 se objevil v R U the Girl, protože jeho dcera Lauren se účastnila o výhru v soutěži, kterou byla šance hrát s TLC.

V roce 2006 natočil desku s kapelou Ernie and the Automatics, v níž hrál také Goudreau na kytaru. Jeho současnou o bchodní aktivitou je malý obchod s hudbou v Sommerville, Massachusetts, tzv. Holland Street Music.

V roce 2012 se zúčastnil jako host pořadu Scorch's PFG-TV, v místní televizní show v Nové Anglii.

Sib Hashian zemřel 22. března 2017 ve věku 67 let poté, co se zhroutil uprostřed vystoupení Legends of Rock na palubě výletní lodi. Bylo mu 67 let. Plavba Legends Of Rock Cruise vvyplula z Miami 18. března se zastávkami plánovanými v St. Maartenu, Portoriku a na Bahamách před plánovaným návratem do Miami 25. března podle oficiálního itineráře.
Členové
(Narozen 26. března 1949)
(celým jménem Francis E. Sheehan)

Je americký hráč na basu, bicí, je i doprovodný zpěvák na koncertech.

Sheehan byl možná nejzkušenější hudebník v původní sestavě Bostonu. Navzdory tomu, že Fran přispěl částečně k úspěchu Boston, pravděpodobně jeho největší hudební zážitek zažil ještě před vstupem do skupiny. Hrával koncerty se svým otcem ve věku 5 let, když se specializoval na vokály na New England Conservatory of Music. Když pak ukončil školu, začal se věnovat profesionální hudební kariéře.

Chtěl realizovat svůj sen o hraní rock and rollu. Místo toho, ale skončil hraním na mnoha svatbách. Nicméně, Fran se seznámil s Johnem "Sib" Hashianem, což vedlo k jeho spojení s kapelou Boston, krátce poté, co se kapela podepsala nahrávací smlouvu v roce 1976.

Po odchodu několika dalších původních členů sestavy Boston, by Sheehan propuštěn z kapely uprostřed turné ke třetí desce Boston, kde byl spoluautorem písně "Cool the Engines". Poté co opustil Boston, Sheehan, spolu s dalšími dvěma ex-členy zažaloval Toma Scholze, ale spor urovnali nakonec mimosoudně.

Po odchodu z kapely Sheehan několikrát hrál jako host, včetně alba "Hallelujah" se Sammy Hagarem a jeho The Waboritas. V srpnu 2007 se Sheehan spolu s dalšími předchozími členy kapely objevil na jevišti v Tribute Show za Brada Delpa, která se konala v Bank of America Pavilion v Bostonu.

Sheehan již nehraje profesionálně poté, co se zranil ruku při nehodě na kole. Dne 25. února 2012 Sheehan odehrál s dalším bývalým členem Boston Barry Goudreau tři-hodinový set a dalšími v "All Star Jam" na benefitním koncertu pro Sydney and Berne Davis Art Center ve Ft Myers na Floridě.
Členové
(Narozen 1951)
(celým jménem James H. Masdea)
Člen Boston (1969-1975, 1983-1988)


Vyrůstal v Jamaica Plain, Massachusetts, v blízkosti centálního Bostonu. Jim Masdea žil v domě, který se otřásal rachotem kolem jezdících příměstských vlaků. Dramatické mládí, v němž by nikdo nepředpovídal, že se jednoho dne by stane blízkým přítelem s avsolventem MIT Tomem Scholzem, který měl luxusní dobrý domov a úspěšné, vzdělané rodiče.

Jako samouk si zamiloval Rock and Rollovou hudbu v raném věku a byl rád, když mohl hrál na bicí v schopnějších místních rockových kapelách v době, když začal studovat vysokou školu. Když Jim odpověděl šťastným řízením osudu na inzerát kapely, kterou Barry Goudreau a Tom Scholz formovali v tomto roce, zrodil se začátek vztahu, který by nakonec změnil v celoživotní. Nakonec sice skupinu brzy opustil, ale hudební spojení se změnilo na úzké přátelství mezi Scholzem a Masdeaou. Jim Masdea jako originální bubeník Boston, nahradil jej Sib Hashian v roce 1976, ještě před vydáním prvního alba.

Jim Masdea a Tom Scholz Jim byl bubeníkem v několika neúspěšných pokusech kapel, které hrály písně naživo, a dokonce byl účastníkem i několika pokusů o nahrávky v Scholzově komerčním studiu. Když se Tom vzdal těchto pokusů a šel "podzemí" do svéhoo suterénního studia, pozval Jima, aby se stal jediným hudebníkem, který by s ním pracoval. Masdea hrál na bicí na každé demonahrávce od Scholze, společně nahráli veškeré bicí pro většinu hudby, kterou můžeme slyšet na debutovém albu Boston.

Na naléhání managementu vydavatelství by Masdea nakonec nahrazen pro nahrávání skladeb debutového alba, ale jeho podíl na bicí byl uveden u mnohých skladeb jako poznámka u demo skladeb, které Jim nahrál. Na Scholzovo naléhání Jim ale hrál na bubny ve skladbě "Rock and Roll Band". O několik let později jej Tom pozval zátky k nahrávání bicích pro skladby na třetím albu Boston "Third Stage", a na úžasné koncertní vystouopení v roce 1987, které po vydání alba následovaly. Kromě hraní s BOSTON, Jim byl zapojen do různých činností, včetně budování a provozování pekárny a byl také kapitánem obchodní jachty.
Členové
(Narodil 22. dubna, San Pablo, Kalifornie)
(celým jménem Kimberly K. Dahme)


Kimberley Dahme je rocková a country music zpěvačka, basistka a autorka, která je nejznámější jako členka kapely Boston.

Kimberley Dahme se narodila v San Pablo v Kalifornii, ale vyrůstala v přilehlých venkovských městech ve střední a jižní Kalifornii kolem pověstné Mohavskou pouště. Dokonce měla i koně jednu dobu, na němž jezdila bez sedla, protože si je rodiče nemohli dovolit.

Její hudební vzdělání začlo již v raném věku. První lekce na klavír dostávala od své matky. Kimberley vzpomíná: "Máma mi dala klavír a já jsem se stala závislá od té doby na hudbě. První píseň, kterou jsem se naučila byla "Jesus Loves Me". Bylo mi asi 8 let, když jsem zpívala poprvé na veřejnosti. Byl tam muž jménem Larry Love. Byl to černošský folkový zpěvák, který hrál v místním podniku Straw-hat Pizza Parlor. Zpívali jsme spolu párkrát, když hrál u táboráků písně, a jednoho dne mě vytáhl na jevišti. Byla jsem nadšená, protože se zdálo, že se lidem můj zpěv líbil."

Kimberley začala hrát na flétnu ve třetí třídě a na kytaru v šesté. Mezitím se ale v páté třídě, což ji ve velké míře kvalifikovalo pro její budoucí hraní v kapele Boston, stala zpěvačkou coveru skupiny Boston. K této kapele ji přivedl její bratr, díky jehož vlivu se stala vášnivým fanouškem kapely Boston. Ve 13 hrála na benefitním představení Feed the Children. Vždy sportovala, Kimberley byla vysoká na svůj věk a soutěžila převážně s klukama. Milovala plavání v plaveckém týmu a hrála basketbal na vysoké škole. Stále drží rekord ve výskoku na škole, ale hudba se stala její hlavní láskou.

Nebyly to však jediné hudební nástroje, na které se Kimberley naučila hrát. Kimberley ráda vzpomíná na učitele zpěvu na střední škole, Pollie Vashe, s velkou láskou. Hrály se tam školní hry, madrigaly, pěvecký soubor Renaissance, Nightingales a kvarteto Ducketts. Ona a dvě kamarádky odezpívaly národní hymnu jako a cappella trio. Zúčastnila se také televizní show "You Can Be a Star". Hrávala na akustickou kytaru v barech pro nedělní posezení a sobotní večery. V 19 letech začala skládat rozhlasové znělky jako zpěvačka a skladatelka. Podílela se tak na reklamách pro Toyotu, Wrangler Jeans a Pontiac.

Studovala hudbu na vysoké škole a působila v Radio/TV jako hlasatelka, kde se učila překonávat svůj ostych. Jako nováček ve škole se zúčastnila konkurzu na sólový part ve skladbě "A Midsummer Nights Dream" s více než dalšími 75 dívkami, který vyhrála. To ji přivedlo do Evropy na 6 týdenní turné, kde zaujala další fanoušky. Její noví přátelé v Berlíně, Sandra a Ulf, chtěli pomoci Kimberley oslovit nové publikum, a tak ji spustili její první webovou stránku www.Kimberley.de.

Po ukončení vysoké školy se Kimberley přestěhovala do města Nashville v Tennessee ("je to pocit, jako být doma, jakmile jsem se tam dostala"). Začala hodně koncertovat, sama nebo v duu, a začala také skládat vlastní skladby. V Nashville získala místo v Nashville New Faces World turné. To ji opět přivedlo do Německa, kde poznala mnoho dalších nových přátel a fanoušků. Několikrát se tam vracela jako sólistka nebo v duu.

Když byla zpátky v USA, spolupracovala s kapelou zpěváka, bubeníka a skladatele Toma Hambridge, Kimberley si všiml Tom Scholz z kapely Boston, který přišel na představení v klubu vyzkoušet Hambridge jako náhradního bubeníka pro Boston. Scholzovi se bubeník Hambridge líbil, ale byl opravdu ohromen zpěvem Kimberley a zeptal se jí, jestli hraje na basu. O pár měsíců později Kimberley byla na jevišti s Boston na Fiesta Bowl před 80.000 lidí a miliony televizních diváků, byl to její první vystoupení s kapelou v roce 2002. Její spoluhráči na ní oceňovali, jak pilně a únavně Kimberley pracovala, aby se sehrála s kapelou a dokonale se naučila basové party. Gary Pihl o ní prohlásil: "Kimberley dokáže opravdu tvrdě pracovat a opravdu se snaží, aby kapela co nejvíce šlapala. Když jsme se chystali na americké turné v roce 2003, chodila do zkušebny v časných ranních hodinách a odcházela hluboko v noci. Pořád jen makala. Vždycky říkala, že ty basové linky jsou geniální a že se je chce naučit notu po notě. Věnovala spoustu času tomu, aby to zahrála opravdu stejně, jako je to na desce. Včetně akcentů a úderů." Kimberley ovšem lichotku vrací slovy: "Jsem ta nejšťastnější žena na této planetě. Je to pro mě obrovská čest a vždycky cítím jako požehnání, že s těmito spoluhráči mohu být na jevišti." Pak odehrála celé turné pro podporu alba "Corporate America". Tomovi Scholzovi se líbilo i její skládání natolik, že její píseň "With You" je také jednou ze skladeb na "Corporate America".

Kimberley vydala několik, hlavně country sólových alb, její poslední nahrávka se jmenuje "You Make Me Believe". Toto CD je dárek pro její fanoušky, přátele a systémovou podporu a tým, který jí pomáhal jít dál, i když byla vyčerpána.

V roce 2010 se Dahme podílela na tribute albu s názvem Mister Bolin Late Night Revival, což byla kompilace 17 dříve nevydaných skladeb napsaných legendárním kytaristou Tommy Bolinem před jeho smrtí v roce 1976. Album představilo i další umělce, jako HiFi Superstar, Doogie White, Eric Martin, Troy Luccketta, Jeff Pilson, Randy Jackson, Rachel Barton, Rex Carroll, Derek St. Holmes a The 77's. Procento z výtěžku z tohoto projektu šlo na podporu zotavovacího centra Jackson Recovery Centers.

Kimberley je svobodná matka se dvěma dětmi, Kenny (16) a Emily (10). Těsně před svátky v listopadu 2013 Kimberley měla vážnou nehodu na lyžích, takže se nyní doma zotavuje, rehabilituje a píše, skládá nové písně pro její další album.

Kimberley Dahme, Jeff Neal a Gary Pihl, bývalí členové BOSTON, se rozhodli spojit na čas své hudební kariéry a založili trio Color Three a už jim vyšla i první deska "Paint By Number" a nezní špatně, dalo by se je přirovnat k Pretenders.

Internetové stránky:
http://www.kdsongs.com/
www.colorthree.com
Členové
(Narozen 31. ledna 1952, Wolf Point, Montana)
(celým jménem William Raymond "Curly" Smith)

Curly Smith byl bubeníkem Boston v letech 1994 - 2000. Obstarával bicí na turné Walk On tour a na Summer tour v roce 2012.

Narodil se v Big Sky v Montaně, ale vyrůstal v Arkansasu. Curly Smith měl rytmus od té doby co jej krmili lžičkou, zvláště když bydleli vedle železnice. Hřmící vlaky uchvátily mladého chlapce tak, že začal tlouci na hrnce a pánve doprovázet zvuk železničních vozů. Kdykoli měl příležitost, Curly přeběhl přes koleje a ponořil se do zvuků hudby evangelia, které vycházely z nedalekého kostela. Tyto nezapomenutelné zážitky z dětství u něj položily základ, aby se začal zamýšlet o své hudební kariéře.

Curly začal hrát na kytaru, bicí a zpívat když mu bylo 12 let a k tomu si ve 14 letech přidal harmoniku. Ještě před svými 20. narozeninami začal docházet na klavírní lekce a přidal tak ještě další nástroj k jeho rostoucímu repertoáru. Hraním v různých kapelách v Arkansasu, Texasu a Louisianě zdokonaloval své dovednosti před tím, než vstoupil do skupiny Jo Jo Gunne v Kalifornii, což byla odnož klasické rockové skupiny Spirit. Jo Jo Gunne dosáhli na Top 40 se singlem "Run Run Run" a tenkrát hodně koncertovali v USA a Evropě. Po odchodu z Jo Jo Gunne Curly začal hrát studiově, stejně tak doprovázel řadu umělců v Los Angeles a Londýně, včetně takových jako Jeff Beck, Stevie Ray Vaughn, The Monkees, John Waite, Andy Taylor (Duran Duran), Steve Jones (Sex Pistrols), Rick Springfield, Willie Nelson, Ron Wood (Rolling Stones), Dickie Betts (Almond Brothers), Bonnie Raitt, Jackson Browne, Ian Hunter, Jay Ferguson (Spirit), Gary Myrick and the Figures, Russ Ballard (Argent), Steve Cropper (Booker T and the MG's), Bonnie Bramlett (Delaney & Bonnie), Brian Wilson, Ray Manzarec a Robbie Kreagor (The Doors), Terry Nunn (Berlín), náramky, David Lindley, Christine McVie, Mick Fleetwood a Billy Burnette (Fleetwood Mac), Belinda Carlisle, Bette Midler a řada dalších. Byl jedním z mála bubeníků, který mohl hrát bok po boku s Keith Moonem. Curly se během této doby zdokonaluje ve svém řemesle a pro doladění hraje různé hudební styly, od rocku až po pop a rhythm and blues.

Během 90. let Tom Scholz z BOSTON chtěl poznat Smithův talent a pozval jej na turné s kapelou. Curly byl vítaným přírůstkem do kapely, cestoval s nimi a odehrál nezapomenutelné představení na kytaru i bicí s Tomem Scholzem na turné v roce 1997. On také zahrál neuvěřitelné sólo na harfu v jednom z největších hitů Boston "Higher Power", který napsal spolu s Tomem Sholtzem pro album "Corporate America".

V Sedona, Arizona, kde Curly žije, vydal svoji první sólovou desku s názvem "Cool Blue Cosmic Gem", éterické kompilace, která napsal, zaranžoval, nahrál, produkoval a také sám namíchal. Tom Scholtz (Boston) o albu hovoří, jako o jedním z jeho nejlepších deseti oblíbených disků CD všech dob. Curlyho nejnovější hard rockové album s názvem "Rough House", které také napsal a nahrál v Arizoně. Vrátil se zpátky ke svým kořenům pro tentokrát, ve kterých využil své hard rockové, bluesové a evangelické vlivy. Tato nahrávka je inovativní, rock and rollolový vzorek, prodchnutý nervním odvážným zpěvem, hladivou kytarou, basou a ohlušujícími bubny. "Rough House" je syrové a reálné, záměrný kontrast umělce, aby se odchýlil od nových hodně počítačově řízených desek, které jsou dnes k mání.
Členové
(Narozen 25. dubna 1955)
(Celým jménem David Arthur Sikes)


David Sikes strávil první čtyři roky svého života v okolí svého rodiště v Cambridge, Anglie, dokud se jeho rodina nepřestěhovala do Kalifornie. Davidův zájem o hudbu začal podobným způsobem, jako u mnoha jiných jeho generace... navšívil představení Beatles. Učil se hrát na trubku a lesní roh ještě na základní škole, na střední už hrával na kytaru a zpíval spolu se svými oblíbenými kapelami. Šanci v rockové kapele dostal ve druhém ročníku na střední škole, když jej někteří přátelé pozvali, aby připojil k jejich kapele. Právě jim scházel baskytarista, takže David vzal své úspory, jednu si koupil a naučil se na ní hrát poslechem svých oblíbených nahrávek.

Hudbu se učil hlavně ve škole, kde David dostal základní vzdělání, obor teorie hudby, hraní v orchestru, a naučil se hrát na několik dalších nástrojů. David se protloukal kolem San Francisca po klubové scéně během raných osmdesátých let, hrál s mnoha kapelami, které měly alespoň lokální popularitu. Během této byl pozván na konkurz ke kapele Aldo Nova. První album Aldo Nova se dostalo do Top 10 prodejních alb v roce jeho vydání a pak s kapelou koncertoval na 10 měsíčním turné turné, kde zahajovali koncerty Sammy Hagara, při nichž se setkal s budoucím kolegou z BOSTON, Gary Pihlem, také Cheap Trick, Hall a Oates, Rainbow a Journey mezi dalšími. Jako baskytarista ve skupině kytaristy a zpěváka Alda Novu vydal alba "Subject...Aldo Nova" (1983) a "Best Of - A Portrait Of Aldo Nova".

Po skončení turné k druhému albu se David se rozhodl, že je čas jít dál, a nakonec se připojil v roce 1986 do sestavy kapely Giuffria z Los Angeles před nahráváním jejich druhé desky. Jednalo se o reformovanou verzi skupiny Angel ze 70. let, zahrál si u nich na baskytaru a zpíval na albu "Silk+Steel".

Po rozpadu Giuffrie, kteří se přerodili na House Of Lords, Davida pozvali na turné skupiny Boston v roce 1987. Byl to Gary Pihl, který zavolal Davidovi s nabídkou pozvání na konkurz basisty Boston. Velký fanoušek kapely David tak využil svoji šanci zahrát si s Tomem, Bradem a ostatními. S nadšením se chopil této příležitosti, i když se musel přeorientovat na jiný styl hraní. Dokonce si musel koupil 5 strunnou basu, neboť většina písní z alba "Third Stage" byla naladěna na nižší tóninu než bylo obvyklé. Basové party před prvním turné se učil skoro dva týdny. Sikes hrál s Boston v letech 1987 - 1997 a odehrál s nimi čtyři turné. David si zahrál ve studiu při nahrávání alba "Walk On" a "Greatest Hits", podílel se na skládání a také zpíval. "Byl přínosem pro nahrávání alba "Walk On." prohlásil později Scholz. Na čtvrtém albu Boston se podílel také producentsky, zvukářsky i aranžérsky na pěti skladbách a lze jej zaslechnout i na kompilaci "Greatest Hits".

Po turné s Boston v roce 1997 se rozhodl nadále věnovat především roděně. David žije poblíž San Francisca se svou ženou a dvěma syny, kde vlastní prosperující pojišťovací agenturu. K tomuto odhodlání říká: "Byl jsem muzikantem celý svůj dospělý život, bylo v něm mnoho vzestupů a pádů. Nikdy jsem si nezamiloval podnikání v hudbě, není tam žádný způsob, jak uniknout, pokud se nelze spolehnout na váš obývací pokoj. Jediný největší důvod pro mne však byli moji dva synové, kteří vyrůstají a já jsem byl chybějící velké kusy své dětství. Moje děti si zaslouží mít tátu, který bude u nich." Pokračuje v hraní jen pro zábavu a podílí se na charitativních koncertech během let s hudebníky jako Huey Lewis and the News, Night Ranger a Tower of Power.
Členové
(Narozen 23. listopadu 1949)
(celým jménem Steven Douglas Huffman)


Doug žil v severní Kalifornii a začal hrát na bubny, když mu bylo 14 let. Školní kamarádi kytaristé tvoříli jeho "formální vzdělávání", když hráli na svatbách a soukromých oslavách. Právě na vysoké škole Doug založil kapelu s některými hráči znal byly vážné. Říkali si "A Euphonious Wail", skládal pro ně vlastní písně a zajistil jim i nahrávací smlouvu u MCA Records. Vydali své první album v roce 1973 a jezdili po turné jako předkapela s Black Sabbath, Bloodrock a Steppenwolf. Před tím, než začali nahrávat své druhé album, jejich kytarista se rozhodl, že rock and roll život není nic pro něj a odešel. "Nabídli jsme práci hráče na kytaru a zpěváka chlápkovi jménem Sammy Hagar, ale on nechtěl už hrát na kytaru, chtěl jenom zpívat, tak jsme jej poslali k šípku! Škoda... to byla opravdu ušlá příležitost!"

To se stalo v té době, kdy si Gary Pihl povšiml, jak skvělým zpívajícím bubeníkem Doug byl. Gary se jej snažil přimět k tomu, aby zvážil, že by se stal frontmanem jeho kapely Crossfire. Také se pokusili angažovat Sammy Hagara, ale si už dal do kupy svoji vlastní kapelu.

V roce 1975 Doug se účastnil koncertu comebacku chlapíka jménem Link Wray. Měl jeden v roce 1957 hit s názvem "Rumble", ve kterém představil "power akord" pro rockovou hudbu. Přestože koncertní turné trvalo pouhých šest měsíců, bylo pro něj ctí pracovat s žijící legendu.

Od roku 1976 do roku 1982 Doug spolupracoval s "Pacific Coast Highway", další skládající a koncertující kapela po festivalech a menších místech odshora dolů po západním pobřeží. V roce 1983 se přestěhoval se svou rodinou do Eureka Springs, Arkansas, kde začal hrát v hudebním divadle. "To bylo naprosto odlišné ode všeho, co jsem dělal předtím a to mě připravilo na životní změnu... pozvání na konkurz Boston !"

"Počátkem roku 1987 mi zavolal Gary Pihl, a říkal, že Boston hledají zpívajícího bubeníka pro nadcházející turné, a zeptal se, zda bych se nezúčastnil konkurzu! Byl jsem požádán, abych se naučil 4 songy doslovně a letenku obdržím v mailu. Tak jsem se naučil melodie a pak sbalil knihu autogramů knihu a můj fotoaparát! Hej, věděl jsem, že i kdybych se nikdy nedostal na koncert, ale já jsem se opravdu chtěl setkal s kluky z jedné z mých vůbec nejoblíbenějších kapel!"

"Letěl jsem tam, přiletěl zpátky... Letěl jsem tam, přiletěl zase zpátky. Pokaždé, když jsem tam byl, pracoval pokaždé s jiným basákem (druhá pozice, která byla volná). Konečně, na mé čtvrté cestě, jsem tam byl s basákem Davidem Sikesem, se kterým jsem zkoušel jednou předtím. Když jsme se uviděli navzájem, oba jsme si pomysleli, "možná jsme ti vyvolení?!" Vzrušení se proměnilo v radost, když po několika hodinách hraní, jsme dostali nabídku na turné!"

Šestiměsíční turné se proměnilo v jízdu zábavy, dobrodružství a přátelství s Tomem, Bradem, Garym, Davem a fantastickou posádkou čtyřiceti -některých- lichých kluků a holek. "Když jsme ale dokončili čtvrté album "Walk On", v červnu 1994, Tom chtěl udělat nějaké změny v sestavě a Doug byl požádán, aby odstoupil. Ale všichni jsme zůstali stále přáteli... nic ve zlém. Tom Scholz je báječný člověk s vizí, jak a co chce z kapely mít. Bylo tam ještě více změn v personálu, poté co jsem odešel, ale to je to, co dělá Boston "moderní". Není to typická "klasická rocková" kapela. Byl to zážitek na celý život a stýská se mi po jejich úsměvech!"

V prosinci roku 1995 Doug a někteří jeho přátelé založili country hudební divadlo v Branson, Missouri. Je to skvělá show s některými neuvěřitelně talentovanými hudebníky, která pokračuje dodnes. V červnu roku 2005 Dougovi rodiče požádali syna kvůli zhoršujícímu se zdraví, aby se Doug s manželkou Valerii přestěhovat do Oregonu a starali se o ně. Přestože pak ztratil své rodiče, Doug už ta zůstal s Valerie, těší se navzájem na krásném jižním pobřeží Oregonu.

Je smutné, že Dougův dospělý syn, Boone, zemřel nedávno po epileptickém záchvatu. Boone zanechal manželku a dceru.
Členové
(Narozen 17. října 1956/3. 9. 1952)
(celým jménem Francis Cosmo Migliaccio)


Je americký hudebník nejznámější ze svého působení jako sólista skupiny Boston.

Fran Cosmo se poprvé představil na bezejmenném albu kytaristy Barry Goudreaua v roce 1980, což je možno považovat za podnět k pozdějšímu vytvoření kapely Orion The Hunter v roce 1983. Orion The Hunter vydali album v roce 1984 u Columbia Records, které přineslo jediný hit "So You Ran".

V roce 1994, když Brad Delp nebyl dostupná v době natáčení nového alba, se Cosmo uvedl jako jediný zpěvák na platinovém albu Boston "Walk On", který dosáhlo #7 na Billboard Charts a vyšly z ní tři hitové singly včetně "I Need Your Love", který se vyšplhal na #4 v Mainstream Rock Chart.

Po návratu Brada Delpa k Boston na koncertní turné - Delp nikdy nevynechal turné Boston až do své smrti v roce 2007, zpívali oba dva společně vokály na koncertech, kde Delp uváděl Cosmo jako zpěváka "na opravdu těžké vysoké partie". V roce 1997 Cosmo opět nazpíval 2 skladby na albu Boston "Greatest Hits", a ještě větší roli si naložil na albu "Corporate America" v roce 2002, když si přidal koprodukci ke svým skladbám, které nazpíval.

Cosmo koncertoval s Boston v letech 1994 - 2004, v současné době konceruje ale se skupinou Cosmo se svým synem Antonem Cosmo, také bývalý člen Boston, Bernie Garziou, Rusty Foulkem, Mick Brooksem a Tomem Moonan.

Zpíval také na World Classic Rockers.

Podle jeho internetových stráneká a Myspace Cosmo v současné době pracuje na svém prvním sólovém albu.
Frank žije na severu státu New York se svoji manželkou s dcerou.
Členové
(Narozen 14. října 9999)
(celým jménem Anthony G. Migliaccio, syn Frana Cosmy)


Anton Cosmo svůk debut naživo absolvoval s legendární super-skupinou Boston při "Corporate America" na Fiesta Bowl v roce 2002. pak s nimi koncertoval až do roku 2004. Jeho autorské počiny patří třem skladbám na albu Boston "Corporate America" u Artemis Records. Antonova píseň "Turn It Off" se předvedla v národní kampani, kterou odstartoval Launch.com (Yahoo!) v roce 2003. Anthony odešel ze skupiny někdy v období ledna až říjen 2006.

V roce 2006 Anton napsal a produkoval debutové album "Alien", pro skupinu Cosmo u Frontiers Records, ve které jeho otec Fran Cosmo působil jako zpěvák. Album bylo oceněno jako jedno z nejlepších melodických rockových nahrávek roku 2006.

Počátkem roku 2011 se stal Anton jako model a tvář slavné vodky. Cosmo vydal své sólové debutové album, byl oceněn jako nejlepší ve své kategorii na F.Y.E, a vystupoval v WKTV naživo ke svému debutovému albu.
Vydal dvě sólové desky:
"THE IN BETWEEN" 2011 (E.A.R. Records)
"A BEAUTIFUL CHAOS" 2011 (Magnatune Records)
Členové
(Narozen ***, Utica, NY)
Drums (2001-2002)


Narodil se a vyrůstal v Utica, NY. Anthony Citrinite začal hrát na bicí ve věku 10 let. Přestěhoval do New Yorku, když mu bylo 18 let kvůli studiu na Drummers Collective a vyhledával koncertování. Jeho první náznak úspěchu přišel v roce 1996/1997, když jeho kapele, The BushPilots, byla nabídnuta nahrávací smlouva. Bohužel, všechno skončilo tragicky, když se zpěvák a kytarista oba zastřelili na vrcholu Empire State Building. I když to pro něj byla těžká chvíle, Anthony brzy začal hledat novou kapelu prostřednictvím vývěsek a inzerátů.

V roce 1998 se připojil k Engine Orange, kde do toho bušil více než 5 let a přitom produkovat skladby s Danny Schuler z Biohazard, stejně jako pracoval pod vedením Benny Mardonesa a Bill McGathyho. Během doby, kdy hrával s Engine Orange, Anthony využil další příležitostí, které se vyskytovaly.

V roce 2001 hrál na krátkém turné s tributním projektem Alice's Nightmare, brzy po jeho návratu, mu zavolali, aby si zahrál s legendární rockovou skupinou Boston před více než 80.000 lidí na Fiesta Bowl in Arizona v roce 2001. Pak se zúčastnil nahrávání jejich další studiové desky.

Ke konci roku 2002 Anthony hrál jako člen kapely nazvané Grand Skeem, kde se setkal se svým kolegou Vin Alfierim. "Koncert byl k popukání ... hrálo se na víkendovém táboře pro obézní děti... kde jsme porvali s písněmi asi na 20 minut a pak podepisovali autogramy po 4 hodiny... a když jsme odcházeli, dostali upozornění, že některé obézní dívky hledají naše zbytky po večeři..." vzpomíná s úsměvem Anthony.

The Smashup byly založeni brzy poté a Anthony tam obsadil bubenickou stoličku. Členem kapely byl přes dva roky. Kromě jejich rostoucích řad fanoušků, kapela přitáhla pozornost i britského labelu Mighty Atom Records a americké značky Warcon Records. V srpnu 2005 se Ant a kapela pustili do 11 denního kanadského turné a v září 2005 se vydali do Velké Británie na 18 denní stint... a na podzim 36 zastavkové turné v říjnu. The Smashup vydávají album "Untreatable" 4. září 2005 ve Velké Británii a ve Spojených státech vyšlo 27. září "Being and Becoming". Ant strávil většinu roku 2005 a 2006 koncertováním po USA, Velké Británii, Kanadě a na turné s The SmashUp na velkých turné, jako Taste of Chaos, Warped Tour a Megadeth Gigantour.

V listopadu 2008 Ant nahrál na bicí pro Coheed and Cambria na jejich vyprodaném turné "Neverender Tour" v Los Angeles a v září roku 2009 Ant hrál naživo na MTV Video Music Awards spolu s Katie Perry a Joe Perry v jejich verzi skladby Queen "We Will Rock You", kterou zahajovali slavné předávání cen.
V současné době jeho bubnování můžete slyšet na řadě alb od Major Label, včetně soundracku k filmu Saw III a The Feast, nebo na nových nahrávkách The Smashup "The Sea and the Serpents Beneath" a na desce Jasona Walkera "Leave it All Behind". Ant také hrál na nahrávce Deepa Soul, která vyšla počátkem roku 2011.

Je také majitelem i ředitelem The Collective School of Music, známější také jako "Drummers Collective" a pravidelně vystupuje s řadou hudebníků, včetně The Cringe, Deepa Soul, The Bad Eliots, Engine Orange, Queen V, L2 (také známi jako The Labbadia Sisters), Jason Walker a The SmashUp.
Členové
(Narozen 20. prosince 1960, Buffalo, New York, USA)
(celým jménem Thomas Jay Hambridge)


Je americký rockový, country a bluesový hudebník a zpěvák, producent a skladatel. Získal cenu Grammy, je vyznamenán ASCAP jako skladatel, měl čtyři nominace na Grammy, sedm Boston Music Awards a byl uveden do Buffalo Hall of Fame. Jeho písně nahrávalo několik pozoruhodných umělců a byly uvedeny i v některých filmech, reklamách a televizních programech. Sám sebe označuje jako "The White Willie Dixon".

Skládal pro Lynyrd Skynyrd, George Thorogood, Delberta McClinton, Buddy Guy a Susan Tedeschi, stejně jako pro country umělce jako jsou Jeffrey Steele a Keith Anderson. Spolupracoval s Buddy Guy, Delbert McClinton, Hank Williams Jr., BB King, Lynyrd Skynyrd, Meat Loaf, Montgomery Gentry, Johnny Winter, Gretchen Wilson, George Thorogood, Susan Tedeschi a studiem Walt Disney Pictures.

Jako bubeník koncertoval a nahrával s BOSTON v roce 2002.

Více informací o něm na:
http://zildjian.com/Artists/H/Tom-Hambridge
http://en.wikipedia.org/wiki/Tom_Hambridge


Zpět
Studiové desky:
2013 Life, Love & Hope
2002 Corporate America
1997 Greatest Hits
1994 Walk On
1986 Third Stage
1978 Don't Look Back
1976 Boston
Ostatní nahrávky:
2003 Delp and Goudreau Delp and Goudreau
1984 Orion The Hunter Orion The Hunter
1980 Barry Goudreau Barry Goudreau


Sestava:
Tom Scholz - Lead and Rhythm Guitar, Bass, Keyboards, Percussion, Backing Vocals
Gary Pihl - Rhythm and Lead Guitar, Keyboards, Backing Vocals
Curly Smith - Drums, Percussion, Backing Vocals
Kimberley Dahme - Vocals (04,06,10)
Tommy DeCarlo - Lead Vocals (05,07,10,11), Keyboards, Percussion
David Victor - Guitar, Vocals, Lead Vocals (01)
Tracy Ferrie - Bass Guitar, Backing Vocals
Brad Delp - Lead Vocals (02,04,09)
Hosté:
Louis St. August - Vocals (01)
Jude Nejmanowski - Vocals (07)
Beth Cohen - Vocals (10)
Diskografie Life, Love & Hope
Vyšlo 3. prosince 2013 (US), 9. prosince 2013 (EUR), Frontiers Records

Seznam skladeb:
01. Heaven On Earth (3:37)
02. Didn’t Mean To Fall In Love (5:13)*
03. Last Day Of School (2:02) (Instrumental)
04. Sail Away (3:42)
05. Life, Love & Hope (3:57)
06. If You Were In Love (4:10)
07. Someday (3:44)
08. Love Got Away (4:28)
09. Someone (4:00)**
10. You Gave Up On Love (4:07)**
11. Te Quiero Mia (3:38)***
12. The Way You Look Tonight (3:52)
13. O Canada (1:28)***
Total Time: (47:54)

* remastered version from Corporate America
** rerecorded/rearrangement from Corporate America
*** bonus track
Všechny písně napsal Tom Scholz kromě 02 (Scholz/Curly Smith/Janet Minto).
Tom Scholz o sobě naposledy dal vědět v roce 2002, když vyšlo album "Corporate America". Od té doby tu byl pouze příslib pokračování, který značně prověřil trpělivost fanoušků. Tři skladby nazpíval Brad Delp, který si ale v roce 2007 vzal život. Další skladby tak nazpíval sám Tom Scholz a zpěváci David Victor (Heaven On Earth), Kimberley Dahme a Tommy DeCarlo.

Sestava:
Tom Scholz - Guitar, Bass, Keyboards, Drums, Vocals
Brad Delp - Vocals
Fran Cosmo - Vocals
Gary Pihl - Guitar, Keyboards
Anthony Cosmo - Guitar, Vocals
Kimberley Dahme - Vocals, Guitar (04)
David Sikes - Bass
Curly Smith - Drums
Hosté:
Charlie Farren - Vocals (09)
Beth Cohen - Flute, Vocals (09)
Bill Carman - Bass Guitar (06,07)
Tom Moonan - Drums, Percussion
Frank Talarico - Percussion Loop (02,07)
Sean Tierney - Keyboards (07)
Bill Ryan - News reporter (03)
Julia Van Daam - Spoken words (01)
Diskografie Corporate America
Vyšlo 5. listopadu 2002, Artemis

Seznam skladeb:
01. I Had a Good Time (Tom Scholz) (4:15)
02. Stare Out Your Window (Anthony Cosmo) (3:19)
03. Corporate America (4:37)
04. With You (Kimberley Dahme) (3:28)
05. Someone (Tom Scholz) (4:10)
06. Turn it Off (Anton Cosmo) (4:37)
07. Cryin' (Anthony Cosmo) (5:19)
08. Didn't Mean to Fall in Love (Tom Scholz, Curly Smith, Janet Minto) (5:14)
09. You Gave Up on Love (Tom Scholz) (4:22)
10. Livin' for You [Live] (Tom Scholz) (5:07)
Total Time: (51:10)

Producer: Tom Scholz, Gary Pihl, Fran Cosmo, Anthony Cosmo
Engineer: Dietmar Schmidt
Track engineer: Bob Acquaviva
Mastering: Dr. Toby Mountain
Production/Engineering: Fran Cosmo/Anthony Cosmo also known as (Anton Cosmo) (02,06,07)
Editing: Adam Ayan, Daniel Chase, Steve Churchyard, Adrian Hernandez, Matt Knobel, Carl Nappa, Gary Pihl, Bill Ryan
Digital transfers: Adam Ayan, Daniel Chase, Steve Churchyard, Adrian Hernandez, Matt Knobel, Carl Nappa, Gary Pihl, Bill Ryan
Art direction: Tom Scholz
Photography: Ron Pownall
Image editing: Gary Pihl
John Kalodner: John Kalodner
Produced & Engineered by Tom Scholz, with help from Fran & Anthony Cosmo;
"With You" original session engineered by Dietmar Schmidt; "Cryin'" and "Turn it Off" drum tracks engineered by Bob Acquaviva.
Songwriting credits: Scholz (1,3,5,9,10); Anthony Cosmo (2,6,7); Dahme (4); Scholz/Curly Smith/Janet Minto (8)

Sestava:
Tom Scholz - Guitar, Bass, Organ, Drums, Clavinet, Keyboards, Hand Clapping
Brad Delp - Vocals, Guitar, Hand Clapping
Barry Goudreau - Guitar
Fran Sheehan - Bass Guitar
Sib Hashian - Drums
Jim Masdea - Drums
Gary Pihl - Gguitar
Fran Cosmo - Vocals
David Sikes - Bass Guitar, Vocals
Doug Huffman - Drums
Host:
Kimberly Jorgensen - spoken words on 02
Diskografie Greatest Hits
Vyšlo 3. června 1997, Epic Records

Seznam skladeb:
01. Tell Me (4:06)
02. Higher Power (5:08)
03. More Than A Feeling (4:45)
04. Peace Of Mind (5:03)
05. Don't Look Back (5:59)
06. Cool The Engines (4:35)
07. Livin' For You (4:55)
08. Feelin' Satisfied (4:13)
09. Party (4:08)
10. Foreplay/Long Time (7:48)
11. Amanda (4:15)
12. Rock & Roll Band (3:00)
13. Smokin' (4:19)
14. A Man I'll Never Be (6:34)
15. The Star Spangled Banner/4th of July Reprise (Album Version) (2:42)
16. Higher Power (3:55)
Total Time: (75:15)

Producer: Tom Scholz
Nové skladby: "Tell Me" napsal Tom Scholz; "Higher Power" napsali Scholz/Sikes; "Star Spangled Banner" napsal Francis Scott Key & John Stafford Smith, arranžmá Tom Scholz; "4th Of July Reprise" napsal Tom Scholz

Sestava:
Fran Cosmo - Lead Vocals
Tom Scholz - Guitar, Bass, Drums, Piano, Organ, Keyboards, Clavinet, Hand-clapping
Gary Pihl - Gguitar, Hand Clapping
David Sikes - Bass, Background Vocals
Doug Huffman - Drums
Hosté:
Matt Belyea - Hand Clapping
Bob Cedro - Rhythm Guitar, Special Effects, Hand Clapping
Michael Shotton - Backing Vocals (01,05)
Tommy Funderburk - Background Vocals
Diskografie Walk On
Vyšlo 7. června 1994, MCA Records

Seznam skladeb:
01. I Need Your Love (5:33)
02. Surrender to Me (5:34)
03. Livin' for You (4:58)
04. Walkin' at Night (2:02)
05. Walk On (2:58)
06. Get Organ-ized/Get Reorgan-ized (4:28)
07. Walk On (2:55)
08. What's Your Name (4:28)
09. Magdalene (5:58)
10. We Can Make It (5:30)
Total Time: (44:24)

Nahráváno listopad 1990 - prosinec 1993
Producer, Engineer: Tom Scholz
Assistant Engineers: Gary Pihl, David Sikes
Mastering: Ted Jensen
Arranger: Tom Scholz
Design: Ron Larson
Cover Art Concept: Andy Engel
Illustrations: Ron Larson
Produced & Engineered by Tom Scholz, with assistance from David Sikes & Gary Pihl
Recorded at Hideaway Studio II (except some vocals recorded at One World Productions in Boston, and some bass and guitar tracks recorded at David and Gary's home studios)
Skladby napsali: Scholz (03,04,06,08); Scholz/Fred Sampson (01); Sikes/Scholz/Joe & Bobby Laquidara (02); Scholz/Sikes/Delp (05,07); Scholz/Galen Toye Foulke/Sikes (09); Sikes/Bob Cedro/Scholz (10)

Osmi stránková brožura alba je nazvána "Walk On - Against Violence and Cruelty" ( - proti násilí a krutosti) a je určena pro prevenci domácího násilí a týrání zvířat, poskytuje kontaktní informace o mnoha organizacích, včetně Národní koalice proti domácímu násilí a Humane Society.

Sestava:
Brad Delp - Lead Vocals, Harmony Vocals
Tom Scholz - Guitars, Organs, Piano, Bass, Drums, Percussion
Jim Masdea - Drums, Percussion
Sib Hashian - Drums, Percussion
Fran Sheehan - Bass
Gary Pihl - Guitar (08)
Hosté:
Cindy Scholz, Rob Rosati, 'Gloria': percussion ('Hands & Cans')
Third Stage
Vyšlo 23.září 1986, MCA Records

Seznam skladeb:
01. Amanda (4:16)
02. We're Ready (3:58)
03. The Launch (2:55)
   a) Countdown
   b) Ignition
   c) Third Stage Separation
04. Cool the Engines (4:23)
05. My Destination (2:19)
06. A New World (0:36)
07. To Be a Man (3:30)
08. I Think I Like It (4:06)
09. Can'tcha Say (5:13)
10. Hollyann (5:11)
Total Time: (36:42)

Nahráváno v Tom Scholz Hideaway Studio 1980 - 1986
Produced and Engineered by Tom Scholz at Hideway Studio
(piano on "Can'tcha Say" engineered by Gragg Lunsford at Blue Jay Studios)
Arranged by Tom Scholz with a little help from his friends
Všechny skladby složil Tom Scholz, kromě 04 (Scholz/Sheehan/Delp), 06 (Masdea), 08 (Scholz/John English), "Can'tcha Say" (Jerry Green/Scholz/Delp) a "Still In Love" (Scholz/Delp).

Sestava:
Brad Delp - Lead and Harmony Vocals
Tom Scholz - Lead Guitar, Rhythm Guitar, Bass Guitar, Organs, Piano, Percussion
Barry Goudreau - Lead Guitar, Slide Guitar, Rhythm Guitar on (01,02,07,08)
Sib Hashian - Drums, Percussion
Fran Sheehan - Bass Guitar, Percussion
Diskografie Don't Look Back
Vyšlo 2. srpna 1978, Epic Records

Seznam skladeb:
01. Don't Look Back (5:57)
02. The Journey (1:46)
03. It's Easy (4:26)
04. A Man I'll Never Be (6:37)
05. Feelin' Satisfied (4:11)
06. Party (4:07)
07. Used to Bad News (2:56)
08. Don't Be Afraid (3:48)
Total Time: (33:55)

Nahráno 1977 - 1978 v Tom Scholz's Hideaway Studio, mimo piano v "A Man I'll Never Be" v Northern Studio, Maynard, Massachusetts
Tom Scholz - Producer, Engineer, Arranger, Digital Remastering, Cover Concept
Produced, Engineered and Arranged by Tom Scholz
(piano on "A Man I'll Never Be" engineered by Dave Butler)
Všechny skladby napsal Tom Scholz, kromě 06 (Scholz/Delp) a 07 (Delp).

Než album "Don't Look Back" vyšlo na LP, objevila se 8-skladbová kazeta v roce 1978 s původním názvem "Arrival", ale členové Boston zjistil, že ABBA již vydala album s tímto názvem, takže název změnli. Album bylo uvedeno chybně jako "Arrival" v kazetové vložce v některých dalších vydáních CBS během propagace alba, které byly k dispozici od nahrávací společnosti a jejích přidružených labelů.

Sestava:
Tom Scholz - Electric and Acoustic Guitars, Clavinet, Organ, Bass Guitar
Brad Delp - Lead and Harmony Vocals, Acoustic Guitar
Sib Hashian - Drums
Jim Masdea - Drums (04)
Barry Goudreau - Lead Guitar, Rhythm Guitars (03,08)
Fran Sheehan - Bass Guitar (03,08)
Diskografie Boston
Vyšlo 25. srpna 1976, Epic Records

Seznam skladeb:
01. More Than a Feeling (Scholz) (4:45)
02. Peace of Mind (Scholz) (5:02)
03. Foreplay/Long Time (Scholz) (7:47)
04. Rock & Roll Band (Scholz) (3:00)
05. Smokin (Scholz) (4:22)
06. Hitch a Ride (Scholz) (4:11)
07. Something About You (Scholz) (3:48)
08. Let Me Take You Home Tonight (Delp, Scholz) (4:43)
Total Time: (37:55)

Nahráváno říjen 1975 - duben 1976 ve Foxglove Studios v Watertown, Massachusetts, Capitol Studios v Hollywood, California, The Record Plant v Los Angeles, California
Produced: Tom Scholz, John Boylan
Arranged: Tom Scholz and Brad Delp with help from Jim Masdea
Engineered: Tom Scholz, Warren Dewey
Tom Scholz - design consultant, remastering, liner notes
Roger Huyssen - cover illustration
Všechny skladby napsal Tom Scholz, kromě 05 (Scholz/Delp) a 08 (Delp).

Album Boston vyšlo v roce 1976. Jednalo se o nejlépe prodávaný debut kapely (17 platinových desek). Do té doby, než ho pokořila rocková sebranka s albem Appetite for Destruction. Deska obsahuje převážně skladby Toma Scholze (vyjma skladeb číslo 5 a 8, na kterých se podílel zpěvák Brad Delp). Ten je taky nahrál ve svém domácím studiu. V Epicu byly provedeny pouze finální úpravy a konečný mix.

"More Than a Feeling", singl ze stejnojmeného alba od kapely Boston, se umístil se jako pátý v prestižním hudebním žebříčku Billboard Hot 100. Tato skladba je jedním z pilířů klasického rocku. Můžete ji znát z trailerů k filmu "Muži, co zírají na kozy" a z filmu samotného.

Viděli jste záznam z koncertu Nirvany v Readingu? Tam těsně před začátkem Smells Like Teen Spirit zpívá Novoselic do riffu Smells úvod skladby "More Than a Feeling". Důvod? Jednoduché. Spousta lidí Nirvaně vyčítala, že riff Smells obšlahli právě z této písně. Takže úvodní skladba desky je i největším hitem kapely a její kytarový riff se zařadil po bok ostatních nezapomenutelných riffů. Z dalších skladeb doporučuji ještě "Piece Of Mind" s unisono kytarovou melodií a odpichovou "Rock & Roll Band". Žádná skladba na albu není špatná.



Sestava:
Brad Delp - Vocals
Barry Goudreau - Guitar, Bass, Keyboards
David Stefanelli - Drums
Tim Archibald - Bass
Brian Maes - Keyboards
Patty Barkus - Backing Vocals
Jack O-Soro - Congas
Lou Spagnola - Bass
Diskografie Delp and Goudreau
Vyšlo srpen 2003, Portrait PRT 36542

Seznam skladeb:
01. What You Leave Behind (3:41)
02. Hands Of Time (4:17)
03. Let It Roll (4:02)
04. Out Of My Hands (4:14)
05. Keep On Runnin' (3:54)
06. Everyday (3:41)
07. I Need Your Love (4:01)
08. The Rhythm Won't Stop (4:05)
09. Reconciliation (4:11)
10. My One True Love (4:23)
Total Time: (00:00)

Produced and Engineered by Barry Goudreau, except "My One True Love" produced and engineered by Dan Tarlow at Zigmo Recording
Mixed by Dan Tarlow at Zigmo Recording
Engineered By Dan Tarlow @ Zigmo Recording
Mixed By Dan Tarlow @ Zigmo Recording
Mastered By Henk Kooistra at Tampa Bay Mastering
Songwriting credits: Delp/Goudreau (1,3,4,6,8,9), Goudreau (5), Maes/Delp (10), Goudreau/Delp/Stefanelli (2)

Sestava:
Fran Cosmo - Lead Vocals; Phased Guitar on "Stand Up"
Barry Goudreau - Lead, Rhythm and 12-string Guitars, Backing Vocals
Bruce Smith - Bass, Backing Vocals
Michael De Rosier - Drums
Hosté:
Brad Delp - Backing Vocals (01,05,08)
Steve Baker - Piano
John Schuller - Keyboards
Peter Wood - Keyboards (09)
Lennie Petze - Guitar (02)
Jimmy Braelower - Simmons programming
Diskografie Orion The Hunter
Vyšlo květen 1984, Portrait BFR 39239

Seznam skladeb:
01. A1 All Those Years
02. A2 So You Ran
03. A3 Dreamin'
04. A4 Dark And Stormy
05. B1 Stand Up
06. B2 Fast Talk
07. B3 Too Much In Love
08. B4 Joanne
09. B5 I Call It Love
Total Time: (00:00)

Produced by Barry Goudreau; Co-Produced by Lennie Petze
Engineered by Josh Abbey & Larry Alexander, and Gragg Lunsford
Songwriting credits: Goudreau/F. Migliaccio/Delp (01,07,09); Goudreau/F. Migliaccio (02,03,04,05); Goudreau/F. Migliaccio/Delp/J. Piercy (06); F. Migliaccio/Delp/Smith (08)

Sestava:
Barry Goudreau - Guitars, Bass, Backing Vocals
Brad Delp - Lead Vocals (kromě 02,05,09); Backing Vocals (02)
Sib Hashian - Drums and Percussion
Fran Cosmo - Lead Vocals (02,05,09)
Sid Sharp, Jesse Erlich, David Schwartz, Joy Lyle: strings (08) (arranged by Jimmy Haskell)
Diskografie Barry Goudreau
Vyšlo srpen 1980, Portrait PRT 36542

Seznam skladeb:
01. Hard Luck
02. Nothin' To Lose
03. What's A Fella To Do
04. Mean Woman Blues
05. Leavin' Tonight
06. Dreams
07. Life Is What We Make It
08. Sailin' Away
09. Cold Cold World
Total Time: (00:00)

Produced: Barry Goudreau a John Boylan
Engineered by Paul Grup

Všechny skladby napsali Delp/Goudreau, kromě 06,08 (Goudreau) a 02,05,09 (Cosmo)


Zpět

Brad Delp, Tom Scholz, Barry Goudreau, Fran Sheehan, Sib Hashian - 1976


1. řada: Tommy DeCarlo, Tom Scholz, Brad Delp (R.I.P)
2. řada: Kimberley Dahme, Jeff Neal, Gary Pihl
3. řada: David Victor, Curly Smith, Tracy Ferrie



Kimberley Dahme, David Sikes, Fran Sheehan a Gary Pihl


Curly Smith, Fran Sheehan a Kimberley Dahme


2009 - Michael Sweet, Tom Scholz, Jeff Neal, Tommy DeCarlo, Kimberley Dahme, Gary Pihl


2017: Tom Scholz - Lead and Rhythm Guitar, Keyboards, Backing Vocals, Tracy Ferrie - Bass Guitar, Backing Vocals, Jeff Neal - Drums, Percussion, Backing Vocals, Tommy DeCarlo - Lead Vocals, Keyboards, Percussion, Beth Cohen - Keyboards, Vocals, Rhythm Guitar, Gary Pihl - Rhythm and Lead Guitar, Keyboards, Backing Vocals, Curly Smith - Drums, Backing Vocals (not pictured)

Zpět
Oficiální stránka:
http://www.bandboston.com/

Další zdroje:
http://www.warez.azbase.net/boston-t18602.html
http://boston.org/index.html
http://www.bandboston.com/html/home_html.html
http://atlas.kennesaw.edu/~dhirschl/boston/

http://www.gonnahitcharide.com/musicians/past-musicians
http://www.thirdstage.ca/boston/biographies
http://www.jonviscott.com/boston (foto)
http://bostonfaq.blogspot.cz/2009/01/faq.html

Nahoru ProgressRock
Made by 
©  11.1.2014 
Menu Poslední aktualizace: 23.10.2016
mbrezny@centrum.cz 
...a vzkaz autorovi !