The Alan Parsons Project
   
   
   
   
   

   Zpět
Alan Parsons se setkal s Ericem Woolfsonem v kantýně Abbey Road Studios v létě 1974. Parsons zde právě řídil nahrávání slavného alba skupiny Pink Floyd "The Dark Side Of The Moon" a byl producentem několika akcí pro EMI Records. Woolfson byl textař a skladatel, který pracoval jako příležitostný pianista a byl autorem hudebního materiálu pro koncepční album založené na díle Edgara Allana Poea. Parsons požádal Wolfsona, aby se stal jeho managerem. Woolfson už byl úspěšným manažerem několika skupin a umělců, mezi nimiž byli Pilot, Steve Harley, Cockney Rebel, John Miles, Al Stewart, Ambrosia a The Hollies. Později se společně s Ericem Woolfsonem rozhodl tvořit své vlastní tématické nahrávky. Woolfson hned viděl možnosti, jak zkombinovat svůj a Parsonsův talent a tak se zrodila skupina Alan Parsons Project. S ohledem na Alanovo známější jméno získané spolupráci s Pink Floyd a The Beatles a i přes skutečnost, že Eric byl také manažerem Projektu, Eric vycítil, že je lepší použít Alanovo jméno jako jmenotvorné. Eric Woolfson byl hlavním skladatelem a textářem pro APP, který psal 95% hudby a 100% textů. Také nazpíval sólový hlas v mnoha největších hitech APP, včetně "Eye In The Sky", "Time" a "Don't Answer Me". Hrál na klávesy prakticky každé nahrané skladbě a byl také manažerem projektu a řešil všechny obchodní stránky. Své rozhodnutí pro název Alan Parsons Project často popisoval ve své kariéře jako nejlepší a zároveň nejhorší. To nejlepší spočívalo v tom, že si užíval úspěchy své práce bez slávy. Nejhorším důsledkem bylo, že obecně nikdo mimo hudební průmysl neměl ponětí o tom, kdo to je... Ačkoli Alan příležitostně hrával na klávesy, kytaru a zpíval vokály, projekt byl navrhnut jako forum pro rotující kolekci vokalistů a hráčů, mezi kterými byli například Arthur Brown, ex-Zombie Colin Blunstone, Steve Harley z Cockney Rebel, Allan Clarke z The Hollies či kytarista Ian Bairnson. Později se k nim přidal ještě Andrew Powell, který si vzal na starosti orchestrální aranžmá.

Tvorba Alan Parsons Project byla založena na koncepčních albech, zahajovaných zpravidla instrumentální předehrou. Jedná se o velmi propracovanou hudbu bližší střednímu proudu dvou vůdčích a velmi talentovaných hudebníků, Alana Parsonse a Erica Woolfsona. Vyniká pečlivě vybroušenými aranžemi, zvláště ve sborech a při spolupráci s orchestrem. Parsons byl více technikem a producentem, ale přesto se snažil také na hudbě participovat. Přesto dobrých 90% hudby a textů patřilo uměleckému "duchu" APP Ericovi Woolfsonovi. První alba vycházela z díla autorů fantastické literatury Edgara Allana Poea a Isaaca Asimova ("I Robot", 1977), další alba byla zaměřena na záhady, obklopující stavbu egyptských pyramid ("Pyramid", 1978), na roli ženy v historii lidstva ("Eve", 1979), či na problém gamblingu ("The Turn Of A Friendly Card", 1980). Po úspěchu "Pyramid" v roce 1978 se Alan přestěhoval do Monaka a tato skutečnost ovlivnila album "The Turn Of A Friendly Card", rozjímání o gamblerství, které se nahrávalo v Paříži 1980. Dva hity z tohoto alba "Games People Play" a "Time" bodovaly v TOP 20. Nahrávka "Eye In The Sky" vydaná v roce 1982, byla jejich největším úspěchem, titulní skladba bodovala v Top Ten v popových žebříčcích a album získalo platinové ocenění. Ačkoli se jim nepodařilo tento úspěch zopakovat, skupina si udržela oddané kultovní publikum. Následovala úspěšná alba "Ammonia Avenue" (1984), ze kterého pochází jeho nejznámější hit "Don't Answer Me", dále alba "Vulture Culture" (1985), "Stereotomy" (1986). Nahrávací aktivity utlumili po albu "Gaudi" z roku 1987.

Kapela nikdy nevystupovala živě, především proto, že oba hlavní protagonisté se nepovažovali za excelentní hudebníky a soustřeďovali se hlavně na producentskou a skladatelskou práci. Parsons s živými vystoupeními později začal, ale to přišlo až po Woolfsonově odchodu z APP. K tomu došlo v roce 1990, kdy se Woolfson rozhodl věnovat plně muzikálové tvorbě. Ač nedosáhl úspěchů Andrewa Lloyda Webbera, sklízejí jeho muzikály Freudiana, Gaudi, Gambler a Edgar Allan Poe slušné úspěchy v Německu, Jižní Koreji a Japonsku.

Alan Parsons Project nahráli v letech 1976 až 1987 celkem deset studiových alb, pohybujících se žánrově především v oblasti progresivního rocku, ale přesahujících i do pop rocku či soft rocku. Popularity kapela dosáhla zejména ve Spojených státech a kontinentální Evropě, v rodné Velké Británii se nikdy výrazně neprosadila.

Jejich první album z roku 1976 "Tales Of Mystery And Imagination" si získalo úspěch. Na jeho vzniku se kromě dvou jmenovaných podíleli i členové skotské poprockové skupiny Pilot, a to Ian Bairnson (kytara), David Paton (baskytara), Stuart Tosh (bicí) a Billy Lyall (klávesy). Ti vytvořili jádro APP, ke kterému se při nahrávání dalších alb připojovali další hostující hudebníci, především pak zpěváci. V písni "The Raven" recituje herec Leonard Whiting verše Alana Parsonse s použitím vocoderu a podle poznámek na remasterovaném vydání z roku 2007, to byla první rocková písnička, kde byl digitální vocoder použit. Leonard Whiting je dodnes známý herec, který se nakonec stal hudebním skladatelem a spisovatelem dětských knih. Natáčení alba se údajně zúčastnilo téměř 300 hudebníků, se kterými Alan Parsons dříve spolupracoval. Někteří hudebníci byli v době vzniku alba vázani smlouvami, tak se jejich jména na původním přebalu vůbec neobjevila. Vydavatelství Arista Records se skupinou The Alan Parsons Project okamžitě podepsalo smlouvu na další alba.

"Tales Of Mystery And Imagination" je nesmírně fascinující zvuková cesta přes některé z nejznámějších děl Edgara Allana Poea. S použitím syntezátorů, bicích, kytar a dokonce i glockenspielu, Parsonsovy chvějící se efekty vytvořily cestu pro děsivý výlet do Poeových známých klasik. Na remixu alba z roku 1987 v instrumentální "Dream In a Dream" se vznáší vyprávění Orsona Wellese na přejemnpi spoluhrou kytar a kláves, když Welles přednáší příběh "Fall Of The House Of Usher: Prelude". EMI vokodér je používán v celé skladbě "The Raven", ve které míchal chlapecký sbor Westminster City School Boys Choir, aby do jeho komorního projevu přidal zřetelný sálový sound. Parsonsovy

Eric a Alan v roce 1976 ve studiu

odborné znalosti doprovázejí celé album, od lstivosti, která převládá v "(The System Of) Doctor Tarr a Professor Feather", až po úderné bubnování, které napodobuje srdeční rytmus v "Tell-Tale Heart". "The Fall Of The House Of Usher” je prodloužené, ale oslnivé spektrum muzikantství, které udržuje charakter alba neporušený a zároveň umožňuje posluchači ponořit se do své děsivé atmosféry. Se zpěvem Terry Sylvestera, Johna Milese, Arthura Browna z kapely The Crazy World of Arthur Brown a Erica Woolfsona táhnoucím se každou skladbu, tato rozmanitost různých zpěvních stylů dodává barvě alba barvu a design. Alan Parsons namísto jakéhokoli základního tématu, nad kterým by se mělo hloubat, namaloval živý obraz jedné z nejpůvabnějších literárních osobností v historii hudebního předávání svých nejslavnějších děl odborným způsobem.
Ericova počáteční myšlenka na další album spočívala v práci na "Tales of Mystery Volume II" i nadále inspirované prací Edgara Allana Poea, ale proti tomu bylo vydavatelství, protože nechtěli mít "desku II" tam, kde neexistuje "deska I". Dalším spisovatelem, kterým se Eric velmi inspiroval, byl Isaac Asimov, jehož "I, Robot" byl jedním z mnoha mistrovských děl science fiction, které Eric v té době hltal. Původní myšlenka spočívala v tom, že by se deska opírala o příběhy Asimova, ale Asimov bohužel udělil práva televizní a filmové společnosti před deseti lety, což mu znemožnilo dát jim povolení. Eric si vzpomíná na velmi příjemný rozhovor s Isaacem Asimovem, který byl s myšlenkou velmi přátelský a nadšený, ale nemohl s tím nic udělat. Eric pak napsal album s podobným názvem, na který neexistovala žádná autorská práva, ale raději upustil čárku v názvu a texty navíc zcela nesouvisely s Asimovovým psaním, ačkoli tam bylo volné robotické spojení.

Až díky následovníkovi alba z roku 1977 "I Robot", outfit dosáhl svého skutečného potenciálu. Album navíc vyšlo ve velmi šťastném období, docela neznámé, když úplně neplánovaně s robotem na přebalu získalo v USA rekordní prodeje ve stejném týdnu, kdy byly vydány Star Wars, a najednou byli všichni posedlí roboty a album APP bylo jediným albem s robotickým obalem. Toto album, které si vypůjčilo nejen svůj název, ale i koncept z klasické sci-fi robotické trilogie Isaaca Asimova, zkoumá mnoho filozofií týkajících se umělé inteligence - předobraz lidství, co to znamená být člověkem, jaké povinnosti mají mít mechanické bytosti vůči svým tvůrcúm a pod. - s dosti zapeklitou inteligencí, aby se z ní stal klíčový text geeků z konce 70. let. Je také pravdou, že recenze "I Robot" vyžaduje lásku buď ke sci-fi nebo art rocku, a pravdou, že sci-fi art rock nikdy nepřišel s ničím lepším, než je právě tohle. Album I Robot se do jisté míry zabývá otázkami a rozsahem, v jakém jako člověk může nebo nemusí být předem naprogramován a jednat roboticky, stejně jako nebezpečí nekontrolovaného vývoje umělé inteligence.

Srovnáme-li "War Of The Worlds" od Jeff Wayneho, vydanou jen o rok rok později, nalezneme určitě jasný vliv od Parsonse. I přes hromadění vokálních sborů na konci "Breakdown" nebo když se projekt ponoří do nějaké přiléhavého, lesklé bílého funku v "The Voice", doplněné interpunkcemi robotických hlasů a skučícími slide kytarami, není zde moc smyslu pro legraci, ale je tu pocit tajemství a dramatu, který může být velmi poutavý, pokud jste připraveni se mu věnovat. Nejzajímavější věcí na albu je, že hudba je neklidná, měnící se z jedné nálady na druhou v průběhu písně, ale na rozdíl od nějakého art popu je pozornost věnována riffům - zejména v hitu "I Wouldn't Want to Be Like You", napjatý paranoidní neo-disco rock, který byl průlomem APP. Je to také nejbližší věc vystihující popovou skladbu - jiné melodie mají spoustu riffů, ale mění své tempo a vyznění mnohem rychleji, což z toho dělá art rockové album místo popového. A i když to nemusejí sdílet posluchači, kteří milují hity (místo toho by se měli zaměřit na "Eye In The Sky", jediné skutečné popové album projektu), ten pocit melodie, která se snoubí s uměleckým neklidem a podivínskou senzibilitou, vytváří jedinečné, přesvědčivé album a jednu z nahrávek, která skutečně zachycuje mysl a ducha projektu Alana Parsonse.

Píseň "Some Other Time" vznikla, když Alan požádal Paula McCartneyho, aby si přečetl linii poezie pro album "Tales Of Mystery..." na oplátku za laskavost, kterou mu udělal Alan, ale Paulova odpověď byla "Some other time Alan, some other time" (Někdy jindy, Alane, některý jiný čas), což dalo Ericovi nápad na píseň.

V roce 1978 se Eric a Alan společně s jejich rodinami přestěhovali do Monaka, který se stal pro ně novým útočištěm i zdrojem nových inspirací. V témže roce byl Alan nominován na Grammy v kategorii Best Engineer of the Year.

Další album "Pyramid" navzdory šesti různým hostujícím zpěvákům, album bylo jen průměrným dílem Alan Parsons Project. V době, kdy bylo toto album složeno, byl projevován nevšední zájem o pyramidy a skrytou sílu pyramid. Na zadní straně dolarových bankovek byla nalezena pyramida, v novinách byly příběhy o předpokládaných magických vlastnostech pyramid a samozřejmě i o přebalu "Dark Side of the Moon". Téma alba se však odvíjí nejen kolem mystiky pyramid, ale dotýká se i fascinace člověka pověrami a jeho schopnostmi. Instrumentální "Voyager" otevírající album se svým provokativním stylem určuje tón nadpřirozených nálad alba. Inspirace tehdejšími kvazi-magickýmih mystickými vlastnostmi pyramidových tvarů u Erica nalezla odezvu zejména v písni "Pyramania". Eric si vzpomíná na tehdejší pověst, že ruská armáda v terénu udržovala ostří žiletek v pyramidové krabičce, aby je udržovaly ostré a jiné podobné absurdnosti. Eric, stejně jako jeho hrdina Sigmund Freud, považoval egyptologii za fascinující. Navíc v Glasgowě se v uměleckých galeriích opět konala velká sbírka egyptských artefaktů, mumií apod., které na Erica udělaly hluboký dojem.

Jako poctu svému bratrovi Richardovi, kterému byl nedávno udělen titul PHd, Eric pojmenoval jednu z instrumentálních skladeb po jedné bratrově tézi, což bylo matematické pojednání "Hyper-Gamma-Spaces". Jiná skladba "Shadow of a Lonely Man" byla inspirována smrtí Erikova tchána v době, kdy bylo album nahráváno. Jasně znějící "What Goes Up" je jedním z vrcholů desky, podobně jako "Eagle Will Rise Again", ve kterém zpívá Colin Blunstone. Zneklidňující "Pyramania" koncept alba vystihuje nejlépe, doprovází ji vzrušující hra na klávesy a přívětivá mezihra. Poučující "Can't Take It Eith You" říká, že naše duše jsou naší nejdůležitější výhodou, a to v typickém Parsonsově půvabu. "Pyramid" sice není hvězdným albem, ale dokonale plní úlohu hudebního vysvětlení jeho konceptu. Jeho krátká, ale mírně přitažlivá povaha roste po několika posleších, ale samotné album není tím nepostradatelným. Album bylo nominováno v roce 1978 na Grammy Award v kategorii "Best Engineered".
Na album "Eve" z roku 1979 je z větší části nahlíženo jako na jedno z nejlepších prací Alan Parsons Project, když doopravdy obsahuje některé z nejsložitějších skladeb této skupiny. Původně to mělo být album inspirované velkými ženami v historii. Vyvinulo se ale v pochvalu silných stránek a charakteristik žen obecně, o nedostatcích mužů a k problémům žen, kterým čelí ve světě mužů. Koncept alba se zabývá vlivem ženy na člověka. Je pravděpodobně těžké odvodit toto při pohledu na přebal alba, který se ženám zdá nelichotivý, ale to rozhodně nebyl Ericův záměr. K tématu silných žen se dokonce i Ericova tchýně jmenovala Eve!

Doposud se často myslelo, že "Eve" bylo jediným albem APP, ve kterém vystupovala sólová zpěvačka. Ve skutečnosti už na "I Robot", Jaki Whitren propůjčuje ženský vokál ve skladbě "Some Other Time" a na stejném albu Hilary Western zpívá operní sopránovou část na začátku "I Robot".

Každá píseň se dotýká její schopnosti rozebrat mužské ego, zejména sexuálním způsobem, pocházející již od Eve lákající Adama na počátku dějin. Nejen, že tato myšlenka získává sílu, jak album postupuje, ale hudební bitva pohlaví začíná vyvstávat skrze každou píseň. Nádherná "You Won't Be There" upozorňuje na nejistotu člověka. Eric si vzpomíná, že tato píseň byla původně inspirována Johankou z Arku a měla mít velmi odlišný text. Její melodramatický pocit vyzpívaný Dave Townsendem tvoří dokonalý tón. Klasikou zvýrazněná "Winding Me Up" následuje na základě schopnosti ženy ovládnout svého kamaráda a zaříná zvukem roztočené panenky. Mezi další skvosty patří hořká, ale silná "Damned If I Do" zpívanou Lennym Zakatekem a dominantně vzteklá "Lucifer", jako silná instrumentálka. Dokonce klackovitá "You Lie Down with Dogs" nese vtip, navzdory jeho genderovému očerˇování. Zpěvačky Lesley Duncan a Clare Torry vykonávají skvělou práci a reprezentují ženský pohled v celém albu. "Eve" nejen upevňuje svou hlavní myšlenku, ale písně jsou velmi zábavné s chytlavými rytmy a inteligentními texty. Hudebně se tempo lákavě přepíná z pomalého na rychlé, stejně jako se mění temperament alba. Svým způsobem je "Eve" brno jako jedno z největších úsilí této skupiny, i když doopravdy je to jedno z jejich nejlepších propojení koncepce a hudby.

Další album je inspirováno teatrálností hazardních her v kasinu, jak je doloženo v Las Vegas a Monte Carlu. Koncept "rizika" u hracích stolů má zjevně paralelu s riziky, která v životě bereme. Eric k tomu uvedl: "Často, stejně jako mnoho dalších autorů, jsem se nechal inspirovat nejpodivnějšími okamžiky a jednou z těch věcí, která tomu dopřává kreativní šťávu, bylo ve skutečnosti podedávat v kasinech v Monte Carlu v hluku lidí u strojů, lidí mluvících, lidí, kteří se pohybují, a veškerého shonu, který se tam děje. Stimulovalo mě to zejména při psaní skladby "Turn Of Friendly Card" a samozřejmě skladby "Snake Eyes".

Eric bydlel v Monaku v době, kdy se toto album připravovalo, a protože život v Monaku měl tendenci točit se kolem kasin, není divu, že Eric našel pro svoji práci inspiraci právě tam. Už v polovině 60. let napsal Eric píseň nazvanou "Turn Of A Friendly Card“, která se ale úplně lišila od toho, co se nakonec objevilo na tomto albu. Třebaže s původní skladbou nebyl spokojen, název měl opravdu rád a přepracoval jej pro toto album, které se samozřejmě týkalo tématu hazardu. Celé album má pak být varováním před nebezpečím hazardních her v kasinu.

Se dvěma nejlepšími skladbami projektu Alan Parsons, krásnou baladou "Time" a houpavým zvukem "Games People Play" zůstává album "Turn Of A Friendly Card" jedním z nejpříjemnějších alb této skupiny. Parsonsova myšlenka, námět šesti skladeb alba, se soustředil na staré pokušení hazardních her a jeho pevné sepětí s lidskou psychikou. Existuje i dobře známá psychologická kniha s názvem "Games People Play", kterou tehdy četla Ericova manželka Hazel, a Eric převzal tento titul pěkně přeložen do hazardního média. V "Games People Play" zní pak zpěvák Lenny Zakatek přesvědčivě a soustředěně, což ji dodává na vážnosti, která pomáhá při realizaci konceptu alba. U "Time" je to Eric Woolfson, který přináší tuto luxusně znějící ódu do života, který přechází na místo nad a za jakýmkoli jiným pomalejším materiálem této skupiny. Rozdělení lidské vůle a naše chamtivé tendence jsou zvýrazněny v poslední stopě nazvané "Turn Of A Friendly Card", která je rozdělena do pěti samostatných částí. Skladba "Snake Eyes", kterou zpívá Chris Rainbow, je nejzajímavějším z pěti kusů a spojuje dohromady celou nahrávku. V písni "Snake Eyes" sólový zpěvák zpívá verše "Snake Eyes, Seven Eleven", a na stole s kostkami, pokud by někdo měl sázky označené jako "hadí oči" a "sedm jedenáct", vždycky by prohrál, podobně jako sázení na červenou a černou ve stejnou dobu na ruletovém stole. Stejně jako na každém albu Parsons Project je obsažena i instrumentálka, v tomto případě zajímavé číslo s názvem "The Gold Bug", jejíž název byl převzat ze jména povídky Edgara Allana Poea. Název "Ace Of Swords" pochází z balíčku tarotových karet. Stejně jako většina instrumentálek kapely, její průběh a rytmus simulují celkové tempo a pojetí alba a působí jako vítaný spojovací článek. Ačkoliv je "The Turn Of A Friendly Card" krátké, je k věci a provedením svých myšlenek nezklame.

Rok 1980 byl v životě obou protagonistů Erica a Alana včetně jejich rodin návratem do Velké Británie. V roce 1981 se Eric seznámil s Johnem Harvey Jonesem (předsedou ICI), který jej později pozval do závodu ICI, který přinesl Ericovi inspiraci pro album "Ammonia Avenue".

Album "Eye In The Sky" přineslo Alan Parsons Project jejich první hit v Top Ten od roku 1977 od alba "I Robot" a není těžké vycítit, že crossoverový úspěch byl jednou z hnacích sil tohoto alba. Koncept tohoto alba se vztahoval na systémy víry, ať už se jedná o náboženské přesvědčení, politické přesvědčení nebo víru ve štěstí (jako při hazardu). Obecně se tento koncept vztahuje k univerzální myšlence, že se na nás někdo zhůry dívá dolů. Výraz se používá také ve vojenských a sledovacích významech. Eric si vzpomíná, že slyšel výraz "Eye In The Sky" použitý třikrát během dne v různých významech, které jej inspirovaly k názvu. Nejprve byl v Las Vegas a přítel, který byl marketingovým manažerem Tropicana Hotel & Casino, a používal jej na dohledový systém, jehož malý obrázek je na vnitřní straně alba. Tento sledovací systém byl znám jako 'oko na obloze', i když v sou4asnosti jsou to zřejmě ji6 mnohem větší instalace. V Ericově hotelu na pokoji při poslechu zpráv se objevil odkaz na špionážní satelit "Eye In The Sky", který vyzvedl nějakou vojenskou instalaci a na konci stejného přehledu zpráv přešel program na "Eye In The Sky" v helikoptéře při uvádění počasí. Takže tahle hláška v něm opravdu uvízla. Někdo také zdůraznil, že na zadní straně dolarových bankovek je na obloze nad pyramidou oko, které rovněž vytvořilo zřejmou inspiraci. Text písně "Old And Wise" inspirovala zejména manželka jednoho z vedoucích pracovníků nahrávací společnosti, který byl také osobním přítelem a který zemřel v tragicky raném věku.

APP se nikdy nevyhýbali vlivům, ať už se jednalo o napjaté bílé funky "I Wouldn't Want to Be Like You" nebo blýštivému popovému songu "Games People Play“, ale "Eye In The Sky" bylo měkké a uhlazené, tak uhlazené až bylo snadné ignorovat, že vypravěč titulní skladby byl zlověstný vševědoucí, který špehoval buď na svého milence, nebo na své lidi, v závislosti na tom, jak hluboce jste se chtěli ponořit do konceptů tohoto alba. A na rozdíl od "I Robot" nebo "Turn Of Friendly Card", je možné poslouchat "Eye In The Sky" a nelpět na větších tématech, protože jsou používány jako podpora, nejsou tlačeny do centra pozornosti. Dominující je svěží zvuk, lahodné melodie: jedná se o měkké rockové album od začátku do konce. V případě úvodní instrumentálky "Sirius" později slýchané na sportovních talk show po celé Americe, nebo "Mammagamma", to bylo pouhopouhé aranžmá, protože tyto úlety pomáhají nastavit ještě vřelejší náladu, kterou popové písně udržovaly. A skutečný rozdíl na tomto albu spočívá v tom, že s výjimkou těchto instrumentálek a pádící suity "Silence And I" byla veškerá rafinovanost součástí myšlenky u tohoto alba byla vložena do textů, takže se album hraje jeví jako měkké popové album - ale velmi, velmi dobré. Možná není nic tak dokonalého jako titulní píseň, přesto "Children Of The Moon" má roztomilý půvab, "Psychobabble" má jasný pulzující rámec a "Gemini" má zcela zasněný charakter. To vše přispívá k jednomu z nejkonzistentnějších alb Alan Parsons Project - asi ne z hlediska konceptu, ale z hlediska hudby, která nikdy nebyla tak příjemná jako tady.

Jedním z nejzajímavějších aspektů The Alan Parsons Project je schopnost skupiny vytvořit hlavní téma v každé ze svých písní, přičemž zároveň znějí velmi ostře a brilantně. Hodně z tohoto vzorce se používá i na dalším albu "Ammonia Avenue" z roku 1984, pouze tentokrát se písně pozvedávají nad celkovou zprávu Parsonse kvůli naprosté kráse textů spojovaných s leskem nástrojů. Samotný název je jméno hlavní ulice ve velkém chemickém průmyslovém závodě, kde nebyly vidět žádné stromy ani lidé, jen kilometry trubek. Eric se seznámil s Johnem Harveyem Jonesem, předsedou ICI (Imperial Chemical Industries), na cestě Concordem do New Yorku. Ten vyzval Erica, aby navštívil závod ICI v anglickém Billinghamu v naději, že jej může kreativně inspirovat. Ale první věc, kterou Eric spatřil, byla ulice s kilometry potrubí, žádnými lidmi, stromy a označení "Ammonia Avenue". Cítil ale, že to byl skvělý rock and roll název, který je evokující podobně jako "Heartbreak Hotel". Přebal alba představuje mandalu rozdělující obrázek, který používá čtyři díly rozdělené fotografie samotné Avenue v Billinghamu.

Album se zaměřilo na možné nedorozumění průmyslového vědeckého vývoje z pohledu veřejnosti a na nepochopení veřejnosti z vědeckého hlediska. Album se dotýká toho, jak se zmenšují komunikační linie mezi lidmi a jak my jako společnost rosteme více duchovně izolovaní a antisociální. Ale kromě filosofických konceptů převládajících v textech, je to na tomto albu hudba, která přechází do popředí. Okouzlující saxofon Mela Collinse v "Don't Answer Me" přispívá k její osamělé atmosféře, zatímco říznost Erica Woolfsona v "Prime Time" přinesla jeden z nejlepších singlů projektu. U "You Never Believe" charakter textů dobře funguje s energetickým tempem písně. Jemnůstky balady ožívají v elegantní "Since The Last Goodbye", která se zaměřuje na neúspěšné navázání vztahu. U "Ammonia Avenue" je souhrn všech partů větší než celý produkt, což nelze říci o všech albech Alan Parsons Project. Vokalisté Eric Woolfson, Chris Rainbow, Lenny Zakatek a Colin Blunstone září rovnoměrně, čímž zaplňují svým talentem hlavní myšlenku alba.

Téma následujícího alba "Vulture Culture" (1985) je dalším tématem, v němž jsou klamné představy lidstva v popředí a centrem pozornosti. Převrácený výraz se používá k popisu neobvyklých lidí zapálených do umění (Culture Vulture) a odráží stále rostoucí nemilosrdnost lidstva ve světě tvrdé hospodářské reality. Tentokrát se poselství APP dotýká skutečnosti, že každý žije v parazitické společnosti, kde je každý sám pro sebe. Ti, kteří se nemohou o sebe postarat, jednoduše nepřežijí ve světě, kde se laskavost lidského ducha rychle ztrácí.

Během dovolené se Eric setkal s lidmi, kteří žili v Las Vegas a kteří nadšeně hovořili o příležitostech, jak využít výhod těch, kteří se ocitli v těžkých dobách. Bylo zjevně běžné, že lidé s finančními problémy byli nuceni prodávat své domovy prakticky přes noc za směšně nízké ceny, a tito lidé by takové domy kupovali, nově je upravili a prodali pak za mnohem vyšší ceny. Existuje také systém, který využívá nadměrné rezervace na letadla. Přítel pracující na letišti v Las Vegas jim dával vědět, když byl let přepsán, a poté si udělali rezervaci na stejný let, objevili se na letišti a nabídli jim peníze a počet najetých kilometrů, aby se vzdali místa, což udělali velice rádi! Aby tohle všechno omezili, napsali prezidentovi Eric Woolfson letecké společnosti a děkovali mu za zdvořilý způsob, kterým byli "vyhozeni“ z letu, načež prezident jim odepsal s darem ještě více kilometrových bodů. Tímto způsobem dokázali cestovat po světové třídě prakticky bez nákladů! S ohledem na dobře známou frázi "Culture Vulture", která se používala k popisu člověka dobře obeznámeného s uměním, Eric popsal tyto činnosti jako součást "Kultury supů" a tento koncept nelidskosti člověka (a leteckých společností. A to se stalo pak základním tématem tohoto alba.

Někdy v té době se objevily zprávy o podvodníkovi, který se vydával za Erica Woolfsona a pokoušel se získat peníze od lidí na podvodech souvisejících s luxusními automobily a jachty. Zřejmě stejný člověk nebo jiný podvodník Woolfson kontaktoval reportéra v časopise Billboard a očividně dal rozhovor. Když se Eric setkal o měsíc nebo něco později s tímtež reportérem, kterého znal, Eric poznamenal, že je příjemné jej znovu vidět po uplynutí jednoho nebo dvou let a reportér mu odpověděl: "Nebuď směšný, mluvil jsem s tebou minulý měsíc...". Asi ve stejnou dobu se Eric setkal s kytaristou Al Di Meolou na nahrávací konferenci. Eric se nikdy předtím s Alem nesetkal, ale Al mu vyčinil za to, že jej přinutil letět na druhý konec země, aby hostoval na neexistujícím studiovém nahrávání. Eric se taktně omlouval za způsobené nepříjemnosti, které však s ním neměly nic společného, ale zjevně zasáhl podvodník. To vše bylo zahrnuto v písni "Somebody Out There" a o 20 let později v roce 2006 se zdálo, že historie se opakovala, když se znovu objevil podvodník.

Na tomto albu se však nacházejí slabší písně a jsou méně efektivní při vytváření složitého tématu alba. "Vulture Culture" má své momenty, ale postrádá soudržnost a sílu jak lyricky, tak v menší míře i hudebně. "Let's Talk About Me" se věnuje tématu textem, ale trhaný rytmus odvádí přitažlivost, která by u téhle písně mohla být. Až instrumentální "Hawkeye" dodává albu život a kontrast ve správný čas. Nejpřitažlivější písní je "Days Are Numbers (The Traveler)" se zpěvákem Chrisem Rainbowem u kormidla, která kombinuje jednoduchost s nadčasovým sborem, který z ní vytváří opravdu krásnou baladu. Přestože téma alba je známé, je však nabídnuto s menší srozumitelností a ne zcela se správně našlo. Bez obvyklého vyvážení absorbujících textů a dobře udržované hudby tak zůstává "Vulture Culture" jedním z těch méně přínosných alb kapely.

"Stereotomie" je vědecký termín pro zalití vědeckých vzorků do vosku a jejich rozřezání na jemné hobliny. Slovo použil Edgar Allan Poe ve své práci "Vraždy v ulici Morgue", která byla prvním detektivním románem. Album s názvem "Stereotomy", které bylo vydáno v roce 1986, je odrazem tlaků moderního světa. V příběhu Edgara Allana Poea "The Murders in the Rue Morgue" bylo vodítko k vyřešení případu v sekvenci slov, z nichž klíčové bylo "Stereotomie". Ve skladbě "Chinese Whispers" pronesly Ericovy dcery Sally a Lorna posloupnost slov z Poeova příběhu. "Stereotomy" připadalo Ericovi jako nadčasové slovo, protože Poe napsal příběh v první polovině 19. století, dlouho předtím, než existovalo stereo nebo dokonce mono. Bylo to první album, které bylo nahráno úplně digitálně, a zdálo se, že nová technologie vytváří ostřejší zvuk. Nové album ale potvrdilo, že koncepční vznešenost Alan Parsons Project začala ztrácet svou sílu někdy v polovině 80. let.

Na tomto albu se témata textů zabývají způsobem, jakým moderní svět formuje osobnost, postavu a živobytí člověka. Lidé jsou jen otrokem svého životního stylu a prostředí a jsou předurčeni k tomu, aby byli při narození vrženi do této situace, s tolerancí jako nevyhnutelností. Člověk musí opravdu věnovat pozornost hlubokým textům a volné struktuře hudby, aby se dopátral konceptu, o kterém APP metaforicky tančí kolem.

Rozzlobeností Johna Milese v titulní skladbě deska začíná a jeho silný hlas přispívá ke slušnému rockovému popěvku. Kromě této písně je jedinou další hlasovou jedničkou "In The Real World" opět pomocí Milesovy důranoznosti. Dvě instrumentální skladby "Where's The Walrus?" a "Urbania" pozvednou náladu a udržují posluchače mírně zaujaté, což způsobuje určitý hudební vztlak mezi nevýrazností ostatních skladeb.

Album "Gaudi" z roku 1987 bylo inspirováno životem a dílem velkého katalánského architekta Antonia Gaudího, jehož posedlost vlastní prací vyloučila možnost jeho běžného rodinného života. Ironicky byla jeho největší prací katedrála oddaná svaté rodině, La Sagrada Familia. Album je inspirováno rovnováhou mezi prací a životem, kterým všichni čelíme. Období zrání mezi původní inspirací a finálním produktem může být zdlouhavé a od Ericovy návštěvy Gaudiho budov v Barceloně trvalo několik let, než se tato inspirace hudebně dostala na album "Gaudi".

V době této nahrávky Eric, Alan a hudebníci často stolovali na oblíbeném brlohu v Hampsteadu v Londýně poblíž Abbey Road Studios, kde se odehrálo mnoho nahrávek. Číšník na vína Salvador z restaurace "Keats" byl sám z Barcelony a zaznamenal improvizovaně pár sekci ad-lib, z nichž některé byly začleněny do úvodní "La Sagrada Familia" na albu. Eric si všiml, že mnoho architektů si pro sebe staví ubytování v těch nejhořejších částech svých staveb. V případě pana Eiffela v Paříži to bylo na vrcholu jeho věž, do kterého pozval mladé dámy, které nemohly odolat pozvání k takovému výhledu. Gaudi byl naproti tomu inspirovan více náboženstvím, ale v těchto obou ohledech se Ericovi zrodil koncept písně "Closer to Heaven". Když Eric psal album, navštívil Cintru, pevnost poblíž Lisabonu, kde byla uvězněna princezna. Inspirovaný příběhem si vzpomíná na procházku kolem budovy a napsal veškerou hudbu a textů písně "Inside Looking Out".

Na albu se zdá, že jeho písně postrádají asertivitu nebo instrumentální dovednosti, které se obvykle vyskytují v rámci nahrávek Alan Parsons Project. Se štíhlejším ale ostřejším zvukem, který je nejlépe zastoupen ve "Standing On Higher Ground", přichází jednoduchost a pocit, který by měl toto album obklopovat, zjevně chybí. I se nejedná o úplné selhání, album odhaluje určitou vášeň až s poslední skladbou "Paseo de Graciad", což je jemně organizovaná instrumentální hudba, která byla provedena skvěle v plném APP stylu. Obvyklá sestava Milese, Woolfsona, Zakateka a Rainbowa se dělí o vokální povinnosti, pouze Geoff Barradale se ujal této role ve skladbě "Standing On Higher Ground". Písně na albu mají potíže s vytvořením jakýchkoliv představ nebo symboliky týkající se hlavní postavy alba, což bylo mistrovsky provedeno už před více než deseti lety na "Tales Of Mystery And Imagination", hudebním průvodcem dílem Edgara Allena Poea. Tady si písně dobře stojí individuálně, ale Parsons je koncepční virtuos, který obvykle spojuje svou hlavní myšlenku s využitím každé samostatné písně. Ačkoli Gaudi není bez drobných zásluh, jeho trvalý dojem nezanechává přílišný ohled na jeho ústřední charakter.

Toto bylo poslední smluvní album Alan Parsons Project pro Arista Records a říká se, že když jim bylo album představeno, někdo řekl: "Jde o španělského architekta a my jsme v rock and rollovém businessu. Dělají si tito kluci legraci?"

V roce 1990 vyšlo album Album "Freudiana" - poslední album, na kterém Eric a Alan pracovali společně. Jedná se vlastně o muzikál, který měl premiéru ve Vídni v Rakousku. Pro Erica to však znamenalo nový směr nakročení do hudebního divadla. V roce 1990 se Woolfson rozhodl začít plně věnovat muzikálové tvorbě a realizaci jevištních muzikálů. Třebaže nedosáhl úspěchů Andrewa Lloyda Webbera, sklízejí jeho muzikály Freudiana, Gaudi, Gambler a Edgar Allan Poe slušné úspěchy v Německu, Jižní Koreji a Japonsku. Cesty Erica a Alana se tak rozcházejí. Alan se soustředí na živé produkce a pokračuje v nahrávání konceptuálního, symfonického rocku. Jeho živá vystoupení zpestřovali Ringo Starr, Yes, Kansas, Alice Cooper, John Entwistle a Ann Wilson.

První Ericův pokus byl inspirovan Sigmundem Freudem a pojmenoval jej "Freudiana". Premiéru měl v roce 1990 ve vídeňském historickém divadle DIVADLO DER WIEN, kde měla premiéru i jediná Beethovenova opera "Fidelio". Eric byl vždy inspirován kreativním myšlením a jeho manželka Hazel studovala psychologii a začala nechávat knihy o Freudovi ležet v domě kolem něj. Woolfsona zaujal tituly, jejich obsahem byl fascinován a začal zkoumat Freuda a strávil spoustu času ve Freudově muzeu v Londýně, dokonce ležel i na gauči, na kterém Freudovi pacienti přednášeli své sny. "Freudiana" byla původně zamýšlena jako 11. album The Alan Parsons Project, ale Woolfson chtěl prozkoumat možnost realizace projektu i jako muzikál. Při nahrávání alba byl Brian Brolly představen Woolfsonovi a slíbil, že album povede tímto novým směrem. Brolly byla dříve partnerem Andrewa Lloyda Webbera a společně vytvořili takové muzikály jako Kats. S pomocí Brollyho byl Woolfson schopen proměnit Freudiana v pódiový muzikál.

Se svými dlouholetými spolupracovníky z APP, kytaristou Ianem Bairnsonem, bubeníkem Stuartem Elliottem a orchestrálním aranžérem Andrewem Powellem, Alan vypustil v roce 1994 slovo "Project" z názvu a vydali desku "Try Anything Once". Spolupráce pokračovala dalšími alby "On Air" v roce 1996 a "The Time Machine" v roce 1999. V té době vznikla první inkarnace "Alan Parsons Live Project", která vyprodala publikum po celém světě. Po Alanově odchodu do Kalifornie v roce 1999 se svou americkou přítelkyní Lisou a po rozvodu se svou první manželkou Smokeyovou byla v roce 2003 vytvořena zbrusu nová skupina Live Project. Téhož roku se Lisa a Alan vzali. Další změna skupiny se stala v roce 2010. Aktuální živá kapela se skládá z Alana hrajícího na akustickou kytaru, klávesy a vokály, zpěváka P.J. Olssona, klávesisty Toma Brookse, Guye Ereza na basu, Jeffa Kollmana na kytaru a zpěv, Danny Thompsona na bubny, Todda Coopera na saxofon, bicí a vokály, Dan Tracey hraje na kytaru a zpívá a Tyson Montgomery Leonard na housle.

Album "A Valid Path", které se pustilo do electroniky, bylo vydáno v roce 2004 a hostovali na něm David Gilmour z Pink Floyd, The Crystal Method, Shpongle, Uberzone, P.J. Olsson a Alanův syn Jeremy. V roce 2008 došlo k opětovnému vydání všech alb The Alan Parsons Project v rozšířené podobě, obsahující nikdy předtím dosud neslyšený bonusový materiál a kompilaci 2CD nazvanou "The Essential Collection". Jednou z nejznámějších skladeb projektu je "Sirius", snad nejlépe známá jako Chicago Bulls téma. Byla také využita jako Walk-on hudba pro New Orleans Saints v jejich triumfální hře Super Bowl v roce 2010 a na fotbalových zápasech Evropského poháru 2012. "Sirius" byla také uváděna na mnoha dalších sportovních událostech, reklamách a ve filmech Cloudy With A Chance Of Meatballs a Beerfest.

Důvěrně známým je jeho skladba "Sirius". Známější je ale jako znělka amerického basketbalového týmu Chicago Bulls. Byla uváděna nesčetněkrát během her NBA. P. Diddy (Paff Daddy) si Sirius vybral jako podklad pro titulní hit jeho nejprodávanějšho alba "The Saga Continues". "Sirius" byl také použit pro IMAX dokument o Michael Jordanovi. V roce 1997 byla “Sirius” ke slyšení i ve filmu "Flubber" studia Disney. V roce 2008 se "Sirius" objevila i ve filmu Cloudy With a Chance of Meatballs.

V březnu 2014 byl vydán Set CD box všech nahrávek Alana Parsons Project, který obsahoval i kontroverzní a dříve nikdy nevydané CD z roku 1979 s názvem "The Sicilian Defence", což je možno označit za definitivní tečku projektu.

V posledních letech se Alanova tvorba rozvíjí jiným směrem do světa elektronické hudby. Na jeho albu "A Valid Path" z roku 2004 spolupracoval s kytaristou David Gilmourem z Pink Floyd. Jeho zatím poslední album "The Secret" vyšlo v roce 2019.

Skupina Alan Parsons Peoject byla paradoxně populární především v Severní Americe a na evropském kontinentu, v domácím prostředí příliš velkých úspěchů nedosáhla. V našich zeměpisných šířkách je asi jejich nejznámější skladbou "Lucifer" z alba "Eve", kterou použila jako znělku předrevoluční rozhlasová stanice Hvězda. Alan Parsons se svojí skupinou The Alan Parsons Live vystoupil 14. března 2010 v Kongresovém centru Praha.

Zpět
Členové:
Alan Parsons - Production, Engineering, Programming, Composition, Keyboards, Guitars (1975-dosud)
Eric Woolfson - Composition, Lyrics, Piano, Keyboards, Vocals, Executive Production (1975-1987, 1990)
Andrew Powell - Composition, Keyboards, Orchestral Arrangements (1975-1996)
Hostující hudebníci:
Ian Bairnson - Guitars
David Paton - Bass, Vocals
Stuart Tosh - Drums, Percussion
Stuart Elliott - Drums, Percussion
Richard Cottle - Keyboards, Saxophone
Chris Rainbow - Vocals
Duncan Mackay - Keyboards
Lenny Zakatek - Vocals
Laurence Cottle - Bass
Mel Collins - Saxofone
Hostující zpěváci:
Elmer Gantry - Vocals
John Miles - Vocals
Colin Blunstone - Vocals
Arthur Brown - Vocals
Graham Dye - Vocals
Steven Dye - Vocals
Steve Harley - Vocals
Allan Clarke - Vocals
Clare Torry - Vocals


Členové
(Narozen 20. december 1948, London, England)
Bass


Alan je britský zvukový inženýr, hudebník a producent. Spolupracoval na nahrávání více úspěšných alb populární hudby jako byli například "Abbey Road" od The Beatles nebo slavné "The Dark Side Of The Moon" od Pink Floyd. Jeho skupina s názvom The Alan Parsons Project, stejně jako jeho sólové hudební projekty rovněž zaznamenaly významný komerční úspěch.

Alan Parsons se narodil v rodině s celkem působivou historií v oblasti zábavy. Jeho pradědeček byl slavný herec a manažer Sir Herbert Beerbohm Tree. Jeho matka byla herečka, profesionální lidová zpěvačka a harfistka a jeho otec Denys Parsons byl zase vynikající klavírista a flétnista a autor mnoha knih. Později známý filmový herec Oliver Reed byl jeho bratrancem. Jeho strýc David Tree byl také filmovým a divadelním hercem.

Již jako dítě v sobě objevil zálibu k hudbě a učil se hře na piano a flétnu. Netrvalo ovšem dlouho, aby propadl kráse zvuků kytary. Byl členem několika studentských kapel nebo hrával na kytaru jako sólista. První nahrávací zkušenosti získal ve studiu EMI v západním Londýně. Alan se pohyboval na živých vystoupeních ve starším věku svého dospívání jako folkový / bluesový akustický hráč a jako sólový kytarista s bluesovou kapelou nazvanou The Earth na konci 60. let v jeho rodném městě v Londýně. Jejich jediné album "Elemental" se nedávno vynořilo a bylo vydáno časopisem Record Collector Magazine v roce 2016. Jakmile však zakotvil ve slavných Abbey Road Studios, bylo jasné, že svět zvukových nahrávek bude dominovat jeho kariéře.

V hudebních studiích na Abbey Road začal Parsons pracovat v říjnu 1967, to mu bylo pouhých 18 let. V té době měl ohromné štěstí, neboť jak se říká, byl ve správný čas na správném místě. Měl totiž to štěstí a jedinečnou příležitost podílet se jako pomocný zvukař na posledních dvou albech od slavných The Beatles "Sgt. Pepper..." a "Let It Be". Poté se kvalifikoval jako plně profesionální nahrávací technik, nastal začátek jeho kariéry zvukového inženýra. Na tuto spolupráci vzpomíná: "Nemohl jsem se dočkat, až objevím to tajemství při nahrávání jejich alba. Byl jsem poctěn a ohromen talentem samotných Beatles." Alan Parsons se podílel i na projektu Apple rooftop session, kdy slavní "brouci" odehráli koncert na střeše budovy, ve které sídlila známá nahrávací společnost Apple Records. "Byl to jeden z nejúžasnějších dnů mého života. Vidět Beatles, jak hrají pohromadě na střeše, a zároveň sledovat nadšené kolemjdoucí. Kamery byly naproti přes ulici, na ulici, byly prostě všude, to bylo neuvěřitelné."

Alan Parsons pokračoval ve spolupráci s Paulem McCartneym a jeho Wings na albech "Wild Life" a "Red Rose Speedway", rovněž se podílel na pěti albech skupiny The Hollies. Byl známý tím, že dělal vždycky více, než co se normálně považovalo za rozsah povinností nahrávacího inženýra. Považoval se za režiséra nahrávání, přirovnával svůj příspěvek k nahrávkám k tomu, čím Stanley Kubrick přispěl k filmu. To je zřetelné v jeho práci s Al Stewartem na "Year Of The Cat”, kde Parsons přidal saxofonový part a transformoval originální folkový koncept do jazzově ovlivněné balady, která pak Stewartovi přinesla ocenění v žebříčcích. Jeho vliv lze slyšet u Hollies ve skladbách "He Ain't Heavy", "He's My Brother" a "The Air That I Breathe", které se ostře odlišují od jejich populárních hitů z 60. let "Stay","Just One Look", "Stop! Stop! Stop!" nebo "Bus Stop". Byl to ale jeho příspěvek jako inženýr klasiky Pink Floyd "The Dark Side Of The Moon", která na něj přitáhla pozornost světa. Alan Parsons spolupracoval na přípravách alba "The Dark Side Of The Moon" pro Pink Floyd, za které byl poprvé nominován na cenu Grammy. Další album pro Pink Floyd bylo "Atom Heart Mother".


Parsons také produkoval tři alba kapely Pilot, skotské pop rockové kapely, v níž hráli Ian Bairnson na kytaru, Stuart Tosh na bicí, David Paton jako sólista a hráč na kytaru a baskytaru a William (Billy) Lyall na klavír a klávesy. K jejich hitům patřily písně "January" a "Magic". Alan také mixoval debutové album americké skupiny Ambrosia a nahrával s nimi jejich druhé album "Somewhere I Never Traveled". Parsons byl nominován za cenu Grammy za obě alba. Úspěšně také produkoval album Johna Milese "Highfly And Music", "(Come Up And See Me) Make Me Smile" od Steve Harleye a dvě alba s americkou prog rockovou skupinou Ambrosia.

V roce 1975 odmítl pozvání Pink Floyd k práci na jejich dalším albu "Wish You Were Here", a místo toho nastartoval The Alana Parsons Project spolu s producentem, skladatelem a příležitostným zpěvákem Ericem Woolfsonem, se kterým se seznámil ve stusiích Abbey Road. Projekt byl vždy doplňván z proměnlivé skupiny studiových hudebníků a zpěváků, zejména členů kapel Pilot (na prvním albu) a Ambrosie. Na rozdíl od většiny rockových skupin The Alan Parsons Project nikdy během svého rozkvětu nevystupoval naživo, přestože vydal několik hudebních videí. Jeho jediné živé vystoupení během jeho původní inkarnace bylo v roce 1990. Debutové album "Tales Of Mystery And Imagination", založené na dílech Edgara Allana Poea, vydláždilo cestu k podpisu smlouvy s labelem Arista Cliva Davise, u níž pak vydali celkem deset alb, z nichž některá byla i hitová. Jmenovitě to byly "I Robot" (1977), "Pyramid" (1978), "Turn of Friendly Card" (1980), "Eye In The Sky" (1982), "Ammonia Avenue" (1984), "Vulture Culture" (1985), "Stereotomy" (1986) a poslední "Gaudi" v roce 1987. Projekt skončil v roce 1990 poté, co se Parsons a Woolfson split, s plánovaným 11. albem vydaným téhož roku jako sólové album Woolfson. Parsons pokračoval ve vydávání práce ve svém vlastním jménu a ve spolupráci s dalšími hudebníky. Parsons a jeho skupina pravidelně cestovali po mnoha částech světa.

Krátký podnik do hudebního divadla vyústil v dílo "Freudiana" v roce 1990. Vystoupení pak běželo přes rok v historickém divadle An der Wien ve Vídni. Eric a Alan se pak rozdělili. Eric věnoval svou kariéru hudebnímu divadlu, zatímco Parsons cítil potřebu přivést svou hudbu na živou koncertní scénu a pokračovat v nahrávání ambiciózní symfonické rockové hudby.

Se svými dlouholetými spolupracovníky APP, kytaristou Ianem Bairnsonem, bubeníkem Stuartem Elliottem a orchestrálním aranžérem Andrewem Powellem, Alan vypustil v roce 1994 slovo "Project" z názvu a vydali desku "Try Anything Once". Spolupráce pokračovala dalšími alby "On Air" v roce 1996 a "The Time Machine" v roce 1999. V té době vznikla první inkarnace "Alan Parsons Live Project", která vyprodala publikum po celém světě. Po Alanově odchodu do Kalifornie v roce 1999 se svou americkou přítelkyní Lisou a po rozvodu se svou první manželkou Smokeyovou byla v roce 2003 vytvořena zbrusu nová skupina Live Project. Téhož roku se Lisa a Alan vzali. Další změna skupiny se stala v roce 2010. Aktuální živá kapela se skládá z Alana hrajícího na akustickou kytaru, klávesy a vokály, zpěváka P.J. Olssona, klávesisty Toma Brookse, Guye Ereza na basu, Jeffa Kollmana na kytaru a zpěv, Danny Thompsona na bubny, Todda Coopera na saxofon, bicí a vokály, Dan Tracey hraje na kytaru a zpívá a Tyson Montgomery Leonard na housle.

Album "A Valid Path", které se pustilo do electroniky, bylo vydáno v roce 2004 a hostovali na něm David Gilmour z Pink Floyd, The Crystal Method, Shpongle, Uberzone, P.J. Olsson a Alanův syn Jeremy. V roce 2008 došlo k opětovnému vydání všech alb The Alan Parsons Project v rozšířené podobě, obsahující nikdy předtím dosud neslyšený bonusový materiál a kompilaci 2CD nazvanou "The Essential Collection". Jednou z nejznámějších skladeb projektu je "Sirius", snad nejlépe známá jako Chicago Bulls téma. Byla také využita jako Walk-on hudba pro New Orleans Saints v jejich triumfální hře Super Bowl v roce 2010 a na fotbalových zápasech Evropského poháru 2012. "Sirius" byla také uváděna na mnoha dalších sportovních událostech, reklamách a ve filmech Cloudy With A Chance Of Meatballs a Beerfest.

V roce 2010 Alan cítil potřebu podělit se o své rozsáhlé znalosti a odborné znalosti se zbytkem světa a s pomocí kolegy Brita Juliana Colbecka, Alan napsal a produkoval komplexní instruktážní video sérii o nahrávání s názvem "The Art & Science Of Sound Recording" (ASSR). Alan podporuje ASSR řadou přednášek a mistrovských školení (MCTS) po celém světě. Pro účastníky to byla skvělá příležitost, aby byli svědky Alana při práci ve studiu a aktivně se podíleli na vytváření možného budoucího hitu.

Od počátku roku 2012 se Alan věnuje i živým vystoupením, kde se věnuje zpěvu pro německý electronický outfit Lichtmond, vystupuje s hvězdami Yes Billy Sherwoodem a později i Chris Squirem jako The Prog Collective. Další jeho spolupráce byla s mexickou superstar Aleks Syntek a proslulým izraelským zpěvákem a skladatele Avivem Geffenem. Alan produkoval album s názvem "Grand Ukulele" s virtuálním hráčem na ukulele Jakeem Shimabukoro, jehož video na YouTube s názvem "While My Guitar Gently Weeps" mělo přes 10 milionů shlédnutí. Album obsahuje řadu orchestrálních aranžmá od frontmana Winger Kipa Wingera. Spolupráce se Stevenem Wilsonem jako inženýrem a přidruženým producentem vyústila ve velký úspěch, včetně bodování v Top 5 alba v Německu s albem "The Raven That Refused To Sing" v roce 2013.

V březnu 2014 byl vydán Set CD box všech nahrávek Alana Parsons Project a obsahovala kontroverzní nikdy dříve nevydané CD z roku 1979 s názvem "The Sicilian Defence".

Alan získal během své kariéry velké množství cen, včetně 13 nominací Grammy, The Les Paul Award v roce 1995 a v červnu 2012 cenu The Diva Hall Of Fame Lifetime Achievement Award v Mnichově v Německu. Je žádaným veřejným přednášejícím a byl klíčovým řečníkem na konferenci Audio Engineering Society Convention v Los Angeles v roce 2014 nebo úvodním řečníkem konference TEDx Conejo v Kalifornii v dubnu 2012.

Alan má dva syny, Jeremyho a Daniela, z prvního manželství - oba dva žijí ve Velké Británii. Alan nyní žije na ekologickém avocado ranči v Santa Barbaře v Kalifornii se svou manželkou Lisou a jejími dvěma dcerami Tabithou a Brittni, psy, kočkami, kuřaty.

Členové
(celým jménem Eric Norman Woolfson)

(Narozen 18. března 1945, Charing Cross, Glasgow, Scotland,
zemřel 2. prosince 2009, London, England)
Vocals


Eric byl skotský skladatel, textář, zpěvák, výkonný producent, klavírista a spoluautor a zakladatel projektu Alan Parsons Project. Společně prodali přes 50 milionů alb po celém světě. Po 10 úspěšných albech, které vytvořil s Alanem Parsonsem, Woolfson pokračoval v kariéře v hudebním divadle. Napsal pět muzikálů, které získaly řadu ocenění a vidělo je více než milion lidí a hrály se v Německu, Rakousku, Koreji a Japonsku.

Woolfson se narodil v židovské rodině v oblasti Charing Cross v Glasgowě, kde jeho rodina vlastnila prodejnu nábytku Elders. Byl vychováván v oblasti Pollokshields na jižní straně města a studoval na střední škole v Glasgowě. Woolfsonův zájem o hudbu byl inspirován strýcem a začal se učit hrát na klavír. Po ukončení školy krátce flirtoval s tím, že se stane účetním. Ale to bylo předtím, než se přestěhoval do Londýna hledat příležitosti v hudebním průmyslu.

Do Londýna přijel v roce 1963 a našel si práci jako studiový klavírista. Tehdejší současný producent nahrávek pro Rolling Stones, Andrew Oldham, s ním uzavřel smlouvu jako skladatel. V následujících letech Woolfson psal písně pro umělce jako Marianne Faithfull, Frank Ifield, Joe Dassin, The Tremeloes, Marie (francouzská zpěvačka), Marmalade, Dave Berry, Peter Noone a The Poets. V pravý čas Woolfson podepsal další nakladatelské smlouvy, protože další jeho písně byly přijaty předními nahrávacími umělci po celé Evropě a Americe. Podepsal také dohodu s Southern Music, kde spolupracoval se skladateli a textaři jako jsou Andrew Lloyd Webber a Tim Rice.

V roce 1971 s pomocí Erica Stewarta, Kevina Godleye, Lol Creme a Grahama Gouldmana, z nichž se později stali 10cc, produkoval singl pod jménem Eric Elder ("San Tokay" / "Sunflower”) a vydal jej u UK Philips 6006 081 a US Philips 40699. Woolfson pak produkoval singl od Grahama Gouldmana "Nowhere To Go" / "Growing Older", který byl vydán v roce 1972 na UK CBS 7739. Na konci 60. a začátkem 70. let 20. století se Woolfson stal nezávislým producentem nahrávek pro několik nahrávacích společností a spolupracoval s umělci jako Dave Berry, Equals, Tremeloes a v roce 1973 i Darren Burn. I přes tento jeho úspěch, poznal, že vydělávat si na živobytí jako skladatel písně nebylo snadné, a rozhodl se vyzkoušet práci v hudebním managementu.

Jeho přesun do managementu byl okamžitě úspěšný. Jeho první dvě zakázky byly pro Carla Douglasa, jehož nahrávka "Kung Fu Fighting" (1974) se stala jedním z největších prodejních hitů všech dob) spolu se zvukařem a producentem Alanem Parsonsem. V roce 1974 se Woolfson setkal s producentem Alanem Parsonsem v Abbey Road Studios v Londýně, kde oba pracovali na různých projektech. Parsons požádal Erica, aby se stal jeho manažerem, a spolupracovali pak s řadou kapel a umělců včetně Pilot, Cockney Rebel, John Miles, Al Stewart, Ambrosia a The Hollies.

Následně pak Eric a Alan vytvořili The Alan Parsons Project, co bylo původně jméno zvolené jako pracovní název pro jejich společnou spolupráci. V letech 1976 až 1987 Woolfson a Parsons spolupracovali na koncepci a textech všech deseti alb projektu The Alan Parsons Project, který dosáhl celosvětového prodeje přesahujícího 50 milionů.

Na každém albu Projectu měl Woolfson nazpívat pro každou skladbu průvodní vokální stopu, kterou by případní hostující sóloví zpěváci alba použili jako referenční. Některé z těchto skladeb lze slyšet v nových remasterovaných vydáních různých alb projektu Project vydaných v roce 2007. Woolfson sám byl skutečným zpěvákem v mnoha z největších hitů projektu, jako jsou "Time", "Don't Answer Me", "Prime Time" a doprovodnou melodii kapely v "Eye In The Sky", která vystoupala až na 3. pozici na Billboard Hot 100 ve dnech 16. - 30. října 1982.

V roce 1990 se Woolfson rozhodl začít věnovat plně muzikálové tvorbě a realizaci jevištních muzikálů. Ač nedosáhl úspěchů Andrewa Lloyda Webbera, sklízejí jeho muzikály Freudiana, Gaudi, Gambler a Edgar Allan Poe slušné úspěchy v Německu, Jižní Koreji a Japonsku.

Jeho první pokus byl inspirovan Sigmundem Freudem a pojmenoval jej "Freudiana". Premiéru měl v roce 1990 ve vídeňském historickém divadle DIVADLO DER WIEN, kde měla premiéru i jediná Beethovenova opera "Fidelio". Eric byl vždy inspirován kreativním myšlením a jeho manželka Hazel studovala psychologii a začala nechávat knihy o Freudovi ležet v domě kolem něj. Woolfsona zaujal tituly, jejich obsahem byl fascinován a začal zkoumat Freuda a strávil spoustu času ve Freudově muzeu v Londýně, dokonce ležel i na gauči, na kterém Freudovi pacienti přednášeli své sny. "Freudiana" byla původně zamýšlena jako 11. album The Alan Parsons Project, ale Woolfson chtěl prozkoumat možnost realizace projektu i jako muzikál. Při nahrávání alba byl Brian Brolly představen Woolfsonovi a slíbil, že album povede tímto novým směrem. Brolly byla dříve partnerem Andrewa Lloyda Webbera a společně vytvořili takové muzikály jako Kats. S pomocí Brollyho byl Woolfson schopen proměnit Freudiana v pódiový muzikál.

Úspěch tohoto prvního hudebního díla vedl k Woolfsonově druhému díli "Gaudi", která mělo premiéru v roce 1994 v Cáchách v Německu a pokračovalo v inscenacích v Alsdorfu (1995) a Kolíně nad Rýnem (1996), kde bylo v centru města postaveno 1700 divadelních sedaček pro představení. Půl milionu lidí muzikál během pěti let, kdy se hrál, a každé představení dostalo ovace ve stoje.

Pro muzikál "Gambler" z roku 1996 Eric čerpal ze svých zkušeností s bydlením v Monte Carlu na konci 70. let, což bylo také inspirací pro album APP "Turn Of Friendly Card". Do představení bylo zahrnuto i mnoho písní z tohoto alba a mělo premiéru v Německu v Monchengladbachu v roce 1996. Mezitím se "Gambler" hrál v Koreji, ale i v Japonsku v letech 2002 a 2005.

Čtvrtý muzikál "Edgar Allan POE", založený na životopisu autora, dostal v roce 2003 světovou premiéru koncertní produkce ve studiích Abbey Road v Londýně. Album pak vyšlo v roce 2003 jako "Poe: More Tales of Mystery and Imagination", které obsahuje některé, ale ne všechny písně z jevištní verze, a hudební album CD "Edgar Allan Poe", které již obsahovalo kompletní nabídku 17 písní a DVD koncertu "POE Abbey Road" vyšlo v roce 2009.

Muzikál "Dancing With Shadows" inspirovaný protiválečnou hrou Forest Fire korejského dramatika Cham Bum-Suka a knihou Ariel Dorfmana měl premiéru v červenci 2007 v Koreji.

Woolfson byl ženatý s manželkou Hazel od roku 1969 a měli dvě dcery a čtyři vnoučata.

Woolfson zemřel na rakovinu ledvin v Londýně dne 2. prosince 2009. Zůstali po něm jeho manželka, dcery Sally Seddon a Lorna Covington a tři vnoučata. Je pohřben na hřbitově Cathcart nedaleko Glasgowa.

Členové
(Narozen 18. dubna 1949, Surrey, England)
Composition, Keyboards, Orchestral Arrangements (1975-1996)


Andrew Powell je anglický hudební skladatel, aranžér a performer, který se narodil velšským rodičům.

Powell začal chodit na lekce klavíru ve čtyřech letech, později navštěvoval King's College School ve Wimbledonu, kde se v té době také učil hrát na piano s Dr. Malcolmem Troupem, na violu s Noelem Longem, na percussion s Jamesem Bladesem a kompozici Corneliem Cardewem. Skládal hudbu už ve věku jedenácti let a poté studoval kompozici u Karlheinze Stockhausena a György Ligetiho v Darmstadtu v Německu. Poté vystudoval magisterský titul na hudební škole King's College v Cambridge. Během pobytu v Cambridge se připojil k elektronické hudební skupině Intermodulation s Rogerem Smalleyem, Timem Sousterem a Robinem Thompsonem, a připojil se k místní progresivní rockové skupině Henry Cow, kterou tvořili Fred Frith a Tim Hodgkinson, ve které střídal baskytaru a bicí.

Po odchodu z Cambridge působil jako sólista v Proms v Royal Albert Hall v Londýně. Později spolupracoval s několika orchestry včetně Covent Garden a London Symphony Orchestra, London Philharmonic Orchestra, BBC Welsh Orchestra a BBC Symphony Orchestra, kde spolupracoval s Pierrem Boulezem. Začal také pracovat jako studiový hráč a založil skupinu Come to the Edge s Robinem Thompsonem a Morrisem Pertem, kteří pravidelně vystupovali s japonským virtuózem na bicí Stomu Yamashtou.

Jeho kariéra aranžéra začala v této době a jeho první provizí bylo debutové album Cockney Rebel. Aranžoval také svoje další dvě alba a spolupracoval i s dalšími umělci včetně Leo Sayera ("One Man Band"), Pilot ("Magic", "January") Johna Milese ("Music", "Rebel"), Donovana, Cliffe Richarda ("Miss You Nights"), Al Stewarta ("Modern Times", "Year Of The Cat", "Time Passages", "Russians & Americans" a "Between the Wars"), Ambrosia ("Somewhere I've Never Traveled"), David Gilmour, Chris Rea, Mick Fleetwood, Nick Heyward, Vitamin Z, Peter Hoffman, Münchener Freiheit, The Hollies, Sammy Hagar, Classic Rock, Wouter van Belle, Lais, Il Divo, Eva Jacobs, Racoon a mnoho dalších.

Je brán jako člen Alan Parsons Project na jejich prvním albu "Tales Of Mystery And Imagination" v roli aranžéra, dirigenta a skladatele, a i nadále pracoval jako aranžér a dirigent na všech dalších kromě jednoho z jejich alb, než se skupina rozešla. Vystupoval živě s Alanem Parsonsem i Al Stewartem. Také vytvořil orchestrální album z písní The Alan Parsons Project "The Philharmonia Orchestra Plays The Best of The Alan Parsons Project" v roce 1983.

Powell produkoval debutové album Kate Bush "The Kick Inside" (1978), které obsahovalo píseň "Wuthering Heights"; spoluprodukoval také s pomocí Kate Bush její druhé album "Lionheart" (1978). Mezi další umělce, se kterými spolupracoval, patří Chris De Burgh, Nick Heyward, Michael Crawford, Elaine Paige, Judy Collins, Tim Rice a André Heller, Berdien Stenberg a The Philharmonia Orchestra. Napsal soundtrack pro filmy Ladyhawke a Rocket Gibraltar a byl zapojen do mnoha dalších filmových a televizních projektů. Podílel se na filmech Ladyhawke (Michelle Pfeiffer, Matthew Broderick, Rutger Hauer, režie Richard Donner), Rocket Gibraltar (Burt Lancaster, Macauley Culkin, režie Dan Petrie,) Closed Circuit (Film 4), a přispěl hudbou i k dalším filmům jako je Janice (Joseph Strick,) The Apprenticeship of Duddy Kravitz (Richard Dreyfuss, režie Ted Kotcheff), Caravan to Vaccares, Ice Dance, stejně jako mnoho televizních programů a seriálů ve Velké Británii a Německu, Francii, Skandinávii a Americe.

Koncertoval opět se svoji starou skupinou Come to the Edge na Paris Biennale, Royan Festival, mnoha britských universitách a se Symfonickým orchestrem BBC s Pierrem Boulezem. Jako hudební režisér také koncertoval s Jimmym Helmsem a Elaine Paige po celém Středním východě a ve Velké Británii nebo se skupinou Tim Rice and Friends, v níž působili Elaine Paige a buď Tommy Körberg nebo Colm Wilkinson a Tim Rice, a to v Londýně, Hongkongu, Palm Springs a odjeli i dvě turné po Austrálii a na Novém Zélandu - poslední z nich měla skupinu INXS jako rytmickou sekci pro některé show. Vystupoval také s Alanem Parsonsem, když se účastnil vůbec prvních živých vystoupení v Antverpách v roce 1990 a poté na rozsáhleém turné po celé Evropě, Americe a Jižní Americe v letech 1994-1995. vystupoval také s Al Stewartem.

Dirigoval orchestry a soubory po celém světě, včetně Philharmonia Orchestra, London Symphony Orchestra, Berlin Philharmonic Orchestra, Hong Kong Philharmonic Orchestra, Los Angeles Philharmonic Orchestra, Sydney Symphony, Wellington Symphony Orchestra, Bayerische Rundfunk Orchestr a Kammeroper München - stejně jako Black Dyke Mills Band a Grimethorpe Colliery Band.

Členové Ian Bairnson

(narozen 3. srpna 1953, Lerwick, Shetland Isles, Scotland)
Guitars


Ian Bairnson je skotský hudebník nejznámější jako jeden z hlavních členů projektu Alan Parsons Project. Je multiinstrumentalista, který hraje i na saxofon a klávesy, i když je nejznámější jako kytarista.

Bairnson se narodil v Lerwicku na Shetlandských ostrovech ve Skotsku. Vyrůstal v Levenwicku v Shetlandu, než se jeho rodina po smrti jeho otce přestěhovala do Edinburghu v Midlothianu, když mu bylo devět let. Do začátku roku 1973 působil jako studiový kytarista a hrál v řadě kapel, včetně East West a Ears. V roce 1973 se Ian spojil s bývalými hudebníky Bay City Rollers s Davidem Patonem, Billy Lyallem a Stuartem Toshem a společně vytvořili kapelu Pilot. Ian přispěl doprovodnou kytarou na jejich singlu "Magic" (1974), který ozářil žebříčky. To následně vedlo k nahrání alb "Second Flight" (1975), "Morin Heights" (1976) a "Two's A Crowd" (1977).

Během této doby s Pilot poprvé spolupracoval s Alanem Parsonsem, producentem nahrávky jejich bezejmenného debutového alba. Právě tento vztah pomohl začlenit většinu členů skupiny (basista a zpěvák Paton a bubeník Stuart Tosh) do projektu Alana Parsonse. Ian a skupina se objevili na albu "Tales Of Mystery And Imagination" z roku 1976. Na albu Parsons "I Robot" (1977) hrál nezapomenutelnou sólovou kytaru ve skladbě "I Wouldn't Want to Be Like You". Jako kytarista působil jako jeden z mála hudebníků na každém albu Alan Parsons Project, včetně vedlejšího projektu Keats z roku 1984. Ianovy kytarové party jsou základní součástí zvuku APP.

Když Alan Parsons Project skončili a Alan se chystal začít znovu, Ian byl nápomocný při psaní další kapitoly Parsonsova zvuku. Na albu "Try Anything Once“ z roku 1993 Ian nejen hrál, ale přispěl i čtyřmi písněmi včetně "Siren Song" a oblíbeného koncertu "Turn It Up".

Zahrál si také na prvních čtyřech albech Kate Bushe "The Kick Inside" (1978), tam zejména kytarové sólo ve "Wuthering Heights", dále "Lionheart" (1978), "Never For Ever" (1980) a "The Dreaming" (1982). Hrával také s kapelou Bucks Fizz, pro kterou napsal dva ze svých 20 nejlepších hitů, a to "If You Can't Stand The Heat" (1982) a "Run For Your Life" (1983). zaslechnout jej můžete rovněž na albu "Mull Of Kintyre" od Paula McCartneyho.

Ian Bairnson a David Paton v kapele Pilot V 90. letech byla hudba Alana Parsonse poprvé uvedena naživo a Ian byl klíčovým členem živého projektu Alana Parsonse. Mimo turné byl Ian velkou součástí následných alb "On Air" (1996) a "The Time Machine" (1999), kam Ian nepřispěl pouze hudebně s kytarami, saxofonem, basou a dalšími nástroji, ale napsal i obě skladby pro obě alba. Ian je schopen se svoji zručnosti pokrýt různé styly od rychlejších skladeb typu "Fall Free" až po hluboce zádumčivé "Brother Up In Heaven".

V roce 2009 se objevil na albu německého basisty Chrise Postla "Parzival's Eye". Chris Postl byl členem německé progresivní kapely RPWL.

V letech 2003 až 2013 Bairnson žil ve Španělsku, kde měl nahrávací studio a pokračoval v práci jako studiový kytarista. Koncertoval s řadou různých kapel, z nichž ta poslední je Junk, v níž působí Bairnson, Pau Chaffer, Sarah Rope a Ángel Celada. Během své studiové kariéry si zahrál na více než stovce alb v různých stylech pro umělce jako jsou Yvonne Keeley, Joe Cocker, Jon Anderson, Chris DeBurgh, Mick Fleetwood, Neil Diamond. Zahrál si živě spolu se Stingem, Ericem Claptonem, Beverley Cravenem a mnoha dalšími. Při studiové práci se Ian spojil s hráči z celého světa, včetně německých Harold Faltermayer a Herman Weindorf nebo japonských Akira Inoue a Sugi Masamichi.

Když někdo z projektu potřeboval pomoci, můžete si být jisti, že Ian pomůže. Andrew Powell si jej zavolal pro soundtrack "Ladyhawke" a jeho "Best Of The APP". Vokalisté Lenny Zakatek a Chris Rainbow ("White Trails") také věděli, komu zavolat, když dělali svoje sólová alba. Když vznikla pouze krátkodobě fungující kapela Keats, stal se rovněž jejím členem.

Ian také složil hudbu pro televizi, včetně pořadů "The World's Strongest Man" a "Driving Force". Z druhé strany kamery se objevil dokonce ve filmu "Paper Mask", kde hrál jako člen kapely!

Když se Bairnson v roce 2013 přestěhoval do Velké Británie, spojil se s Davidem Patonem a vytvořil album s názvem "A Pilot Project", kterým vzdali poctu zemřelému Ericu Woolfsonovi. Po rozpadu kapely Alan Parsons Band byl Ian zaneprázdněn řadou projektů. V prvé řadě se Ian znovu spojil s Davidem Patonem, aby opět obnovili kapelu Pilot a natočili album "Two's A Crowd". V listopadu 2016 se David a Ian znovu sešli a koncertovali po Japonsku s reunionem Polit a také s některými písněmi od Alan Parsons Project. Ian v současné době žije v Bray on Thames se svou brazilskou manželkou Leilo a jejich dvěma kočkami.

Členové David Paton

(narozen 29. řijna 1949, Edinburgh, Skotsko)
(Bass and Vocals)


Byl členem Camel v letech 1982 - 1983. Další skupiny, ve kterých působil, byly Pilot, Alan Parsons Project, Fresh, Keats, Phil Cunnigham, Dougie Mc Lean, Donnie Munro, Archie Fisher, Rab Noakes, Ray Wilson

David Paton se objevil na rock-and-popové scéně počátkem 70. let a pomalu vystoupal k vrcholům žebříčků jako charismatický zpěvák skipny Pilot. David je umělec s výrazným vokálem, je také nadaný skladatel, kytarista a studiový hudebník.

Vyrůstal na jihovýchodním předměstí Gilmerton v Edinburghu, kde on navštěvoval střední školu Liberton High School. Hře na kytaru podlehl v 11 letech, když byl na rodinné dovolené v San Sebastianu ve Španělsku. Tam na něj zanechal velký dojem a jakéhosi procutnutí, když viděl španělského chlapce v jeho věku, jak sedící na parapetu hrál na kytaru. "Seděl jsem na chodníku, sledoval a poslouchal tento krásným zvuk. Doma jsem pak otravoval rodiče, aby mi koupili kytaru tak dlouho, dokud jsem je neobměkčil."

V počátcích jeho kariéry jej můžeme nalézt v řadě skupin, např. Boots nebo Christian. Paton byl také členem rané sestavy Bay City Rollers. Byl ale hlavně v roce 1973 jedním ze zakládajících členů kapely stylu adult pop "Pilot". V sestavě Pilot se sešli on, Ian Bairnson, Billy Lyall a Stuart Tosh. Název kapely Pilot je odvozen z iniciál jejich příjmení Paton, Lyall, Tosh, psáno jako PiLoT. Jejich singl "Magic" z roku 1970 (napsal jej Paton a Lyall, produkoval Alan Parsons) doslova okouzlil všechny žebříčky a dostal se na pozici #1 a doslova ze skotské skupiny udělal mezinárodní hvězdy. Další zlatou nahrávkou byl Patonův "January". Skupina vydala celkem čtyři alba v období 1973-1977 a na všech byl Paton účasten. Pilot se rozpadli v roce 1980. Tosh se připojil k 10cc, Bairnson a Paton se vydali na studiovou dráhu, která zahrnovala mimo kiné i setkání při debutu Kate Bush "The Kick Inside" (1978) a Chris DeBurgha.

Během tohoto období si jej povšiml Alan Parsons a byl přijat do jeho studiové sestavy. Od roku 1976 se objevil na každém albu Alana Parsonse až do "Stereotomy", dokonce i jeho vedlejších projektech jako je "Keats" a "Ladyhawke". Hrál na mnoha dalších albech, hostuval u Chris Rea, Elton Johna. Mimo to, že je uznáván jako vynikající baskytarista je i výborný doprovodný zpěvák. Byl členem kapely Ricka Wakemana i Fishe (ex Marillion).

Se slavnou prog rockovou kapelou CAMEL nahrál alba "The Single Factor" (1982), "Stationary Traveller" (1984), "Dust and Dreams" (1991), na živé "On the Road 1982" (1994) a "Harbour of Tears" (1996).

Jeho první sólové album vyšlo v roce 1991 s názvem "Passions Cry" a druhé "No Ties No Strings" vyšlo v roce 2003. "No Ties No Strings" byla nahrávka jeho nikdy vydaného alba z roku 1980.

Paton se také sólově objevil na sérii koncertů "Countdown Spectacular 2" v Austrálii v období mezi srpnem a září 2007, a to jako účinkující i hudební režisér. Zazpíval si duet s názvem "All of My Days" se skotským zpěvákem a skladatelem Kenny Herbertem.

V poslední době vydal další album Pilot, kde se sešel s bývalým spoluhráčem Ian Bairnsonem.


Členové Stuart Tosh
(Celým jménem Stuart Mcbeath Tosh)
(Narozen 26. září 1948, Aberdeen, Scotland)
Drums


Stuart Tosh je skotský bubeník, skladatel a zpěvák. Stuart nyní žije v Brigge of Don, nedaleko Aberdeenu.

Stuart Tosh nahrával a koncertoval s řadou známých a respektovaných kapel během 70. a 80. let, včetně Pilot, The Alan Parsons Project, 10cc, Camel nebo Roger Daltrey.

Skotskou soft rockovou kapelu Pilot založili v roce 1973 v Edinburghu David Paton (basy a vokály), Billy Lyall (syntezátor, flétna a vokály) a Stuart Tosh (bicí). Po jejím rozpadu se v roce 1976 připojil k 10cc, kde nahradil Kevina Godleye. Natočil s nimi desku "Dreadlock Holiday", se kterou dosáhli světového úspěchu.

U příležitosti 40. výročí debutového alba Pilot se David Paton, Ian Bairnson a Stuart Tosh znovu spojili jako Pilot. V srpnu 2014 vydali "A Pilot Project" jako poctu zpěvákovi Alan Parsons Project Ericu Woolfsonovi. V roce 2007 Tosh společně s Patonem uspořádali v Japonsku řadu koncertů pod jménem Pilot.

Členové
(Celým jménem Stuart Alexander Elliott)
(Narozen 5. května 1953, London, England)
Drums, Bodhran


Hudební skupiny: Steve Harley & Cockney Rebel (od 1972), Keats

Stuart byl zakládající bubeník kapely Steve Harley & Cockney Rebel, kteří měli 3 top 10 alb a Number #1 singlový hit "Make Me Smile... Come Up and See Me", což je také jeden z top 100 hitů 70. let miulého století, 4 další top 10 singly. Stuart také cestoval pravidelně na turné se Steve Harley po Velké Británii a Evropě. Steve Harley & Cockney Rebel zahajovali koncert Rolling Stones v roce 2007 v Petrohradě, když hráli před 40.000 diváky na Palácovém náměstí.

Stuart také hrál na bicí na singlu Paul McCartneyho "No More Lonely Nights", kde se představil také David Gilmour na kytaru. Také hrál naživo s Ringo Starrem v Mnichově pro Michaela Jacksona a jeho přátele.

Stuart také spolupracoval s Kate Bush na všech albech od "The Kick Inside", na všech singlech první desítky ("Running Up That Hill", "Babooshka", "Breathing"), až do zatím posledního a vysoce ceněného alba "Aerial".

Stuart byl také bubeníkem u The Alan Parsons Project (asi 10 alb) od "Pyramid" všechna následující. V roce 1990 Stuart pomáhal v aranžování hudby Projektu pro žívá vystoupení poprvé a nahrané klíčovými hudebníky a skladateli ze všech alb kapely vydaných pod jménem Alan Parsons. Koncertoval s nimi také hodně v letech 1994 až 2000 jako Alan Parsons Live Project, se kterým se kapela objevila v USA, Jižní Americe, Japonsku a většině Evropy asi 6 nebo 7 krát během této periody období.


Stuart také spolupracoval a koncertoval s mnoha dalšími vysoce ceněnými umělci jako Al Stewart, Kenny Rogers, B.A. Roberston, Chris Rea, Toyah Wilcox, Jack Bruce. Procestoval USA s Rogerem Daltrym (The Who), kde také měl tu čest zahrát si s Johnem Entwistlem a Johnem Parr (St Elmo's Fire). Hrál s Jonem Andersonem (Yes) a Alice Cooper, na belgické Proms pro Stinga, Simple Minds, Paul Young, Coolio, John Miles a Debbie Harry. K dalším úmělcům pak patří Eric Clapton, Elton John, Tina Turner a Roxy Music, Justin Heyward (Moody Blues), Mickey Dolenz (Monkees), Nick Heyward (Haircut 100), Joe Cocker, Art Garfunkel, Tom Jones, George Martin, Rick Astley, Bay City Rollers, Deacon Blue, Roy Harper, Russ Ballard, Bonnie Tyler, Steve Howe (Yes), Wilson Phillips, Christopher Cross, Culture Club, Mari Wilson, Labbi Siffre, Dollar, Sailor, Suzi Quatro, Tim Rice, Andrew Lloyd Webber, Hazel O' Conner., Womack And Womack, Marvin Gaye, Linda Thomson, Sally Oldfield, Elaine Page, Sarah Brightman, Mort Schuman, Peter Sarsted, Plastic Bertrand a Johnny Halliday (Francie), Eros Ramazotti, Claudio Baglioni, Luccio Battisti (Itálie), Victor Manuel a Ana Belen (Španělsko).

Členové
(Narozen 26. června 1960, Swansea, South Wales)
Keyboards, Synthesizers, Saxophone


Richard se narodil ve Swansea v jižním Walesu. Richard pocházel z hudební rodiny, jeho bratr Laurie hrál s Alan Parsons Project a také vytvořil jazzová alba včetně svého sólového alba s názvem "Five Seasons".

Richard je nejznámější jako klávesový virtuos, ale Richard vysvětluje, že to zrovna to, s čím začínal. "Klarinet byl můj první nástroj, což přirozeně vedlo i k saxofonu. Jako módní patnáctiletý saxofonista jsem začal vystupovat s místními rockovými kapelami. Když jsem jednou udělal malé turné po Walesu s kapelou jménem Alkatraz, hráč na klávesy oznámil, že nemůže udělat poslední koncert, a tehdy jsem oznámil: "Já to zmáknu". Další den jsem se zuřivě naučil všechny akordy a ten večer jsem odehrál svůj první koncert Hammond varhany. Od té doby jsem se úplně oddal klávesám."

Mezi první stdiové nahrávky Richarda patří klávesy a saxofon na albu "Keats" z roku 1984, poté hrál již na albu Alan Parsons Project "Vulture Culture" a všech dalších až po "Gaudi" (1987). Začalo tak jeho dlouhé spojení s Alanem Parsonsem, a to nejen na albech Projektu, ale také na nahrávkách produkovaných Parsonsem a při nahrávání ve studiu nebo koncertování s dalším členy APP v rámci jeho The Projekt. Richard také předvedl své klávesové kouzlo a hladký saxofon na jediném živém vystoupení APP během Night Night of the Proms v belgických Antverpách v roce 1990. Od poloviny 80. let Richard dělal převážně studiového hrče a vystupoval s mnoha umělci jako jsou Eric Clapton, Tina Turner, Peter Frampton, Celine Dion, Foreigner, Bad Company, Rick Astley, Sade, Seal, Deborah Gibson, John Parr, Maxi Priest, Boy George, Charlie, Aretha Franklin, Elaine Paige, Tim Rice & Andrew Lloyd Webber, Bucks Fizz, Bonnie Tyler a mnoha dalšími. Richard s Davidem Bowiem vystupoval na jeho světovém turné "Glass Spider" v roce 1987.

V roce 1992 byl Richard součástí kapely, když Mike Oldfield předvedl své dílo "Tubular Bells II" v Edinburghu ve Skotsku.

Richard také přispěl k mnoha úspěšným soundtrackům, včetně Ladyhawke, The Man Who Knew Too Little a Agent Cody Banks 2. Je také uznávaným skladatelem, aranžérem a producentem. Koncem 90. let Richard přestal jezdit na turné, aby zůstal s rodinou blíže k domovu. Navzdory tomu zůstává stále velmi zaneprázdněn a říká: "Poslední rok nebo dva, kdy jsem se zapojil do psaní instrumentální hudby, jsem napsal spoustu skladeb pro společnosti zabývající se hudební knihovnou".

Kromě toho stále pořádá studiové hraní a v roce 2000 Richard realizoval aranžmá syntezátoru a zvukový design televizního filmu "Arabian Nights", který byl vysílán v síti ABC v USA.

Členové Chris Rainbow
(narozen 18. listopadu 1946, Glasgow, Skotsko
(vlastním jménem Christopher James Harley)
Vocals


V letech 1982 a 1984 působil jako člen CAMEL. Další skupiny, ve kterých působil byly Alan Parsons Project, Jon Anderson, Runrig, Wolfstone, Donnie Munro, Culture Club, Dave Lewis

Je skotský rockový zpěvák a hudebník, který měl dvě menší hity "Give Me What I Cry For" a "Solid State Brain" v roce 1970.

Narodil se jako syn Jamese Harleye a Pamely Clapham. Přijal umělecké jméno "Rainbow", aby nedocházelo k záměnám s Steve Harleyem, řka: "Steve Harley stál u mého vrcholu a nechtěl, aby nás zaměňovali. Přezdívku Rainbow jsem objevil jednoho večera, když jsem se já a několik přátel dívali na televizi a reportérérovo jméno problesklo na obrazovce jako "Christopher Rainbow", a už to bylo."

Před nástupem do Alan Parsons Project, byl Chris na rok zakotven v kapele Hope Street. Posléze vydal tři sólová alba "Home of the Brave" v roce 1975, "Looking Over My Shoulder" v 1977 a "White Trails" v roce 1979. Skladby z těchto dvou alb jsou spoluvydány na "Best of Chris Rainbow" 1972-1980, ktere se objevilo na CD nebo 2CD vydání a obsahovaly i rozhlasové spoty a vzácný a dosud nevydaný materiál. V této době Chris získal mnohem širší uznání své hudby s pomocí Kenny Everetta, v rádiu Capital v Londýně, který jeho hudbu hodně uváděl. Některé ze znělek, které Rainbow vytvořil pro Capital z té doby bylo později vydáno na albu vykopávek, demo nahrávek a nevydaného materiálu.

Na rozdíl od jeho sólové kariéry, ale také často přispíval vokálními příspěvky u Alan Parsons Project, které se začaly na jejich albu "Eve" v roce 1979 až do jejich alba "Gaudi" z roku 1987, albu Freudiana (1990) od Erica Woolfsona (jméno ze všech alb APP).

Rainbow nahrával a cestoval s CAMEL a jeho vokály se objevily i na studiových albech "The Single Factor" (1982) a "Stationary Traveller" (1984). Spoluracoval s kláívesistou CAMEL Tonem Scherpenzeelem jeho albu "Heart of the Universe" (1984), které nahráli v jako duo, kde odzpíval 5 skladeb.

Někdy dávněji Rainbow produkoval i několik alb skotské keltské rockové skupiny "Runrig". Rainbow také provozuje Vital Spark Music Studio na Isle of Skye.

Členové Duncan Mackay

(narozen 2. července 1950, Leeds, Yorkshire, Anglie)
Keyboards


Duncan Mackay je britský skladatel, zpěvák, aranžér a klávesista, který zaznamenal tři sólová alba. Působil v kapelách jako Alan Parsons Projects, Camel (1979-1981), Budgie, 10cc, Steve Harley & Cockney Rebel (1975-1977), Camel (1978-1981), Colosseum II, nyní RE’UNION.

Duncan Mackay je bohužel poněkud opomíjený britský klávesista, který nahrál dva sólové prog rockové alba v 70. letech spolu s několika alby již dnes tak málo známých kapel jako "Steve Harley & Cockney Rebel" a 10CC, později v 80. letech nahrál s CAMEL desku "Nude". Je škoda, že jeho diskografie obvykle není tak dobře známá fanoušky prog rocku. Je to určitě jeden z nejlepších klávesových hráčů historie.

V jeho 11 letech byl oceněn jako nejlepší mladý houslista ve Velké Británii. Jeho rodina odešla do Jižní Afriky a tam v roce 1963 na Shrewsbury School dostal hudební stipendium. V roce 1967 absolvoval studium na Port Elizabeth University s diplomy LTCL a L.R.S.M na housle. Během studia si Duncan přivydělával hrou na klávesy v místních hudebních sálech. Toto hraní jej přivedlo v roce 1970 i na turné po Brazílii s členy kapely Sergio Mendese.

Poté, co se odstěhoval do Johannesburgu v roce 1971, Duncan a bubeník Mike Gray pracovali v kabaretních kapelách po hotelích, ale byli stále nespokojeni. Chtěli rozšířit své obzory a přehrávat hudbu, ke které se ubíral jejich talent. Jako by tomu osud nahrával, týden před ukončením hraní v The Criterion byli osloveni velkým Skotem, Tomem Buchananem, který je poslouchal celou noc. Měl v pronájmu starou restauraci na dolním konci ulice Jeppe a navíc předchozího večera měl Tom sen o vytvoření místa pro progresivní hudbu a požádal Duncana, zda by do toho nešel s ním. Duncan se chopil příležitosti, postavili jeviště a začali zkoušet. Slovo dalo slovo a tak se z toho stalo známé místo. Zrodil se tak "Branch Office" pojmenovaný po Tomově jazzovém klubu v New Yorku.

Duncan a Mike cvičili dennodenně, zdokonalovali své dovednosti, hrát skladby Peddlers, Nice a ELP, stejně jako Duncanovy vlastní skladby. Všichni od vedení nahrávacích společností, hudebníci, lidí z médií, ti všichni se hrnuli do této fantastické nové hudební lokality, aby slyšeli ceněnnou talentovanou kapelu, která tam hraje večer co večer. Kapela tehdy známá jako Tricycle (tříkolka), spolu s bratrem Duncana, Gordonem hrajícím na housle a klávesy, byla známá po celém městě. Sami The Peddlers navštívili toto místo během jejich návštěvy v země. Bylo to na jednom z těchto vyprodaných představení, kdy Peter Knight, hlavní zvukový technik Phonogram International, navštívil klub a přičinil se o nahrání a vydání jejich alba.

Deska "Chimera" byla nahrána prakticky "naživo" v Gallo Studios, Johannesburg v dubnu 1974. Celý týden trvalo stěhování jeho B3, Leslie boxů a ARP syntezátorů tam a zpět mezi klubem a studiem. Zapsali se tak jako milník klávesově zaměřeného progresivního rocku v Jižní Africe. Původně bylo album vydáno pod značkou Vertigo "Spaceship" Record label, album produkoval samotný Duncan a bylo smícháno v Pye Studios v Londýně.

Duncan se vrátil do Anglie na pozvání Petera Knighta a přidal se k Gingeru Bakerovi a bratům Gurvitzovým, Adrianu a Paulovi, v sestavě Baker Gurvitz Army. Zřejmě to ale nebyli nejjednodušší muzikanti a pracovat s nimi nebylo snadné. Tak začal zkoušet s Jonem Hisemanem a Gary Moorem v nově vytvořené Hisemanově sestavě Colosseum IIi, ačkoli s nimi nikdy nenahrál žádné album (Don Airey se objevil na 3 albech kapely). Pak se roce 1974 přidal ke Steve Harley & Cockney Rebel, kterými nahrál velký hit v Británii a Evropě píseň "Come Up And See Me, Make Me Smile" a absolvoval s nimi následující velké turné a obdrželi čtyři zlaté a platinové desky.

V tomto období nahrál a vydal své druhé sólové album "Score" s respektovanými hudebníky jako Clive Chaman - Bass (Jeff Beck, Hummingbird), Andy McCulloch - bicí (King Crimson, Fields, Greenslade) a Mel Collins - sax (Kokomo, CAMEL). Jeho dovednosti Jeho hudební a studiové dovednosti byly hodně v poptávce a zúčastnil se i na nahrávání prvních tři desek Kate Bush, desky CAMEL, The Alan Parsons Project a Budgie. Třetí sólové album "Visa" bylo jeho zcela sólové, pouze s hostováním Simona Phillipse a Alana Jonese, bylo vydáno v roce 1980. Duncan se stal také členem lOCC. Nahrál s nimi první album "Bloody Tourists" včetně celosvětového hitu číslo 1 "Dreadlock Holiday". Album se stalo platinovým a bylo následováno koncerty po stadiónech po celém světě. Byl jmenován hudebním ředitelem pro ex-Vinegar Joe chráněnku, Elkie Brooks, se kterou nahrál další tři alba.

Nebyl ale spokojen jen se studiovým hraním a více se chtěl soustředit na skládání a produkci. Duncan investoval do vybudování svého vlastního studia a tak, když v roce 1993 se vrátil do Jižní Afriky, otevřel "Down South Recording", ve kterém vytvořil mnoho TV pořadů. Téma a scénická hudba pro "The Syndicate", SABC díly 1 až 13 dramatického pořady. 24 písní pro nové výchovné DVD "Pingu" ve Velké Británii. Několik dokumentů o přírodě včetně "White Lions - King of Kings", kterou si objednali Animal Planet. Za spolupráce s Gregem McEwan vydal album "Reunion" a 4 alba s virtuózním jihoafrickým klasickým kytaristou Jamesem Gracem.

V roce 2004 dokončil album s jihoafrickým zpěvákem a skladatelem Gregem McEwanem-Kocovaosem nazvané "The First Time". Toto indie album bylo vysílano na rádiu Caroline britským DJ veteránem Martinem Turnerem a bylo příznově přijato oficiálním fanklubem kapely 10cc.
http://www.rock.co.za/files/duncan_mackay.htm

Členové
(rodným jménem Lenny du Platel)
(Narozen 29. července 1947, Karachi, British India)
Vocals


Lenny Zakatek se narodil v roce 1947 v Karáčí, tehdy součástí Indie, dnes ale náležející pod Pákistán. V jeho 13 letech se rodina přestěhovala do Anglie a Lenny začal experimentovat s hudbou. Ve věku sedmnácti let dostal Lenny šanci využít vše, co se naučil. V roce 1964 Zakatek zformoval rockovou skupinu The Trailblazers, v níž působil jako zpěvák a rytmický kytarista. Na svém prvním turné po amerických vojenských základnách v Evropě se seznámili se zvukem Motown. Trailblazers se vrátili do Velké Británie s novým soulovým vlivem a přejmenovali se na Funky Fever. Několik let cestovali po Velké Británii a Evropě a také hrávali v nočních klubech v Londýně, včetně takových jako Gulliver's, Whisky a Go Go, Marquee, Ronnie Scott's, Scotch of St. James a Revolution. Funky Fever také doprovázeli Inez a Charlie Foxx a The Drifters na jejich evropských cestách.

Lynsey de Paul a Dudley Moore se zajímali o Zakatekův hlas, vzhled a jevištní prezentaci na začátku 70. let. De Paul mu dala přezdívku Zakatek a napsal pro něj dva singly "I Gotcha Now" doprovázený s "So Good To You" (později nahrán de Paulem jako B-strana na jejím singlu "Wont Someebody With Me" a singl "Get Your Gun" s doprovodem "Gotta Runaway". Německá verze "Get Your Gun" pod názvem "Roter Mann" a s německými texty Gunthera Gabriela byla nahrána Zakatkem a vydána v roce 1974. De Paul jej uvedla do Velké Británie prostřednictvím článku v Daily Mirror s názvem "Sugar Girl's Heap Big Find". Hudebníci, kteří se podíleli na Zakatkově sólové tvorbě, byli známí jako někteří z členů kapely 10cc. O několik let později založil kapelu zvanou Zakatek a odletěl do Dánska.

V letech 1974 až 1981 se Lenny připojil ke své další skupině Gonzalez, kde byl sólovým zpěvákem. Lenny o kapele řekl "...byli jsme typově podobní Earth, Wind and Fire/Tower of Power z Británie. Na bicí hrál Steve Feronne, který nyní hraje všechno od Erica Claptona až po Chaku Khan. John Giblin tam hrál dva roky na basu." Nahráli úspěšná alba, včetně "Our Only Weapon Is Our Music" a "Shipwrecked". Celosvětový disco hit "I Haven't Stopped Dancing Yet" vznikl z této spolupráce a Lenny jej nazpíval, než z Gonzalez odešel.

V roce 1977 nazpíval Lenny vokál u skladby "I Wouldn't Want To Be Like You" z alba "I Robot" od The Alan Parsons Project. Tím začala dlouholetá spolupráce s The Alan Parsons Project, u kterých zpíval na jejich albech po dobu deseti let a byl uveden na dvaceti čtyřech skladbách na osmi albech Alan Parsons Project, včetně dalších hitů "Games People Play", "You Don't Believe" a "Damned If I Do". Lenny také vystupoval jako zpěvák kapely na jejich prvních živých koncertech na začátku 90. let.

Recenzent allaboutjazz.com Todd S. Jenkins napsal, že: „Zpěv Lennyho Zakateka [ v "I Wouldn't Want To Be Like You" a "Games People Play"] je prototypem oduševnělého prog-rocku... odděleného od elektronické melanže."

V roce 1979 Lenny vydal své první bezejmenné sólové album na A&M Records, které produkoval Alan Parsons a hostovali na něm Bairnson a Elliott. Pomáhali také Robert Ahwai a John Giblin, kteří také napsali písničky pro album. Na singlech vyšly skladby "Brandy", "Say I Love You" a "Where Is The Love".

V roce 1986 Zakatek založil kapelu The Immortals s Johnem Deaconem na basovou kytaru a Robertem Ahwai na sólovou kytaru. Jejich singl "No Turning Back" byl zahrnut na soundtracku k filmu Biggles. V roce 1986 Lenny hostoval ve skladbě "Angel", kterou složil Bob Weston a objevila se na albu "Souliloquy" od Dicka Morrisseyho, ne kterém hostovali Ahwai i Weston.

V roce 1988 zahájil Lenny paralelní kariéru jako manažer, hudební vydavatel a producent hudby. Řídil a koprodukoval tři z nejplodnějších japonských umělců Tomoyasu Hotei, Miki Imai a Kumiko Yamashita. Spolupracoval a produkoval také několik písní na prvním Hoteiho sólovém albu "Guitarhythm". Vedení japonského umělce přineslo Lennymu úspěch, když Hotei prodal v Japonsku téměř dvacet dva miliony alb a na závěrečném ceremoniálu olympijských her v Atlantě hrál kytarové sólo. Ve Velké Británii řídil kapely 7th Heaven, Huff and Herb a The 3 Jays. Poslední dvě uvedené dosáhly úspěchy na tanečním trhu. Zakatekova nakladatelská společnost All Zakatek Music spolupracovala na některých partech na debutovém albu Kubbse. Publikoval a řídil umělce Sony/BMG Jah Waggieho, tvůrčího alter-ega Jeffa Pattersona. Lenny také udělal pár singlů pro London Records včetně "Say I Love You / Where Is The Love?". Zakatkovo druhé sólové album "Small But Hard" vyšlo v roce 1989.

V roce 1995 Zakatek vystoupil s Joni Mitchell na Great Music Experience v japonském městě Nara. Pódium sdíleli s dalšími kapelami a hudebníky jako INXS, Bon Jovi, Bob Dylan a Tomoyasu Hotei. Navázal také spolupráci s Michaelem Kamenem, se kterým pak realizoval i další projekty.

Členové Laurence Cottle

(Narozen 1961, Swansea, Glamorgan, Wales)
Bass


Laurence Cottle je welšský hudebník, basový kytarista a skladatel. Jeho sólové nahrávky byly většinou v žánru jazz a jazz fusion. Byl také členem kalifornského fussion kvarteta The Fents. Psal hudbu i k televizním pořadům, včetně seriálu Přátelé a The Oprah Winfrey Show. V letech 1988-1989 byl také heavy metalové skupiny Black Sabbath. Je bratrem Richarda Cottla (také hudebník), se kterým si zahrál během jeho působení v Alan Parsons Project.

Laurence pochází ze Swansea z hudební a divadelní rodiny, byl jedním ze tří bratrů, kteří pomáhali svému otci pianistovi v jeho rozmanitém vystupování. Oba jeho rodiče se angažovali v hudbě, matka jako amatérka pocházející z hudební rodiny a otec jako profesionální klavírista, který měl svou jazzovou kapelu. Malý Laurence tak byl od narození obklopen hudbou a již ve dvou letech z něj otec udělal účinkujícího ve své vaudeville show. "Všichni jsme byli vedeni k tomu, abychom hráli na klavír, a také si vzali druhý hudební nástroj." Později jej otec začal učit na trombón a začlenil do své kapely, kde hráli už Laurencovi bratři Dave a Richard. Cottle si vybral pozoun, zatímco nejstarší bratr vzal trumpetu a prostřední bratr klarinet. Především Richard, který hraje na saxofon a klávesy, se později proslavil po boku takových jmen, jakými jsou Eric Clapton, Rod Stewart, Tina Turner, Mick Jagger, David Bowie a další.

Z malé hudební školy si pamatuje, že chodil k soukromému učiteli pozounů. Když mu bylo 10 let, jeho otec si uvědomil, že jeho rostoucí rodina měla potřebné vybavení ke ke změně tradiční jazzové kapely na taneční, aby se lépe uplatnili, a místo jazzu začali hrát popové a rockové klasiky. Tehdy se Laurence poprvé chopil basy. Díky průpravě v jazzové hře a harmonii nebyl pro Laurence problém se v krátké době naučit hrát na nový nástroj, který se měl stát i zdrojem jeho obživy v pozdějších letech. A tak během raných let dospívající Cottle cestoval po Walesu a West Midlands, kde získával cenné zkušenosti z živého hraní. Jeho první basou byla Kay, se starým selmerovým zesilovačem, což jej brzy unavilo, a tak si koupil Fender Jazz, který doplnil jednotkou Ancron. Cottle nikdy neměl lekce na basovou kytaru. Nakonec se koncem 70. let přestěhoval do Londýna, aby zjistil, zda by se mohl zařadit mezi ty nejleší. "Měl jsem štěstí, protože můj bratr Richard hrající na saxofon bydlel v Londýně a právě dokončil světové turné se Steviem Wonderem, kromě toho, že pracoval s Mickem Jaggerem a Davidem Bowiem."

Jeho sólové nahrávky byly většinou v jazzu a jazz fussion. První session odehrál Laurence pro klasického kytaristu Johna Williamse do jeho klasického opusu "Cavatina" pro film Lovec jelenů z roku 1978. Na začátku 80. let přesídlil Cottle do Los Angeles a začal tady hrát s jazz fusion kapelou The Fents, po boku klávesisty Adama Holzmana a bubeníka Moyese Lucase. S touto kapelou nejdříve natočil tři bonusové skladby na desku "First Offence" a později se objevil se na jejich druhém albu "The Other Side", které vydal label Passport Jazz v roce 1987. Cottle začínal tím, že pracoval v obchodě s hudbou a začal se setkávat s kolegy hudebníky, kteří vyhledávali ty nejnovější zvuky. Tehdy si řekl: "Musím se seznámit s Mikem Mowerem a připojit se k jeho skupině Itchy Fingers". Jako host se účastnil natáčení dvou desek kapely Itchy Fingers, která se orientovala na latinu a jazz.

Poté založil Hiatus a v roce 1986 jsme získali jazzovou cenu, po níž následovala nahrávací smlouva. Tento projekt však byl relativně krátký a Cottle brzy poskytnul své basové party pro jazzové kvarteto kytaristy Jima Mullena, kterému produkoval a natočil s ním tři desky. Spolupráce trvala osm let a hraje s nim dodnes hraje, pokud má čas. "Naučil jsem se od Jima hodně," vzpomíná Cottle. "Byl to skvělý zážitek z lekcí." V 90. letech také rozjel i vlastní sólovou kariéru. Založil Laurence Cottle Quintet, se kterým natočil dvě desky "Five Seasons" (1992) a "Live" (1995). Obě se moc neprodávaly, ale obě dvě jsou výbornou ukázkou skvělé fúze jazzu a funku. Přestože další sólové desky nevydal, hraje s touto kapelou dodnes, stejně jako s dalším projektem, který v té době založil, a to Laurence Cottle Big Band, který hraje klasické jazzové standardy, ale i Laurencovy vlastní skladby. Nahrával také s britskými jazzovými hudebníky Morningtonem Lockettem, Timem Garlandem, Djangem Batesem, Gerardem Presencerem a Johnem Grahamem. Vystupuje rovněž s Gareth Williams Power Trio, kde s ním hrají Gareth Williams na klávesy a klavír a Ian Thomas na bicí.

První natáčení ve světě filmové hudby zažil Laurence po boku mistrů - Michaela Kamena a Erica Claptona, při natáčení hudby k filmu Lethal Weapon v roce 1987, i když natočil již zmiňovanou Cavatinu Johna Williamse, která byla použita ve filmu Lovec jelenů. Jako autor skládal hudbu pro seriál Přátelé, Matlock nebo Ženatý se závazky, pro televizní show Dobré ráno, Ameriko, The Oprah Winfrey Show.

Laurence se také rozhodl prodat svoji basu Fender a vyrobit si vlastní. Spojil se s výrobce Bernie Goodfellowem, který mu ji podle jeho požadavků vyrobil. Sám však vlastní velký výběr dalších nástrojů, z nichž všechny mají zvláštní účel, např. Fender Jazz a Fender Precision pro případ, že by někdo chtěl starý zvuk, má také Guildu a akustickou basu Martins a pětstrunnou fretless Washburn.

Hrál s The Alan Parsons Project na albu "Gaudi" (1987), jejich posledním pro label Arista, a na "Freudiana" (1990), Parsonsově poslední spolupráci s Ericem Woolfsonem. Nejznámější je Laurence Cottle díky natáčení studiové desky Black Sabbath "Headless Cross" (1989), pro kterou si jej angažovali. Laurence v té době spoluracoval s Cozy Powellem na jeho albu "The Drums Are Back" a on shodou okolností produkoval i album Black Sabbath, proto jej pozval. Cottle napsal a nahrál všechny basové části alba, přestože vlastně ani nebyl členem kapely, a objevil se v hudebním videu pro píseň "Headless Cross", ale s kapelou živě nevystupoval. Díky tomu se ale dostal i k práci pro Garyho Moorea na "After The War" (1989), následně natáčel i sólovou desku Tonyho Iommiho "Iommi" (2000) nebo několik sólových desek Tonyho Martina. Základem rockové session kariéry byla ale deska Erica Claptona "August" (1986) a především sólová deska Dona Aireyho "K2" (1988), kterou nabubnoval Cozy Powell, jež pak dostal Laurence do dalších projektů. S Donem Aireyem natáčel a jeho další desky "A Light In The Sky" (2008) a "All Out" (2011). Ve studiu natáčel také pro Ninu Hagen "Nina Hagen" (1989), Seala "Seal" (1994) nebo tehdy populární teenageovskou kapelu Hanson "Snowd In" (1997), zpěváka Chrise Farlowa "The Voice" (1998) nebo Chrise Thompsona "Timeline" (2009). Živě vystupoval take s Mike Oldfieldem.

Laurence byl také v poslední inkarnaci Earthworks Billa Bruforda v letech 2003 až 2007, přestože se neobjevil na žádné nahrávce z té doby. Vedle toho natáčel s bubeníkem a klávesistou Gary Husbandem (Level 42, John McLaughlin) nebo klávesistou Jasonem Rebellem (Sting). Zabrousil třeba i do stylu funky s Alem Jarreauem nebo Fredem Wesleym a Peem Weem Ellisem. V roce 2009 produkoval alba pro Claire Martin, Garetha Williamse a Marka Nightingale. Hraje také spoustu současné klasické hudby, např. v Lucembursku to byl klavírní koncert Django Batese, současného amerického skladatele. Spolupracoval rovněž s Mark-Anthonym Turnagem, současným britským skladatelem, který mixuje jazz a klasiku. V roce 2015 celé září hráli v Covent Garden jeho operu Anne Nicole. V roce 2017 si zahrál na albu Van Morrisona "Roll With The Punches".

Vlastní desky už nenatáčí, protože neměly nijak valný prodejní ohlas a ztratil zájem něco dalšího dělat. Stále skládá vlastní věci, ale to je pro jiné účely. Natáčí hudbu pro knihovny nebo filmovou hudbu, skládá hudbu pro svůj big band a také malé trio. Dělá i hudbu pro vysoké školy. Je prostě unaven nahrávacím průmyslem, takže nic nenatáčí. Poslední z jeho desek udělal před dvaceti lety.

Zpět
Studiové desky:
2014 The Sicilian Defence
1990 Freudiana
1987 Gaudi
1985 Stereotomy
1985 Vulture Culture
1984 Ammonia Avenue
1982 Eye In The Sky
1980 The Turn Of A Friendly Card
1979 Eve
1978 Pyramid
1977 I Robot
1976 Tales Of Mystery And Imagination

Ostatní nahrávky:
2006 The Essential Alan Parsons Project
1997 The Definitive Collection
1988 The Instrumental Works
1987 The Best Of The Alan Parsons Project, Vol. 2
1983 The Best Of The Alan Parsons Project

Alan Parsons:
2019 The Secret
2014 LiveSpan (live)
2010 Eye 2 Eye (live)
2005 Alan Parsons Live In Madrid (live DVD)
2004 A Valid Path
1999 The Time Machine
1997 On Air
1994 Alan Parsons Live (live)
1993 Try Anything Once


Skupina:
Alan Parsons - Keyboards, Synthesizer, Programming, producer, engineer
Eric Woolfson - Piano
Hosté:
Diskografie The Sicilian Defence
Vyšlo 23. března 2014,

Seznam skladeb:
01. P-K4 (Instrumental) (5:00)
02. P-QB4 (Instrumental) (6:22)
03. Kt-KB3 (Instrumental) (3:07)
04. ...Kt-QB3 (Instrumental) (1:15)
05. P-Q4 (Instrumental) (3:54)
06. PxP (Instrumental) (3:27)
07. KtxP (Instrumental) (4:01)
08. Kt-B3 (Instrumental) (0:53)
09. Kt-QB3 (Instrumental) (8:16)
10. P-Q3 (Instrumental) (3:30)
Total Time: (39:52)

Producer: Alan Parsons, Eric Woolfson
Engineer: Alan Parsons

Skupina:
Alan Parsons - Additional Keyboards
Eric Woolfson - Keyboards
Andrew Powell - Orchestras Arranged and Conducted
Hosté:
Laurie Cottle - Bass
Stuart Elliott - Drums and Percussion
Ian Bairnson - Guitars
Richard Cottle - Synthesizers and Saxophones
Eric Woolfson, Leo Sayer, Graham Dye, The Flying Pickets, Kiki Dee, Eric Stewart, Frankie Howerd, Marti Webb, Gary Howard, Chris Rainbow, John Miles - Vocals
Diskografie Freudiana
Vyšlo 11. října 1990, EMI

Seznam skladeb:
01. The Nirvana Principle (instrumental) (3:45)
02. Freudiana (voc. Eric Woolfson) (6:21)
03. I Am A Mirror (voc. Leo Sayer) (4:07)
04. Little Hans (voc. Graham Dye) (3:15)
05. Dora (voc. Eric Woolfson) (3:51)
06. Funny You Should Say That (voc. The Flying Pickets) (4:36)
07. You're On Your Own vocal: Kiki Dee (3:54)
08. Far Away From Home (voc. The Flying Pickets) (3:12)
09. Let Yourself Go (voc. Eric Woolfson) (5:26)
10. Beyond The Pleasure Principle (instrumental) (3:14)
11. The Ring (voc. Eric Stewart) (4:23)
12. Sects Therapy (voc. Frankie Howerd) (3:40)
13. No One Can Love You Better Than Me (voc. Kiki Dee, Marti Webb, Gary Howard, Eric Woolfson) (5:41)
14. Don't Let The Moment Pass (voc. Marti Webb) (3:41)
15. Upper Me (voc. Eric Stewart) (5:16)
16. Freudiana (instrumental) (3:43)
17. Destiny (voc. Chris Rainbow) (0:51)
18. There But For The Grace Of God (voc. John Miles) (5:56)
Total Time: (74:44)54

Engineer, Producer: Alan Parsons
Executive Producer: Eric Woolfson

Skupina:
Alan Parsons - Additional Keyboards
Eric Woolfson - Keyboards, Piano, Vocals (03,06)
Hosté:
Ian Bairnson - Guitar
Laurie Cottle - Bass
Richard Cottle - Saxophone, Synthesizer
David Cripp - Conductor, Horn
Stuart Elliott - Drums, Keyboards, Percussion
Maude Gilman - Art Direction
John Heley - Cello
Bob Howes - Conductor, Timpani
John Miles - Vocals (01,05)
Chris Rainbow - Vocals
Lenny Zakatek - Vocals (02)
Geoff Barradale - Vocals (04)
Andrew Powell - Arranger, Orchestra, Orchestral Arrangements
Diskografie Gaudi
Vyšlo 1987, Arista, 258 084 (Europe)

Seznam skladeb:
Side One:
01. La Sagrada Familia (8:44)
02. Too Late (4:34)
03. Closer To Heaven (5:54)
Side Two:
04. Standing On Higher Ground (5:46)
05. Money Talks (4:23)
06. Inside Looking Out (6:19)
07. Paseo De Gracia (Instrumental) (3:43)
Total Time: (39:23)

Recorded on October 1985 - August 1986 at The Grange, Benenden, England and at Mayfair Studios, London, England
Recorded 48-track on Sony PCM 3324 Recorders and Mixed to a Sony 1630 system digital master
All tracks written: Eric Woolfson & Alan Parsons
Produced: Alan Parsons
Executive Producer: Eric Woolfson
Engineered: Alan Parsons and Tony Richards
Mastering: Chris Blair
Original Art Direction: Maude Gilman

Skupina:
Alan Parsons - Additional Keyboards
Eric Woolfson - Fender Rhodes, Keyboards, Liner Notes, Piano, Reissue Compilation, Vocals, Voices
Hosté:
Ian Bairnson - Guitar, Guitar (Synthesizer)
Haydn Bendall - Reissue Compilation
Gary Brooker - Vocals (04)
Richard Cottle Keyboards, Saxophone, Sequencers, Synthesizer
Graham Dye - Vocals (07), Vocals (Background)
Steve Dye - Vocals (Background)
David Paton - Bass
Stuart Elliott - Drums, Percussion
John Miles - Vocals (01,05,09)
Noel Rafferty - Voices
Chris Rainbow - Vocal Effect, Vocals (02), Vocals (Background)
Tony Richards Effects, Voices
Diskografie Stereotomy
Vyšlo listopad 1985, Arista, 207 463 (Europe)

Seznam skladeb:
Side One:
01. Stereotomy (7:15)
02. Beaujolais (4:27)
03. Urbania (instrumental) (4:34)
04. Limelight (4:39)
Side Two:
05. In The Real World (4:17)
06. Where's The Walrus? (instrumental) (7:34)
07. Light Of The World (6:22)
08. Chinese Whispers (instrumental) (1:02)
09. Stereotomy Two (1:18)
Total Time: (42:10)

Recorded and Mixed on October 1984 - August 1985 at Abbey Road Studios, London, England and Mayfair Studios, London, England
Orchestra Recorded at Abbey Road Studios
All tracks written: Eric Woolfson & Alan Parsons
Producer: Alan Parsons
Executive Producer: Eric Woolfson
Engineered: Alan Parsons with Tony Richards
Assistant Engineer: Noel Rafferty
Art Direction, Design: Colin Chambers, Andrew W. Ellis
Liner Notes: Jerry Ewing

Skupina:
Alan Parsons - Fairlight, Keyboards, Programming, Vocals
Eric Woolfson - Executive Producer, Keyboards, Piano, Vocals
Hosté:
Ian Bairnson - Guitars
Colin Blunstone - Vocals
Richard Cottle - Keyboards, Saxophone, Synthesizer
Stuart Elliott - Drums, Percussion
Mr. Laser Beam - Speech/Speaker/Speaking Part, Vocals
David Paton - Bass, Guitar, Vocals
Chris Rainbow - Vocals
Lenny Zakatek - Vocals
Diskografie Vulture Culture
Vyšlo březen 1985, Arista, 206 577 (UK)

Seznam skladeb:
Side One:
01. Let's Talk About Me (4:22)
02. Separate Lives (4:42)
03. Days Are Numbers (The0 Traveller) (4:02)
04. Sooner Or Later (4:26)
Side Two:
05. Vulture Culture (5:21)
06. Hawkeye (3:48)
07. Somebody Out There (4:56)
08. The Same Old Sun (5:24)
Total Time: (37:01)

Recorded and Mixed between May and July 1984 at Abbey Road Studios, London, England
All tracks written: Eric Woolfson & Alan Parsons
Produced, Engineered: Alan Parsons
Executive Producer: Eric Woolfson
Assistant Engineer: Tony Richards
Mastering Consultant: Chris Blair
An Analog multitrack recording mixed to Sony 1610 digital format
Concept Design and Art Direction: ICON/sume
Photography: Derek Hillier
Vulture Sculpture: Gavin Riely at The Great Frog

Skupina:
Alan Parsons - Fairlight Programming
Eric Woolfson - All Keyboards, Vocals (01,03,05,09)
Andrew Powell - Orchestral Arrangements and Conducting
Hosté:
Ian Bairnson - Electric and Acoustic Guitars
Stuart Elliott - Percussion, Drums
Mel Collins - Saxophone, Synthesizer
David Paton - Bass
Colin Blunstone - Vocals (06)
Chris Rainbow - Vocals (04)
Lenny Zakatek - Vocals (02,07)
Christopher Warren-Green - The Philharmonia Orchestra Leader
Diskografie Ammonia Avenue
Vyšlo 7. února 1984, Arista, 206 100 (UK & Europe)

Seznam skladeb:
Side One:
01. Prime Time (5:03)
02. Let Me Go Home (3:20)
03. One Good Reason (3:36)
04. Since the Last Goodbye (4:34)
05. Don't Answer Me (4:11)
Side Two:
06. Dancing on a Highwire (4:22)
07. You Don't Believe (4:26)
08. Pipeline" (instrumental) (3:56)
09. Ammonia Avenue (6:30)
Total Time: (39:58)

Recorded on Mid 1982 - Late 1983 at Abbey Road Studios, London, England
All tracks written: Eric Woolfson & Alan Parsons
Produced, Engineered: Alan Parsons
Executive Producer: Eric Woolfson
Assistant Engineer: Tony Richards
The Philharmonia Orchestra, Leader: Christopher Warren-Green
Mastering: Chris Blair
Digital Master Recorded on the Sony PCM 1610 system
Original Sleeve – Design: STd
Album Cover Design: Storm Thorgerson
Photography – STd, Fell/Hurworth

Skupina:
Alan Parsons - Keyboards, Fairlight Programming, Vocals
Eric Woolfson - Keyboards, Vocals (02,05)
Hosté:
Stuart Elliott - Drums and Percussion
Ian Bairnson - Acoustic and Electric Guitars
Mel Collins - Saxophone
Bob Howes - Chorus Master
George Harris - Orchestral Contractor
Andrew Powell - Orchestra and Choir Arranged and Conducted
David Paton - Bass, Guitars, Vocals(03)
Chris Rainbow - Vocals(04)
Lenny Zakatek - Vocals(06,09)
Elmer Gantry - Vocals(07)
Colin Blunstone - Vocals(10)
English Chorale - Vocals
The English Chorale and Played Ti - Vocals
George Hammer - Orchestra Contractor
Bob Howes - Choir Master
Diskografie Eye In The Sky
Vyšlo červen 1982, Arista, AL 9599 (US)

Seznam skladeb:
01. Sirius (instrumental) (1:55)
02. Eye In The Sky (4:36)
03. Children Of The Moon (4:51)
04. Gemini (2:10)
05. Silence And I (7:20)
06. You're Gonna Get Your Fingers Burned (4:22)
07. Psychobabble (4:52)
08. Mammagamma (instrumental) (3:34)
09. Step By Step (3:54)
10. Old And Wise (4:55)
Total Time: (42:29)

Recorded 1981-1982 at Abbey Road Studios, London, England
All tracks written: Eric Woolfson & Alan Parsons
Produced, Engineering: Alan Parsons
Executive Producer: Eric Woolfson
Assistant Engineer: Tony Richards
Mastering, Mastering Consultant, Production Coordination: Chris Blair
Original album sleeve design: Hipgnosis/ APB/ Colin Chambers
Photo of Surveillance Eye In The Sky courtesy of Tropicana Hotel Las Vegas, a Ramada Resort and Casino
Photography: Keith W. Lehman

Skupina:
Alan Parsons - Keyboards, Vocals, Vocals (Background)
Eric Woolfson - Keyboards, Vocals
Andrew Powell - Arranger, Conductor
Hosté:
Ian Bairnson - Guitar, Guitar (Acoustic), Guitar (Electric)
Stuart Elliott - Drums, Percussion
Elmer Gantry - Vocals
Sandor Farcas - Leader
David Paton - Bass, Guitar, Vocals
Chris Rainbow - Vocals, Vocals (Background)
Lenny Zakatek - Vocals, Vocals (Background)
Münchener Kammerorchester - Orchestra
Diskografie The Turn Of A Friendly Card
Vyšlo 1. února 1980, Arista, AL 9518 (US)

Seznam skladeb:
Side One:
01. May Be A Price To Pay (4:52)
02. Games People Play (4:17)
03. Time (5:05)
04. I Don't Wanna Go Home (4:54)
Side Two:
05. The Gold Bug (4:28)
06. The Turn Of A Friendly Card (16:19)
     i. The Turn Of A Friendly Card (Part 1) (2:39)
    ii. Snake Eyes (3:17)
   iii. The Ace Of Swords (2:58)
    iv. Nothing Left To Lose (4:03)
     v. The Turn Of A Friendly Card (Part 2) (3:12)
Total Time: (39:45)

Recorded on Late 1979 to January 1980 at Acousti Studio, Paris, France
All tracks written: Eric Woolfson & Alan Parsons
Produced and Engineered: Alan Parsons
Executive Producer: Eric Woolfson
Mastering Consultant: Chris Blair
Orchestra and Choir Recorded at Arco Studio, Munich, Germany
The Orchestra Of The Munich Chamber Opera c/o Eberhard Schoener
Leader: Sandor Farcas
Orchestra coordinator: Curtis Briggs
Design and Sleeve Concept: Lol Creme & Kevin Godley

Skupina:
Alan Parsons - Keyboards, Vocals
Eric Woolfson - Keyboards
Hosté:
Ian Bairnson - Guitar, Guitar (Acoustic), Guitar (Electric)
B.J. Cole - Steel Guitar
Stuart Elliott - Drums, Percussion
Duncan Mackay - Keyboards
Münchener Kammerorchester - Vocals (Background)
Chris Rainbow - Vocals, Vocals (Background)
David Paton - Bass, Guitar, Vocals, Vocals (Background)
Stuart Tosh - Drums, Vocals
Clare Torry, Jack Harris, Lesley Duncan, David Townsend, Lenny Zakatek - Vocals
Diskografie Eve
Vyšlo 27. srpna 1979, Arista, AL 9504 (US)

Seznam skladeb:
Side One:
01. Lucifer (5:09)
02. You Lie Down With Dogs (3:45)
03. I'd Rather Be A Man (3:52)
04. You Won't Be There (3:37)
05. Winding Me Up (4:00)
Side Two:
06. Damned If I Do (4:50)
07. Don't Hold Back (3:36)
08. Secret Garden (4:40)
09. If I Could Change Your Mind (5:49)
Total Time: (39:18)

Recorded on December 1978-June 1979 at Super Bear Studios
Produced: Alan Parsons
Executive Producer: Eric Woolfson
Engineer: Alan Parsons
Assistant Engineers: Patrick Jauneaud at Super Bear, Dave Siddle at Arco Recorded at Super Bear Studio, Berre-Les-Alpes, France
Orchestra and Choir Recording at Arco Studio, Munich, Germany
The Orchestra of the Munich Chamber Opera care of Eberhard Schoener
Leader: Sandor Farcas
Orchestra Co-coordinator: Curtis Briggs
Mastering: Chris Blair, Wally Traugott

Skupina:
Alan Parsons - Acoustic Guitar
Eric Woolfson - Keyboards
Andrew Powell - Arranged By [Orchestra And Choir], Conductor
Hosté:
Duncan Mackay - Keyboards
Stuart Elliott - Drums, Percussion
Ian Bairnson - Acoustic Guitar, Electric Guitar
Bob Howes - Conductor [Choirmaster]
Colin Blunstone, Dean Ford, Jack Harris, Lenny Zakatek - Vocals
David Paton - Acoustic Guitar, Bass, Vocals
David Katz - Contractor [Orchestral]
Diskografie Pyramid
Vyšlo červen 1978, Arista, 1C 064-60 792 (Germany), EMI Electrola, 1C 064-60 792

Seznam skladeb:
Side One:
01. Voyager (2:24)
02. What Goes Up... (3:31)
03. The Eagle Will Rise Again (4:38)
04. One More River (4:18)
05. Can't Take It With You (5:05)
Side Two:
06. In The Lap Of The Gods (5:29)
07. Pyramania (2:45)
08. Hyper-Gamma-Spaces (4:19)
09. Shadow Of A Lonely Man (5:39)
Total Time (37:48)

Recorded and mixed at Abbey Road Studios, London, England, between September 1977 and February 1978
All tracks written: Eric Woolfson & Alan Parsons
Produced, Engineered: Alan Parsons
Executive Producer: Eric Woolfson
Assistant Engineers: Pat Stapley, Chris Blair
Mastered, Engineer [Assistant]: Chris Blair
Orchestral Contractor: David Katz
Design [Cover Design], Photography: Hipgnosis
Photography: Brimson
Cover Design: Hipgnosis
Photos - Hipgnosis-Brimson

Skupina:
Alan Parsons - Keyboards, Acoustic Guitars, Projectron' and Vocoder, Additional Vocals
Eric Woolfson - Keyboards, Projectron' and Vocoder, Additional Vocals
Andrew Powell - Orchestra Arranged and Conducted
Hosté:
B.J. Cole - Steel Guitar
David Paton - Bass, Acoustic Guitars, Additional Vocals
Duncan Mackay - Keyboards
John Leach - Cimbalom and Kantele
Stuart Tosh - Drums and Percussion, Additional Vocals
Ian Bairnson - Electric Guitars, Acoustic Guitars, Additional Vocals
Allan Clarke, Steve Harley, Jack Harris, Peter Straker, Jaki Whitren, Dave Townsend, Lenny Zakatek - Vocals
Hilary Western, Smokey Parsons, Tony Rivers, John Perry, Stuart Calver, The English Chorale and The New Philharmonia Chorus - Additional Vocals
David Katz - Orchestra Leader
Bob Howes - Choirmaster
Diskografie I Robot
Vyšlo 1. června 1977, Arista, AL 7002, 8301-7002 (US)

Seznam skladeb:
01. I Robot (6:06)
02. I Wouldn't Want To Be Like You (3:19)
03. Some Other Time (4:05)
04. Breakdown (3:50)
05. Don't Let It Show (4:21)
06. The Voice (5:21)
07. Nucleus (3:35)
08. Day After Day (The Show Must Go On) (3:43)
09. Total Eclipse (3:05)
10.Genesis Ch.1, V.32 (3:37)
Total Time: (41:10)

Recorded on December, 1976 - March, 1977 at Abbey Road Studios, London, England
All tracks written: Eric Woolfson and Alan Parsons except "Total Eclipse" written: Andrew Powell
Produced: Alan Parsons
Executive Producer: Eric Woolfson
Engineering: Alan Parsons
Assistant Engineer, Mastering: Chris Blair
Assistant Engineer: Pat Stapley
Sleeve Concept: Eric Woolfson
Sleeve Design: Hipgnosis
Cover Design, Photography: Hipgnosis
Illustrations: Richard Manning
Graphics: George Hardie

Skupina:
Alan Parsons - Organ, Synthesizer, Guitar, Keyboards, Recorder, Vocals, Projectron, Additional Vocals (06)
Eric Woolfson - Synthesizer, Harpsichord, Keyboards, Vocals, Vocals (background), Additional Vocals (06)
Andrew Powell - Keyboards, Arranger
Hosté:
Orson Welles - Narrator
Leonard Whiting - Vocals, Narrator
Arthur Brown - Vocals
John Miles - Guitar, Vocals
Jack Harris - Additional Vocals (03,05)
Francis Monkman - Organ, Keyboards
Kevin Peek - Guitar (Acoustic)
Terry Sylvester - Additional Vocals (04)
Laurence Juber - Guitar (Acoustic)
David Paton - Guitar (Acoustic), Bass, Guitar, Vocals, Vocals (background)
Ian Bairnson - Guitar (Acoustic), Guitar, Guitar (Electric)
David Katz - Violin, Leader, Orchestra Contractor
Burleigh Drummond - Drums
English Chorale - Vocals
Bob Howes - Choir, Chorus
David Pack - Guitar
John Leach - Percussion, Vocals, Cimbalom, Kantele
Smokey Parsons - Vocals
Joe Puerta - Bass
Dennis Clarke - Saxophone and Clarinet
Jack Rothstein - Leader
Daryl Runswick - Bass, String Bass
David Snell - Harp
The English Chorale and Played Ti - Choir, Chorus
Christopher North - Keyboards
Stuart Tosh - Cymbals, Drums, Vocals, Tympani [Timpani]
Jane Powell - Vocals, Vocals (background)
Billy Lyall - Piano, Drums, Glockenspiel, Keyboards, Recorder, Fender Rhodes
Les Hurdle - Bass
Diskografie Tales Of Mystery And Imagination
Vyšlo 1. června 1976, Charisma, CDS 4003 (UK), 1. května 1976, 20th Century Fox (Others)

Seznam skladeb:
Side One:
01. A Dream Within A Dream (Instrumental) (4:13)
02. The Raven (Alan Parsons, Leonard Whiting) (3:57)
03. The Tell-Tale Heart (Arthur Brown) (4:38)
04. The Cask Of Amontillado (John Miles) (4:33)
05. (The System of) Dr. Tarr and Professor Fether (John Miles) (4:20)
Side Two:
06. The Fall Of The House Of Usher (Instrumental) (16:10)
     Prelude (7:02)
     Arrival (2:39)
     Intermezzo (1:00)
     Pavane (4:36)
     Fall (0:51)
02. To One In Paradise (Terry Sylvester) (4:46)
Total Time: (42:38)

Recorded on July 1975-January 1976 at Abbey Road Studios, London, and Mama Jo's - Kingsway Hall
Producer, Engineer: Alan Parsons
Executive Producer: Eric Woolfson
Engineer: Gordon Parry
Assistant Engineer: Chris Blair, Tony Richards, Tom Trefethen, Pat Stapley
Photography: Peter Christopherson, Aubrey Powell, Storm Thorgerson, Sam Emerson
Design, Cover Art: Hipgnosis
Artwork, Graphic Design, Layout Design: Colin Elgie




Skupina:
Hosté:


Diskografie The Essential Alan Parsons Project
3CD, vyšlo 31. prosince 2006,

Seznam skladeb:
CD 1:
01. The Raven (4:09)
02. The Tell-Tale Heart (4:39)
03. The Cask Of Amontillado (4:27)
04. To One In Paradise (4:41)
05. I Robot (5:17)
06. I Wouldn't Want To Be Like You (3:23)
07. Some Other Time (4:07)
08. Don't Let It Snow (4:21)
09. Day After Day (The Show Must Go On) 3:44)
10. What Goes Up 3:31)
11. The Eagle Will Rise Again 4:23)
12. Can't Take It With You 5:06)
13. In The Lap Of The Gods 5:30)
14. Shadow Of A Lonely Man 5:35)
15. Lucifer 4:20)
16. Damned If I Do 4:53)
17. If I Could Change Your Mind 5:51)
CD 2:
18. Games People Play 4:23)
19. Time 5:07)
20. The Gold Bug 4:35)
21. The Turn Of A Friendly Cart (Suite))
     I. The Turn Of A Friendly Cart (Part I) 2:46)
    II. Snake Eyes 3:15)
   III. The Ace Of Swords 2:58)
    IV. Nothing Left To Lose 4:07)
     V. The Turn Of A Friendly Cart (Part II) 3:27)
22. Sirius 1:53)
23. Eye In The Sky 4:38)
24. Silence And I 7:21)
25. Psychobabble 4:53)
26. Mammagamma 3:36)
27. Old And Wise 4:56)
28. Pipeline 3:58)
29. Ammonia Avenue 6:33)
30. No Answers Only Questions 2:12)
CD 3:
31. Don't Answer Me 4:13)
32. Prime Time 5:05)
33. Let's Talk About Me 4:29)
34. Separate Lives (Alternative Mix) 4:18)
35. Days Are Numbers (The Traveller) 4:27)
36. Sooner Or Later 4:27)
37. Hawkeye 3:48)
38. Stereotomy 6:49)
39. Limelight 4:41)
40. Where's The Walrus? 7:25)
41. La Sagrada Familia 7:30)
42. Closer To Heaven 5:55)
43. Standing On Higher Ground 5:43)
44. Paseo De Gracia 3:40)
Total Time: (00:00)


Skupina:
Hosté:


Diskografie The Definitive Collection
Vyšlo 1987, Arista, BMG 74321 51746 2 (Europe)

Seznam skladeb:
01. I Robot (6:02)
02. I Wouldn't Want To Be Like You (3:23)
03. Breakdown (3:51)
04. Don't Let It Show (4:26)
05. Voyager (2:25)
06. What Goes Up (3:31)
07. The Eagle Will Rise Again (4:21)
08. Can't Take It With You (5:07)
09. Pyramania (2:44)
10. Damned If I Do (4:54)
11. Lucifer (5:03)
12. If I Could Change Your Mind (5:51)
13. The Turn Of A Friendly Card (Part 1) (2:43)
14. Snake Eyes (3:18)
15. Games People Play (4:25)
16. Time (5:05)
17. Sirius (1:57)
18. Eye In The Sky (4:36)
19. Psychobabble (4:51)
20. Mammagamma (3:34)
21. Old And Wise (4:57)
22. Prime Time 5:03)
23. Don't Answer Me (4:13)
24. You Don't Believe (4:26)
25. Let's Talk About Me (4:29)
26. Days Are Numbers (The Traveller) (4:27)
27. Stereotomy (7:03)
28. In The Real World (4:19)
29. Standing On Higher Ground (5:47)
30. Too Late (4:32)
31. Turn It Up (6:13)
32. Re-Jigue (2:31)
Total Time: (00:00)


Skupina:
Hosté:
Diskografie The Instrumental Works
Vyšlo 1988, Arista, 259 237 (UK & Europe)

Seznam skladeb:
01. Pipeline (3:56)
02. Where's The Walrus? (7:23)
03. I Robot (5:59)
04. Mammagamma (3:32)
05. Hawkeye (3:44)
06. Voyager (2:14)
07. Paseo De Gracia (3:44)
08. Urbania (4:57)
09. The Gold Bug (4:27)
10. Genesis Ch. 1 V. 32 (3:37)
Total Time: (00:00)


Skupina:
Hosté:
Diskografie The Best Of The Alan Parsons Project, Vol. 2
Vyšlo 1987, Arista, ARCD-8486 (US)

Seznam skladeb:
01. Prime Time (3:48)
02. Let's Talk About Me (3:37)
03. Standing On Higher Ground (4:22)
04. Stereotomy (4:26)
05. Don't Answer Me (4:10)
06. Limelight (4:38)
07. I Robot (6:00)
08. What Goes Up... (3:24)
09. Days Are Numbers (The Traveller) (4:08)
10. Ammonia Avenue (6:32)
11. The Turn Of A Friendly Card (Part II) (3:20)
Total Time: (53:34)

Produced and Engineered: Alan Parsons
Executive Production: Eric Woolfson
Digitally Remastered at Abbey Road Studios, London, England
Mastering Consultant: Chris Blair
Art Direction: Maude Gilman
Photography: Jeff Atherton

Skupina:
Hosté:
Diskografie The Best Of The Alan Parsons Project
Vyšlo 1983, Arista, 205 509, APP 1 (UK)

Seznam skladeb:
01. I Wouldn't Want To Be Like You (3:20)
02. Eye In The Sky (4:33)
03. Games People Play (4:17)
04. Time 5:05)
05. Pyramania (2:45)
06. You Don't Believe (4:27)
07. Lucifer (3:45)
08. Psychobabble (4:50)
09. Damned If I Do (4:49)
10. Don't Let It Show (4:18)
11. Can't Take It With You (5:06)
12. Old And Wise (4:52)
Total Time: (53:34)



Skupina:
Alan Parsons - Guitars, Synth, Keyboards, Narration, Lead and Additional Vocals, Percussion, Orchestra conductors
Hosté:
Jason Mraz, Lou Gramm, Todd Cooper, P. J. Olsson, Jordan Huffman, Jared Mahone, Mark Mikel - Lead Vocals
Todd Cooper, Dan Tracey, Jordan Huffman, P.J. Olsson, Carl-Magnus «C-M» Carlsson, Andy Ellis - Additional vocals
Steve Hackett, Jeff Kollman, Dan Tracey, Tony Rosacci, Ian Bairnson - Guitars
Michael Fitzpatrick - Cello
Andy Ellis, Dan Tracey - Synth, Keyboards
Pat Caddick, Angelo Pizzaro - Piano
Jake Shimabukuro - Ukulele
Nathan East, Guy Erez, Jeff Peterson - Bass
Vinnie Colaiuta, Danny Thompson, Carl Sorensen - Drums
Todd Cooper - Saxophone
The CMG Music Recording Orchestra of Hollywood - Orchestra
Tom Brooks - Synth, Keyboards, Piano, Orchestral arrangements, Orchestra conductors
Dan Tracey, Milton Olsson - Orchestral arrangements
Todd Cooper - Percussion
Oscar Utterström - Trombones
Vinnie Ciesielski - Trumpets
Diskografie The Secret
Vyšlo 26. dubna 2019, Frontiers Music

Seznam skladeb:
01. The Sorcerer's Apprentice (5:47)
02. Miracle (3:25)
03. As Lights Fall (3:59)
04. One Note Symphony (4:43)
05. Sometimes (5:08)
06. Soirée Fantastique (5:27)
07. Fly To Me (3:45)
08. Requiem (4:02)
09. Years Of Glory (4:05)
10. The Limelight Fades Away (3:36)
11. I Can't Get There From Here (4:38)
Total Time: (48:35)

Producer: Alan Parsons
Recording engineers: Noah Bruskin, Alan Parsons, Grant Goddard
Mixing engineers: Alan Parsons, Noah Bruskin
Assistant engineers: Jeff Fitzpatrick Additional engineering: Tre Nagella, Dave Albro, Andy Ellis
Mastering engineer: Dave Donnelly



Skupina:
Alan Parsons - Vocals, Keyboards, Guitar and Tambourine
Hosté:
Guy Erez - Bass
Danny Thompson - Drums
Manny Focarazzo - Keyboards
Alastair Greene - Guitar
Todd Cooper - Saxophone and Vocals
P.J. Olsson - Vocals
Diskografie LiveSpan
Live, 2CD, vyšlo 2014, Mfp Music Productions

Seznam skladeb:
Disc 1
01. I Robot (6:28)
02. Damned If I Do (4:50)
03. Don't Answer Me (4:25)
04. Breakdown (2:41)
05. The Raven (2:58)
06. Time (6:03)
07. La Sagrada Familia (5:50)
08. I Wouldn't Want To Be Like You ()
The Turn of A Friendly Card
     i. The Turn of A Friendly Card - Part 1 (2:43)
    ii. Snake Eyes (3:05)
   iii. Ace of Swords (2:48)
    iv. Nothing Left to Lose (4:25)
     v. The Turn of A Friendly Card - Part 2 (4:33)
Total Time: (56:28)

Disc 2
01. What Goes Up (3:42)
02. Luciferama (Lucifer/Mammagamma) (5:09)
03. Psychobabble (6:22)
04. Don't Let It Show (4:40)
05. Prime Time (9:35)
06. Sirius / Eye In The Sky (7:27)
07. (The System of) Dr. Tarr and Professor Feather (3:39)
08. Old And Wise (5:04)
09. Games People Play (5:45)
Total Time: (51:23)

Recorded Live in Stuttgart, Germany, 2013
Produced: Alan Parsons
Ececutive Produrer: Thorsten Sohn

Skupina:
Alan Parsons - Acoustic Guitar, Keyboards, Vocals
Hosté:
P. J. Olsson - Acoustic Guitar, Vocals
Godfrey Townsend - Lead Guitar, Vocals
Steve Murphy - Drums, Vocals
Manny Focarazzo - Keyboards, Vocals
John Montagna - Bass, Vocals
Diskografie Eye 2 Eye
Live, CD/DVD, vyšlo 2010,

Seznam skladeb:
01. I Robot ()
02. Can't Take It With You ()
03. Don't Answer Me ()
04. Breakdown / The Raven ()
05. Time ()
06. Psychobabble ()
07. I Wouldn't Want To Be Like You ()
08. Damned If I Do ()
09. More Lost Without You ()
10. Don't Let It Show ()
11. Prime Time ()
12. Sirius/ Eye In The Sky ()
13. (The System Of) Doctor Tarr & Professor Fether ()
14. Games People Play ()
Total Time: (78:00)

Recorded in Madrid in 2004

Skupina:
Alan Parsons - Acoustic Guitar, Keyboards, Vocals
Hosté:
P.J. Olsson - Acoustic Guitar, Vocals
Godfrey Townsend - Lead Guitar, Vocals
Steve Murphy - Drums, Vocals
Manny Focarazzo - Keyboards, Vocals
John Montagna - Bass, Vocals
Diskografie Alan Parsons Live In Madrid
Live DVD, vyšlo 2005,

Seznam skladeb:
01. I Robot (5:34)
02. Can't Take It With You (4:48)
03. Don't Answer Me (4:39)
04. Breakdown / The Raven (5:44)
05. Time (5:24)
06. Psychobabble 7:32()
07. I Wouldn't Want To Be Like You (3:56)
08. Damned If I Do (5:31)
09. More Lost Without You (3:25)
10. Don't Let It Show (4:25)
11. Prime Time (5:58)
12. Sirius / Eye In The Sky (7:12)
13. (The System Of) Doctor Tarr & Professor Fether (4:13)
14. Games People Play (5:18)
Total Time: (73:14)

Produced: Alan Parsons for Appertaining Incorporated in Association with M80 Madrid

Skupina:
Alan Parsons - Keyboards (03,04,06-09), Guitar & Bass (04), Lead Vocals (04,07), Slide Guitar & Vocoder (07), Processed Backing Vocals (01), Backing Vocals (02), Software Programming (08)
Hosté:
David Gilmour - Guitar ()
Alastair Greene - Lead Guitar (04,06)
David Pack - Guitar , Keyboards & Lead Vocals (08)
Shpongle (Simon Posford and Raja Ram) - Software Programming & Processed Backing Vocals (01)
Michele Adamson - Processed Lead Vocals (01)
Lisa Parsons - Processed Backing Vocals (01)
P.J. Olsson - Software Programming (02,04,05,08,09), Lead & Backing Vocals (02)
The Crystal Method (Ken Jordan, Scott Kirkland) - Programming & Keyboards (04)
Nortec Collective (Bostich, Fussible, Hiperboreal, Panoptica) - Programming (05)
Jeremy Parsons - Software Programming (03,07-09)
Timothy "Uberzone" Wiles - Software Programming (06)
Orson Welles - Narration (07)
John Cleese - Narration (09)
"Deep E" - ? (08)
Diskografie A Valid Path
Vyšlo 2004, Eagle Records, EAGCD221 (2UK), 2006 CD-DVD, Immergent, 284111-2 (US) - both media on a single hybrid disc

Seznam skladeb:
01. Return To Tunguska (8:48)
02. More Lost Without You (3:20)
03. Mammagamma 04 (5:05)
04. We Play The Game (5:35)
05. Tijuania (5:10)
06. L'arc En Ciel (5:22)
07. A Recurring Dream Within A Dream (4:06)
08. You Can Run (3:52)
09. Chomolungma (7:07)
Total Time: (48:25)

Bonus DVD from 2006 DualDisc edition:
01. Full album mixed in 5.1 surround sound (both DTS and Dolby Digital) and PCM Stereo
02. Track-by-track commentaries by Alan Parsons
03. Interviews with Alan, David Gilmour, The Crystal Method and other guests
04. The complete Alan Parsons discography
05. Lyrics
06. Website links
07. DVDLauncher feature
08. Footage from Alan Parsons Live In Madrid
09. Easter Eggs - "Turn it Up" video, "The Time Machine" video

Producer, Engineering: Alan Parsons
Artwork: Peter Curzon and Storm Thorgerson with Dan Abbott

Skupina:
Alan Parsons - Keyboards (02,13), Organ (08), Narration (13)
Hosté:
Ian Bairnson - Guitar, Mandolin (06), Bass (06,07,11), Keyboards (03,06,07,11), Saxophone (04-06), Backing Vocals (10), String arrangements (10)
Robin Smith - Piano (05), Keyboards (03,04,08)
Stuart Elliott - Keyboards (01,03,12), Drum Programming (01,03,11,12), Percussion (03), Drums (04-09,13), Bass (13), Backing Vocals (08), Orchestral Arrangements (01)
Richard Cottle - Keyboards (01,11,12)
Kathryn Tickell - Northumbrian Bagpipes (07)
Julian Sutton - Melodeon (07)
Jackie Norrie - Violin (10)
Julia Singleton - Violin (10)
Claire Orsler - viola (10)
Dinah Beamish - Cello (10)
John Giblin - Bass (03-05,08,09)
Tony Hadley - Lead Vocals (03)
Neil Lockwood - Lead Vocals (04,08)
Colin Blunstone - Lead Vocals (05)
Máire Brennan - Lead Vocals (07)
Graham Dye - Lead Vocals (09)
Beverley Craven - Lead Vocals (10)
Chris Rainbow - Backing Vocals (03,05,08)
The Philharmonia Orchestra
Clio Gould - Orchestra Leader
Andrew Powell - Orchestral Arrangements & Conductor (01,05,07,11)
Frank Close - Narration Extract (02)
Mike Myers - Dr. Evil's Voice (13)
Diskografie The Time Machine
Vyšlo 1999, CNR Music, 2004320 (Europe) with a bonus track
CD HoriPro Inc., XYCA-00041 (Japan) with an exclusive bonus track, previously unreleased


Seznam skladeb:
01. The Time Machine (part 1) (4:54)
02. Temporalia (1:01)
03. Out Of The Blue (4:55)
04. Call Up (5:14)
05. Ignorance Is Bliss (6:46)
06. Rubber Universe (3:52)
07. The Call of the Wild (5:23)
08. No Future In The Past (4:46)
09. Press Rewind (4:21)
10. The Very Last Time (3:42)
11. Far Ago and Long Away (5:51)
12. The Time Machine (part 2) (1:47)
Total Time: (52:32)

Bonus track on 1999 (except Japan) & 2014 releases:
13. The Time Machine (Dr. Evil edit) (3:23)
Bonus track on 1999 Japan release:
13. Beginnings (4:31)

Based on the works of H.G. Wells
Produced and Engineered: Alan Parsons
Artwork: Peter Curzon and Storm Thorgerson with Finlay Cowan (illustration)




Skupina:
Alan Parsons - Keyboards (02,04,08)
Andrew Powell - Orchestral Arrangements & Conductor (06,10,11)
Hosté:
Ian Bairnson - Ëlectric & Acoustic (01,06,11) Guitars, Bass (06), Synth Bass (04)
Gary Sanctuary - Keyboards (02-05,07-10), Piano (06,10)
John Giblin - Bass (02,03,05,07,09,10)
Stuart Elliott - Drums, Drum Programming & Keyboards (08), Bongos (11)
Eric Stewart - Vocals (01,03,11)
Richard "Trix" Cottle - Keyboards (02,05,07,08), Saxophone (02)
John F. Kennedy - Speech Voice (08)
The London Philharmonic Orchestra - Strings (06,10,11)
Christopher Warren-Green - Orchestra Leader (06,10,11)
Neil Lockwood - Vocals (02,05,06)
Steve Overland - Vocals (07)
Christopher Cross - Vocals (09)
Graham Dye - Vocals (10)
Peter Beckett - Backing Vocals (07)
Diskografie On Air
Vyšlo CD 1996/7, River North Records, 51416 1237-2 (US),LP 2014, Music On Vinyl, MOVLP1009 (Europe)

Seznam skladeb:
01. Blue Blue Sky (1:39)
02. Too Close To The Sun (5:06)
03. Blown By The Wind (5:26)
04. Cloudbreak (4:38)
05. I Can't Look Down (4:38)
06. Brother Up In Heaven (3:53)
07. Fall Free (4:38)
08. Apollo [speech by John F. Kennedy] (5:54)
09. So Far Away (4:06)
10. One Day To Fly (6:16)
11. Blue Blue Sky 2 (4:27)
Total Time: (50:41)

Recorded on December 1995 - June 1996
Produced and Engineered: Alan Parsons
Recorded and Mixed: Alan Parsons at Parsonic, London, England, between December 1995 and June 1996
Mastered: Alan Parsons, Robert Margouleff and Adrian Van Velsen at The Enterprise Studios, Burbank
Orchestra recorded at Abbey Road Studios, London
Assistant Engineer: Guy Massey
Engineer for Christopher Cross: Jeff Poe
Executive Producer: Brad S. Miller
Artwork: Peter Curzon and Storm Thorgerson

Skupina:
Alan Parsons - Keyboards, Rhythm Guitars, Backing Vocals
Andrew Powell - Keyboards
Hosté:
Ian Bairnson - Lead Guitars
Stuart Elliott - Drums
Jeremy Meek - Bass (live tracks)
Felix Krish - Bass (studio tracks)
Richard Cottle - Keyboards, Saxophone
Jeremy Meek - Backing Vocals
Chris Thompson, Gary Howard, Stuart Elliott - Lead Vocals
Diskografie Alan Parsons Live
Live, vyšlo 1994, Arcade, 9902230 (Europe)

Seznam skladeb:
European version
01. Sirius instrumental (2:25)
02. Eye In The Sky (4:55)
03. Luciferama instrumental (4:56)
04. Old And Wise (4:49)
05. Psychobabble (5:22)
06. The Raven (5:39)
07. Time (5:08)
08. You're Gonna Get Your Fingers Burned (4:18)
09. Prime Time (5:15)
10. Limelight (4:40)
11. Don't Answer Me (4:13)
12. Standing On Higher Ground (5:30)
Total Time: (57:10)

US Version
01. Sirius (2:26)
02. Eye In The Sky (5:05)
03. Psychobabble (5:31)
04. The Raven (5:59)
05. Time (5:19)
06. Luciferama (medley of Lucifer and Mammagamma) (5:04)
07. Old And Wise (4:52)
08. You're Gonna Get Your Fingers Burned (4:27)
09. Prime Time (5:28)
10. Limelight (4:49)
11. Don't Answer Me (4:29)
12. Standing On Higher Ground (5:17)
13. When (studio) (4:16)
14. Take The Money And Run (studio) (6:18)
15. You're The Voice (studio) (5:07)
Total Time: (74:29) (live 58:46 + studio 15:41)

Produced: Alan Parsons

Skupina:
Alan Parsons - Synth (02,04,06,12), Backing Vocals (02,03), Bass (03), Flute (12), Acoustic Guitar (05)
Andrew Powell - Bass (01,06,07,11), Synth (01,06,07), Electric Piano (03), Autoharp (04), Piano (05,11,12), String Arranger & Conductor (11)
Hosté:
Ian Bairnson - Guitar (01-11), Bass (02,04,08,10), Synth (02,05,10), Backing Vocals (02,03), Pedal Steel (08)
Stuart Elliott - Drums, Synthetizer (05)
Jeremy Parsons - Lead Guitar (07)
Richard "Trix" Cottle - Synth (01-05,07-10), Saxophone (04,06)
Jacqui Copeland - Lead (05) & Backing (02,07,10) Vocals
Graham Preskett - Violin (01), Fiddle & Mandolin ()
David Pack (Ambrosia) - Vocals & Guitar (01,07,12), Synth (01,12)
Chris Thompson (Manfred Mann's Earth Band) - Vocals (02,10)
Eric Stewart (Mindbender, 10cc) - Vocals (03,08)
The Philharmonia Orchestra - Strings (11)
Christopher Warren-Green - Orchestra Leader (11)
Diskografie Try Anything Once
Vyšlo 26. října 1993, LP Arista 74321 167301 (Europe), CD Arista, 74321 167302 (Europe)

Seznam skladeb:
01. The Three Of Me (5:52)
02. Turn It Up (6:13)
03. Wine From The Water (5:43)
04. Mr. Time (8:17)
05. Jigue (3:24)
06. Siren Song (5:01)
07. Breakaway (4:07)
08. Back Against The Wall (4:38)
09. Re-Jigue (2:28)
10. Oh Life (There Must Be More) (6:34)
Total Time: (52:17)

Recorded on October 1992 - August 1993
Produced and Engineered: Alan Parsons
Artwork: Peter Curzon and Storm Thorgerson


Zpět

Alan s kapelou Pink Floyd ve studiu


Kapela při nahrávání prvního alba ve studiu Abbey Road





Eric Woolfson Andrew Powell


Alan, Eric a Andrew


Alan Parsons a JeffKollman







Zpět
Oficiální stránky:
http://alanparsons.com/
http://www.alanparsonsmusic.com/
http://www.the-alan-parsons-project.com/
https://web.archive.org/web/20020809000446/http://www.theavenueonline.info/site1/bios.htm



Nahoru ProgressRock
Made by 
©  24.9.2019 
Menu Poslední aktualizace: 7.10.2019
mbrezny@centrum.cz 
...a vzkaz autorovi!